Co týden dal

Pátek 1. června: Prezident Putin prohlásil, že dva úspěšné pokusy nových ruských balistických raket z počátku týdne jsou odpovědí na americké snahy zřídit v Evropě protiraketový štít. Ruské pokusy nemusí nikoho znepokojovat. Pokud bude americká výzbroj aspoň zhruba na ruské úrovni a pokud bude udržena euroatlantická jednota, netroufnou si Rusové na žádného amerického spojence zaútočit. Není to jejich zvyk. Když jsou napadeni, brání se jako lvi, ale pokud jde o imperiální výboje, chovají se vždycky jako hyeny, a to ještě poměrně neúspěšné. Jinak je třeba vzít na vědomí jako nezvratný fakt, že se ruské vedení rozhodlo pro obnovu konfrontačních vztahů se Západem (k němuž teď patříme i my). Důvody, které je k tomu vedou, jsou jednak vnitropolitické (utužení domácích ruských poměrů se tradičně zdůvodňuje vnější hrozbou, umožňující zavést jakýsi „výjimečný stav“), jednak nepochybně hraje roli i frustrace z porážky ve studené válce a snaha o revanš: jde o to, získat jakýsi vliv na ztraceném území (k němuž patříme i my). Vytýkají Americe, že chce diktovat světový pořádek, a ve skutečnosti usilují o obnovení stavu, kdy mohli (spolu)diktovat světový pořádek i oni. Zvlášť legrační je, když ruský papaláš obviňuje někoho z imperialismu. Je to jako když lidojed obviňuje ty, co jedí vepřové, že nejsou vegetariáni. V Rusku se zjevně zavádí jakýsi brežněvismus s lidskou tváří. U nás mají mohutnou pátou kolonu v podobě KSČM a přidružených organizací a pak je tu řada užitečných idiotů, právnických i fyzických. Situace je vlastně hodně podobná té v roce 1945. Jen naše vina, pokud znovu spadneme do Ruska, bude tentokrát ještě výrazně větší než tenkrát. Způsobíme si to sami a odneseme to právě proto ještě víc než tenkrát.

Zdá se, že premiér Topolánek má aspoň elementární pojetí, o co jde. Prohlásil, že Rusko se cítí být ohrožené ve své nově nalezené velmocenské politice, jenže my nechceme patřit do sfér ruského vlivu. Budeme s ním vést dialog, ale své vnitřní věci si budeme rozhodovat sami. A dále: bez radaru nakonec může Evropa přežít, bez vůle k obraně ne. Něco není v pořádku, když tak samozřejmý krok budí tolik negativních emocí a zbytečných politických šarvátek. Premiér dále prohlásil, že jsme zatím udělali málo v boji s terorismem, nic na obranu svobody slova v našem vlastním domě a teď mnoho z nás zpochybňuje základy našeho spojenectví v NATO. Samá zlatá slova. Musím říci, že by mi vůbec nevadilo, pokud tahle vláda neprosadí dost radikální ekonomické reformy. Když je tu vláda, která tohle ví, může si člověk připadat aspoň v tom základním bezpečný: bez toho bezpečí se žít nedá, bez Tlustého rovné daně ano. Jenže člověk teď spíš každý den trne, kdy se Paroubkovi a spol. podaří vládu svrhnout (samozřejmě že legální, demokratickou cestou, u nás se všechny pohromy dějí legální demokratickou cestou, nebo snad ne?).

Jiří Paroubek bude sám a osobně přijat americkým prezidentem. To je zjevně jeden z nejsvětlejších okamžiků jeho politické kariéry. Nestává se tak často, že by prezident nejmocnějšího státu světa hovořil mezi čtyřma očima s takovým (jedno slovo zcenzurováno).

„Čeští odbojáři“ (tj. Svaz bojovníků za svobodu) bude nejspíš žalovat buď tvůrce filmu Silver A, nebo ČT, která film uvedla. Film prý zneuctil památku odboje. K tématu se vracíme dnešní glosou.

Mladá fronta Dnes otiskla pozoruhodný rozhovor s Natanem Ščaranským. O dnešním Rusku hovoří s porozuměním (ví o něm své a na druhé straně nepřehání) a ví své taky o problematických stránkách svobodného slova. Cituji: „Nepanikařil bych – neříkal bych, tak jako někteří moji přátelé, že Rusko se vrací zpět do dob komunismu. To zase ne – nikdo neobnovuje gulag a neposílá tam miliony lidí. Už to není země postavená na strachu. Rusko ovšem oklešťuje demokratický proces, opozice nemá šanci stát se vlivným konkurentem vlády, na mezinárodní scéně se Moskva především snaží mít vliv v zemích vyvíjejících zbraně, které mohou užít teroristé. Ať si to vše klidně dělá dál, ale není pochyb, že tato politika se musí setkat s kategoričtější a tvrdší reakcí, než je tomu dosud… Vedeme nyní vlastně dvě války. První je proti terorismu a islámskému radikalismu. Ta druhá se odehrává v kruzích liberálů svobodného světa, je to bitva točící se kolem postmoderní myšlenky o konci národního státu a jeho identity. Je to ten relativismus říkající, že všechny kultury jsou rovnoprávné, odmítání toho, že existují dobré a špatné režimy. Svobodný svět musí překonat neschopnost mít na něco jasný názor a stát za ním. Kdo jsou dnes ti, kteří tento relativismus a appeasement odmítají? Izrael, který bojuje o právo existovat, a USA, které si vysloužily od teroristů přezdívku Velký satan. Je tragické, že Bush je mnohými nenáviděn více než největší světoví diktátoři.“

Petr Suchý, expert na USA Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, zařadil ČR mezi blízké spojence USA. pan Suchý bohužel není expertem na ČR. V ČR je „spojenců USA“ menšina, z politických stran se tak dá označit jen ODS. Nynější vláda provádí vůči Spojeným státům poměrně vstřícnou politiku, jenže s tou politikou nesouhlasí dost zásadně zelení, a vlastně ani KDU-ČSL (viz nejapné řeči, které vedl na Bushovu adresu např. Jan Kasal). Pokud se nestane něco opravdu mimořádného, zařadíme se nejpozději během měsíců do „hlavního proudu“ evropských kritiků amerického imperialismu, a možná, že se spolu s Ficovým Slovenskem octneme dokonce na špici – máme k tomu všechny předpoklady.

Jakýsi institut jménem Economist Inteligence Unit pořídil pro časopis The Economist žebříček států seřazených dle mírumilovnosti. Kritérii mírumilovnosti je prý mj.: objem výdajů na zbrojení, podíl na válečných konfliktech v posledních dvou letech, počet příslušníků ozbrojených složek v poměru k celkové populaci či potenciál země k možným teroristickým útokům. Zároveň se hodnotí „vnitřní mírumilovnost národa“: vztah k cizincům, úroveň kriminality, procento obyvatel v kriminále. (Mírumilovný národ se zjevně nejlépe pozná podle toho, že tam kriminálníci nesedí v base, ale běhají po ulicích, případně sedí v nejvyšších státních funkcích). Přízračná blbost těchto kritérií stojí za zvláštní komentář. Není náhodou, že zatímco např. USA a Izrael skončily hluboko v poli poražených, my jsme jednička, podobně jako v pití piva a v obezitě (nepochybně to spolu souvisí). Průzkum nás hodnotí vysoce jak pokud jde o možnost občana získat vlastní zbraň, tak pokud jde o politickou stabilitu země (pozorovatel nás nejspíš sleduje ze vzdálenosti Marsu).

Ruská hvězda se vrátila na pomník Rudé armády u kostela v Brně-Králově poli. Jde o pohřebiště asi 300 padlých vojáků, budiž, mělo by být jen jasné, že je to hřbitov, a měl by být formálně majetkem Ruska (třeba s tím, že pečovat o něj bude ČR), pak ať si tam Rusové dají, co chtějí, třeba ten srp a kladivo, co tam byly původně, a ještě k tomu Stalina nebo Beriju. Něco jiného je zjevně památník Osvobození na Moravském náměstí rovněž v Brně. Problém ruského osvobození byl v tom, že bylo jen předstupněm přičlenění k ruské komunistické říši a že to tak Stalin a čeští komunisté měli předem naplánováno. Jen hlupákům typu Edvarda Beneše, kterého dnes hystericky opěvá (kde jinde!) v Právu (kdy jiný než) Lubomír Zaorálek , to nebylo jasné. Jaké u nás budou nebo nebudou pomníky, do toho je Rusům houbeles.

Sobota 2. června: polské ministerstvo školství pracuje na seznamu povinné školní četby. Už sama ta myšlenka je poněkud výstřední a v Polsku kritizovaná, četba by se žákům snad měla doporučovat, ne přikazovat. Navíc z návrhu připraveného ministerskými úředníky ministr vyškrtl díla řady autorů, mj. Kafky a Dostojevského. V seznamu jsou nyní podle ministra „díla sepsaná pěkným jazykem a vychovávající k vlastenectví a národní hrdosti“. Výrok poněkud připomíná slova našeho dobrého císaře Františka I., „nepotřebuji vzdělané, ale hodné občany“, intence pana ministra je zjevně obdobná. Kafka je podle něho příliš pesimistický(!). To tvrdil i bolševik. Seznam prý není ještě definitivní. (Podotýkám, že tyto řádky nejsou kritikou polského národa, ale jednoho indolentního ministra a předsedy extremistické strany).

Místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka si postavil hlavu a zaujal k radaru v Brdech stanovisko odlišné od svého předsedy a od vlastní strany: pokud prý nebudou NATO a EU schopny v budoucnu ochránit své obyvatele vlastním systémem, dokázal by si představit spolupráci jen s USA, ovšem jen v případě „základní dohody v NATO“ a po referendu. To je jako kdyby neřekl nic. Na referendum se může ještě pár let spoléhat, základna neprojde. A o jakém budoucnu mluví? A je snad NATO schopné chránit vlastním systémem své obyvatele teď? Morgen, morgen, nur nicht heute, sagen alle faulen Leute…

Pražský městský soud zprostil obžaloby jakéhosi „bývalého významného člena KDU-ČSL“ s tím, že první ze skutků popsaných v jeho obžalobě není trestným činem a druhý se vůbec nestal. Dopadne podobně za pět let i nynější předseda strany?

„Skutečně si myslíte, že v době vojenských satelitů, které dokážou vyfotografovat stopu lidské nohy v písku, je možné, aby si nějací teroristé kdekoli na světě nenápadně vybudovali odpalovací rampy pro balistické střely? Pardon že zase zpochybňuji vaši kompetenci…“ ptá se v Právu Alexandr Kramer ministryně Parkanové. Raketa, kterou právě vyzkoušeli v Rusku a která doletí z jednoho konce země na druhý, se odpaluje z pohyblivé rampy, tj. lidově řečeno z velkého nákladního auta.

Jiří Paroubek se v novinách chvástá, jak si to rozdá s Bushem: „Naučil jsem se lidem nepříjemné věci říkat, takže to pro mě nebude problém.“ Český člověk si rád vyskočí na pána, když předem ví, že se to smí, totiž že hned vzápětí nedostane pětadvacet. Předpokládám, že si pan Paroubek za totáče, když ještě dělal ekonomického náměstka v RaJ, na hodnostně vyšší papaláše příliš nevyskakoval, nepříjemné věci říkal jen těm, o němž věděl, že si na ně může vyskakovat, jinak by v té funkci dlouho nevydržel, tenkrát se to netolerovalo. Vida, oč lidštější je doba, v níž dnes žijeme. Jinak, abychom panu Paroubkovi Příliš nekřivdili, ve svém dnešním článku v MfD (tomu, kdo ho pro něho napsal, vyjadřuji obdiv za brilantní technický výkon) podává své názory velmi umírněnou a diplomatickou formou. Článek je ovšem dost svérázný. Předseda ČSSD se např. ptá: „Nepřispíváme záměrem výstavby této základny k posilování skupin, kterým není cizí návrat k velmocenské doktríně, kterou zastával Sovětský svaz?“. Pamatuji se, jak podobně v minulosti uvažovaly politické „holubice“ na Západě ve vztahu k SSSR: neoslabujeme svými postoji pozice umírněných sil v Kremlu?“ Pan Paroubek pokračuje: „Rusko je se všemi svými specifiky naším spojencem v boji proti hrozbě terorismu. Na rozdíl od nás s ním mají jeho občané hrozivé zkušenosti.“ Problém je, že my máme bohužel zase hrozivé zkušenosti s Ruskem, jenže na to mnozí našinci moc rádi zapomínají. K otázce, proč není protiraketový systém koncipován jako systém NATO, lze připodotknout, že NATO vznikla jako organizace, v níž se USA zavazuje bránit Evropu před komunistickým Ruskem a Evropa se zavazuje, že k tomu občas trochu přispěje, když se jí bude chtít. NATO bez USA prakticky neexistuje. USA by systém mohly budovat pro NATO, znamenalo by to, že oni ho pořídí a vyfinancují a ostatní členové jim do toho budou kafrat a budou se jim plést pod nohama. Možná, že by si za něj nechali i něco zaplatit. NATO bez USA ve skutečnosti neexistuje, USA bez NATO ano. Všichni to vědí, a někteří z těch, co dnes argumentují NATO, sami přiznávají, že to dělají jen a jen proto, aby výstavbu protiraketové základny zmařili.

Miloš Čermák se v článku o údajné soudcovské profesní solidaritě zmiňuje o tom, že by novináři v Česku měli mít autoritativní profesní instituci, jaké prý existují ve většině západoevropských zemí. To je opravdu šílený nápad. Nevím jak tam (myšlenka mi připadá sama o sobě podezřelá, zjevně náleží do hájemství „politické korektnosti“), ale tady by se z ní okamžitě stala mocná cenzurní instituce, o níž by se přetahovaly všechny politické strany a kam by se vecpali ambiciózní novinářští slouhové, ochotní pomáhat tam, kde je cítit moc.

Úřady povolily extremistům z Národní strany (celkově asi patnácti) blokovat přes dvě hodiny rakouská auta na hraničním přechodu v Dolním Dvořišti. Je to po všech stránkách nesmyslná akce, nesená logikou „jak ty mně, tak já tobě“. Jediný, kdo na ní muže vydělat, je extremistická pidistrana. Připomínám v té souvislosti, co jsem na toto téma napsal před pár týdny do lidovek.cz.

Pondělí 4. června: Paroubek hodlá s vládou v příštích týdnech a měsících svést pět základních bitev: o reformu veřejných financí, o osobu příštího prezidenta, o vicepremiéra Čunka, o americký radar v Brdech a o Kubiceho zprávu. K bojechtivým plánům předsedy ČSSD se vracíme v dnešní glose.

Předseda pražského městského soudu Jan Sváček prý prohlásil, že současná policie je „nástrojem vládní třídy“, a to před volbami i po nich, a že bude chvíli trvat, než se z toho dostane. Myslím, že není sám, kdo má tenhle dojem. Těžko se s tím dá dělat něco jiného než analyzovat její angažmá případ od případu. Obecné konstatování moc nepomůže.

Miloš Zeman, aspoň podle toho, co píše v dnešním Právu Martin Hekrdla, kritizoval výstavbu amerického radaru s tím, že efektivnější by byl preventivní útok na Írán. Jednoduchého pana Hekrdlu to pobouřilo. Miloš Zeman to ovšem pochopitelně říká z vyčůranosti: se základnou se mu souhlasit nechce, zároveň by v současné situaci (poté, co ho Paroubek potupně vykopal z ČSSD) byl rád zadobře i s těmi, co jsou pro, a tak se staví do pozice ještě většího radikála. Takové řeči se ovšem dají vést v nějaké hospodě na Milovech. Kdyby seděl ve Strakovce nebo nedej Bože na Hradě, určitě by si je odpustil.

Ruský ministr zahraničí Lavrov navrhuje zahájit rozhovory s NATO o společném protiraketovém štítu. Tedy něco, co Rusko doposavad tvrdě odmítalo. Je velmi nepravděpodobné, že by za návrhem bylo něco jiného než nějaké chytráctví. Rusko se už rozhodlo pro konfrontační politiku vůči Západu a tento krok bude jistě něco podobného jako kdysi Chruščovovy odzbrojovací návrhy.

S potěšením konstatujeme, že Michal Mocek konečně zakotvil tam, kam ideově patří, tj. v Právu. Podle zásady, kterou razil František Palacký: svoji k svému a vždy podle pravdy. Bylo by dobré, kdyby v rámci celostátního tisku proběhly ještě další drobné přesuny.

V Rostocku došlo v souvislosti s nadcházejícím summitem G8 k divokým demonstracím proti „globalizaci“. Bylo skoro tisíc zraněných, z toho polovina policistů. Scénář je standardní: akci zahájí kašpaři simulující vědomě či z blbosti veselý karnevalový průvod, aby si všichni mysleli, že jde o neškodný happening. Za nimi jdou ovšem teroristické bojůvky, mladí bojechtiví smradi, kteří se za tím účelem slezou z celé Evropy, a pokusí se udělat z města kůlničku na dříví. Vůbec se nedá vyloučit, že by se podobný scénář mohl naplnit i u nás: demonstranti se pokusili obsadit svými akcemi všechny přístupové cesty k Hradu. U nás navíc nelze vyloučit i výrazné východní vlivy vzhledem k existenci mohutných komunistických převodových pák. Je česká policie opravdu dobře připravena?

Mirek Topolánek prohlásil v neděli v televizi, kde ho podrobil křížovému výslechu Václav Moravec (dojem z jeho vystupování byl dost trapný, když dělá rozhovory s Paroubkem, chová se docela jinak), že nehodlá spojovat otázku bezvízového styku s USA se záležitostí radaru v Brdech. To je správné a slušné. Zároveň hodlá Bushovi sdělit, že si nenechá od nikoho poroučet. Proč? To by snad měl udělat teprve tenkrát, když by se mu americký prezident skutečně poroučet pokoušel. Jinak bude vypadat jako zamindrákovaný venkovský balík.

LN zveřejnily hysterický výlev Jana Zahradila ve věci české podpory polskému požadavku na změnu hlasování v EU: „Byl jsem ujištěn, že platí změna hlasování, nebo smrt, že do toho chtějí jít až do konce a my do toho půjdeme s nimi“. Pan Zahradil patří do jedné party s pány Jaklem a Hájkem a měl by dělat poradce v té exotické společnosti, která nyní sídlí na Hradě. Při čtení takových nejapných řečí je člověk vděčný za zelené ve vládě.

Jiří Paroubek rovněž v LN argumentuje proti radarové základně tím, že žádná z parlamentních stran ji neměla ve svém volebním programu. To je stejná pravda, jako že Roosevelt neměl ve svém volebním programu vstup USA do války.

A tamtéž se Václav Klaus v jinak překvapivě slušném článku třese strachem o českou suverenitu. Vláda prý musí garantovat, že ji (tu suverenitu) radar neohrozí. Česká republika zřízením radaru nepochybně o kousíček „suverenity“ přijde. Jakou suverenitu však má malý vypasený středoevropský králík, který se třese před chtivým pohledem ruského hroznýše? Jakou suverenitu mělo Finsko a co si budeme povídat, taky Rakousko před pádem železné opony? Suverenity podle norem Václava Klause lze dosáhnout jen tím, že buď kolonizujeme Mars a nikoho tam za sebou nepustíme, nebo že dobudeme celý svět. Obávám se, že se nám nepovede ani jedno, ani druhé.

Úterý 5. června: Ministryně obrany Parkanová se dala strhnout k hloupému populistickému gestu a nazpívala s Janem Vyčítalem uvítací píseň pro prezidenta Bushe. Důvody chápu, pověst prezidenta Buse je o hodně horší než jeho politika. V nejdůležitějších věcech (invaze do Iráku) dělal to, co musel, a reakce celosvětového (přesněji řečeno evropského a amerického) hnutí Pravdy a Lásky mi připadá nespravedlivá a hnutá. Je však více než nešťastné bojovat proti tomu stupidní písničkou. (Pan Vyčítal napsal za mých mladých let spoustu hezkých textů, víceméně navzdory bolševikovi; jsem mu za ně vděčný - nicméně tenhle se mu moc nepovedl, mírně řečeno). Co se ale úplně vymyká mému chápání, je to, proč o tom chce opozice debatovat v Poslanecké sněmovně. Co je jí do toho? nemá snad ministryně obrany nárok zpívat si ve svém volném čase stupidní písničky? A taky mne urážejí poznámky o tom, že ministryně není odborně na úrovni. Obávám se, že vycházejí ponejvíce z toho, že je ženská. Což ve mně probouzí návaly feminismu. Kdybyste měli za ministra omedajlovaného maršála, vyhovovalo by vám to víc?

Nový mluvčí vlády pro záležitosti radarové základny pan Klvaňa prohlásil, že bezpečnostní opatření v Praze v souvislosti s pobytem prezidenta Buse jsou sice přehnaná, ale může za to americký prezident, respektive jeho doprovod. Zároveň poskytl Bushovi dobrou radu, aby se v záležitosti radaru obrátil přímo na Čechy, a to tak nějak lidsky. Tato iniciativa pana Klvani jednak vysvětluje, proč ho Klaus před časem tak promptně vyhodil, jednak by měla být pro pana Topolánka pokynem shůry, aby co nejrychleji učinil totéž.

Pan Kramer korigoval v Právu své tvrzení o potřebě budovat odpalovací sila pro iránské rakety (je představitelné, že budou odpalovány z pohyblivých ramp, tj. z přívěsů k nákladním automobilům). Je to věc ojedinělá nejen v Právu, ale v českém tisku vůbec. Nabádá mne to, abych se taky polepšil: před časem jsem se pozastavil nad tím, proč rozhovor s dr. Rathem nesvěřili zrovna jemu (pan Kamer je profesionál a nebere si zpravidla servítky ani tenkrát, když zpovídá „vlastní“ lidi), nýbrž A. Mitrofanovovi. Stalo se tak, jak jsem byl upozorněn, z čistě technických důvodů, což touto cestou dávám dál (nicméně trvám na tom, že ve vedení rozhovoru pan Mitrofanov bohužel selhal).

Zato v téže komentářové rubrice Práva vyšel skvostný text předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. velmi mne těší, že tentokrát nezapomněl ani na mou maličkost (vyčítá mi, že ČSSD označuji za „KSČM s lidskou tváří“, bohužel si mne zařazuje do špatného týmu, z MfD jsem v lednu odešel, MfD je v tom v mém případě nevinně; nicméně toto označení se mi tak zalíbilo, že jsem ho zopakoval v dnešním článku pro LN). Článek předsedy ČSSD je pozoruhodný tím, že kromě MfD a LN (ty jsou na tom o fous líp, protože tisknou panu Paroubkovi jeho polemické texty. Za to dostane pan Vačkov podobně jako delikvent z Haškovy povídky v pekle, které ho nepochybně čeká, jednou za tisíc let do pusy kostku ledu) si to vyřizuje i s Českou televizí (ačkoli pan Moravec se v neděli snažil seč byl, aby v debatě s Topolánkem Paroubka nahradil) a dokonce i s Právem. Panu Paroubkovi sice nejvíc vadí MfD jako největší české noviny (viz podlé narážky na „konzervativní německé investory“, které jistě potěší psychopatické debatéry z internetových diskusí a různé bojovníky za svobodu), ale v podstatě mu vadí všechna média. Respektive vadí mu média, pokud jsou svobodná. Kdyby se dostal k moci (což se nakonec, jak se obávám, stane), postaral by se nejspíš po putinovsku o to, aby tu taková nebyla. Nu což, už jsme to jednou zažili. Byli jsme před Paroubkem, budeme i po něm.

Zdá se, že prezident Putin bude mít se svou novou agresivní politickou linií problémy. Jeho řeči o tom, že namíří ruské rakety na Evropu, se setkaly s velmi odmítavou reakcí v NATO a o vnitropolitické situaci v Rusku se vyjádřil kriticky za své pražské návštěvy i prezident Bush. Svobodný svět zatím ještě pořád zcela neovládli Chamberlaini.

Premiér Topolánek poté, co celkem důstojně absolvoval estébácký výslech pana Moravce na ČT1, naprosto selhal v rozhovoru pro MfD. Jak je možné, že se nechal tak neuvěřitelně vytočit od paní Jílkové, osoby poměrně prostoduché? Novinář má právo, ne-li povinnost klást politikovi nepříjemné otázky, a politik se přitom nemá chovat jako vzteklé mimino. Rozhovor působí dojmem, že premiér na něj přišel totálně nepřipraven. Pokud byl příliš zaměstnán přípravou na návštěvu amerického prezidenta (což by bylo bývalo pochopitelné), byl by udělal lépe, kdyby byl rozhovor v tuhle chvíli odmítl. Rozumní čtenáři by to pochopili.

Rusové chtějí zavřít ropovod Družba. Vymlouvají se na to, že je vládci států SNS (běloruský prezident Lukašenko) vydírají kvůli tranzitním poplatkům. Proto chtějí vést ropovod po svém území až k Baltu a ropu dále dopravovat tankery. Na zdůvodnění nejspíš něco je, zároveň se podezíravý člověk, který má zkušenosti s ruskou imperiální politikou, těžko zbavuje dojmu, že jde o účelový krok k něčemu, co by vzdáleně připomínalo někdejší Stalinovu blokádu západního Berlína. Proud ropy, plynoucí na Západ, se výrazně ztenčí a Rusko dostane možnost vydírat: když budete vstřícní, obnovíme Družbu, jinak vás zmáčkneme a dostanete míň a dráž. Rusko ovšem takovou politiku nemůže nejspíš dělat do nekonečna, prodělalo by na tom. V každém případě, je realistické připravit se na nepříjemné obstrukce.

Rakouský list Kronen-Zeitung požaduje, aby byl ministru Schwarzenbergovi odňat jakýsi rakouský metál, protože jej zneuctil svými výroky a postoji z poslední doby. Nemohu si pomoci, ale naši rakouští sousedé mají některé problémy podobné jako my. Osudy dobrého vojáka Švejka nejsou, jak vidno, kniha pouze česká; patří celému bývalému mocnářství.

Prezident Putin prohlásil pateticky: „Po smrti Mahátmy Ghándího si nemám s kým povídat.“ Pan Putin se narodil v roce 1952, Ghándí byl zavražděn v roce 1948. Povídání se muselo dít prostřednictvím vyvolávání duchů (pověrčivost má na Rusi velké tradice).

Středa 6. června: Předseda ČSSD Paroubek loboval u prezidenta Buse za pochopení pro svého spojence Putina. Vysvětlil mu, že chceme mít dobré vztahy s Ruskem (zjevně především) a proto s radarem budeme souhlasit jen tenkrát, když ho bude stavět NATO a předtím ho odsouhlasí pracující lid v referendu. Pokud budou naše dobré vztahy s Ruskem zachovány, Bush mu nebude překážet, je to podle pana Paroubka příjemný člověk. Koníčkem pana Paroubka je prý historie, a proto má pro Rusy pochopení. My, co jsme za totáče nebyli ekonomickými náměstky RaJ, vnímáme Rusko z trochu jiné perspektivy než KSČM s lidskou tváří a její amatérští historici.

Jinak se ČSSD v tuto chvíli zaměstnává honem na ministryni Parkanovou kvůli písničce (pravda nepříliš duchaplné) na oslavu prezidenta Buse. Odhlasovali si, že s ní provedou ve Sněmovně něco jako impeachment. Je to zároveň odporné a směšné, ještě směšnější než ta písnička. K věci se vracíme dnešní glosou.

Čína se solidarizuje s Ruskem ve věci protiraketového štítu. To má dost velký význam, protože severokorejské rakety jsou v oblasti dost značnou a poměrně už reálnou hrozbou pro Japonsko a výhledově i pro Austrálii. Naskýtá se podezření, že Čína by nejprve nechala severokorejské rakety odpálit (nebylo by to na ní), a pak by se ujala diplomatické iniciativy a začala by mezi severní Koreou a tím, co by zbylo z Japonska, zprostředkovávat. Čínská politika je podobně vyčůraná jako ruská, obě země by si mohly dobře rozumět, problém je jen v tom, že obyvatelné části Sibiře zachvátila obrovská vlna čínské migrace a Rusové dostali trochu strach.

V MfD se domnívají, že Topolánek projevil servilitu, protože nechce spojovat otázku zrušení amerických víz a otázku radarové základny. Já bych spíš řekl, že je to slušné. Servilita podle českého komentátora je, když se Topolánek nepokouší o kuhhandl.

Tamtéž Jan Žižka tvrdí, že přehnané antibushovské šílenství (nepřehnané šílenství by zřejmě bylo na místě) prý vede k tomu, že Bushova podpora v té či oné věci se stává kontraproduktivní. Navíc Bushův manévrovací prostor limitují problémy v Iráku a omezuje ho stav veřejných financí. Nemusí mít rozhodující slovo ani ve věci česko-amerických vztahů. Podle pana Žižky zkrátka nelezeme do té správné zadnice.

A do třetice MfD: Podle Viliama Bucherta Bush řekl, že považuje moskevskou a pekingskou vládu za partnery, nikoli za nepřátele, což je velmi podstatný rozdíl proti dobám studené války. Má se tomu rozumět tak, že zatímco v dobách studené války považovali Američané svévolně Rusy (a Číňany) za nepřátele, dnes se už polepšili a nedělají to?

Putin udělil státní cenu Alexandrzu Solženicynovi. Solženicyn kdysi podobné ocenění z ruky Borise Jelcina odmítl (považoval ho za člověka, který rozvrací Rusko), dnes ji od Putina přijal. Není se čemu divit: stejně jako kdysi Dostojevskij, je i dnes Solženicyn nacionalista a stoupenec ruského imperialismu a Putin mu nevadí, nýbrž imponuje. Na kvalitě jeho děl to ovšem nic nemění, jako to nic neměnilo na kvalitě děl Dostojevského.

Čtvrtek 7. června: Poslanecká sněmovna pustila Topolánkovu reformu do druhého čtení. Z koaličních poslanců se jen Miloslav Tlustý zdržel hlasování (to praktiky nic neznamená, hlasuje se o zamítnutí, je to jen jakýsi signál). Vláda původně počítala s tím, že požádá o projednávání ve zkrácené lhůtě, aby měla dost času na přípravu rozpočtu, proti tomu se Tlustého skupina rozhodně postavila. Zároveň se mluví o tom, že prý existuje jakési srozumění mezi Tlustého lidmi a Melčákem a Pohankou. Jisté je jen jedno. Topolánek prohlásil, že když reforma neprojde, vláda se „rozpadne“. Co to je? Pokud neprojeví dost rozhodnosti (a k rozhodnosti patří mluvit jednoznačně a rozhodně nikoli „rozpadnutí“, ale o demisi), dopadne to nakonec tak, že formálně bude reforma schválená, ale ve skutečnosti z ní nezbude už vůbec nic.

Ministr Schwarzenberg prohlásil, že pokud bude vicepremiér Čunek obviněn a zůstane i potom ve vládě, odstoupí. Zdá se mi, že pan Čunek bojuje ztracenou bitvu. Rezignace je v tuto chvíli a v této situaci spíš už jen věcí inteligence.

Alexandr Mitrofanov znectil v Právu jak se patří premiéra Topolánka. Je to jeho svaté právo, opoziční novináři v opozičním tisku to dělávají. Mám jen trochu problém neuvádět si to do souvislosti s úterním článkem předsedy ČSSD Paroubka tamtéž, Mitrofanova tam kritizoval a celému listu vytkl přehnanou kritiku své osoby a nedostatek levicovosti. Takže je možná zapotřebí vyvažovat.

„Ta policejní akce nešťastně zakončená domovní prohlídkou byla tehdy nazvána exkurzí do Krejčířovy vily. Nyní je nasnadě mluvit o exkurzi do Jihoafrické republiky,“ prohlásil exministr vnitra Bublan v souvislosti s cestou českých žalobců a policistů do JAR, kde měli dosáhnout Krejčířova vydání (Krejčíře ovšem jihoafrický soud pustil na svobodu). Tomu nerozumím: zatím na tom nejsme přece ještě tak dobře,aby nám Jihoafrická republika patřila tak neproblematicky jako parcela Krejčířovy vily.

Na ministryni Parkanové se teď v MfD po šéfredaktorovi hojí i Martin Komárek. Kritizuje spolu s ní další politiky usilující nevhodným způsobem o zviditelnění - Topolánka a Grosse (kritizovat Grosse, k tomu je dnes zapotřebí kus odvahy!). Nějak tu jen postrádám jméno Václava Klause. Že by se na něho nic nenašlo?

Ve včerejším Právu vyzval nepřímo exministr Jandák novináře, kteří si prý libují v urážkách a zesměšněních levice (Jmenovitě Jana Rejžka a Jiřího Černého), aby se koukali vypořádat s nepodařeným Vyčítalovým songem, jinak bude mít celý národ (je zajímavé, jak podobní lidé rádi mluví za celý národ) z toho všeho srandu. Na jeho výzvu dnes reaguje v Lidových novinách iniciativně Jan Rejžek. Může se horlivostí přetrhnout, sprostě, jak je jeho zvykem, uráží Parkanovou i Vyčítala. Přirovnává písničku k Laufrovu dopisu svobodné Evropě (tím taky navazuje na Janáka, který zase uvedl jako příklad „kultovní song Bič boží“ z Majora Zemana). To je nehoráznost: obě posledně citované písně vznikly na objednávku ruských satrapů v ruské kolonii spravované zločinnými technikami a dělaly k tomu zločinnému spravování jakousi hudební kulisu. Jde o věc hraničící s vlastizradou. Vyčítal chtěl svou legračně pitomou písničkou vyjádřit vděčnost prezidentovi demokratické země, na nějž a na niž je dnes ve světě módou plivat. Vyčítalův song se – jen a jedině kvůli tomu, že část nazpívala ministryně Parkanová – stal záminkou k nechutnému politickému tažení tria Paroubek – Rath – Jandák. Pan Rejžek se iniciativně připojil. Mne to ani nehne. Považoval bych to za hnusárnu.

Pátek 8. června: Summit G8 se dohodl na tom že do roku 2050 sníží emise skleníkových plynů celosvětově o polovinu. Závaznost tohoto slibu není jasná. Podstatné je, že s ním souhlasili Američané, kterým se přičítá všechno zlo na světě. Kdyby Američané snížili počet emisí o 0,01%, podle antiglobalistů množství emisí klesne celosvětově o 200%. Závaznost slibu je u všech, co se na tom dohodli, nejasná. Druhá zásadní věc je Putinova nabídka Bushovi zbudovat společnou rusko-americkou protiraketovou základnu v Ázerbajdžánu. Této problematiky se týká naše dnešní glosa. Celé setkání proběhlo za spoluúčasti kraválistů z celého světa. Islámští teroristé už dlouho nezorganizovali v Evropě žádný pořádně krvavý masakr. Pak antiglobalistům na nějakou dobu vždycky dojde elán.

Nejvyšší státní zastupitelství se rozhodlo odebrat případ vicepremiéra Čunka okresnímu zastupitelství v Přerově a přidělit ho do Jihlavy. Změní se i policejní vyšetřovatel případu. Případ je teď v takovém stavu, že by asi bylo nejlepší, kdyby ho převzala Poslanecká sněmovna a rozhodla o vině a výši trestu hlasováním. Čunka de fakto (nikoli ovšem formálně) udala osoba, která s ním má zjevně nevyřízené účty. Neexistují žádné přímé důkazy. Zároveň Čunek nedokázal přesvědčivě vysvětlit, kde vzal peníze, které údajně pocházely z úplatku. Jak má mít po tom po všem člověk důvěru ve vyšetřující orgány?

Poslanci Melčák a Pohanka dostali dopisy, v nichž jim někdo vyhrožuje smrtí. Když chce někdo někoho zabít, nepíše mu o tom předtím dopis.

Postkomunistické odbory připravují na 23. června velký turistický zájezd do Prahy spojený s demonstrací proti vládní reformě. Pro výletníky budou přistaveny zvláštní vlaky. Zpráva se nezmiňuje pouze o výši kapesného. Bude se asi lišit případ od případu.

Máme vládu, která si netroufá hrát vyrovnanou partii na evropské šachovnici a stále hledá někoho s velkou sukní, pod kterou by se schovala, píše hrdě místopředseda PS Zaorálek v dnešním Právu. To je nezodpovědné plácání. Malá země si musí hledat spojence, a to spojence vlivné a silné. To dělal Masaryk v roce 1918. Není jeho vina, že ti spojenci pak selhali. Totéž dělal Beneš za druhé světové války. Jen si vybral úplně špatně. Spojence potřebujeme. Mít silného a solidního spojence je fajn.

Sobota 9. června: Nejvyšší státní zástupkyně Vesecká odebrala případ vicepremiéra Čunka přerovskému žalobci Obstovi a svěřila jej Arifu Salichovi do Jihlavy. Ten vzápětí kauzu odebral předal policii v Českých Budějovicích. Opozice běsní a žádá po premiérovi a ministru spravedlnosti vysvětlení. Poslanci KSČM a ČSSD odešli ze zasedání PS a hodlají se schůze zúčastnit až v úterý. Protože odešel i předsedající Filip, bylo nutno schůzi přerušit. Bývalá nejvyšší státní zástupkyně a nynější stínová ministryně spravedlnosti ČSSD Benešová tvrdí, že Vesecká není kompetentní k tomu, aby udělala takové opatření. K případu se vrátíme.

Jiří Paroubek přivítal návrh prezidenta Putina na společnou americko-ruskou raketovou základnu USA v Ázerbajdžánu. Bylo by to podle něho „ideální“. Je jen rád, že by se zbavil problému, nebo už se ČSSD zcela jednoznačně orientuje na Rusko? Američané se ovšem údajně nehodlají plánu zřídit základny v ČR a Polsku vzdát, jen nevylučují zároveň přijetí ruského návrhu. I k tomuto problému se vrátíme.

Senát, jak se dalo očekávat, schválil zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů. Nechápu, proč u nás máme studovat německý totalitní režim, jednak to není náš problém a jednak je už prostudován až až. Taky jen úplný šílenec může tvrdit, že jsme k tomu, abychom se stali součástí Hitlerovy říše, sami přispěli tím, že jsme sdíleli nacistickou ideologii nebo něco jí podobného a vzývali Hitlera jako spojence. Náš problém je našem pobývání v ruském komunistickém impériu a v nedůstojném způsobu, jakým jsme k tomu sami přispěli a přispívali. Nemáme v tom vůbec jasno, o čemž svědčí i peripetie zřizování právě vzniklé instituce, a velmi pochybuji, že nám v tom pomůže nějaký ústav. Podle toho, co píše dnešní Právo, se navíc při projednávání návrhu zákona v Senátu odehrála nesmyslná diskuse: jeden místopředseda (Pithart) si naříkal, že z návrhu je vypuštěno zkoumání období 1945-8, což není pravda, a druhý (Liška) tvrdil, že to období nebylo poznamenáno komunistickou totalitou, což taky není pravda.

Alexandr Kramer vytýká v rozhovoru vicepremiérovi Vondrovi jeho poznámku o tom, že pokud odmítneme americkou radarovou základnu, budeme možná muset znovu zavést povinnou vojenskou službu. To je samozřejmě nesmysl, odmítnutí základny znamená odmítnutí amerického spojenectví a vstřícné gesto vůči Kremlu. V situaci, kdy bude ČR – navzdory všem historickým zkušenostem - jako prodejná děvka kroutit zadkem před Putinem, jí žádná povinná vojenská služba nepomůže.

Kritik vládních reforem poslanec KDU-ČSL Hovorka, jak píše MfD, podpořil před časem komunisticko-socialistický návrh na referendum k americkému radaru a v minulém volebním období hlasoval proti vyslání polní nemocnice do Iráku a vojenské jednotky do Afghánistánu. MfD jej kvůli tomu v titulku nazývá „neřízenou střelou“. Myslím, že je to vůči němu velmi nespravedlivé.

Polský ministr Sczygło prohlásil, že pokud Američané budou souhlasit s ruským návrhem na zřízení základny v Ázerbajdžánu, potvrdí tím, že „žádné rozhodnutí týkající se této části Evropy se nemůže odehrát bez tichého svolení Ruska“. To je velmi přesná formulace. V Rusku se bude rozhodovat i o tom, jaké pomníky smíme mít a jaké ne.

Jinak trochu závidím Václavu Klausovi. Žije v jiném, bezstarostném světě: teď ho například nejvíc trápí, že světoví politici chtějí rozhodnutím o snížení emisí potlačit lidskou tvořivost. Problém hodný politizujícího důchodce. Škoda jen, že je ještě k tomu prezidentem.

Ministr Schwarzenberg prohlásil v rozhovoru pro MfD na adresu Jiřího Čunka: „nemohl bych sedět ve vládě s člověkem, který je obžalován z trestného činu.“ Myslím si sice, že pan Čunek už dávno ve vládě z vlastního rozhodnutí sedět neměl, ale ne jako „sprostý podezřelý“, nýbrž z čistě politických důvodů, kvůli tomu, že zbytečně poskytuje argumenty opozici. Kvůli tomu, že je obviněn, není ještě prašivý.

Taktéž v Mladé frontě Dnes drtí ministryni Parkanovou (v souvislosti s písničkou o radaru) paní Ciglerová. Dává jí otázky jako „řekla byste tedy, že jste spíš na straně Ameriky než Evropy“ – jde snad o totéž jako „fandíte Spartě nebo Slávii“? Dá rozum, že nikdo nefandí zároveň Spartě a Slávii. Je to s Evropou a Amerikou stejné? A dále: „Neměla by ministryně obrany udržovat trochu vyšší intelektuální úroveň než táborové cajdáky?“ Ministryně obrany se má starat o obranu ČR. Její případná záliba v cajdácích jí v tom nemůže nijak bránit, je z hlediska tohoto jejího poslání irelevantní. Spousta nejhnusnějších masových vrahounů Třetí říše (např., pokud se dobře pamatuji, Reinhard Heydrich) měla vytříbený hudební vkus a zálibu v klasice.

Ve světě se dnes vzpomíná výročí šestidenní války z roku 1967. Spousta chytráckých generálů po bitvě (např. Jan Fingerland v Mladé frontě Dnes) dává dnes Izraeli hraběcí rady, co měl tenkrát a od té doby dělat a co ne. Já si pouze s velkou radostí vzpomínám na nepříčetný vztek českých komunistických tajtrlíků: bylo krásné vidět je jednou v nedbalkách a bezmocné (dnes už jsou zase na koni). Spolu s kubánskou krizí to byl jeden z vrcholných zážitků mého mládí. Izraelci se dokázali brilantně ubránit proti stamilionové arabské mase s ruským obrem za zadnicí. Člověk by řekl, že něco takového se může stát jen v pohádce.

Pondělí 11. června: Rusové využívají své nabídky ohledně společné základny v Ázerbajdžánu k tomu, aby na Američany intenzívně tlačili: přestaňte jednat s Polskem a ČR. O to jim jde. Naštěstí se zdá, že ministryně Riceová pro to má málo pochopení.

Předseda ČSSD Paroubek obvinil senátora Štětinu, že „tlačil na státního zástupce Obsta“ ve věci vicepremiéra Čunka tím, že poukazoval na jeho údajnou problematickou minulost (vazby na StB). Tím prý nepřípustným způsobem ovlivňoval vyšetřování. Pan Paroubek má opravdu svérázné představy o svobodě kritiky (zvlášť když se ta kritika nějak týká i jeho). Bylo by velmi dobré, kdyby nedostal větší prostor k tomu, aby je prosazoval v praxi, mohlo by to u nás za chvíli vypadat jako v Bělorusku. Protože jsem po sedmašedesáti letech prožitých v této zemi poměrně skeptický, myslím si však, že ho nakonec dostane.

Případ Jiřího Čunka nyní dospěl do toho stádia, kdy není vůbec nic jisté, kromě jednoho jediného: jak to opravdu bylo s tím úplatkem, se už nikdy nikdo nedoví.

Jan Kasal chce bojovat proti dětskému pornu a násilí na internetu jeho regulací. To je dílem drzost, dílem neproveditelné (aspoň zatím). Regulovat internet proti dětskému pornu a násilí znamená vykročit k jeho regulaci obecně. Dětské porno je odporná záležitost. Kdo ale bude rozhodovat, co ještě je násilí a co ne, co je násilí „přípustné“ a co „nepřípustné“? Technické zkušenosti lze nasbírat na Kubě, v Íránu, ve Vietnamu a v ČLR. Komunisté návrh zbožného klerikála nadšeně podporují. Připravuje se pan Kasal na příští koalici? A je to z jeho strany jen indolence nebo promyšlená koncepce?

Lucie Bílá ozdobila svou přítomností pietní akt v Lidicích. K věci se vrací naše dnešní glosa.

V Mladé frontě Dnes citují výrok ministra Schwarzenberga: „Jsem dnes jako v pohádce o třech sudičkách. Přišla první sudička a řekla mi: Budeš doma v překrásném kraji Povltaví. Přišla druhá: Budeš mít majetek v čarokrásné alpské krajině s čarokrásnými jezírky. A přišla třetí a říká: A budeš mít z toho hovno.“ Na rozdíl od MfD, která je ironizuje, se mi ministrovo vyznání velmi líbí a v podstatě mu věřím.

Zvláštním případem hejtmana z Kopníku je válečný veterán Horal, který proslul zejména instalací Benešova pomníku ve svém hotelu v Českém Krumlově. Vydával se jednak za ljotčika, jednak za plukovníka, ačkoli byl ve skutečnosti tankista a svobodník. Tvrdí, že viníkem jeho neštěstí je současné vedení (nebo velení?) České obce legionářské. A povýšen nebyl proto, že se prý popral. Pokud je ovšem pravda, že bojoval u El Alameinu a u Dunquerque a byl zraněn (tj. pokud to není ta samá pravda, jako že je ljotčik a plukovník), nechápu, proč se v tom roji hvězdiček, který se u nás po převratu snesl, na něho taky nějaká nedostala (přestože jeho sympatie pro Beneše jsou mi z duše odporné).

Úterý 12. června: Po rozhodnutí nejvyšší státní zástupkyně ve věci Čunek se rozpoutaly mimořádně divoké tahanice mezi vládou a opozicí. Mluví se o zákulisních jednáních, jichž se zúčastnil exministr Němec (který kdysi paní Veseckou do funkce prosadil), o poradách na krajském a vrchním státním zastupitelství v Ostravě a v Olomouci. Právo nenápadně naznačuje, že žalobce, jemuž byl případ přidělen, možná kdysi pronásledoval signatáře Charty 77 (to je pozoruhodné, právo se lidí, kteří upadli do takového podezření, doposud spíš zastávalo). Do pátrání na vlastní pěst se pustila i hlavní svědkyně Urbanová. Neúplně informovaný laik může snadno dojít k závěru, že nejlepší by bylo zavřít paní Urbanovou i pana Čunka. Bohužel, politický pat by vzápětí vyprodukoval nějakou podobnou aféru.

Prezidentem Světového židovského kongresu byl zvolen americký mediální magnát Donald Lauder. Mohli bychom to u něj mít dobré, obohatili jsme ho o deset miliard Kč. Bohužel se to stalo až poté, co se ho pan Železný pokusil mimořádně drze a velkoryse oholit. Takže nejspíš nula od nuly pojde.

Českou mediální scénou hýbe pozoruhodný dobrodružný případ. Jakýsi násilník napadl na Proseku mladou ženu. Na pomoc jí přispěchali dva městští strážníci, vyvrhel je oba zmlátil a odzbrojil. Poté byl zastřelen hlídkou Policie České republiky. Zpočátku to vypadalo tak, že útočník na policisty vystřelil a oni ho pak plným právem zneškodnili. Leč ukázalo se, že ten člověk se sice zmocnil pistole jednoho z „poražených“ městských strážníků, ale neuměl ji odjistit. Průstřel karoserie policejního auta nezpůsobil on zvenčí, ale posádka zevnitř. Námět na americkou filmovou grotesku z počátku dvacátých let minulého století.

Do LN napsal článek kolektiv archivářů, publicistů a rozhlasových dokumentaristů, kteří obviňují autory filmu Silver A ze zneuctění českého odboje za druhé světové války. Zodpovědnost tvůrců filmu je podle nich v tom, že zkarikovaný mediální obraz parašutistů, který podali, může v budoucnu tvořit povědomí veřejnosti. Totéž se podařilo pisálkovi jménem William Shakespeare s případem krále Richarda III. Měl by být také postaven na pranýř. Mezi spisovateli se to jen hemží „přepisovači dějin“. Když je spisovatel dobrý, nedá se s tím nic dělat, když je špatný, zapomene se na to.

Středa 13. června: podle průzkumu agentury Median vede sice v preferencích ODS s pětin procenty před druhou ČSSD (ODS se vrátila na březnovou úroveň, ČSSD oslabila o víc než 1%), ale volby by s převahou vyhrála „levice“ (tj. přesněji řečeno rudý blok), protože KDU-ČSL by se s 4,7% těsně nedostala do Sněmovny, zelení by setrvali na svých preferencích (6,4%) a komunisté by přibrali o 2% na 15,2%. Je zjevné, že to, co ve výsledcích průzkumu ČSSD ztratila, nassáli komunisté, a že nárůst ODS je „kontraproduktivní“, protože se děl na úkor KDU-ČSL a dostal KDU-ČSL pod hranici volitelnosti. Jakmile proti rudému bloku budou stát jen dvě strany (nehledě na to, zda to bude ODS a KDU nebo ODS a zelení), rudý blok vyhraje. Výsledku však tak docela nevěřím, protože z něj na můj vkus příliš trčí ideologické vysvětlení: KDU-SL ztrácí kvůli Čunkovi. Tím nechci říci, že by snad průzkum byl zfalšovaný. Jen to z něj nějak moc trčí. Nevěřím, že by se teď KDU-ČSL nedostala do Sněmovny.

Ostravská krajská státní zástupkyně Andělová se v Právu zastává postupu svých podřízených a vlastně nepřímo kritizuje nejvyšší státní zástupkyni Veseckou. Vyjadřuje se taky k tomu, proč byl případ původně přidělen státnímu zastupitelství v Přerově a ne ve Vsetíně, kam by patřil: „Podle obecných zásad by k výkonu dozoru bylo příslušné OSZ ve Vsetíně. S ohledem na tehdejší poznatky o tom, že nestrannost výkonu dozoru ze strany OSZ ve Vsetíně by mohla být zpochybněna, byla věc usnesením státního zástupce KSZ Ostrava, pobočka Olomouc, tomuto státnímu zastupitelství odňata a přikázána OSZ v Přerově. Je pravda, že výrok tohoto usnesení je poněkud neobratný a státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství z jeho formulace dovodil, že po sdělení obvinění proto mělo být o změně příslušnosti rozhodnuté znovu.“ Čtenáři, který není o situaci ve státních zastupitelstvích zevrubně informován a který si přesto chtě nechtě utváří o věci vlastní názor, se samo od sebe nabízí vysvětlení, že státní zastupitelství jsou rozparcelována mezi vládní koalici a opozici a Čunkův případ mezi nimi lítá jako pumlíč. Situace je politicky mimořádně choulostivá, protože v tomto případě nejde (politicky) o to Čunka odsoudit, stačí ho postavit před soud. Je jasné, že tam, kde není výkon spravedlnosti naprosto jednoznačně oddělen od politiky, se nedá hovořit o demokracii – z politického utilitárního hlediska nezáleží na tom, zda je Čunek vinen nebo ne, nýbrž jen na tom, dostane-li se před soudce nebo ne. Případ Čunek signalizuje dost povážlivou destabilizaci politických poměrů v ČR, která se bohužel bude nejspíš ještě stupňovat.

Podle Práva z posudku soudní znalkyně v oboru psychiatrie plyne, že si hlavní svědkyně proti Čunkovi nevymýšlela, když policistům popisovala situaci, z níž vyplývá, že Čunek přijal úplatek. Znalkyně ovšem může rozhodnout jen o tom, že z jejího hlediska (jedno z mnohých) je svědkyně důvěryhodná. O tom, zda si vymýšlela nebo ne, může rozhodnout až soud.

Premiér Topolánek poskytl rozhovor, tentokrát Právu, z něhož opět plyne, že není schopen udržet sebekontrolu: „A je mi celkem jedno, co kdo o tom píše, co si o tom myslí. Zapadá to do obrazu politiky Jiřího Paroubka, kdy on nemá žádné téma. Upozorňuje na sebe těmito výkřiky. Tím, že vy mu to prostě baštíte, tak tím vytváříte ten virtuální svět.“ Jak by mu to novináři Práva nebaštili, když Právo teď ČSSD a Paroubka podporuje! S tím přece musí průměrně inteligentní vládní politik počítat. Panu Topolánkovi očividně chybí praxe z výslechů na StB, to je pro politika důležitá průprava. Nemyslím to nějak zásadně shazovačně. Politik jen musí počítat s tím, že ten, kdo s ním dělá rozhovor, usiluje velmi často taky o to, aby mu udělal co největší malér, a že on si přitom vůbec nesmí dovolit na něj vyskakovat, jinak to šeredně odnese.

Jinak dnes Právo řeší otázku, zda při přivítání v Albánii ukradli Bushovi hodinky nebo ne. Těžko se zbavit podezření, že otázka se stala aktuální zejména proto, že přivítání bylo velmi srdečné.

Před časem zkomplikoval vztahy mezi Slovenskem a Maďarskem případ slovenské studentky maďarské národnosti Hedvigy Malinové, kterou údajně zbili dva skinheadi kvůli tomu, že na ulici mluvila maďarsky. Policie ji nato obvinila, že si všechno vymyslila, a ona teď půjde před soud. Slovenský list Pravda v té souvislosti napsal: „Incident s Hedvikou Malinovou nebyl protimaďarský, ale protislovenský. Úder žádal odpověď – policejní vyšetřování, které mělo prokázat pravdu.“ jestli to na Slovensku berou takhle, jako údery a protiúdery, tak pozdrav Pán Bůh. Pravda se nezjistí nikdy.

Německý prezident Köhler a kancléřka Merkelová oznámili, že odškodňování za druhou světovou válku je uzavřeno. Nemohu se zbavit dojmu že ze zpráv našeho tisku je cítit jednak jakýsi smutek nad touto skutečností a jednak nevyslovená touha ždímat z Německa další peníze.

Značka KOV (kdopak to asi jenom je?) píše v Právu: „Miliony pracovních otroků ze střední a východní Evropy byly za války deportovány nacisty do Německa a až dnes je znám celý rozsah jejich utrpení. Přiznali to včera v Brlíně německý prezident Horst Köhler a kancléřka Angela Merkelová…“ Až doposud to úporně a nestydatě zatloukali a teprve dnes byli donuceni to uznat. Příspěvek do rubriky „Jak číst Právo“.

Mladá fronta Dnes přinesla obsáhlý materiál o tom, jak prezidenta Klause kdysi sledovala StB. K věci se vracíme dnešní glosou.

Uljanovský gubernátor Moroz se podle zprávy LN dal do boje za růst porodnosti na Rusi. Vyhlásil v září 2006 akci „Poroď patriota v Den Ruska“ (tj. 12. června 2007, výročí vzniku Ruské federace po rozpadu SSSR) a dal svým úředníkům půlden volna na to, aby se sexuálně činili. Připomíná mi to jakési ruské písně a anekdoty, které pro jejich neslušnost bohužel nemohu citovat. Ten, přesněji řečeno ta, která se s porodem strefí přesně do státního svátku, obdrží automobil. Je zjevné, že gubernátor se nejmenuje Moroz jen tak náhodou, kráčí ve stopách svého slavného předobrazu, který na Nový rok obšťastňuje ruské děti. Tento Moroz chce naopak objekty obšťastňování úředním aktem (jak jinak) zmnožit. Akce se neoficiálně konala už rok předtím (pokud tomu dobře rozumím, tehdy nebyla ještě dotována výhrou), povedlo se to celkem čtyřiceti lidem v gubernii (proti „normálním“ dvaceti). Nyní však je adeptů na pět set, a tak se proslýchá, že auto dostane jen jeden šťastlivec, ti další pračky, vysavače nebo mixery (bylo by zajímavé tyto výhry rozebrat z hlediska psychoanalýzy a taky zjistit, jak bude určeno pořadí). Doufám, že se v budoucnu, až bude u moci Paroubek s Filipem, něco podobného zavede i u nás. Když už nic jiného, aspoň bude legrace.

Čtvrtek 14. června: Vážení čtenáři, omlouvám se za malé zpoždění v Událostech, bylo způsobeno rodinnou záležitostí, kterou jsem nemohl zanedbat. Během pátku všechno doženu.

Radovan Krejčíř skončil v Jihoafrické republice opět v base. Pan Paroubek a spol. zjevně předpokládali, že je tam takový bordel jako u nás a že pan Krejčíř spokojeně foukne. To se nestalo, a po krátkém pobytu na svobodě se dotyčný vrací opět za mříže. Stalo se tak vzápětí poté, co české ministerstvo spravedlnosti dodalo požadované materiály. Pan Langer a pan Pospíšil měli okamžitě odstoupit, protože v Jihoafrické republice je bordel a nynější česká vláda odpovídá nejspíš nejen za to, ale i za celou zeměkouli. Protože se však zakázalo, že v Jihoafrické republice není bordel, nýbrž pořádek, je pan Krejčíř zase tam, kde má být, a oba ministři měli by teď naopak dostat metál.

Komunisté navrhli pozoruhodnou novelu trestního zákona: ten, kdo u sebe přechovává snímky s dětskou pornografií, může být odsouzen až na dva roky. Vážení čtenáři, kteří stejně jako já neoplýváte sympatiemi ke komunistům a dáváte to veřejně najevo! Dávejte si teď pozor na své tašky, kapsy, zajistěte si pořádně dveře bytů! Nedá se vyloučit, že podle dávné tradice začnou po Česku pobíhat davy dobrovolných spolupracovníků a strkat do kapes, tašek, bytů nepozorovaně hambaté obrázky s dětmi. Ještě dříve, než se vám to podaří zjistit, zjistí to s předstihem informovaná policie a čekají vás dva roky v base. Budete to mít drsné, protože „osoby sociálně blízké“ (tak kdysi nazývali bolševici kriminálníky) prznitele dětí (byť jen virtuální) tvrdě pronásledují.

Václav Klaus se vyslovil „proti hře se svazky StB“. Jak by ne, to, co prosáklo z toho jeho, už splnilo roli, prokázalo se, že i on byl komunistickým papalášům a jejich obrněné pěsti nepříjemný (což je samozřejmě pravda a což ho šlechtí). Jinak nechápu, proč by se tyhle věci neměly zveřejňovat. Například zveřejnění materiálů o Klausovi jednak prokázalo, že řeči o jeho loajalitě k minulému režimu jsou drzost a že to, co dělal, mělo smysl (jinak by to StB nevadilo), a jednak poskytlo zábavný materiál k tomu, že pokud jde o nesnesitelné manýry, se náš prezident s přibývajícími léty příliš nemění: čili – poučili jsme se a zároveň jsme se pobavili. Chápu, že pan prezident by si to představoval asi trochu jinak, ale nazývat to „absolutně nenormálním“ a „nesmyslným“ je zcela nevěcné přehánění. Před nadcházejícími prezidentskými volbami si tímto skromně odmítavým stanoviskem pan prezident může trošku šplhnout u rudého bloku (ČSSD a KSČM). Ještě víc si šplhne prohlášením, že případný zákon o referendu ohledně amerického radaru považuje za potřebný a že by ho v žádném případě nevetoval. Jednak, jak pozorují v Právu, prezident nemá možnost vetovat ústavní zákony, a jednak, i kdyby se pan prezident snažil jako mourovatý, tentokrát z rudého bloku při prezidentské volbě nedostane ani hlas. Nenechají se napálit dvakrát.

Paní vesecká prohlásila, že na Čunkově místě by odstoupila“. Řekla to s jakýmsi ohražením předem, leč příliš slabým. Já si taky myslím, že by pan Čunek měl odstoupit. Ale já nejsem součást právních mechanismů, které ho právě zpracovávají. Z věcného hlediska nejvyšší státní zástupkyni není nic po tom, zda má Čunek odstoupit nebo ne. Může se tak vyjádřit samozřejmě jako občanka, ale měla by přitom brát v úvahu, že je také nejvyšší státní zástupkyně, že do věci právě razantně zasáhla, a že by politické úvahy měla pro tuto chvíli nechat stranou.

V Nizozemsku se v rámci boje za multikulturalitu jako řemen ozvali i pedofilové. Založili stranu „Shovívavost, svoboda a odlišnost“ (nemohu si pomoci, ale strašně mi to připomíná název „Připomínka, odpovědnost a budoucnost“ –formou, samozřejmě, ne obsahem!, dodávám alibisticky) tvrdí, že jim jde o „diskusi o problému“ a usilují o legalizaci dětské pornografie a sexu se zvířaty (!).

Ruský list Kommersant napsal, že Putin svým návrhem společné radarové základny v Ázerbajdžánu „zasadil Bushovi úder do slabin“. Před časem buď tento nebo nějaký jiný ruský list napsal, že se Condoleeza Riceová „vypotácela z Putinový pracovny“, poté, co ji náležitě zkartáčoval (aspoň doufám, že mělo jít jen o to). Obojí by se pěkně vyjímalo v listu Krokodýl (nevím, vychází-li ještě) a namatlat by to mohly osvědčené Kukriniksy (nebo jak se ten kolektiv mazalů jmenoval). V tom, jak namlouvají svým čtenářům neexistující ruské triumfy, jsou ruské noviny už zase ve formě. Jako za starých dobrých časů. Také nevím, proč Rusové zrovna potřebují, aby se před nimi západní politici svíjeli a potáceli. Ve slušné společnosti se to nevyžaduje. Imponuje to totiž jen grobiánským a zamindrákovaným buranům.

EU opět zmírnila svou politiku vůči kubánskému Bandoleru. Zazněly však také výtky. Castrův režim je odmítl s tím, že situaci na Kubě nelze poměřovat evropskýma očima. To není přesné: je to sice velmi, velmi obtížné, ale přesto to jde.

Exministr Karel Dyba, o kterého se rovněž zajímala Státní bezpečnost v souvislosti s Klausovými semináři, prohlásil o jednom bývalém donašeči: „Já si nedovedu představit, že by na nás něco ošklivého říkal“. Ovšem, že neříkal nic ošklivého, donašeči většinou říkali čistou pravdu, v tom není problém. Problém je v tom, komu ji říkali, a k čemu ji ti, co jim ji říkali, potřebovali. Uvedu hodně přeexponovaný, ale tím pádem názorný příklad: ten, kdo po atentátu na Heydricha prásknul parašutisty, skrývající se v kryptě kostela v Resslově ulici, říkal přece taky čistou pravdu.

Timothy Garton Ash radí Polákům, jak by měli postupovat s archivy polské Státní bezpečnosti. Rady tohoto druhu mají háček. Britský gentleman má s tím, co se na anší straně železné opony dělo, potíže, protože ve staré dobré Anglii je něco podobného samozřejmě totálně nepředstavitelné. Právě proto si taky nemůže umět představit, co se s tím dá a má dělat.

Pátek 15. června: Jak se dalo očekávat, koalice zablokovala ve Sněmovně projednání Čunkova případu. Největší problém jí způsobil sám vicepremiér, který údajně zcela nečekaně vystoupil s projevem, v němž zpochybňoval věrohodnost svědkyně Urbanové. Udělal tedy přesně to, co koalice uváděla jako důvod, proč se věc nemá ve Sněmovně projednávat: proměnil na chvíli zasedací místnost v pomyslnou soudní síň. To samozřejmě velmi vyhovovalo opozici, jejíž poslanci během vicepremiérova projevu demonstrativně odešli z jednací síně; pak opozice (což předem slíbila) oznámila, že žádá, aby se příští týden hlasovalo o nedůvěře vládě. Jiří Čunek je, jak se ukazuje, neštěstím své strany i celé koalice. Zdá se, že pro KDU-ČSL je smrtící záležitost vyzdvihovat své regionální politiky do významných státních funkcí. Měli by zůstat skryti hluboko v útrobách strany. K Čunkovu předchůdci ve funkci je možné míst spoustu výhrad, byl to však zkušený a ostřílený politický praktik. Odepsal se svého času sice sám, ale mocně mu napomohl Topolánek: co měl proboha Kalousek dělat ve chvíli, když už byla skoro upečená jakási nová opoziční smlouva? Nevím, zda je Čunek vinen nebo ne: ale zdá se být zjevným, že se ocitl v situaci, kterou ani trochu nezvládá. Jaká by to vlastně měla být situace, aby ji pan Čunek zvládl?

Agentura Faktum Invenio přišla s průzkumem veřejného mínění, který nepotvrzuje to základní, co vyplynulo z nedávného průzkumu Medianu: totiž že ODS luxuje KDU-ČSL tak, že lidovci jsou už pod pětiprocentním prahem volitelnosti a vítězství ODS se stává vítězstvím Pyrrhovým, protože na Rudý blok sami jen se zelenými nestačí. K průzkumu se zítra vrátíme.

V Právu uvádějí několik státních zástupců, kteří kritizují postup paní Vesecké. Problém je, že žádný z nich nechce být jmenován. Takové svědectví je ovšem zcela nevěrohodné a je to, jako by nebyli. Státní zástupce, kteří si nepřejí být jmenováni, si případně lze i vymyslet. Státní zástupce, kteří si jmenováni být přejí, ne.

Předseda KSČM Filip poděkoval Klausovi za jeho podporu pro referendum ohledně amerického radaru. To je poděkování, za které si Klaus nic nekoupí. Stejně ho volit nebudou.

Premiéru Topolánkovi vyčítali absolvování vojenského gymnázia. To je absurdní, není přece možné politicky rekriminovat děti. Jenže Topolánek si prý vymyslel, že ho ze školy vyhodili z politických důvodů. Když se ukázalo, že to není pravda, opravil se: nevyhodili ho z gymnázia, ale z armády. Z politických důvodů. Ovšem, vyhazování z armády z jiných důvopdů má u nás od dob Josefa Švejka špatný zvuk.

Vlastimil Tlustý přišel vysvětlovat svou reformu sociálním demokratům a komunistům. S místopředsedou Sobotkou si víceméně notovali, s komunisty se ovšem neshodl, to by už bylo moc. Vlastimil Tlustý by velkou koalici zvládl. Jediné, co zřejmě zatím nezvládne, je hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě. Ale když potopí Topolánkovu reformu, vyjde to vlastně nastejno.

Vzhledem k tomu, že je opozice zaměstnána aférou Čunek, rozhodla se rezignovat na projednání zpěvu ministryně Parkanové. Návrh (postaral se o něj poslanec Jandák) byl ostatně nebetyčná drzost: co je poslancům do toho?

Ministři obrany NATO se rozhodli pověřit alianční expertym, aby do února 2008 analyzovali dopad projektu USA na plán aliance ochránit území a obyvatelstvo Evropy dohodnutý v Rize. Pokud je to pravda, dávají argument těm, kteří chtějí jednání o základnách na nějakou dobu zmrazit. Zprávu ovšem přineslo Právo.

Rovněž Právo informuje, že prý při Bushově návštěvě v Bulharsku museli vojáci čestné jednotky na rozkaz Bushovy ochranky sundat bodáky, což vojenský historik prof. Julij Abadžiev označil za „hanebnost, urážku bulharského národa“. Tato zpráva vzbudila naši zvědavost natolik, že se pokusíme zjistit a) kdo je autorka zprávy Angelina Penčeva, b) jak to bylo s tím „příkazem“ (nebyla to spíš prosba či žádost) a konečně a hlavně c) kdo je prof. Julij Abadžiev. Nejsme si totiž jisti, zda nejde o příspěvek do rubriky „Jak číst Právo“.

Státní české instituce hodlají zkoumat DNA přemyslovských panovníků ve snaze zjistit, nakolik byli Češi. K této zprávě z dnešní MfD se vracíme glosou.

Polibte si šos, sdělil prý novinářům z MfD premiérův soukromý a neoficiální poradce Marek Dalík. Topolánkovi protivníci by mohli říci: jaký premiér, takový Macek.

Britský list The Financial Times otiskl studii prezidenta Klause ohledně globálního oteplování. Nyní proběhne diskuse: britští čtenáři mohou položit otázky a připomínky. Pokud budou kritické, se zlou se potážou, protože pan prezident na všechny v novinách odpoví. To je pozoruhodné: prezident Havel se vyžíval v tom, že obtěžoval světovou veřejnost svými názory na globální odpovědnost, Klaus dělá totéž se svými názory na globální oteplování. Pánové jsou si podobnější, než by se při povrchním, pohledu zdálo.

Sobota 16. června: Soudní čekatel Petr Langer vyhrál u pražského městského správního soudu proces s prezidentem Klausem. Langer zažaloval Klause kvůli tomu, že návrh na jeho jmenování soudcem leží v prezidentské kanceláři už delší dobu, aniž by se s ním něco dělo. Langer patří k 32 soudním čekatelům, které Klaus odmítl před dvěma roky jmenovat, protože dosud nedosáhli věku třiceti let, jak to vyžaduje zákon, a jsou podle jeho názoru na úřad příliš mladí a nezralí. Zákon z roku 2003 ovšem obsahoval přechodné ustanovení, podle něhož se věková hranice netýká právníků, kteří byli justičními čekateli před jeho přijetím. Klaus k tomu nepřihlédl a patrně ani nemusel (může v zásadě jmenovat nebo nejmenovat soudcem z těch, co jsou mu navrženi, koho se mu zlíbí). Osm z 32 odmítnutých se tehdy obrátilo s žalobou na Ústavní i správní soud. Ti jediní nebyli dodnes jmenováni soudci, ostatní se, aspoň podle Práva, už jmenování dočkali. Považuji toto prezidentovo jednání za podlé a myslím si, že vlastně provádí mezi těmi, kteří mu byli navrženi, negativní výběr. Šest z osmi odmítnutých už odvolání vzdalo, pan Langer a jedna jeho kolegyně dosud ne. Řekl bych, že právě oni dali velmi hmatatelnou záruku nezávislosti a odvahy, které je k výkonu soudcovského povolání především zapotřebí. Václav Klaus by se měl stydět. (Pan Langer uspěl v tom smyslu, že soud prezidentovi nařídil, aby o jeho jmenování rozhodl v tom či onom smyslu do půl roku).

Zdá se, že v hlasování o nedůvěře vládě poslanci Melčák a Pohanka Paroubka nepodpoří. V tom případě má návrh sotva šanci na úspěch, Tlustý a lidovečtí disidenti, kteří jsou nepochybně jinak schopni udělat všechno, aby Topolánkova vláda padla, si určitě netroufnou hlasovat pro vyslovení nedůvěry. Nanejvýš se zdrží, a to Paroubkovi nepomůže. Kdyby se ovšem hlasovalo o důvěře vládě, udělali by totéž a vládu by položili. Známý prognostik Paroubek předpověděl pád vlády do tří měsíců. Bylo by dobré si za tři měsíce na jeho věštbu vzpomenout.

Podle posledního průzkumu agentury Factrum Invenio si ODS udržuje tříprocentní náskok před sociálními demokraty (ztratila sice procento, sociální demokraté však procento a půl, takže rozdíl mezi nimi se zvětšil (33,5 ku 30,8). Přes dvě procenta navíc získali zelení, KSČM a lidovci zůstávají beze změny. Koalice by ve Sněmovně měla solidní většinu, poplašný signál agentury Median o propadu lidovců se nepotvrdil (je třeba vzít v úvahu, že k podobnému výsledku jako Median zatím nedospěla žádná jiná agentura a že mu není třeba přičítat velkou váhu: na tvrdé jádro lidoveckého lektorátu nemá nejspíš aféra Čunek vůbec žádný vliv, a to jádro pořád ještě na překonání 5% hranice vydá).

Někdejší důstojník SS Priebke, který se podílel na popravách italských civilistů a dostal za to před devíti lety v Itálii doživotí, získal od soudu úlevu. Může ze svého domácího vězení (to mu soud umožnil vzhledem k vysokému věku, je mu 94 let) „v případě nutnosti“ docházet do advokátní kanceláře, kde má konat jakési výpomocné práce. Každou návštěvu musí hlásit policii. Nepochybuji o tom, že ten člověk má na svědomí účast na masovém zločinu. Zároveň ale musím říci, že je mi odporná ta nenávist skoro až za hrob, jaká čiší z „rozhořčení“, o němž s takovou chutí píše Právo. Je to jistě méně nelidské než masová vražda. Ale je to taky nelidské.

Vzmáhající se Putinovo Rusko se rozhodlo, že odkáže do příslušných mezí Rakousko. Rakouští politici se ve věci protiraketové základny snažili, seč mohli, aby dali Rusku najevo své pochopení, ale zdá se, že to nestačí. Teď zadrželi jakéhosi Rusa podezřelého ze špionáže, a Rusko protestuje stejně rozhořčeně jako v nejplnějším rozpuku studené války. Pokud ho honem nepustí, budou nepochybně následovat odvetné akce. Zdá se, že si v Rakousku v posledních letech vzali do hlavy, že jejich neutralita znamená taky mezinárodní autoritu. Ve skutečnosti jejich neutralita znamená čím dál tím víc jen to, co znamenala před Gorbačovem.

Ve Vídni také skončila bez hmatatelného výsledku konference o Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Státy NATO a Rusko se nemohou dohodnout, respektive Rusové se dohodnout nechtějí. Další neklamný signál návratu ke staré politice.

Mladá fronta dnes zveřejnila rozsáhlý neuvěřitelný text dvou expertů ohledně budoucnosti, spolupracujících s ČSSD, Miloše Balabána a Antonína Raška. Je to jakási odborná varianta prognóz, které na prahu první světové války pronášel Josef Švejk: předpovídají zjednodušeně řečeno buď zánik NATO a rozpad atlantické aliance, nebo triumf Číny, nebo vítězství socialismu s lidskou tváří (zde překřtěné na „vzpouru střední třídy“). Je pozoruhodné, že v prognózách nehraje žádnou velkou roli ani Rusko, ani militantní islám. Pokud zbude čas, k otázce se vrátíme.

V příloze MfD Kavárna je zase věnován velký článek rezolucím (mj. dětským) žádajícím v padesátých letech popravu Milady Horákové. Myslím, že tyto věci (stejně jako např. „manifestace“ na Václaváku po atentátu na Heydricha, zajímalo by mne, kolik tam vlastně bylo Čechů) se přeceňují, rezoluce byly z 95% potěmkiniáda, jde o pseudoproblém a těžko se zbavit podezření, že se o něm dnes píše hlavně proto, aby se nemuselo psát o jiných, skutečných problémech v chování české společnosti.

S čímž volně souvisí následující zpráva: 47 „bývalých sudetských Němců“, píše v LN značka –kes- (bývalý sudetský Němec je něco jako bývalý černoch) se obrátilo na Výbor pro lidská práva OSN. Žádají, aby výbor uznal, že Němcům byl po druhé světové válce zabaven majetek a byli vyhnáni ze svých domovů na základě kolektivní viny, že jsou obětmi minimálně etnické čistky, a že je české restituční zákony diskriminovaly (odškodněni či restituováni byli jen Češi). Výbor OSN pro lidská práva je zcela bezmocná instituce. Stížnost je však bohužel ve všech třech bodech oprávněná.

Taktéž v LN podrobil drtivé kritice nynější polskou vládu Luboš Palata. Jen přitom nějak pozapomněl, že kromě věcí, které u nás pociťuje jako problematické kdekdo, a to právem, jsou tu i věci, které sice u nás pociťuje jako problematické taky kdekdo, ale neprávem: a to je především jednoznačný a rozhodný postoj polské vlády ke zřízení protiraketové základny USA (na tu si česká vláda netroufla ani pomyslit a vybrala si, z důvodů, které je jí samozřejmě těžko zazlívat, radar; nicméně Poláci si na ni troufli a to je šlechtí) a vůbec správný odhad nebezpečí, které pro střední Evropu znamená nový kurs Putinova Ruska. V kritice pana Palaty je jako obvykle spousta šikovně zamaskované české namyšlenosti.

Pondělí 18.června: všechny noviny referují o tom, že Ančička alias Barbora Škrlová se zázračným způsobem zhmotnila v Kodani a žádá o vydání českého pasu. Nechci se už o tom případu rozepisovat, není z hlediska politiky zajímavý. Zjevné je jen jedno: ta osoba je podvodnice, a jediná otázka je, zda je zralá pro kriminál nebo pro blázinec. Ostatně, při všech těch nejasnostech: ví se vůbec s jistotou, že je to ženská a ne chlap?

Osvědčený Jan Eichler informuje v Právu o knize jakéhosi Stanleyho Hoffmana, profesora mezinárodních vztahů na Harvardu, který prý podává jednoduchý recept na to, jak čelit mezinárodnímu terorismu a napravit škody, způsobené Bushovou administrativou: američtí odpovědní politici by měli pochopit správně nepřátelské postoje vůči USA, snížit vojenské rozpočty, výrazně oslabit důraz na jaderné zbraně a jejich modernizaci, jednat se státy, které si chtějí atomové zbraně pořídit (USA by jim měly nabídnout bezpečnostní záruky, že je nikdy nenapadnou), začít výrazně snižovat stavy svých jaderných zbraní. Článek končí jakousi lehkou pochybností: „Je však otázkou, zda ti, co vystřídají Bushův kritizovaný tým, budou mít chuť, odvahu a možnosti vydat se takovou cestou.“ Pevně doufám, že ne.

V Mladé frontě dnes si zase Tomáš Nídr libuje, jak to nový francouzský prezident Sarkozy nandal Turkům, „těm psům pohanskejm“ (Josef Švejk). Sarkozy měl prý odvahu říci, že „Turecko z kulturních, geografických a mnoha jiných důvodů nemá v Evropě co pohledávat a vyjednávat o jeho vstupu je nesmyslné“. Myslím si pravý opak. Nechat v dnešní době Turecko plavat znamená vydat ho na pospas islámskému extremismu a opatřit si velmi blízkého, silného a schopného nepřítele. EU není kulturní spolek, ale politická organizace, turecký sekulární stát je s evropským politickým modelem kompatibilní. Jaká je kulturní legitimace pro členství v Evropě? Když tam patří ti, co kdysi okradli a vyhnali tři miliony svých spoluobčanů, při tom jich slušných pár tisíc (nebo desetitisíc?) zamordovali a dnes se za to ani trochu nestydí, proč by tam nemohli patřit taky Turci? Zavírat Turecku dveře do evropských institucí je politicky sebevražedná akce.

Taktéž v MfD informují o návštěvě americké spisovatelky Prosové, předsedkyně amerického PEN-klubu, v naší zemi. Ta paní navštívila Terezín (zjevně kvůli jeho chmurné protektorátní historii) a pozastavila se nad tím, že je tam kavárna. Připadá jí to “až zvrácené – dát si tam něco k snědku“. Babo bláznivá, Terezín je dnes (stejně jako před druhou světovou válkou) normální české město a žijí tam normální lidé. Proč by tam nemohli mít kavárnu a dát si občas něco k snědku? To chceš, aby všichni chcípli hlady?

Úterý 19. června: Václav Klaus se hodlá bránit rozsudku správního soudu v jeho sporu se soudním čekatelem Langrem. Soud totiž podle Klausova mluvčího Hájka vynesl rozsudek, z něhož vyplývá, že v případě prezidentova rozhodování jde o běžný proces správního rozhodování, a proto prezidentovi v té souvislosti uložil učinit určitá opatření a dokonce mu stanovil lhůtu. Zatímco, doplňujeme my, soud měl vycházet z toho, že jde o akt Nejvyšší Svrchované Vůle, který nelze beztrestně jakýmkoli způsobem zpochybňovat.

Naproti tomu Krajský soud v Praze rozhodl, že se poslanec Rath nemusí omluvit Marku Dalíkovi ani ODS za obvinění z korupce (Rath prohlásil, že za odchodem Miloše Melčáka z poslaneckého klubu sociální demokracie jsou korupční aktivity ODS a Dalíka). Podle soudce Vojtěcha Cepla je totiž výrok dr. Ratha „pravdivý ve svém základu“. To vlastně není rozsudek, ale obvinění, totiž ODS a Dalíka. Pan Cepl by měl okamžitě podat trestní oznámení.

Česká vláda se rozhodla podpořit Polsko ve věci návrhu na změnu většinového hlasování v EU, ale nehodlá za ten návrh umřít. To na ní snad nikdo nechce. To, co by se slušelo, by bylo přizpůsobit vládní stanovisko více požadavku „vaše řeč budiž ano ano, ne ne“. Jinak si vláda koleduje o bobříka vyčůranosti a Poláky by to vlastně mělo rozlítit víc, než kdyby řekla „ne“. Protože to znamená: budeme Vás sice podporovat, ale jakmile půjde do tuhého, tak se na vás vykašleme.

Mluvčí íránského ministerstva zahraničí prohlásil poté, co si jeho ministr povolal na kobereček ruského velvyslance v Teheránu, že Putin prý nemíní dotáhnout do konce návrh na využití ruského radaru v Ázerbajdžánu proti Íránu. To může znamenat jediné: že Putin jen blafuje, předpokládá totiž, že Američané jeho návrh stejně nepřijmou.

Podle průzkumu agentury Forsa by nově ustavenou německou stranu Levice (dužina je komunistická DS, šlupka odpadlíci z SPD v čele s expředsedou Lafontainem) volilo 24% lidí (19% na západě, 44% na východě Německa). Protože předpokládám, že mezi příznivci nejsou bývalí voliči CDU/CSU, znamená to vlastně jakýsi signál rozkolu v SPD.

Mladá fronta Dnes se zevrubně zabývá iniciativami britské spisovatelky Rowlingové, která se humanisticky profiluje na účet ČR. Zcela obecně bych chtěl zdůraznit, že její aktivity mají výrazně obchodní pozadí (nepřímá reklama), jsou nechutně kýčovité a v podstatě nestydaté. K problému se vrátíme.

Umělecká skupina s poetickým jménem Ztohoven implantovala do televizního záběru krás krkonošské přírody atomový hřib (podle fotografií spíše hříbeček) a způsobila poprask, o což jí šlo. To, že smyslem umění je působit poprask, je nedorozumění, které se zavedlo někdy na přelomu předminulého a minulého století. Existuje spousta vynikajících uměleckých děl, které žádný poprask nezpůsobily, a spousta děl, která poprask způsobila, ale nejsou ani vynikající, ani umělecká. Skupina má originální organizační strukturu: nezveřejňuje jména členů ani program, jejím cílem je prý „upozorňovat veřejnost na aktuální společenské problémy“, metodou „nabourávání se do veřejných prostorů“. Po každé provedení se skupina rozpadne a znovu ustaví, přičemž se její složení částečně změní. To je pozoruhodné, vzniká tu zcela nový jev: umělecký terorismus.

Mladá fronta Dnes sáhla dnes po jiném zahraničním autorovi než je Timothy Garton Ash. Beru to jako projev ohleduplnosti ke čtenářům a jsem za to redakci vděčen. Článek Barryho Rubina se týká terorismu a je velmi zajímavý. Končí konstatováním, že síly jako je Hamás „si plně uvědomují, že nejvýznamnější zápas dneška se vede mezi radikálním islamismem a zbytkem světa“. To je pravda s jakousi malou výhradou, která má velký význam pro ČR. Na druhé straně nestojí „zbytek světa“, ale jen vyspělé západní státy. Rusko cítí aspoň potenciální oslabení Západu (je konfliktem zaměstnán a bude výhledově možná ještě víc) a snaží se ho využít k znovuzískání vlivu ve svých bývalých evropských koloniích. Česká republika není příliš přitažlivá pro islámské teroristy: je na to příliš bezvýznamná a příliš chudá. Zato Putin po nás šilhá jako řeznický hafan po buřtu.

Britská královna povýšila do šlechtického stavu Salmana Rushdieho. Rozběhne se v muslimském světě taková série protestů jako v případě dánských karikatur proroka Mohammeda? Pokud ne, bylo v těch protestech hodně zbabělé vypočítavosti: na Dánsko si troufli.

Petra Procházková informuje v LN o názorech ruského obyvatelstva na demokracii. Vyplývá z toho, že většina Rusů nevěří téměř žádným stranám, organizacím a soudům, zato má absolutní důvěru v nejvyšší státní institut – prezidenta Vladimíra Putina. Vypadá to, že se ruská situace od té naší zase až tak moc neliší: jméno prezidenta je ovšem jiné.

Středa 20. června: Vlastimil Tlustý dnes na tiskové konferenci oznámil vytvoření „reformní parlamentní platformy“. Hlásí se k ní zatím osm poslanců ODS. To je dost na svržení této vlády a málo na vytvoření nové. Problému se týká naše dnešní glosa.

Čeští europoslanci si připsali na své konto další výrazný úspěch: zachránili pro budoucnost název slivovice (díky administrativní chybě hrozilo, pokud tomu dobře rozumím, nebezpečí, že do ní budou muset přidávat špiritus). Jako lev se bil zejména zbožný lidovec Březina, který už před časem proslul tím, že vyrval ze špinavých pracek Bernda Posselta olomoucké syrečky (O této akci jsme zde informovali). Tak naši europoslanci drobnou všední politickou prací brání naši suverenitu a naše národní zájmy proti bruselským byrokratům a (západo)německým revanšistům. Gratulujeme.

Poslanecká sněmovna odmítla senátní návrh na podstatné omezení poslanecké imunity. Odmítla jej právem, jedná se o nezodpovědný populismus. Zejména v našem politickém prostředí je nebezpečí, že skrovná imunita otevře cestu k tomu, že hlasování ve sněmovně bude politicky ovlivňováno, poměrně velké. Senátor Pospíšil prý argumentoval (pro návrh) tím, že v novodobé historii ČR byl jen jednou politik zadržen a kvůli tomu se nemohl zúčastnit hlasování. Šlo o známý případ exposlance Sládka při volbě prezidenta Havla. Sládek sem, Sládek tam, případ to byl naprosto skandální a mluví proti experimentům s omezováním imunity: Sládek byl zadržen, nemohl hlasovat a Havel se stal znovu prezidentem o jeden jediný hlas. „Připomeňme si: imunita vznikla v počátcích parlamentů, kdy měla chránit svobodu poslaneckých projevů na parlamentní půdě před hněvem panovníků, později před nelibostí státní moci“, píše v Právu Jiří Hanák. Před nelibostí státní moci je třeba svobodu poslanců hájit zejména teď a u nás.

V Právu se k průzkumu STEM, signalizujícímu pokles preferencí KDU-ČSL, vyjadřují lidovečtí poslanci, kteří nechtějí být jmenováni. Politiky, kteří nechtějí být jmenováni, cituje i dnešní MfD. Zvláštní sortě „poslanců, kteří nechtějí být jmenováni“ je třeba věnovat pozornost, takže k problému se, pokud to vyjde, ještě vrátíme.

V Právu také vyčísluje předseda KSČM Filip důvody, proč je Topolánkova vláda nedůvěryhodná. Píše mimo jiné: „Tato vláda také nás všechny zapojuje do světovládných severoamerických cílů, naše vojáky dála vysílá do misí, které jsou v zájmu USA, a nyní dokonce servilně souhlasí s rozmístěním amerických vojenských sil u nás, jež mají obsluhovat radar určený pro další etapu hvězdných válek, špionážní radar. Jde zřejmě o první etapu pronikání amerických ozbrojených sil k nám a do dalších zemí světa, jejichž cílem jsou světovládné zájmy Spojených států.“ To je důvěrně známý jazyk (i s těmi stylistickými lapsy), a když si to převedeme do normální řeči, tak jak jsme to dělávali v letech 1958-89, taky velmi dobrý důvod, proč vládu v této věci podporovat.

V článku „Mylné prognózy českých prezidentů“ píše Tomáš Zahradníček, že T. G. Masaryk očekával, že se komunismus v Rusku zcivilizuje, zdemokratizuje a poevropští. To není pravda, Masaryk byl vždy zásadní kritik bolševismu a spletl se jen v tom, že mu nepřičítal velkou životaschopnost, předpokládal, že se záhy zhroutí. Taky se mi nezdá jeho výklad brožury Nová Evropa (která ovšem rozhodně nepatří k Masarykovým vrcholným dílům, je to účelový pamflet, který měl přesvědčit politiky Dohody o potřebě vzniku samostatného československého státu). I k této otázce bych se rád vrátil.

Čtvrtek 21. června: Byly zveřejněny dva průzkumy veřejného mínění. Ten první pořídilo STEM a týká se popularity našich špičkových politiků. Jemu je věnována naše dnešní glosa. Druhý pořídilo CVVM a týká se preferencí. Podle CVVM se preference ODS a ČSSD vyrovnaly (ODS proti květnu ztratila 3%, ČSSD si o 3% polepšila, mají obě 32%). Komunisté mají 14,5% (ztráta 1%), zelení mají 10,5 (+1,5%), KDU-ČSL ztratila 1,5%, nicméně pořád má 8%, což je bohatě nad hranicí volitelnosti. V Právu mluví o propadu lidovců, to je velmi přehnané. Případ Čunek nesrazí KDU-ČSL pod pětiprocentní hranici, ale ubere nejspíš hlasy i oběma dalším koaličním stranám. Jenže: pokud budou proti bloku ČSSD – KSČM stát tři strany, nikdy nebudou mít dohromady míň než sociální demokraté s komunisty.

Po dlouhé odmlce bývá v Právu čas od času připouštěn Jan Kovařík, tentokrát přišel se zprávou o jakémsi vystoupení Petera Bechera (u něhož neopomene poznamenat že je synem někdejšího mluvčího Waltera Bechera a že je „údajně liberální“, tom znamená ne opravdu, jen údajně, když říká to, co říká). Pan Becher se vyjádřil v tom smyslu, že sudetoněmecký den by se v roce 2017 mohl konat v Česku. Je příliš velký optimista: bude to v roce 2045, až už budou všichni vyhnaní spolehlivě mrtví. Zajímalo by mne, jaké strategické úvahy jsou za částečnou aktivací protisudetoněmeckého štvaní v Právu.

Ruský ministr zahraničí Lavrov se zúčastnil v Teheránu konference pěti zemí kolem Kaspického moře. Rusko má jakési problémy s Putinovou potěmkinskou iniciativou ohledně radaru v Ázerbajdžánu, která Íránce dopálila. Tak teď také pan Lavrov zdůrazňuje, že Rusko nevidí žádnou hrozbu ze strany Íránu. Proč tedy radar ke spolupráci s Američany nabízejí? Pan Lavrov, i vizáží Gromyko č. 2, se od svého slavného předchůdce bude muset ještě hodně učit.

Interaktivní umění zaplaví metropoli, libuje si Právo, protože na festivalu je i „omluva za nacismus“. Na první pohled podivné, proč bychom se měli omlouvat za nacismus? Ve skutečnosti skupina Pode Bal ironizuje německé firmy Mercedes, Siemens a Volkswagen, vzhledem k jejich “historické kolektivní vině“. Nápis zní: „omlouváme se za naše chování v době nacismu“ plus loga těch tří společností. Kdybychom už mermomocí chtěli měli mluvit o „historické kolektivní vině“, měl by být tento nápis doplněn dalším: „Omlouváme se, že jsme se po válce chovali ke svým německým spoluobčanům jako dobytek. Češi.“

Tlustého iniciativa na Topolánkovi žádá, aby buď přistoupil na jejich návrhy, nebo aby daň z příjmu raději vůbec neměnil. Jde o to, zabránit vládě, aby vůbec něco dělala. Tento cíl sleduje pan Tlustý společně s opozicí. Je to nejlepší cesta k samovolnému pádu vlády. Mohlo by to fungovat: jen mi to připadá cynické.

Lidové noviny přinášejí jakousi přehlednou tabulku někdejších výroků představitelů ODS o Špidlově vládě a nynějších výroků sociálních demokratů a komunistů o Topolánkově vládě (doplněno ještě o obhajobu Vladimíra Špidly před třemi roky a obhajobou Mirka Topolánka dnes). Z citátů bohužel vyplývá, že si obě strany mají sotva co vyčítat. Čím kdo zachází…

Václav Klaus navštívil Českou konsolidační agenturu, a ač Agentura ke konci letošního roku přestává existovat, provozoval tam prý jakousi neoficiální kampaň k prezidentským volbám: nabádal přítomné, aby oslovovali své poslance a senátory s doporučením, koho volit. Samozřejmě nikoho konkrétního nejmenoval. Měl snad někoho na mysli?

Pátek 22. června: V severovýchodních Čechách se objevil nebezpečný virus ptačí chřipky. Následuje hromadné vybíjení drůbeže. Tisíce ptáků jsou ve specielních kontejnerech usmrcovány plynem. Opatření je racionální, chápu samozřejmě jeho důvody. Neumíme si jinak pomoci. Stejně je ale z té drůbeží Osvětimi cítit strašná neúcta k životu a mám strach, že nezůstane bez trestu.

Primátor a místopředseda ODS Bém se vrátil z Mount Everestu nadán věšteckým duchem. Teď například prorokuje brzký pád vicepremiéra Čunka. Slyšel to prý „ze zdrojů uvnitř ODS“, nikoli však přímo od předsedy Topolánka. To je zvláštní: druhý člověk v ODS se chová jako „investigativní žurnalista“. Že by se na to díval opravdu jen tak zvnějšku?

Národ se množí: přesněji řečeno nemnoží se národ, ale obyvatelstvo ČR. Hlavní podíl na jeho větší početnosti mají přistěhovalci: v první řadě Ukrajinci, pak Vietnamci a Slováci. Zdá se, že vznik velkých muslimských kolonií nám nehrozí. Hlavní tah jde z východu (tím pochopitelně nemyslím Slovensko). Nic proti tomu, je to v mnoha ohledech přirozené, výhodné pro imigranty i pro nás. Ale to je i migrace z muslimských zemí na Západ. A jako všechno na světě má obojí i svou stinnou stránku, s níž je třeba počítat.

Bývalá šlechta si stěžuje Topolánkovi, zní titulek v Právu. Ovšem, šlechta byla učiněna bývalou už za první republiky. Pak se stali bývalými sudetští Němci. Pak podnikatelé,soukromí rolníci, živnostníci. Kdo bude následovat dnes? Už jsme dlouho nikoho bývalým neudělali, to je třeba dohnat!

Zítra se na Václavském náměstí odehraje mnohatisícová odborářská demonstrace. Týká se jí naše dnešní glosa.

Další skupina „amatérských historiků“ se zviditelnila pamětní deskou na místě, kde českoslovenští výsadkáři provedli atentát na Heydricha. Za chvíli jich tam bude dvacet. Schytal to starosta Prahy 8, byl označen za přisluhovače Sudetoněmeckého lansmanšaftu. Rekrutují se všichni ti amatérští historici s prostředí Národní strany, nebo jen někteří? „Zástupce skupiny“ kromě toho prohlásil, že je trapné shazovat význam atentátu pro vývoj celé války, jak se dnes děje. Nic takového se neděje, pravý opak je pravdou. Atentát se má stát předmětem posvátného kultu. To je zrůdné: je důležité, aby se i o něm, jako o každé historické události, smělo svobodně a věcně mluvit.

Polští představitelé zdůvodňují svůj návrh na změnu rozdělení hlasů v EU, v níž by podle svých představ měli dostat větší váhu, historicky. Premiér Kaczynski prohlásil: „Požadujeme jen, abychom dostali zpět, o co jsme přišli. Kdyby Polsko neprožilo léta 1939 až 1945, mělo by dnes 66 milionů obyvatel.“ Proti tomu se ozval tentokrát i dánský ministerský předseda. Polské stanovisko je příznačné: vrátíme se k němu poznámkou.

Válečný veterán Horal byl předvolán na městský úřad Prahy 9, protože údajně neoprávněně nosil plukovnickou uniformu. V MfD se ho velmi vehementně zastávají. Problém je jen v tom, že z toho, co se o případu dosud psalo, jsem nabyl dojmu, že se pan Horal na plukovníka povýšil sám. Bylo to tak opravdu, nebo ne? Sami se na plukovníky povyšovat nesmějí ani váleční veteráni.

Izraelská armáda propaguje svou image fotografiemi polonahých vojaček. Akce může být kontraproduktivní: atraktivnost izraelské armády pro jeho potenciální nepřátele a tím i jejich bojechtivost podstatně vzrostou.

Podle posledního průzkumu STEM je dnes 56% lidí přesvědčeno, že tento režim je lepší než předlistopadový, 23% si myslí opak. Loni v listopadu byla veřejnost k tomuto režimu o něco shovívavější, v listopadu 2004 naopak kritičtější. Změny nejsou dramatické, tím, jak se „minulý režim“ pomalu propadá do bažiny dějin, stává se z něj jakési zaklínadlo, mladší lidé se na něj už ani pořádně nepamatují, ti nejmladší vůbec ne. Zajímavé je jen, jak rozdílně k téže informaci přistupují v Právu a v Lidových novinách. Titulek v Právu zní: „STEM: podle pětiny lidí bylo lépe před rokem 89“ , v Lidovkách: „Výzkum: většině lidí současný režim vyhovuje“.

USA odmítnou radar v Ázerbajdžánu, prohlásil nový mluvčí Bushovy vlády. Je jím náčelník generálního štábu ruské armády Balujevskij. Funkci vykonává dobrovolně a zadarmo, jmenoval se sám.

V Rakousku propustili ruského pracovníka jakési „vesmírné agentury“, na něhož byl Interpolem vydán v SRN zatykač. Důvod propuštění? Rusové si pořádně zadupali, a na to jsou vedoucí rakouští představitelé za posledních padesát let vycvičení jako lipicáni. S ČR se jim zachází pohodlněji. Rakušani a Češi mají mnoho společného.

Václav Klaus vystoupil v on-line diskusi ve Financial Times (a sám si k ní napsal úvodní článek). Globální starosti našeho prezidenta jsou ještě strašnější než ty Havlovy. Havel měl kliku, globálně se staral v relativně klidném mezinárodním kontextu, a tak to bylo jen směšné. Klaus ve svém článku pro FT napsal: „Coby člověk, který žil pod komunistickou vládou po většinu života, se cítím povinen říci, že největší nebezpečí pro svobodu, demokracii, tržní ekonomiku a prosperitu nyní vidím v ambiciózním environmentalismu, nikoliv v komunismu.“ Jenomže Václav Klaus žil pod ruskou komunistickou vládou, a na to „ruskou“ je důraz. Naproti tomu, was heisst Kommunismus? Zdá se, že z Ruska příliš strachu nemá, kroutí před Putinem zadnicí jako bajadéra a ani trochu se neobává, že se mu do ní ruský krokodýl zahryzne. A v diskusi pak Klaus pokračuje: „ekologie je skutečně nástrojem vytvoření socialistické vlády na globální úrovni.“ To je třeba dementovat ve stylu radia Jerevan: nikoli ekologie, ale české nacionalistické předsudky, které pan prezident sdílí a šíří, nikoli socialistické, ale ruské, a nikoli na globální, ale na východoevropské, což pro nás bohatě stačí.

Sobota 23. června: Premiér Topolánek prý vyzval vicepremiéra Čunka, aby odstoupil. Právu to sdělil „důvěryhodný zdroj, který si nepřál být jmenován“. To je velmi šťastná formulace, daleko širší, než např. poslanec, resp. politik, který si nepřeje být jmenován. K tomuto specifickému jevu (jehož je poslanec, jenž si nepřeje být jmenován, jen malou podmnožinou) se tedy vrátíme. Pokud jde o pana Čunka, ten stále odstoupit odmítá. Podle posledních zpráv ho premiér odvolá teprve tehdy, až bude obžalován (což je stanovisko, které Topolánek zastával doposud). Na základě koaliční smlouvy sice může Topolánek Čunka odvolat, ale až po dohodě s předsedou KDU-ČSL. A tím je právě Čunek. Jakýsi neklid vzbouzí Čunkův případ už i u lidovců, ale pokles jejich preferencí není tak dramatický, aby je to opravdu znepokojovalo (přes výsledky průzkumu agentury Median jim zjevně pokles pod 5% zatím ani zdaleka nehrozí).

Unijní summit v Bruselu dospěl dnes ráno konečně ke kompromisnímu řešení v poslední otevřené otázce, to jest k stanovení počtu hlasů pro jednotlivé země v Radě ministrů EU. Dosavadní způsob, výhodný pro Polsko, má být zachován do roku 2014, pak si do roku 2017 budou státy moci vybrat ze dvou způsobů hlasování. Je to vlastně polský úspěch. Na francouzský návrh byla vypuštěna ochrana volné soutěže. Mluvčí francouzského prezidenta k tomu prohlásil: „Francie není proti volnému soutěžení na trhu, ale nemá to být jedním z cílů unie. Cílem musí být prosperita a růst.“ Kdybychom to převedli do politické roviny, je to, jako kdyby řekl: cílem není svoboda a demokracie, ale blahobyt a pořádek.

Vedení KSČM vyzvalo své členy a sympatizanty, aby se aktivně zúčastnili dnešní odborové demonstrace v Praze. Při členské a voličské základně KSČM je to jistě výrazná podpora, zároveň vypovídá něco o čistě politickém zaměření protestu i o jeho politické orientaci. Když k účasti naproti tomu vyzve své členy ČSSD, moc se to nepozná, je jich po celé ČR asi 16 000. Aby tento svůj nedostatek kompenzovala, rozhodla se ČSSD pro „malý dáreček“ demonstrantům: LN píší, že na rohu ulic Washingtonovy a Wilsonovy před Václavským náměstím měl být postaven stánek, kde budou rozdávat účastníkům vodu. Předpokládám, že jde o tiskovou chybu a že má být správně „vodku“. Demonstrace se údajně zúčastnilo 25 000 až 30 000 lidí, tedy nic moc, a jediná brilantní věc, kterou účastníci předvedli, byl rychlý rozchod, když začalo pršet. Přesto ji nelze bagatelizovat: Zájmová uskupení vázaná na politickou opozici mají k dispozici prostředky, jak takovou demonstraci bez problémů uskutečnit, a i když se jí účastní jen pětadvacet tisíc lidí, může si dovolit všechno, pokud je společnost otupělá a lhostejná. To byl ostatně taky problém února 1948. Nekomunistická fronta byla tehdy totálně rozložená, demoralizovaná, a když pomineme nevelkou studentskou demonstraci, nezmohla se ani na náznak odporu.

Jednu ze dvou neoficiálně pořízených pamětních desek na místě, kde byl spáchán atentát na Heydricha, někdo již ukradl. „Historik, který v této souvislosti nechtěl být jmenován“ (a kterého pochopitelně cituje Právo) má v té věci jasno: „S ohledem na to, komu ta deska vadila nejvíc, bych si tipnul na některé v uvozovkách české politiky nebo sudetské Němce, popř. neonacisty.“ Historik zapomněl na pisálky tyjící z německého kapitálu. Deska, která zůstala, obsahuje podle LN pravopisnou chybu. Vlastenectví a pravopis se někdy nerýmují, kdo to má v srdci, nemusí to mít v hlavě.

Lukáš Jelínek v Právu zjevně fandí Vlastimilu Tlustému, jen se mu nezdá být dost průrazný, aby dokázal zničit hlavního nepřítele, Topolánka. Proto mu radí. Komentářová stránka Práva někdy připomíná PR agenturu pro všechny, co jsou schopni vládu a Klause nějak oslabit. Dobré, ale přidat musíš! Taky si naříká, že frakce u nás nemají dobrou reputaci. Frakce by měly mít tu nejlepší reputaci, ovšem jen v tom případě, když jsou to frakce ve straně politického nepřítele.

Když jde o podněcování protiněmeckého ressentimentu, přijdou Právu vhod i polští konzervativní nacionalisté. Dnes publikují chválu na hlavního polského vyjednavače o euroústavě (pro Právo má navíc pus – nebo přesněji řečeno menší minus – v tom, že není katolík, ale pouze protestant) Cichockého. Německé debaty o vlastních obětech z druhé světové války – o odsunu, bombardování německých měst, masovém znásilňování žen v poraženém Německu - považuje ten člověk za předzvěst úplné revize dějin ve Spolkové republice. Vida, o čem by se v Německu správně nesmělo mluvit! Aktivace protiněmecké noty v Právu může souviset s tím, že zatímco Schröderovy vztahy s Putinovým Ruskem byly idylické a Kremlu se nehodilo je narušovat nevhodnou propagandou, po nástupu německé koaliční vlády, kde prorusky orientovaný politik Schröderova typu chybí, už zase není třeba si brát servítky. Hecování malých středoevropských národů proti Německu je důležité proto, aby se přirozeným způsobem izolovaly od západních sousedů (a tím pádem i od Západu jako celku) a pro Rusy bylo snadnější je pojednávat.

Martin Weiss se v LN domnívá, že soudce Cepl nepochybil, když prohlásil Rathův výrok o korupci za „pravdivý ve svém základu“. Je prý třeba odlišovat jednání protiprávní a morálně zavrženíhodné. Soudce podle mého názoru pochybil, protože svým výrokem upevnil stav, v němž si politici nemusí dávat pozor na pusu a v němž ve společnosti získává půdu sprosťáctví.

Pondělí 25. června: Pražská demonstrace se odborům, jak se zdá, dvakrát moc nevyvedla. Rozpaky z malé účasti neskrývá ani Právo: „Ačkoliv odboráři stačili obsadit většinu z horní poloviny Václavského náměstí, tolik, kolik vyšlo od centrály ČMKOS, jich už rozhodně nebylo. Část z nich využila cesty do Prahy k nákupům a málo nebylo ani těch, kteří se potřebovali po prodělaném pochodu z Prahy 3 občerstvit. Ti, kteří se předčasně od průvodu odpojili, si pokoutně v bočních ulicích strhávali z triček samolepky „Zastavte škrtformu“…“ Věci se věnuje naše dnešní glosa. Také upozorňuji na zajímavé fotografie demonstrace na blogu Jiřího Wagnera.

Poté, co se na summitu EU podařilo dosáhnout kompromisu mezi EU a Polskem, se rozhostila jakási euforie. Je předčasná, přijdou další, stejné a možná horší tahanice. Zatímco některé západní státy by rády „evropskou integraci“ uspěchaly, často s postranními úmysly (když už nemůžeme být supervelmoc my, ať je jí aspoň sjednocená Evropa pod naší taktovkou), některé nové státy ji zase chápou jako přitroublý pojišťovací ústav, vhodný pro to, aby se z něho různými fintami vyrazilo co nejvíc peněz. V každém případě drží Evropa pohromadě daleko méně, než by to mnozí rádi viděli. K tomu, aby Evropa držela pohromadě, by bylo nejspíš potřeba, aby byla vystavena bezprostřednímu a smrtelnému nebezpečí. Až mu bude vystavena, bude už pozdě cokoli podnikat. Podle Václava Klause v Bruselu zvítězil rozum. Ten člověk je nenapravitelný optimista.

Václav Klaus se taky vyjádřil k případu Čunek. Prohlásil, že je líbivé volat po demisi politika opři každém obvinění. Na tom něco je, zvlášť v případě, když policie vzbuzuje intenzivní dojem, že je rozparcelována mezi dvě nejsilnější strany. Paroubek se ovšem vzteká, případ Čunek je pro něho dar seslaný z nebe a kravál kolem něho musí být co největší. Podle Pavla Vernera v Právu prý Klaus nepřímo tvrdí: „Všechny současné politiky lze z něčeho obžalovat, všem taje máslo na hlavě.“ Jednak Klaus nemluví o obžalování, ale o obvinění, a jednak, ani když je někdo obžalován, žádné máslo na hlavě mu ještě netaje.

Poté, co Poláci drželi pár týdnů EU pod krkem a povolili až po slušných ústupcích, prohlásil předseda Ligy polských rodin a ministr školství Giertych, že EU je čím dál tím víc pod politickým diktátem Německa a že jeho strana bude protestovat před německým velvyslanectvím ve Varšavě. Bylo by dobré, kdyby se ČR do polských psychických problémů se SRN nepletla, není to naše věc.

CIA prý kdysi připravovala atentát na Castra. Proč by CIA nemohla připravovat atentát na Castra? CIA není Armáda spásy ani Greenpeace.

V souvislosti s aférou „Aničky“ padlo teď jméno „ukrajinského léčitele“ Alberta Ignatěnka. Pan Ignatěnko je armádní generál, učí na akademii problémů bezpečnosti obrany a právního řádu Ruské federace a v řadě dalších institucí, předsedá Mezinárodní organizaci pro boj s terorismem. Je vědec a pravoslavný křesťan. A ovšem taky zázračný léčitel. Získal si důvěru v osobnostech showbyznysu (Helena Vondráčková, Dagmar Patrasová, Felix Slováček ad.) Důkaz o tom, nakolik se česká společnost v posledních desetiletích posunula do světa Chlestakova a Rasputina.

Tony Blair opustil funkci předsedy strany. V jakémsi nekrologu píše v Mladé frontě Dnes Julek Neumann: „Snad teprve budoucí historik, který bude mít přístup k vládním i osobním archivům, dokáže přesně vysvětlit, co nakonec přimělo Blaira, aby tak jednoznačně a bezvýhradně podporoval amerického prezidenta Bushe ve válce s Irákem.“ Vysvětlení není tak náročné, byla to politická slušnost a prozíravost. Blair udělal dobře, že jednoznačně a bezvýhradně podporoval Bushe, i když ho to stálo politické body. Za dobrou a prozíravou politiku se platí. Je v tomto smyslu bohužel nenahraditelný.

Úterý 26. června: Městský soud v Praze zrušil někdejší rozsudek Národního soudu na Janem A. Baťou a celou věc předal státnímu zastupitelství k došetření. Je to pozoruhodné rozhodnutí, po převratu už jednou Nejvyšší soud rozhodl jinak, a soudy se dosud jako čert kříži vyhýbaly tomu, aby šťouraly do soudních rozhodnutí z let 1945 až 1947, protože tenkrát, jak známo, byla u nás demokracie jako řemen a bylo by neblahé, kdyby nám náhodou to, co jsme tenkrát upekli, spadlo dnes na hlavu. Věci se týká naše dnešní glosa.

Ministr zdravotnictví odvolal pražského hygienika. To neměl dělat, protože pražský hygienik je členem ČSSD. Okamžitě nejen že prohlásil, že důvod odvolání považuje za nesmyslný (už jste někdy slyšeli o někom, kdo by důvod svého odvolání považoval za oprávněný?), ale současně označil své odvolání za politickou čistku. Nejlepší způsob, jak se stát neodvolatelným, je, jak vidno, vlézt do nějaké politické strany. Možná by bylo lepší lidem na exponovanějších místech (i když pražský městský hygienik není zase až tak velké zvíře) členství v politických stranách zakázat. Neměli by se pak na co vymlouvat.

Zdeněk Škromach kritizoval Paroubka a Ratha za účast na sobotní odborové demonstraci. Prý toho mohou „média zneužít ke zpolitizování akce“. Jakápak média, akci zpolitizoval Paroubek tím, že tam lezl. Zdá se, že pan Škromach to tak nějak tuší, jen se mu to nehodí říci. Pokud jde o dr. Ratha, tam si celkem nebral servítky: „Myslím, že až vyhraje nějaké volby, bude to o něco lepší. Zatím se mu to moc nedařilo.“ Jiří Škromach jde ve straně do vnitřní opozice v tom okamžiku, kdy si myslí, že to je možné, a v té míře, v níž je to podle něho možné, a zpravidla se v té věci neplete. Zdá se, že zejména postavení dr. Ratha jako nového štrébra není v kruzích zavedených sociálnědemokratických lídrů nejlepší. Jinak pan Škromach samozřejmě správně vycítil, že účast na demonstraci nebyla politicky vhodná. Ze stejně dobrých důvodů pak kritizoval to, že dr. Rath (zjevně jako expert ČSSD přes zdravotnictví) odmítl vyslat zástupce strany ke kulatému stolu ohledně reformy o zdravotnictví. Technicky vzato je to zbytečně negativistický krok a vyvolává pochybnosti, zda se ČSSD v té věci cítí pevná v kramflecích.

Pavel Verner se v Právu pozastavuje nad tím, proč obce nakupují drahé radary na měření rychlosti projíždějících automobilů, když statistiky příčin nehod vedle překročení rychlosti ještě uvádějí jako nejčastější příčinu opilství, přejíždění přes plnou čáru, nedání přednosti v jízdě, jízdu na červenou, a když se vymýtí překračování rychlosti, nehod moc neubude a přístroje budou obcím na nic. Nevím: na základě mnohaleté zkušenosti „účastníka provozu na pozemních komunikacích“ si myslím, že např. nedat přednost v jízdě či jet na červenou může člověk nanejvýš z nepozornosti, nehoda je samozřejmě častější, protože s tím nikdo nepočítá a vytváří to nebezpečnější situaci, než když někdo jede přes obec sedmdesátkou. Taky lidí co za volantem chlastají, není až tak moc. Ale jsem naprosto přesvědčen, že pokud předepsaná omezení rychlosti u nás dodržuje dvacet procent řidičů, je to moc. Což je projevem takové neúcty k zákonu obecně, že se s tím musí něco dělat.

Podle Práva se evropští politici pozastavují nad tím, že Polsko prosadilo v Bruselu do schváleného společného dokumentu také energetickou solidaritu. To je ovšem (na rozdíl od handrkování o počet hlasů, navíc podpořený nesmyslnými a v podstatě nestydatými argumenty) velmi užitečná věc. Navíc se obávám, že ti „evropští politici“, které to irituje, tak trochu podvědomě tuší, proč jim to vadí: omezuje se prostor pro evropské mnichovanství v případě,v že by Rusko do nějaké citlivé oblasti (např. do Pobaltí) přestalo dodávat ropu a zemní plyn.

Jsem starý, pohodlný a svým založením spíše konzervativní člověk, a proto mne těší, když věci tak říkajíc zůstávají na svých místech. Tak například od pana Michala Musila jsem dosud nečetl článek, který by mi připadal nějak zajímavý nebo s nímž bych mohl souhlasit. To, co napsal do dnešní MfD, není žádná výjimka. Prohlašuje Tonyho Blaira za tlučhubu a píše v té souvislosti: „Jakým způsobem se odcházející britský premiér zapíše do dějin, totiž nyní nerozhodují pletichy s novinami, ale krvavé potíže v Iráku; vývoj války, s níž Blair spojil svůj osud“. Tady s panem Musilem souhlasím, samozřejmě jen zdánlivě. Myslím si, že v iráckém konfliktu projevil loajalitu ke spojenci, vytrvalost a statečnost, kterou je třeba ocenit, protože je jí v dnešním světě pramálo. Nepochybně ji jednou ocení i pan Musil, totiž až se takový pohled prosadí a nesdílet ho bude veřejná ostuda. To už ale bude pozdě.

Taktéž v MfD píší o přísných kontrolách, jakým jsou podrobovány nemocnice, pokud chtějí dostat mezinárodní akreditaci. Jsem v té věci laik, ale jako laikovi mi to testování připomíná zásady tzv. politické korektnosti. Zásady na první pohled krajně počestné, při bližším pohledu přehnané a pitomé, které ve svých důsledcích vedou k tomu, že se řízení státu stane nemožným a uvnitř by se propadl do anarchie, kdežto navenek by se stal úplně bezbranným. Mám nutkavý dojem, že v nemocnici, která by úzkostlivě dodržovala všechny vyžadované normy zdravotnické korektnosti, by už nezbyl čas a prostor na léčení pacientů. „Nemocnice je stokrát nebezpečnější než letadlo“, tvrdí se v jednom z článků na stránce, věnované tomu problému. Možná, že to bude tím, že do letadla většinou nenastupují polomrtví pasažéři. (Tím samozřejmě nechci říci, že v našich nemocnicích je všechno v pořádku, naopak, řekl bych, že situace ve většině z nich je dosti strašná; ale co se na tom změní, když bude personál dodržovat buzerační pravidla).

Středa 27. června: Polský premiér Kaczynski prohlásil, že situace v dnešním Německu odpovídá té po roce 1933 a evropští politici se to bojí dát Německu najevo. Zároveň vyšla v časopisu Wprost fotomontáž, na níž je kancléřka Merkelová vyobrazena s odhaleným poprsím jako „macecha Evropy“. Zdá se, že polské problémy s Německem už překročily mez normality. Věci se věnuje naše dnešní glosa.

Ruská federace si pospíšila s reakcí na výskyt ptačí chřipky v ČR a zakázala dovoz české drůbeže na Rus. Opatření nás naštěstí nezasáhne tak citelně, jako kdyby kvůli tomu zavřeli plynovody: loni ČR vyvezla do Ruska nulové množství drůbežího masa.

V Iráku včera vydali zatykač na tamního ministra kultury, protože před dvěma lety zorganizoval atentát na jednoho poslance. V tom se Irák výrazně liší od ČR: naši ministři kultury bývají spíše šoumeni.

Poslanecký klub ODS se rozhodl sestavit vyjednávací týmy, které mají přesvědčit koaliční partnery o nutnosti změn v daňové reformě, a to ve smyslu návrhů poslance Tlustého. Do reformy bude zjevně v budoucnu mluvit kdekdo a nakonec vznikne něco jako dort, který vařili pejsek s kočičkou v pohádce Josefa Čapka. Aktivity pana poslance Tlustého jsou pro dnešní koalici zničující a pád této koalice, jakkoli nepevné a dost bezmocné, bude znamenat pro ČR pohromu. To, co přijde, může být bohužel jen o hodně horší.

Zahraničněpolitické názory pana poslance Lišky mi nejsou nijak zvlášť blízké, ale dnes mi v Právu promluvil z duše: „Jsem velmi nešťastný z toho, co se dnes v Polsku děje. Považuji za naprosto odsouzeníhodné výroky pánů Giertycha a Kaczyńského, ať už se jedná o to „Hände hoch“ nebo o vytažení démonů druhé světové války ve výroku, že nebýt jí, Polsko by mělo zhruba 66 milionů obyvatel, a proto by se jeho váha v EU měla poměřovat tímto počtem. Toto je největší varování, které z jednání vyšlo. Takové věci do dnešní evropské debaty nepatří.“

Městský soud v Praze nařídil současným soukromým majitelům firmy Koh-i-noor v Praze, aby vrátila původním majitelům (potomkům rodiny Waldesů) polovinu pozemků pod stavbami a jakési vzácné obrazy. Majitelé se ohánějí mj. tím, že jde o průlom do Benešových dekretů. Je třeba upozornit, že v tomto případě nejde o dekrety postihující odvěké německé nepřátele (Waldesovi byli Židé a byli loajální k ČSR), ale o znárodňovací dekrety z října r. 1945, které postihovaly i našince (restituční zákony se týkají toho, co bylo zkonfiskováno po 25. únoru 1948).

Místostarosta Brna-Králova Pole Pelán vlastnoručně odstranil z opraveného památníku padlým ruským vojákům srp a kladivo. Pomník, pokud se nemýlím, stojí na hřbitově. Nevím, jestli je takovýhle boj s kamennou minulostí nezbytný. Politolog Mareš z Masarykovy univerzity soudí, že „tyto symboly se hodnotí z hlediska své společenské nebezpečnosti. Přestože jde o komunistický symbol, je v této formě spojený s bojem proti fašismu, a proto není společensky nebezpečný.“ Pro pana Pelana je to totéž jako hákový kříž. Pokud jde o společenskou nebezpečnost, je srp a kladivo na pomníku mrtvým na hřbitově nebezpečný stejně jako hakenkrajc a stejně jako kosočtverec s čárkou uprostřed, tj. nijak. Kdyby bylo na mně, prodal bych na místě brněnského magistrátu pomník Ruské federaci za 1.- Kč s tím, že bych se zavázal ho udržovat, a nechal bych na orgánech Ruské federace, zda tam chtějí mít srp a kladivo nebo ne. Pomníky z roku 1945 nepředstavují žádné nebezpečí, a ať si Rusové sami rozhodnou, co na nich chtějí mít, když jim to udělá dobře.

Mladá fronta Dnes přináší rozhovor Michaely Jílkové tentokrát s policejním prezidentem Martinů. Paní Jílková je jakási dámská a novinářská obdoba nadporučíka Duba. Jejím jediným zářivým cílem je donutit toho, co s ním dělá rozhovor, až k pláči. To v jednodušších čtenářích, jako například ve mně, vzbuzuje vlnu nekontrolované sympatie s interviewovaným. Z rozhovoru vyplývá, že na rozdíl od pana Martinů paní Jílková přesně ví, co s policií. Neměla by se stát ministryní vnitra – byla by to v této vládě už druhá žena v čele silového resortu, takovou dávkou emancipace se nemůže pochlubit žádná země na světě. Jílková for minister!

Taktéž v Mladé frontě Dnes věnovali stránku výročí 4. sjezdu Čs. spisovatelů v roce 1967. To mi připomíná, že bych k věci měl taky něco napsat. Shodou okolností jsem před časem poskytl jakési osobní poznámky jako podklad redaktorovi Respektu, který chystal článek na to téma (a vyžádal si nepochybně podobných podkladů víc z nejrůznějších stran). Dávám je dnes k dispozici.

Petruška Šustrová píše v dnešních Lidových novinách (k případu údajné spolupráce Václava Neckáře s Stb): „Ono těch hrdinů v žádné době moc není, a bylo by nemístné od někoho vyžadovat statečnost jako povinnost. Kdekdo z nás má nějakou slabost, na kterou ho mohli estébáci „chytit“, a Václav Neckář nebyl žádnou výjimkou. Právo důrazně ho dnes odsoudit má jen ten, kdo byl ve stejné situaci jako on a spolupráci odmítl.“ Řekl bych, že je třeba vycházet z toho, že z komunistickou politickou policií se nespolupracuje. A to má právo myslit si nejen ten, kdo spolupráci odmítl, nýbrž každý. Jinak by se mohlo stát, že za padesát let tu budou jen takoví, kteří budou mít povinnost donašeče tak nějak lidsky pochopit.

Vláda SRN chce „neliberálně“ zasahovat v případě, že by čínské a ruské investiční fondy, ovládané státem, se chtěly zmocnit některé z velkých německých bank. Je to neliberální, ovšem. Na druhé straně by bylo neobyčejně legrační, kdyby evropská civilizace skončila tím, že si Evropu koupí Číňani (Rusové na to nikdy nebudou mít).

Čtvrtek 28. června: Jiří Čunek přivítal vyjádření prezidenta Klause, že obvinění politika není důvodem k rezignaci. Je rád, že stejně jako on, prezident ctí presumpci neviny, prohlásil na Frekvenci1. Původně by prý Klausovi při prezidentské volbě hlas nedal, teď prý je vidět, že se Klaus hodně zlepšil. KDU-ČSL se však údajně ještě nedohodla, zda ho bude podporovat nebo ne. Korupce sem, korupce tam, ale jak si KDU-ČSL mohla zvolit tak strašného předsedu!

Daňový expert a prominentní člen Tlustého platformy Doktor navrhuje zdanit poslancům, senátorům, ministrům atp. všechny dosud nezdanitelné náhrady. To je nabídka, kterou nemůže dost dobře odmítnout ani opozice. Ministr financí Kalousek upozorňuje, že jde řádově o desítky milionů, tedy z hlediska rozpočtu nepatrnou částku. V soutěži poslanecké krásy si však pan poslanec a následně možná i jeho frakce zapíší body k dobru. Takových návrhů, určených k pošimrání podbřišku těch nejjednodušších voličů, asi zažijeme v příštích týdnech víc.

Nevím, zda do tohoto okruhu cíleně líbivých návrhů patří i ten pana poslance Moravy, aby se poslancům krátily nedaněné náhrady percentuálně podle míry jejich neúčasti na hlasováních PS. Ohradil se proti němu i premiér Topolánek s poukazem na to, že většinu práce odvádějí poslanci ve výborech. Možná, že by měli být poslanci postihováni podle počtu nestydatě populistických návrhů, které Sněmovně předloží.

ČSSD zase hodlá oprášit svou myšlenku regulace lobbingu a připravit příslušný zákon (ministr Pospíšil se k tomu nemá mj. proto, že považuje za obtížné definovat lobbistu, tj. z dobrých důvodů). V době, kdy byla tato otázka (díky tehdejšímu předsedovi PS Zaorálkovi) poprvé probírána, věnovali jsme jí fejeton, který tu připomínám.

Ministr financí Kalousek oznámil v souvislosti s dodatečnými úpravami, které chce ODS, podnícena poslancem Tlustým, provést v daňové reformě, že pokud nedokáže pro příští rok sestavit rozpočet s deficitem do 3% HDP, podá demisi. Zprávy se týká naše dnešní glosa.

Poslanci slovenské vládní koalice prosadili zahájení disciplinárního řízení se dvěma opozičními poslanci. Jeden přirovnal v rozpravě o Kosovu kritiku bombardování Srbska k odsouzení spojeneckých náletů ne Německo v době druhé světové války, druhý v rozpravě o jakémsi zákoně prohlásil, že ten zákon vrací SR do období tvrdého bolševismu, násilné kolektivizace, vyvlastňování a znárodňování, do období Beriji a KGB. Myslím si sice, že spojenecké bombardování Německa a bombardování Srbska lze kritizovat, ale zato není možné postihovat tyto a podobné poslanecké výroky. Je to pokus omezit svobodu slova na nejcitlivějším místě. Ficovo Slovensko, zdá se, spěje k jakési ideové fúzi s Běloruskem.

Pátek 29. června: Podle zákona o registrovaném partnerství uzavřelo partnerský svazek dosud 341 lidí. Úřednice pardubického magistrátu k tomu řekla: „Většina registrací má stejně slavnostní průběh jako svatba, tedy slavnostní projev matrikářky, prsteny, polibek i svědci, kteří u toho aktu ze zákona být nemusejí.“ Ve skutečnosti ani obřad, polibky a prsteny zákon nenařizuje. Základ je úřední akt na úřadě v kanceláři. Polibky a prsteny si pak dotyční (dotyčné) mohou vyměňovat kde chtějí, jsme svobodná země, ale to už přece není záležitost státu. Pokud někde magistráty organizují obřady, ať je úředníci zaplatí z vlastní kapsy.

Rusko s nadšením uvítalo, že místostarosta Brna – Králova Pole odstranil z pomníku padlých ruských vojáků srp a kladivo (události se týká naše dnešní glosa) a že se může pustit do boje o svá práva s tak důstojným partnerem, jako je ČR. Žádá uvedení pomníku do původního stavu a potrestání viníků. Výši trestu nestanoví, takže možná nebudou muset být napíchnuti na kůl. Podnikne Rusko proti ČR podobnou akci jako muslimský svět proti Dánsku za karikatury Mohameda? podle veřejných ohlasů (politici ČSSD, internetové diskuse) se zdá, že by to nemalá část české veřejnosti, nejen komunisté, přijala s určitým pochopením.

Červnový průzkum CVVM se zabývá autoritou jednotlivých profesí u veřejnosti. Nejlépe jsou na tom lékaři (zřejmě zapůsobil příklad dr. Ratha). Novináři a policisté jsou někde uprostřed, na chvostu jsou vojáci, duchovní (průzkum uvádí profesi „kněz“, ale řekl bych, že jde o nedorozumění) a poslanci. Zbude-li čas, k tématu se vrátíme.

Představitelé „platformy“ v ODS se vyjádřili velmi nevrle k obvinění ministra Kalouska, že jim nejde ani tak o rovnou daň, jako o Topolánka. Poslanec Klas např. mluví o „absolutní drzosti“. Zdá se, že je Kalousek zasáhl na citlivém místě. Zaujetí pana Tlustého pro přímou daň je podobné jako zaujetí pana prezidenta proti globálnímu oteplování. To, co nám teď hrozí, není přeceňování globálního oteplování, ale že se dostaneme znovu do sféry ruského vlivu. V tom nám rovná daň nepomůže a pád této vlády nás poškodí.

Pochválil jsem tu poslance Lišku a přivolal jsem na sebe trest. Pan poslanec včera ne veřejné debatě v Rožmitále pod Třemšínem prohlásil, že zelení nemohou v současné době souhlasit s umístěním radaru na našem území, že naši zástupci si nemohou se sklopenýma ušima diktovat podmínky od USA, že USA se chovají arogantně, že vůči agresivním státům lze postupovat jinak než zastrašováním (ovšemže lze: model Chamberlain, velmi se osvědčil) a že útok Íránu nepovažuje za logický a reálný (Putin ho zjevně přesvědčil). To je velká změna ve stanovisku strany. Snad to měli před slavnostním vyhlášení v Rožmitále pod Třemšínem říci svým koaličním partnerům.

Polsko naopak hodlá uzavřít smlouvu o raketové základně s USA už v září. Ať je dnešní polská vládnoucí garnitura, jaká je, v tomhle má naštěstí jasno. Bohužel smlouva jí bude k ničemu, protože radar v Česku nebude (náš lid to nedovolí) a rakety bez radaru jsou pro kočku.

Slečna Paris Hiltonová řídila nachlastaná, a protože se to stalo v USA, kde je občan jako občan, vyfásla, pokud si dobře pamatuji, šest neděl natvrdo. Po třech dnech věznění se zhroutila, teď ji po třech nedělích propustili zjevně pro dobré chování. Žalář byl pro chudinku traumatizující zážitek, hlavně papání bylo „děsivé“. Když vyšla z vrat vězení, byl to „jeden z nejšťastnějších dnů jejího života“. Drzost, s jakou se ta husa prezentuje jako mučednice, je omračující a podněcuje člověka k úvahám o alternativním trestu, který by byl sice bolestivější, ale výrazně kratší a zbavil by ji trápení se špatným jídlem.

Sliby dané voličům také něco váží, volá v Mladé frontě Dnes poslanec ODS Schwippel, a jde mu samozřejmě o rovnou daň. To, o co dnes jde, není rovná daň, ale snížení rozpočtového schodku. Je dost zvláštní myslet si, že se k němu dospěje snížením daňové zátěže. (Jsem pro rovnou daň proto, že progresivní zdanění považuju za nespravedlivé. Taky snad může v budoucnu přispět k zvýšení příjmů do státního rozpočtu. Je to ale nejisté a na dlouhé lokte). A kromě toho, Topolánek vládne koaličně a koalice je věc konsensu. I ostatní dva koaliční partneři museli slevit ze svých předvolebních plánů.

Venezuelský prezident Chávez během své návštěvy v Moskvě povzbuzoval své ruské partnery k boji proti americkému imperialismu. Rusům se to před setkáním prezidentů Putina a Bushe dvakrát nehodí, nadšeně reagoval jen Vladimír Žirinovskij, který ovšem nepatří k čelným tvůrcům ruské politické strategie. Nicméně vstřícnost je třeba zaregistrovat, k Rusku se v budoucnu upnou podobně orientované země, jaké se kdysi upínaly k SSSR.

Největším neštěstím německé politiky jsou indolenti nadaní zbytnělou dobrou vůlí. Jedním z nich je paní Gesine Schwannová, pověřenkyně pro německo-polské vztahy. Kdysi kandidovala na místo spolkové prezidentky za SPD a zelené, naštěstí neúspěšně. Svou vášeň pro Polsko získala, když překonávala trauma z nešťastné lásky, obávám se, že se to na jejím poměru k té zemi pozná. „Poláci nemají důvod mít kvůli své minulosti vůči Rusku špatné svědomí. Právě Rusko se totiž podílelo na rozdělení Polska a Poláci byli obětmi.“ To je stručně řečeno nepravda. Polsko pojalo na sklonku vlády Borise Godunova šílený plán na ovládnutí Ruska a pokusilo se ho dvakrát po sobě realizovat (pokaždé skončil katastrofálním neúspěchem). V roce 1920 využilo slabosti bolševického Ruska a pokusilo se obsadit západní a střední Ukrajinu. Nakonec se Poláci jen tak tak před Varšavou ubránili opětovnému připojení k Rusku. Ve vztahu dvou mocných států zpravidla nebývá na vině vždy jen a výlučně jedna strana a ani Rusům by se nemělo křivdit.

Sobota 30. června: Právo přineslo zprávu o tom, že Jiří Paroubek tráví svou dovolenou místo s manželkou s fešnou blonďatou tlumočnicí angličtiny. Prý s ní už předtím býval vidět v restauracích a v divadle. To je soukromá věc pana Paroubka a nikomu do toho samozřejmě nic není. Respektive nebylo by, kdyby pan Paroubek v předvolební kampani nebyl dosti podle zneužíval soukromých problémů předsedy ODS Topolánka k laciným politickým útokům. Nezbývá než konstatovat, že si tenkrát nastavil laťku moralizování dosti vysoko a teď ji podlezl po břiše. Právo v té příležitosti podrobilo rozhovoru paní Paroubkovou. Ta se nepříjemného úkolu zhostila způsobem, jaký by se profesionálovi nepovedl, ani kdyby se na to celý den připravoval.

Pět pražských školáků oslavilo (nezávisle na sobě) konec školního roku tím, že se opili do němoty. Připomínám v té souvislosti fejeton, který jsem na toto téma do Událostí napsal přesně před dvěma roky. Tentokrát, zdá se, nemuseli hasiči sundávat ožralé děti ze stromů. Nevím, dá-li se to brát jako pokrok.

Poslanec Tlustý a jeho přívrženci pokračují v cílevědomém úsilí o demontáž koalice. Jejich návrhy, jak se dalo čekat, narazily u malých koaličních partnerů na nepochopení, které se projevilo přílivem inovací přesně opačného typu, než s jakými přichází odéesácká „platforma“. Zdá se, že fundamentalistické návrhy pana Tlustého a spol. fungují jako spolehlivý semtex na koalici. Což je nepochybně taky účel věci. Podle MfD chce „platforma“ kompenzovat snížení daně z příjmu zvýšením dolní sazby DPH. Můj názor je v této věci samozřejmě názor laika: považuji progresivní daň z příjmu za nespravedlivou (bohatí tak jako tak platí víc), ale její kompenzaci zvýšením DPH za asociální. „Platforma“ sáhla rovněž k těžkému kalibru: chce zdanit příjem prezidenta Klause. To je směšný populismus, který může zabrat jen na úplné primitivy. Chrapouni budou mít blahý pocit, že jsou si rovni dokonce i s „nejvyšším“. Navíc nevěřím, že by to Tlustý a spol. dělali Klausovi natruc. A pro prezidenta to neznamená nic podobného, jako kdyby chtěli zdanit důchody penzistům.

Moderátorka americké televize MSNBC odmítla přečíst zprávu o propuštění Paris Hiltonové z vězení pro stupiditu a bezvýznamnost té záležitosti. Učinila tak v přímém přenosu. USA jsou velmi svobodná země a nikomu se nebrání pojmenovávat věci pravými jmény.

„Odbory nikdy a nikde nebyly apolitické, ale pravda je, že české odbory jsou nadstranické, to znamená, že nechtějí být přímými účastníky stranické politiky“, řekl v rozhovoru pro Právo předseda ČMKOS Štěch. Pan předseda, řekl bych, nemluví pravdu, český odborový moloch je v současné době zpolitizovaný od sklepa po půdu žižkovské kachlíkárny, je převodovou pákou opozice, především ČSSD v jejím třídním boji proti vládní koalici.

V souvislosti s chystanou návštěvou prezidenta Putina v USA se nechal slyšet jeho poradce Prichoďko, že Kreml znepokojuje „bezdůvodná kritika o tom, že Rusko údajně odstupuje od demokratických principů. Takové soudy jsou velmi zaujaté a bezprávné.“ Kreml si na ně bude muset zvyknout, stejně jako Západ si bude muset zvyknout na to, že se v Kremlu obnovuje poststalinská atmosféra.

Německý velvyslanec v Praze Elfenkämper se v rozhovoru pro MfD vyjádřil i k problému americké základny v Polsku a v ČR. Prohlásil: „Spolková vláda vždycky říkala, že v případě umístění základny musí existovat souhlas v rámci NATO. Myslím, že v této záležitosti došlo k posunu, když Rusko nabídlo ke společnému užívání svou základnu v Ázerbájdžánu. O tom budou USA s Ruskem jednat během Putinovy návštěvy a my o tom musíme paralelně diskutovat uvnitř celé aliance… Jsme toho názoru, že členské státy aliance mají právo činit suverénní rozhodnutí ohledně vlastní obrany. Ovšem tento projekt se týká celé aliance, takže než dojdeme k rozhodnutí, je třeba diskutovat.“ Mám na to jiný názor: ruská nabídka základny v Ázerbajdžánu je potěmkinské pokrytectví a projekt protiraketové základny se celé aliance bude týkat teprve tenkrát, když se do něho začne plést po mnichovanském způsobu. Což se SRN, soudě podle toho, co řekl pan velvyslanec (pochybuji, že by tlumočil svůj osobní názor, velvyslanci nemají osobní názory) chystá v EU nejen činit, ale i organizovat.

Ministr Kalousek v rozhovoru pro LN odmítl návrhy „platformy“ na snížení daní: „Těžko se dá očekávat, že by někdo navrhl snížení daní a já byl tím, který by pak navrhoval, kde se budou krátit výdaje.“ To na něm opravdu nikdo nemůže chtít. Specifikou Tlustého návrhu je, že považuje koaličního ministra financí v podstatě za tajtrlíka, se kterým si ODS může mávat sem tam. To je zásadní odlišnost politických manýr „posarajevské“ Klausovy ODS proti tomu, co začal dělat Topolánek. V ODS teď zeje trhlina a lidé kolem Tlustého ji zjevně chtějí řešit i za cenu odchodu strany do opozice.

Odborník na sudetoněmecké revanšisty Pavlíček se nyní vyjádřil i k otázce hákového kříže a srpu s kladivem: „Na rozdíl od hákového kříže, který vychází z teorie čisté rasy a má původ v árijských symbolech, poukazoval srp s kladivem spíš na určité hnutí a uplatňoval se různě.“ To je otřesný (jak se dnes módně říká) blábol. Hákový kříž poukazoval taky na určité hnutí a srp s kladivem byl symbolem ruského bolševického impéria, které planýrovalo dobytá území „třídně“, tj. tím, že systematicky likvidovalo jejich elity pod pokryteckým heslem „diktatury proletariátu“, a nakonec v nich získali převahu lidé jako prof. Pavlíček. Jediné, co z citovaného výroku vyplývá, je, že prof. Pavlíčkovi je citově bližší srp s kladivem než hákový kříž. Já si mezi oběma symboly odmítám vybírat, proč bych to proboha dělal. Výběr je podstatně širší, a nejen dnes, byl vždycky.