Zvláštní povaha tohoto dvojsvátku

Včera a dnes společně oslavujeme dva svátky: naše slovanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje a kostnického mučedníka Jana Husa. Jejich smyslem je vymáchat křesťanskou tradici v českém nacionalismu devatenáctého a dvacátého století a v tom, co nám zůstalo za nehty ze čtyřiceti let v objetí ruského rudého imperialismu (správná je orientace na Východ a revoluce, špatná je orientace na Západ a prohnilá buržoazní demokracie). Ideologové, kteří soustavu svátků ČR převzali a vymyslili, se zřejmě domnívali, že tak učiní křesťanství a možná nakonec i západní orientaci a demokracii pro Čechy stravitelnější a přijatelnější. Ve skutečnosti ji pod nánosem nacionalismu, slovanství a revolucionářství pohřbili. Už jsem v Událostech upozorňoval, že to, co bychom měli opravdu oslavovat, je 28. září, Den české státnosti, symbolizující naši odvěkou příslušnost k západnímu společenství, 17. listopad – jako výročí obnovy naší suverenity a demokracie, 1.leden – den vzniku České republiky, a pak svátek pouze virtuální, 21. srpen – den odporu proti ruské okupaci. To jsou hlavní státní svátky mé, virtuální České republiky. Pokud jde o ty, které se dnes slaví s největší pompou, upozorňuji, že 28. říjen je oslavou jiného státu než České republiky (jeho význam pro naše dějiny nepopírám) a 8. květen je oslavou osvobození, po němž ovšem vzápětí následovalo čtyřicet let teroru a zotročení, takže oslavovat není až tak co. Svátek Cyrila a Metoděje a Jana Husa patří do této řady svátků spíše mystifikačních. Na okraj podotýkám, že Jan Hus si takové zacházení, totiž aby si ho dávali na prapor různí čeští kryptofašisté a ruští kolaboranti (obě množiny se z větší části překrývají), podle mého názoru nezaslouží.

Jinak ty dva svátky po sobě jsou pro mne příjemné aspoň v jednom: mám trochu víc času a mohl jsem znovu připomenout to, co píšu pořád a opakovaně. A připojuji dva texty, které jsem přinesl v Událostech už loni.

6. července (2016), na strahovských hradbách