Ministr Blažek nastupuje do funkce s emancipačním programem. To je nejlepší předpoklad k tomu, aby v terénu státních zastupitelství nezůstal kámen na kameni.
Z problému pana Kalouska, stejně jako z problému paní Parkanové, plyne poměrně jednoduchý závěr: stačí, aby kdokoli kohokoli z čehokoli nařkl, a dotyčný má víc než problém.
Už před dnešním setkáním prezidenta Klause s policejním prezidentem Lessym se dalo tušit, že Klaus vládě situaci spíš zkomplikuje. Výsledek ovšem předčil všechna očekávání.
Česká politika funguje v současné době jako spolehlivý generátor neřešitelných situací. V současné době se stala kamenem úrazu, o nějž zadrhává její málo funkční soukolí, JUDr. Lenka Bradáčová.
Kulturní statek v ohrožení je Lobkovický palác na Malé straně, sídlo Velvyslanectví SRN. SRN ho má pronajatý od roku 1974. Nyní by ho ráda od České republiky odkoupila.
ČSSD prokázala chvályhodnou schopnost zbavit se arogantních a agresivních lídrů. Bohužel, předtím projevila méně chvályhodnou schopnost zvolit si je do čela a nějakou dobu se jim přizpůsobovat.
ČSSD se probouzí z idylických snů o nekomunistické většině s lidoveckými a zelenými trpaslíky do skutečnosti, která musí panu Sobotkovi připomínat noční můru.
Ministr Blažek se tedy nakonec odhodlal jmenovat JUDr. Bradáčovou vrchní státní zástupkyní v Praze. Ať se tahanice, která kolem toho vznikla, bere z jakékoli strany, jeví se jako mírně řečeno nešťastná.
