Co týden dal

Středa 1. července: majitel vily Milada (jedná se sice o částečnou ruinu, ale přesto je to majitel) projevil tu drzost, že na revoluční mládež, která tam k malé radosti okolí provozuje už nějakou dobu ve dne v noci různé dosti hlasité kulturní akce a koncerty, povolal, jak píše Právo, „desítky holohlavých lidí z Prague Security Group“. Tak vida, holohlavost je dnes přitěžující okolnost, ukazovat holou hlavu je něco jako ukazovat holou zadnici. Měli bychom po vzoru muslimských zemí s jejich čádory, nebo jak se to jmenuje, a burkami zavést povinné nošení paruk pro holohlavé. Kulturní činovníci z Milady (tzv. squatteři) si stěžují, že „pracovníci agentury nám rozbíjejí a pálí vybavení vily“, pozoruhodné ovšem je, že vila patří někomu jinému. Sedm pokrokových kulturträgrů vylezlo na komín, čtyři po vyjednávání komín opustili, zbývající přesvědčil až přispěchavší ministr Kocáb (zajímalo by mne, zda by se pan ministr, kdybych se kvůli nějaké zásadní věci rozhodl vylézt na komín, obtěžoval tam za mnou vyšplhat a přemlouvat mne, abych slezl). Řádění holých lebek kryli policejní těžkooděnci, kteří podle slov jednoho z kulturních pracovníků „mlčky přihlíželi“ nekulturnímu počínání holohlavců. Zato jim jim kulturní pracovníci z Milady a jejich přívrženci po zásluze způsobili několik zranění (např. přeražený nos). Jak vidno, kultura to v buržoazním světě nemá snadné, útěchou těm, kteří kulturu milují, může být, že policie taky ne.

Jakýsi obyvatel městského obvodu Pardubice 6 se nepohodl s místní starostkou paní Zlesákovou a umístil si na svém pozemku ceduli s nápisem „Vítejte ve Zlosákově“. Nedůtklivá starostka se obrátila na úřady, které dotyčného pokutovaly za přestupek, pardubický soud pokutu zrušil. Věc doputovala k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhodl, že ironie, sarkasmus, vtip a výsměch patří ke svobodě projevu. Zaplať Pán Bůh, zatím pořád ještě nejsme Putinland.

Uvnitř ČSSD vzniká jakýsi neklid. Zřejmě jde o reakci na pokles preferencí strany a popularity jejího vůdce. Zatímco Paroubek podrážděně reaguje na to, že hejtman Rath se dost rychle nezbavil poradce, stíhaného pro daňový únik, Sobotka a Škromach se naopak nepřímo distancovali od Paroubkových táček s Bobošíkovou. Ke schůzce prý došlo na žádost Bobošíkové, Paroubek se poté pokusil uprchnout z místa činu zadním východem, a byv přistižen reportérem MfD (zajímalo by mne, kdo to MfD práskl) předstíral, že o žádné schůzce nic neví. Vypadá to, jako by se ve vedení ČSSD objevovaly známky paniky.

Jiří Paroubek obhajuje v Lidových novinách své námluvy s Putinem. Osou naší (rozuměj sociálnědemokratické) politiky je vyváženost. Jistě. Vyvažuje mezi Putinovou „řízenou demokracií“ a „buržoazní“ demokracií podobně jako kdysi Beneš mezi demokracií a stalinismem. „Svět je propojený a USA, EU i Rusko tvoří přirozený civilizační, ekonomický a kulturní okruh“. Jak pro koho, podstatná informace je, že pro Paroubka ano. A konečně: „Premiér Putin na setkání se mnou hovořil o tom, že nabídne Evropě a USA strategické partnerství na bázi křesťanské civilizace.“ A na bázi křesťanské civilizace nás pak jako správný ruský imperialista, jehož hluboce zažitou zbožnost nechci nijak zpochybňovat, po ruském způsobu sežere. Mám podezření, že by to panu Paroubkovi zas tak až moc nevadilo, pokud by přitom on zůstal v ČPR (České pravoslavné republice) u vesla.

Čtvrtek 2. července: V ČSSD eskaloval spor o dr. Ratha natolik, že se do věci musel vložit předseda Paroubek. Lídr středočeské kandidátky Urban hrozil odstoupením, pokud z ní nebude Rath vyškrtnut. Spor eskaloval poté, co se Rath odmítl zbavit svého poradce Bušiny, obviněného z daňových úniků, ale to zřejmě byla jen poslední kapka, po níž pohár trpělivosti Rathových přátel přetekl. Rath prý reagoval na výzvu k odstoupení hystericky. Paroubek na dnešní tiskovce v Ostravě prohlásil, že soudruh Rath sice v poslední době často chyboval že by se měl ukáznit, kritizoval ho např. za útoky na nezávislost justice, ale není důvod, aby opouštěl kandidátku, schválenou velkou většinou hlasů. Měl by se napříště věnovat zdravotnictví, kde je jen málo lidí, kteří by se mu vyrovnali intelektem a erudicí (převedeno do srozumitelné řeči, měl by si hledět svého). Rathovo setrvání na kandidátce podpořili předseda středočeské ČSSD Dolejš a místopředseda ČSSD Sobotka. O věci jednalo vedení strany a není asi vyloučeno, že se k ní tak či onak ještě v pátek vrátí. Je si Rath už natolik jistý v kramflecích? Ví, že ho nemohou vyhodit, protože by jim dokázal šeredně zavařit? Dr. Rath si své dominantní postavení ve zdravotnictví vybudoval tím, že se zmocnil vedení ČLK. ČLK je instituce, která není nikdy schopná se v plném počtu sejít (všichni doktoři z ČR se nikdy nedokážou soustředit v daný okamžik na tomtéž místě) a je velmi obtížné stanovit nějaké kvórum, takže jde pouze o to zajistit, aby se v rozhodující chvíli sešli ti praví lidé. To první je v případě voleb do PS stejné (stoprocentní volební účast je vyloučená), toho druhého se ale ve volbách do PS prakticky nedá dosáhnout. Jak to asi dr. Rath zařídí, aby se prosadil v celé ČR stejně jako v ČLK? A jak to chce zvládnout do října? Situace, jakou v ČSSD spoluutváří, může stranu ve volbách zničit.

Jaroslav Foldyna se projevil v přípravě na volební kampaň jako politik zároveň šikovný a slušný, konstatuji to pro spravedlnost, zdá se, že jsem ho hodnotil příliš příkře, mea culpa. Prohlásil, že se v kampani zdrží osobních útoků na politické soupeře. V té souvislosti kritizoval zneužívání fotek s nahatým Topolánkem ve volební kampani (nepřímá kritika Paroubka) a kriticky se vyjádřil i k tomu, když se v médiích poukazuje na Paroubkovu zálibu v luxusních restauracích („každý se může chodit najíst, kam chce, když si to platí ze svého“). I když záliba socialistického politika v luxusu působí poněkud podivně (odkazuji na svůj několik let starý článek o Petře Buzkové), v podstatě je i to druhé pravda. Obávám se, že pokud se pan Foldyna bude držet tohoto přesvědčení, zůstane v ČSSD bílou vránou – ale na počet preferenčních hlasů, které by v tom případě dostal, jsem opravdu zvědavý, typnul bych si, že by jich nemuselo být málo.

Na přelomu srpna a září vystoupí před poslance bezpečnostního výboru na uzavřeném zasedání bývalý detektiv protikoruupční policie Karel Tichý. Byl na žádost ČSSD (a i na žádost vlastní) zbaven Poslaneckou sněmovnou mlčenlivosti, aby mohl podat svědectví o okolnostech, za nichž vznikl spis Krakatice. Jde zjevně o sociálně demokratickou vendettu za případ Kubiceho zprávy. Pan Tichý nezjeví poslancům pravdu, nýbrž je pouze seznámí se svým názorem, který by měl být dále prověřován (jeho touha být zbaven mlčenlivosti je poněkud nápadná). Pokud se někdo postará, aby se to, co řekne, včas profláklo (co myslíte, postará se?), prověřování se do voleb určitě neuzavře. Ministr Pecina k tomu někdy koncem dubna řekl: „Pokud by měl expolicista zveřejnit, co ví, jen pár týdnů před volbami, pak by to zavánělo politickou manipulací. A tomu bych chtěl zabránit z jedné i z druhé strany, aby nebyla kauza typu Kubiceho aféry. Ale ani proti ODS, ani proti komukoli jinému.“ To je velmi hezky a přesně řečeno, případ Kubice byl víc než problematický a organizovat odvetu je problematické stejně, ne-li trochu více, protože oplácet špatné stejným je jednak neslušné a jednak se to nemusí vyplatit. Teď už se ale pan Pecina k věci nechce vyjadřovat, rozhodl parlament a basta. Exministr Bublan se zase ovlivnění voleb neobává (snad chtěl říci „nepříznivého ovlivnění“). Připravme se tedy na to, že k volbám budeme kráčet oblaky rozprášeného hnoje. Konec konců ODS si to vykoledovala.

Julínkova zdravotnická reforma zkrachovala, píše v Právu Antonín Rašek. Jaképak zkrachovala, ČSSD se podařilo ji zprznit a v podstatě zlikvidovat. Nemohla zkrachovat, protože se realizovala jen z malé části. Tím není řečeno, že by nebyla zkrachovala, kdyby se ji podařilo realizovat se vším všudy, nýbrž jen to, že tvrzení pana Raška je demagogické.

Ruský prezident se chystá vyhlásit válku hydře alkoholismu. Hodlá spolu s ministryní zdravotnictví připravit odpovídající program a podniknout příslušné kroky. Boj proti alkoholismu je v Rusku odjakživa nutnou součástí každého obrodného konceptu. Během sestavování plánů obvykle teče vodka proudem a výsledky nebývají nijak skvělé: ale na z nemalé části ožralou veřejnost dělají dobrý dojem: každý kořala totiž dobře ví, že chlastat se nemá. Možná, že by skromnější plán, např. dílčí zlidštění ruské společnosti, o něž, nemohu si pomoci, šlo v letech perestrojky a ještě bezprostředně po ní (musím se přiznat, že jsem tenkrát i z česky sobeckých důvodů držel Rusům palce), by ve svých důsledcích byl alkoholismus na Rusi dost podstatně omezil. Bohužel polidštění skončilo tím, že nešťastnou souhrou náhod na carském stolci usedl notorický alkoholik.

V Rusku ovšem nebojují jen proti chlastu, ale i proti internetu. Zprávu jako obvykle hutnou a plastickou o tom podává v LN Petra Procházková.

Podle zprávy LN začal Zemský kontrolní úřad v Horních Rakousích prověřovat hospodaření patnácti českých a rakouských ekologických organizací, které pobíraly od hornorakouské vlády tučné dotace za své protitemelínské aktivity. Týká se to i známé lobby s vlezlým názvem Jihočeské matky. Pokud Rakušané zjistí závažné nedostatky, měla by podle mého názoru rakouská armáda dočasně obsadit jižní Čechy, rakouská policie zatknout delikventky (možná se mezi matkami najde i nějaký zamaskovaný chlap, tedy ideový transvestita) a odvléci je do nějaké alpské šatlavy (do Brixenu to nejde, ten zhruba před stoletím anektovala Itálie, ostatně tak fešácký kriminál by si provinilci nezasloužili). Pak už zbývá jen vyhodit Temelín a Dukovany do povětří, a rakouské obrněné divize by se mohly stáhnout. To je samozřejmě nadsázka – ve skutečnosti by stačilo, kdyby se provalilo, kolik peněz rakouské úřady do svých prodloužených prstů, prosazujících za jejich prachy na našem území jejich absurdní atomfobii, za poslední léta narvali. Připadá mi to celé jako obludná drzost: nejen že to dělají, ale ještě se k tomu takovýmhle nestoudným způsobem přiznávají.

Pátek 3. července: V ČSSD se vzedmula vlna kritiky středočeského hejtmana Ratha. Zdá se, že spousta lidí ve vedení ho má plné zuby, panuje obava, že by mohl ohrozit vítězství ČSSD v nadcházejících volbách. Rothovi oponenti argumentují, že by se měl soustředit jen na jednu funkci (hejtmanskou nebo poslaneckou), tak, jako to udělal jihomoravský hejtman Hašek (a doufají, že se Rath rozhodne pro funkci hejtmana v hrsti a volby sociálním demokratům nezkazí). V tomto smyslu Ratha kritizovali všichni místopředsedové ČSSD kromě Sobotky. Paroubkovi nezbylo, než se ke kritice připojit s tím, že Rath má na kandidátce zůstat. Na dnešním jednání předsednictva ČSSD byl prý podroben kritice i Paroubek, za vztah k médiím (je to logické, Paroubkův a Rathův styl se ničím podstatným neliší). Schůze předsednictva v tuto chvíli ještě probíhá, má se jednat o kandidátkách včetně té středočeské. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Zatímco ČSSD se zmítá v předvolebních křečích, ODS blbne. Rozšířila volební kampaň na území Chorvatska, aby o prázdninách oslovila české turisty. Cestou budou naši rekreanti potkávat billboardy se čtyřmi hlavními potentáty ODS (Gandalovič, Topolánek, Langer, Vodrážka), kteří s přibližujícím se pobřežím budou postupně odkládat oděv, až se octnou v plavkách. Ježíši Kriste, kdo přišel na ten pitomý nápad zrovna ve chvíli, kdy má každý ještě v dobré paměti aféru s Topolánkovým foto z Berlusconiho letoviska! Samozřejmě už se na to téma vesele vtipkuje. (Na cestě zpátky se pánové budou zase postupně oblékat, ale tím už se toho moc nespraví.) Odéesácký dvorní režisér Filip Renč prý v klipu z fotografování poplácal Topolánka se slovy „to není pupek bradavice“ (rozuměj Paroubka). Možná ne, ale k Arnoldu Schwarzeneggerovi v době jeho největší slávy má taky výrazně daleko. Pochybuju, že by čeští voliči byli v této neradostné době zvědavi na nějaké opičky.

A nyní dvě zprávy ze sousedství: slovenská policistka z úřadu na ochranu veřejných činitelů odmítla vpustit do parlamentní garáže řidiče předsedy SNS Sloty, protože neměl patřičné povolení. Předseda Slota zasáhl a pokoušel se dotyčnou obměkčit větou na způsob „Čo tu robíš, piča“. Policistka pak dostala pokutu sto eur za to, že informace proklouzla na veřejnost. Slováci jsou v těchto věcech zatím dál než my. Až ale sociální demokraté vstoupí hlavním vchodem do Strakovky, bude zahájena úporná stíhací jízda. Druhá zpráva je z Maďarska a je víceméně pozitivní: budapešťský soud rozpustil Maďarskou gardu. To by měl být pro české soudy pozitivní příklad k napodobení. Zdejší Národní garda je proti té maďarské spíše virtuální povahy, ale jde o princip: politické strany nesmějí zakládat paravojenské oddíly.

Na Slovensku přijal parlament novelu zákona o státním jazyce, velmi křuplavou a vykutálenou. V LN o ní referuje Luboš Palata. K problému se vrátíme.

Sobota 4. července: Jiřímu Paroubkovi se nakonec podařilo na Ústředním výkonném výboru ČSSD prosadit kandidátky strany pro volby do Poslanecké sněmovny. Kamenem úrazu byla účast hejtmana Ratha na středočeské a přeběhlice Zubové na pražské kandidátce. Zubová tak přetrumfla poslance Melčáka (toho si ODS na kandidátku nedala). Kvůli přeběhlictví se v případě Zubové údajně ohradil i místopředseda Sobotka, který, pokud jde o Ratha, držel s Paroubkem basu. Zubová nahradila na kandidátce Petra Ibla. Předseda pražské ČSSD zdůvodnil Iblovu rezignaci (o niž ho požádal) tím, „že se na veřejnosti stále častěji objevují nepravdivé údaje o jeho osobě, které poškozují pražskou kandidátku“. Pokud jsou pražští sociální demokraté opravdu přesvědčeni o tom, že se jedná o nepravdivé údaje, chovají se amorálně, protože v tom případě měli za pana Ibla ze všech sil bojovat. Neudělali to, a tak si kdekdo bude myslet, že to s tou nepravdivostí asi nebude tak horké. Paroubek musel rozlíceným soupřátelům vyhrožovat tím, že pokud mu Ratha z kandidátky vyškrtnou, nebude ani on kandidovat. Toho se soupřátelé zalekli, nemohou si dovolit, aby se ve volbách, v nichž jim jde nejen o duchovní záležitosti (sociální spravedlnost), ale taky o hmotné požitky pro její hlasatele, ocitli bez lídra. Pokud by se požitky po volbách kvůli volební porážce nedostavily, bude ovšem s Paroubkem konec. Vření v ČSSD straně na volební atraktivitě nepřidá a popularitu paní Zubové předseda sociální demokracie silně přeceňuje. K tomuto košatému tématu se ještě vrátíme.

Miloš Zeman prohlásil v rozhovoru pro Právo o svém rivalovi Paroubkovi, že dělá jednu chybu za druhou, projevuje se jako papaláš a stále více mu připadá jako český Benito Mussolini. Pokud jde o urážení, má Zeman citlivou ruku, a urazit Paroubka je poměrně snadné. Není těžké si představit, jak s ním tato vlídná slova musela zamávat.

Podle rozhodnutí soudu se týdeník Mladá fronta Plus nemusí omlouvat Petře Paroubkové za karikaturu, na níž je zobrazena při souloži s manželem. Snad je rozhodnutí soudu správné (při stanovení hranic pro svobodu projevu se musí postupovat citlivě a opatrně). To ovšem neznamená, že to, co není právně postižitelné, je hned po všech stránkách OK. Naopak. V tomto případě se sluší konstatovat, že dotyčná karikatura je hnusná. Slušný člověk by se za ni ovšem neomlouval – protože by ho nenapadlo nic podobného nakreslit.

Ministr Kocáb se postaral squatterům z vily Milada o ubytování na Praze 1. Dostanou dočasně do užívání za symbolické nájemné tři byty a sklepní prostory v soukromém obytném domě v Truhlářské ulici, který má v příštím půl roce až dvou rocích projít důkladnou rekonstrukcí. V domě zatím bydlí normální (nikoli alternativní) nájemníci, s nimiž se o rozhodnutí nikdo z vlastníků domu nebavil (bavili se jen s ministrem). Jsou z toho pochopitelně na větvi, k vystěhování Milady došlo proto, že si lidé z okolí stěžovali na nepořádek a kravál. Jde snad o to, nájemníky tímhle způsobem co nejrychleji a nejúčinněji vypudit?

Úterý 7. července: V ČSSD se prý formuje jakýsi zárodek „protiparoubkovské“ opozice. Mají k němu patřit mj. jihomoravští politici Onderka a Hašek. Oba vyjádřili nespokojenost s kandidaturou dr. Ratha a bývalé členky SZ Zubové do Poslanecké sněmovny. Paroubek nakonec prosadil svou, ale do volební kampaně vplouvá jeho kocábka dosti nahnutá. Není vyloučeno, že po několika letech velmi slušných úspěchů, kterých dosáhl útočnou a arogantní politikou, předseda ČSSD skončí svůj maratonský běh za volebním vítězstvím tím, že těsně před cílem upadne na nos. Tím by se výrazně lišil od Miloše Zemana, který volil na konci svého vládnutí jinou politickou strategii. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Prezident Klaus přednesl, jak se na hlavu státu sluší. v Betlémské kapli u příležitosti státního svátku projev hodnotící odkaz Jana Husa. Z důvodů ne zcela pochopitelných využil příležitosti a napadl Francii za to, že jeden z nejostřejších protihusovských textů napsal v roce 1414 rektor pařížské univerzity. Je to odveta za Sarkozyho nevraživost vůči českému předsednictví EU a psaní francouzského tisku o tomtéž. Odveta dětinská a směšná. Carl Bildt si taky nebral servítky, měli by mu vytknout chování švédských vojsk za třicetileté války.

Stanislav Penc zveřejňuje dnes (s jistými technickými potížemi) počítačové registry spolupracovníků StB a osob, o něž se StB zajímala. registry připravovala komunistická politická policie před listopadem 1989, mají být úplnější než ty, co byly dosud k dispozici. Penc tento krok zdůvodňuje tím, že lidé uvedení jako spolupracovníci, pokud se to o nich neví, jsou vydíratelní. Je pravda, že kolem těch, co s StB spolupracovali, panuje spousta divného tajnůstkářství a počet procesů, které Ministerstvo vnitra s lidmi označenými za agenty prohrálo, je překvapivě až podezřele vysoký. Vedení Ústavu pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek se od věci distancovaly, byť i nepříliš důrazně; ředitel Žáček vyjádřil pochybnosti o úplnosti dokumentů. V každém případě je třeba počkat, až bude seznam na internetu k dispozici, což je snad otázka několika hodin.

Středa 8. července: bývalý liberecký hejtman a neúspěšný kandidát ODS do Senátu v podzimních volbách Skokan (jak výstižné jméno!) vystoupil z ODS, kde se nedostal na volitelné místo krajské kandidátky, a vstoupil do pidistrany Věci Veřejné, kde se, světe div se, na kandidátku nejspíš dostane, a to jako lídr v libereckém kraji. Jistě se to neví, protože ta strana je natolik demokratická, že o jejích lídrech rozhodnou členové a „registrovaní příznivci“ strany na internetu. Pojem „registrovaný příznivec“ je pozoruhodná inovace. Budou mít v té straně nějaké možnosti uplatnit svou vůli i příznivci neregistrovaní? Nebo ti přijdou ke slovu jenom ve volbách? Skokan (v kampani před senátními volbami jej podpořil jako jednoho z mála prezident Klaus) odmítl před časem poplatky ve zdravotnictví a žádal uspořádání referenda o americkém radaru. Zdá se, že jeho místo je v ČSSD, snad tam ještě doskočí.

Prezident Obama uzavřel v Moskvě smlouvu o smlouvě o snížení jaderných hlavic. Podle toho, co řekli všichni nejvyšší ruští političtí představitelé kompetentní v oblasti zahraniční politiky, bude smlouva platit jen tenkrát, když Američané upustí od plánu na vybudování protiraketových základen v Česku a v Polsku. Pokud Američané vyjdou Rusům vstříc, přiznají jim právo veta v bezpečnostních záležitostech pro oblast jejich bývalých východoevropských kolonií. A to v situaci, kdy nad výsledkem podzimních voleb v ČR se vznáší znovu otazník a není vyloučeno, že by nový parlament byl schopný smlouvy s USA schválit. Moc by mne zajímalo, jak z toho Obama vybruslí. Stane se dalším poslem „míru pro naši dobu“?

Novopečená kandidátka do PS za sociální demokraty Zubová doporučuje svého demiurga Soukupa za ministra (jakého, to je zjevně jedno): znamenitě by se prý na takovou funkci hodil. Zdá se, že pan Soukup udělal dobrý obchod, vypadá to, že ho případné zapojení do vysoké politiky (ministr to hned asi nebude, ale nejsou přece jen ministři) přijde podstatně levněji než bylo těch sto milionů, s nimiž se ještě před nedávnem oháněl v souvislosti s volební kampaní Demokratické strany zelených.

Český politik a publicista Jiří Paroubek se v Mladé frontě Dnes zuřivě domáhá větší pozornosti médií ve smyslu pochopení a chvály. Vždyť co jiného by měly noviny dělat, než chválit politiky. Dělaly to tu v minulosti celé půlstoletí. Problém je, že u nás máme politiky vládní a opoziční, a chválit pořád a unisono obojí dost dobře nejde, mělo by se to nějak zjednodušit. Při té příležitosti si předseda ČSSD nárokuje rovné mediální pojednávání s Mirkem Topolánkem, což se zatím neděje. Příklad: „Když se Mirek Topolánek sešel počátkem tohoto roku s Vladimirem Vladimirovičem (dle vlastních slov), bylo vše v nejlepším pořádku. Naopak, pokud jsem se s ním sešel já, hrozí nejspíše změna orientace české zahraniční politiky.“ Zde je třeba podotknout, že Topolánek se s Putinem sešel jako představitel EU v jasné a vážné věci (dodávky plynu do Evropy), kdežto Paroubek za podezřelých okolností, jako opoziční politik málo významné evropské země, ve věci víc než nejasné. A pokud jde o tu změnu, nehrozí. Zatím. Bude hrozit, pokud Paroubek na podzim vyhraje volby.

Čtvrtek 9. července: Řada populárních osobností činných v oblasti kultury se obrátila na deset předních českých politiků se žádostí, Aby přinutili Radu české televize zrušit vývěrové řízení na místo generálního ředitele ČT. Prý jde o pokus obsadit funkci předem dohodnutým člověkem a členové rady jsou údajně uskupením lobbistů bránících své osobní zájmy a zájmy politických stran, které je do funkce vyslaly. Celá akce je poněkud podezřelá tím, že mezi signatáři dominují lidé, kteří se angažovali v době Velké televizní revoluce. Tentokrát byl termín volby vybrán citlivou rukou, o prázdninách se v Česku revoluce nekonají, protože to nejde, kompars je na dovolené. Upřímně řečeno celá věc mne zajímá jen s ohledem na televizní zpravodajství a publicistiku a na šance kandidátky Bobošíkové, na jiné pořady se v ČT nedívám a problematice televizní zábavy nerozumím. Dnešní podoba zpravodajství a publicistiky na ČT mne nenaplňuje velkým nadšením, ale zato představa, že by v čele celé instituce zasedla paní Bobošíková, mne plní, pokud jde o budoucí úroveň politických pořadů, dusivou hrůzou. To ať tam raději zůstane Janeček.

Jedním z nejděsivějších důsledků působení Jiřího Čunka ve vládní koalici je, jak se zdá, nezastavitelný rozvrat justice. Vláda padla, koalice neexistuje, Čunek se prakticky vytratil z politiky, ale boj státních návladních pokračuje. Nová vedoucí vrchního státního zastupitelství v Olomouci Hojovcová navrhla zrušení poboček v Brně a Ostravě. Argumentuje mj. úsporami (státní zástupci z Brna a Ostravy nebudou muset jezdit do Olomouce), její oponenti způsobem pro laika celkem věrohodným namítají, že zato za nimi budou z Brna a Ostravy muset jezdit policisté. Odvolaný předchůdce paní Hojovcové, Ivo Ištvan, zažaloval vrchní zastupitelství kvůli tomu, že byl přeložen z Brna do Olomouce, Vrchní státní zastupitelství chce prý prosdadit změnu soudce v tomto sporu. Ministryně spravedlnosti si po piklátovsku myje ruce. Jsou degenerativní změny, způsobené případem Čunek v české justici, nevratného charakteru?

Podle průzkumu CVVM věří nyní Fischerové vládě třikrát víc lidí než věřilo té Topolánkově v dubnu, píší v Právu. To není relevantní srovnání, aspoň částečně relevantní srovnání by bylo, kdyby vzali v úvahu popularitu Topolánlovy vlády někdy v dubnu 2007.

Jiří Franěk píše rovněž v Právu v souvislosti s Pencovým seznamem „zájmových osob“ StB: „Nejlépe jsou na tom samozřejmě ti, kdo se v žádném seznamu nenajdou. Buď řádně zdobili okna a do ničeho se nepletli, takže bylo zbytečné se o ně zajímat, anebo stáli tak vysoko, že jim pořizovatelé seznamů salutovali.“ Drtivá většina lidí na žádných seznamech není a žádná okna nezdobila. To, že se o někoho StBN nezajímala, ještě neznamená, že je to posera či lump. Takové pohrdání bližními je, řekl bych, poněkud ohavné.

Podle průzkumu agentury Median pro MF Dnes je strana TOP 09 sympatická pro 4,3% lidí, a spíše sympatická pro dalších 11,2. To, že je někomu nějaká strana více či méně sympatická, ještě neznamená, že ji bude volit. Stejně sympatie k lídrům stran nevypovídají prakticky nic o tom, zda dají voliči jejich straně hlas.

Sponzor poslankyně-přeběhlice Zubové Soukup bude teď místo Demokratické strany zelených, která samostatně nekandiduje, podporovat ČSSD, kde paní Zubová coby šéfka strany naopak kandiduje na volitelném místě, ale suma nebude sto, nýbrž jen deset tisíc. Pan Soukup je obratný muž: zajistil své chráněnkyni takřka jisté místo v PS a navíc ještě ušetřil devadesát melounů. Chce se nyní zevrubněji věnovat politice, ale ne přímo v exekutivě. Myslím že pozice na rozhraní byznysu a politiky mu víc svědčí. Kdyby se věnoval jen politice, nemohl by ani slibovat investici sta milionů, ani z ní posléze ušetřit devadesát procent, představy veřejnosti o tom, v jakém jsou politici balíku, jsou poněkud nadnesené.

Squatteři, kterým ministr Kocáb zařídil bydlení v centru Prahy, jsou údajně otřeseni tím, že se šíří zprávy, jako by měli majiteli domu, kam se mají nastěhovat, pomoci vypudit poslední řádné nájemníky (teprve pak může začít rekonstrukce). Chtějí s postiženými jednat. Asi jim slíbí, že se po dobu svého pobytu v domě budou živit jen kofolou a krupicovou kaší, užívat nanejvýš aspirin a ve sklepě si budou potichoučku pouštět Mozarta.

V Lidových novinách dnes skončil šéfredaktor Veselin Vačkov. V době, kdy jsem po nástupu musilovské garnitury v podstatě musel ukončit spolupráci s Mladou frontou Dnes (přestali mne prakticky tisknout), mi ochotně vyšel vstříc, takže jsem od té doby mohl pravidelně publikovat v internetové i papírové verzi LN. Chtěl bych mu touto cestou poděkovat.

Pátek 10. července (pokračování): TOP 09 ústy Miroslava Kalouska prohlásila, že nominuje Karla Schwarzenberga na lídra pražské kandidátky a zároveň i na budoucího premiéra. Na to, že by dosáhl na prezidentskou funkci, samozřejmě nejsou vyhlídky, ale proč nekandidovat. Přes pět procent by se ovšem strana při troše štěstí mohla dostat, a pak by se Schwarzenberg v případě vítězství občanských stran (není vůbec zaručené) nejspíš vrátil do Černínského paláce s vyhlídkou na funkci vicepremiéra. Kalousek v rozhovoru pro Právo rezolutně popíral, že by Schwarzenberg byla jen nastrčená figura. „Na něm leží tíha strategických rozhodování.“ Rád bych věřil, že to platí v tom smyslu, v jakém se kdysi Werich vyjádřil o dělbě kompetencí ve své rodině: o podružných technických záležitostech, jako co se nakoupí a co se případně prodá, rozhoduje jeho manželka, o těch zásadních, jako jaký je jejich poměr ke Kostarice, rozhoduje on. Kalousek jasně řekl, že strana je pro spoluúčast pacientů ve zdravotnictví a pro školné na vysokých školách. To je po Paroubkových zběsilých útocích docela sympatické.

Václav Klaus vetoval zákon, jehož součástí je i zavedení tzv. šrotovného. Jeho argumenty znějí přesvědčivě a podobný názor sdílejí i ekonomové a lidé z podnikatelské sféry (pokud zrovna nepodnikají v automobilovém průmyslu). Zákon je ovšem součástí politické dohody, na níž byla postavena Fischerova vláda. Řekl bych, že by prezident, i když mu to ústava dovoluje, neměl takhle bezohledně zasahovat do praktické politiky. Zvlášť když je obtížné vyhnout se podezření, že chtěl tak trochu zavařit Topolánkovi (bez podpory aspoň někoho z ODS zákon neprojde, a ODS má k sociálně demokratické části návrhu, co všechno si smí Fischerova vláda dovolit dělat a připravovat, velké výhrady).

Průzkum agentury Median potvrdil, že ODS ve volebních preferencích vede, ovšem s minimálním náskokem. Celkově by vyhrál postkomunistický blok, protože zelení by se nedostali do parlamentu a lidovci nemohou komunistům konkurovat. Do průzkumu byla zahrnuta i TOP 09, která ovšem v průběhu sbírání dat (Od 2. června do 1. července) teprve vznikala. Získala 3,1% (o půl procenta víc než zelení). Tedy nic moc. Dobrá zpráva je, že proti květnovému průzkumu Medianu ODS přibrala skoro 6%, kdežto ČSSD ztratila 2,6%. Červencový a srpnový průzkum může být ovlivněn dobou dovolených, jakýsi obraz podá až ten zářijový, tj. těsně předvolební. Jde o to, zda propad ČSSD a růst ODS bude pokračovat, nebo se zastaví. V druhém případě Paroubek vyhraje.

KDU-ČSL žádá odložit volbu generálního ředitele České televize až na dobu po volbách. Žádá taky změnu pravidel volby členů Rady České televize (a Českého rozhlasu) tak, aby nebyly „fakticky pouze v rukou politických stran“. Pokud by tu přišla ke slovu „občanská společnost“, dostanou se do hry různá lobbyistická uskupení, která často mají taky politické pozadí, jenže tak říkajíc „netransparentní“. Při současném způsobu volby je aspoň jasné, kdo je tam za koho. Jinak na tom, kdy to bude, až tak nezáleží – pokud vyhrají Paroubek s Filipem, upraví si pravidla i rady podle vlastního gusta a rady a následně si ředitele převolí podle zákonů, které v PS prosadí.

Bývalý investiční náměstek středočeských nemocnic Filip Bušina má za sebou podle vlastního vyznání poměrně pestrou minulost: „Popral jsem se, řídil jsem opilý, a když mi za to sebrali dokumenty, řídil jsem zase. Když mi bylo osmnáct let, byl jsem u skupiny, která provozovala skořápky“. Jak vidno, u sociálních demokratů se opravdu nekádruje. Kromě toho je to bývalý reprezentant v boxu. Záliba sociální demokracie v boxerech (Soukup, Foldyna) je zjevně, vedle vazeb na podnikatelské kruhy z oboru cirkusů a varieté, podstatným rysem strany.

ODS si přizvala ke spolupráci na předvolební kampani amerického experta Finkensteina, který prý dokázal coby demografický analytik vyhrát prezidentu Nixonovi v roce 1972 volby. Je to prý specialista na negativní kampaně. Máme se tedy na co těšit, hnojomety zprava i zleva. Řekl bych, že lidé už jsou politickým prasáctvím unaveni a přivítali by trochu slušnosti a tu a tam, kde to jde, i velkorysosti. ČSSD ztratila proti ODS v poslední době na preferencích i proto, že byla v „negativní kampani“ výrazně úspěšnější.

Česká republika prý hodlá zakonzervovat svých třicet modernizovaných tanků. Ministerstvo obrany to rozhořčeně popírá, nicméně odborníci tvrdí, že s třiceti tanky se stejně nedá nic rozumného podniknout. K tématu se váže naše dnešní glosa.

Sobota 11. července: Předseda Senátu Sobotka kritizoval Paroubka za sliby, které učinil Putinovi (iniciativa ČSSD v zahraniční politice, především pokud jde o radarovou základnu). Prohlásil Paroubkovo chování za neústavní, protože se tím předseda opoziční strany zavazuje k něčemu, co je výlučné v kompetenci vlády a ministerstva zahraničí. Ministr zahraničí Kohout naproti tomu nevidí v Paroubkově návštěvě problém, protože stranické kontakty jsou něco jiného než oficiální návštěvy. Chce snad tvrdit, že Paroubek měl s Putinem stranický kontakt?

V rozhovoru pro Právo říká manažer Demokratické strany zelených a poslankyně Zubové Jaromír Soukup mj., že sociální demokracie „nabízela před předsednictvím EU toleranční dohodu, zpupná vládní koalice se jí vysmála“. Ve skutečnosti to bylo tak, že se ČSSD a ODS v podstatě dohodly, načež si zpupná ČSSD začala klást další, pro ODS zjevně nepřijatelné podmínky (např. předčasné volby na podzim). A na tom dohoda padla. Pan Soukup je osobnost v jistém slova smyslu kongeniální dr. Rathovi, a v nové Paroubkově vládě, bude-li, by se měl stát ministrem informací.

Francouzský prezident Sarkozy prohlásil na summitu G8 mj.: „Izrael musí vědět že tu není sám, a musí zůstat v klidu.“ Prezident Sarkozy je jakýsi kříženec mezi Napoleonem a Daladierem. Způsob, jakým se choval k připochcíplé české vládě v době jejího předsednictví EU, má blízko k mrchožroutství, a toto jeho prohlášení je omračující drzost. Francie chce diktovat, co kdo smí a co kdo nesmí – samozřejmě jen těm malým, u nichž předpokládá, že si na ně může vyskočit.

V ODS se rozhořel spor mezi Topolánkem a Bémem. Bém si sestavil kandidátku do PS zcela dle svého gusta a nechal v ní na volitelných místech (kromě lídra Vodrážky) jen své stoupence. Tím zaručil, že se Topolánek nebude moci po volbách na část svých poslanců spolehnout. Topolánek zdůraznil, že od Béma očekává úspěch – přitom opakovat výsledek z posledních voleb bude těžké, kromě ČSSD bude ODS konkurovat i TOP09 se Schwarzenbergem. Neúspěch ODS v Praze ovšem stranu oslabí. Je to prašť jako uhoď: buď ODS rozpolcená, nebo navíc ještě oslabená.

Podle LN se kolem premiéra Fischera soustředili lidé z bývalé US-DEU. Jeho poradcem se stal exministr Vladimír Mlynář. Na jednu stranu je přirozené, že si Mlynář zve ke spolupráci lidi ze svého okruhu, zajímavé bude, přelije-li se ta skupina do TOP 09: myslím, že by to TOP 09 mohlo zahubit. Kalousek popírá, že by usilovali o Mlynářovu spolupráci, ale vypadá to tak, že usilovat ani moc nemusejí.

František Šulc se v LN vyslovuje pro „další prohloubení specializace“ naší armády, pro „úzkou spolupráci s dalšími zeměmi tak, aby se vytvářela mnohonárodní uskupení, která budou mít … vševojskový charakter“ a že je třeba se soustředit na zahraniční mise. Považuji takovou koncepci za hloupou a nezodpovědnou. Hlavním úkolem naší armády zůstává jako vždy obrana vlastní země, mise jsou něco navíc, co být může, ale nemusí. Česká republika se sice proti silnému nepříteli (Rusko) nemůže sama dlouho bránit, ale měla by být aspoň schopna udělat to, co nebyla schopna udělat rozložená a ruskými agenty prolezlá „ČSLA“ v roce 1968: zachytit první úder. Pak by našim spojencům z NATO nezbylo, než nám pomoci.

Pondělí 13. července: premiér Fischer chce zabránit tomu, aby se do významných funkcí v podnicích se státní účastí dostávali lidé na základě politických tlaků či lobování. A odvolávání z těchto funkcí by mělo probíhat na základě jasných kritérií: jen tehdy, když se dotyčný funkce vzdá, přestane splňovat podmínky stanovené zákonem nebo zanedbá výkon funkce. Tím si premiér udělá jistě dobře u veřejnosti, ale prosadit to může tak nanejvýš na dobu svého vládnutí. Pokud mu to ODS a ČSSD lobováním u členů vlády nezmaří.

Po prezidentském vetu protikrizového balíčku ČSSD se ODS octla v nepříjemné situaci. Minule, kdy stačila ke schválení prostá většina, se drtivá většina poslanců ODS hlasování nezúčastnila a snížila tak kvórum. Nyní je zapotřebí většiny 101 hlasů, tato taktika je nepoužitelná. ODS musí buď hlasovat pro návrh (zavázala se k tomu, a na základě této dohody pak dostala Fischerova vláda důvěru) a doporučit něco, o čem je právem přesvědčena (a nejen ona), že je to nesmyslné, nebo hlasovat „v souladu se svým svědomím“, což by dalo ČSSD záminku potopit vládu (je vlastně otázka, co by pak mohla ČSSD udělat jiného, nemůže si to nechat líbit). Šrotovným nejsou nadšeni ani zelení (je třeba dále jednat), cukají se komunisté (mají vítanou příležitost destabilizovat situaci), a lidovci, kteří tvrdí, že vládne „koaliční kabinet ČSSD, ODS a zelených“ (jeho spolutvůrci jsou i oni, když se nepřipojili, ačkoli mohli, protože neúčast jim připadala vhodnější pro sběr předvolebních preferencí), dají svým poslancům volnost v hlasování. Taky se nedá předpokládat, že by pro návrh hlasovali lidé kolem Kalouska. Ten, kdo ztratí předvolební body, bude ovšem v každém případě ODS. Šikovně vymyšlené. Proč má prezident, který takhle intrikuje, zájem na vítězství sociálních demokratů a komunistů ve volbách, není jasné. Myslí si snad, že jeho pidistrany přetáhnou voliče ODS a vyhrají? Nebo mu jde prostě jen o to, zničit své dílo, které se mu vymklo z rukou, ať to stojí, co to stojí?

Jiří Hanák píše v Právu o „provincii Kosovo, cizí zvůlí odtržené od Srbska“. Kosovo se odtrhlo, protože to chtěla drtivá většina jeho (albánského) obyvatelstva. Je to totéž, jako kdyby mluvil o provinciích Čechy, Morava a Slezsko, cizí zvůlí odtržených od Rakousko-Uherska v roce 1918.

Provoznímu řediteli ČT Karmazínovi, který má až do volby nového ředitele televizi řídit, se vyčítá, že „před listopadem 1989 působil v policejním Sboru národní bezpečnosti, jedné z opor komunistického režimu. A navíc byl členem KSČ“. Považuji za správné, když byli ze státní služby propuštěni příslušníci StB. Nechápu, proč by měli být paušálně diskriminováni třeba kriminalisté, lidé od dopravní policie apod. A v KSČ snad tam byli všichni (ve Fischerově vládě je jich taky habaděj). Je třeba říci, co tam dělal a proč kvůli tomu nemůže na omezenou dobu zastupovat generálního ředitele ČT (kdežto provozního ředitele dělat mohl).

Vychází najevo, že volební kampaň jak ODS, tak ČSSD budou řídit američtí specialisté na negativní kampaně. Skřížení amerických zkušeností s českou politickou náturou dá nepochybně vzniknout něčemu podobnému, jako byly v době mého mládí zápasy v bahně, jež bolševická propaganda uváděla jako příklad americké dekadence. Obě strany se budou nechtěně, ale horlivě snažit, aby k volbám přišlo co nejmíň lidí.

Bývalý americký viceprezident Cheney prý podle LN rozkázal CIA tajit protiteroristické plány a zastával používání kontroverzních vyšetřovacích metod. „Podle některých demokratů CIA a Bushova vláda o donucovacích metodách lhaly.“ Bylo by zajímavé sepsat jakási pravidla, jimiž se ve věku politické korektnosti a multikulturality má řídit moderní tajná služba. Především musí být zcela transparentní. Všichni příslušníci musí chodit jasně označeni, nejlépe v uniformách opatřených nápisem, ke které službě patří. Naproti tomu nesmějí být ozbrojeni, aby toho náhodou nezneužili. Výsledky svého bádání musí zveřejňovat v listech jako je New York Times nebo Washington Post nanejvýš s dvoudenním zpožděním. Při výsleších musí „zájmovou osobu“ o výpověď slušně poprosit a případně jí nabídnout nějaký pamlsek, pokud se rozhodne vypovídat (peníze ne, to by byla korupce). Atd.

Úterý 14. července: Kanada zavádí ode dneška víza pro občany ČR. Dalo se to čekat, podle kanadského velvyslance o tom čeští kompetentní činitelé věděli s dostatečným předstihem. Zpráva vyvolala bouřlivé reakce ve veřejnosti a politici se trumfují v tom, jak zpupným Kanaďanům zasolit. Čestnou výjimkou je jen předseda ODS, který si myslí, že se nemá podnikat nic, protože je to směšné (jsem stejného názoru). Abych ho nepřechválil, ODS podle očekávání svedla všechno na ČSSD, ČSSD naopak na ODS. Vláda udělala jakýsi kompromis, zavedla víza pro kanadské diplomaty a povolala českého velvyslance „na konzultace“ (dalším krokem je už jen přerušení diplomatických styků, k tomu ale těžko dojde). Celá akce s romskou migrací, vrcholící těsně před volbami do PS, vypadá jako prefabrikovaná se zjevně politickým záměrem, ovšem nikoli ze strany ODS nebo ČSSD, ani jedna z těch stran na nic podobného nemá. Kdo propadá hysterii (zvlášť když je to populistická předvolební hysterie, jak ji předvedl předseda KDU-ČSL Svoboda) dělá nejspíš přesně to, co si od věci ti, kdo ji spunktovali, slibovali. K tématu se vrátíme.

Předseda KDU-ČSL taky vyhlásil boj proti přeběhlíkům: lidovci nebudou přeběhlictví podporovat, k témuž by se měly veřejně zavázat i ostatní strany. Mělo by dojít k dohodě napříč politickým spektrem. Je těžké za tímto vyhlášením války přeběhlíkům necítit útok a ty, co odešli do TOP 09, KDU-ČSL dělá zároveň mravné gesto a přihřívá si vlastní polívčičku. Na výzvu mimořádně vykutáleně reagovali sociální demokraté: místopředseda Sobotka prohlásil, že mají bolestný zážitek s Pohankou a Melčákem, a proto se už dříve zavázali, že nebudou „zakládat vládnutí soc. dem. na principech přeběhlictví“. Krajně nebolestný zážitek s přeběhlicí Zubovou nechal stranou - ovšem, vládnutí na ni nezaložili, jen pád vlády politického soupeře. Přeběhlictví paní Zubové je sice maskované, ale mimořádně nešikovně.

Česká republika naváže diplomatické styky s Lichtenštejnskem (vida, je možné být pár let v EU a nemít se všemi zeměmi Unie diplomatické styky). Diplomatické styky nebyly, protože Československo kdysi podle Benešových dekretů okradlo vládnoucí rod Lichtenštejnska o mnohamiliardový majetek. Podle dekretů to byli Němci a jak podotýká v Právu jeden z nejstarších sopolupracovníků redakce (činil se v ní už od sedmdesátých let, kdy se list jmenoval ještě „Rudé“), kryjící se šifrou „kov“, navštěvovali protektora von Neuratha v době jeho působení v Praze. Teď bylo dosaženo dohody, že diplomatické vztahy jsou jedna věc a minulost druhá. Za tím účelem oddělení minulosti od přítomnosti bude ustavena komise historiků, která by podle ministra Kohouta „měla přispět ke vzájemnému poznávání společné historie a měla by být zaměřena především do budoucnosti. Čeští státně oficiózní historici se mimořádně hodí k tomu, aby byli zaměřeni na budoucnost. Společná minulost, kterou budou vzájemně s těmi z Lichtenštejnska poznávat, představuje právě jen to okradení, a bude ho třeba zakecat, nejlépe na způsob česko-německé deklarace, textem, který si obě strany budou vykládat po svém, tj. každá jinak, a obě budou mlčky tolerovat, že si to jinak vykládají. V případě ukradených miliard (o nic jiného nejde, Lichtenštejnsko bylo za války neutrální a Spojenci, aspoň ti západní tu neutralitu uznali) to sice bude mimořádně obtížný manévr, jsem však přesvědčený, že naši obratní diplomaté a historici to i tentokrát dokážou. Případem sporů s Lichtenštejnskem jsem se v Událostech už zabýval, uvádím tu, také pro doplnění informací, dva články: první a druhý.

Skupina poslanců ČSSD a ODS připravila ve spolupráci s ministerstvem dopravy novelu zákona o vyvlastnění. Podle ní bude zejména při výstavbě silnic a dálnic možné, aby soud rozhodl, že spor o vykoupení pozemku, jehož vlastník brání pokračování stavby, může probíhat zároveň za stavbou. Aniž bych se chtěl zastávat tohoto konkrétního řešení, považuji za nezbytné, aby v zemi, kde zbytky nevolnické morálky nedovolují formulovat, co je veřejný zájem, a zejména tam, kde jde o možnost vytřískat ze státu prachy (které de něho vložili občané, kde by se jinak vzaly), si každý šťastný majitel překážejícího pozemku hraje na mlynáře z Jiráskovy Lucerny, byly položeny určité meze drzosti, vychcanosti či bezohledně fanatické zapříčenosti (často jde jedno s druhým a třetím ruku v ruce) různých právnických i fyzických osob. Případ blokace obchvatu Plzně je dostatečný odstrašující případ. V zemi, kde neexistuje morálka, má liberalismus vymezené těsnější meze než v zemích kulturních.

Zvláště když jsou jiné příklady, kde by bylo třeba se soukromníků zastat proti ofenzivě politické korektnosti a multikulturality. Ministr Kocáb ještě předtím, než přihrál squattery majitelům proslulého domu v Truhlářské, nasliboval majitelce rekreačního areálu Žalov v Hodoníně u Kunštátu, že jej vykoupí: areál totiž byl původně za protektorátu koncentračním táborem pro české Romy a ministr ho chtěl zjevně v rámci piety proměnit zpět do podoby, jakou měl v době romského holocaustu. Akcím tohoto typu sice nerozumím, ale budiž. Jenže kompetentní úředníci nakecali majitelce, aby s letošní letní sezonou už nepočítala, protože do té doby bude koupě uzavřena. Nestalo se nic, majitelka je ve ztrátě, ministr se kroutí, že je v celé věci jen „dohlížitel“ (na co? Jak tu paní bezohledně odřít?) a všechno má na starosti ministerstvo školství. Majitelé vepřína („prasečáku“, jak s odporem říkají salonní představitelé „občanské společnosti“) jsou dost silní na to, aby si dupli, když si zemědělskou továrnu na pozemku, který se velmi částečně kryje s pozemkem někdejšího lágru pro Romy, nechtějí nechat zbourat. Ta paní byla asi relativně bezbranná a navíc projevila dobrou vůli, což se jí vymstilo. Považuju to za prasárnu. Menší, než romský holocaust, jistě. Ale nežijeme přece v protektorátu.

„Krajní pravice sílí“, píší v LN. Sílí tím, že se část Sládkových Republikánů připojila k Dělnické straně. Krajní pravice neznamená zatím žádné reálné nebezpečí. Stačí na ni i Policie ČR. Ve volbách dostane Dělnická strana sotva dvě procenta. Nebezpečí představují komunisté a postkomunisté. KSČM a Paroubkova (to zdůrazňuji) ČSSD.

Českými novinami se valí rozhořčení a protesty nad tím, že vláda hodlá v rozpočtu na příští rok podvázat financování Akademie věd ČR. Neznám situaci v ústavech Akademie, které se věnují exaktním vědám, a možnosti takových pracovišť přežít v případě, že by Akademie přestala existovat. Ústavy historické by měly být daleko spíš placeny přímo ministerstvem zahraničí, nebo, aby to bylo ještě jasnější, ministerstvem vnitra. Což mne vede k otázce (opravdu jen otázce): není Akademie věd ČR náhodou podobný relikt minulosti jako ČMKOS?

Středa 15. července: dnešní hlavní téma je stále ještě zavedení vízové povinnosti pro české občany cestující do Kanady. Česká vláda, která si skutečnost, že se oficiální kanadské oznámení o pár dní zdrželo, vysvětlila tak, že kanadské orgány rozhodnutí přehodnocují, byla očividně zaskočena, politici a „hlas lidu“ v novinách ji kritizuje za nedostatečnou razanci v odvetných opatřeních (lidově řečeno v pomstě). Zaznívá bolestínský nářek ušlápnutých (Martin Weiss mluví v LN si stěžuje, že nás v Bruselu drží za „postkomunistické ušmudlance“). Podle Práva vláda reagovala „poměrně bezzubě“. Jak by mělo vypadat zubaté vyjádření? Vyhlásíme Kanadě válku? Pak, protože nemáme námořní síly, bychom museli požádat o kanadský výsadek na našem území, abychom si to s nimi mohli rozdat. Je nepochybné, že Romové u nás mají problém (v Kanadě ho zainteresovaní, tj. zprostředkovatelé romského vycestovávání a různí užiteční idioti nehorázně nafukují, ale problém to je). Je nepochybné, že v kanadském rozhodnutí je něco vyčůranosti (mají takové pojetí práva na azyl, že ho nejsou schopni realizovat a pomáhají si takovýmihle fígly). A je nepochybné, že EU nás v případech jako je tento, vždycky nechá v rejži. Přesto je snaha po „odvetě“ vůči Kanadě nesmysl a členství v EU se nám rentuje. Tématu se týká naše dnešní glosa.

„Národní odpor“ zveřejnil na internetu jakýsi návod (na jednom konkrétním příkladě) jak zacházet „s prominentními poskoky systému“. Jako politická síla je Národní odpor zcela bezvýznamný. Jako ilegální teroristická organizace (jakási malá česká obdoba Al Kajdy) může být docela akceschopný. Doufám, že je policie taky tak bere. O „Národní gardě“ vázané na Národní stranu platí něco podobného. V Maďarsku obdobnou organizaci zakázali – ta byla sice asi tisíckrát silnější, ale i deset potenciálních teroristů může pro destabilizovanou a prohnilou společnost znamenat velké nebezpečí.

Generálním ředitelem ČT byl zvolen znovu Jiří Janeček. V době, kdy je člověk zvyklý jen na změny k horšímu, je žádná změna vlastně důvod k radosti.

Jiřího Paroubka rozzlobil článek někdejšího ministra obrany ČSFR a dlouholetého velvyslance ČR v Moskvě Luboše Dobrovského v LN. Dobrovský sociálně demokratického papaláše kritizoval za jeho návštěvu v Moskvě. Napsal o něm v oficiálním prohlášení: „Také pan Dobrovský, někdejší český velvyslanec v Rusku, vylezl z nějakého politického hrobu a odvažuje se mě kritizovat. Právě on svým nesmyslným protiruským postojem přispěl k rozvrácení česko-ruských vztahů především v hospodářské oblasti. Právě on má v současné době jedinou morální povinnost: mlčet a schovat se.“ Nad tímto chrapounským sprosťáctvím, stejně jako nad poznámkami jako „Waffen SS – pro pana Schwarzenberga píši raději německy“) se tají dech. Pokud je u nás většina lidí opravdu schopna volit tohoto člověka, zasloužíme si budoucnost, kterou nám pak připraví.

Místopředseda Senátu Petr Pithart se s námi v Právu rozdělil o několik svých vznešených myšlenek: „Současná krize, kterou existenčně pociťují již stovky milionů lidí, zdůrazňuje jako žádoucí postoje povýtce nemateriální, konzervativní, Evropanům tradičně bližší než zbytku světa. Ne že by bylo možné najíst se skromnosti, obléknout se do zdrženlivosti a postavit střechu nad hlavou z poctivosti, ale jedině s takovýmito postoji se lze jednou zvednout ode dna… Skromnost, zdrženlivost a poctivost – pravda, peníze si za nic z toho nekoupíš. Můžeš je ale – s těmito tradičními křesťanskými ctnostmi – nejen vydělat, ale také se nebát, že ti je někdo nebo “něco“, nějaká anonymní síla, kterou nikdo nedokáže předvídat, sebere.“ Nevím proč, asi proto, že Petr Pithart je politik křesťanský, mne nad jeho sugestivními řádky přišla na mysl slova Evangelia: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! … Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost.“ (Mt23,23-28).

KDU-ČSL se dohodla na volební spolupráci s Evropskou demokratickou stranou. Nepůjde o předvolební koalici (v tom případě by se zvýšila hranice pro vstup do PS na 10%), lidovci pouze poskytnou vůdčím osobnostem EDS místo na svých kandidátkách. Tento způsob spolupráce je účelný, protože jinak by spousta hlasů pro občanskou (tj. nikoli postkomunistickou) část politického spektra propadla. K problému se ještě vrátíme.

Patriarcha moskevský a vší Rusi Kirill se cítil být znepokojen tím, že Duma nedávno ratifikovala Evropskou sociální chartu, na jejímž základě by na ruských školách mohla být zavedena sexuální výchova. Poslanci putinovské strany Jednotné Rusko se nato rozhodli, že budou do budoucna návrhy zákonů předem konzultovat s moskevským patriarchátem. Jiří Paroubek má pravdu! V Moskvě už nesedí Brežňěv, Rusko se vrací ke svým starým tradicím. Heslo zní, tak jako za časů Nikolaje I.: pravoslaví, samoděržaví, národnost. A to je, uznejte, něco docela jiného než komunismus.

Barbora Tachecí pořídila pro Mladou frontu Dnes rozhovor s Miroslavem Kalouskem. Na jednu Kalouskovu odpověď reagovala tím, že veřejnost od politiků očekává veřejně pronášenou pravdu, nikoli lež. Zatímco to, co pronese instalatér, je prý celkem jedno, důležité je, jestli spraví kohoutek. Myslím si, že instalatér má stejnou povinnost nelhat jako kterýkoli jiný člověk. Lhát se nesmí.

Ve včerejších Událostech jsem uvedl, že Lichtenštejnsko je členem EU. Jde o omyl, na nějž mne několik čtenářů upozornilo. Za nepřesnost se mlouvám.

Čtvrtek 16. července: Kanadský ministr pro migraci Kenney se nechal slyšet, že je nutné reformovat udělování azylu v Kanadě tak, aby se obětem perzekuce dostalo rychlé pomoci a aby ho nemohli zneužívat ekonomičtí migranti. Ve Velké Británii např. se pravomoc prvního rozhodnutí o migrantech přenáší na státní správu, možnosti odvolání jsou omezené a žadatelé ze zemí považovaných za bezpečné jsou promptně vraceni domů. Situace Romů v ČR není v některých ohledech dobrá, ale není to důvod k útěku ze země. Snad si v Kanadě uvědomují, že v souvislosti se zavedením víz pro občany ČR mají problém i oni.

Řada významných politiků ze zemí východní a střední Evropy (většinou takových, kteří už nejsou ve funkci) se obrátila otevřeným dopisem na Obamovu administrativu. Vyjadřují své znepokojení z možného oslabení euroatlantické vazby tím, že USA ztrácejí o region zájem a upřednostňují jednání s Ruskem o globální bezpečnosti, a v souvislosti s tím i obavy, že by se ruský vliv v oblasti mohl v důsledku toho významně zvýšit. Problém je v tom, že u nás by si to velmi mnoho lidí buď přálo, nebo by jim to zase až tak nevadilo. Jejich ztělesněním a neoficiálním lídrem je předseda ČSSD Jiří Paroubek. Je třeba nejdřív přesvědčit lidi doma, aby na podzim nevolili Paroubka a jemu podobné. Když se to povede, můžeme právem chtít něco po Obamovi. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Komunisté dostali od svého vedení instrukce, jak mají odpovídat na choulostivé otázky (Může být komunismus demokratickým, hlásíte se k diktatuře proletariátu, co pro vás znamená listopad 1989, souhlasíte se soukromým vlastnictvím, co máte proti demokracii, jak se díváte na procesy z padesátých let, atd.), tj. jak mají správně zatloukat. Pro komunisty v minulosti (např. V letech 1945-7) nebyl nejmenší problém lhát, až se jim od huby prášilo, o specifické české cestě ke komunismu, zohledňující domácí demokratické tradice, o zachování soukromého vlastnictví atp. Lhali, dokud nespadla klec. Pak o těhle věcech lhát přestali, nebylo to už zapotřebí, a dělali pravý opak toho, co naslibovali. Dnešní komunisté jsou jiní, lepší: lhaní jim už tak dobře nejde. Např. pan poslanec Exner nevidí na diktatuře proletariátu nic špatného, slibuje jen, že nebudou žádné gulagy. Bývalý předseda Komunistického svazu mládeže Štefek zase mluví např. o zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Co na srdci, to na jazyku. Mají se ještě hodně co učit.

Repete demonstrace adolescentů proti státním maturitám skončilo trapným fiaskem. Ač se pan Soukup s paní Zubovou a servisní organizací Green Revolution snažili, až se z nich kouřilo (Soukup se prý podle LN zavázal studentům hradit výdaje spojené s dnešním protestem, což připomíná aktivity známé cestovní kanceláře ČMKOS), sešlo se nakonec jen asi sto lidí. Je to zvláštní nápad, pořádat demonstrace puberťáků v době prázdnin! Kromě toho mnozí z těch lidí už rozum pobrali a prokoukli, že je chce tímhle způsobem manipulovat Paroubek. Takže to vyšlo nakonec na způsob demonstrací proti americkému radaru: tři čtvrtiny národa je zásadně proti, ale když se má demonstrovat, sejde se vždy sto těch samých individuí (tzv. aktivistů).

Pátek 17. července poté, co Kanada dala najevo, že nehodlá v Praze zřídit konzulát, aby si lidé nemuseli jezdit pro víza do Vídně (přitom Rakušané víza samozřejmě nepotřebují), rozhodly kanadské úřady, že žadatel o vízum si ho ve Vídni bude moci vyzvednout až druhý den. Kanada podporuje turistický ruch v rakouské metropoli.

Jan Zahradil se stal místopředsedou nového „eurorealistického“ klubu v Evropském parlamentu. Gratulovat ale není k čemu, protože zároveň přestal být předsedou klubu ODS v EP a tedy také členem grémia strany. Je na tom tedy podobně jako Václav Klaus (vyhozený vzhůru na pražský Hrad) nebo Vlastimil Tlustý, respektive je něco mezi těmi dvěma případy: ocitl se v nejfešáčtějším exilu, do jakého se český politik může dostat. Tématu se týká naše dnešní glosa. (Euroskeptická frakce vůbec nezačala příliš úspěšně: její kandidát na místopředsedu EP nebyl zvolen, zato byl zvolen jiný, který se kandidoval sám a vzápětí byl za to z frakce vyloučen; vypadá to, jako kdyby se s českými zástupci dostalo do uskupení něco z ducha Josefa Švejka).

V Čečensku byla zavražděna členka hnutí Memorial Natálie Estěmirovová. Unesli ji za bílého dne z Grozného a druhý den ji našli zastřelenou kdesi v Ingušsku. Čečenský satrapa Kadyrov, který je ze zorganizování vraždy podezírán, prohlásil, že smrt zavražděné „bude vyšetřena v souladu s čečenskými tradicemi“. To zní velmi mnohoslibně. Ruský prezident Medvěděv prolévá krokodýlí slzy. Je zajímavé, jakou zálibu mají v zemi, kde zítra znamená včera, ve vraždění žen. Až se u nás dostane k moci Paroubek se svými moskevskými azimuty, může se něco podobného zavést i u nás, v rámci učení se od našich východních sousedů, které nám kdysi, v letech 1945 – 1989 tak pěkně šlo.

Dnes uplynulo dvacet let od slavného Jakešova projevu na Červeném hrádku. Nahrávka se prý tehdy šířila v zahraničí, a stejně se nyní po internetu řídí Paroubkovo „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás na to má?“ Je tu ovšem bohužel jeden podstatný rozdíl: v době, kdy Jakeš pronesl svůj projev, jeho hvězda nezadržitelně a definitivně zapadala. Paroubkova hvězda v posledních letech bohužel stejně nezadržitelně stoupá.

Sobota 18. července: podle průzkumu STEM by si 31% lidí přálo za premiéra Paroubka, 28% Topolánka, 11% Schwarzenberga. Veřejnost prý není nakloněna velké koalici, přála by koalici ČSSD s KDU-ČSL nebo s TOP09, respektive koalici ODS s TOP 09 nebo KDU-ČSL. Komunisté jsou ze stran, které mají šanci se dostat do Poslanecké sněmovny, jako koaliční partneři nejméně oblíbeni (nicméně podle ředitele STEM Hartla už lidé na „hru s komunistickým strašákem“ nevěří). Průzkumy tohoto typu jsou méně sdělné, než to na první pohled vypadá, hlavně o možných výsledcích voleb toho mnoho neřeknou. To neznamená, že by informace o toleranci veřejnosti k osobě Jiřího Paroubka nebyla znepokojivá a hrozivá. Rovněž bagatelizace „komunistického strašáka“, jak o ní mluví pan Hartl, svědčí o tom, že lidé podceňují jak ambivalentní postoj KSČM k totalitní minulosti, tak její tradiční vazby na Rusko, byť i nyní putinovské.

TOP 09 představila své nové logo v národních barvách (to původní, které před časem prezentoval Miroslav Kalousek, opravdu nebylo nejšťastnější). Při té příležitosti se předseda Schwarzenberg vyjádřil ve vlasteneckém duchu: Logo „vycházi z trikolóry. Jsem starší ročník, tak pro mě tyto symboly vlastenectví ještě něco znamenají. Tím, jak člověk zažil protektorát, rok 1945 i roky následující, tak tyto tři barvy jsou pro mě významné.“ Obávám se, že na Paroubka a Filipa to příliš nezabere, budou ho dál bít po hlavě jeho nevhodným třídním původem a cizáctvím.

Václav Bělohradský (Právo) a Eva Hahnová (MfD – Kavárna) spolu vedou jakousi bezděčnou „neantagonistickou“ polemiku o komunismu (Hahnová se odvolává na Bělohradského článek z května t.r.). Přestože mi četba textů obou autorů způsobuje poměrně značné fyzické utrpení, prošel jsem si je tentokrát pozorněji, a k problému komunismu a antikomunismu se ještě vrátím. Bělohradský ve svém článku mj. píše: „Komunismus, především sovětský a čínský, je kolonizací vlastního národa oligarchií revolucionářů, kteří se považují za nositele vyšší civilizace, proto berou na sebe „břemeno bílého muže“ a civilizují barbary.“ To je, řekl bych, nesmysl, ruský komunismus (tzv. marxismus-leninismus) byla ideologie ruského impéria, které bylo koloniální úplně stejně jako britské, jen mělo tu kliku, že mělo své kolonie srovnané na souši v celistvém území kolem ruské metropole. Stejně ale kolonizovali cizí národy (a přitom taky zotročili ten vlastní).

Komentátor listu The Economist prý (podle MfD) prohlásil v souvislosti s dopisem středoevropských státníků prezidentu Obamovi, že dnes už není Rusko pro Ameriku hrozbou. Má jistě pravdou. Bohužel pro nás je.

Lubomír Zaorálek opět prokázal, že pokud jde o sprosťáctví, jen neprávem zůstává skryt v Paroubkově stínu. O Schwarzenbergovi prohlásil (v souvislosti s dopisem Obamovi), že nerozumí českému národu a „staví se k němu jako takový chovatel koní. On ho často hodnotí, ale připadá mi, že hop nebere vážně“. Je to cizácký aristokrat, žádný vlastenec, na lid to nepochybně zabere a trikolóra ne emblému TOP 09 je proti tomu neúčinná. Naproti tomu další signatáři dopisu nejsou podle Zaorávka zase dost světoví: mají provinciálně hysterický obraz světa, z dopisu vane zápecnictví. Ještě že ČSSD disponuje člověkem Zaorálkova rozhledu! Je, jak se říkalo za totáče, národní formou a internacionální obsahem.

ČSSD plánuje v rámci své daňové reformy rázná opatření proti těm, co zbohatli neřádným způsobem: kdo budou odsouzen za trestnou činnost a neprokáže, jak přišel k majetku, bude o něj oholen. Lidé, kteří si během jednoho roku nakoupí nemovitosti za víc než deset milionů nebo movité věci za dva miliony, musí podat majetkové přiznání. A kdo nebude schopný doložit legální příjem, za nějž si majetek koupil, nepřijde o všechen, nýbrž jen o tři čtvrtiny (tj. bude mu na něj uvalena 75% daň). Nebylo by jednodušší majetek prostě zrušit?

V reakci na dopis Obamovi soutěží čeští politici a publicisté o bobříka nehoráznosti. Podle Jana Jireše (MfD), jenž autory tak trochu omlouvá jako blbečky, kteří to sice mysleli dobře, ale nakonec dosáhli pravého opaku, „dopis reprodukuje zastaralý stereotypní obraz střední a východní Evropy“ jako regionu politicky a ekonomicky nestabilního. Chce ten člověk snad tvrdit, že tenhle region je stabilní? Autoři prý vyčleňováním regionu „střední a východní Evropy“ oslabují hodnotu našeho členství v EU a v NATO – není co (ještě více) oslabovat, EU a NATO nám pomohou (neradi) jen tenkrát, když si dokážeme pomoci sami. Jak nám pomohla EU ve sporu s Kanadou o víza? Tvrdit, že ruská moc ve středoevropském regionu dramaticky narůstá, je prý přehnané. To říká Jireš v situaci, kdy např. Fico soutěží s Paroubkem o to, kdo rychleji a úspěšněji vleze Putinovi do zadnice. S ruskou kartou se tu zachází tak lehkomyslně, jako by zkušenost z let 1945-1989 byla docela zapomenuta. Asi byla. „V Kremlu už nesedí Brežněv“. V této souvislosti znovu upozorňuji na to, co jsem o dopisu Obamovi napsal v lidovkách.cz.

Petr Zídek se v dnešních LN (příloha Orientace) zamýšlí nad úspěšností Fischerovy úřednické vlády (podle CVVM má podporu 55% občanů) a ptá se, zda není na čase revidovat naše pojetí demokracie, např. pokud jde o nadměrné kompetence parlamentu a všeobecné hlasovací právo. Jsem stoupenec „buržoazní demokracie“, ale hlavně si myslím, že popularita dnešní vlády vyplývá z toho, že její mandát je výrazně omezen tím, co si může dovolit (za krkem jí sedí zároveň Paroubek i Topolánek) i časově. Kdyby Fischer zůstal u vesla rok a půl, vypadala by občanská podpora jeho vlády docela jinak. ¨Problém je tedy už ve východisku Zídkových úvah o revizi demokracie.

Pondělí 20. července: Oproti všem zprávám, které v posledních dnech prosakovaly ne veřejnost, se Martin Bursík rozhodl svou účast ve vysoké politice ukončit. Zůstane řadovým členem Strany zelených. Připomínám, že Bursík odstoupil po propadu SZ ve volbách do Evropského parlamentu. Je možné, že v pozadí jeho rozhodnutí je mimo jiné realistické zhodnocení situace (Strana zelených se zjevně vrací, a to na dlouhou dobu, do mimoparlamentního podsvětí), ale nemohu si pomoci, je na něm i něco důstojného. Bursíkovi se povedlo ten suspektní politický útvar zreformovat a dovést do parlamentu. Správně se rozhodl pro koalici s ODS a lidovci a odmítl jakoukoli účast na vládnutí závislém na komunistické podpoře. V rozhodujících věcech se choval ke svým koaličním partnerům loajálně (Klause zelení ovšem volit nemohli). Jeho poměrně nekonsolidovanou stranu roztrhl vedví problematický způsob koaličního vládnutí bez dostatečné parlamentní většiny a nadměrné ambice lidí soustředěných kolem hlavního sponzora strany Soukupa. Měl taky trochu smůlu. A vytýkat mu, že vyloučením dvou kverulantek způsobil pád vlády, je nesmysl. Musel je vyhodit v situaci, kdy už byly pouhou pátou kolonou ČSSD ve straně, které předsedal. Ostatně i dlouhodobý nenávistný štěkot ze stránek komentářové rubriky Práva svědčí o tom, že si zaslouží jisté uznání. Měl dobrou vůli a odešel sám v situaci, kdy by český politik odejít měl. Jaký rozdíl od Jiřího Čunka!

Papež Benedikt XVI. nesmí v Česku mluvit německy, aby nevzbudil negativní historické reminiscence. Nevím, proč Vatikán vychází takhle vstříc těm nejhorším šovinistům v ČR. Němčina je jazyk jako každý jiný. Žádný jazyk nemůže za to, že jím mluvila (taky) spousta odpudivých darebáků.. Ani ruština ne.

Podle průzkumu CVVM radikálně klesla popularita Jiřího Paroubka a stoupla popularita Mirka Topolánka. Paroubek ovšem ve vzájemném souboji pořád ještě vede o bod před Topolánkem a oba pánové se pohybují někde ve středu pole „soutěžících“ politiků. Na čestném třetím místě je premiér Fischer. Má velkou výhodu: předsedá velmi dočasné vládě s omezenými pravomocemi, nemůže toho moc zkazit, protože toho nemůže moc udělat. Informativní hodnota žebříčků popularity politiků je velmi omezená.

Úterý 21. července: „Zastávám postoj, že změny klimatu existují. Nemá smysl řešit, zda za ně může člověk, anebo jde o cyklické změny, to nechme odborníkům. Ale ty změny tady prostě jsou a je třeba se jim vyrovnat a přizpůsobit“, prohlásil místopředseda ODS Vodrážka. Pokud tím chtěl říci „je třeba se s nimi vyrovnat a přizpůsobit se jim“, zní to o hodně rozumněji než Klausovo vyvádění.

EU vyžaduje, aby památky, cesty a silnice, opravené z jejích dotací, byly označeny cedulkou, kde je to uvedeno. Dr. Rath chtěl před časem, aby hasiči, jiný přispěl na stejnokroje, to měli uvedeno na nášivkách. Z toho Martin Weiss vyvozuje, že se EU chová stejně jako Rath. Možná by stačilo sečíst to, čím přispěla EU České republice a porovnat to s tím, čím přispěl dr. Rath hasičům, aby vyplynul rozdíl. Pan Weiss zjevně vychází z toho, že pomáhat nám hodným Čecháčkům je pro EU povinnost, na niž je ze strany EU drzé upozorňovat. Závěrečné formulace jeho textu v dnešních LN, z něhož cituji, znějí: „Tady přece musí být nějaký zásadní rozdíl, říkali jsme si…. Ale na žádný rozdíl jsme nepřišli“. Zjevně by chtěly chtěly pro větší srozumitelnost doplnit: říkali jsme si s Danielem Kaiserem….

Podle průzkumu, který si nechalo pořídit ministerstvo zahraničí, je česká veřejnost pro to, aby zahraniční mise ČR měly zejména humanitární a záchranné cíle a zaměřovaly se na rekonstrukce a stavby budov a komunikací. Přitom je sporné, zda by ovšem taková mise měla být vyslána do Afghánistánu (42% pro, 41% proti). Nejlepší z hlediska souhlasu ve veřejnosti by možná bylo, kdyby mise byly vysílány do destinací jako je Malorca nebo Kanárské ostrovy a jejich cíle byly výrazně rekreační.

„Česká politika stále více degeneruje v pouhou přerozdělovací divadelní společnost. Divadelní, poněvadž politici musí hrát divadlo, aby získali od publika hlasy. Pokud jsou úspěšní a zasednou ve vládě, začíná fáze zákulisně přerozdělovací -spřízněným lobbistickým skupinám začnou ve formě státních zakázek či jiných výhod vracet to, co do nich tyto skupiny zákulisně investovaly. Neboť bez peněz se pořádné volební divadlo neobejde.“ To napsal v dnešních LN Josef Mlejnek jr. Nic proti kritickému a skeptickému náhledu na českou politiku, jistě si to zaslouží, ale v současné době je česká politika, jak se módně říká, „o tom“, zda tady bude v příštích letech demokracie nebo autokratický systém sice s poněkud jinými parametry než ten předlistopadový, ale přinejmenším podobně hnusný (může být klidně ještě horší, proč ne?). Záleží na tom, zda v podzimních volbách vyhrají, jak se zatím zdá (i když výraznost vítězství nemusí být tak velká, jak to původně vypadalo) Paroubek s komunisty, nebo ne. Zdá se, že si veřejnost ani ti, co o politice píší, vážnost situace vůbec neuvědomují.

Středa 22. července: Schwarzenbergově straně TOP 09 se možná podaří zničit senátorský klub KDU-ČSL. To, že utvoří klub vlastní (spolu se „Starosty“) je v podstatě jisté, protože shltne „Klub otevřené demokracie“ (jakýsi pozůstatek Unie svobody) a přetáhne dva senátory z KDU-ČSL. Pokud by přetáhla ještě jednoho, spekuluje se o exministru Jehličkovi, klub KDU-ČSL vezme za své. To, že se senátorský klub nové strany v Senátu montuje v podstatě z trosek US-DEU, je hrozivý signál a pro budoucnost ještě nevzniklé strany neznamená nic dobrého. Kalousek by musel být přímo politický kouzelník, kdyby se mu takového homunkula podařilo udržet při životě delší dobu, než jaká byla vymezena Straně zelených.

Jiří Paroubek podrobil v interním bulletinu strany tvrdé kritice místopředsedu ČSSD Onderku kvůli prohlášení, že osobní odpovědnost za výsledky podzimních voleb spočívá na předsedovi strany. Není divu, že ho to znervózňuje, Onderka mu signalizuje, že pokud strana nezvítězí (a je otázka, co vlastně lze považovat za vítězství, a co ne), nedopadne to s Paroubkem dobře (tím si pan Onderka zároveň dělá sám pro sebe alibi). Zároveň dává najevo, že má o úspěšnosti ČSSD ve volbách jakési pochybnosti. Paroubek se zlobí, a potvrzuje tak, že před volbami vládne ve straně poměrně velká nervozita. Tématu se týká naše dnešní glosa.

KDU-ČSL se ústy svého předsedy zavazuje, že nebude podporovat politické přeběhlíky. Prý se poučili z minulosti, z trojkoaličního vládnutí, a už takovou chybu neudělají. KDU-ČSL je nyní ovšem ovlivněna tím, že trpí problémem ne snad přeběhlíků, ale tak říkajíc uběhlíků (Kalousek ad.) Kromě toho, KDU-ČSL je strana schopná – zase podle svého nynějšího předsedy – vstupovat do koalice na pravici i na levici. Z toho plyne, že je schopna provozovat přeběhlictví nikoli individuální a anarchické, nýbrž celostranické, kolektivní, a ukázněné.

Jen velmi málokdy se ocitám v situaci, kdy musím souhlasit s dr. Rathem, ale na tom, co říká o možné pandemii „prasečí chřipky“, něco je. Jde podle něho o mediální bublinu, nebezpečnost choroby se nesmírně přeceňuje. Opravdu, vypadá to, jako by se celý svět už nějakou dobu třásl na nějakou pořádnou morovou ránu, a ona pořád ne a ne přijít. Rath upozorňuje na to, že virus může samozřejmě mutovat, ale například i tak, že se stane totálně neškodným. Doufám, že jako lékař ví, o čem mluví. Něco hysterického na tom, jak se na nemoc reaguje (je to zatím v příkrém rozporu s její dosavadní faktickou nebezpečností) opavdu je.

Brigitte Bardotová se obrátila na Sarkozyho manželku, aby přesvědčila prezidenta, že je nutno zakázat „odpornou smrtící podívanou“, tj. býčí zápasy. Musím se přiznat, že v této věci s bývalou filmovou hvězdou souhlasím. Pokud už se mají takové zápasy v aréně a před pulbikem pořádat, tak by měly být postaveny na principu fair play, tj. býk by měl být stejnou šanci na vítězství jako toreador. A pokud to někomu připadá nehumánní, pak by bylo dobré zápasy nepořádat, protože jinak je to jen zbabělé trápení zvířat. (Je to něco jiného než jatka: jatka nejsou simulované sportovní utkání).

V roce 1986 prý překonal jeden obyvatel západního Berlína berlínskou zeď tak říkajíc z druhé strany. Po zadržení dederonskou pohraniční policií prohlásil: Dobrý den, soudruzi, přicházím ze Západního Berlína a chci sloužit v Národní lidové armádě NDR nebo u vašeho útvaru. Vzhledem k tomu, že dotyčný na sobě měl při tomto prohlášení župan a pyžamo z blízké (západoberlínské) psychiatrické kliniky, nebylo jeho přání vyhověno a dederonské úřady ho promptně odlifrovaly zpátky na Západ. Myslím, že pokud ten člověk ještě žije, zasloužil by si Pamětní medaili Josefa Švejka první třídy.

V dnešní Mladé frontě Dnes bouří expublicista a předseda strany Věci veřejné Radek John proti systému nezdanitelných náhrad. K tomu třeba říci: to, o co nyní opravdu jde, je, zda Paroubek uspěje ve volbách nebo ne. Na tom závisí další osud této země. Poslanecké náhrady jsou proti tomu nezajímavá prkotina. Je to ovšem příležitost pro různé populisty, aby se na nich jako na falešném tématu dne profilovali a požírali voliče, kteří by jinak hlasovali efektivně proti Paroubkovi, to znamená odevzdali svůj hlas volitelným občanským stranám, těm, které mají naději se dostat do parlamentu. Dokud není prokázáno, že to pan John dělá schválně, je třeba vycházet z toho, že to dělá z hlouposti.

Český národ a jeho volení představitelé dávají mimořádný pozor na to, aby se různí cizozemci a zrádci nedostali zpátky k majetku, který jsme jim naším jánošíkovským právem momentálně silnějšího po 2. světové válce uloupili. Zdá se ovšem, že v poslední době je neúprosnost tohoto postoje změkčena velkorysým milosrdenství v jedné věci, totiž pokud jde o rodinné hrobky. Mimořádným výronem české velkorysosti bylo, když zásahem Ústavního soudu dostala dědička hlubocké větve Schwarzenbergů rodinnou hrobku přímo zpátky. Dědicové hraběte Kinského sice svou hrobku zpátky nedostanou, ale nedávno zesnulý hrabě by tam směl být pochován, ovšem jen pod dohledem českého státního úředníka. Protože dohled státního úředníka ovšem platí jen pro samotný obřad, hrozí nebezpečí, že urnu s ostatky, pokud bude např. bronzová a ne z papíru nebo z umělé hmoty, pak někdo ukradne. Pokud jde o Lichtenštejny, vypadá to na kompromis: hrobku sice zpátky nedostanou, ale smějí si zaplatit její opravu. „Je to pro ně velmi silná emocionální záležitost“, řekl k tomu jihomoravský hejtman Hašek. Myslím, že by pan Hašek měl prosadit, aby siLichtenštejnové směli zaplatit opravu své hrobky jen tenkrát, když ze svého nakřečkovaného bohatství podpoří nějaký výrazně sociální český projekt, např. vybudování nadstandardního útulku pro sociálně demokratické a komunistické politické důchodce (nevztahovalo by se na Miloše Zemana; Miloš Jakeš by naproti tiomu zahrnut býti mohl).

Jedním z dodnes plně nedoceněných důsledků klidného rozdělení československa je, že někdejší místopředseda federální vlády Ján Čarnogurský zůstal na druhé straně společné hranice. Dnes se – naštěstí tam – vyjadřuje kriticky k dopisu středoevropských politiků Obamovi. Slovensko by prý nemělo západ a východ rozdělovat, nýbrž naopak spojovat. USA jsou „vzdálený spojenec“, Putin by zjevně měl být spojencem blízkým. Ochlazování vztahů mezi východní a západní Evropou (zjevně je pod východní Evropou potřeba rozumět Rusko) mu připomíná Mnichovskou dohodu. Nevím proč. Mně koncept sbližování podle Čarnogurského připomíná léta 1945-7 a Edvarda Beneše, a proč, to vím zatraceně dobře.

Čtvrtek 23. července: Vážení čtenáři, promiňte mi včerejší a dnešní zpoždění, zasáhla vyšší moc, totiž (pokud tomu dobře rozumím) ČEZ. Od včerejška od 18.20 do dneška do 12.20 nešel ve venkovské lokalitě, kde nyní žiji, elektrický proud. Je to za dobu, co sem jezdím a posléze zde i bydlím (cca od roku 1969) absolutní rekord. O něčem podobném se bolševickému předchůdci naší nejbohatší firmy ani nesnilo. K pěknému výkonu panu Romanovi a jeho týmu srdečně blahopřeji.

Nespokojenost v ČSSD neutichá. Vznikl dokonce manifest jménem Vyšehradská výzva (podepsali ho mj. poslanec Šplíchal, který se nedostal se na volitelné místo pražské kandidátky, a profesor Kohák). Signatáři žádají dodržování demokratických pravidel řízení strany a zdůrazňují při té příležitosti, že ČSSD je politická partaj a nikoli obchodní společnost. Upozorňují, že úspěchy ČSSD byly spíš důsledkem chyb protivníka než průbojností jejích vlastních idejí, což se pak projevilo ve volbách do EP. Souhlas s výzvou vyslovil už sociálně demokratický „rebel“ Foldyna (proč by se mu nemohlo říkat rebel, když tak říkali Tlustému a jeho suitě), místopředseda Sobotka pokládá prohlášení za „běžnou součást vnitrostranické debaty“ (až tak běžné to zase není, je to signál velkého neklidu ve straně) jen si není jistý, zda by vhodnější čas ke zveřejnění nebyl až po volbách. Po volbách by podobné prohlášení bylo zbytečné – buď Paroubek uspěje a zavře kritikům huby, nebo neuspěje a „přátelé ho rozkrájejí na nudle i bez manifestů. Upřímně řečeno, nechtěl bych být teď v Paroubkově kůži, bojuje o holou politickou existenci. Sám to tak rozehrál: musí uspět, a to velmi výrazně. Jinak je s ním konec.

Je otázka, nakolik mu k úspěchu pomohou takové jeho iniciativy, jako je ta s platy ústavních činitelů: vlast je v ohrožení a ústavní činitelé (tedy ti, kteří by svou práci vlastně měli dělat zadarmo, protože za službu vlasti se neplatí, jak říkával známý český šovinista Rašín) musí jít příkladem vstříc. Platy dolů o 20%, poslanecké náhrady zdanit 23%. Až krize pomine, může se zase všechno vrátit k normálu. Protože jeho poslanečtí kolegové napříč politickým spektrem v zásadě souhlasí (zatím nikdy se jim ale ještě nepodařilo něco podobného odhlasovat), dovolím si vyjádřit zcela zásadní nesouhlas já. Jde o vlezlou populistickou potěmkiniádu, která nic neřeší, jen uspokojí jánošíkovsky naladěnou část českého publika: když už mně nikdo nepřidá, tak aspoň ať „těm nahoře“ uberou. Představa, že se něco vyřeší krkounstvím, je směšná. Vzhledem k vážnosti úkolů, které musí nyní řešit, jsem pro to, Aby ústavním činitelům bylo po dobu krize ještě přidáno.

Vzhledem k nespokojenosti ve straně Jiří Paroubek na tiskové konferenci zmírnil svou kritiku místopředsedy Onderky: jeho slova o Paroubkově osobní zodpovědnosti za výsledek nadcházejících voleb nejsou hloupá, jak napsal předseda v interním stranickém bulletinu, ale jen „nerozumná“. Místopředseda tedy před veřejností není přímo smradlavý skunk (takový otevřený názor je možné ventilovat jen ve vnitrostranické diskusi), ale jen individuum s intelektuálním deficitem. Onderka se k věci nevyjádřil, podle Práva drží na doporučení svých stranických přátel do konce týdne bobříka mlčení.

Staronový generální ředitel ČT Janeček se jako s prvním potentátem sešel s předsedou ČSSD Paroubkem. Jejich vztahy byly vždycky přátelské a loajální a pan Janeček dělal Paroubkovi v době jeho premiérování, co mu na očích viděl (viz zákaz pořadu Bez obalu po zřetelných na silných projevech Paroubkovy nelibosti). Do budoucna se tedy můžeme těšit na pokračování plodné spolupráce – zvlášť pokud Paroubek vyhraje volby a vstoupí hlavním vchodem do Strakovky. Zbývá jen otázka, zda je v ČT ještě co zakázat.

TOP 09 se má čile k životu: malý otesánek slupl senátorský klub „Otevřené demokracie“ a stane se nejspíš v Senátu třetí nejmohutnější politickou silou, což není až tak těžké, Senát je pořád ještě trochu poznamenán někdejším náporem „osobností“, jímž byl volební zákon šit na míru. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Václav Bělohradský tepe v Právu signatáře dopisu Obamovi. Šikovně si vybral z textu zjevný lapsus („Je nepochopitelné, že kritik jako francouzský antiglobalista José Bové nežádá o vízum do USA, zatímco bývalý aktivista Solidarity a nositel Nobelovy ceny míru Lech Walesa o něj žádá. Tato věc může být vyřešena jen, když se stane politickou prioritou prezidenta USA.“ Z toho by vyplývalo, že možnost navštívit USA bez víza není praktická záležitost, ale jakási pocta a měla by se udělovat individuálně – v Polsku přece nežijí jen nositelé Nobelových cen, ale taky různí klerofašisté, antisemité a političtí populističtí rabiáti, kdežto Francie není obývána samými agrorevoucionáři, kteří čas od času podpalují městské radnice). Bělohradskému se ovšem taky nelíbí, nevyslovený předpoklad, že boj za občanská práva v komunistických zemích byl něco docela jiného než všechny ostatní zápasy občanů o jejich práva, že by měl být zapsán v paměti americké veřejnosti jiným písmem než boj jednoho francouzského sedláka proti snaze nadnárodních koncernů ovládnout světové zemědělství. V dopise se ovšem neříká, že boj za občanská práva v komunistických zemích je něco jiného než ostatní zápasy za občanská práva, nýbrž (nepřímo) že je něco jiného než zápas pana Bového za větší státní dotace do zemědělství, a to je. Protože šlo o vybojování prostoru svobody v podmínkách rudého samoděržaví – prostoru svobody, v němž by se mj. mohla uplatnit i individua typu pana Bového se svými výstředními požadavky (což je nutný důsledek občanské svobody, ale nikoli její smysl).

Exposlanec a bývalý zahraničněpolitický expert Laštůvka jezdí do Moskvy na stáže do exkluzivního Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů, který bolševickému Rusku vychovával kvalifikované diplomaty (a tu a tam taky nějakého špiona). Protože odmítá, že by tam snad jezdil přednášet („Pravdou je, že na MGIMO občas vystupuji, ale nikoliv jako stálý profesor.Jsem tam ale často zvaný, takže tam několik dnů nebo nějaký ten týden v roce pobývám.“), nabízí se domněnka, že tam podobně jako kdysi Klement Gottwald jezdí, aby se naučil, jak nám zakroutit krkem. Protože Gottwald tam získal v tomto směru velmi solidní kvalifikaci, kterou pak plně uplatnil, je se čeho bát. Pan exposlanec pak mluví o tom, že rusofobie je u nás bohužel stejně rozšířená jako antisemitismus v 19. století. Zjevně mu zcela nedochází rozdíl mezi po zuby ozbrojeným ruským impériem, které navíc drží Západ v šachu rukou na kohoutku od plynu a ropy, a někdejším porobeným židovským obyvatelstvem ruské veleříše, vydaným všanc útisku, pogromům atp. Řekl bych, že je to drzost. Konečně pan Laštůvka tvrdí, že „současné Rusko má mnohem blíže k Rusku carskému“, jako by to byla nějaká pochvala. Podstatné je, že má pořád stejně daleko do Evropy.

Pátek 23. července: Zdá se, že v ČSSD to vře, a to v nejméně příhodné době, totiž dva a půl měsíce před volbami do Poslanecké sněmovny. Odbojní potentáti sepsali dokonce „Vyšehradskou výzvu“(podle názvu a stylu jakási vzdálená obdoba někdejší akce Dřevíčská výzva, pamatuje si na ni vůbec ještě někdo?). Hlásí se k ní řada politických stařešinů, které Paroubek vyhnal do důchodu, ale taky prof. Kohák, který žádný post v ČSSD nikdy nezaujímal. A nespokojenost, která dala výzvě vznik, byla cítit už dříve v některých vystoupeních významných činitelů strany (místopředsedové Sobotka a Onderka). Vedoucí představitelé ČSSD se od iniciativy tentokrát distancovali z poukazem na to, že podobné věci se mají řešit uvnitř strany a ne veřejně před volbami. To je jistě pravda, ale zdá se, že to nejde – ostatně sama výzva nebyla svými autory zveřejněna, ale „provalila se“. Nejvyšší politické patro ČSSD začíná připomínat vyplašenou slepičárnu. Jaký rozdíl proti předjaří tohoto roku! Tím nemá být řečeno, že Paroubek svou partii neuhraje. Naopak, pořád ještě je jeho úspěch pravděpodobný. Ale nebude to mít jednoduché a patří mu to.

Václav Klaus udělil prezidentskou milost člověku, který má na triku mnohamilionový leasingový podvod. Důvod není zjevný, a je to tak správné, prezidentské milosti se podle ústavy udělují bezdůvodně (přesněji řečeno udělující nějaký důvod případně může mít, ale nemusí se s ním nikomu svěřovat). Tématu se týká naše dnešní glosa.

Politolog Jan Kubáček se domnívá (viz jeho dnešní článek v MfD), že Paroubek a Topolánek jsou jakési spojité nádoby: když hvězda jednoho stoupá, druhý klesá, a mezi touto dvojicí se odehrává náš nynější politický život: „Když dělal v minulosti chyby předseda ODS Mirek Topolánek svým pověstným konfliktním hřímáním, boji s novináři, spory uvnitř strany a až příliš ostrým, často i vulgárním slovníkem, tak konstantně posiloval jeho vyzývatel Jiří Paroubek.“ Pan Kubáček je obětí a zároveň hlasatelem toho, že pokud jde o hulvátství, jsou si oba pánové rovni a začal Topolánek. To prosím není pravda. Pro spravedlnost je třeba říci, že s těmi grády, na něž jsme nyní už skoro zvyklí, začal Proubek hned poté, co se ujal premiérského úřadu, a Topolánek se jen nemotorně a humpolácky bránil. A za druhé: politický spor není Paroubek versus Topolánek, ale Paroubek versus Česká republika v té podobě, v jaké existuje od svého vzniku. Topolánek je přitom jen symbol bezmocnosti všech Paroubkových oponentů.

Sobota 25. července: Miloš Zeman pochválil „Vyšehradskou výzvu“. Dalo se to čekat. Pochválí všechno, co je proti Paroubkovi, který ho kdysi potřeboval pro volební kampaň a za tím účelem ho nějakou dobu tahal za nos (Zeman si ovšem tenkrát nepochybně představoval, že bude Paroubka z pozadí řídit, je zajímavé, jak lidé, kteří mají o sobě neúměrně dobré mínění, dovedou být naivní). Jinak pochybuji, že by se prof. Kohák nechal manipulovat Paroubkem (něco v tom smyslu z vedení ČSSD zaznělo, totiž že za výzvou stojí expředseda ČSSD), prof. Kohák je typická neřiditelná střela.

Jihomoravský hejtman Hašek v rozhovoru pro Právo opatrně kritizoval svého stranického předsedu: „Určitě by Jiřímu Paroubkovi slušela větší lehkost v jeho veřejném vystupování, možná více úsměvů, nemyslím teď žádný ironický úsměv.“ Přeměna Jiřího Paroubka v roztomilého člověka, o níž dnes ve vedení ČSSD leckdo sní, bude ovšem náročný proces a bude při ní třeba vyvinout značnou dávku brutálního násilí. Výsledek je nezaručený, zvlášť když se to všechno má stihnout dřív než do dvou měsíců, aby obrozený předseda s lidskou tváří dokázal ještě nějaké voliče okouzlit.

Běloruský prezident Lukašenko se, jak se zdá, pokouší přeorientovat na Západ. Je otázka, zda jen vydírá Putina (to by byl v jeho choulostivé pozici dost riskantní experiment), nebo to myslí vážně, což by bylo taky hazardérství. Bělorusko vypadá jako zvláštní výsadek postsovětské republiky středoasijského typu na místo, na než je bohužel z Evropy poměrně dost vidět. Taky bych se docela rád od někoho povolaného dozvěděl, zda Bělorusové jako politický národ existují (Ukrajinci např. existují, i když s problémy, dali o sobě velmi zřetelně vědět) a jaké jsou etnické hranice běloruského národa. Každém případě je jisté, že pokud si Západ postaví jako podmínku přimknutí Běloruska k Západu demokratizaci ve stylu Staré dobré Anglie, o Bělorusko přijde (nevím, proč by se na Lukašenka měly klást podstatně jiné nároky než na Kaddáfího, ostatně ke Kaddáfímu má při vší své specifičnosti daleko). Lukašenkova pozice na Západě je velmi slabá, což je vidět na tom, že se na něm profiluje jako zastánce lidských práv dokonce i Václav Klaus.

Daniel Kaiser se pozastavuje v LN nad tím, že stranu TOP 09 podpořil cizí státní příslušník (Slovinec). Nevím proč by nemohl. Že to není zvykem v USA nebo ve Velké Británii, neznamená ještě, že se to nesmí. Respektive není to žádný rozumný důvod. Důvod by byl, že se dotyčný snaží v ČR prosadit slovinské národní zájmy. Důvod dosti hloupý, ovšem.

Pondělí 27. července: Nervozita mezi hlaváči v ČSSD je veliká. Pokud jde o tzv. Vyšehradskou výzvu, uchýlil se Paroubek k průhlednému a poněkud legračnímu manévru – postavil se jí tak říkajíc do čela: s kritiky mnohdy souhlasí, diskuse je podle něho esencí demokracie (to ovšem neplatí pro panské skunky, jako je Schwarzenberg nebo Dobrovský; diskutuje se jen mezi přáteli). ČSSD má problém, průzkumy veřejného mínění jí nějak v poslední době nevycházejí. Bude zapotřebí vyměnit průzkumníky, neosvědčili se.

Místopředsedovi ČSSD Urbanovi se přihodila nemilá věc: strávil svou dovolenou v Toskánsku, aniž by tušil, že tam pobývá taky úhlavní nepřítel sociálních demokratů, předseda ODS Topolánek. Teď se dušuje, že o tom neměl ani ponětí a zuřivě se brání podezření, že by tam snad s Topolánkem vyjednával o velké koalici. Jak vidno, jezdit před volbami do turisticky atraktivních lokalit je riskantní věc, člověk tam snadno narazí na politického belzebuba a vystavuje se podezření, zda se s ním náhodou nespustil.

Zatímco přeběhlice Zubová si našla útočiště v ČSSD, její někdejší souběhlice Kuchtová usiluje o triumfální návrat do Strany zelených. Ze Strany zelených je ovšem její zásluhou politicky neobyvatelná ruina, a to v tak strašném stavu, že návrat paní Kuchtové ji nemůže proměnit ani k lepšímu, ani k horšímu, a to už je co říci. Někdejší místopředsedkyně SZ dnes v Právu své exkolegyni trpce vyčítá, proč založila napřed Demokratickou stranu zelených, aby pak mohla přeskočit na kandidátku ČSSD, měla prý přeskočit rovnou. Hlavní problém je ale v tom, že Zubovou doprovází (nebo snad řídí?) někdejší zelený supersponzor Soukup. Paní Kuchtová naopak zůstala na suchu. Je to smutná, ale velmi zasloužená odměna za její specifickou politiku.

Michal Mocek v Právu dokonale zdomácněl, je zjevné, že tam patřil odjakživa a MfD byla jen jakousi bezděčnou oklikou. Dnes si vzal na paškál premiéra Fischera za to, že nedělá vyváženou politiku na Blízkém východě. Během jeho návštěvy Izraele totiž nepadlo ani jediné upozornění, že i Praha (stejně jako EU) vidí v rozrůstajících se osadách na palestinských územích a v expanzi židovského osídlení do arabských částí Jeruzaléma jednu ze zásadních překážek pro mírové řešení. Rakety z Gazy jsou taky překážka pro mírové řešení, jenže teroristům z Hamásu to mohou evropští Chamberlainové a Runcimanové opakovat od rána do večera, a ti z nich mají tak nanejvýš srandu. Naproti tomu Izraeli mohou diplomati s deštníkem způsobit svou indolencí vážné problémy. Pokud pan Fischer přijel do Izraele tak říkajíc bez deštníku, šlechtí ho to. Panu Mockovi se dále nelíbí, že „čeští představitelé“ požadují, aby pokud jde o izraelskou politiku ve východním Jeruzalémě, byla vyslechnuta i izraelská strana. Přirovnává to k tomu, že by unijní země chtěly ve věci kanadských víz pro české občany vyslechnout taky Kanadu. Správně! Při dojednávání míru pro naši dobu v Mnichově v roce 1938 se Francie a Británie s „československou stranou“ taky nepáraly.

Strana Občané.cz je konzervativní strana par excellence. Členský příspěvek činí podle LN padesát tisíc korun (měsíčně? To není ze zprávy jasné), takže má jen dvacet pět členů. To je sice velká výhoda (členstvo je v politických stranách zdrojem největších potíží, a když už ho nelze eliminovat úplně, jak to učinilo kdysi Občanské fórum, je třeba ho maximálně omezit), ale má i svou stinnou stránku. Stranu teď opustila její studentská sekce: je to sice jen pět lidí, ale zároveň 25% členské základny. Odcházejí prý do TOP 09. Studenti, jak známo, mají hluboko do kapsy, a v TOP 09 nepochybně panují, pokud jde o členské příspěvky, lidštější poměry. Ti, co ve straně zbyli, se mohou utěšovat tím, že volební vyhlídky Občanů.cz odchod 20% členstva nijak výrazně neovlivní.

Hospodářské noviny přinesly dnes podrobnou informaci o nové iniciativě KSČM: nabízí Paroubkovi, že splní skoro všechny jeho podmínky, když je vezme se vším všudy do party. Paroubkovi se to nelíbí, vyhovovalo mu, když ho KSČM podporovala jaksi nenápadně a z pozadí. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Úterý 28. července: Evropská unie vyjádřila „silnou solidaritu“ s ČR ve věci kanadských víz pro české občany. Švédský ministr zahraničí Bildt řekl: „Doufám, že dialog s kanadskými úřady povede k rychlému řešení.“ Další kroky EU zatím neplánuje. Z toho se dá per analogiam usoudit, že kdyby se Rusové zase rozhodli poskytnout nám bratrskou pomoc, můžeme ze strany EU počítat s vyjádřením velmi, ale opravdu velmi silné solidarity.

Předseda jihomoravské KDU-ČSL Juránek a místopředseda KDU-ČSL Macek jsou předvolebně a zcela zásadně proti případné stavbě nové mešity v Brně. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Jiří Paroubek jako by s předstihem reagoval na to, co jsme tu psali o potřebě vystřídat průzkumníky veřejného mínění. Rozhodl se před volbami angažovat americký Gallupův ústav. Doufejme, že bude mít s americkými věštci preferencí šťastnější ruku než s těmi českými. Jeho možnosti jsou oproti dávné i nedávnější minulosti bohužel omezené – když se mu jejich prognózy nebudou líbit, nemůže je popravit, jenom vyhodit. Náš svět se humanizoval. Je to vidět i na tom, že předseda ČSSD volí před volbami lidštější cestu i vůči médiím: neusiluje ty existující zničit, ale založit si svá, lepší, prozatím na internetu. A po volbách se uvidí.

V příloze MfD Střední Čechy píší o „rakousko-uherském“ generálovi Michaelu von Melasovi, který je pohřben v Týnci nad Labem. Generál zemřel v roce 1806. V roce 1806 nebylo ještě po Rakousku-Uhersku ani stopy, vzniklo rakousko-maďarským vyrovnáním v roce 1867.

„Komunisté často argumentují, že „katolíkům se odpustilo“, a taky vraždili a mučili. Neodpustilo. Žádný kardinál nebo papež nemůže nikoho poslat na smrt. O to tady jde“, píše v dnešních LN Ondřej Neff. Z toho jako by vyplývalo, že posláním kardinálů a papežů, dokud se jim to nezatrhlo, bylo vraždit a mučit. Ve skutečnosti stavění komunistů a katolíků na jednu rovinu je nekorektní a nesmyslné. Křesťanství je základ, na němž dnes stavíme (aniž by si to mnozí z nás uvědomovali). „Komunismus“ (dejme tomu ten Marxův) je jurodivý pokus vytvořit jakési antikřesťanství. Není náhodou, že nakonec skončil (v poněkud upravené podobě) jako ideologie ruského samoděržaví. Křesťanské církve budovali lidé, smrtelní a hříšní. Měli své chyby a jejich dílo podléhá, jako každé lidské dílo, kritice. Lze je kritizovat, ale nelze katolíky stavět do jedné řady s komunisty. Opakuji znovu, co na toto téma kdysi napsal František Palacký (který nebyl katolík): „Já pak jsem přesvědčen, že církev jak křesťanská vůbec všude, tak i zvláště katolická v Čechách způsobila po celý čas bytu svého nepoměrně víc dobrého nežli zlého. Historie ovšem připomíná vždy více o výtržnostech ve společnosti lidské a o hlučném rušení předepsaného mravního i právního pořádku, nežli o jeho zachování a o tichém obecenstva živobytí: ale tím nikoli nezapírá, nýbrž spíše potvrzuje nesmírnou toho převahu, pokládajíc je jako za pravidlo, ježto rozumí se všude samo sebou.“

Středa 29. července: KDU-ČSL představila veřejnosti svůj program pro boj s korupcí. Navrhují mj. zpracovat do zákonů institut „agenta provokatéra“. Ten by směl veřejné činitele tuzemské i zahraniční navádět k úplatkářství a nemusel by přitom být policistou. Zdá se, že se lidovci pokoušejí stvořit jakousi sekulární obdobu čerta. Čert bude svádět ke hříchu jen veřejné činitele. Neveřejní činitelé se uplácet smějí. Návrh je zároveň populistický a amorální, a navíc neúplný. Nepostihuje ty, kteří úplatky nabízejí. Měl by se tedy doplnit o agenty, veřejné činitele tuzemské i zahraniční, kteří budou okatým škemráním o úplatky svádět své bližní k hříchu (trestnému činu). Teprve pak bude úplatkářství vystaveno frontálnímu útoku. Problém vznikne jen tenkrát, když nějakým nedopatřením narazí agent-uplácející na agenta-upláceného. V tomto případě by nabídnutí ani přijetí úplatku nemělo být trestné. Takže by se všichni, co chtějí úplatky dávat, i všichni, co chtějí úplatky brát, měli dát předem najmout jako policejní agenti. Úplatkářství by sice bujelo dálo, ale bylo by tak říkajíc pod kontrolou.

Sociální demokrati z Litoměřicka se zuřivě přou o kandidátní listiny. Proti sobě stojí stoupenci krajského předsedy Bendy a skupina kolem podsednického starosty a exposlance Kopeckého. V Podsedicích padla svého času proslulá přátelská facka, snad to bude účastníky sporu inspirovat.

V Lidových novinách se dnes podrobně věnují případu podnikatele a dobrého známého pražského primátora Béma Romana Janouška. Záležitost otevřela před časem MfD (Janoušek měl mít údajně problém se švýcarskou prokuraturou kvůli kontům ve švýcarských bankách). Podle LN jde o aféru, zasahující jak Bémovu, tak Topolánkovu „frakci“ v ODS. Informace v LN přitom vycházejí z dokumentu připisovaného protikorupční policii, k němuž se ovšem protikorupční policie nehlásí. Navíc mluvčí protikorupční policie popřel, že by jeho útvar byl někdy zahájil trestní řízení nebo i jen prověřování v souvislosti s Romanem Janouškem. Nad hodnověrností materiálu se tedy vznáší jakýsi dotazník. Co se zdá být - na první pohled ovšem - zcela neproblematické, je podezření, že se jedná o velmi brizantní nálož vloženou v citlivém předvolebním období dovnitř rozhádané ODS (kdyby se podařilo ODS rozvrátit, znamenalo by to zásadní politické změny na české politické scéně, a to výrazně k horšímu; z toho hlediska se nabízí otázka cui bono). Pokud by tato spekulace byla pravdivá, bylo by to uděláno velmi šikovně, podstatně šikovněji než akce s Kubiceho zprávou. Včetně toho, že materiál hybatelé aféry nepřihráli Právu, ale LN coby „pravicovému“ médiu (novinám pak nezbývá než záležitost zveřejnit). K případu se vrátím.

Afghánská poslankyně Malai Joyaová (soudě podle článku v LN osoba velmi statečná) prohlásila na téma úsilí Západu o změny v Afghánistánu, zahrnující mj. i větší svobodu: „Žádný národ nemůže věnovat osvobození jinému národu. Pouze národ, který se může sám osvobodit, může být svobodný.“ To je pravda do slova a do písmene: např. ten, kdo jen pasivně strpí své osvobození, si takto získanou svobodou nebude vědět rady. Možná, že by to mělo být jakési obecné, nestranické heslo do nadcházející volební kampaně, je to pro českou společnost velmi inspirující.

Čtvrtek 30. září: Mladá fronta Dnes a LN se nyní systematicky zabývají skandály souvisejícími s ODS. V MfD jde o podivnou kumulaci čelných představitelů ODS, jednoho z ČSSD (exministra Urbana) a lobbyistů svázaných s ČEZem. Dnes dali k dispozici sérii fotografií, sledování těch lidí prý měl zorganizovat bývalý šéf rozvědky Randák, ale nehlásí se k tomu. Není taky jasné, kdo to financoval, sledování prý stálo spoustu peněz. Podobně se protikorupční policie nehlásí k dokumentu, který má k dispozici redakce LN a který se týká vazeb podnikatele Janouška na obě znesvářená křídla v ODS. Musím říci, že podobná frontální mediální akce, soustředěná na největší politickou stranu, nota bene těsně opřed volbami, je něco, co nepamatuju. Kubiceho zpráva je proti tomu žabařina. Mimo aféru vlastně zůstaly menší strany, Paroubkova ČSSD (Urban patři k těm, co občas kverulují) a prezident Klaus, který se vznáší vysoko nad politickou vřavou. Okolnosti jsou dosti podezřelé, což samozřejmě ještě neznamená, že obsah nemusí být v menší či větší míře pravdivý. A hlavně, do voleb se nestačí spolehlivě zjistit, co je pravda a co ne, nýbrž jen to celé pořádně rozmazat. O což zjevně jde.

Omluva KSČM už není téma, protože lidé by jí nevěřili, tvrdí Jiří Paroubek. Taky a hlavně se ovšem Jiřímu Paroubkovi nehodí být ke komunistům příliš vstřícný před volbami. Po volbách už bude zase jiná situace.

Do toho do všeho přišla ještě patálie s početnou skupinou romských turistů z Rumunska, kteří čekají na uzdravení romského chlapce (údajně následníka trůnu), který se při koupání někde v Čechách málem utopil a leží ve Vinohradské nemocnici v kritickém stavu. Romové buď nemají peníze, nebo nehodlají za ubytování v Praze nebo u Prahy platit, české úřady dávají najevo naprostou bezradnost a zřejmě se především hledí vyhnout jakémukoli skandálu, který by ještě posílil image rasistické země, kterou ČR získala v souvislosti s kanadskými vízy. Problém je jen, že takovýhle postup může těžko skončit jinak než průšvihem úměrným opatrnosti úřadů a policie.

Američané prý uvažují pro budoucnost s tou eventualitou, že by se členem NATO mohlo stát i Rusko. V tom okamžiku nám bude členství v alianci k ničemu.

Pátek 31. července: Společnost Faktum Invenio se vrátila k průzkumům preferencí politických stran (podotýkám, že bezprostředně před posledními dvěma volbami dokázala nejpřesněji odhadnout jejich výsledky). V tuto chvíli těsně vede ODS před ČSSD (31,8%, 79 mandátů proti 29,2%, 73 mandátům). Do PS by se dostali ještě komunisté (13,6%, 29 mandátů), KDU-ČSL (7,7%, 14 mandátů) a nově i TOP 09 s 5,2% a 5 mandáty. ČSSD s komunisty by tak měla slabou většinu dvou mandátů, další mpžná většinová koalice při tomto výsledku je už jen ČSSD – ODS (když necháme stranou víc než nepravděpodobnou spolupráci ODS s KSČM). Statistická chyba v přepočtu na mandáty obnáší 2 poslanecká křesla, výsledky jsou tedy dost těsné. Preference TOP 09 mohou ještě růst, zajímavé to bude, jen když porostou díky těm, kteří zatím k volbám jít nechtějí nebo podporují v podstatě nevolitelné strany (např. SZ). Před posledními volbami byl náskok ODS podstatně větší, ale do voleb je ještě dlouhá doba. A je otázka, jak se do preferencí ODS promítnou skandály, kterými teď žijí česká média.

Předsedu ODS Topolánka rozlítila fotografická vášeň neznámých fotroamatérů, na níž se nejasným způsobem podílel bývalý šéf rozvědky Randák. Objektem se stal mj. právě předseda ODS za jakéhosi kolektivního výletu českých podnikatelů, lobbyistů a politiků do Toskánska. Tvrdí, že jde o neoestébácké metody. Ne že by na tom nebylo vůbec nic, ale je mimořádně hloupé, když se české politické špičky chovají tak, že si o něco podobného přímo koledují. Pan Randák měl samozřejmě ty nejpočestnější úmysly (chtěl odhalit, „jak to v tomto státě funguje“), jediná černá ovce z ČSSD, v toskánském tažení namočená, místopředseda Urban, si okázale posypal hlavu popelem. Tématu se týká naše dnešní glosa. V ODS i v ČSSD se množí dohady, že jde o důsledky vnitrostranického boje v obou stranách. Na to mi ta akce připadá příliš dokonalá a příliš rozsáhlá.

Spojené státy prý uvažují o tom, že by radarovou základnu umístily případně i jinam než do ČR. Není divu, zmírnily by se napětí v americko-ruských vztazích a zároveň by spadl, pod stůl projekt, který v ČR naráží na odpor mezi politiky (KSČM, ČSSD), podporovanými v této věci velkou většinou veřejnosti. Pokud se tak rozhodnou, nikdo v Česku se nemůže divit a nikdo v Česku jim to nemůže vyčítat.

Italský premiér Berlusconi nabídl jakési „elitní prostitutce“, s níž udržuje úzké vztahy, křeslo v Evropském parlamentu. Je to pěkné svědectví o tom, jakou vážnost té instituci přikládá a vůbec, jaké vážnosti se v Evropě ta instituce těší.

Rusko obviňuje Ukrajince z rehabilitace fašismu: v Lvově yvšla knížka o ukrajinské dobrovolnické divizi SS „Divizija Galičina“, která bojovala v druhé světové válce na straně Německa proti Rusům. Ukrajinci berou ty dobrovolníky jako bojovníky za svobodu Ukrajiny, ruské úřady běsní. Podobný problém mají v Litvě, Lotyšsku a Estonsku. K tomu je třeba jen poznamenat, že Němci Ukrajinu, Litvu a Lotyšsko stejně jako před nimi Rusové okupovali. Žádná ukrajinská, litevská ani lotyšská armáda nemohla vzniknout, a jedinou možnost, kterou těmto národům dali, aby mohly vytvořit ozbrojené oddíly, byly právě tyto dobrovolnické jednotky v rámci SS. Byl to mimořádně vyčůraný projekt: když chcete někdy v budoucnu bránit svou svobodu proti Rusům, musíte se napřed s námi pořádně spustit. Byla to pro ty národy strašná situace.