ARCHIV

Do korun!

Nadešel konec školního roku. Pokouším si vybavit něco, co jsem naposled zažil před mnoha lety. Euforii, úlevu a osvobození. Něco, co stojí za malou oslavu.

Soudě podle novinových zpráv oslavily naše děti tentokrát konec školního roku chlastem. Dvě dívenky, posilněné značným množstvím vína, vylezly dokonce ve Štěpánské ulici na strom. Zalíbilo se jim tam, museli je sundat hasiči. Na cestě sanitkou do nemocnice zdemolovaly zařízení vozu a zkopaly personál, takže bylo nutné je spoutat.

Jak se s takovou zprávou vyrovnat? Existuje cesta snadná, cesta zatrpklých babek a dědků: to za našich mladých časů nebývalo! Problém je v tom, že na vzniklé situaci nemůžeme nemít sami jakýsi podíl: jsou to konec konců naše děti, případně naše vnoučata. A do morálního rozhořčení bychom měli tedy zahrnout i sami sebe.

Přiměřenější a věcnější je ptát se: co to vlastně znamená? Zmíněné dvě dívenky zvolily zjevně jakousi formu návratu k přírodě. Vydaly se opačnou cestou než jejich (a naši) praprapředci někdy před dvěma miliony let. Návrat se vydařil, soudě podle toho, že v sanitce se pak obě bytosti chovaly stejně, jako by se choval náš praprapředek, kdyby ho jakési podivné, nepochopitelné bytosti snesly z rodné koruny a zavřely do útrob vrčící a otřásající se nestvůry.

Naše pojetí světa je ovlivněno bolševismem, jeho pádem a tím, co následovalo: ohrada, v níž nás drželi jako dobytčata, se zhroutila. Můžeme do světa a svět může k nám. Můžeme bez následků říkat, co si myslíme. Můžeme politizovat. Můžeme podnikat. A můžeme samozřejmě místo toho taky lézt po stromech, pokud na to ještě fyzicky máme a pokud nás to baví. Ač si to neradi přiznáváme, vidíme svět v podstatě optimisticky.

Zde se setkáváme – pravda zatím jen v zárodečné podobě -s něčím, co je jednak krajním naplněním získané svobody a jednak útěkem ze světa, který se nám tolik líbí, zpátky do korun stromů. Jde o první vlašťovky. Za padesát let tam možná už budou všichni. Ovšem kromě několika staříků, kteří budou dole na zemi dobojovávat nesmiřitelný boj pravice s levicí. Upřímně řečeno nejspíš proto, že vzhledem k pokročilé artróze už nahoru za ostatními nemohou.

Tento budoucí svět bude mít své výhody: například reforma důchodového pojištění se stane zbytečnou. Je to však výhoda dost veliká, abychom se jeho příchodu ze všech sil nebránili?

3.7.2005