Zrušíme svobodu projevu?

Jsou prázdniny, a tak se může snadno stát, že se média soustředí na nejdůležitější aktuální politické události a uniknou jim jiné, na první pohled nenápadnější, které jsou ovšem svým způsobem hodny pozornosti přinejmenším stejně. Zde je jeden příklad.

Policie ČR (přesněji řečeno krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor Beroun) zahájila trestní stíhání známého aktivisty Jana Šinágla. Je obviněn z přečinu zpochybňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku. (Text usnesení o obvinění stejně jako Šináglovu stížnost proti obvinění lze najít na jeho internetových stránkách, www.sinagl.cz, odkud je s laskavým svolením jejich autora přejímáme). Dopustil se ho prý tím, že na svých webových stránkách hrubým způsobem zpochybňoval zločiny nacistů spáchané proti českému národu na území protektorátu Čechy a Morava v období od nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora a v době po atentátu na něj.

Obvinění se odvolává na dva Šináglovy texty z roku 2011. V prvním mj. píše, že k atentátu na Heydricha došlo proti vůli domácího odboje, že v očích „průměrného Čecha“ atentátníci narušili pohodlnou kolaboraci a stavěli před něj obtížná a nepohodlná morální dilemata. Počet obětí této éry je údajně menší než počet obětí poválečných českých represí vůči sudetským Němcům a počet obětí komunistického teroru v padesátých letech. Podle druhého textu se v dnešní době využívá lidického tématu k tomu, aby se ospravedlnily zločiny proti německému obyvatelstvu ČSR po konci 2. světové války.

„Podklady k zahájení trestního stíhání“ Jana Šinágla poskytli svými trestními oznámeními někdejší poslanec FS ČSFR Bohuslav Hubálek a dále Helena Vondráčková a Martin Michal. Dosti pestrá společnost. Policie si navíc vyžádala odborné vyjádření Ústavu pro studium totalitních režimů.

Potud fakta. Jan Šinágl je známý názory, jakým se dnes říká „kontroverzní“. V obou inkriminovaných textech ovšem nijak nepopírá zločiny německého nacismu. Píše jen, že zločiny proti českým Němcům po válce a zločiny komunistů v padesátých letech minulého století byly ještě větší než zločiny nacistů v protektorátu v době Heydrichova působeni a bezprostředně po atentátu.

Svobodu projevu u nás vymezuje ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. Svoboda projevu a právo na informace jsou podle ní zaručeny, lze je však omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Omezení je hodně obecné, specifikuje se konkrétními zákony a způsobem jejich aplikace. Což má být zjevně i případ pana Šinágla.

Zastavme se u „kontroverzních názorů“. Kontroverzní neznamená nutně nesprávný. Demokracie stojí na přesvědčení, že správnost či nesprávnost názorů se osvědčuje ve svobodné diskusi, a proto pro ni musí být vyměřen dostatečný prostor. Navíc, když někdo vytrvale a odvážně prosazuje nonkonformní názory, i když se pak ve svobodné diskusi prokáží jako nesprávné, přispívá tím k tomu, aby jeho kritici upřesnili a posílili své argumenty, a posiluje úlohu svobodné diskuse (to prosím jen parafrázuji J.F. Kennedyho). Z tohoto hlediska je snaha zbavovat se názorů, které považujeme za nesprávné, jejich kriminalizací, vždycky projev jakési slabosti a nedůvěry ke svobodě, a měla by být omezena na minimum. Zdůrazňuji, že tu nehájím názory pana Šinágla (s některými souhlasím, s jinými ne, tak to v životě chodí), nýbrž jeho právo je svobodně vyslovovat.

Obvinění pana Šinágla je pokus o pravý opak svobodné diskuse. Pan Šinágl tvrdí, že komunisté byli horší než nacisté Ve vyjádření ÚSTR se podle Usnesení o obvinění mj. píše, že není pravda, že se atentát na Heydricha uskutečnil proti vůli odboje, je prý pravda, že někteří členové domácího odboje vyjádřili s atentátem nesouhlas; není prý pravda, že by se vyskytly tisíce udavačů, je pravda, že se vyskytlo neškolí set udavačů (Šinágl mluví o „stovkách, ne-li tisících“); a není pravda, že lidických obětí bylo 172, bylo jich 340. I za to se snad má od nynějška zavírat?

A nakonec malá poznámka: usnesení o zahájení trestního stíhání nese datum 29. 6. t.r. Přichází bezprostředně po pompézních vzpomínkových oslavách událostí související s atentátem na Heydricha, a zároveň na počátku prázdnin, kdy jsou lidé (včetně novinářů) na dovolených a veřejnému životu nevěnují tolik pozornosti jako jindy. Rád bych uvěřil tomu, že smyslem pompézního oslavování není zároveň podvázat svobodu vyjadřování o problematických stránkách naší nedávné minulosti a že prázdninové načasování kauzy je pouhá náhoda. Nějak mi to však vůbec nejde.

Lidové noviny 11. července 2012