Úterý 1. října: Německá politická reprezentace zmírňuje svůj původně tvrdý postoj k invazi do Iráku. Chce pouze rozšíření důkazů a záruku, že vpád nebude cílen na změnu režimu. Politika kancléře Schrödra a rudozelené koalice je velmi dobře čitelná a dokonce předvídatelná. Volby jsme vyhráli díky pacifismu s antiamerickým přídechem, teď už pacifismus nepotřebujeme, můžeme na něj zapomenout a nasadit politiku vstřícnější k našemu velkému spojenci. Dost bych se divil, kdyby tahle očividná vyčůranost Američany neurážela.

Právní expert Jürgen Frowein se prý v analýze Benešových dekretů, kterou jsme už zmínili, pozastavuje nad diskriminační povahou restitučního zákonodárství z 90. let: to totiž nepřiznává nárok na restituce těm, kteří nemají české státní občanství. Diskriminováni jsou však i čeští Němci, kteří státní občanství mají. To EU očividně nevadí.

Středa 2. října: Prezidentská kampaň začala! Aspoň v ČSSD, která se postarala o to, aby do svého trápení s kandidáty (vlastně s jedním, se Zemanem) alibisticky zatáhla celou společnost. Zeman ovšem trvá na tom, že se bude ucházet o funkci až v druhé volbě. Ví co dělá, je poměrně nepravděpodobné, že by při rozpolcenosti ČSSD a předpokládané jednotě opozice v odporu proti všem kandidátům, které navrhnou jiní, mohla být první volba úspěšná. Pak je otázka, dokáží-li se ODS a ČSSD dohodnout na společném kandidátovi (to bude těžké, jaké výhody může jedna druhé nabídnout za to, že svého kandidáta stáhne) nebo získá-li ČSSD podporu komunistů a bude-li to při slabém zastoupení komunistů v Senátě stačit. Zemanovy námitky proti širšímu referendu, které uvedl v rozhovoru pro Právo, jsou opodstatněné ("Opakovaně také zdůrazňuji, že trvám na vnitrostranickém referendu. Je důležité znát názor členů sociální demokracie. Neměl bych nic proti tomu, abychom se v tomto referendu ptali i sympatizantů sociální demokracie. Nevidím však důvod, proč by sympatizanti jiných politických či parlamentních stran měli radit ČSSD, koho má postavit jako svého kandidáta na jakoukoliv funkci.") a jeho kompromisní návrh šikovně vymyšlený, takže se bude těžko odmítat ("Nezpochybňuji rozhodnutí ústředního výkonného výboru. Předpokládám, že z technických důvodů bude odděleno vnitrostranické referendum, čímž rozumím hlasy členů ČSSD, od referenda zaměřeného na veřejnost, tedy na hlasy nečlenů ČSSD. Vnitrostranické referendum je totiž důležité. S křišťálovou jasností všem sděluje, že o osudu ČSSD rozhodují sociální demokraté.") Jakkoli má Otakar Motejl pravdu v tom, že není třeba tajtrlíkovat ve volební kampani (vymezení funkce prezidenta a způsob volby to v zásadě nevyžaduje), vedení ČSSD se svým nadstranickým referendem se už postaralo o to, že tajtrlíkovat třeba bude. Ostatně už se vesele tajtrlíkuje. Exministr Bureš zahájil mohutnou předvolební (nebo předreferendovou?) kampaň. Jako prezident by udílel milosti až po vynesení rozsudku, konzultoval by je s ministrem spravedlnosti a zveřejňoval by svá zdůvodnění. Na zahraniční cesty by bral ekonomy a podporoval by sport. Tím se populisticky distancuje od způsobů Václava Havla. Svou představu o výkonu prezidentské funkce by shrnul slovy komunikace a předvídatelnost. U toho druhého se zastavíme. Pan kandidát vstoupil někdy začátkem 80. let do KSČ (o jeho vlastním vykutáleném zdůvodnění jsme už psali: nebyl tam z přesvědčení, jen kvůli kariéře, což musí každý český člověk pochopit, a musel tam vstoupit, protože tatínek byl v Sokole). Z KSČ vystoupil 20. listopadu 1989 prý v reakci na události na Národní třídě. Reakce má pan kandidát značně opožděné. Už když do KSČ vstupoval, vykazovaly dějiny bolševismu spoustu událostí upřímně řečeno daleko mimořádnějších než to, co se seběhlo 17. listopadu 1989, a bylo na ně třeba reagovat tak, že do něčeho podobného jako KSČ se nevstupuje. A závěr z obojího (proč tam vlezl, a proč tam odtud vypadl jako mlynář hned po 17. listopadu)? Pan ministr je předvídatelný způsobem, který neslibuje nic dobrého. A proto: Bureš for president? Nikdy!

Soudní proces s bývalým důstojníkem BIS Hučínem začíná nabývat zvláštního charakteru. Činí se pokusy zbavit ho podloudným způsobem obhájce, kterého si sám vybral. Ústavní soud upozornil na dosti neuvěřitelné počínání Krajského soudu v Ostravě při rozhodování o Hučínově vazbě (důvodem k zamítnutí žádosti bylo mj. to, že Hučín byl trestán před listopadem 1989, ale to bylo ve zjevně politickém procesu). Hučín je prý mj. obviňován, že za svého působení v BIS "zveličoval levicové nebezpečí". Vypadá to, jako kdyby se soudnictví na Ostravsku dostalo do časové smyčky a neustále se vracelo před listopad 1989.

Ministr zahraničí Svoboda je hrdý představitel hrdého státu. Za nic (a zejména za Benešovy dekrety) se omlouvat nebude (užitečnost něčeho podobného naznačil předseda zahraničního výboru EP Brok a konec konců v případě zákona č. 115/1946 Sb. i právní expert Frowein). Froweina si Svoboda sice pochvaluje (jeho posudek je nezpochybnitelný, jasný a má železnou logiku), ale radit si od něho nenechá (Frowein je prý vynikající právník, ale není na něm, aby definoval jakékoli politické pozice). Český ministr zahraničí si však pro jistotu přece jen raději ponechává otevřená zadní vrátka: je představitelné, že vláda vydá na základě naprosté dobrovolnosti ovšem (jsme suverénní, suverénní, suverénní) komentář ke všem právnickým expertízám EP a EK, až budou pohromadě. Jaký, to se zatím neříká.

Lídři pražské ODS zahájili předvolební kampaň tím, že odhalili na veřejnosti rakev fiktivního sponzora ODS "Lájose Bácse". Je to málo duchaplné opakování vydařeného veselého kousku pánů Zahradila, Langera a Nečase, o němž jsme před časem napsali něco, co je zapotřebí jen oprášit.

Lidové noviny píší v souvislosti s kandidaturou Václava Klause na prezidenta ČR, že se kdysi "vyhnul" členství v KSČ. To navozuje představu: ne že by mužně řekl "nevstoupím, a basta", nýbrž použil uhejbáckých metod a nejapných výmluv. Bylo by dobré to doložit, jinak je to šikovná novinářská polopomluva.

Čtvrtek 3. října: Spojené státy by zjevně přivítaly, kdyby ČR souhlasila s tím, že bude participovat na americkém projektu protiraketové obrany. Její poloha je výhodná pro rozmístění raket i radarových systémů. Ministr Tvrdík se v tuto chvíli vyjadřuje zdrženlivě (zjevně absolvoval po svém vstřícném jednání v USA doma jakýsi kartáč), česká vláda by zřejmě nebyla proti (mj. by se tak zaplácla díra po nadzvukových stíhačkách, na které hned tak nebudeme mít). Američané jsou si podle Práva vědomi možných kontroverzních reakcích v české veřejnosti, plynoucích ze zkušenosti s rozmístěním sovětských vojsk. Srovnávat okupační armádu se spojeneckými bezpečnostními zařízeními, které mají chránit i naši bezpečnost, může ovšem jen blb nebo komunista (obě množiny se zčásti překrývají).

Právo opět bije na poplach: zámku Loučná se podvodně zmocnil potomek "nacistického šlechtického rodu Wiesenbergů". Jak může být rod nacistický? Vztahuje se to i na jeho příslušníky z 18. století? (A i na ty, co se narodili po roce 1945?) To je retroaktivita dovedená do úplné dokonalosti.

Unie Svobody navrhne zjevně na funkci prezidenta někdejšího ministra zahraničí Jaroslava Šedivého. Ne nepodstatným důvodem je skutečnost, že Šedivý na rozdíl od Pitharta nikdy nebyl členem KSČ. To je ovšem zcela neplodný fundamentalismus: pan Šedivý sice nebyl nikdy členem KSČ, ale v šedesátých letech byl přesvědčeným marx-leninistou, byť tak říkajíc s lidskou tváří. Neříkám to proto, abych ho kompromitoval (kdybych si měl pro funkci prezidenta vybírat mezi ním a Ptihartem, vyberu si asi jeho, a jeho minulé přesvědčení pro mne nebude rozhodující), ale jen proto, že krystalicky jednoduchá rozlišovací kritéria bývají obyčejně docela falešná.

Polský poslanec Krzysztof Rutkowski, který v Sejmu zastupuje populistické sdružení Sebeobrana, unesl z českého území do Polska polského občana důvodně podezřelého z brutální vraždy. České ministerstvo zahraničí protestuje, protest je jistě na místě, ale: v Polsku je před komunálními volbami, Rutkowského strana je v opozici a v opozici zůstane, dělá si takhle lacinou předvolební kampaň. Polská policie a polská vláda jsou v nepříjemné situaci, za tenhle kousek zodpovídají jen hodně zprostředkovaně. Je úplně zbytečné vytvářet kolem nešťastného případu hysterickou atmosféru a ječet něco o zprznění naší suverenity (zdá se, že Ministerstvo zahraničí k tomu nemá daleko).

Poradce Pentagonu Richard Perle vyzval kancléře Schrödera k odstoupení. Obvinil ho mj., že ignoruje roli, kterou USA sehrály při osvobozování Německa z nacistického jařma. Myslím, že se dopouští téže nepřesnosti jako před časem paní Riceová. Američané Německo neosvobodili, nýbrž (zaplať Pán Bůh za to) porazili. Jiná věc je, že vytvořili civilizovanou správou poražené země předpoklady pro to, aby si Němci vybudovali stát stojící na základech demokracie a svobody. (Např. Rusové taky Maďarsko neosvobodili, ale porazili a obsadili; podobnou šanci mu ovšem nedali).

Ministr Dostál se v rozhovoru pro Právo ohrazuje proti tomu, co řekl Josef Chuchma v televizním pořadu Síto o jeho dotační politice. A v té souvislosti říká: "Nepochybuji o tom, že Josef Chuchma to tak zřejmě cítí. Respektuji to, protože je natolik korektním novinářem, a byl i před listopadem 1989, že je nepochybně přesvědčen o racionalitě své kritiky." Smysl sdělení je, že pan Chuchma pracoval jako novinář už před převratem. Pan Dostál je práskač, ovšemže v tom nejlepším slova smyslu.

V našich novinách se objevila zpráva o tom, že Britské muzeum vrátí dědicům Artura Feldmanna uměleckou sbírku, která byla zabavena nacisty. Ve zprávě se objevuje formulace, že Feldmannova manželka byla za války "zabita" v Osvětimi. Zabit bývá člověk, když ho srazí blesk nebo zasype lavina. Správná formulace je: paní Feldmannová byla v Osvětimi zavražděna.

A nakonec dobrá zpráva: Evropská komise zjevně doporučí, aby do EU bylo v tomto kole rozšíření přijato i Slovensko.

Pátek 4. října: US-DEU má vnitřní problémy s vlastním kandidátem na prezidentskou funkci. Vedení strany není jednotné. Strana se sice zviditelní, ale naruší to její vztahy k silnějšímu lidoveckému bratříčkovi (lidovci zjevně očekávají podporu US-DEU pro jejich kandidáta Pitharta). Navíc je zjevné, že kandidát US-DEU nemá ani minimální šanci na zvolení. Je zjevné, že stavět vlastního kandidáta je zbytečné a straně to nepomůže. Ještě horší je se o tom na veřejnosti hádat. US-DEU cílevědomě pracuje na sebezničení.

Právo dělá vědu z toho, že místopředseda vlády Mareš, který bydlí v Liberci, žádá 30 000 Kč měsíčního příspěvku na reprezentační byt v Praze. Podle legislativních odborníků má nárok pouze na 13 000 Kč ( tedy stejný, jako poslanci). Spořivost tohoto typu je malicherná a vychází vstříc nízkým pudům ve veřejnosti.

Podle posledního průzkumu STEM sdílí 42% lidí v ČR větší či menší obavy ze vstupu do EU. S nadějemi vzhlíží k EU cca 50% lidí. To samozřejmě neznamená, že všech těch 42% bude v referendu hlasovat proti vstupu. Nicméně je to znepokojivé, zvlášť když uvážíme, že za poslední dva roky klesly naděje o celých 7%.

poznámka

Sobota 5. října: Smutný konec jednoho ambiciózního populisty na nebezpečném místě: náměstek policejního prezidenta Antl havaroval, naměřili mu 0,52 promile alkoholu v krvi a nezbylo mu než odstoupit. Ovšem, pít se u nás nesmí a Antl zjevně zákaz porušil. Jiná věc je, že striktní zákaz požívání alkoholu je poněkud absurdní. Jsem pevně přesvědčen o tom, že po vypití dvou desítek je člověk schopen bez problémů řídit. Pokud ovšem vypije pět piv, dá se právem předpokládat, že je úplně namol (údaje o tom, co zkonzumoval pan Antl před jízdou smrti, se pohybují mezi těmito dvěma limity). Taky by bylo dobré seznámit veřejnost s tím, jakou vinu měla či neměla na nehodě řidička druhého auta. A konečně: jeden z policistů, kteří přijeli nehodu vyšetřit, byl údajně rovněž zbumbrlíkovaný. Vykutálené.

V Unii svobody zuří spor o to, zda zůstat ve vládě, nebo ne. Na ten spor (zda ve Čtyřkoalici nebo samostatně) byl čas někdy před rokem. US-DEU má dlouhé vedení, a v tuto chvíli jde už jen o předsmrtné křeče. Prozatímní předseda Pilip navrhuje odložit kongres strany z prosince na leden, aby její poslanci mohli v klidu schválit rozpočet na příští rok. Kongres však i potom může vést k tomu, že zástupci strany v parlamentu zůstanou viset ve vzduchu, protože stranická základna pod nimi ujede zase o kus doprava.

Moravskoslezský hejtman Tošenovský je zjevně člověk příliš bezelstný na to, aby mohl vyhrát souboj s Klausem o předsednictví v ODS. V rozhovoru s Alexandrem Kramerem v Právu se kroutil v odpovědech na sugestivní a přisprostlé otázky: zda ho náhodou nemotivuje ctižádost nebo že zavětřil šanci. Samozřejmě že ho motivuje ctižádost, co je na tom špatného, politik bez ctižádosti je nedůvěryhodný. Samozřejmě že větří šanci, člověk neschopný větřit šanci do politiky nepatří. Nakonec se k dovršení všeho nechal od Kramera zkoušet z povinné literatury. Hrůza.

Český velvyslanec ve Vídni Jiří Gruša se v rakouské televizi vyjádřil v tom smyslu, že pokud jde o Benešovy dekrety, vidí prostor pro morální úvahu a morální závazek. Je si prý více než jistý, že se o té věci bude v ČR přemýšlet, a nejen v úzkém kruhu vlády. Nato pochopitelně ODS (Zahradil) a komunisté spustili řev, zato poslanecký expert ČSSD na česko-německé vztahy Laštůvka se vyjádřil velmi vstřícně: byl by prý velký omyl myslet si, že Froweinovým dobrozdáním je věc uzavřena. Teď máme velkou příležitost ji definitivně uzavřít, nastal čas k nějaké pozitivní reflexi a pozitivnímu gestu i z české strany. V tom se pan Laštůvka "trochu blíží" velvyslanci Grušovi. Jak znám pana Grušu, neříkal by to, kdyby neměl pořádně krytá záda. Konec konců velvyslanec je státní úředník, nemůže si to ani jinak dovolit. Bude zajímavé sledovat, co vládní mudrci vymyslí za omluvu-neomluvu.

Václav Bělohradský napsal do Práva článek, který je pěknou ilustrací naší poznámky o českém poměru ke vstupu do EU. Píše tam mj.: "Rozšíření unie o postkomunistické země není jen přidružením států politicky méně moderních a ekonomicky chudších ke státům modernějším a bohatším, jak tomu bylo v případě Řecka, Irska nebo Portugalska. Integrace středovýchodní Evropy by naopak měla být pojata jako politické a etické odčinění viny evropských mocností na proměně dvacátého století ve "století totalitarismů". Komunismus a nacismus, které východní Evropu znetvořily, byly důsledkem cynického egoismu evropských velmocí, jež v zaslepeném boji o světovou nadvládu přivodily v polovině 20. století konec "doby evropské". Je tragické a urážlivé, že dnes při vyjednání s kandidátskými státy osvědčuje tvrdé jádro unie stejný cynický egoismus." To je typicky české stanovisko. Kdybychom udíleli taky bobříka drzosti, panu Bělohradskému by neunikl. Západ nám je povinen vstřícností za to, že jsme v letech 1942 až 1948 sami z blbosti postupně vlezli Stalinovi do zadnice. Možná, že by bylo na místě, kdyby nás za to zrádné západní mocnosti do skonání věků živil: my bychom se pak mohli všichni po vzoru pana Bělohradského nerušeně věnovat psaním úvah o jejich propastné a neodčinitelné vině.

Právní expert Frowein brání v rakouském tisku svou expertízu pro Evropský parlament ohledně Benešových dekretů: "Zločiny spáchané v souvislosti s dekrety je třeba chápat jen v kontextu, totiž jako lidské reakce na to, jaké hrozné zločiny v Československu spáchali v letech 1938 až 1945 Němci". To zase vypadá jako ilustrace nynější Přílohy Událostí, na niž čtenáře odkazuji. Jak je to jednoduché: za všechno může kontext.

Pondělí 7. října: V ODS si vymyslili další fintu, jak co nejšetrněji odstavit předsedu, o jehož užitečnosti pro stranu začíná nahlas uvažovat už i Petr Nečas (přišel na to, že Klaus už ODS senátní volby nevyhraje). V senátních volbách měla ostatně ODS vždycky pech, byl to jakýsi trest za její nemravný a vyčůraný postoj: měli vážné pochybnosti o smyslu této instituce, ale z oportunistických důvodů si netroufli vzdorovat jejímu vytvoření. V současné době má politická eutanázie předsedy ODS vypadat takto: bude zvolen, ale už jen na jeden rok, a vytvoří se funkce prvního místopředsedy, jakéhosi následníka trůnu, který se bude u panovníka po tu dobu zaučovat. Aby to šlo, musely by se mj. změnit stanovy strany. Čekatel na funkci korunního prince Tošenovský s tím souhlasí, což je čiré šílenství. Buď si Klaus prosadí, aby se následníkem stal nějaký jeho podkoní (např. Zahradil), nebo bude mít rok na to, aby svého nemilovaného náhradníka totálně zničil, což bude provádět soustavně, zavile a šikovně. Klaus je bezpochyby výrazná osobnost, jeho nesnesitelné manýry, nevzdělanost a šovinismus v současné době zastiňují, že pro ČR i ODS udělal leccos dobrého. Přesto musím opakovat: jediný způsob, jak nahradit tak silnou osobnost v čele strany a zabránit tomu, aby stranu stáhla s sebou do politického hrobu, je (obrazně řečeno) mohutný kopanec do zadnice. To by ale pozůstalí z ODS museli vědět, co vlastně chtějí.

US-DEU navrhuje, aby strany vládní koalice postavily společného prezidentského kandidáta. KDU-ČSL právem namítá, že na to už je trochu pozdě. Mezitím si ČSSD vymyslila pro své kandidáty referendum, z něhož patrně vyjde jako vítěz Zeman (je zhoubné, že v něm proti Zemanovi stojí víc kandidátů, ale nápad s referendem je tak pitomý, že tomu nelze zabránit) a KDU se zavázala Pithartovi.

Jiří Gruša v rozhovoru pro rakouský týdeník Profil vyjádřil očekávání, že česká strana zaujme stanovisko k tragickým událostem (tím myslí dekrety a vyhnání Němců). Froweinova analýza prý ukázala, že s "touto záležitostí" není spjat právní, ale morální problém. Je přesvědčen, že většina Rakušanů se vysloví pro přijetí ČR do Unie i s dekrety. Opakuji, Gruša nemluví jen za sebe, to si ostatně jako velvyslanec ani nemůže dovolit. Asi se však mýlí v nadějích, které vkládá do rakouské veřejnosti. Podle průzkumu veřejného mínění, který zveřejnil týž list, je však 59% Rakušanů pro přijetí ČR až poté, co zruší dekrety. Jen 31% si myslí, že může být přijata bez ohledu na ně.

Podobný problém se otevřel na Slovensku. Maďarská koalice žádala odškodnění těch, kteří byli dekrety postiženi, ostatní koaliční strany to odmítly. Maďaři budou zřejmě odškodněni tím, že dostanou v Komárnu vlastní univerzitu. Ze slovenských deníků o věci slušně píše jako obvykle především SME. Čtenářské diskuse na internetu však ukazují, že slovenská veřejnost je v těchto věcech zjevně ještě jednotnější než ta česká. Na Slovensku však jisté restituce Maďarů proběhly (stejně jako u nás restituce českých občanů německé národnosti). Pokusíme se o tom zjistit více.

Úterý 8. října: Václav Klaus se chce ještě před volbami vyjádřit, zda bude kandidovat na funkci předsedy ODS a na funkci prezidenta. Je zjevné (doufám, že i jemu), že obojí najednou asi nepůjde. Prohlásil také, že volby rozhodnou, "zda se celá republika stane rudou baštou od funkce prezidenta, předsedy vlády, přes parlament až po ta nejmenší města, anebo zda se nám podaří, abychom ten nebezpečný posun, který nastal v letošním červnu, zase navraceli zpátky." To je skutečná mánie, je pouze otázka, skončí-li Klaus v blázinci předtím, než se mu podaří ODS zničit, nebo až potom. Nehledě na to, že k narudlému charakteru českého státu mocně přispěl i on sám, od podpory bývalých komunistických hospodářských manažerů až po integraci KSČ do celonárodního šovinistického štvaní, které vyvrcholilo letos v létě nestydatou jednomyslnou parlamentní deklarací. Klausovo mávání rudým hadrem působí jednak výstředně, jednak neupřímně, a taky proto se okoukalo. Jeho stranu jako baštu proti nástupu komunismu už nikdo volit nebude. A pokud jde o prezidenta, bez přispění ODS např. Zeman prezidentem zvolen nebude.

Jen jsme pana ministra Tvrdíka pochválili, a už toho litujeme. Udílí na všechny strany lítostivé rozhovory, jak je vyčerpaný, na dně svých sil, na odchodu, zklamán atp. Pokud je tomu tak, neměl by naříkat, ale odstoupit. Pokud chce zůstat, takovéhle kňourání mu na reputaci nepřidá.

Ve sporu o štiřínský zámek Junák, původní vlastník, se státem prohrál. Jádro problému je v tom, že podle rozsudku po únoru 1948 Junák zanikl, kdežto jeho představitelé tvrdí, že nikdy nepřestal existovat. Co vlastně existuje a co ne? Ve světě, kde je Mnichovská dohoda neplatná od samého začátku, se hranice mezi realitou fyzickou a virtuální stírají.

Poslanecká sněmovna zřejmě hned tak nebude ratifikovat smlouvu mezi ČR a Vatikánem. ODS (Zahradil, kdo jiný) má "obavy", že je v rozporu s českým ústavním pořádkem a zjevně podrývá samy základy české státnosti, komunisté poukazují na to, že prý diskriminuje menší církve. Liška už zase dělá pořádek mezi kuřaty, aby to vypasenější neutiskovalo ty hubenější. Ještě že je máme.

Michael Kocáb se taky zastává komunistů, ovšem těch "ze čtyřicátých let" (?) na rozdíl od komunistů normalizačních. "Nad komunisty ze čtyřicátých let se dají přimhouřit oči, protože to byla doba komplikovaná a ne každý nastalou situaci prokoukl. Ona vlastně ještě prokouknout nešla." Nejde o to, kde přimhouřit oči a kde ne, ale naopak o to, snažit vidět věci jasně a s otevřenýma očima. A tady je společný jmenovatel: mezi těmi, kdo dělali lumpárny s přesvědčením a celým srdcem a těmi, co je dělali kvůli kariéře, není zase až tak veliký rozdíl. Viz dnešní poznámka.

Zdá se, že od Klause už se opět odvracejí jeho kamarádi. Zůstává jen věrný zbrojnoš Zahradil. "Taky mě překvapilo, kolik reformátorů ODS se v posledních týdnech objevilo. Já takové pocity nikdy ventilovat nebudu. Své výhrady dokážu říct Václavu Klausovi do očí." To si zaslouží jakýsi stručný komentář: výhrady se v politice mají říkat především veřejnosti, protože veřejnost musí mít příležitost posoudit, zda na nich něco je nebo ne. Pokud pan Zahradil dělá ctnost z toho, že své výhrady šeptá přímo Klausovi do ouška, má o ctnosti deformovanou představu. Poltická strana pak představuje spiklenecký kroužek, kde je třeba především dbát na to, aby se spory a tahanice neproflákly. Přesně tak - totiž jako mafiánský spolek - se chovali odjakživa čeští komunisté, podobnost v uvažování nikoli čistě náhodná.

Středa 9. října: ODS už dala ústy Václava Klause neoficiálně najevo, že v souvislosti s ústavním zákonem o referendu ohledně vstupu ČR do EU hodlá dělat brikule. Referendum má být podle ní jen doporučující, ne zavazující, otázku třeba zformulovat tak, zda chtějí účastníci vstoupit do EU za podmínek, jež byly vyjednány (berou nás na hůl, měly se vyjednat podmínky lepší). Tím se otvírá netušený prostor pro české remcalství.

Sněmovna si hlasy ODS, KSČM a části ČSSD vymínila, že projev prezidenta republiky bude zařazen na pořad schůze jako samostatný bod, tj. může být k němu rozprava. Chystá se ODS a KSČM hrát si na republikány? Bylo by to vůči nemocnému a končícímu presidentovi zbabělé. (P.S. Nakonec prezidenta kritizovali jen dva komunisté, za ODS vystoupil se zdvořilostním projevem, oceňujícím Havlovy zásluhy, předseda klubu Tlustý. Zdá se, že se ODS ještě úplně neodnaučila dělat politiku; oplatili prezidentovi zlé (rudolfinský projev z r. 1997) dobrým.)

Zato se pan poslanec Tlustý vyřádil v rozhovoru pro Právo. ODS je najednou pro přímou volbu prezidenta, a to jednokolovou. Nesouvisí to čirou náhodou s tím, že Klaus má percentuálně největší podporu ze všech kandidátů, ale v druhém kole by s každým kromě Zemana prohrál? Pan poslanec poněkud hulvátsky mluví o lidech navržených levicí, "Pithartech, Motejlech a Zemanovi". Ze všech hříšníků jedině Zeman, někdejší opozičně smluvní spojenec, má právo na singulár.

Podle předsedy poslaneckého klubu ČSSD Urbana nebude odděleno vnitrostranické referendum o prezidentském kandidátovi strany od toho širšího, jak to navrhoval Zeman. Referendum bude probíhat 14 dní v říjnu, hlasující uvedou své jméno a příjmení, pak toho, pro nějž hlasují, a dobrovolně případně i rodné číslo a adresu (povinné to být nesmí, nebylo by to v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů). Hlasování e-mailem nebo na internetu se pro nespolehlivost nepřipouští. Dovolujeme si tipnout výsledek: za těchto podmínek bude z 10 000 000 občanů ČR 32 456 321 pro Zemana, 31 908 655 pro Motejla 25 876 900 pro někoho z těch ostatních.

Evropská komise doporučila ČR k přijetí do EU. To nás může těšit, komise však ve zprávě zároveň (již tradičně) kritizuje ČR za nedokonalou integraci Romů do společnosti. Tato kritika je stejně nespravedlivá jako kritika Temelína. Integrace Romů je obtížný a náročný úkol, který si vyžádá několik desítiletí. Kritizovat ČR takto od zeleného stolu je laciný výron fundamentalismu.

Vatikán údajně rozhodl, že může doporučit Matku Terezu ke svatořečení, protože způsobila zázračné uzdravení indické ženy, která onemocněla rakovinou. Lékaři, kteří tu ženu léčili, protestují, vyléčili ji oni. Nikoho přece ani nenapadne bránit katolické církvi, aby tak úctyhodnou osobnost, jakou byla Matka Tereza, svatořečila nebo jiným způsobem poctila, proč však je k tomu zapotřebí takového směšného zdůvodňování?

Petr Pithart má jednoho vytrvalého a cílevědomého zastánce své kandidatury: totiž sebe sama. Prohlásil ve vší skromnosti: "Přes všechnu úzkost jsem si jist, že bych funkci prezidenta zvládl." Pokud jde o členství ve straně, odpustil mu je už jeden významný český politik, totiž zase on sám: "Z té strany jsem vystoupil před 34 lety a myslím, že jsem si to pozdější činností odčinil." Upřímně řečeno, nepovažovali bychom někdejší členství pana předsedy Senátu za největší handicap pro prezidentskou funkci. Domníváme se s ohledem na špatné historické zkušenosti, že by český prezident měl měřit minimálně 176 cm.

A teď jedna nepříjemnost: V článku Vyvražděním k jednotě jsem třikrát po sobě uvedl, že svátek sv. Václava je třicátého září. Důvod je prostý: postupující senilita (ještě loni jsem to věděl správně, viz poznámka 28. Září), spojená s náběhem na schizofrenii (v komentáři Svatováclavské lamentace je datum uvedeno správně). Mea maxima culpa. Přes tento handicap budu ve vydávání Událostí usilovně pokračovat.

Čtvrtek 10. října: Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů nižší instance a vrátil případ Zítko (vydání Hitlerovy knihy Mein Kampf) k došetření Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 7. Zdůvodňuje to tím, že nebyly splněny podmínky pro prokázání Zítkovy viny a že je třeba došetřit, které konkrétní hnutí měl Zítko podporovat a v čem ta podpora měla spočívat. Rozhodnutí je nepochybně správné, a nejen z tohoto důvodu. Případ Zítko je případem pro Ústavní soud.

Jak jsme už zmínili, v debatě k prezidentovu projevu v Poslanecké sněmovně jej nakonec kritizovali jen komunisté (a to ještě s žádnou zvláštní vervou). Všichni (včetně mne) si libovali či libují, jak to proběhlo klidně a jak se ODS zachovala civilizovaně. Jenže: proč se tedy ODS vůbec podílela na inscenaci této diskuse - nediskuse, která neměla valný smysl, prezident mluvil krátce a obecně o vstupu ČR do EU. Chtěli ukázat "lidskou tvář" a předvést "nejsme jako on"? To by bylo dost laciné. Nezdá se mi, že by se postup ODS dal vykládat jako projev politické velkorysosti, znamená jen jedno: nejdřív prosadíme malicherný požadavek a pak velkoryse nenaplníme ta nejhorší očekávání.

Zdeněk Švácha píše v Mladé frontě Dnes: "Česká republika by prozatím do EU neměla vstupovat. Je v ní příliš mnoho experimentů a neznámých… úzké vazby přes Atlantik jsou pro malé Česko zárukou rovnovážného postavení mezi silnými sousedy." Na podobné teorii byla postavena první Československá republika, a konec konců i Benešova koncepce mostu mezi Západem a Východem se opírala o podobné uvažování, jen jeho komponenty byly jiné. Aniž bych chtěl jakkoli podceňovat potřebu úzkých vazeb přes Atlantik, základem národní bezpečnosti jsou neproblematické vztahy se sousedy. Možná, že v tuto chvíli mají vedoucí evropští politici příliš nadnesené představy o sjednocujících možnostech Evropské unie (evropská federace), ale ty tvrdá realita dřív nebo později zkoriguje. Musím se přiznat, že střízlivý odhad místopředsedy KSČM Dolejše je mi v této věci bližší: "Odklad může znamenat, že naše postavení v pozdějším termínu se ještě zhorší", říká v rozhovoru pro Právo. "Je tu riziko buď nebýt v EU vůbec a stát se jakousi Albánií Evropy, nebo ten vstup bude, ale za daleko horších podmínek."

Slovenská republika odškodní oběti holocaustu. Vláda na to hodlá věnovat 850 milionů korun, částku dostane Židovská obec, která ji pak rozdělí mezi poškozené. Zkonfiskovaný židovský majetek měl nesrovnatelně vyšší hodnotu, ale představitelé Židovské obce jsou spokojeni, protože berou v úvahu ekonomické možnosti Slovenska. Problémy tohoto druhu jsou, jak vidno, řešitelné, když nechybí na obou stranách realismus a dobrá vůle. Jde o to, udělat vstřícný krok. Vezme si z toho příklad i ČR, pokud jde o odškodnění sudetských Němců?

Pátek 11. října: Václav Klaus oznámil, že na kongresu ODS už nebude kandidovat na místo předsedy ODS. Chtěl by se, pokud bude navržen, ucházet o funkci prezidenta ČR. Tato událost si samozřejmě žádá zvláštního komentáře.

poznámka

Dnes už bývalému prezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu Voleníkovi vytýkají, že se nechal vyfotografovat na předvolební billboard ODS. Voleník je člen ODS už od doby, když seděl ve FS ČSFR. Nikdy to nezatloukal a nikdy to nikomu nevadilo. S tím, jak řídil úřad, který mu byl svěřen, byla všeobecná spokojenost. Proč najednou taková prudérie? Nesmí být člen ODS v této funkci? ODS je teď v opozici, to je důvod pro. V rámci úklidu po opoziční smlouvě vyházeli její zástupce z nejrůznějších dozorčích rad a komisí poněkud jakobínským způsobem. Jak ty mně, tak já tobě. Je to infantilní a státu to neprospěje.

Podle průzkumu veřejného mínění, který pořídilo CVVM, vede v preferencích suverénně ČSSD (ve srovnání s volbami získala a neuškodila jí ani krize kolem povodňového balíčku). ODS ztratila proti volbám 8% (nebylo ji příliš vidět, nacionalistická kampaň se vyčerpala a komunisté ji umějí líp), tratila i KSČM (její voliči se k ní na veřejnosti ostýchají přihlásit). Do PS by teď šlo volit 71% lidí, jenže už je pozdě.

Sobota 12. října: Vladimír Špidla v rozhovoru pro Právo vyloučil, že by snad ČSSD mohla podpořit Klausovu kandidaturu na funkci prezidenta. Vyjádřil se dost kriticky i o Havlovi: "Václav Havel se v rozhodujících okamžicích v podstatě vždy postavil proti sociální demokracii, byť ne nějak velmi ostře. Vždy měl od sociální demokracie odstup a ona měla odstup od něj."

Problém je,že část ČSSD začíná mít odstup od Špidly, resp. od nynějšího vedení. Po ústecké organizaci strany se teď i sociální demokraté z Prahy 2 vyslovili proti tomu, aby prezidentský kandidát ČSSD vzešel z "nadstranického" referenda. Proti hloupému nápadu není ani pro přívržence Miloše Zemana obtížné snést přesvědčivé argumenty: sociální demokraté z Prahy 2 hovoří o neúctě k členské základně, o podezírání, že není schopna vnímat hlas veřejnosti, vybrat nejvhodnějšího kandidáta a zdůvodnit před ní jeho výběr. A navrhují (stejně jako Zeman) oddělit "stranické" hlasy v referendu od těch ostatních. Předseda poslaneckého klubu Urban vytýká organizaci z Prahy 2, že si vede svou, přestože se jejím zástupcům nepodařilo přesvědčit většinu ÚVV. To je jako za komunistů.

Jan Ruml je proti tomu, aby se po Klausově odchodu sloučily ODS a US: ODS je prý velká strana a jako taková bude vždy sklouzávat k populismu, Unie by měla dbát o čistotu liberálně-konzervativního programu. Jednak bude zábavné sledovat US po příštích volbách, jak o síle dvaceti mužů dbá o čistotu liberálně-konzervativního programu. A jednak se rýsuje pro ODS a českou politickou scénu naděje, že po Klausově odchodu z ní odejdou i jeho šovinističtí poskoci (Zahradil) a zároveň se tam nevrátí lidé jako Jan Ruml.

S informovaností o případu Zítko je to opravdu vykutálené. Právo (neserióznost tohoto listu tam, kde je pro něj šikovné vyvolávat pogromistické nálady, volá do nebes) informovalo o usnesení Nejvyššího soudu v kauze Zítko. (Usnesení je ostatně velmi dobré a doporučuji ho vaší pozornosti). Informace byla neúplná a zkreslená (Nejvyšší soud nepřišel s tím, že je nacismus mrtvé hnutí, ale že hitlerovský nacismus v době, kdy Zítko knihu vydal, již neexistoval, a že je tedy třeba prokázat, jaké konkrétní současné hnutí, které používá Hitlerovu knihu, Zítko podporoval a zda ho podporoval úmyslně. Právo si dále nechalo si pro sebe, že usnesení je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, kde ho taky redaktoři Práva zjevně našli (to se veřejnost z Práva dozvěděla už druhý den). Zato jeho reportéři, jak se zdá, informovali politiky zprava doleva, že Nejvyšší soud prohlásil nacismus za mrtvé hnutí. Nikdo z politiků ovšem redaktorům listu neřekl, že usnesení nezná a vyjádří se až později(kromě Rychetského, který si nejprve vyžádal čas, aby se mohl s usnesením seznámit, ale zjevně tak neučinil, protože pak reagoval stejně jako jeho kolegové na to, že Nejvyšší soud prohlásil nacismus za mrtvé hnutí). Zato se všichni rozčílili nad neúplnou a zkreslenou informací. Zarážející je ochota, s jakou se čeští politici zapojují do lynčerských akcí, když cítí, že by jim to mohlo přinést body u méně přemýšlivé části veřejnosti. Za zvlášť odporný případ považuji Karla Kühnla, strážce konzervativně-liberálních hodnot. Zaplať pánbůh za to, že Lidové noviny nakonec na tuhle manipulaci upozornily.

Michal Viewegh se v dnešních Lidových novinách rozhořčuje nad tím že se KSČM odvážila postavit jako prezidentského kandidáta obhájce Karla Srby, podezřelého mj. ze spoluúčasti na organizování vraždy. To je ovšem taky komunistická, resp. jakobínská manýra. Karel Srba má jako každý jiný právo na to, aby měl obhájce, a to, že Kříženecký hájí Srbu, neznamená ještě, že by měl s jeho činy něco společného a že by ho právě toto diskvalifikovalo jako prezidentského kandidáta. Navíc Srba dosud nebyl odsouzen a je z právního hlediska nevinný.

Pondělí 14. října: Při teroristickém útoku na Bali zahynulo 187 turistů, Evropanů sytostí říhajících, jak napsal před časem do Práva Pepa z Honkongu (alias Jiří Hanák). Byli mezi nimi Švédové, Britové, Francouzi, Němci, a kromě toho ještě Australané, ti vlastně taky patří tak trochu do Evropy. Zatím žádný Čech, sláva, na vítěze druhé světové války si teroristé zatím netroufnou. Mloci ještě nejsou ve Vltavě.

ODS bude pro svého předsedu prosazovat přímou volbu prezidenta. Ale nemylme se, nedělá to ze žádných zásadních důvodů! Podobně, jako před časem dr. Bureš prohlásil, že do KSČ vstoupil nikoli z přesvědčení, nýbrž z čirého kariérismu (což musí přece každý pochopit), i místopředseda ODS Zahradil říká: ˝Je to zcela účelová změna. Je třeba to říct natvrdo. Jejím jediným účelem je dát Václavu Klausovi šanci, aby se stal prezidentem republiky.“ Kdysi jsem tu napsal, že pragmatismus v pojetí ODS spočívá v tom, že její politici natvrdo říkají věci, na něž by si slušný člověk styděl jen pomyslet. Pan Zahradil se zjevně rozhodl tuto tezi doložit. Podobně Václav Klaus před časem tvrdil, jak jsme zde uvedli: „Přímá volba prezidenta je zřejmý výraz nevíry v parlamentní systém politických stran a je to pokus rozhodovat na náměstích, v garážích České televize, v peticích skupin intelektuálů či umělců.“ Dnes zase říká: „Kandidovat se dá za přímých voleb. Když jsou nepřímé, není to žádné kandidování, není možné dělat volební kampaň. Myslím, že by přímá volba naší zemi trošku prospěla.“ Slovy Karla Havlíčka: Blaze tomu, kdo umí z jedné huby studeně i teple dejchati.

Současně se vytvořila jakýsi shoda mezi Tošenovským a Zahradilem. Zahradil nechce kandidovat na předsedu, hlásí se však ke zřízení funkce prvního místopředsedy, který by v případě, že předseda bude z regionů, za něho zaskakoval vždycky, když nestačí včas dorazit do Prahy. Pan Zahradil by byl ideální zaskakovač, nemyslíte? Tošenovský chce kandidovat za předsedu, ale souhlasí se zřízením funkce místopředsedy. Zdá se, že se oba braši už dohodli. Když vezmeme v úvahu kvality Kramerova rozhovoru s Tošenovským v Právu i nelomenou ucelenost veřejných vystoupení pana Zahradila, můžeme se těšit nezanedbatelné naději, že se oběma pánům podaří v historicky dohledné době stranu zničit. Hlasem volajícího na poušti zůstává vyjádření předsedy senátorského klubu ODS Topolánka, který v duchu stranické linie před několika týdny v senátě bouřil proti návrhu na přímou volbu prezidenta: "Připadá mi to, jako bychom se chtěli chovat jako naši političtí protivníci, jako politická prasata.“ Kdyby pan Topolánek z toho vynechal zbytečnou hrubou urážku svých politických protivníků (teď není pro politiky ODS část vytýkat smítka v očích svým oponentům), sedělo by to perfektně. Podotýkám (učme se z dějin našich sousedů!), že když se kdysi v podobné situaci jako pan Topolánek ocitl někdejší maďarský ministerský předseda Pál Teleki, řešil ji tím, že se zastřelil. Maďarům ovšem vždycky chyběl český pragmatismus.

Klaus sdělil v Právu nepochybně zkoprnělému Robertu Denglerovi, že chce být konsensuálním prezidentem. To je výborné: liška se zavazuje, že bude napříště starostlivě pečovat o kuřata.

Nebuďme však jednostranně upoutáni na ODS! Český premiér se v rozhovoru pro Právo vyjádřil k eventuálnímu útoku na Irák. Správná reakce dosud neuzrála, musí být široká podpora a jasně definovaný cíl. Na otázku, zda je pro něho podmínkou zásahu schválení OSN, odpověděl stylem „Kampak, kmotra, k lesu? – Krocana na prodej nesu“ (viz Alšův Špalíček, oblíbená četba mého útlého dětství). Zjevně dosud neuzrála doba k tomu, aby nám český premiér řekl, co si o tom myslí, myslí-li si o tom vůbec něco.

Výtvarná skupina PodeBal už po několikáté boduje. Poté, co donutila papaláše z Hradní stráže prohánět se na třetím nádvoří střeženého objektu za obrovitými balónky a jen díky cenzuře se jí nepodařilo vystavit před pražským Hradem vynikající plakát TGM (Události touží po tom, aby ho mohly zpřístupnit svým čtenářům), odhalili výtvarníci na Palackého náměstí bustu dr. Edvarda Beneše coby autora známých dekretů se slovy: „Jsme umělci, ale také jsme Češi. Také jsme občané. Pokusili jsme se v díle přitakat společenskému konsensu. A tím je podpora Benešovým dekretům. Náhle si podal ruku komunista s liberálem, člen ODS s členem Koalice." S Benešovou podporou to ovšem nemyslí zase až tak vážně a je to poznat. Od vítězů dvou světových válek se ovšem zatím vděku nedočkají.

Lidové noviny se snaží vzdělat své čtenáře zábavným kvízem Šance2. V dnešním čísle mu vnucují názor, že Caesar byl „římský císař“. Ježíši Kriste.

Úterý 15. října: ODS, která v posledních dvou letech působila jako loutkové divadlo principála Klause, začíná projevovat známky nebývalé vitality. Několik senátorů se přidalo (ovšemže mírnější formou) k Topolánkově kritice nového stanoviska vedení strany přímé volby prezidenta. Jakési výhrady naznačil dokonce i Langer. Stranickou linii za každého počasí drží Beneš a Nečas. To všechno vypadá ovšem spíš jako rozklad než jako zrod nové politiky.

Vláda uvažuje o tom, že sníží rozpočtový schodek z 157 na 139 - 135 miliard. Náhlý záchvat spořivosti je podle Lidových novin vyvolán tím, že poslankyně Marvanová chystá kolem rozpočtu další kozinovský tanec. Paní Marvanová nemá ovšem zjevně schopnost udělat ze svých kverulantských kousků něco programově nosného a soustředit kolem sebe lidi. Pokud zůstane při tom, že bude ve vypjatých situacích pouze „stát na svém“, zlikviduje USD-DEU a nejspíš i vládu.

V rozhovoru se soudcem Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem redaktor Práva právníka důtklivě upozorňuje, že neofašistické skupiny a skupiny vycházející přímo z nacismu jsou podle odborníků přece „dostatečně známé“ (usnesení Nejvyššího soudu žádá, aby bylo doloženo, které konkrétní hnutí Zítko vydáním Mein Kampfu podporoval). Ovšemže jsou dostatečně známé! Stačí si pročíst (Rudé) Právo z let 1948-89. A soud by nemusel směšně tápat.

Středa 16. října: Spor v ODS ohledně přímé volby prezidenta pomalu eskaluje. Hlasy proti se ozvaly z liberecké a zlínské ODS. Na předsedu hodlá kandidovat jen Tošenovský (a zřejmě Bém, ten to podmínil úspěchem v pražských volbách, přitom v Praze dopadá ODS tradičně dobře). Klausovi hoši (Zahradil, Nečas, Tlustý) kandidují na místopředsedy, za všechny to pěkně řekl Zahradil: cítí v ODS silnou poptávku po jeho působení ve vedení, zároveň však poptávku po stranickém lídrovi z jiného prostředí, než je nynější vedení. Protože konservatismus ODS stojí na tradičních hodnotách, jako je nabídka a poptávka, hodlá pan Zahradil a zjevně i další vyjít poptávce vstříc a ucházet se pouze o funkci prvního místopředsedy, který by se k předsedovi měl jako se má u nás premiér k prezidentovi. Navíc se zjevně rozhodl až poté, co svolal tiskovou konferenci, kde – to mi nikdo nevymluví – chtěl původně ohlásit svou kandidaturu na předsedu. Před novináři se předvedl tak trochu jako kašpárek. Jinak dosavadní vedení ODS zvolilo poměrně defenzivní taktiku. Může nového předsedu odrovnat, ale straně spíš ublíží, než pomůže.

ČSSD uspořádá referendum (členové budou hlasovat červenými lístky, nečlenové žlutými, Špidla v této věci, jak se zdá, ustoupil Zemanovi), ale kandidáta ČSSD poté určí Ústřední výkonný výbor strany s tím, že „hlas občanů bude brát vážně“. Pro vedení strany bude stejně velmi obtížné rozhodnout jinak, než jak rozhodne referendum.

Čtvrtek 17. října: Mela v ODS se rozrůstá. Klaus údajně doporučil jako svého nástupce Římana, Tlustého nebo Nečase, všichni tři to svorně odmítli. Nikdo na sebe nechce vzít odpovědnost ve chvíli pro stranu povážlivé. Zato se všichni touží schovat na druhé místo za mohutnou postavu předsedy z regionů a odtud fakticky stranu řídit. Pan Tlustý se vyslovil pro zřízení funkce prvního místopředsedy, který by za předsedu „zaskakoval“, když nebude v Praze, a zároveň dal najevo, že by zrovna o tuto funkci stál. Předseda strany by se pak změnil v jakéhosi prezidenta, byla by to víceméně okrasná funkce.

Vnitřní konflikt v ODS na sebe vzal podobu sporu o přímou volbu prezidenta. To je však, stejně jako neprůhledné financování strany v roce 1997, zástupná záležitost. Zůstane ODS stranou Klausových sirotků, odsouzenou k živoření, nebo se pokusí něco se sebou udělat? Pak by to ovšem ti, kterým o to jde, měli říci přímo: co a jak chtějí dělat, a proč to chtějí dělat jinak než dříve. Pokud to neudělají, dopadnou jako US.

Deficit státního rozpočtu se tím, jak se blíží okamžik, kdy ho vláda musí předložit parlamentu ke schválení, zmenšuje jako sluníčko při zatmění. Původní představa ministra financí byla 157 miliard, ještě včera to vypadalo na 130 – 135 miliard, dnes už je to jen 115. Strach z Marvanové je na ministerstvu financí, jak se zdá, veliký. Ale netřeba se bát: žádné zatmění netrvá věčně, a tak nejpozději ke konci příštího roku se deficit rozzáří opět v plné, původní síle.

Předseda liberecké ODS Krutský kritizuje vedení strany. Vyčítá mu, že ODS prohrála po třetí za sebou volby. To je optika pesimistická, která sluší tomu, kdo se právě drápe nahoru k většímu vlivu. Ve skutečnosti volby v roce 1998 byly pro ODS slušným úspěchem.

Vladimír Špidla chce na prosincovém ÚVV strany doporučit svého kandidáta na prezidenta. Referendum je důležité, ale nelze prý zapomínat na to, že nakonec o kandidatuře rozhodnou poslanci a senátoři ČSSD. Chtějí opravdu vypsat pseudoreferendum a pak velkoryse přehlédnout jeho výsledky? To tu ještě nebylo.

V českém tisku se v souvislosti s Froweinovým posudkem Benešových dekretů pro Evropský parlament i s nynější expertízou pro EK neustále objevují zprávy, že (jak prý zjistili tito odborníci) „dekrety nejsou v rozporu s právem Unie“. To je nepochybně zavádějící informace, dekrety pouze podle expertů dnes netvoří překážku pro vstup ČR do EU. Radujme se, že k nám jsou experti takoví hodní, ale neměli bychom si namlouvat, že v budoucnu budou platit v celé Unii. Budeme mít i nadále problém. Zdá se ostatně, že to už došlo i tak natvrdlému politikovi, jako je poslanec ČSSD Laštůvka. To je nadějný signál.

Nejmenovaný politik US-DEU sdělil reportérovi Práva své obavy z případného Zemanova prezidentování (platí to ovšem i pro případ, že by se funkce ujal Klaus). Jsou dosti podnětné. Zcela obecně řečeno, poloprďoch či prďoch na prezidentském stolci (termín jsem si vypůjčil ze slavné Haškovy klasifikace důstojníků c. a k. armády) by získal netušené možnosti: prezident se může podle libosti účastnit schůzí vlády a parlamentu; přihlásí-li se o slovo, nemůže být odmítnut. Může si kdykoli pozvat na kartáč toho či onoho ministra. Špidla zjevně není schopen se Zemanovi vzepřít. V takové situaci by se ukázalo, jak málo je naše ústava demokratická; a vládě i poslancům by se začalo velmi, velmi stýskat po Havlovi.

A nakonec jedna opomenutá zpráva ze včerejška: ministři zahraničí členských států EU jednali v Lucemburku o tom, že by žadatelům z čekatelských zemí neměl být udělován v členských zemí azyl. Je to zjevně reakce na romskou emigrační vlnu. Jenomže: v zemi, kde jsou pilířem právního řádu Benešovy dekrety a kde různí dobráci veřejně propagují kriminalizaci jejich kritiky, to pro jejich odpůrce znamená výraznou změnu k horšímu proti stavu před listopadem 1989: v Evropě pak už zbývá jako jakási naděje už jen Norsko a Švýcarsko.

Pátek 18. října: uvnitř vládní koalice probíhá zuřivý spor o výši budoucího rozpočtového schodku. Miliardy létají sem a tam, vládní opozice (KDU a US) prezentují svou zásadovost, ve skutečnosti však jde v první řadě o to, zda se větší část ztrát České konsolidační agentury zaplatí příští rok nebo později. Nechceme se plést do čistě ekonomických záležitostí, nicméně tato eskamotáž vzbuzuje i u laika jakési podezření. Když se rozhodnu vrátit kamarádovi stovku za měsíc a ne hned, neznamená to, že jsem méně zadlužený. A kritici odkladu argumentují tím, že splacení ztrát odkládáme do doby, kdy nejspíš už budeme v EU a rozpočtový schodek bude z Bruselu ostře sledován.

Experti EU ve spolupráci s českou stranou vypracovali expertízu Benešových dekretů. Dohodli se na tom na jaře Zeman s Verheugenem. Samozřejmě, všechno je v pořádku, zákon 115/1946 Sb. nebyl koncipován jako plošné odpouštění viny za krutosti (i když tak mohl být někdy používán), konfiskační zákony ani restituce nejsou problém. EU se rozhodla z oportunistických důvodů nechat minulost otevřenou a zároveň se tvářit, jako kdyby nebyla. Obojí nejde dohromady. Nepochybně se to jednou vymstí – jim i nám.

Poslanecká sněmovna schválila obrovskou většinou (nikdo nebyl proti, dva nehlasovali) ústavní zákon o referendu do vstup do EU. V zákonu není stanoveno minimální procento voličské účasti, bez níž není platné (navrhovala to ODS a komunisté). Bez této hranice referendum dost dobře nemůže dopadnout špatně. Půjdou k němu ti, kteří jsou rozhodně nebo víceméně pro, a ti, kteří jsou zcela rozhodně proti. Ostatní zůstanou doma.

ODS klesají preference a její poslanci propadají hysterii. Viz divoká hádka mezi nimi a vládní koalicí v Poslanecké sněmovně. Za to, jak čelily krizové situaci při povodních, si prý zaslouží uznání kraje a obce, nikoli vláda. Pozapomněli na primátora Němce, který předváděl na jednom pražském mostě, jak mu neteče voda do bot, a buď už v té chvíli, nebo o něco málo později mu natekla do metra. Možná, že byl jen špatně informován a že za katastrofu v metru nenese ani nepřímou zodpovědnost, ale už jen toto šaškování ve spojitosti s následující zkázou by v civilizované zemi byl dostatečný a pádný důvod k okamžité demisi. Vláda (přesněji řečeno ministr Gross), místo aby opoziční exhibici suše okomentovala, se nechala strhnout k hrubostem. Smutné svědectví o stavu politické kultury v nejvyšších patrech české politiky.

A teď dva excelenti z US-DEU. Zatímco preference strany poklesly tak, že bude brzy pozorovatelná jen elektronickým mikroskopem, přichází pražský radní Hvížďala s návrhem, aby byl Václav Havel jmenován čestným občanem Prahy. Při strmém poklesu oblíbenosti prezidenta přece nelze pana Hvížďalu podezírat z populismu – nebo že by se mu to ještě nedoneslo? Je povzbudivé, že zastupitelé odmítli návrh vůbec zařadit na program jednání. Hana Marvanová, trojnásobná držitelka bobříka vyčůranosti, usiluje zase ve svém obhájcovském vedlejšáku o skalp někdejšího šéfa Komerční banky Salzmanna. Vedení Komerční banky bylo prý zapojeno do pochybného podnikání H-Systému. Jde o podvod, trestný čin, který dosud není promlčen. Jako jeden z důkazů uvádí, že někdo z Komerční banky chodil s někým z H-Systému na pivo. Jímá mne hrůza z představy, že by se paní Marvanová někdy ocitla na druhé straně barikády, tj. v pozici státní zástupkyně nebo soudkyně. Ostatně, tyto důkazy a důkazy z procesu proti vydavateli Zítkovi jsou si podobné jako vejce vejci.

Sobota 19. října: Expředsedkyně US-DEU, zřejmě povzbuzena střemhlavým pádem preferencí, který její stranu řadí už v tuto chvíli mezi mikroskopické politické subjekty, zahájila kampaň za odchod Unie z vlády. Má to svou logiku, ke zprávě se ještě vrátíme.

Prezident jmenoval náčelníka generálního štábu na truc ministru obrany. Ministr si nemůže moc vyskakovat, protože na prezidentské jmenování čeká ještě několik nejvyšších velitelů. Proč má prezident takové pravomoci ve zcela speciální oblasti, které nemůže (a taky by vlastně ani nemusel) rozumět? Existuje ovšem jistá paralela: stařičký mocnář si kdysi taky prosadil, že z procesu plíživé demokratizace monarchie bude vyňata armáda. Tu si nechal tak říkajíc na hraní. Armáda takto spravovaná nakonec, jak víme, nedopadla dobře.

Primátor Němec se brání obvinění, že nese zodpovědnost za zatopení pražského metra. I kdyby nakrásně z právního hlediska žádnou zodpovědnost nenesl (což je samozřejmě možné), je to legrační situace: skoro taková, jako kdyby mu zbourali Staroměstskou radnici. A normální politik by z toho nejspíš vyvodil důsledky.

Mluvčí Evropské komise Jean-Christophe Filori prohlásil, že zpráva o Benešových dekretech není závazná pro členy EU a ani to nebylo jejím účelem. Taky prý neznamená, že téma je zcela uzavřeno, „k překonání pocitu poválečných křivd může přispět jen rychlá a účinná integrace ČR do EU.“ Zdá se, že „překonání pocitu válečných křivd“ dá EU i ČR v budoucnosti ještě zabrat.

Pondělí 21. října: V rámci snížení rozpočtového schodku budou kráceny zdaleka nejvíc - o jednu a půl miliardy -výdaje na obranu. Vláda jde cestou nejmenšího odporu, panuje všeobecné přesvědčení, že bránit se netřeba, obrání nás spojenci. Bránit se chceme jen proti Německu a z posledních dvanácti let víme, že v tomto případě stačí bránit se hubou. Unie svobody ohlásila, že v souvislosti se ztrátami České konsolidační agentury bude usilovat mj. o depolitizaci dozorčí rady ČKA. Depolitizace v pojetí US-DEU nejspíš znamená, že si tam unionisté nacpou své přívržence, namaskované jako zástupce "občanské společnosti".

Ivan Pilip v rozhovoru pro Právo mentoruje svou neposlušnou stranickou kolegyni Marvanovou. Měla by prý vědět, že "pokud jde o legitimní mechanismy, kterými se ve stranách zjišťují názory, je ve výrazné menšině". Být ve výrazné menšině, to je pro pana Pilipa zjevně nesnesitelná představa. A dále: "Jediný legitimní nástroj jsou volené orgány, které rozhodují ve většinové shodě". Volené orgány samy o sobě, bez členstva a bez voličů, nejsou k ničemu.

Předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda připravuje s Ivanem Pilipem společné prohlášení o vzájemné podpoře kandidátů obou stran do Senátu. Zároveň vyzval v sedmičce na Nově voliče KDU, aby si vybírali "profilované politické osobnosti, nejlépe kandidáty politických stran, kteří mají politické postoje a kteří jsou připravováni na to, aby se v politice orientovali". Přitom US-DEU kandiduje podle svého zvyku do Senátu řadu nepolitické "osobností" (od Karla Schwarzenberga po Jaroslava Holíka). KDU-ČSL je opravdu spojenec za všechny peníze.

Liberecký primátor Kittner (rovněž v Právu) kritizuje Klause a vedení ODS. Přitom zdůrazňuje, že mu "nejde o programovou změnu", ale jenom o to, aby ODS byla taky schopna s někým komunikovat. To mi připomíná debatu, kterou jsem v létě, před slovenskými volbami, viděl na Markíze. Přítomny byly mj. představitelky obou rozhádaných frakcí SNS (paní Malíková a druhá dáma, jejíž jméno jsem zapomněl). Obě ujišťovaly, že to, co je dělí, nejsou snad zásady, ale jen a jen osobní záležitosti. Tehdy jsem si myslel, že něco podobného u nás v Česku přece jen není možné. A vida: je.

V předvečer voleb do pražského zastupitelstva začal Úřad pro odhalování korupce a závažné hospodářské činnosti vyšetřovat podezření z korupce na pražské radnici, do níž prý může být zapleten i bývalý primátor Kasl. Ten byl už také předvolán, aby podal "vysvětlení". I kdyby tomu tak snad nebylo, nikdo tomu v tuto chvíli neuvěří. A každý se bude ptát: má Úřad pro odhalování korupce pro samé politické intriky vůbec čas věnovat se vyšetřování skutečných trestných činů? Přitom by bylo stačilo vyšetřování o čtrnáct dní pozdržet.

Přes odmítavé rozhodnutí Ústavního soudu hodlají představitelé všech parlamentních politických stran v zákoně prosadit, aby předsedy a místopředsedy okresních, krajských a vrchních soudů jmenoval ministr spravedlnosti (a ne soudcovská samospráva, jak kdysi navrhoval exministr Motejl). Odvolání předsedy a místopředsedy soudu má navrhnout ministr kárnému senátu, který pak o návrhu rozhodne. Zvláštní formou kárného provinění bude nedostatečná odborná způsobilost. Z toho důvodu může být soudce i odvolán. Tato a podobná zákonná opatření se dají snadno zneužít a znamenají dosti drsný zásah do nezávislosti soudců a soudů.

Lidové noviny zveřejnily rozhovor s budoucím náčelníkem generálního štábu Pavlem Štefkou. Mimo jiné v něm říká: "Já jsem si tenkrát (na počátku 80.let, bd) dal žádost na postgraduální studium do Brna. Když jsem přišel na pohovor, tak mi řekli, že budu muset jít do Varšavy. Dostal jsem to nařízeno. Tak jsem tam odjel, po přistání obklopili letadlo vojáci se samopalama, na každé křižovatce byl obrněný transportér... Vůbec jsme netušil, co se tam děje. Pak jsem zjistil, že to bylo těsně předtím, než byl vyhlášen vojenský stav. Zůstal jsem tam tři roky. Poláci byli vždycky dobří válečníci, mají vynikající armádu a měli ji i tehdy. My tady dnes debatujeme o morálním kodexu vojáka-profesionála, a oni ho měli už tehdy. Měli i čestné soudy, dělali si pořádek sami mezi sebou. Pořádek v armádě oni měli vždycky. Což u nás se za těch posledních deset let pod rouškou demokratizace života trochu ztratilo. Já říkám, že demokracie v armádě je zvlášť velký pořádek. To není o tom, že si kdo chce dělá co chce. Musíme velmi přitlačit na režim a kázeň v armádě." Zdá se, že pan generál by měl ve své nové funkci mluvit pokud možno co nejméně.

Úterý 22. října: Hana Marvanová si stanovila podmínky, že nichž je ochotná zvednout ruku pro rozpočet. Kromě již dohodnutého snížení rozpočtového schodku na příští rok jde o to, aby ztráty ČKA byly do budoucna kryty z mimořádných zdrojů (výnosy z privatizace), aby schodek na rok 2004 byl nižší než letošní a aby byly sníženy tzv. mandatorní výdaje (sem patří mj. i důchody). Je samozřejmě otázka, zda výnosy z privatizace budou v budoucnosti takové, aby pokryly ztráty ČKA, a zda je vůbec ještě z čeho ubírat. Nejhorší je, že paní Marvanová si zatím nestihla vybudovat ani pevné politické zázemí (např. výraznou podporu v US), ani ucelený a přesvědčivý politický program, za nímž by mohla seřadit své stoupence. A premiér Špidla si podobné zacházení nemůže nadlouho nechat líbit, zničilo by ho to. Paní Marvanová má jistě právo na to, aby usilovala svrhnout tuto vládu, ale musí si být vědoma, že k tomu pracuje, musí zdůvodnit, proč to považuje za nezbytné, a jasně říci, čím ji hodlá nahradit. Jinak se bude jen těžko bránit obvinění z politické nezodpovědnosti.

Americký tisk (The New York Times) zpochybnil české informace o schůzce teroristy Atty s rezidentem irácké špionáže v Praze. Protibushovská lobby v USA se vděčně chytila bombastických prohlášení, s nimiž přišla Zemanova vláda a premiér Zeman osobně, a která byla už tehdy na první poslech stejně málo věrohodná jako jiné "ohromující" Zemanovy informace. Dodatečně má ČR zase jednou - a zase právem - z ostudy kabát.

Václav Klaus v rozhovoru, jejž poskytl Lidovým novinám, mj. prohlásil: "Konečně čtvrtou věcí by byla reakce na to, že celým polistopadovým vývojem se jako červená niť vine víra v právo nevolených jednotlivců a institucí zásadně ovlivňovat politický život země a zásadně podlamovat důvěru v instituce, které tvoří základ parlamentní demokracie. K tomu dnešní prezident výrazně přispíval. Mám pocit, že toto musí skončit." Klaus je očividně přesvědčen, že by se např. žurnalisté měli volit stejně jako poslanci. Nevolení lidé nemají právo ovlivňovat politický život země a podlamovat důvěru. Neměli bychom zavést trestný čin podvracení důvěry v demokratické instituce? Ale to už tu přece bylo.

Středa 23. října: Ministerstvo spravedlnosti předložilo návrh novely zákona o platech ústavních činitelů (název je delší, přesnější a složitější, předpokládám, že čtenář pozná, o co jde), jímž se stanoví prezidentovi ČR po odchodu z úřadu důchod, paušální náhrada výdajů a další požitky (kancelář, byt, auto s řidičem, ochranka). Ministr Rychetský prohlásil, že návrh je schválně poněkud nadsazen, aby poslanci měli v čem škrtat. V tak citlivé záležitosti je to velká nezodpovědnost. Prezidentovi samozřejmě přísluší zvláštní zajištění (přičemž např. ochranka je věc praktického zvážení, ne peněz, a v dnešní situaci teroristické války proti Západu je nepochybně na místě). Jiné věci (exkluzívní lékařská péče) mi připadají zbytečné a provokující. Buranské škrtilství na ústavních činitelích je jistě hnusné, ale je otázkou taktu neprosazovat zbytečné a drahé věci, které lidi dráždí.

Hana Marvanová žádá písemnou záruku vlády, že pokryje ztráty ČKA z výnosů privatizace, ministr Sobotka to odmítá s tím, že jednak výnosy nebudou tak velké a jednak se s nimi už počítá na úhradu jiných výdajů. Bez ohledu na to, má-li pravdu nebo ne, je na postoji paní Marvanové cosi nepříjemně vyděračského. Chybí mi přesvědčivé vysvětlení, že právě tyhle věci jsou to, o co jde a proč stojí za to svrhnout Špidlovu vládu.

Václav Havel káže v Mladé frontě Dnes z první stránky novinářům a přes ně národu, aby se v souvislosti s chystaným pražským summitem NATO přestali starat o své zbahnělé bezpečí a věnovali se podstatným záležitostem, jež budou na setkání projednávány. Ovšem lidé, kteří nebydlí na Hradě, ale třeba na Pankráci poblíž Kongresového centra, vidí věci z jiné perspektivy, a chybí jim prezidentský nadhled. Pohrdat jejich "všedními" starostmi je drzost, a to i od prezidenta.

Čtvrtek 24. října: Komando čečenských teroristů obsadilo v Moskvě během představení divadlo s 800 lidmi, které vzali jako rukojmí. Celý komplex zaminovali a žádají stažení ruských vojsk z Čečenska. Jinak začnou vraždit. Chtějí něco, co ani v krátké době technicky provést nejde a co Rusové navíc z politických důvodů udělat nemohou. Je otázka, zda to od nich teroristé vůbec očekávají. Jeden z nich prý prohlásil: Mudžahedíni nepřišli do Moskvy přežít, ale zemřít." Zdá se, že Rusko je na prahu svého jedenáctého září. Nepřeju mu to. Teroristická akce v Moskvě je stejně hnusná jako ta v New Yorku a na Bali.

Odbory požadují, aby v noci, v nedělích a ve svátcích byly velké samoobsluhy uzavřeny. Mezinárodní řetězce prý vydírají své české zaměstnance, nutí je pracovat bez nároků na příplatky za práci přes čas a na náhradní volno. Jenže to, že obchody jsou otevřeny v sobotu a v neděli, je pro zákazníka, zejména toho odchovaného bolševickým svinčíkem, velmi příjemné. S hrůzou si vzpomínám na doby bezprostředně po převratu, kdy jsem byl nucen často do noci sedět ve Federálním shromáždění (většinou nebylo ani předem jasné, kdy schůze skončí). V devět hodin zavřela restaurace, bufet ještě předtím. Kdo zaváhal a byl hladový vyplivnut na ulici v půl dvanácté v noci (což se stávalo dost často), zůstal hladový až do rána.Dnes podobně hekticky pracuje celá řada lidí. Má se Praha zase po šesté večerní změnit v mrtvé město? Otevírací doba je jedna věc a příplatky a náhradní volno druhá.

Vicepremiér Rychetský je muž mnoha tváří a mistr převleků, něco jako ruský komik Arkadij Rajkin, kterého nám komunisté vnucovali na počátku šedesátých let. Předevčírem jako místopředseda vlády podal dosti nehorázně nadsazený návrh na apanáž pro exprezidenty, včera ten návrh coby ministr spravedlnosti seškrtal do přijatelné podoby. Mohlo to ovšem být ještě dokonalejší, kdyby byl zasedal senát: předevčírem večer mohl vystoupit třetí z vykutálené svaté trojice, Rychetský senátor, s plamennou řečí proti nadsazeným částkám v návrhu, a včera mu mohl Rychetský ministr s radostí vyhovět. Blaze tomu, kdo umí z jedné huby studeně i teple dejchati...

Lucemburský předseda Jean-Claude Juncker vyzval rakouské politiky, aby nepodmiňovali členství ČR v EU zrušením Benešových dekretů. Zároveň vyslovil přesvědčení, že po vstupu ČR do EU vznikne "v relativně krátké době společné prohlášení". Prý sám vyvíjí velké úsilí při hledání řešení. Zdá se, že česká strana je z nejrůznějších míst pod tlakem, aby v té věci posléze udělala nějaké gesto. Hysterické Svobodovy výlevy o tom, že pokud něco uděláme, uděláme to nikoli z donucení, ale coby suverénní stát ze své svobodné vůle, naznačují, že se vláda přece jen k něčemu chystá. Protože však zvolila techniku rozšlapávání výkalu, dá se předpokládat, že výsledek bude směšný a docela nedostatečný.

Spolkový klancléř Schüssel prohlásil něco v tom smyslu, že česko-rakouské vztahy jsou špatné, protože ještě před převratem byla v ČSSR nejrigidnější komunistická strana ve střední Evropě. Nechápu, jak to spolu souvisí, měl by to vysvětlit.

Pátek 25. října: Útok čečenských teroristů v Moskvě si vyžádal první civilní oběť. Je bohužel pravděpodobné, že nebude poslední. Požadavek na stažení ruských vojsk do sedmi dnů je realistický asi jako požadavek na stažení Měsíce z oběžné dráhy země. Ale jde těm lidem vůbec o to, aby kladli realistické požadavky? Ruská vláda ustoupit nemůže a ani by ustoupit neměla: takovým kapitulantstvím by legitimovala teroristické metody jako zároveň účinné a přípustné. Ve válce teroru proti Západu se Rusko octlo na naší straně barikády. Ne že by se o to bylo snažilo, ale stejně jako v roce 1941 se mu to přihodilo. Vyvodí z toho tentokrát pro sebe důsledky?

Čeští politici se mohou přetrhnout, jak horlivě přesvědčují Němce a Rakušany o tom, že jakýkoli nátlak na ČR ve věci Benešových dekretů je kontraproduktivní. Naposledy tak učinil v rakouských novinách Karel Schwarzenberg. Ovšem, snaha podmiňovat přijetí ČR do EU zrušením Benešových dekretů je nerealistická (jenže to nedělá ani Stoiber a Schüssel, o Schröderovi ani nemluvě). Zato ale každý jiný masivní tlak na české politické nestydy je produktivní a nutný. Jinak by se tou záležitostí vůbec nezabývali. Teď mají, jak se zdá z posledních vyjádření pp. Gruši, Laštůvky a Svobody, aspoň zamotanou šišku. Také není pravda, jak tvrdí pan Schwarzwenberg, že by diskuse o dekretech probíhala. Ve skutečnosti se např. české noviny tématu v poslední době vyhýbají jako čert kříži a jedině na lokální úrovni se tu a tam odehraje něco zajímavého a užitečného (např. odhalení Kříže smíření u Teplic nad Metují).

Petruška Šustrová, soudě dle článku v dnešních LN ("Zastavte ruský státní terorismus") zjevně žije v bludu. Není totiž pravda, že by ruské komando přepadlo čečenské divadlo a drželo tam jako rukojmí čečenské diváky, nýbrž je pravda, že čečenské komando přepadlo moskevské divadlo a drží tam jako rukojmí ruské diváky ( a s nimi ovšem i řadu cizinců). Je zajímavé, jak její uvažování souzní s uvažováním teroristů: "Ještě větší odpovědnost však doléhá na velké světové politiky. Nevyjádří-li totiž ani tentokrát rozhodný nesouhlas s ruskou válkou v Čečensku, ponesou spoluodpovědnost nejen za to, co se děje nyní, nýbrž i za teroristické akce příští." Za teroristické akce nesou zodpovědnost jejich hnusní pachatelé a nikdo jiný. Chartistický fundamentalismus je občas od toho islámského těžko odlišitelný.

Sobota 26. října: Po dnech napětí a stresu si v Moskvě oddechli. Teroristickou akci se podařilo zlikvidovat. V okamžiku, kdy teroristé začali údajně vraždit rukojmí, podnikly ruské speciální jednotky útok na budovu divadla. Byl proveden s ruskou velkorysostí (část budovy byla při něm zbořena a skoro deset procent z celkového počtu rukojmí zahynulo), ale naštěstí se podařilo zabránit tomu, aby teroristé odpálili nálože a způsobili ještě daleko větší masakr. 34 teroristů přišlo o život, mají, co chtěli.

Je zajímavé, jak se v popise toho, co se v Moskvě dělo, projevují sympatie a antipatie referujících. Mluví se například o "popravování" rukojmích. Je to jako mluvit o Židech "popravených" v plynových komorách nacistických vyhlazovacích táborů. Rukojmí v Moskvě a Židé v koncentrácích nebyli popravováni, ale vražděni. Zvláštní případ jsou Lidové noviny, kterých se v nepřehledné situaci, kdy se celý svět zabývá dramatem v Moskvě, zmocnilo komando pod velením Petrušky Al Šustrové a přeměnilo je v něco jakodepozituru Al Kajdy. První stránce dnes vévodí portrét "maskované čečenské bojovnice" (my nevěřící říkáme těmto bojovnicím teroristky). Obsah a citlivě vybrané hlasy z internetu jen dokreslují hrůzyplnou proměnu. Co se stalo s nešťastnými redaktory listu? U pana Máši se už zjevně projevil stockholmský syndrom, protože dnes píše něco docela jiného než včera. V literatuře jsou dokonce popsány případy, kdy se oběti do svých trýznitelů zamilují...

Senátor Václav Fischer shrnul dnes v Právu své zkušenosti ze čtyř let strávených v druhé komoře českého Parlamentu. Říká mj.: "A za největší úskalí bych označil právě tu osamocenost, chybějící zázemí. Člověk za sebou nemá ani klub, ani sekretářky, ani asistenty s výjimkou svých vlastních. Nemá přístup k řadě informací a je trochu i vytržen z těch celých kontextů, kuloárních jednání, která samozřejmě probíhají, a zajisté není tajemstvím, že řada hlasování je již předem výsledkem nejrůznějších politických dohod. Proto pro mě bylo obtížné cokoli prosadit. Jak víte, sám jediný senátor nemá zákonodárnou iniciativu. Sám jsem se sice připojil k celé řadě iniciativ, ale nemohl jsem iniciovat nic, protože jsem neměl dostatek síly najít podporu u senátorů politických stran. Takže odcházím nikoli zklamán, ale vystřízlivěn." Nezávislý politik toho moc nepořídí, a je to v pořádku. V politice se mají lidé uplatňovat prostřednictvím politických stran. Být nezávislým politikem je stejný nonsens jako být stranickým novinářem. Je pozoruhodné, že např. ODS to první vadí, kdežto to druhé ne. Drží se teze, že nikdo není nestranický. To známe: kdo nejde s námi, jde proti nám.

Za výrazného nezájmu veřejnosti skončilo dnes první kolo senátních voleb. Volební účast něco přes 24 procent je zatím rekordem (tj. je nejslabší ze celou dobu, co se do Senátu volí). Když pomineme triumfální vítězství Vladimíra Železného ve Znojmě hned v prvním kole (konečně má Václav Havel a jeho suita V Senátu nezávislou osobnost jako řemen!), prosadily se hlavně straničtí" kandidáti (ODS, ČSSD a na Moravě i KDU-ČSL. Jaký smysl má tato pochybná instituce?

Úterý 29. října: Po útoku speciálních jednotek na moskevské divadlo a osvobození rukojmích zůstává spousta otazníků. Akce nebyla jistě triumfem obratnosti a projevilo se při ní a po ní spousta chronických ruských nectností, komické tajnůstkářství černobylského typu, neúcta k občanům a poměrně veliký nepořádek. Navzdory všem generálům po bitvě, kteří se teď v českém i zahraničním tisku množí jako houby po dešti, je slušno říci, že se podařilo zabránit nejhoršímu. Tj. na jedné straně masakru, na druhé kapitulaci před teroristy. K zásahu ruské protiteroristické jednotky se ještě vrátíme. Jakýsi ruský rozumbrada v Lidových novinách lituje, že se nepodařilo uskutečnit "částečné kroky", které prý v Moskvě s teroristy vyjednával Boris Němcov: za každý den míru bude propuštěno několik rukojmí. To je opravdu šílený a typicky ruský nápad, začít s teroristy kšeftovat o duše, v tomto případě ještě živé.

Výsledek prvního kola voleb do Senátu nechal otevřených mnoho možností. Aby si vládní koalice udržela většinu v Senátu, potřebuje prý vyhrát v 16 obvodech z 19, kde má svá želízka v ohni (to aspoň tvrdí Právo, mně vychází skromnější číslo 12). Získat šestnáct mandátů je pro vládní strany skoro vyloučené. Pokud šestnáct mandátů z devatenácti možných získá ODS, bude mít napříště sama možnost blokovat ústavní změny. To ovšem taky není příliš pravděpodobné. Komunisté prý vyzvou své voliče, aby tam, kde nemají vlastního kandidáta, podporovali ČSSD. Podporovali by ho asi i bez výzvy vedení strany. Ze sociálních demokratů se pro spolupráci s komunisty vyslovil otevřeně, jak se dalo čekat, Zeman. Špidla uhýbá. Zřejmě oficiální výzvu nevydají, ale umožní dohody na úrovni volebních obvodů. Voliči ČSSD by ovšem tam, kde nemají svého kandidáta, volili KSČM nejspíš i bez instrukcí. Václav Klaus září spokojeností (dobrý výsledek voleb by posílil jeho pozici v ODS proti vzpurným regionům). Už taky zatroubil k protiútoku: někteří kandidáti ODS prý podcenili váhu "značky ODS, kterou s sebou nesou a která jim něco dává, aniž by to bylo jejich dílem". Nezapomeň, kandidáte, že bez rodné strany nejseš nic! Opustíš-li mne, zahyneš, dávné heslo českých národních demokratů.

Úřadující místopředseda US-DEU Ivan Pilip v rozhovoru pro Právo uvedl, že Martin Dvořák, který se uchází o senátorský mandát v Hradci Králové, je fakticky jejich kandidátem. A uvádí, že v druhém kole brněnská US-DEU podpoří Zlatušku. Zdá se, že Unie má i své polokandidáty. V té souvislosti musím s omluvou opravit to, co jsem napsal v článku o senátních volbách: to, že US-DEU nepostavila v prvním kole protikandidáta proti Seitlové a Zlatuškovi, nic neznamená, v obou obvodech kandidovali také lidovci a Unie byla vázána dohodou nekonkurovat.

Předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda omlouvá v MfD volební neúspěch své strany a v té souvislosti mj. říká: "Třeba ve volbách do Poslanecké sněmovny jsme sice jako Koalice také neuspěli, jako KDU-ČSL ale ano, protože jsme zvětšili počet našich mandátů." Pan předseda se ovšem už nepochlubí, že o ty mandáty oholili svého koaličního partnera.

Středa 30. října: Putin je prý čím dál tím ostřeji kritizován ruskými médii za zásah proti teroristům. Akce měla jistě daleko k dokonalosti, ale v podstatě platí to, co řekl americký prezident: "těmi, které je třeba vinit, jsou teroristé". A pochopit lze i to, co řekl ruský náměstek ministra vnitra: "Kdyby naše speciální jednotky tento boj prohrály, pak by se analogické akce teroristů s předem nesplnitelnými požadavky začaly šířit po celém Rusku." Ovšemže by se Rusové měli v Čečensku chovat lidštěji (je otázka, nakolik teroristické akce souzní s tím, co si přeje civilní obyvatelstvo v Čečně) a že je třeba hledat politické řešení. To ví každý, jenže v této obecné rovině jsou to zcela neužitečné hraběcí rady.

Komunisté nabídli podporu ČSSD v druhém kole senátních voleb. Chtějí jen maličkost: aby je za jejich podporu třináctí sociálně demokratickým kandidátům sociální demokraté podpořili v těch třech obvodech, kde proti nim stojí kandidát ODS. To by při nechuti dnešního vedení ČSSD ke Klausově straně nemělo být nic těžkého, ale sociální demokraté by to nejraději udělali jaksi bokem, aby se příliš nemluvilo o tom, že se paktují s čertem. To ovšem komunistům nestačí: chtějí čitelný podpis vlastní krví, s nímž by se mohli vykázat. Paktování nekomunistů s komunisty, které začalo společnou deklarací proti Benešovým dekretům, se zjevně už nedá zastavit.

Bezkonkurenčně nejpodrobnější návod, jak si počínat ve druhém kole senátních voleb, poskytne svým voličům vedení US-DEU. Je to trochu komické. Proč? Martin Zvěřina píše v Lidových novinách o tom, že sympatizanti US-DEU nejsou proslulí svou disciplinovaností. To ale není v této souvislosti hlavní problém. Hlavní problém je, že sympatizanti US-DEU nejsou proslulí svou početností.

Prezidentův mluvčí Špaček popřel tvrzení německých novin Die Welt, že Václav Havel chystá na závěr své prezidentské kariéry distanci od "odsunu" sudetských Němců. Zároveň připomíná, že prezident se vždy vyjadřoval kriticky o tom, "jakým způsobem odsun Němců probíhal". Problém není v tom, jakým "odsun" probíhal, ale v "odsunu" samém. Havel ve svých světlejších chvilkách kritizoval ne techniku provedení "odsunu", ale "odsun" jako takový. To, že dnes jeho mluvčí takhle mlží, je divné: má snad Havel nějaké politické plány, kvůli nimž by se teď chtěl chovat populisticky? Pražský radní Michael Hvížďala v dnešním Právu s vážnou tváří navrhuje, aby - pokud by napříště byl prezident volen přímo - mohl Havel znovu kandidovat. Zajímavé.

Čtvrtek 31. října: Prezident Havel velmi rozhodně dementoval, že by snad chtěl po případné změně ústavy znovu vstoupit do hry o prezidentskou funkci. Možnost, že by mohl nebo snad měl kandidovat, naznačil mj. včera pražský radní za US-DEU Hvížďala. Podle Práva se "v kuloárech" uvažovalo i o tom, že by parlament zvolil Motejla, ten by po čase rezignoval, aby umožnil volbu lidovým hlasováním, při níž by byl opět zvolen Havel. Havlovi ovšem na jeho prezidentské funkci velmi záleží: a to právě povzbuzuje nejrůznější spekulace.

KSČM podpoří v řadě obvodů sociálně demokratické kandidáty do Senátu a nijak se tím netají. ČSSD se tváří, jako by záležitost nechala na svých organizacích ve volebních obvodech. Pravděpodobnější je jakási kabinetní dohoda, svod 13 sociálně demokratických kandidátů s komunistickou podporou ku 3 komunistickým s podporou ČSSD je příliš velký. Komunisté se stali salonfähig při přípravě a provedení parlamentní gymnastiky na téma Benešovy dekrety, tohle všechno jsou už jen důsledky. "Integrovaná" levice může v druhém kole senátních voleb roztříštěný pravostředý tábor snadno převálcovat. Podaří se vládní koalici ze těchto okolností aspoň udržet vládní většinu v Senátu?

Předseda PS Zaorálek si v Bratislavě notoval s premiérem Dzurindou: dekrety nedáme! Obě strany nehodlají otvírat otázku odškodnění Němců a Maďarů odsunutých po druhé světové válce. Problém je v tom, že oficiálně se žádný odsun Maďarů nekonal (když pomineme ty, co se na území připojené k Maďarsku na základě První vídeňské arbitráže přistěhovali po jeho odtržení od ČSR).

Na ruskou žádost zadržely dánské úřady zmocněnce čečenského prezidenta Maschadova, který se účastník "Světového kongresu Čečenců" v Kodani. Moskva žádá jeho vydání. Doufám, že ho Dánové nevydají, pokud ruská strana nepředloží jednoznačné důkazy, že by se byl podílel na teroristických akcích. Rezidua sovětských způsobů by se Rusům trpět neměla.

Česká vláda, zjevně inspirovaná udělením vysokého státního vyznamenání MUDr. Skálovi, vyhlásila protialkoholovou perestrojku. Návrh akce vypracovala ministryně zdravotnictví, nad jeho realizací bude dbát zvlášť zřízený výbor. Cíl je snížit spotřebu alkoholu na osobu z 10 na 6 litrů ročně. Takový úkol si mohou postavit (v litrech benzinu na 100 km) ještě tak konstruktéři spalovacích motorů. Taky budeme muset jíst víc zeleniny, ovoce, brambor, mléka a luštěnin, a omezit tuky, soli a cukr (neměly by být, stejně jako alkohol, na lístky?) Nad přízračnou blbostí tohoto nápadu zůstává rozum stát. To nemá ministerstvo zdravotnictví na práci nic rozumnějšího?