Úterý 2. dubna: Cyril Svoboda obviňuje Klause a Zemana, jistě právem, že to byli oni, kdo povýšil problém Benešových dekretů na evropskou úroveň tím, že z nich udělal hlavní téma předvolební mobilizace. Vypadá to, jako by pan Svoboda pozorně četl Události. To ovšem není celá pravda. Oběma pánům by se to nebylo mohlo podařit, kdyby nešlo o téma velmi závažné, které se evropským nestává neprávem. Symbolizuje vše, co Češi v posledním desetiletí a Evropa v posledním půlstoletí zanedbali: totiž spravedlivější pohled na to, co se dělo bezprostředně po válce. Jeho základem by mělo být přiznání, že i vítězové mají máslo na hlavě a navíc se s ním dosud nevypořádali. Tedy "revize výsledků druhé světové války". Téma zjevně přezrálo a může evropskou jednotou pořádně zatřást.

Předsedové stran Koalice se bránili tomu, aby se debata o dekretech dostala na parlamentní půdu a stala se součástí předvolebního boje. Když se však ukázalo, že tomu zabránit nejde, vyhlásili, že se jí činně zúčastní. Můžeme se těšit na dosti odporné divadlo.

Jugoslávie, tísněná americkým ultimátem (Američané vážou pomoc ve výši 120 milionu dolarů na jugoslávskou ochotu spolupracovat s ICTY), se rozhodla vydat osoby, stíhané tribunálem za zločiny proti lidskosti. Mezi obviněnými je i úřadující srbský prezident. Západ opět jedná se Srbskem jako stará monarchie v roce 1914.

Britský Independent přináší další příspěvek k porušování lidských práv v ČR: Velikonoce jsou prý pro ženy v Česku dnem hrůzy. Muži je totiž mohou beztrestně bít, aniž by jim hrozilo zatčení nebo trestní stíhání. A co hůř: ač to prý zní západním uším neuvěřitelně, mnoho českých žen tento zločin hájí. Nepovažuji velikonoční pomlázku za nic zvlášť duchaplného, ale západní uši mají v tomto případě zřetelně oslí tvar. Neproniknou české ohavnosti nakonec i do každoroční zprávy State departementu o úrovni lidských práv v ČR? A nebude v souvislosti s naším vstupem do EU tento hnusný zvyk zakázat?

Středa 3. dubna: Kdekdo se dnes obouvá do Havla: Hradní stráž je rejdiště homosexuálů a agentů StB, prezident reaguje na útoky ublíženě a nedůtklivě atp. atp. Kdosi se dokonce ptá, zda jmenování generála Vacka ministrem obrany nebyla součást dohody mezi opozicí a exponenty minulého režimu. Otázka byla aktuální před dvanácti lety. Teď je to laciná kritika odcházejícího politika. A pro Klause další téma předvolební mobilizace.

Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra odmítnout registraci Liberální straně. Důvodem je její program: chtějí legalizovat lehké drogy, dovolit verbální propagaci bolševismu a fašismu, zrušit právní kontinuitu s obdobím před rokem 1989. Zdá se, že se opakuje případ Zítko, jen v ještě křiklavější podobě. K věci se ještě vrátíme.

Kdosi označil v MfD deník člena osádky, která svrhla atomovou pumu na Hirošimu, za "hrůzný dokument". Je mi líto, ale Američané se svržením pumy nedopustili žádného ukrutného zločinu. Pomohli podstatně zkrátit válku na Dálném východě, a možná taky zabránili Rusům obsadit kus Japonska (kdyby se válka vlekla, asi by se o to pokusili). Nálety na německá města (Drážďany) byly daleko horší, protože neměly praktický smysl, který by mohl pokrýt tak strašné oběti na životech nevinných lidí. Ostatně, ten člověk prý neřekl ve skutečnosti ono pateticky jímavé "Bože, co jsme to udělali", ale něco na způsob "safra, to byla ale pecka". Letci z Enola Gay stáli v té válce na správné straně barikády, plnili svou povinnost a nejsou žádní zločinci. Neoddávejme se lacinému pacifismu.

Čtvrtek 4. dubna: Vláda (ministr Dostál) vytáhne do boje proti zgermanizovanému tisku publikací o česko-německých vztazích, do níž přispějí přední odborníci (prof. Křen, prof. Pavlíček atd.). Cílem je, aby česká společnost získala sebedůvěru, že není zločinnou společností. Nezdá se mi, že by česká společnost trpěla zrovna nedostatkem sebedůvěry, a už vůbec ne, že by si někdo myslel, že je zločinnou společností: pouze má na svědomí některé dosti nepěkné věci (která společnost je nemá), a měla by být schopna se s nimi vypořádat. Obávám se, že vládní iniciativa nebude, mírně řečeno, znamenat v tomto směru průlom. Povzbudivé je, že knížka nemá být v prodeji, zato bude distribuována do škol. Bylo by dobré vytvořit něco jako obdobu někdejšího Fučíkova odznaku, tentokrát na téma národní hrdosti. Žáci by se vybrané pasáže ministerské příručky měli učit zpaměti, aby netápali. A pokud jde o zgermanizovaný tisk, doporučuji k jeho očistě použít dekret č. 108/1845 Sb. O konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Je přece pilířem našeho právního řádu!

Mediální přestřelky mezi ODS a prezidentem Havlem pokračují. Soudě podle volby témat (problémy s lustracemi důstojníků Hradní stráže, prezidentské milosti, role prezidentovy manželky) stal se boj s Havlem součástí předvolební mobilizace ODS.

A ještě jednou ministr Dostál. Pan ministr vede dvojí život: jednak člen vlády, jednak publicista nezávislého deníku. Jako ten druhý si v Právu vyřizuje účty s jakousi úřednicí Obvodního úřadu na Praze 1, jenže ta ministerská přirozenost pod tou publicistickou jaksi mocně prosvítá a vykukuje. A tak má člověk dojem, že nečte Právo z roku 2002, ale Rudé právo z roku 1966.

Český velvyslanec u EU Sečka předal předsedovi zahraničního výboru EP Elmaru Brokovi oficiální českou analýzu Benešových dekretů. Konečně budou mít v Bruselu jasno! Zatím ji berou na lehkou váhu, Brok ji přivítal jako "příspěvek do diskuse". Pan Sečka byl ovšem důrazný: pokud parlament schválí rezoluci, v níž ČR podezírá z neplnění politických kritérií a ukládá zrušení dekretů, musí počítat s projevem ostrého nesouhlasu. V té souvislosti si dovoluji upozornit, že naše elitní pozemní síly (Svaz bojovníků za svobodu, Kruh vyhnaných z pohraničí apod.) mají nepochybně vysokou bojovou morálku, ale naší slabinou jsou zatím vzdušné síly: disponujeme jen čtyřmi bojeschopnými nadzvukovými letouny, navíc ruské provenience (ostatní mezitím spadly), a to na EU nebude stačit.

Pátek 5. dubna: Ministr zahraničí Kavan zjevně tuší problémy, které by pro jeho resort mohly vyplynout z chystané parlamentní exhibice na téma národní zájmy a Benešovy dekrety. Vrhá do éteru uklidňující slova: situaci netřeba dramatizovat, vášně a silácká slova by mohla poškodit naše vztahy k SRN. V pondělí se sejde s předsedy parlamentních stran, aby koordinovali své tažení na obranu Benešových dekretů. Tak se chová zděšený cestující na prvním sedadle v autobusu, jehož řidiče postihl amok.

Konečně! Miloš Zeman navštíví Bělorusko. Zatím jen jako předseda výboru pro mír, demokracii a bezpečnost Socialistické internacionály (to si zase jednou pánové ze SI udělali kozla zahradníkem!). Zastaví se tam na cestě z Moskvy do vlasti. Díky Zemanovi jsme všichni tak trochu na cestě do Běloruska.

Kulturní obzor Miloše Zemana je ostatně obdivuhodný. Ve Spojených státech se projevil jako znalec americké literatury: zná totiž jména Hemnigway a Faulkner (mohl zmínit ještě Marka Twaina, Jacka Londona a Chaloupku strýčka Toma). Duchovní poklady naší vlasti mu zase ztělesňují jmény Švejk a Kafka. Chudák Kafka je na tom podobně jako obrazy ze sbírek Židů zavražděných v Osvětimi, které si pak zrekvíroval národ sobě. Není však vyloučeno, že byl pro českou kulturu zkonfiskován na základě Benešových dekretů.

Václav Havel pronesl při své návštěvě Itálie projev o duchovní krizi Evropy. Velmi, velmi rád bych se v současné době, kdy si z prezidenta dělají kopací míč matadoři z ODS, vyhnul jeho kritice, ale bohužel, je to silnější než já - totiž myšlenky pana prezidenta.

poznámka

Kandidáti Koalice zveřejní před volbami své majetkové poměry (movitý a nemovitý majetek, účast ve firmách). Prý aby byla kontrola, zda se pak během poslancování nenáležitě neobohatili. Škoda, která tak vznikne, je větší než nekalé obohacení: do takových údajů nikomu nic není, navíc v očích českého lidu ducha rumcajsovského budou bohatci zjevně handicapováni. A ti, co se pak bude chtít neřádně obohatit, to dokážou jak se patří utajit a zamaskovat.

Podle TNS Faktum zvítězí ve volbách sociální demokrati s mírným náskokem před ODS. Sociální demokrati získali za poslední měsíc 5% preferencí, ODS údajně ztratila 2%. Výsledky agentur se zcela rozcházejí. Zjevně to nějak nefunguje.

Senátor Žantovský hovoří v Lidových novinách slovníkem Rudého práva z normalizační éry. Mluví o "provokativních hlasech zpoza bavorských, rakouských či maďarských hranic", o "společném úsilí sudetoněmeckých revanšistů a českých komunistů". Chroptění politika, který mizí v močále bezvýznamnosti.

Sobota 6. dubna: Předvolební soutěž o nejvěrnější hájení národních zájmů pokračuje. ČSSD chystá prohlášení, v němž ujistí národ o tom, že nepřipustí debatu o poválečné denacifikační legislativě (Benešovy dekrety) a výsledcích druhé světové války. Nepochybně o tom bude řeč zítra na Řípu (účast zatím jen kandidátů na poslance povinná). ODS se naproti tomu bude zítra v Liberci prezentovat jako jediná velká česká politická strana, pro kterou není obrana národních zájmů téma účelově objevené těsně před volbami. Národní zájmy v pojetí ODS rovná se Benešovy dekrety a vstup do EU. Strana kritizuje obojaká prohlášení a vystoupení představitelů Hradního bloku a jeho spojenců v intelektuálních a mediálních kruzích, pokud jde o ohrožené národní zájmy. (Těší mne, že mne sem asi zatím nepočítají, těžko mi mohou vyčíst obojakost). Zeman straší, že kdyby se Koalice dostala do vlády, mohla by ohrozit české národní zájmy. Svoboda a Marvanová kritizují Klause a Zemana za demagogickou a podbízivou volební kampaň a zároveň se zaklínají věrností Benešovým dekretům a "poválečnému uspořádání". Je to odporný tyátr. Najde se mezi českými politiky vůbec někdo, kdo by tomuto vzájemnému hecování dokázal říci důstojné a zásadní ne?

V Mikulově se objevily letáky "Sudety byly a budou německé". Je to nepochybně organická součást předvolební kampaně.

Zeman jede do Běloruska smiřovat Lukašenka s disidenty. Vinu za hloupý nápad svádí na generálního tajemníka Socialistické internacionály. Ale bude dobré se s Lukašenkem seznámit, on jistě ochotně podpoří všechny české národní zájmy.

komentář

MfD o Lidové noviny unisono pějí o tom, jakou hraje nacionalismus roli v maďarské předvolební kampani. Měly by si spíš všímat toho, jakou roli hraje v české volební kampani: pokrytče, nejdřív vyjmi břevno z vlastního oka a pak hledej mrvu v oku svého bratra.

Karel Steigerwald kritizuje Koalici za všeobjímající a neurčitý program.

poznámka

Pondělí 8. dubna: Ministr spravedlnosti Bureš prohlásil v televizi, že diskuse o tom, zda jsou Benešovy dekrety v souladu s právem EU, je "nepřípustná". Jaké za to budou sankce? Budou stanoveny vyhláškou ministerstva nebo přímo zákonem? Vydá pan ministr v této věci sám nějaký dekret? Předseda ČSSD Špidla zase prohlásil, že Benešovy dekrety jsou nezpochybnitelné a nedotknutelné. To mají společného s Rukopisem Královédvorským a Zelenohorským, jak je chápali naši předkové v osmdesátých letech devatenáctého století. Jak to pěkně vmetl do tváře nactiutrhačům Špidlův předchůdce František Zákrejs ve Vlčkově Osvětě: "Vyvraťte všechny dosavadní obrany! A dříve, nežli svou práci ukončíte, nám, když jste mužové pravdy, odvážnou rukou na posvátné naše palladium nesahejte!"

Miloš Zeman ve Spojených státech tentokrát neplýtval urážkami, pouze dobrými radami (to je o něco snesitelnější poloha). Je prý čas změnit strategii proti Castrovi, prohlásil na Floridě. Zřejmě má s Kubou nějaké obchodní záměry: možná, že tam zase budeme dodávat skvosty našeho strojírenství výměnou za pomeranče, které vypadají, jako by se jimi byly koulovaly opice.

Maďarské volby zjevně vyhráli nejnepatrnějším rozdílem socialisté a jejich satelitní strana SZDSZ. Pro celkové směřování Maďarska má výměna ve vládě malý význam, nic se na něm nemění. Čeští nacionalisté však mohou být spokojeni. Ačkoli se vztah nové garnitury k zahraničním Maďarům a k Benešovým dekretům co do obsahu nijak neliší, budou v těchto věcech zdrženlivější. A naši "vlastenci" budou mít, jak se u nás od dob normalizace říká, "klid k tvořivé práci". České noviny pokračují v dezinformacích, na Maďary si troufneme. Běžně se např. tvrdí, že nacionalistická Csurkova MIÉP je potenciální spojenec FIDESZ, ačkoli to FIDESZ mnohokrát výslovně popřel.

Benjamin Kuras obvinil Lidové noviny a jmenovitě Petra Fischera, že ho cenzurovali, neboť odmítli vytisknout jeho kuriózní zuřivý text, který pak vyšel v Právu. Fischer se hájí, že Kuras mj. vyzývá k názorové diskriminaci. Má úplně pravdu, Lidové noviny článek po právu odmítly. Takové texty patří do Práva.

Úterý 9. dubna: Tony Blair navštívil Prahu, mazali si s Milošem Zemanem navzájem med kolem úst a britský premiér pak poskytl jakousi zdrženlivou podporu české vládě ve věci Benešových dekretů: nebudou překážkou přijetí ČR do EU a Velká Británie potvrzuje platnost závěrů Postupimské konference (co má dělat, když je do ní tak namočena).

Václav Klaus hřímal v Liberci na téma "ODS volí české národní zájmy": "Čelíme tlaku na změnu poválečného uspořádání v Evropě jak v symbolické, tak v majetkové a právní rovině, a to na účet naší země! Odmítáme názory šířené v části mediální i akademické sféry, které požadují revizi výsledků války a vedou až ke zpochybňování české státnosti!!" (Když lhát, tak bez zbytečného otálení a váhání). Jakýsi občan se ho údajně zeptal: "No a kdo hájí zájmy německy mluvících Čechů, romsky mluvících Čechů"? Na to pan předseda odpověděl údajně "hm, hm".

Václav Klaus vyčítá Václavu Havlovi paranoiu. Klaus prý řekl, že by postavení první dámy nemělo být ústavně zakotveno a že by neměla být šéfkou všech charitativních akcí. Havel se ohradil proti urážkám, adresovaným paní Olze i jeho současné manželce. Přitom to, co řekl Klaus, je nesmysl (nikdy nikde nezaznělo, že by paní Havlová měla být šéfkou všech charitativních akcí) a stačilo a to věcně upozornit.

Středa 10. dubna: Schůzka nově utvořené Národní fronty (včetně komunistů) se sešla dnes u ministra Kavana, aby sladila svá stanoviska k obraně národního palládia (Benešových dekretů). Vedoucí síla naší společnosti (ODS) trucuje, protože Klausovi nebylo vyhověno, aby se setkání konalo u něho. Proto za sebe vyslal Zahradila, který nakonec jednání zablokoval s tím, že nemá mandát nic schválit. Má vzniknout text, který ujistí naše občany, že dekrety jsou a zůstanou součástí našeho právního řádu. Na Klause, zdá se (ale možná, že si fandím) už trochu zapůsobila výzva Stop nacionalismu, protože prohlásil: "Má to být velmi jednoduché, kratičké usnesení Sněmovny. Já bych si přál jednu větu, která je čistě konstatační, která na nikoho neútočí, nikoho nenapadá, nepokouší se o žádné právnické výklady…" Názor předsedy KDU Svobody se ovšem od názoru jeho kolegů zásadně liší: "Ujišťuji občany," píše v dnešním Právu, "že samozřejmě nepřipustíme změnu majetkových, právních a územních poměrů vzniklých po druhé světové válce". Tím říká, že tuto změnu někdo chce. Kdo, proboha? A loajálně dodává: "Ano, deklarujme svoji vůli společně (s Grebeníčkem, bd), ale nedělejme z této věci nechutné představení." Vše, co mám, si vemte, jen nepoužívejte chloroformu! Výborná taktika. A Sdružení historiků ČR (podle komentátora Lidových novin Koreckého, který si to velmi pochvaluje) se zlobí, že "střední Evropa propadla živelnému historismu: novináři, publicisté, politici a další ochotníci se opět jednou zmocnili dějin jako útočné zbraně". Zřejmě mají představu střední Evropy jako jakési platónské Polis, kde vládnou historici a nařizují "ochotníkům", co si smějí a nesmějí myslet. Vzhledem k tomu, že starší generace našich historiků je většinou odkojena komunismem, to ani nepřekvapuje.

Čtvrtek 11. dubna: Na výzvu stínového ministra zahraničí ODS Zahradila se čeští poslanci rozhodli šířit v EP osvětu ohledně Benešových dekretů. Cílem je vypustit ze zprávy o ČR pasáže, které ji kritizují. K Zahradilovi se přidali Kühnl, Laštůvka a Ransdorf. Konečně všichni na jedné lodi.

Návrh parlamentního usnesení, s nímž přichází ministr Kavan, je opravdu vypečený. Na dekrety prý nelze "ani aplikovat současné závazné právní normy a ani je posuzovat z hlediska dnešních standardů lidských práv". Dekrety jsou mj. porušením poměrně velmi staré normy "nepokradeš". Pravda, její platnost byla u nás po roce 1989 velmi, velmi relativizována. Dekrety prý dále "patří ke společné minulosti Evropy". Zjevně podobně jako Magna Charta, Lutherových Devadesát pět tezí a Prohlášení lidských a občanských práv. A konečně "zpochybňování legislativy z let 1940-45" je prý zaměřeno "proti základním státním zájmům demokratické ČR". Tahle větička, ač je součástí pouze politické dohody, otvírá doširoka bránu pro kriminalizaci takového "zpochybňování".

K vymýšlení pocty pro nebožtíka Beneše se přidal i předseda ODS. Chtěl by tak učinit usnesením Sněmovny, něčím v duchu prvorepublikového zákona "T. G. Masaryk se zasloužil o stát". Václav Klaus nedávno Masaryka kritizoval (a v zásadě po právu). Měl by to zkusit taky s Benešem, to je dnes ožehavější téma, a upřímně řečeno kritika by byla o hodně snazší…

Bulhaři hodlají privatizovat tabákovou firmu BT (u nás chvalně známou z dob bolševické diktatury) způsobem, který se nelíbí Rusům. Ti si vzpomněli, že aktiva předchůdce BT byla po válce přiřčena SSSR jako náhrada za válečné výdaje, a chtějí tuto náhradu nyní na Bulharsku žádat. Ve skutečnosti si za pětačtyřicet let svého koloniálního panství v Bulharsku (a v celé východní Evropě) přišli za tolik, že by teď měli sami pěkně solit. Nikdo to na nich ovšem nechce, nikoli z ohleduplnosti, ale z realismu: kde nic není, ani smrt nebere.

Pátek 12.dubna: Verheugen přijel do ČR uklidňovat situaci. Učinil před novináři řadu vstřícných prohlášení (Rakušané mají hluboké předsudky vůči českým sousedům, nevylučuje, že Evropský parlament v minulosti přijal rezoluce o Benešových dekretech, aniž by věděl, co to ty dekrety jsou, viz rozhovor v pátečním Právu). Vlastní prohlášení se formou snaží zachovat maximální vstřícnost, co do obsahu je místy nejasné, místy málo nadějné, aspoň pro české nacionalisty.

poznámka

Podle představy Václava Klause by Sněmovna PS měla na schůzi o dekretech přijmout stručnou jednovětou deklaraci, že sněmovna je znepokojena otvíráním problému poválečného uspořádání. To by nemělo být obtížné, i místopředseda zcela opoziční KDU-ČSL Šimonovský se nechal slyšet, že "zpochybňování poválečného uspořádání je nepřípustné". Tato teze sice asi mnoha lidem připadá samozřejmá, ve skutečnosti je nejasná a ve své nejasnosti velmi pochybná.

Na půdě OSN vzniká Mezinárodní trestní soud se sídlem v Římě. Jeho zřízení schválilo 66 zemí (víc než 60, což je podmínka k tomu, aby instituce mohla vzniknout). Bude prý do budoucna stíhat válečné zločiny, genocidu a hrubé porušování lidských práv v těch případech, kdy k tomu nebudou ochotny státy, kde k porušování došlo. Měl by zastoupit dosavadní soudní tribunály, zřízené k jednotlivým případům (bývalá Jugoslávie, Rwanda). Zajímavé je, že Srbové, Chorvati a Bosenští Muslimové nedostali napřed příležitost, aby své zločince odsoudili sami. V tomto směru by tedy zřizovaný tribunálů znamenal pokrok. Souhlas se zřízením soudu zatím nevyslovily USA (Bushova administrativa je na rozdíl od Clintonovy zdrženlivá), Rusko, a z formálně ústavních důvodů i ČR. Jde o utopický projekt, který nejspíš bude stejně bezmocný jako jsou jednotky OSN v situacích, kdy jen nehlídají příměří, ale měly by opravdu bojovat.

Sobota 13. dubna: Klaus veřejně naléhá na přestěhování RFE z centra Prahy. Vláda i Bezpečnostní rada podle něho otálí. Klaus je šikovný populista. Požadavek přestěhování RFE na vhodnější místo je oprávněný, vláda v tom ve zbývajících dvou měsících do voleb už nemůže mnoho udělat, a kdyby něco udělala, Klausovi a ODS to stejně bude málo.

Jan Zahradil kritizuje na stránkách Práva (kde jinde) výzvu Stop nacionalismu. Tentokrát není řeč ani o zrádcích národa, ani o žoldácích německého imperialismu a sudetoněmeckého revanšismu, nýbrž jen o defétismu, naivitě, neplodném klanění se a omlouvání, planém moralizování. Drsnější tón volí představitelé ODS na svém ideologickém fóru (Akce Centra pro ekonomiku a politiku). Zahradilův famulus Miloslav Bednář, který zjevně hraje roli jakéhosi Klausova dvorního klauna (berlínské extempore o "ose zla"), vznesl údajně k přítomnému expertu na právní záležitosti odsunu Pavlíčkovi dotaz, zda by nemělo být trestné "šířit lži o působení německé menšiny před 1. a 2. světovou válkou, o rozbití republiky, o tom, že Beneš způsobil genocidu, a říkat, že "odsun" jakožto akt mezinárodního práva byl bezprávím. Ani Pavlíček, zastánce tvrdého nacionalistického postoje, si prý netroufl přikývnout.

Jak se dalo čekat, Klaus napadl formulace o restitucích ve společném prohlášení Zemana a Verheugena. Formulace opravdu není zcela jasná.

Pondělí 15. dubna: Exministr Říman (ODS) napadl v televizní Sedmičce "pátou kolonu" v českém tisku, která podporuje požadavky sudetských Němců. Upozornil, že nejmenovaný redaktor MfD možná pracuje proti zájmům státu. Jeho oponent, poslanec ČSSD Zaorálek, byl zásadně odlišného názoru: podle něho musíme čelit určitému rysu kapitulantství v naší společnosti. Obě strany mobilizují a "oznamují" (zlomyslný člověk by řekl denuncují), až se hory zelenají. Podporuje je horlivě Právo: jakási dáma tam napsala (ovšemže v rubrice "Ring volný"), že je neobvyklé, aby veškerý tisk jedné země byl v rukou jediného sousedního státu! To je prosím stejná logika, která vedla ke konfiskacím majetku soukromých osob německé národnosti v ČSR po druhé světové válce: co je občanů dotyčného státu, to je vlastně toho státu. Až ODS vyhraje volby, začne asi znárodňovat noviny. To se jí bude v Bruselu obhajovat hůře než Benešovy dekrety. Ale nevadí: Putin nás podrží.

Podle Güntera Verheugena jsou dekrety jen morální otázkou (morálka je zjevně něco hluboce pod rozlišovací schopností bruselských úředníků). Jde o bouři ve sklenici vody. V podobném smyslu se vyjádřil britský labouristický poslanec EP Whitehead: "Pět procent lidí je sporem o dekrety velmi nadšeno. Pět procent je velmi znepokojeno. A devadesát procent se ptá: Co jsou Benešovy dekrety?" Obávám se, že podobně se v roce 1938 ptali: Co je to Československo?

Vláda sepsala zprávu o čtyřech letech vládnutí. Chlubí se, že splnila i poslední větu svého programového prohlášení, které říká, že předáme zemi v lepším stavu, než v jakém jsme ji zdědili. Pokud jde o ekonomiku, může na tom něco být: zda obrovské zadlužení bylo nebo nebylo nutnou cenou ukáže teprve budoucnost. Jiná věc je ovšem zahraniční politika a mentální stav české společnosti, který vládní politika taky spoluutváří.

poznámka

Úterý 16. dubna: Státní fond rozvoje bydlení poskytuje mladým lidem výhodné úvěry na pořízení bytu, případně rodinného domku. Dvě stě tisíc korun s tříprocentním úrokem, splatnost do deseti let. Problém je jen to, že na letošní rok je vyčleněno 350 milionů korun, což stačí pro 1750 zájemců. Vzhledem k poptávce po bytech tedy jde o jakousi předvolební loterii.

Klaus včera kritizoval rakouskou ministryni zahraničí Ferrero-Waldnerovou, ÖVP a taky SPÖ, že kladou na ČR nesmyslné nároky (jde o zrušení Benešových dekretů a odškodnění postižených). Čeští partneři těchto stran (tj. KDU a ČSSD) by prý měli ukázat, na čí straně jsou. Jak se dalo očekávat, spustila tato poněkud impertinentní poznámka lavinu: dotčení horempádem dokazují svou loajalitu a uraženě se zaklínají věrností "národním zájmům". Svoboda: dekrety jsou neměnné a nikdo se nemusí bát, že by lidé vysídlení z ČR dostali nějakou náhradu. Marvanová: pro US je samozřejmostí nepřipustit změnu majetkových, právních a územních poměrů vzniklých po druhé světové válce. Zaorálek: My sociální demokraté nebudeme ustupovat žádným nelegitimním nárokům, ať je vznáší kdokoli odkudkoli. Druhá strana prý opakovaně nebere v úvahu, kdo byl obětí a kdo celý řetěz zla začal. Maně se mi vybavuje jedna známá scéna z Osudů dobrého vojáka Švejka: totiž ta, kde hejtman Tayrle předvádí hejtmanu Ságnerovi své cvičené písařské zašíváky (viz zmíněný román, Čs. spisovatel Praha 1990, svazek 2, str. 204).

Miloš Zeman domluvil v Rusku obrovský obchod: Rusové jako splátku na český dluh vystřelí do vesmíru českou družici! Akce bude stát necelý milion euro, družice je velká šedesát centimetrů a obsahuje stroj, který měří rychlost jiných družic. Další důvod k národní hrdosti.

A konečně jedna zpráva aspoň v základu dobrá: Česká republika hlasovala v komisi OSN pro lidská práva proti rezoluci, která viní z konfliktu na Blízkém východě jednoznačně Izrael a potvrzuje "legitimní právo palestinského lidu stavět se na odpor všemi prostředky, které má k dispozici". S tímto požehnáním palestinskému terorismu kromě nás nesouhlasila jen Velká Británie, Kanada, Guatemala a SRN.

Středa 17. dubna: V Poslanecké sněmovně se za účasti nejrůznějších prominentů konala konference Demokracie a správa věcí v rozšířené EU. Ramiro Cibrián prohlásil, že případ osob, které byly u nás vyloučeny z restitucí, protože neměly české občanství, je složitou právní záležitostí a není na ni jednoznačná odpověď. Dá se tedy čekat, že s restitucemi budou jisté potíže. Právo šplhounsky dodává, že se restituční zákony netýkají majetku konfiskovaného na základě Benešových dekretů, nýbrž jen toho, který byl vyvlastněn po 25. únoru 1948. To samozřejmě není pravda, podle zákona ČRN č. 243/1992 se vracel nynějším českým občanům německé národnosti zemědělský majetek, zabavený na základě dekretů.

Kdysi ostříží zrak Martina Hekrdly (dnešní Právo, debata o konfliktu Izraele a Palestinců), je zakalen hájením Benešových dekretů a různých vyhánění, takže pan Hekrdla má jakési rozlišovací problémy: "Bystré diplomatické oko však nepřehlédne, že Palestinci nejsou čečenskými, baskickými, ujgurskými atd. separatisty, nýbrž že bojují ze své vlastní půdy. Čečenci, Ujguři a Baskové jsou na tom tedy jako sudetští Němci, žijí nikoli na vlastní, nýbrž na vypůjčené půdě a mohou z ní být Francouzi, Španěly a Rusy kdykoli vyhnáni. Povedené.

České noviny mají novou senzaci: rakouští odsunutí hodlají podat restituční žaloby u českých soudů. Nedostanou ovšem nic, české restituční zákonodárství jejich restituce neumožňuje. Restituce mají být "zmírněním následků některých majetkových křivd". Křivdy související s vyhnáním se zjevně restitucemi zmírnit nedají. Bylo by ovšem bývalo poctivější, kdyby nebyli restituovali ani Češi (restituce tohoto rozsahu se nekonaly v žádné postkomunistické zemi).

Günter Verheugen se dostal do nepříjemné debaty v zahraničním výboru Evropského parlamentu, němečtí a rakouští konzervativní poslanci kritizovali jeho společné prohlášení se Zemanem. Verheugen opětovně prohlásil, že dekrety o vyvlastnění a nepřiznání občanství nemají žádný právní účinek, zato však "dekret o amnestii" (komisař má zjevně na mysli zákon č. 115/1946 Sb.) a "některé další" ještě vyžadují vyjasnění. Nějaké problémy tedy přece jen budou, jen mi vůbec není jasné, o co má jít.

Zato učitelé a školní dítky budou mít konečně jasno: do čtrnácti dnů jim Ministerstvo školství nadělí učebnici se závazným výkladem o odsunu Němců. Učitelé jsou tedy nejistí, existuje množství protichůdných informací, tvrdí jakýsi ministerský úředník. Tomu bude nyní učiněna přítrž.

Premiér Zeman o sobě v Moskvě prohlásil, že je nezdvořilý politik. S adjektivem nezdvořilý lze souhlasit, substantivum "politik" by bylo třeba nahradit nějakým výraznějším. Dával k lepšímu anekdotu, jak se nejlépe získá Nobelova cena. Člověk musí prý být nejprve teroristou, pak předstírat, že se polepšil, a po obdržení ceny se může k terorismu vrátit. Zeman zbytečně a hloupě uráží a navíc taky dráždí Palestince. Ćesko je přitom proti terorismu v zásadě bezbranné. Editor Událostí zdůrazňuje, že jeho sympatie v blízkovýchodním konfliktu jsou na straně Izraele, ale nemůže přejít mlčením, že mu humpolácké výlevy českého premiéra připadají nebezpečné ne pro něho samého (on je jistě střežen a chráněn dobře), ale pro obyčejné lidi.

České televizi hrozí milionová pokuta. Za co? Za neslušná slova: aby ses nepodělal, polib mi prdel, do čeho mi kurva nic není. Zazněla v nějakém pořadu po dvacáté hodině a předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Muchka usoudil, že musí do akce. Mít tak jeho starosti!

Čtvrtek 18. dubna: Vláda schválila řízené provokace v boji s korupcí, opozice ji většinou kritizuje. Provokatéři mají prý být nasazeni mezi policisty, celníky a finanční úředníky. Zajímalo by mne, kde vláda vezme ty ctnostné a neúplatné chlapíky, kteří neselžou ani v prostředí plném svodů. Daleko pravděpodobnější, než že provokatéři zkrotí korupci, totiž je, že korupce zkrotí je. Problém korupce není v první řadě tom, že korupčníci nejsou dost tvrdě pronásledováni, ale že společnost, lidé, nemají dost obranných látek proti tomu, aby se nechali korumpovat. S tím si sice vláda mnoho nepočne - nicméně vláda sociální demokracie k celkové demoralizaci české společnosti spíše přispěla, než že by jí - ovšem, v rámci skrovných prostředků, které v té věci jakákoli vláda má k dispozici - aspoň trochu omezila.

Ruský prezident Putin vyhověl Zemanovi, pokud jde o podporu ve věci "poválečného uspořádání". Podpora se skládá z jedné věty, kterou tlumočil prezidentův mluvčí Prichoďko. Věta zní: "Tyto pokusy jistých sil zvrátit výsledky druhé světové války a zpochybnit v souvislosti s tím vydané zákony jsou nepodložené a nemají nic společného s realitou." Je to vlastně jen jakýsi příslib. Za opravdovou, vehementní podporu bude muset Zemanův nástupce pořádně zaplatit. Nepochybně to udělá, nehledě na všechny neblahé historické reminiscence.

Na druhé příčce mezi televizemi co do sledovanosti se octla Prima. ČT je zjevně paralyzována tahanicemi, které následovaly po televizní revoluci, zastrašena a znejistěna předvolební situací. A že by se to po volbách nějak moc změnilo, se sotva dá čekat.

Pátek 19. dubna: Podle posledních průzkumů veřejného mínění (STEM, CVVM) klesly za poslední měsíc výrazněji preference obou velkých stran (ODS, ČSSD). Zdá se, že šovinistická volební kampaň zatím nepřináší kýžené plody. To ovšem není žádný důvod k optimismu: ODS z toho nepochybně vyvodí, že musí být důslednější a důraznější. Ve zbývajících týdnech do voleb se máme ještě na co těšit. Václav Klaus se na jakémsi mítinku vyslovil, že "hájení národních zájmů je naprosto legitimní, povinná, nutná, nevyhnutelná věc". Zbývá už jen stanovit sankce za nehájení.

Senátor Václav Fischer se definitivně rozhodl odejít z politiky. Naděje, vkládané do nezávislosti v politice, dostaly další ránu.

Rakouští sudetští Němci uspořádali konferenci, v níž srovnávají svůj osud s osudem Palestinců. Pozvali si tam i palestinské zástupce. Aktivity tohoto společenství (viz nedávný nápad s německými nápisy v bývalých Sudetech) vypadají jako soutěž o to, kdo si vymyslí větší koninu. Přistupují snad na to, že chtějí Čechy zahnat "do moře" a že terorismus je legitimní způsob boje? Lze se nadít, že napříště se přirovnají k Siouxům a dají českým šovinistům další argument.

Sobota 20. dubna: ODS, ČSSD, KDU, US a KSČM se shodly na návrhu usnesení Poslanecké sněmovny ohledně Benešových dekretů. Grebeníček si libuje: "Dovoluji si tvrdit, že docházelo k vzájemnému respektu a jisté vstřícnosti při posuzování detailů. Gratulujeme.

Richard Falbr končí coby odborový boss. V postkomunistickém prostředí si lze představit mnohem horšího odborového předáka (příklady: Dušek, Rath), někoho, kdo bez velkých zábran využívá slabých míst společnosti k agresivní politice. Na druhé straně je pravda, že právě za Falbra se odbory zafixovaly jako v podstatě monopolní postkomunistická veleorganizace, jakýsi zrcadlový obraz privatizovaného socialismu v hospodářské sféře. Restrukturalizace odborů se povedla právě tak málo jako restrukturalizace hospodářství. Zda a nakolik na tom měl Falbr podíl, je otázka, kterou v tuto chvíli nedovedu posoudit.

Mluvčí EK popřel zprávu rakouského listu Format, že analýza Benešových dekretů, kterou si v Bruselu zadali, je už hotová. Zdá se ovšem, že se ve věci orientují dosti ztuha. Zkoumají velký retribuční dekret, který už zjevně neplatí, v restitučních zákonech je zajímá, nakolik se vztahují na německý majetek, zabavený po roce 1948 (a ne, nakolik diskriminují občany ČR německé národnosti, což je hlavní problém).

Pondělí 22. dubna: Le Pen postoupil jako druhý do druhého kola prezidentských voleb ve Francii, Jospin neuspěl. Mezi českými žurnalisty panují obavy z nástupu krajní pravice v západní Evropě. Ve skutečnosti u nás dávno politické scéně dominují přinejmenším dva významní politici, kteří mají s populisty typu Le Pena mnoho společného: Zeman a Klaus. U nás tento politický styl už dávno dominuje. Jen nezatloukáme holocaust (proč taky, na něm neneseme vinu), nýbrž jen nelidskost vyhnání Němců a dekretů.

Maďarská opozice těsně vyhrála volby. V zásadě mi do voleb v Maďarsku nic není a trochu teatrální politický styl FIDESZu mi není dvakrát blízký. Ale když vidím tu radost českých šovinistů a různých českých stoupenců SZDSZ (Palata, Robert Svoboda), mám dojem, že jsem taky prohrál.

Günter Verheugen se v rozhovoru pro rakouský časopis Profil vyjádřil, že vyvlastňovací dekrety a dekrety o občanství jsou passé, za otevřenou záležitost však považuje zákon č. 115/1946 o právnosti jednání souvisících s bojem u znovunabytí svobody Čechů a Slováků. Zákon stanovil, že jednání, jejichž účelem bylo přispět k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které směřovalo ke "spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů", není bezprávné ani tehdy, bylo-li by jinak podle platných předpisů trestné. Nejde tedy o amnestii (omilostnění pachatele trestných činů), ale o něco daleko hlubšího. Vládní historici tvrdí, že jinak by bylo nutné soudit odbojáře (už vidím, jak český soudce v roce 1945 říká účastníkovi odboje: já vím, že jste to myslel dobře, holoubku, a sympatizuji s Vámi, ale podle platných zákonů Vás musím dát oběsit). Nicméně to není to hlavní: to hlavní je období, pro které zákon platí. Končí totiž nikoli 9. květnem 1945, ale až 28. říjnem téhož roku a pokrývá všechny ohavnosti spáchané na Němcích, pokud úmyslem pachatele byla "spravedlivá odplata". Není mi pouze jasné, proč tenhle zákon EU vadí a dekrety ne: rozlišovací schopnosti pana Verheugena se vymykají mému chápání.

Koalice plánuje příští týden výšlap na Říp: nejen že páchají směšnou šaškárnu, ale ještě se přitom opičí po ČSSD.

Pavel Verner píše v Právu: "Dekrety jsou jedním z mála témat, které dokázalo představitele celé Sněmovny sehnat do jediného houfu a vydat společné prohlášení, proti kterému si ve středu jistě nikdo nedovolí zvednout ruku." Pokud si nedovolí, pak jsme prostřednictvím našich volených představitelů dobrovolně rezignovali na výkon demokracie. Chtěl bych věřit, že se Pavel Verner přece jen mýlí.

Úterý 23. dubna: Celá Evropa je fascinována Le Penovým úspěchem ve francouzských prezidentských volbách. Nemohu se zbavit dojmu, že se Le Penův úspěch přeceňuje. Miloš Zeman při té příležitosti prohlásil: "Svého Le Pena a Haidera jsme už měli - jmenoval se Miroslav Sládek." To je omyl, disponujeme hned dvěma velmi významnými politiky lepenovského charakteru. Jmenují se Miloš Zeman a Václav Klaus.

Petr Baudyš srovnává v Právu Benešovy dekrety s ústavním zákonem č. 496/1990 Sb. O navrácení majetku KSČ lidu a s ústavním zákonem č. 497/1990 Sb. O navrácení majetku SSM lidu. Srovnání kulhá, musel by to být zákon o konfiskaci osobního majetku Miloše Jakeše, nebo Vasila Bilaka, nebo všech členů KSČ, resp. všech Čechů, kteří kdy "volili" KSČ.

Středa 24. dubna: Václav Havel se setkal s Václavem Klausem a shodli se na tom, že v zásadních záležitostech (dalajláma, globalizace) se jejich názory nadále rozcházejí. Nic na tom nemění skutečnost, že v některých podružných detailech (nesmyslná šovinistická rezoluce, kterou dnes po bolševicku jednomyslně odhlasovala Poslanecká sněmovna a která fakticky prohlašuje Benešovy dekrety za posvátnou krávu) jejich duše harmonicky souznějí. Klaus prý nejprve "vyjádřil prosbu, zda by se prezident mohl formou, kterou on uzná za vhodnou, s deklarací parlamentu ztotožnit či vyjádřit souhlas". Nato Havel odrecitoval: "Proti tomu textu nemám, sebemenší výhradu, podporuji ho. Vyjadřuje i můj názor. Mám-li k něčemu výhradu, pak k tomu, že podle mého mínění do takové zvláštní atmosféry probouzení různých démonů minulosti se možná mohla Česká republika zapojovat méně. Ale to se týká atmosféry doby, ne tohoto textu." Ovšem, k Národní frontě patří i příslušný prezident. Musím říci, že nebožtík Antonín Novotný, ač se nekamarádil s Dalajlámou a nepřednášel zkoprnělým americkým senátorům o tom, jak ho tíží problémy všehomíra, se minimálně ve dvou případech zachoval důstojněji než Havel v tomto: nikdy nepustil na české území natrvalo ruské vojsko a veřejně kritizoval sesazení Nikity Chruščova.

Časopis Reflex prohrál soudní spor s ministrem Březinou ohledně kresleného seriálu, kde byl ministr vypodoben při sexuálním aktu se svými stranickými kolegy mužského i ženského pohlaví. V českém tisku se naříká nad mrzačením svobody vyjádření. Zmíněný seriál přitom byla nechutná prasárna bez špetky vtipu. Občan by měl být vůči takovým atakům chráněn i v tom případě, když je to sociálně demokratický ministr nepříliš rozvinutých intelektuálních vloh.

Politolog Zdeněk Zbořil kritizuje Havlovy názory na Edvarda Beneše. Havel si prý "nepovšiml, že jestli vůbec nějaký význam pro dějiny bude Beneš jednou mít, tak je to idea kontinuity československého státu, za kterou on bojoval a kterou skutečně vybojoval. Havel si nevšiml, že i když dal Beneš stát do rukou komunistů, tak dal ale československý stát, nikoli prostě nějaké rozvrácené Česko". To znamená: když bankovní úředník vydá bez odporu lupiči sto milionů dolarů perfektně srovnaných, zabalených a převázaných mašličkou, zasluhuje daleko většího uznání, než když to bude jen sto tisíc zmuchlaných a potrhaných.

Čtvrtek 25. dubna: Sněmovna se jednomyslně postavila za dekrety, hlásají novinové titulky. Obávám se, že poslanci, aspoň někteří, nevědí dost dobře, co spáchali, a že to nedoceňují ani komentátoři, co o tom dosud psali. Poslanecká sněmovna se jednomyslně usnesla, že jeden vážný politický problém je mimo diskusi (a formou projednání to taky předvedla, kdyby se tam aspoň byli navzájem hecovali, bylo by to míň nechutné), a do této dohody byli zahrnuti i komunisté. Česká politická scéna je v tuto chvíli jiná, než jaká byla ještě předevčírem, a taková už taky zůstane. K této mimořádně významné události se přirozeně ještě vrátíme.

Vláda prohrála o jeden jediný hlas ve věci nákupu nadzvukových stíhaček. Věc se vrací do výborů. Pokud nebude do konce května projednána, ztratí údajně ČR nárok na výhodnější cenu, tvrdí to aspoň Miloš Zeman. Editor Událostí není odborník ve věcech výzbroje, přesto se mu zdá, že z postoje politických stran, zejména ODS, je cítit přesvědčení, že vyzbrojení armády v tuto chvíli není tak zásadní věc, aby nemohlo být použito v předvolebním reji. Když bude nejhůř, on už nás někdo ubrání. To je ovšem osudový omyl.

Estébák Kvapil, který v roce 1951 zavraždil na rakouském území agenta, o jehož spolehlivosti pochyboval, nedostal od prezidenta milost. Prezident v tomto případě nepochybně rozhodl správně. Zarážející je, že jeho kancelář a řada odbojářů milost pro Kvapila doporučovala, mj. vzhledem k jeho antifašistické minulosti. Mají antifašisté nárok na odpustky za to, co páchali později? Pokud ano, pak se nebožtík Pich - Tůma ukvapil, když tak překotně spáchal sebevraždu.

Na Říp o víkendu nepoleze jen Unie svobody, ale i Klaus. Jedinou výjimkou jsou tedy komunisté, kteří si vytýčili náročnější cíl, totiž Milešovku. Je to ostatně i symbol jejich uvědomělejšího vlastenectví: hora, kterou jsme vyrvali německým uchvatitelům.

Pátek 26. dubna: Dalo se očekávat, že německý tisk nepřivítá usnesení Poslanecké sněmovny o Benešových dekretech s velkým nadšením. Ale ani solidarita okolních "vítězů druhé světové války" není úplně bez trhlin. Slováci (ministr zahraničí Kukan, premiér Dzurinda) považují dekrety za neplatné a nechtějí, aby se staly předmětem diskuse. Kwasniewski sice zdůraznil pochopení pro český postoj, ale zároveň (o tom už české noviny neinformují) se vyslovil pro nějaké symbolické gesto usmíření mezi ČR a jejími sousedy. A předseda MSZP László Kovács prohlásil, že princip kolektivní viny, na němž jsou dekrety postaveny je nepřijatelný, a že ovšem o tom, zda je to překážkou pro vstup ČR do EU, musí rozhodnout Brusel. Tenhle výrok bych podepsal.

Ve Strašnicích měl být zřízen hřbitov německých vojáků, padlých na území nynější ČR v době druhé světové války. Ukázalo se však, že to asi nepůjde. Naproti někdejšímu evangelickému hřbitovu, kde měly být ostatky vojáků uloženy, je totiž symbolické pohřebiště obětí nacismu, a vedle je Hagibor, kde byli shromažďováni Židé před deportacemi do vyhlazovacích táborů. Všude je nějaké naproti a nějaké vedle. Jsou tedy dvě možnosti: buď ostatky zlikvidovat (samozřejmě na německé náklady) v nedaleké malešické spalovně, nebo je (rovněž na německé náklady) odvézt do Německa. Nenávist až za hrob, tohle úsloví sedí.

Sobota 27. dubna: V Právu (které je zpravidla dobře informováno o situaci v ČSSD) se objevily spekulace, že by Zeman mohl po volbách uplatnit v ČSSD svůj vliv, pomoci Klausovi k premiérskému křeslu s tím, že protihodnotou by byla funkce prezidenta pro něho samotného. Špidlu by pak odsunuli na málo významné místo předsedy sněmovny. Hraje Zeman v ČSSD opravdu roli Teng-Siao-Pchinga? Nebo je to všechno cílená dezinformace, která má sjednotit protizemanovské síly v ČSSD? Rozhodně je málo pochopitelné, proč se Špidla na veřejnosti tak upřímně vyznává ze zcela pochopitelné nechuti sedět ve vládě, jejímž předsedou je Klaus. Zahradil doporučuje velkou koalici jako šik, sjednocený proti vnějšímu nepříteli. Koalici vnímá jako málo spolehlivou ve věci národní jednoty, proč, v rozhodující chvíli by se podělala stejně jako při posledním hlasování ve sněmovně a stejně jako mnohokrát v době prvních dvou Klausových vlád. Pravda, velká koalice by měla v parlamentu spolehlivější podporu. Strašit Haiderem netřeba, ten už tu je, hned ve dvou vydáních, a jakmile se Haider dostane k moci, nemá demokratická opozice (i důstojnější, než by byla Koalice) velkou šanci.

Senát schválil Zákon o státní službě. Je v něm složitý mechanismus jmenování a propouštění státních úředníků, řada výhod pro státní zaměstnance, chybí definitiva. Takhle politicky neutrální státní správa nevznikne.

Zato Poslanecká sněmovna odhlasovala zákaz reklamy na cigaretové výrobky. Ještě že se o nás tak starají. Reklama na cigarety produkuje kuřáky asi stejně jako pornografie sexuální život. Poslanec Pleva prohlásil: "Reklama na prací prášky není dělána proto, abychom si konečně začali prát prádlo, ale proto, abychom si vybrali ten určitý konkrétní prášek". Má úplně pravdu. Za iniciativou PS je zrůdná představa, že parlament má vychovávat voliče pomocí zákazů a příkazů.

V Karlových Varech se pořádá mezinárodní ples šlechty. Českému plebejci, pro něhož to je něco na způsob plesu upírů, se Právo snaží učinit věc přijatelnější poukazem na to, že se akce účastní i naši ruští slovanští bratři.

Pondělí 29. dubna: Václav Klaus v Sedmičce na Nově konečně připustil možnost "velké koalice" s ČSSD. Umožňuje to prý "nová situace", totiž nejspíš potřeba bránit ohrožené národní zájmy. Zeman pro, Špidla neustále opakuje, že si s Klausem do vlády nesedne. Špidlovo křídlo by si přálo koalici s lidovci, nikoli však s Unií Svobody, kterou celkem oprávněně považují za nespolehlivou. Zároveň by Klause rádi vyhnali na Hrad (do funkce prezidenta). Ale Klause zjevně ani nenapadne odebrat se předčasně do prezidentského důchodu a koalice ČSSD s lidovci nebude mít v Poslanecké sněmovně většinu. Zdá se, že se sociální demokraté Zemana jen tak nezbaví, jeho nástupci projevují velmi sníženou míru politického realismu.

Koaliční akce Říp byla natolik svérázná, že si zaslouží zvláštního komentáře.

I Václav Klaus ovšem projevuje známky nebývalé předvolební nervozity. V neprůhledném sporu o to, zda má nad lékaři bdít všemocný stát (to chce ODS) nebo univerzální cechy (jak si to přejí lékařské komory) prohlásil předseda ODS na adresu dr. Ratha: "Míra drzosti, urážlivosti a darebáctví, kterou předvádí pan Rath, přesahuje opravdu všechny meze. A je štěstí, že tu nestojí vedle mne. Dal bych mu pár facek." Jakkoli je Klausova reakce lidsky pochopitelná, politicky je to projev jistého amatérismu.

Úterý 30. dubna: Prezident České lékařské komory David Rath se rozhodl, že v předvolebním období zúčtuje s ODS. Hodlá zahájit mohutnou protiklausovskou kampaň (Heslo Volte Klause, volíte Gottwalda). ODS má poslední šanci, aby zachránila holou existenci: musí ustoupit od návrhu poslance Bendy na zrušení lékařských komor a pokorně se omluvit. Jako další zbraň má lékařská komora v záloze ještě všeobecnou lékařskou stávku. Dr. Rath, jak to vypadá, se usilovně snaží doložit pravdivost inkriminovaného Klausova výroku (viz Co týden dal, úterý 29. dubna). Okamžitě jej podporují - jak jinak - Svoboda s Marvanovou (svou opozičnost měli možnost prokázat minulý týden při hlasování ohledně usnesení o dekretech, vykašlali se na to; teď šaškují s dr. Rathem). Protože se navíc ukazuje, že Bendův návrh nemá v Poslanecké sněmovně šanci (nepodpoří ho ani ČSSD), není jasné, proč dr. Rath tolik vyvádí. Čekají nás přece volby do Poslanecké sněmovny a ne do vedení ČLK, a do Poslanecké sněmovny dr. Rath nekandiduje. Nebo si buduje výchozí pozici pro podzimní volby do Senátu?

Premiér Zeman označil obvinění exministra Lánského ze spolupráce s vojenskou rozvědkou a kontrarozvědkou za pomluvu. Argumentuje mj. tím, že Lánský je bývalý osvětimský vězeň. Co to znamená? Získali osvětimští vězni imunitu proti spoluprací s komunistickou tajnou policií? Pravda, drtivá většina osvětimských vězňů s ní nespolupracovala. Ale platí taky, že drtivá většina občanů Československa s ní nespolupracovala. Nebo snad chce Zeman říci, že člověku, který prošel Osvětimí, se spolupráce s komunistickou tajnou policií musí tolerovat?

Poslanec ODS Tlustý prý navrhl (v Kotli na Nově) zrušení Senátu a snížení počtu poslanců na 100. Nebylo by lepší rovnou zrušit i Poslaneckou sněmovnu?