ARCHIV

Kladivo na lobbisty

Lobbista je povolání výnosné a zároveň lehce exkluzívní. Má své poetické kouzlo. Je ozdobou naší polistopadové demokracie. Znám podobně jako drtivá většina české veřejnosti sice jen jeden exemplář tohoto cechu, pana Večerka, protagonistu kauzy Kořistka, a to ještě jen z televize, ale není těžké obraz lobbisty na základě této skrovné materie doplnit a dopracovat: lobbista je růžolící, mírně obtloustlý, veselý bonviván ve věku mezi třiceti a čtyřiceti lety. Přes den jej můžete potkat v parlamentních kuloárech, na burze a v předpokojích bankovních ředitelů, zkrátka všude tam, kde se točí velké peníze. Večer bývá ozdobou diplomatických routů a slavnostních večeří na filmových festivalech. Přichází v cylindru, černém převlečníku, dlouhou bílou šálu ležérně přehozenou kolem ramen, zpravidla v doprovodu dvou krásných mladých dam. V předsálí odhazuje kabát, šálu a cylindr do náruče ostražité garderobiérky, chápe se číše šampaňského, kterou mu pohotově nabízí úslužný číšník, rozdává úklony a úsměvy na všechny strany, a když má opravdu dobrou náladu, tiše si pobrukuje: dann geh ich zu Maxim, dort bin ich sehr intim, ich grüsse alle Damen mit ihren Kosenamen…

Teď se ale bohužel nad tímto krásným exemplářem z parlamentního polosvěta začínají stahovat černé mraky. Ponurý Savonarola českého parlamentu Lubomír Zaorálek se rozhodl surovou rukou důkladně přistřihnout jeho barevná křidélka. Zákrok bude součástí chystaného „etického kodexu českého poslance“ a je ve své přímočaré, ponižující brutalitě zjevně střižen podle zákona o regulaci prostituce. Má být pořízen jakýsi seznam oficiálně tolerovaných lobbistů, jimž bude povoleno toulat se po chodbách Poslanecké sněmovny a hovořit s poslanci. Zatím není známo, zda budou muset absolvovat zdravotní prohlídky a platit zvláštní daň, ale nemám důvodu o tom pochybovat. Poslancům, kteří se s nějakým lobbistou spustí, přibude povinnost o tom učinit písemné hlášení (což zákon o registraci prostituce na zákaznících „kněžek lásky“ zatím ještě nevyžaduje).

Není jasné, kdo bude nad dodržováním této přísné řehole bdít. Nejspíš „Sněmovní mravnostní stráž“, podřízená přímo předsedovi PS. Také panuje nejistota ohledně trestů. Co se stane tzv. černému lobbistovi (tomu, co není ve sněmovních seznamech)? A jak bude postižen poslanec, který se bude pelešit s neregistrovaným lobbistou, nebo bude mít „styk“ s lobbistou registrovaným, ale nenahlásí to nebo uvede neúplné údaje? Je zjevné, že poslanci bude hrozit finanční postih. Naproti tomu provinilý lobbista by mohl být potrestán buď podle pěkné české tradice vymácháním v koši na blízkém Karlově mostě, nebo citelným výpraskem.

Je tu však jeden problém. Zlomyslní šťouralové upozorňují, že pokud jde o faktický dopad činnosti lobbistů, bývá často k nerozeznání od úsilí různých více či méně nazelenalých iniciativ, tvořících páteř „občanské společnosti“. V zásadě totiž platí, že životnímu prostředí škodíme, ať chceme či nechceme, vždycky, dokonce i tím, že umřeme. Jde tedy např. o to, rozhodnout, který z konkurenčních projektů škodí víc a který méně, a zde se může ušlechtilé úsilí ochránců životního prostředí dočkat zcela pozemského ocenění. Jenže pan Zaorálek by jistě nechtěl, aby jeho mravní kodex nalomil páteř občanské společnosti. Je proto třeba vypracovat rozlišení, a to je jednoduché: zatím co lobbista je ve svých zálibách a projevech, jak vyplývá z výše uvedeného popisu, zjev typicky, ale opravdu typicky pravicový, ekologický aktivista se řadí na zcela opačný konec politického spektra. A naštěstí u nás máme odborníka na slovo vzatého, který je schopen vypracovat podrobný klíč rozlišovacích znaků, jimiž se pozná pravičák od levičáka. Problém je, že náš nejvyšší specialista na pravicovost a levicovost se s panem Zaorálkem nesnáší. Dokáže velká myšlenka mravního kodexu českého poslance, obsahujícího mj. i jakési „Kladivo na lobbisty“ přemostit tuto averzi?

31. července 2005