Zvláštní povaha tohoto dvojsvátku Včera a dnes společně oslavujeme dva svátky: naše slovanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje a kostnického mučedníka Jana Husa. Jejich smyslem je vymáchat křesťanskou tradici v českém nacionalismu devatenáctého a dvacátého století a v tom, co nám zůstalo za nehty ze čtyřiceti let v obětí ruského medvěda. Ke svátku našich slovanských věrozvěstů Emanuel Rádl o cyrilometodějské tradici T. G. Masaryk o Janu Husovi Opravdu je záhadou – proč musil Hus postoupit smrt, kdežto Wiklif nikoli? Vždyť učením svým Hus daleko nebyl tam, kde Wiklif, jeho duchovní rádce – byla smrt ta skutečně nutná a neodvratná? Proč Luther dovedl žít? Vím ovšem, jací jsou tu rozdílové v době a v poměrech místních - ale tu nevysvětlují všecko jen ty poměry a okolí, tu přece také rozhodovaly i duše a rozum. Evropa by měla na Brexit reagovat: demokratickou reformou Zpochybňování britského rozhodnutí jako nezodpovědného, učiněného neinformovanými a zmanipulovanými masami, a vyčkávání, jestli by snad nemohlo být nějak zvráceno, jen zakrývá fakt, že vystoupení Britů má také svůj oprávněný důvod. Vojtěch Kučera Prosadí Zeman, Sobotka a Dienstbier referendum o vystoupení z EU? Miloš Zeman si zatím může povídat, co ho napadne. Se svými kverulantskými a dobrodružnými nápady ohledně referenda o vystoupení z EU to ovšem bude mít daleko lehčí, jakmile sněmovna schválí Dienstbierův zákon o celostátním referendu.
|
Otázka z Nice: jak se umíme bránit? Dá se předpokládat, že se policie v unijních zemích z nabytých zkušeností poučí a pro teroristy bude proto složitější útočit. To ale samo o sobě nestačí. Kam se můžeme posunout Týdeník Echo mne požádal o článek, v němž bych by měl se měl pokusit o odpověď na některé otázky, naléhavé stejně dnes jako vždycky: Mění se česká společnost? Ocitá se Česká republika opět na jakési křižovatce? Je pro nás ještě důležitá demokracie? Zapomínáme? Je současné klima v politice a společnosti znepokojující? Kam se můžeme posunout? Vyznání víry Václava Bělohradského Pan Bělohradský je vášnivý zastánce známé hegelovské teze: „co je rozumné, je skutečné, a co je skutečné, je rozumné“, přesněji řečeno její druhé části. Smyslem filosofování a politického myšlení v jeho pojetí zdá se být ospravedlnit to, co je zrovna nejskutečnější proto, že se to prosadilo a prosazuje. Je to postupná zásadní a vášnivá obhajoba všech establishmentů, co jich tu bylo, je a bude. Má být Evropská unie účelovým společenstvím? Petr Robejšek odhaduje, že do budoucna proběhne proces jakési „subsidiarizace“ Unie. Brusel zůstane jakýmsi mocenským centrem, ale členské země ho budou čím dál tím méně poslouchat, takže se EU promění ve spolek volného obchodu, což je třeba považovat za prospěšné. Takový proces je ovšem přesnější nazvat „potěmkinizací“ EU, a už proto nevím, jak by mohl být k něčemu dobrý.
|
Západ ustupuje před Erdoganovými „Novými pořádky“ Problém Evropy, evropských politiků a jejich intelektuálního backgroundu je, že bojují nejen s vyčůranými oponenty, ale sami se sebou, se svými idejemi, s nimiž si neví v nové situaci rady a které se jim vymykají z rukou.
|
|
