Čtvrtek 2. května: Česká lékařská komora připravuje další akce proti ODS a Klausovi. Mj. prý hodlají zastavit příjem stížností na lékaře a všechny přesměrovat osobně na Klause. Akce dr. Ratha je slušně řečeno velmi smělá, předseda komory pokračuje v kursu, který kdysi nastoupil výrokem, že lékařská stávka musí pacienty bolet. Je za ní ne zcela podložené přesvědčení, podle něhož je úloha lékařů je ve společnosti natolik nezastupitelná, že si mohou dovolit společnost a zejména politiky jednoduše vydírat. Tento názor se ovšem opírá spíše o literaturu (příběh o dentistovi Železném a oberstu Fliedrovi z Haškova Švejka) než o skutečnost - za "totáče" to příliš nefungovalo. Zdá se ostatně, že dr. Rath nemá v tažení proti ODS dostatečnou podporu ani v řadách ČLK. Jedno se mu ovšem nedá upřít: stal se reprezentativní součástí polistopadového našeho univerza, stejně jako pánové Soudek, Železný, Junek, Kožený, Stehlík a Dušek. Jací podnikatelé, takoví odboráři.

Velký malý muž české politiky, předseda zahraničního výboru Senátu (a taky ODA) Michael Žantovský to v USA schytal od náměstka ministra obrany Paula Wolfowitze. podle názoru USA je nákup gripenů zbytečný a poškodí česko-americké vztahy. Pan dvojnásobný předseda, místo aby americkému politikovi slušně sdělil, že bere názor našeho spojence se vší vážností na vědomí, ale o věci se bude rozhodovat v Praze, šíří po Česku děs a hrůzu: pozor, Velký bratr se zlobí!

Pivovar Radegast urazil válečné veterány, všechny Čechy a dotkl se nešetrně samé podstaty češství! Natočil totiž reklamu na své pivo v panteonu Národního památníku na Žižkově. Reklama (většinou jste ji viděli) evokuje scenérii jakési promoce, sál byl využit jen jako kulisa, většina lidí (ani já) vůbec nevěděla, kde se to odehrává, k Národu a Památníku to nemá žádný vztah. K čemu je takové dětinské, na mindrácích založené urážení, jehož pravzorem jsou hysterické reakce komunistického režimu z 60. let na tzv. "poťouchlosti" (Kreslíř Haďák šel tenkrát natvrdo do basy za parafrázi bolševického státního znaku, kde na "husitské" pavéze s pěticípou hvězdou byl se dvěma ocasy místo lva vyobrazen Švejk, třímající v ruce půllitr piva. Haďák to ovšem nakreslil schválně, lepší příklad by byl onen nešťastník z Haškovy povídky, který sklíčen neodkladnou potřebou zneuctil Žižkův dub u Přibyslavi). Kampaně tohoto druhu zjevně patří k "obraně národních zájmů".

Svátek prvního máje zpestřily jako obvykle bitvy skinů a anarchistů s policisty. Na Letné se v úctyhodném počtu sešli komunisté (strana oproti všem prognózám jen kvete, je jich rok od roku víc; smutná legitimace pro polistopadový režim).

Pátek 3. května: Premiér Zeman jednal s vedením KSČM o nákupu gripenů. Spolupráce s KSČM se zdárně rozvíjí. Podle místopředsedy Ransdorfa sice “žádný závazek podpory samozřejmě nepadl”, ale “ve světle nových skutečností záležitost dnes znovu projedná výkonný výbor strany”. Copak jim Zeman asi slíbil?

Při hlasování v poslanecké sněmovně podle očekávání návrh poslance Bendy na zrušení povinného členství v lékařských komorách neprošel.

poznámka

Podle novely sdružovacího zákona budou demonstranti muset na výzvu policie odhalit tváře: avšak teprve v okamžiku, kdy vznikne důvod, aby policie zasáhla. Kdyby zákaz platil všeobecně, ohrozil by prý konání maškarních průvodů. Úprava mi připadá poněkud nepraktická. Představme si dav rozzuřených radikálů, jedno zda pravých či levých, před restaurací Mac Donald´s na Václaváku. Nálada houstne. Najednou z davu vyletí kámen směrem k výloze. V tu chvíli velící důstojník policejní zásahové jednotky zavelí, kalhoty, totiž masky dolů, extremisté disciplinovaně poslechnou a řež může začít. Skoro to vypadá, že by praktičtější bylo skinům a anarchistům maškarní průvody zakázat.

Další zneuctění všeho, co je nám svaté: leták Pozdrav ze Sudet. (Rekord ve zneuctívání ovšem mají ve Francii: Le Pen tam zneuctil Pannu Orleánskou. Vzhledem k tomu, že Johanka z Arcu je už víc než půl tisíciletí po smrti, jedná se o mimořádně ohavný případ nekrofilie).

poznámka

Sobota 4. května: Václav Havel při setkání s představiteli Koalice sdělil, že nemusí pověřit sestavením vlády zrovna představitele vítězné strany: chce se stranami nejprve vést jednání ohledně jejich koaličního potenciálu, zeptá se jich i na jejich odvahu či vůli, schopnost či možnost navrhnout ministerského předsedu a sestavit vládu, která by získala podporu parlamentu. Zkrátka chce dělat fóry. Samozřejmě mu ústava neukládá pověřit sestavením vlády zástupce nejsilnější strany, ale pokud tak neučiní, mělo by být jasné, že jde o cosi mimořádného a musí to být tedy přesvědčivě zdůvodněno. Jmenovat někoho jiného než vítěze voleb má smysl např. tehdy, když je zjevné, že vítěz nemá šanci sestavit vládu. Jinak to bude vypadat - a ostatně už to taky vypadá - jako pouhý truc proti očekávanému vítězi nadcházejících voleb, Václavu Klausovi. Volby přitom mohou docela dobře dopadnout tak, že jiná možnost než koalice ODS - ČSSD (nebo v horším případě ODS - ČSSD - Koalice) nebude a Havel to bude mít docela jednoduché. Takže prezident se hodlá zašprajcovat v této poměrně málo významné věci, kterou navíc veřejnost nevnímá jako boj za demokracii, ale jako zápas s odvěkým nepřítelem Klausem. Zato tam, kde o něco šlo, ve věci parlamentního prohlášení o prezidentských dekretech, Klausovi ochotně vyhověl, bez jakéhokoli odporu se připojil k obnovené Národní frontě a celé vlastenecké tažení tak vlastně posvětil.

Předseda ČSSD Vladimír Špidla je nebezpečný člověk. “Mezinárodně politická situace”, tvrdí v rozhovoru, který poskytl sobotnímu Právu, “není extrémně dobrá, ale ani extrémně špatná. Je běžná”. Nad takovou nehorázností zůstává rozum stát. Kde se bere u českého politika po tom, co jsme zažili od roku 1938, tahle náročnost: ve srovnání se vším, co přineslo posledních šestapadesát let před listopadovým převratem, je dnešní mezinárodně politická situace vynikající, naprostá idyla. Zdá se ovšem, že si toho Češi, jako obvykle, dost neváží. Pan Špidla v tom rozhovoru dále říká: “Mám pokoru před budoucností a vím, že může být velmi nečitelná. Pro mně jeden z životních okamžiků, který ukázal tu ohromnou nejistotu, byl 21. srpen 1968. Ve vteřině se člověk ocitne v okupované zemi.” Pro všechny, kteří na rozdíl od komunistických reformátorů s lidskou tváří věděli nebo aspoň tušili, že Československo se nejpozději v roce 1948 stalo ruskou kolonií a přítomnost ruských vojáků a tanků to jen potvrdila, znamenal 21. srpen velmi nepříjemnou jistotu. A závěr z toho obojího? Pod vedením pana Špidly nás nejspíš čeká opravdu velmi nečitelná budoucnost.

Michal Klíma se v dnešní MfD zlobí na české politické strany, že jsou promiskuitní, ochotné navzájem spolupracovat bez ohledu na různou ideovou orientaci. Jak by ne, když všechny, včetně KSČM, uzavřely dohodu o společné obraně údajných národních zájmů a vytvořily v této významné záležitosti vlastně jakousi poloviční koalici.

Není tedy divu, že donedávna pevná fronta “demokratických sil” proti komunistům se výrazně bortí. Špidla v rozhovoru pro Právo sice vylučuje vládní koalici ČSSD - KSČM, tichou podporu komunistů by si však nechal líbit. Koaliční politika ČSSD se orientuje na zákulisní čachry, to není moc povzbudivé. Taky Havel už trochu slevil: “Respektuji, že KSČM je součástí parlamentu, a proto na všechna setkání s parlamentními institucemi jsou její zástupci zváni. Já s nimi neorganizuji pouze určitý typ pracovních konzultací.”

Pondělí 6. května: Lídři sociální demokracie (Špidla, Gross, Tvrdík) se dosti zřetelně distancovali od Havlova odhodlání nepověřit sestavením vlády automaticky představitele nejúspěšnější strany. Vrtichvost Svoboda se pokouší Havla hájit: výrazný vítěz prý bude pověřen, ale když bude rozdíl mezi první a třetí stranou jen jedno procento, může si už prezident vybírat. Havel se prý nenechá svazovat matematickými modely. Situace si, jak vidno žádá jakéhosi rozboru. Poslední prezidentovo tvrzení trochu připomíná známý výrok Antonína Novotného "přece nebudeme padat na kolena před fakty". Prezident samozřejmě není z ústavy povinen pověřit sestavením vlády vítěze voleb. Pokud to však neudělá, je to situace neobvyklá, která musí být přesvědčivě zdůvodněna. Dostatečným důvodem rozhodně není, vyhraje-li strana jen o půl procenta. Nemohu si odpustit zlomyslnou poznámku, že prezident, který vyhraje o jeden hlas (přičemž jeden poslanec, který by určitě výsledek hlasování zvrátil, zrovna sedí za katrem) je prezidentem stejně legálně jako je vítězem voleb politická strana, která získá v Poslanecké sněmovně o jeden mandát víc než její nejsilnější soupeř.

Premiér Zeman v projevu před budovou Českého rozhlasu varoval před nepřátelstvím vůči sousedům, bohužel ho hned sám taky vrchovatou míru předvedl. Prý se v Bavorsku, Maďarsku a Rakousku zvedá nenávist podobná té, která vedla k hrůzám druhé světové války. V těchto zemích prý získávají stále větší moc lidé, kteří přímo nebo nepřímo navazují na fašismus a nacismus, jako např. Haider a Le Pen. Až do dneška jsem netušil, že Le Pen je Maďar, považoval jsem ho za Francouze, a aby s námi Francie sousedila, museli bychom napřed dobýt nejen zlotřilé Bavorsko, ale přinejmenším ještě Badensko - Würtembersko. K takové akci se zřejmě zatím nechystá ani vypečená dvojice obránců národních zájmů Zeman - Klaus. Premiérovo štvaní proti sousedům, zahalené tentokrát do beránčího roucha, je jako obvykle povzneseno nad holá fakta. V Maďarsku se např. v nedávných volbách nacionalisté (MIÉP) už nedostali do parlamentu, a i FIDESZ, který vzbudil v Česku takovou nevraživost, prohrál se socialisty. A koho vlastně považuje Zeman za pokračovatele fašismu a nacismu v Bavorsku? Smutná pravda je spíše, že se v Česku zdvíhá vlna nenávistné indolence podobné té, která nás po druhé světové válce volky nevolky zavlekla na půl století do Ruska. Český předseda vlády je jejím čelným hlasatelem.

Ve Spojených státech byla podána řada žalob proti firmám, které v minulosti (tj. v první polovině předminulého století) zaměstnávaly černé otroky. Nemá jít snad ani tak o odškodnění, jako o omluvu a navýšení kongresových fondů pro podporu barevného obyvatelstva. U tohoto typu žalob samozřejmě nesmí chybět Ed Fagan. Možná, že by si žalované firmy měly najmout české poradce: mají praxi ve vysvětlování, že se dějiny nedají předělávat.

Úterý 7. května: Spekuluje se o tom, že Havel hodlá při jednáních o sestavení nové vlády pověřením "vhodného" premiéra podpořit koalici ČSSD - "Koalice". Prý by se řídil "maďarským příkladem", protože prezident Mádl jmenoval premiérem Medgyessiho přesto, že jeho strana (socialisté) nebyla vítězem voleb. Jak se to vezme. Volby v Maďarsku "vyhrála" koalice FIDESZ - MDF, ale MDF dalo předem vědět (a FIDESZ s tím souhlasil), že bude po volbách vystupovat samostatně a vytvoří vlastní klub. To vítězství FIDESZ dost relativizuje. Kromě toho bylo ovšem jasné, že SZDSZ do koalice s FIDESZ nepůjde a FIDESZ sám nebyl schopen vytvořit vládu. Další domácí spekulace praví, že by se prezident mohl pokusit pověřit sestavením vlády někoho z ODS, ale ne Klause. O něco podobného se pokoušel už po vnitrostranickém puči v ODS na podzim 1997. Proti nynějšímu Klausovu monolitu ovšem nemá šanci.

USA odvolaly svůj podpis pod dohodou o vytvoření mezinárodního trestního tribunálu (ICC), který měl soudit genocidu, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Je to racionální rozhodnutí, jednak budovat světové soudnictví bez odpovídající exekutivy a legislativy je nesmysl, jednak něco podobného zdaleka přesahuje míru konsensu uvnitř rozhádaného světového společenství. USA se právem obávají, že by tribunál mohl být nakonec zneužit proti nim (údajné americké zločiny např. ve Vietnamu).

Představenstvo České lékařské komory se obrátilo ke svým členům s výzvou, v níž pranýřuje zrádce a vzdává hold svému vůdci dr. Rathovi. K této zprávě se rozhodně vrátíme.

Čtvrtek 9. května: Václav Havel po setkání s předsedou ČSSD Špidlou prohlásil, že na 99% pověří vytvořením vlády vítěze voleb. Jinak by postupoval jen v tom případě, kdyby o to vítěz voleb očividně nestál a dával by přednost opozici (takový asketismus je ovšem na české politické scéně nepředstavitelný). Havel rychle obrátil, asi nechce dráždit sociální demokracii, protože vkládá velké naděje do protiklausovské koalice ČSSD - dvojblok.

Premiér Zeman označil na předvolebním mítinku v Brně senátora Žantovského za zkurveného trpaslíka. Inkriminovaný výrok vysvětluje, proč se Žantovskému prý říká skútr: "Není to tzv. motocykl, je to zkratka, kterou ostře odsuzuji a kterou ho oblažují jeho kolegové ze senátu a která zní zkurvený trpaslík. Ale já v žádném případě nechci kritizovat pana Žantovského za jeho fyzický, i když v jeho případě odpovídá jeho intelektuální potenci." Je zábavné představit si Miloše Zemana, Kalibána české politické scény, ve funkci prezidenta. Mělo by to aspoň jedno pozitivum: pseudomonarchický charakter funkce by vzal rázem za své. Proč? Dovolím si předložit čtenářům minitest. Z jakých důvodů se říká Miloši Zemanovi Napoleon? a) protože svými schopnostmi a svým politickým uměním připomíná slavného francouzského státníka a vojevůdce b) podle značky jeho oblíbeného nápoje c) podle čuněte-diktátora z Orwellovy Farmy zvířat.

Poslanci ČSSD navrhli v rozpravě, bilancující čtyřletou činnost vlády, usnesení, které děkuje kabinetu za to, že vyvedl zemi z krize. Je projevem impozantní skromnosti, že rovnou nenavrhli zákon: vláda ČSSD se zasloužila o stát.

Během podzimního summitu NATO budou nad Prahou a okolím neustále kroužit dvě nadzvukové stíhačky. Doplňme, že značky MIG21. Armáda ČR má celkem čtyři, ostatní už spadly. Účastníci vrcholného setkání tak budou vystaveni nebezpečí, ve srovnání s nímž je teroristický útok pravděpodobný asi jako srážka zeměkoule s meteorem. Podzvukové stroje české výroby jsou nepoužitelné, nejsou vyzbrojeny a vyžadovaly by tedy piloty- kamikadze. Těmi, jak se zdá, české letectvo zatím nedisponuje, a to přesto, že všeobecná úroveň vlastenectví se v naší zemi v posledních pěti měsících díky Zemanovi, Klausovi, Zahradilovi etc. zvýšila přinejmenším o 400%. Odpor k nákupu nadzvukových stíhaček je produkt zvláštního českého přesvědčení, spočívajícího na dvou na první pohled protichůdných zásadách: že nás ochrání jiní a že nám stejně nic nepomůže. Z toho důvodu je editor Událostí stoupencem nákupu nadzvukových stíhaček, a je taky, ač laik, pro nákup gripenů: z odporu ODS cítí jen opoziční šprajc za každou cenu.

Nizozemského politika Pima Fortuyna zavraždil ekologický aktivista, přítel zvířátek a jejich hebkých kožíšků. Naše otevřená společnost funguje mj. jako líheň lidí, které láska k přírodě stimuluje k vraždění bližních. Neměl snad Pim Fortuyn pravdu v tom, že by se měla přece jen trochu uzavřít? Odkazuji čtenáře na článek Martina Weisse v dnešní MfD.

Pátek 10. května: Jak se ostatně dalo čekat, vláda nevyloudila na Poslanecké sněmovně usnesení o tom, že se zasloužila o stát. Sněmovna dokonce odmítla vzít vládní bilanci vůbec na vědomí. V obou případech pro návrh hlasovali vždy jen poslanci ČSSD, ostatní se buď zdrželi hlasování, nebo byli proti. Nato premiér Zeman, jak je jeho zvykem, zahrnul své oponenty urážkami.

Pro zrušení Benešových dekretů je podle CVVM 5% lidí. Taktéž 5% lidí je přesvědčeno, že vyhnání sudetských Němců bylo nespravedlivé a že vyhnaným náleží omluva. Političtí defétisté z vysokých pater politiky z toho vyvozují, že se s věcí nedá nic dělat. Ve skutečnosti je tomu naopak: dokud se záležitost nedostane na politickou rovinu, nikdy pro ni nebude víc než 5% lidí. Politici by měli věřit, že jsou schopni a dokonce mají veřejné mínění vytvářet, a ne se podle něho jen zařizovat.

Hrabě Kinský žádá v restitucích mnohamilionový majetek. Jeho otec údajně kolaboroval s Němci, ale zemřel ještě před koncem války a majetek odkázal synovi. Matrikářka na Praze 1 vystavila žadateli osvědčení o státním občanství, ministr Dostál ji veřejně denuncoval a teď ji má v práci policie. Nejspíš bude odsouzena za nedostatečné hájení národních zájmů.

Daniel Cohn-Bendit, někdejší salonní revolucionář a výtržník, nyní spolupředseda frakce Zelených v Evropském parlamentu, navrhuje uspořádat v Praze celoevropskou konferenci o změnách v Evropě po 2. světové válce. Měli by se jí účastnit politici, intelektuálové a historici nejrůznější politické orientace (historiky, jak vidno, nepočítá mezi intelektuály; má snad nějaké zkušenosti s oficiózní českou historiografií?), měla by se zabývat mj. i Benešovými dekrety a výsledkem by měla být jakási tlustá čára za minulostí, inspirovaná česko-německou deklarací - aby byly do budoucna v rámci sjednocené Evropy vyloučeny jakékoli restituční a jiné nároky. Při pomyšlení na takovou opičárnu mi už teď hrůzou vstávají vlasy na hlavě.

Sobota 11. května: Titulek otvíráku v dnešním Právu zní: "Cvičení začalo mrtvým strojvůdcem" (tj. cvičení americké armády v českém vojenském prostoru; vlak přepravující americké vojáky a bojovou techniku se srazil s nákladním vlakem ČD, strojvůdce nákladního vlaku přišel o život). Podtext: američtí imperialisté nám zavraždili našeho, českého strojvůdce! Přitom srážku, jak se zdá, zorganizoval personál ČD, který navzdory všem dosavadním špatným zkušenostem s takovým technickým postupem pustil proti sobě dva vlaky na jedné koleji.

Ministr vnitra Gross v rozhovoru pro Právo mj. prohlásil: "Čelíme... diplomatické ofenzívě některých kruhů v Německu a v Rakousku, které mají podporu ve Sdružení sudetských Němců..." Pro pana ministra z toho neplyne "sama o sobě" nutnost velké koalice (jak to naznačoval Zahradil). Nezbytné je pouze jedno: "Celá česká politická reprezentace, vláda i opozice, by v tomto případě měly být ve svých stanoviscích pevné a jednotné." Co by ještě chtěl, jednotnější už ani být nemohou.

Podle práva (projev národní jednoty v lehce denunciačním tónu) mnoho institucí, které to mají nařízeny zákonem, nevyvěšuje o svátcích řádně státní prapory. Například úřad vlády ho měl 8. května na střeše místo na průčelí. Chybí ještě, aby se před každým státním svátkem (především ovšem před těmi nejsvětějšími, květnovými) v Právu objevil z minula tak důvěrně známý hrozivý dovětek: občanům se doporučuje...

Bývalý polský ministr zahraničí Wladyslaw Bartoszewski napsal článek pro die Welt, v němž hovoří mj. o tom, že je třeba oddělit historické a mravní hodnocení Benešových dekretů od právních aspektů. To je dosti obtížné, a pak jsou tu aspekty politické. Polské stanovisko k tomu, co se dálo po druhé světové válce, je smířlivější než to české, ale spočívá taky na iluzi.

Pondělí 13. května: V neděli byl Den matek. Unie svobody v čele s předsedkyní Marvanovou vyrazila do ulic a rozdávala ženám květiny. Ještě před nimi s rozdáváním květin ovšem začala ČSSD a Petra Buzková. US se už podruhé (první případ byla národní pouť na Říp) ocitá v nezáviděníhodné situaci Roberta Scotta, který dorazil na jižní pól pouhé čtyři týdny po Amundsenovi, a to ho zahubilo. Zatím se její koaliční partner KDU-ČSL chystá na velkolepé tunelování společných kandidátek pomocí preferenčních hlasů, jejichž váhu vyčůraní lidovci při projednávání volebního zákona prozíravě pomohli zvětšit. Není nad jednotu a serióznost.

Podle amerického komentátora Williama Pfaffa (jeho článek pohotově přetiskly dnešní LN) Američané po váhavém přístupu evropských spojenců v kosovské krizi ztratili o NATO zájem. Evropa by se o sebe měla umět postarat sama. Američané mají také zájem na úzké spolupráci s Rusy v boji proti terorismu. Z toho by vyplývalo, že naše radost z přijetí do NATO byla předčasná, naše bezpečnost není ani zdaleka zaručena. Ruský medvěd se drápe za námi do skrýše, kterou jsme považovali za jistou, a pokud se bude chtít znovu po svém způsobu bratřit, nastanou nám problémy. Znovu se potvrzuje zásada: kdo se o sebe nedokáže postarat sám, nemůže čekat, že mu někdo jiný pomůže.

Úterý 14. května: Policie obvinila ředitele ČT Balvína hned ze dvou trestných činů v souvislosti s jakýmsi nákupem televizní techniky. Ať už je věcná podstata obvinění jakkoli podložená, každý si je dá do souvislosti s dlouhodobými politickými tahanicemi o veřejnoprávní televizi a s neurotickou předvolební situací. Opravdu podivuhodná náhoda.

ODS předvolebně agituje proti zneužíváním azylu, přílivem imigrantů z rizikových oblastí a pro ochranu drobných českých podnikatelů před nepoctivým podnikáním v tržištích. Další doklad, proč u nás žádný Haider nebo Le Pen nemůže uspět. ODS (a taky ČSSD) jim vykrádá volební arzenál. Ovšem že v základě jsou nějaké skutečné problémy: kdyby nebyly, populismus by nefungoval. Celkový dojem z takhle namíchaného volebního guláše je jednoznačný. (V programu ODS jsou kromě laciného populismu samozřejmě i racionální momenty, např. transformace senátu a posouzení ústavní role prezidenta; ODS však v těchto záležitostech zatím žádnou velkou energii nevykázala).

Letáková provokace ohledně Sudet, co byly a budou německé, se zdárně rozvíjí. Policie má prvního podezřelého, údajně skinheda. Obviněn je ze šíření poplašné zprávy a z podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. Letáky totiž údajně popírají historické skutečnosti a prosazují některé požadavky sudetských Němců. To je velmi nadějné: když se stane trestným "popírání historických skutečností" (kdo o tom bude rozhodovat, Sdružení historiků ČR?) a podporování požadavků, které vznášejí také sudetští Němci, přestěhuje se debata o vyhnání sudetských Němců a jeho následcích do soudních síní. Konečně proč ne, z doby před Listopadem jsme na podobné věci zvyklí a mezinárodní ostuda, která z toho bude, za to stojí.

Koalice zahajuje volební kampaň v Praze bitvou o kandidáta KDU Jaroslava Orla, který naváděl voliče, aby dali lidovcům na kandidátce preferenční hlasy a umožnili jim tak přeskočit jejich soudruhy z US. Zdařilá ukázka partnerského ducha.

Středa 15. května: Podle CVVM a průzkumů NOVy vede v preferencích ČSSD asi o 2% před ODS. Průzkumy veřejného mínění, které dělá CVVM, ovšem vyznívají většinou ve prospěch ČSSD. Přesto by na tom něco mohlo být: útočně negativistické mobilizační kampaně, zdůvodňované víceméně fiktivním nebezpečím, mohou strhnout hodně lidí, ale asi ne většinu (většina přece jen cítí, že tady něco úplně neštymuje). Navíc ČSSD má dvě tváře, agresivně nacionalistickou (Zeman) a vlídně pohodovou (Špidla, Gross, Buzková), každý si z nich může vybrat tu, která mu lépe vyhovuje. Má ale taky na zádech čtyři roky vládnutí, a už to samotné ji v očích veřejnosti kompromituje.

Arcibiskup Graubner má sloužit mši na Sudetoněmeckých dnech v Norimberku. V Právu se zvedá vlna odporu: Zahradil (je to prý výraz toho, že katolíci a sudetští Němci mají společné restituční zájmy), Zeman (Prý by katolíci měli také obnovit inkvizici, čarodějnické procesy a zásadu čí vláda, toho je náboženství - poslední by ovšem hrálo do ruky ČSSD i ODS, vláda bude zjevně buď jedné, nebo druhé, a jedna z věcí, na nichž se obě shodnou, je agresívní ateismus), a tradiční komentátorská mlátička. Vydrží to Graubner? Skoro se mi chce vypsat na toto téma sázkařskou soutěž. Smířlivě se vyjádřil jen místopředseda KDU Šimonovský (jako klerikál to má tak říkajíc v úvazku).

Na schůzce ministrů zahraničí NATO a Ruska v Reykjaviku byl dojednán statut nové rady NATO-Rusko, základ příští široké spolupráce. Česká slepička utekla před zlým tchořem do hospodářovy chaloupky, tchoř se tam teď drápe za ní a hospodář mu staví slavobránu. Tomu, kdo se nechce a nedokáže ubránit sám, nikdo nepomůže.

Na slavnost odhalení pomníku obětem komunismu nebyli pozváni Havel, Zeman a Pithart. Zjevně z kádrových a "pragmaticky" partajních důvodů, Zeman a Pithart byli kdysi v KSČ a Havel neprojevil dost horlivý zájem o budování památníku. Zato je pozván předseda Poslanecké sněmovny Klaus. Jak by ne, akci organizuje Praha 1 a její starosta Bürgermeister (ODS). ODS si takhle zorganizuje pěkný předvolební mítink. V postoji konšelů z Prahy 1 (a ovšem také Konfederace politických vězňů) se mísí fanatismus s cynismem. Havel, Zeman a Pithart jsou, stejně jako Klaus, nejvyššími ústavními činiteli. Kdo ze státu bere jenom jednoho a další ignoruje, ten stát zároveň mrzačí a přizpůsobuje svému obrazu. Je to projev neúcty ne k těm lidem osobně, ale k České republice.

Výstava nekonformního umění na Hradě byla ze strany Správy Pražského hradu a hradní policie podrobena dosti nevybíravé cenzuře: policisté likvidovali balonky s vyobrazením zpustlých libereckých domů, jen deset minut vydržel nápis Zimmer frei, a vývěsní štít ve stylu KFC, na němž ovšem byla písmena TGM a portrét tatíčka Osvoboditele, vůbec nesměl být vyvěšen. Je to další důkaz o tom, jak se upevňuje nacionalistická státní doktrína a brání se proti "poťouchlostem" stylem nebožtíka Antonína Novotného. Billboard s Masarykem ovšem nezesměšňuje Masaryka, ale šovinistické pseudonáboženství malého českého člověka (viz šaškování sociálních demokratů před kýčovitým Masarykovým portrétem). Zdá se, že pokud jde o svobodu v téhle zemi, platí čím dál víc známý vtip z rádia Jerevan: Vaprós: kagdá búdět lúčše? Atvět: užé býlo.

Čtvrtek 15. května: Prezident zjevně pozdržuje jmenování prezidenta a viceprezidenta NKÚ. Kamenem úrazu je zjevně František Brožík (ČSSD) v jehož jmenování prezident (nepochybně právem) cítí dozvuky opoziční smlouvy. Havla neváže žádný termín. Funkční období současného prezidenta a viceprezidenta vyprší 8. července. Pokud do té doby prezident nikoho nejmenuje, musí sněmovna (už nová) předložit nové kandidáty. Prezident nemá co bojovat proti opoziční smlouvě. Ústava nepočítala s tím, že by pravomoci, dané čl. 62 ústavy, byly prezidentem používány jako politická zbraň vůči jeho oponentům. Prezident nemá být jednou ze stran v politickém zápase. Takhle Havel jen přispívá k všeobecné nekulturnosti českého politického prostředí.

Obstojí katolická církev tváří v tvář proměnám doby, stará se Právo. Katolíků i křesťanů všeobecně ubývá, dobrovolní poradci mluví o sexuálních skandálech kněží a o jednom (jediném) případě, kdy se farář podílel na vykrádání kostelů. Kvůli tomu se ztenčuje i počet evangelíků? Nechybí narážka na Graubnerovo rozhodnutí celebrovat mši na Sudetoněmeckých dnech. Třeba konstatovat, že arcibiskup v rozhovoru s kým jiným než Kovaříkem zachoval dekorum, bavil se s ním jen tolik, nakolik je církevní hodnostář povinen se s takovým typem novináře bavit, a řekl mu přesně to, co měl takovému typu říci. Sociolog Gabal se právem domnívá, že se církvím nedaří proniknout do každodenního života lidí. Je to možná ještě horší, církve o lidi mimo ně nemají vůbec žádný zájem. Zvlášť nápadné je to u evangelíků.

Předsedkyně US Hana Marvanová je zjevně nezpůsobilá vykonávat politickou funkci, trpí totiž schizofrenními bludy, provázenými mimořádně těžkou formou amnézie. Tvrdí, že byla dlouhá léta v opozici proti Klausovi, a "pak jsme byli vyhnáni z té strany a bojujeme za myšlenky, které prosazujeme dlouhou dobu, dál." Lídři nynější US (pravda, ne úplně všichni) se na podzim 1997 pokusili nátlakovou akcí, rozpoutanou navíc během Klausovy nepřítomnosti, přimět Klause k rezignaci. Klaus se tehdy nedal a odvolal se na demokratické mechanismy. Akcí, která velmi silně připomínala vnitrostranický puč, se organizátoři docela zkompromitovali a nezbylo jim, než ze strany odejít. ODS to poškodilo (od té doby se datuje stále rychlejší pád ODS do nacionalistického populismu) a nově vzniklé Unii to nepomohlo.

Rakouští sudetští Němci se prý dohadují o hodnotu majetku, zabaveného při vyhnání. Podobné debaty provokují hloupá prohlášení místopředsedy vlády Rychetského, který má zjevně ctižádost se v této věci se sudetskými Němci trumfovat. I pokud budou dekrety zrušeny, mohou být zrušeny jen ex nunc. To znamená, že konfiskace zůstanou v platnosti. Restituce na ČR nechce a nijak je nepodporuje ani německá, ani rakouská vláda. Bránit jednotlivcům vznášet restituční nároky ovšem nelze. O případných žalobách budou rozhodovat české soudy. Ty nemají jinou možnost, než je odmítnout. To, co česká strana může udělat, je vést dialog s poškozenými o odškodnění, které ovšem může být vzhledem k reálným možnostem ČR jen symbolické. Něco podobného před časem navrhovala i SdL. Není tedy vůbec proč propadat hysterii.

Pátek 17. května: Podle posledních průzkumů veřejného mínění má v současné době ČSSD jakýsi malý náskok před ODS. Bylo by to svým způsobem logické: mobilizací proti fiktivnímu nebezpečí (v minulých volbách obnova socialismu, nyní obrana národních zájmů před odvěkým nepřítelem) může sice strana získat slušnou voličskou podporu, ale na vítězství ve volbách by to stačit nemělo. ČSSD je ovšem v nevýhodné pozici vládní strany. A volební kampaň ODS je výrazná a z profesionálního hlediska dobře připravená.

"ODS vidí, že lidé dnes nejsou spokojeni s tím, jak málo naše země využila nesmírné možnosti, které se před ní po listopadu 1989 otevřely", píše v dnešní Mladé frontě Dnes Václav Klaus. ODS od svého vzniku a dlouhou dobu coby nejsilnější vládní strana výrazně ovlivňovala to, jak naše země využívá oněch zmíněných nesmírných možností. Totéž ještě výrazněji platí o Václavu Klausovi, nejprve ministru financí, poté premiérovi. Cítí se povolána napravovat situaci proto, že ji sama způsobila?

Ministr Kavan kritizoval cestu arcibiskupa Graubnera na Sudetoněmecké dny do Norimberka. Proboha, co je mu do toho? Jak vidno, opět se uplatňuje pojetí, podle něhož jsou tu papaláši od toho, aby hlídali občany.

Televize a noviny zveřejnily předvolební průzkum preferencí v Karlovarském kraji. Koalice je tam mezi parlamentními stranami na posledním (čtvrtém) místě. Je povzbudivé, že šaškování s kufrem plným pohádek nezabralo.

Sobota 18. května: Jan Ruml jezdil na mítinku Koalice v Plzni na velbloudu. Navázal tak na kovboje, který před časem u sochy svatého Václava ztělesňoval heslo "s námi přijde zákon". Cirkusově šaškovský ráz koaliční kampaně nemůže proti věcně pochybené, ale dobře připravené a obsahově bohaté kampani ODS obstát. Šaškovat ve volební kampani znamená vždycky aspoň trochu dělat si šašky taky z voličů. V této souvislosti zní ohlašované personální čistky (výměna šéfa NBÚ, BIS, policejního prezidenta) z úst představitelů Koalice spíš legračně.

Vladimír Přibský, postrach všech redakcí literárních časopisů v šedesátých letech, se zapojil do hájené národních zájmů proti "antinacionalistům". Ti prý používají termín "násilné vysídlení" (sudetských Němců) v dojemné shodě s "landsmanšaftem". Termín je spíše v dojemné shodě s česko-německou deklarací z roku 1997 (tam se mluví o "nuceném vysídlení).

Mluvčí SdL Böhm ohlásil v předvečer Sudetoněmeckých dnů požadavek na zrušení Benešových dekretů od samého počátku. Požadavek je technicky neproveditelný a taky politicky jej nelze prosadit. Vymyká se z logiky "zmírnění následků některých křivd".

ODS zahájila svou volební kampaň mobilizací proti odvěkému nepříteli, končí ji mobilizací proti socialismu. Václav Klaus: "Nadcházející parlamentní volby chápeme jako klíčové rozcestí mezi návratem a opětovné apatii a nesvobodě, anebo cestu k tvůrčí atmosféře a prosperitě." O návrat do starých časů prý usilují nejen KSČM a ČSSD, ale "svým hlasováním a přihlášením se ke společnému vládnutí s nimi i lidovci a část unie". O návrat do velmi starých časů usiluje především ODS. Za ní se seřadilo celé české politické spektrum. Ke zprávě se ještě vrátíme.

Pondělí 20. května: Patrně aby náležitě nažhavil účastníky víkendového setkání sudetských Němců v Norimberku, poskytl předseda ČSSD a vicepremiér Špidla listu Süddeutsche Zeitung v předvečer "Sudetoněmeckých dnů" neuvěřitelný rozhovor. Člověk z něho nabude dojmu, že pan Špidla trpí nebezpečnými bludy. Česko-německé vztahy jsou podle něho velmi dobré. "Odsun" byl nutný, protože bylo po válce třeba zabránit tomu, aby znovu nevypukl konflikt (sudetští Němci tedy způsobili druhou světovou válku). Byla to součást mírového řešení. Německá menšina v ČSR byla identifikována jako jeden z možných zdrojů válečného konfliktu, proto se spojenci rozhodli ji zrušit, a díky tomu je dnes střední Evropa stabilní. To,co vítězné mocnosti umožnily po válce Spolkové republice, je vzorový příklad míru (je třeba zvlášť vyzvednout zásluhy Stalinova, Chruščevova a Brežněvova Ruska, od blokády Berlína po vybudování berlínské zdi a minových polí, jež oddělily od Německa tzv. NDR). A konečně Posseltova omluva za zločiny, jichž se za války dopustili někteří sudetští Němci, nemůže na pevném Špidlově postoji nic změnit, protože ty zločiny se staly. (Omluva by tedy mohla na Špidlových postojích něco změnit jen v tom případě, kdyby byla omluvou za věci, které se nestaly). Jediný rozdíl mezi Špidlou a Zemanem je v tom, že tyto nehoráznosti neříká s rozšklebenou tváří. Miloš Zeman na tryzně v Terezíně prohlásil, že ty, kteří zavinili válku, český národ neodtransportoval do Terezína, Majdanku, Osvětimi a dalším vyhlazovacích táborů (zjevně si myslí, že by byl mohl), ale jen splnil jejich přání a poslal je domů do Říše. Miloš Zeman se ostatně mýlí, po válce byl v Terezíně internační tábor pro sudetské Němce. Zacházelo se tam s nimi s příkladnou brutalitou.

Taky ministru Grossovi narostla v poslední době křídla. ČSSD, jak prohlásil v Sedmičce na Nově, by nemohla vládnout s KDU-ČSL, pokud KDU neodmítne zpochybňování Benešových dekretů. Jakákoli obojakost v této věci by byla vykládána jako slabost. Svoboda se teď zapřísahá, že nebere podpisy lidovců pod nedávným parlamentním prohlášením na lehkou váhou a že je pro něho i jeho stranu závazná česko-německá deklarace z roku 1997. Nedůstojná pozice zastrašeného patolízala, který příliš touží po ždibečku vládní moci a příliš se bojí silného vyděrače.

Ministr Gross rovněž (jak jinak!) kritizoval arcibiskupa Graubnera. Atmosféra, která se vyvinula za poslední měsíce, prý vyžaduje, aby česká reprezentace postupovala jednotně, důstojně, byť ne hystericky. A takové věci jako Graubnerova účast v Norimberku mohou jednotu české společnosti narušovat. Podle pana ministra se tedy "vyvinula atmosféra". Atmosféra se vyvinula díky nehorázné nacionalistické kampani, kterou spustil Zeman a chopil se jí Klaus. A zatím nikdo tak pěkně nezformoval požadavek "národní jednoty", která zavazuje nejen politiky, ale i církve a zřejmě všechny věrné syny národa. Pěkně to u nás začíná vypadat, jako za starých dobrých časů.

Zdá se, že tenhle politický vývoj podporuje, nebo aspoň shovívavě posuzuje řada západoevropských zemí. Tak například státní tajemník dánského ministerstva zahraničí Friis Arne Petersen prohlásil v rozhovoru pro MfD, že čím méně lidí bude z Benešových dekretů dělat politický problém roku 2002 a další budoucnosti Evropy, tím lépe. Pro mne (a nejsem sám) znamenají Benešovy dekrety politický problém přítomnosti a budoucnosti, své názory nehodlám kvůli panu Petersenovi měnit a to, co řekl MFD, považuji za drzé a indolentní pletení se do cizích věcí.

Podle posledních průzkumů veřejného mínění vede teď v preferencích těsně ODS před ČSSD. V podstatě je jedno, která z nich volby vyhraje: budou dělat tutéž politiku, ODS obratněji a záludněji, ČSSD brutálněji a hloupěji.

Úterý 21. května: Václav Klaus uvedl volební kampaň ODS (mimo jiné) slovy o nejrůznějších převlecích komunismu, nových hávech, nových košilkách, nových sáčkách a svetřících, ale stejném pokusu občana přiškrtit, utáhnout mu jeho život smyčkou nejrůznějších zákazů, příkazů, omezení. Jenže co jiného dělá nová vykutálená Národní fronta českých nacionalistických stran od ODS přes Koalici a ČSSD po komunisty? Určují, co je nedotknutelné a nezpochybnitelné, podílejí se na formování státní ideologie, sešněrování školní výuky podle předem daného mustru, plánují vyvlastňování novin, které nepíší podle jejich gusta a snad budou nakonec i zavírat ty, kteří jejich šovinistické náboženství nesdílejí. Drzost Václava Klause je prostě omračující.

Zato Miloš Zeman při vší své příslovečné skromnosti varuje naše německé sousedy, že pokud se opováží zvolit Stoibera spolkovým kancléřem, velmi mírně řečeno to prý ztíží vzájemné vztahy. Možná by pak naše dva zbývající nadzvukové migy mohly odvetou srovnat opět Drážďany se zemí (vlastně by to asi nešlo, jsou to stíhačky). Když podobným způsobem jedná americký velvyslanec v Bratislavě se Slováky (zvolte Mečiara a uvidíte), připadá mi to dosti netaktní, ale není to taková legrace, jako když si český myšák vyskakuje na německého bernardýna. Také Evropský parlament provokuje českou velmoc, odvážil se jmenovat jako kandidáta na členství v komisi, která má posoudit slučitelnost Benešových dekretů s evropským právem, experta blízkého CDU/CSU. Bude tedy nutno vyhlásit válku celé Evropě.

Václav Havel se v dnešním Právu hájí proti těm, co kritizují přístup Hradu k výstavě nonkonformního politického umění. K prezidentovu článku se ještě vrátíme.

Středa 22. května: Podle dubnového průzkumu agentury GfK je pro vstup do EU jen 41% Čechů, proti je 36%, zbytek neví. V lednu podle téže agentury bylo pro 53% a proti jen 20%. Důvod je údajně mimo jiné i v rozpoutaném sporu o Benešových dekretech. Náměstek ministra zahraničí Telička v té souvislosti Právu řekl, že pokles zájmu Čechů o vstup by měl být poučením pro západoevropské politiky, kteří se v poslední době na toto téma vyjadřují poněkud nešťastně. Je to prý škoda, která se bude dávat dohromady asi dlouhodobě. Vzhledem k tomu, že ostatní agentury přinesly v poslední době dosti jiné výsledky(CVVM duben: 40% pro, 19% proti; TNS Factum a STEM březen: 46% pro, 19% proti), vypadá to, že průzkum jaksi zapadá do vyděračské kampaně české politiky vůči EU: dejte si pozor, nebo o nás přijdete. Zdá se, že to zatím zabírá. České politické strany se chovají neadekvátně: tam, kde je zapotřebí politická diskuse (vyhnání Němců, dekrety a jejich důsledky pro dnešek), volí národní jednotu; tam, kde by z praktických důvodů byla zapotřebí jednota (rychlá a hladká integrace do Evropy) snaží se jedna na úkor druhé a všechny na úkor věci samé získat předvolební body. Společná parlamentní deklarace o vstupu do EU by byla v situaci, kdy veřejnost je rozdělena, podstatně důležitější než deklarace o dekretech.

Václav Havel byl nakonec pozván na odhalení Památníku obětí komunismu. Pozvala ho na poslední chvíli Konfederace politických vězňů. Třeba říci, že prezident se tentokrát zachoval důstojně a přiměřeně. Přišel se na památník podívat hned s tím, že v době odhalení nemá čas; protože není schopen reagovat na pozvání, zaslaná na poslední chvíli. Tím dal najevo, že památník nebagatelizuje, ale zároveň, že jako první ústavní činitel ve státě se necítí být zvlášť polichocen okolnostmi pozvání.

To neznamená, že by Události chtěly prezidenta přechválit. Příležitostí k tomu je málo, opačných nepřeberně: například Havlův článek pro Washington Post, o němž dnes informovala česká média. Havlova politická neprozíravost a amatérismus jsou opravdu zarážející. Nejprve navrhoval zrušit NATO zároveň s Varšavskou smlouvou. Pak se politicky orientoval na USA. V okamžiku, když se americká vláda z důvodů nikoli nepochopitelných začala zabývat otázkou, jak do systému světové bezpečnosti integrovat Rusko, vykjadřoval se ostře protirusky. Záhy se mu nepochybně dostalo signálů, že to není ta pravá poloha, a teď se kroutí. Jeho stanovisko má tři roviny: ta nevyšší je obvyklá globálně humanistická maškaráda: NATO musí jednoznačně určit přístup k ostatním částem planety a naplnit jej duchem naprosté rovnosti. Opravdu hraběcí rada: duch rovnosti s Irákem, Iránem, palestinskými teroristy a Usámou bin Ládinem? Nesmí prý vzniknout ani stín podezření, že se severní polokoule spolčuje proti jiným sférám (opravdu, neměli bychom zapomínat ani na Austrálii a Nový Zéland, jenže ty Havel asi neměl na mysli). Druhá rovina je postdisidentská a sympatičtější: je třeba se otevřít dalším novým evropským demokraciím (tj. dalším postkomunistickým státům). A v třetí rovině předvádí autor legrační balet pokud jde o Rusko: NATO s ním musí mít ty nejkvalitnější vztahy, ale měly by to být vztahy dvou entit. Zlatá slova.

Petr Fischer píše v Lidových novinách: "První protiúder (proti Stoiberovi, bd) přišel už na srazu landsmanšaftu v Norimberku, kde ministr vnitra Otto Schily navrhl zrušení Benešových dekretů. Ovšem jen za podmínky současného stažení všech majetkových požadavků ze strany odsunutých. Nad tímto velmi rozumným návrhem nemůže Stoiber jen tak mávnout rukou, bude se jím muset vážně zaobírat. Má vlastně jen dvě možnosti: souhlasit, nebo říci, že chce vrácení majetku." To je ze strany pana Fischera, ale tak trochu taky pana Schilyho uvažování člověka, odkojeného bolševismem: stát a jeho představitelé mají dispoziční právo k majetku svých občanů, a mohou se ho tedy za ně i zříkat. Jakými prostředky chce ministr Schily donutit všechny odsunuté do jednoho, aby stáhli své majetkové požadavky? Není to možné stejně, jako nebylo možné donutit paní Regecovou, aby prodala své pozemky městu Hranice za cenu, s níž nesouhlasila. Stoiber může jednoduše říci, že návrh je nesmyslný a neuskutečnitelný. (Restituce pro sudetské Němce jsou ovšem nepředstavitelné; a o vrácení majetku by musel rozhodnout český soud. Aby mohl žádost vyřídit kladně, bylo by třeba nikoli zrušit dekrety, nýbrž především změnit restituční zákony).

Libor Vykoupil z Ivančic zřídil z vlastních prostředků jakési "Muzeum vyhnání Němců". Místní starosta na něho v den otevření poslal policajty, ale ti si netroufli přímo zasáhnout. Jakýsi brněnský historik k tomu prohlásil: "Dovedu si představit například expozici o tom, že Češi, Němci a Židé vytvářeli nějaké tradice, ale ne mapovat jen něco čistě negativního." Dovede si ten člověk představit Terezínský památník? O tom by se přece taky dalo říci, že mapuje jen něco čistě negativního. A vůbec jakýkoli památník holocaustu.

A ještě dodatečně jedna zpráva, kterou jsem zapomněl komentovat včera: Paní předsedkyně Marvanová se v rámci předvolební kampaně bude procházet po Praze s ochočeným lvem z cirkusu Berousek. To je zřetelný krok kupředu od Rumlovy jízdy na velbloudu. Účast zvířátek je nejvýraznější plus volební kampaně Koalice. Může to být svým způsobem účinné: pamatuji se, jak mne v mládí zaujala fotografie, na níž je zachycen Salvator Dalí, jak vychází ze stanice Newyorského (?) metra v doprovodu dospělého mravenečníka. Jenže Salvator Dalí nebyl politik a paní Marvanová není geniální.

Čtvrtek 23. května: Na české politické scéně zavládla všeobecná radost z toho, že zahraniční výbor EP ve Zprávě o rozšíření EU podstatně zredukoval pasáž o Benešových dekretech. Zůstal jediný odstavec, vyjadřující očekávání, že pokud existující české právo, například na základě dekretů, stále obsahuje diskriminační ustanovení, odporující legislativě EU, ČR je odstraní nejpozději do vstupu do Unie. Podle slov poslance EP Schrödera to, co se v dekretech týká minulosti, je třeba přenechat Čechům. Zdá se, že čeští nacionalisté jsou zatím v tvrdé politice vůči EU úspěšní. Na druhé straně může EU stěží předpisovat Čechům, jak mají hodnotit svou minulost. Pokud ji nepřehodnotí sami, nikdo to za ně udělat nemůže. (Je to trochu podobné, jako když někteří našinci v minulosti naivně očekávali, že Gorbačov se Ševarnadzem svrhnou Jakeše a spol. Neudělali to a ani to dost dobře udělat nemohli.)

Jakási mírná zdrženlivost je ovšem nyní ve vyjadřování sociálně demokratických politiků přece jen cítit. Rychetský mluví o odškodnění těch sudetských Němců, které lze podle dikce Benešových dekretů považovat za antifašisty (zůstali věrni ČSR, nikdy se neprovinili proti národu českému a slovenskému a buď trpěli pod nacistickým útlakem, nebo aktivně bojovali proti nacismu) - a přesto byli odsunuti. Je prý třeba i nadále jednat v duchu nepřetržité snahy naší země zmírnit majetkové a eventuelně i jiné křivdy. Není rozhodující, zda se křivdy staly za komunistického režimu nebo ještě předtím za války. V tomto případě není ovšem podle vicepremiéra možné použít klasickou cestu restitučního zákona, protože by bylo "barbarské požadovat od někoho, aby prokazoval, že před padesáti nebo šedesáti lety se choval tak či onak. Je to důkazně i velmi obtížné". Jak to tedy chce pan Rychetský udělat? Odhaduji dobrou vůli ČSSD tak na deset lidí, kteří dostanou po stovce. Možná, že by nejlepší bylo je vylosovat a udělit jim místo peněz jako odškodnění tu skvostnou publikaci o sudetoněmeckých zločinech, kterou teď chystá vydat ministerstvo kultury.

Pomník obětem komunismu byl nakonec odhalen za nepřítomnosti Václava Klause, kterému bylo proti mysli zneužívat akce k předvolební agitaci. Ctnostný to muž!

Mladá fronta Dnes komentuje strmý růst odpůrců EU v ČR. Opírá se o výsledky agentury GfK, které jsou ovšem v tomto smyslu výrazně jiné než všechny ostatní průzkumy. Odborníci mluví o tom, že vzestup odpůrců způsobila "zběsilá debata o Benešových dekretech". To je dobré, Zeman a Klaus rozpoutali bezuzdnou štvanici, a ti, co se proti ní ohradili, jsou podle těchto rozumbradů stejně vinni: měli držet zobák a všechno by bylo OK.

Pátek 24. května: Podle CVVM Havlova popularita klesla znovu pod 50% (na 47,5). Prý v souvislosti s tím, že mlčel ke kauze Benešových dekretů. Je to možné, a taky to ukazuje, že určité, byť i nepopulární stanovisko může být lepší než uhýbání. Ostatně, k čemu dnes potřebuje Havel preference?

Michal Klíma píše v Právu, že programová prázdnota zpochybňuje smysl voleb. Smysl voleb zpochybňuje daleko spíš to, že se všechny strany včetně komunistů předem domluvily na národní jednotě, že velké strany přebírají dikci extrémistů (proto u nás žádný český Le Pen nemá šanci, jeho místo je obsazené) a menší (koalice) jsou proti tomu bezbranné, protože se jednoduše bojí v tom rozhodujícím se nepřidat. Stejně jako se bál a bojí Havel, a preference mu stejně klesají.

Sobota 25. května: Senátoři Koalice zabránili tomu, aby Senát projednával návrh ODS a ČSSD na udělení řádu Bílého lva někdejšímu prezidentu ČSR Benešovi. Odmítli zařadit tento bod na program jednání se zdůvodněním, že Senát má nyní na pořadu důležitější věci. Návrh bude tedy patrně projednáván až po volbách do Poslanecké sněmovny, někdy v červenci. Zdůvodnění je ovšem úhybné. Ve skutečnosti je třeba říci, že si Beneš žádný řád nezaslouží, protože jeho válečná a poválečná politika byla po všech stránkách mírně řečeno nešťastná a skončila úplným krachem s tragickými důsledky pro Československý stát a českou společnost.

Senát rovněž vrátil Poslanecké sněmovně návrh zákona, omezujícího reklamu na tabák, a to s pozměňovacími návrhy, které zákaz dosti zmírňují. Poslanecká sněmovna může nyní zákon odhlasovat znovu v původní podobě, přijmout pozměňovací návrhy Senátu nebo ho úplně smést ze stolu, což je nejpravděpodobnější. V této věci se Senát zachoval rozumně.

poznámka

Poslanec Krása označil reklamu na jakousi videokameru, na níž je zobrazen mrkající Vladimír Ilijič, za propagaci totalitních symbolů a ideologie. Poslanec Krása se nepochybně zbláznil. Proces proti Zítkovi vyvolává nyní záchvaty šílenství i na frontě virtuálního boje s rudou totalitou. Pokud nechceme zničit s koukolem i pšenici, s domnělými či skutečnými zárodky totality i demokracii, měli bychom postihovat jednání, ne myšlení a mluvení, a už vůbec ne reklamní šoty. Řeči kýčovitých salonních humanistů o tom, že se zlo musí ničit už v zárodku, jsou ve skutečnosti taky projevem extremismu a navádějí k jednání, které ve společnosti nakonec spolehlivě zlikviduje svobodu.

Alexander Kramer tentokrát v rozhovoru s Klausem (dnešní Právo) příliš neuspěl, předseda ODS mu pokaždé utekl z lopaty. Jedna jeho myšlenka si ovšem zasluhuje komentář.

poznámka

Koalice chystá předvolební klip s Václavem Klausem, který coby šílený vědec mění ve své daňové laboratoři občany na pokusné králíky. Po kufru plném pohádek, kovbojovi u sochy svatého Václava a účasti zvířátek ve volební kampani je to další kabaretní prvek, jímž se koalice snaží zastřít svou programovou vyprázdněnost a ustrašenost.

Malé strany protestují proti diskriminaci, jaké jsou vystaveny ve sdělovacích prostředcích. Je to zvláštní projev drzosti: malá strana má především léta a léta bojovat o to, aby se uchytila na komunální a pak na regionální úrovni. Až tady prokáže životaschopnost, nemusí se bát, že bude v celostátním volebním klání zanedbávána. Když si někdo půl roku před volbami vzpomene, že udělá stranu, která pronikne do parlamentu, nemůže počítat, že před ním média padnou na kolena. A navíc: vztah mezi velkými a malými stranami není obdobný vztahu mezi zdravými a handicapovanými členy společnosti (handicap je potřeba vyrovnat), nýbrž vztahu mezi úspěšnými a neúspěšnými. A úspěch není jen věc geniálního nápadu, nýbrž také dlouholeté lopotné drobné práce. To, co se nám nyní prezentuje v mimoparlamentní oblasti, je sbor tajtrlíků, kteří už na první pohled odpuzují a ženou voliče směrem k parlamentním subjektům.

Karel Steigerwald napsal dnes v MfD: "Kdo začne s komunisty dělat dohody a smlouvy? Kdo řekne první, že nelze do nekonečna ostrakizovat patnáct procent voličů?.." Ale to se přece už stalo! A to z iniciativy ODS a ČSSD, když byla KSČM přizvána k tvorbě parlamentního prohlášení o Benešových dekretech. Tzv. demokratické strany ji do slova a do písmene vzaly do party.

Pondělí 27. května: Schůzka ministra Kavana s Jásirem Arafatem byla na poslední chvíli zrušena. Nato se ministr Kavan pokusil zrušit ještě schůzku s izraelským premiérem Šaronem, ale prý na nátlak izraelské strany (!?) se setkání uskutečnilo. Kavanovy pokusy o "vyváženost" v izraelsko-palestinském konfliktu jsou víc než problematické, nehledě na podezření, že ministrovi jde hlavně o arabské hlasy, potřebné k tomu, aby byl zvolen předsedou Valného shromáždění OSN. To se ale nemohli se Zemanem domluvit včas a předem, místo aby dělali na poslední chvíli ostudu na všech stranách a Palestince i Izraelce zbytečně uráželi tímto amatérismem?

Ministr financí Rusnok v Sedmičce na Nově tvrdě deptal Jana Kasala kvůli církevním restitucím (je zapotřebí udělat restituční tečku, katolická církev má nárok jen na objekty nezbytné pro kultovní činnost a charitu) a nedostatečnému vlastenectví. Teď vytahují na Graubnera, že seděl vedle Zogelmanna, který má škraloup z doby protektorátu. Tj. v jedné řadě. Odpovídá člověk za to, s kým sedí v jedné řadě? Je to, že ho posadí do jedné řady s Zogelmannem, nějaký výraz jeho politického přesvědčení? Připomíná to Pepu z Hongkongu (tj. Jiřího Hanáka), který si při jakémkoli veřejném vystoupení proti českému šovinismu hbitě vymýšlí, v jak nevhodné datum bylo učiněno (tj. co se stalo v ten den za druhé světové války). Kasal nakonec psovsky oddaně napadl SdL, aby dokázal svou vlasteneckou loajalitu. Ubozí kašpaři! Každý cítí, že to dělají z vystrašenosti, aby nepřišli o preference. Sympatie lídrů šovinistických stran tak samozřejmě nezískají a voliče nepřesvědčí.

Podle MfD je deset z čtrnácti krajských volebních lídrů ČSSD a polovina všech kandidátů bývalými členy KSČ. To jsou jistě čísla dosti otřesná: přesto by se mělo rozlišovat mezi "osmašedesátníky" a těmi, co v KSČ buď po devětašedesátém zůstali, nebo tam dokonce za normalizace vstoupili. Ti první často prokázali aspoň jakousi dobrou vůli a je ji třeba vzít v úvahu jako polehčující okolnost. Tu a tam se někdo z nich zachoval statečně a zaslouží si uznání. "Normalizačními" komunisty lze jen opovrhovat.

Úterý 28. května: Miloš Zeman a Václav Klaus řinčí zbraněmi. Zeman útočí na vnějšího nepřítele: "V těchto chvílích našich dějin, kdy první signály blížící se bouře jsou ještě nezřetelné, si můžeme utěšeně říkat, že nás nic neohrožuje, ani jakýsi korutanský hejtman nebo jakýsi kancléřský kandidát… V těchto chvílích bych vás chtěl požádat, abychom si uvědomili právě křehkost odvahy a nebezpečí zbabělosti a abychom dokázali proti historickému zlu bojovat právě v začátcích a nenechali toto zlo rozvinout." Bude tedy třeba preventivní intervence v Německu, naši spojenci nás jistě podpoří. Václav Klaus se obrací proti domácí páté koloně: Beneš byl podle něho velký muž, je třeba doufat, že jeho odkaz nebude nikým zpochybňován. Spor o jeho osobu není sporem o historii, ale o přítomnost a budoucnost našeho národa… "Zůstává symbolem demokracie a národní samostatnosti, patří k velkým státníkům našich dějin. Nesmíme dovolit, aby se ho z paměti našeho národa snažili vymazat lidé, kteří jeho velikosti ani zdaleka nedosahují." Tedy nejen dekrety, ale ani Beneše nelze zpochybňovat. Nedovolíme, nepřipustíme, republiku si rozvracet nedáme. V příští vládě by měl být Zeman ministrem obrany a Klaus ministrem vnitra. Ke Klausovým názorům na Beneše se, pokud nám to okolnosti dovolí, ještě vrátíme.

Středa 29. května: Rusko a NATO uzavřely pakt o spolupráci. Tím se úplně mění geopolitická situace ve světě i v našem regionu. Zdá se, že to čeští odborníci na mezinárodní vztahy i komentátoři velmi podcenili (výjimkou je článek Petrušky Šustrové v dnešních LN). K tématu se ještě vrátíme.

Pražský primátor Kasl složil funkci a vystoupil z ODS. Vyvrcholily tak mnohaměsíční spory mezi ním a pražskou ODS. Kasl svůj odchod nepochybně načasoval na dobu těsně před volbami, ale nechápu, proč se kvůli tomu Klaus tak rozčiluje, není na tom nic nemorálního ani zbabělého. Zarážející je jen to, že primátor nedokázal doložit své obvinění ohledně korupce na radnici a že zůstal v pražské ODS vlastně osamocen, nedokázal si získat spojence. Zanechává po sobě dojem politika na ODS poměrně slušného, ale nepříliš šikovného. Starosta Prahy 4 Hovorka (ODS) v souvislosti s Kaslovou rezignací prohlásil: "Jeho problém je v tom, že si neuvědomuje, že nežijeme ve Spojených státech, kde si každý může dělat, co chce - u nás ale sázíme na týmovou práci." To připomíná jednak známý citát ze Švejka na téma Karlovo náměstí a na každém stromě jeden voják bez discipliny, a jednak moskevskou příhodu jednoho mého známého z doby hlubokého brežněvismu. Nešťastník se odvážil zeptat "miliconáře", kde najde nějakou ulici. Dostalo se mu briskní odpovědi: Správky ně dajom, zděs nět Amerika (Informace neposkytuji, tady není Amerika).

Předseda nejsilnější zemské organizace FDP v Severním Porýní - Vestfálsku Mölleman ostře kritizoval Izrael a požehnal palestinský odpor se vším všudy. Bylo by velmi zábavné, kdyby se FDP, kde byl vždycky jakýsi sice slabý, ale viditelný nacionálně liberální proud, "haiderizovala". Úplně nepředstavitelné to není, vzhledem k tomu, jak se Evropa v reakci na české vyvádění snaží zamést dozvuky druhé světové války pod koberec.

Brněnský soud odsoudil čtyři bývalé studenty architektury, kteří v roce 1989 označili vystupování jednoho pedagoga, takto předsedu fakultní organizace KSČ, za kariéristické a demagogické a vyjádřili mu nedůvěru. Dnes se mu musí omluvit. Neměli bychom se všichni omluvit Jakešovi, Štěpánovi, Fojtíkovi ad.?

ČSNS má čtvrtou nejnákladnější volební kampaň. Věnuje na ni 25 milionů. Je to vlastně velmi podnětný experiment. Vzhledem k tomu, že preference strany před volbami byly víceméně nulové, dá se na tomto případě velmi dobře poznat, jak účinná je volební kampaň sama o sobě. Navíc bude možné jednoduchým propočtem zjistit, jak velký obnos je nutno vynaložit na získání jednoho voliče. Odtud se pak dá vypočítat, kolik peněz by bylo zapotřebí např. k překonání pětiprocentní hranice pouhou volební kampaní. Česká republika se stává dílnou demokracie.

Čtvrtek 30. května: Václav Klaus odkrývá za Kaslovou demisí spiknutí obdobné sarajevskému puči. To samozřejmě může, ale taky nemusí být pravda, Kaslův krok není tak rafinovaný, že by na něj nemohl přijít průměrně inteligentní člověk sám a bez cizí nápovědy. Klausovi se nelíbí, že je to politické gesto (a proto je to zbabělé, nečestné a politicky vychytralé). Jako by sám nikdy nedělal politická gesta, na politických gestech není a priori nic špatného. Je rovněž zábavné, že Václav Klaus na svých lidech, s nimiž se ocitne v konfliktu, aby se chovali podle zásad Tří mušketýrů; jindy a na sebe nebývá tak přísný. Obavy z poklesu preferencí ODS nejsou na místě, Kasl zůstal osamocen, neexistuje žádná jasná a výmluvná kauza, kvůli níž by byl šel do konfliktu a která by jeho chování činila srozumitelným a volebně atraktivním. Vlastně jen potvrdil, jak je pro české politiky obtížné politicky obstát ve sporu s vedením ODS a Klausem osobně.

To jiný politický lídr, předseda ČSNS je bytost nezáludná a přímočará. V předvolební kampani prásknul na Miloše Zemana, že po něm coby po vedoucím týmu pro čisté ruce kdysi požadoval, aby v rámci očisty společnosti od tunelářů "dostal do tepláků" Čermáka a Macka (ODS) a Kalouska (KDU-ČSL). A proč to dává veřejnosti na vědomí až nyní, před volbami? Zemanův poradce Šlouf totiž vydal knížku, v níž se otřel o ČSNS. Z toho plyne, že jinak by si to byl pan Šula nechal pro sebe. Není nad pravdomluvnost v pravou chvíli!

Ruskému listu Kommersant se nelíbil projev prezidenta Havla na nedávném summitu NATO - Rusko. Havel si troufl mluvit o Sovětském Svazu a Stalinovi, na rozdíl od těch ostatních, co mluvili, jak to Rusové rádi vidí od Západu a Češi zase od Německa, hlavně o budoucnosti. V té souvislosti se list zmínil ironicky o Havlově mizerné angličtině. Holubčíci, duše slovanské! Náš prezident skutečně mluví příšerně anglicky. Většina z nás starších má podobné mezery ve znalosti světových jazyků. A zdalipak víte, pravoslavní, čím to je? Možná, že jste si toho v posledních padesáti letech nestačili všimnout, ale my jsme totiž byli v té době kolonií jednoho zaostalého orientálního impéria, které nám zařídilo na hranicích ostnaté dráty, zákaz cestování do civilizovanějších končin světa a povinnou výuku jazyka, jímž se hovořilo v metropoli a jehož znalost si teď můžeme strčit za klobouk, protože nám dvakrát moc užitečný není. Někteří našinci, a prezident Havel k nim patří, měli navíc v dětství a ranném mládí, kdy se člověk nejsnadněji učí cizí řeči, díky vám a vašim zdejším satrapům existenční starosti, které jim výuku mírně řečeno komplikovaly. Je ovšem možné namítnout, že jsme si o to, co se nám s vámi přihodilo, řekli do značné míry sami. To nám může právem vytknout kdokoli, ovšem kromě vás, bratři slovanští. A proto: není na světě učitele méně kompetentního než vy k tomu, aby mám dával známky z angličtiny. Krleš.

Pátek 31. května: Koalice před časem slíbila, že všichni její kandidáti zveřejní údaje o svém majetku. Teď se ukazuje, že to nebude tak jednoduché. Mnoha lidoveckým kandidátům se do toho nechce, předseda KDU Svoboda tvrdí, že to svým lidem může jen doporučit, nikoli přikázat, v US se zase ozývají hlasy, že by majetková přiznání měla být přístupná jen určitým lidem. Klasický příklad toho, jak se nestydatý populismus nevyplácí. Majetkové poměry občana jsou jeho soukromá věc, nikdo nemá právo mu do nich strkat nos, a ten, kdo je veřejnosti nabízí k nahlédnutí, navíc z pochybných důvodů, se snaží tyranizovat ty, co to udělat nechtějí a mají na to právo. Navíc se jakoby potvrzuje, že majetek je věc apriori podezřelá a majitele znevýhodňující. Proto je si přát, aby se tento podbízivý tah Koalici zatraceně nevyplatil.

Právo se snaží dělat aféru z toho, že chemikálie stejného složení jako Cyklon B, který Němci kdysi používali v plynových komorách, slouží dnes jako insekticid a deratizační prostředek v obilných sýpkách. Proč ne? Zásadní rozdíl je v tom, používá-li se na hubení hmyzu nebo na vraždění lidí. A ne že by na tom, kdo ho používá k hubení hmyzu, ulpělo něco z nacistických zločinů. Ze strany Práva je to další pěkný pokus o iracionální tabuizaci bolševického typu, která dotváří hysterickou atmosféru "obhajoby národních zájmů".

Podle agentury TNS - Factum se preference komunistů a Koalice vyrovnaly. Dalo se to čekat. Volební prognóza Událostí je pesimistická a vypadá v tuto chvíli tato: volby vyhraje s poměrně velkým náskokem ODS, koalice ČSSD - KDU - US bude z technických důvodů neuskutečnitelná (neměla by většinu v Poslanecké sněmovně), vládu vytvoří ODS se sociálními demokraty a na Hrad vstoupí hlavním vchodem Miloš Zeman. Bude proto nutné výrazným způsobem upravit prezidentské pravomoci (zejména o zákaz vystupování na veřejnosti a cestování do zahraničí).

Při předvolební televizní diskusi v pořadu "Bez imunity" zcizil někdo z účastníků bezdrátový mikrofon za 50 000 Kč. Naposled byl spatřen v rukou zástupkyně ČSNS, což samozřejmě neznamená, že by ho ukradla ona. Ocitujme slova předsedy ČSNS Jana Šuly. Podle něho je třeba zabránit tomu, "aby zahraniční teroristické organizace terorizovaly české podnikatele a občany, kradly, vydíraly, vraždily a drogami ubíjely naše děti." Není vyloučeno, že do ČT pronikla zahraniční teroristická organizace.

Němci teď řeší problém, zda mají právo kritizovat Židy. Proč by neměli, jde jen o to, zda je kritika věcně správná či nikoli. Kritika, která dnes často zaznívá z Evropy a vyčítá Izraeli, že se proti palestinskému terorismu brání příliš razantními prostředky, zjevně spravedlivá není.