ARCHIV

Putin ve stopách N. S. Chruščova

Vladimír Putin překvapil v Heiligendammu své západní kolegy návrhem na zřízení společné americko-ruské protiraketové základny v Azerbajdžánu. Překvapení nebylo zase až tak veliké, protože něco podobného už předtím lehce naznačil ruský ministr zahraničí Lavrov. Pokud by Američané souhlasili, pravil ruský prezident, nezaměří Rusko své jaderné rakety na Evropu a nastane období spolupráce a míru.

Putinův návrh přivítal (i když zdrženlivě) prezident Bush. Příznivě se vyjádřila u nás ministryně Parkanová, vládní mluvčí přes radar Klvaňa a přirozeně také zahraničněpolitický expert Zelených Liška.

Podstatně zdrženlivější reakce zazněly z Polska a skepticky se po počáteční euforii vyjádřil i premiér Topolánek.

Věc má dvě stránky: odbornou – necítím se být kompetentní k tomu, abych se k ní vyjadřoval. A také ovšem politickou.

Iniciativa pana Putina velmi připomíná někdejší aktivity N. S. Chruščova. Ten taky předkládal svobodnému světu jako na běžícím páse mírové návrhy, velmi komplexní a pěkně zabalené. V každém bylo velikánské šídlo v pytli, ale tak šikovně schované, že dezorientovaná a vyděšená západní veřejnost byla do značné míry ochotna je podporovat a odpovědní politici měli pak velký problém. Pan Putin je učenlivým žákem.

Pokusme se shrnout základní fakta:

Američané poprosili své spojence z NATO, kteří byli v minulosti po čtyřicet let ruskými koloniemi, aby jim dovolili vybudovat na jejich území komponenty raketové obrany, která by chránila USA, ale taky Evropu před nevypočitatelnými útoky ze středního a dálného Východu.

Rusové odpověděli, že považují akci za nepřátelskou, a proto namíří své jaderné rakety na Evropu (nechyběla ani mlhavá narážka na to, že základny zničí).

Pak ovšem učinili vstřícný krok: nechť je společná rusko-americká základna v Azerbajdžánu. Budeme spokojeni my i vy.

Pokud na to Amerika přistoupí, přistoupí zároveň potichu i na to, že Rusové mají faktické právo veta ve svých bývalých evropských koloniích. Smějí spolurozhodovat o tom, jaké základny tam mohou být a jaké ne.

Nic proti základně v Azerbajdžánu: bude fajn, když tam Rusové s Američany dokážou spolupracovat. Ale jen tenkrát, když bude základna taky v Polsku a u nás. Je to pro nás z politického hlediska zcela zásadní věc. Odtud (a ne z EU) hrozí nebezpečí naší suverenitě.

lidovky.cz 8. června 2007