Pátek 1. října: Tématem dne je zadržení pánů Dalíka a Večerka, jež policie obvinila z toho, že se pokusili uplatit poslance Kořistku. Kauza ztratila něco na dramatičnosti tím, že státní zástupce nedal souhlas k tomu, aby oba byli vzati do vazby. Zřejmě se ho mj. dotklo, že ho policie v té věci obešla, ale jeho rozhodnutí je z toho, co se dosud o věci ví, nepochybně správné. Obávám se, že v záležitosti není ani jedna strana nevinně. Pan Topolánek se dopustil v nejmenším případě (totiž pokud naletěl jakési intrice) velké neopatrnosti. Že by to, co říká pan Kořistka, bylo úplně vycucané z prstu, je nepředstavitelné, výsledek testu na detektoru lži (který nota bene další dva účastníci schůzky odmítli) musí aspoň něco málo vypovídat. Pokud jde o samotného pana Kořistku a jeho angažmá připomíná to celé silně kauzu Olovo. Není jasné, proč Kořistka vůbec na schůzku chodil, proč po první vyslovené nabídce okamžitě neodešel, proč o věci neinformovala oficiálně na tiskovce US-DEU, ale oklikou pan Kořistka, navíc s tím, že všechno vyklopil novináři, ale zároveň ho zapřísahal, aby o tom za žádných okolností nemluvil (!). nechce se mi věřit, že by šéf ODS, pokud by chtěl poslance Kořistku podobnou cestou získat, to udělal tak pitomě. Zároveň ale nemohu uvěřit tomu, že by šlo o promyšlené policejní tažení vládní koalice s cílem poškodit před volbami ODS. To by to snad taky nedělali tak pitomě (jedním z hlavních důkazů prý je výpověď paní Kořistkové o tom, s čím se jí po schůzce s Dalíkem a Večerkem svěřil její choť!!!). Řeči potentátů ODS o „grosstapu“ jsou poněkud hysterické a nechutné. Nejspíš se celá věc tak nějak semlela, oběma zúčastněným stranám se podařilo předvést se z té horší stránky, ODS vyjde z aféry trochu poškozena (už proto, že do senátních a krajských voleb aféra určitě nebude uzavřena), ale hlavně a především, skeptické veřejnosti se dostává další přesvědčivý argument, že politika je svinstvo. Netřeba snad zdůrazňovat, že argumenty tohoto druhu nahrávají komunistům.

Mnohaletá stálice Práva Jan Kovařík zveřejnil rozhovor se známým českým šovinistou Václavem Pavlíčkem. Ten opět nezklamal: dští oheň a síru na „české spolupracovníky landsmanšaftu a přehodnocovače dějin“, naříká si, že jeho nezvolení do koordinační rady Česko-německého diskusního fóra způsobily „některé kruhy české zahraniční politiky“, ale i “vlivné osoby – signatáři různých petic, např. Smíření a Cestou smíření, kteří hledají cestu k dohodě s předáky Landsmanšaftu“ (to je zajímavé, ten člověk není schopen ani uvést přesná jména petic). Pokud jde o kancelář SdL v Praze, měl by ji stát zakázat, protože je v rozporu s integritou České republiky (některé kruhy zahraniční politiky a další vlivné osoby by asi měl stát zase zavřít, to ovšem pan Pavlíček přímo n ežádá - zatím). Kromě toho pan Pavlíček slušně řečeno mluví nepravdy –spolkový kancléř Kohl např. podle něho prohlásil, že o nárocích vysídlenců se bude dál jednat. Jenže Kohl pouze řekl, že majetkové problémy nejsou česko-německou deklarací uzavřené, pochopitelně, demokratický stát nemůže zakázat svým, občanům vznášet majetkoprávní nároky. Celkový dojem z rozhovoru je ubohý – Pavlíček si netroufl nikoho ze zrádců národa jmenovat, spokojuje se temnými náznaky, stejně jako to dělali komunisté v šedesátých letech minulého století, když jim teklo do bot.

Poslankyně ODS a stínová ministryně práce a sociálních věcí Páralová kritizuje nový zákon o zaměstnanosti, zakazující zaměstnavatelům, aby se ptali uchazeček o zaměstnání, zda jsou vdané a mají děti. Logicky namítá, že zaměstnavatel, kterému na tom bude záležet, zaměstná jen ty, o nichž bude z jiných zdrojů vědět, jak na tom jsou. Kdyby byli chtěli být tvůrci zákona důstojní, měli by trvat na tom, aby zaměstnavatel nevěděl, zda přijímá muže nebo ženu. Dalo by se to zařídit tak, že by uchazeč byl při přijímacím řízení zavřen v bedně a jeho hlas by byl uměle deformován. Z takového antidiskriminačního zařízení by nepochybně měla světice evropského feminismu Anna Diamantopuluová (jejíž prapor nyní přejímá Vladimír Špidla: určitě není náhoda, že jméno Špidla je v češtině dle vnějších znaků femininum!) velkou radost.

Michal Mocek otiskl v Mladé frontě Dnes velmi pěkný a zajímavý článek o přírodních pohromách, způsobených v prehistorii lidstva dopady velkých meteoritů. Doufáme, že pan Mocek se do budoucna tohoto žánru přidrží a přejeme mu mnoho dalších úspěchů.

Sobota 2. října: Okresní státní zástupce, který zamítl návrh policie posadit pány Dalíka a Večerka za katr , tak učinil „po dohodě“ za svého podřízeného, jenž měl věc zjevně na starosti. Jakkoli rozhodnutí je nepochybně velmi rozumné, cesta k němu asi vzbudí podezření o různých neformálních řídících centrech, které se v operaci uplatňují. Ta záležitost je od začátku do konce fatálně zvoraná. KSČM už se orientuje: zatímco ještě včera měl místopředseda Dolejš cukání solidarizovat se s ČSSD, dnes už je „nad věcí“: chce věřit, že při zatýkání i propouštění nehrály roli politické důvody. (Chce, chce, ale nejde mu to).

Podle ministra Škromacha policie, soudy a státní zástupci jednají tak, jak mají, a proto byli Dalík s Večerkem nejprve zadrženi a pak propuštěni. Soudy v té věci zatím nehrály žádnou roli, státní zastupitelství je z obliga, ale kdyby policie jednala tak, jak má, buď by dnes Dalík s Večerkem bručeli, nebo by je nikdy nebyli zadrželi.

Oba potenciální delikventi jsou lidé poněkud rozmazlení. Stěžují si na cépézetky v Kongresové, že tam museli stát u zdi s rukama za zády, dostali jídlo, které se nedalo jíst, smrdělo to tam a byla tam špína. Jako člověk s jistou kriminální zkušeností z let 1988-9 musím konstatovat, že hoši jsou trochu zpovykaní. Seděl jsem v Kongresové dvakrát, jednou čtyři dny (v srpnu 1989), jednou, pokud se dobře pamatuji, necelé dva (v říjnu 1989). Jídlo celkem šlo (ve věznici Ruzyně tenkrát ovšem vařili o něco lépe), nevěřím, že by se od té doby bylo nějak výrazně zhoršilo. Pravda, restauraci hotelu Imperiál se tamější kuchyně patrně nevyrovná. Špíny tam bývalo méně než v Ruzyni. To, že je člověk zavřený s kriminálníkem, je podstatně příjemnější, než tam být čtyři dny úplně sám. Na druhé straně nechápu, proč policie nasazuje lidem, u nichž není nejmenší nebezpečí, že by se pokusili uprchnout, čistě z psychologických důvodů pouta a vůbec je takovýmhle zbytečným způsobem buzeruje. StB byla koncem osmdesátých let poněkud ohleduplnější, např. pouta mi nenasadili nikdy, ač „zadržen“ jsem byl nesčíslněkrát.

ODS je teď na koni. Žádá exemplární potrestání policistů a policejního prezidenta (nejlepší by byl pořádný výprask) a vyvození politické zodpovědnosti vůči ministru Bublanovi a Grossovi. Trvá na „grosstapu“, ačkoli vůbec není jasné, jakou roli v celé věci sehrál premiér. Místopředseda Nečas urážlivě popsal policisty, kteří zatýkali Dalíka, jako „muže s vizáží ukrajinských mafiánů“, ačkoli ti lidé nepochybně jen plnili rozkaz a za svou vizáž mohou stejně málo jako pan Nečas za tu svou.

Česká papírová média jásají: Kerry vyhrál první debatu s Bushem! Na závěry je trochu brzo, Bush stále vede v preferencích asi o šest procent, a zkrátka, uvidí se.

Podle CVVM důvěra vládě stoupla proti červnu (kdy byl ještě premiérem Špidla) o devět procent: z 26% na 35%. Velký důvod k jásotu to není, protože ještě v květnu měla tatáž Špidlova vláda důvěru 36%. Je to tedy jen výraz jakéhosi očekávání: definitivní závěry o stoupající důvěře bude možné udělat teprve tehdy, když se důvěra na těch 36% aspoň ustálí.

Podle Pavla Kohouta v dnešním Právu „po druhé světové válce vítězní Spojenci pochopili, že (Německo) musí být především přivedeno k tomu, aby se vrátilo ke svým hlavním ctnostem – k píli a pořádku – které by však tentokrát sloužily dobru. Představa, jak Rusové, praví mistři v tomto oboru, vedou Německo k píli a pořádku, je opravdu neodolatelná. Ostatně stopy této výchovy jsou v bývalé Dederonii patrné dodnes skoro na každém kroku.

Dr. Rath se staví ostře proti privatizaci krajských nemocnic. Je to svým způsobem logické: ČLK může být mohutnou monopolní nátlakovou organizací jen tenkrát, když jako základnu bude mít v podstatě monopolní socialistické zdravotnictví, postavené na výlučně státních nemocnicích.

Všechny velké noviny se dnes opět zabývají blahořečením císaře Karla. Nedovedu pochopit, proč kolem tak poměrně bezvýznamné osoby, na jejímž hodnocení se v podstatě shodnou Miloslav Martínek v Právu s tím, co píše Mladá fronta Dnes (se zavěry obou článků v zásadě souhlasím) a kolem aktu, který je vnitřní záležitostí katolické církve, je takový rozruch. Bojíme se snad, že nám opět povládnou Habsburkové? Řekl bych, že takový Usáma bin Ládin je podstatně reálnější nebezpečí.

Pondělí 11. října: Za mimořádně nízké volební účasti (kolem 20%) proběhly doplňovací volby do Senátu v Praze 4 a ve znojemském obvodu. Potvrdily, že už ani v Senátě Parlamentu ČR, této inkarnaci Pravdy a Lásky, nefrčí „osobnosti“, ale politické strany. Jak jinak vysvětlit, že v Praze 4 skončilo na druhém místě (ovšem s velkou ztrátou na vítězného kandidáta ODS) tak výstřední individuum, jakým je bezesporu Erazim Kohák: na druhé místo ho vynesla strana, za níž kandiduje. Na Znojemsku triumfovaly bok po boku ODS a regionální politická velmoc KDU-ČSL. Třetí byli komunisté, sociálně demokratický kandidát tu skončil hluboko v poli poražených. Pro příští řádné senátní volby z toho lze vyvodit jedině významnou úlohu, kterou budou hrát standardní politické strany. Praha i Znojmo jsou svým způsobem atypické – v Praze se tradičně nedaří komunistům (je relativně civilizovaná a její obyvatelé mají poměrně vysokou životní úroveň), na jižní Moravě dominují lidovci. Rozdíly v hlasech mezi kandidáty se pohybují ve stovkách, maximálně tisících hlasů (odstup mezi Příhodou a Kohákem na Praze 4). Připomíná to spíš průzkum veřejného mínění než „standardní“ volby.

Podle agentury Faktum Invenio (je to nové jméno agentury Sofres Faktum?) ztrácí ODS dramaticky na podpoře (má teď o 7% méně než dubnu, pouhých 29,6%) a stejně dramaticky získává ČSSD (7,3%, takže se pyšní 25,6%). Komunisté ztratili jeden a půl procenta a jejich preference jsou teď 21,4%, lidovci nabyli o 3% a mají 10,7%. Všechny ostatní strany jsou hluboko pod pětiprocentní hranicí. Průzkum je po všech stránkách pochybený a na první pohled vypadá jako předvolební agitace pro ČSSD. Rozchází se s výsledky, které už daly k dispozici CVVM a STEM (šéf STEM Hartl prohlásil, že nijak neodpovídá operativním datům z průzkumů, které teď jeho agentura provádí), vyplývá z něho, že by se hlasy měly přelévat mezi ODS a ČSSD, což je absurdní a v minulosti tímto směrem neukazoval žádný průzkum. Navíc byl výsledek vyhlášen v době, kdy probíhaly doplňující volby do Senátu, což je podle odborníků na hraně zákona.

Zavražděný britský rukojmí pronesl prý krátce před smrtí tato slova: "Prosím, prosím, dejte jim, co požadují - svobodu žen z věznice Abú Ghrajb… Zapřísahám vás... britský lid, více než kdy jindy potřebuji vaši pomoc, více než kdy jindy potřebuji vaše hlasy, abyste vyšli do ulic a požadovali lepší život pro ženy, které jsou vězněny v káznici Abú Ghrajb nedaleko Bagdádu... Jediné, co teď mohu říci je, že už mi zbývá jen velice málo času." Nato jeden z teroristů napadl „vůdce bezvěreckých západních vlád“, kteří „předstírají péči o svůj lid“, ale „jsou to lháři a pokrytci“. Celé to nápadně připomíná scénáře politických procesů ze Stalinovy éry (teroristé se pilně učí z temných stránek evropské historie) a nemělo by se k tomu vůbec přihlížet.

V Afghánistánu proběhly první svobodné volby. Soupeři dosavadního prezidenta Karzáího, jehož podporuje Západ, je ignorovali. Drtivá většina voličů je negramotných. Byli při odvolení označeni na palci nesmyvatelnou modrou barvou, aby nemohli volit znovu, ukázalo se však, že barva se v některých případech přece jen smýt dá. Jaký smysl mají takovéhle volby? Nebylo by přímočařejší a praktičtější pomoci k vládě nějakému relativně osvícenému a k Západu loajálnímu diktátorovi, který by byl schopen si co nejdřív v zemi udělat sám pořádek? Demokratické volby jsou složitý instrument a každá společnost k nim musí přirozenou cestou dozrát.

Benjamin Kuras, přívrženec zavírání kritiků etnických čistek po roce 1945, zveřejnil v Mladé frontě Dnes hysterický článek o případu Hučín. Promlouvá k nám ze svého londýnského závětří jako Chief Salamander v Čapkově Válce s mloky: Haló, vy lidé… „nezbývá mně než vás informovat, že v policejním státě už žijete.“ Ačkoli to, co se seběhlo v Přerově, zná jen z druhé ruky, přichází s podnětnými návrhy, koho všeho je třeba vyhodit, případně zavřít. Sám mám k tomu, jak soudní orgány řeší případ Hučín a zejména k zásahu v Přerově výhrady. Jsem však přesvědčen, že slušný člověk, zvlášť když má informace jen z jedné strany, by se na jeho místě omezil na žádost, aby postup soudce a policie byl pořádně přešetřen. Arogantní hlupáci někdy nadělají víc škody než ti, co škodit opravdu zamýšlí.

Úterý 12. října: Případ Kořistka se rozrůstá o další spekulace. Ostravský okresní žalobce Bláha, který nepodpořil žádost policie, aby Dalík a Kořistka byli vzati do vazby, si prý týž den telefonoval a pak se i osobně sešel s předsedou ostravského soudu Veselým (pokud by okresní zastupitelství vzetí do vazby schválilo, musel by pak o něm rozhodnout některý ze soudců okresního soudu). Soudce byl kdysi nejvyšším státním zástupcem, má prý, jak uvádí Právo, kontakty s nějakým Dalíkovým příbuzným, k známým politikům ODS a „jednomu vlivnému brněnskému advokátovi s vazbami na Nejvyšší soud“. Každý máme nějaké kontakty, nějaké vazby a nějaké vztahy. Do popředí začnou vystupovat a předmětem spekulací se stávají například tehdy, když případ, o nějž jde, je spíš politikum než kriminální kauza. K případu ostatně vydalo tiskovou zprávu Krajské zastupitelství v Ostravě. Zpráva označuje za nezákonné zadržení obou obviněných, zpochybňuje obvinění a také výsledek testu na detektoru lži. Poslanec Kořistka se sice ohradil, že státní zástupce nemá co vykládat výsledky testu na detektoru lži a že on jen tlumočil stanovisko policie (že test potvrdil jeho pravdomluvnost). Poslanec Kořistka však nemá co tlumočit stanovisko policie a už vůbec nechápu, proč se do toho namotal i ministr vnitra. Kořistka se ovšem taky ohradil proti tomu, že vyjádření krajské státní zástupkyně Andělové zpochybňuje „věrohodnost jeho osoby“, to podle něho přísluší soudu. Nejsem právník a nedovedu tuto věc odborně posoudit, jako na laika na mne však tahle část tiskové zprávy Krajského zastupitelství působí zaujatě a zdá se mi být zbytečná.

Sociálně demokratická šou se nyní přestěhovala do Hradce Králové a sklidila tam velký úspěch. Kandidáty ČSSD přijeli podpořit kromě obstarožních bavičů též předseda Gross a ministryně Emmerová. Zdá se, že na venkově cirkus působí, a že si to nové vedení ČSSD vymyslilo šikovně. Skutečné závěry však bude možné dělat až z volebních výsledků. Třeba se diváci pobaví a pak budou stejně volit KSČM.

ČSSD navrhla lidovcům kulantní obchod: podpoří jejich kandidáta Špačka na Znojemsku za to, že lidovci udělají totéž v Praze 4. Lidovci poskytnou teoreticky 2176 hlasů, které dostal v Praze 4 v prvním kole Jan Vávra, prof. Kohákovi, a za to dají sociální demokraté 1656 teoretických hlasů, jež dostal ve Znojmě jejich kandidát Laky, lidovci Špačkovi, který má reálnou šanci na zvolení, takže to lidovce musí motivovat. Lidovcům se ovšem zjevně z důvodů nikoli nepochopitelných prof. Koháka podporovat nechce (i když v hodnocení zásahu USA a jejich spojenců v Iráku by si s ním Kalousek s Kasalem zjevně rozuměli) a argumentují tím, že nemají na Vávru žádné páky, aby ho k podpoře Koháka přiměli: Vávra není člen KDU-ČSL. Nejsem stoupencem ODS (a navíc nebydlím na Praze 4). Ale kdybych na Praze 4 bydlel, pouhý hrůzný přízrak toho, že se prof. Kohák octne v Senátě, by mne bezpochyby poprvé v životě vyhnal k senátním volbám.

Středa 13. října: Aféra Kořistka neustále roste do obludných rozměrů. Protikorupční útvar policie chce pokračovat ve vyšetřování, obvinění prý platí, právní názor krajské státní zástupkyně Andělové není obviněním policie. Okresní státní zástupce Bláha i Andělová naopak tvrdí, že obvinění proti Večerkovi a Dalíkovi má být na základě zprávy Andělové zrušeno, její stanovisko je prý pro okresní státní zastupitelství závazné. Nejvyšší státní zástupkyně Benešová vyslovila pochybnosti o tom, zda jsou závěry Andělové podloženy důkazy a očekává „nějaký výstup“ od ní i od olomouckého Vrchního státního zástupce Ištvána (to vypadá jako jakýsi návod). ODS je na koni, žádá hlavy ministra vnitra i policejního prezidenta. Ministr vnitra neví, proč by měl rezignovat, pokud se obvinění Dalíka a Večerka neprokáže, to, že se obvinění neprokáže, je běžná věc. Ovšem, ale není to běžná věc v tak strašně zpolitizované záležitosti. Ministr Němec, další namočený, doporučuje státním zastupitelstvím, aby své názory v této kauze nevysílaly prostřednictvím médií, veřejnost však má právo být informována, a hlavně, jak chce tohle rozpoutané tornádo dostat do hrnce a pod pokličku? Policie opět vyslýchala paní Kořistkovou, měla by ještě vyslechnout jeho dítka, má-li nějaká, jistě by potvrdila, že tatínek je hodný a pravdomluvný člověk a policie by kromě testu na detektoru lži měla v ruce další trumf. Mezi policií a státními zastupitelstvími i uvnitř státních zastupitelství, jak se zdá, zuří nelítostná politická bitva. A my obyčejní čičmundové, bohatší o další zkušenost, můžeme jenom doufat, že se do tohoto mlejnku na maso nikdy nedostaneme.

Podle výroční zprávy BIS není česká republika žádný ostrov klidu a míru, i když na našem území zatím žádná teroristická síť, jak se zdá, nepůsobí. Zato se o ČR intenzivně zajímají špionážní služby Ruské federace. Jak by ne, mají u nás už z minulosti velmi ochotného partnera, teď se jmenuje KSČM, má masovou podporu a velké možnosti.

V Evropském parlamentu způsobil skandál italský kandidát na eurokomisaře pro vnitro a spravedlnost Buttiglione. Měl se vyjádřit v tom smyslu, že homosexualita je hřích. To je, jako kdyby řekl, že hrbatost je hřích. Ve středověku možná prostší lidé na něco takového věřili.

Místopředsedové koaličních stran se shodli na tom, že strany vládní koalice jednotně podpoří v druhém kole doplňovacích voleb do Senátu v Praze Koháka (ČSSD), ve Znojmě Špačka(KDU-ČSL). Takže se sociálním demokratům podařilo své lidovecké partnery zmáknout. To, že hrozí zvolení prof. Koháka, je jedna mála mezních situací, kdy bych byl dnes schopen podporovat ODS. Bohužel tak nemohu učinit, nebydlím na Praze 4.

Čtvrtek 14. října: V kauze Kořistka zřejmě opět přicházejí ke cti metody, které jsme si bohatě užili před listopadem 1989. Svědkyni Ondříškovou chtěli policisté během výslechu (přehrávali jí při něm odposlechnuté telefony) natáčet na video s nejapným zdůvodněním, že policie přechází na digitalizaci (!!!) Stará dobrá StB neměla při zdůvodňování nezdůvodnitelného zase až tak bujnou fantazii. Shodné s minulostí je jen to, že toho naši policisté po protestech obhájce nechali. Znovu opakuji, že chování policie k paní Froňkové a Ondříškové je naprosto skandální. Když už na někom chci, aby práskl svého přítele, nestačí jen formální krytí zákonem, mělo by to být nějak lidsky zdůvodněné: takže kdyby byli oba pánové obviněni např. ze sexuálního zneužití a vraždy malého dítěte, ani bych necekl: ale v téhle aféře jde jen o hospodské bláboly a politický klacek na opozici, o nic jiného. Olomoucký vrchní státní zástupce Ištván nebyl prý včera celý den k zastižení, odcestoval a bude až v pátek (kdepak asi byl? Možnost č. 1: Na Malorce, možnost č. 2: v Tatrách na lovu medvědů, možnost č. 3: na kartáči u pana ministra Němce). Podle policejního prezidenta Koláře nesmí ani policie, ale ani státní zastupitelství hodnotit důkazy, to přísluší jedině soudu. Hodnotit důkazy ovšem chtě nechtě musí každý, kdo má zdravý rozum, např. výslech manželky „udávající strany“ (samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu) jako korunní svědkyně. Státní zástupkyně Benešová v rozhovoru pro BBC uvedla, že závěry Andělové dosud nečetla, ale připustila možnost prošetření jejího postupu. Ministr Němec napadl „složky státního zastupitelství“, že si sdělují právní názory před média, zato pochválil Nejvyšší státní zástupkyni, že v vykonává dohled vůči podřízeným složkám. Vykonávala ho prostřednictvím BBC, k tomu však podle Němce byla donucena „podřízenými složkami“, které už medializovaly před ní. Pan ministr by celou aféru rád dostal pod koberec, aby se dala řešit služebním postupem ze shora dolů (tzv. tobogan), jak se to dělalo zas totáče. Doufejme, že se mu to nepovede. Obávám se, že tak nestydatě účelová politická kauza tady po roce 1989 ještě nebyla. ODS k ní sice mocně přispěla svou indolencí, ale není to ona, kdo nese hlavní odpovědnost.

Zato pan ministr Gross aspiruje po odchodu Václava Havla na titul Vrchního státního svatouška ČR. On případ Kořistka, na rozdíl od jiných politiků, komentovat nebude, je přísně neutrální (jak je možné být neutrální v čistě politické kauze?) Zato se v tichosti sešel s Grebeníčkem (podle předsedy KSČM „posuzovali operativním způsobem řadu otázek“, velmi obsažná informace, dává ovšem tušit to nejhorší) a další schůzku plánují na tento týden. Zlatý Špidla.

Pan kandidát do Senátu Kohák si sám maluje billboard: Právo o tom přineslo znamenitou fotodokumentaci, obrázek vypadá jako z pořadu pro děti „Joe Mc Donald a jeho zvířátka“. Snad by pana profesora, až, jak doufáme, ve volbách propadne, mohla angažovat TV Nova na nějakou reality show pro nezletilce. Pan profesor prohlásil: Pročetl jsem si Modrou šanci (volební program ODS) a připadá mi, že buduje na tom, co je v nás nejhorší. Na sobectví, chamtivosti." To je jakási profesionální deformace, jíž počíná kafkovská proměna venkovského pastora z amerického středozápadu v českého postkomunistického politika. Přečetl jsem si před časem Modrou šanci také, a zjistil jsem, že je to sbírka otravných, nic neříkajících frází.

Pátek 15. října: Předseda KDU-ČSL Kalousek pokračuje v boji proti zvýšení platů a dalším finančním výhodám pro policisty. Právo na tzv. výsluhový příspěvek by napříště měli mít policisté, kteří odsloužili patnáct let, tedy v tuto chvíli ti, kteří byli u policie už za minulého režimu. Předseda lidovců z toho vyvodil, že zvýhodněni budou „příslušníci represivních složek bývalého režimu“. Nevím, zda se to dá takhle beze zbytku brát, když nejde přímo o příslušníky politické policie. Co by pak museli být členové a nižší funkcionáři „Československé strany lidové“ z let před listopadem 1989?

Paní Oppenheimová, dcera jednoho z účastníků protihitlerovského puče z roku 1944 Brücklemeiera, dostala krkolomný nápad žádat o restituci dvou domů na Staroměstském náměstí (přesněji řečeno jejich pětiny, protože čtyři další dědici předem pochopili marnost takového úsilí). Nešťastnice argumentuje tím, že její otec byl činný v protihitlerovském odboji, a tudíž se na něj příslušný Benešův dekret (č. 108/1945 Sb.) nevztahuje. To je ovšem ukrutný omyl, z dikce dekretu je jasné, že vyňati mohou být jen účastníci československého odboje. Jediný problém snad může být v tom, že v době konfiskace byl Brücklemeier už rok mrtvý a mrtví podle mé laické představy nemohou nic vlastnit. Přesto, soudě podle toho, co psalo Právo a Lidové noviny, dala tím paní Oppenheimová soudci, který o kauze rozhodoval, příčinu k rozsáhlé pseudohistorické exhibici. Puč prý nebyl nesen snahou osvobodit porobené národy včetně československého státu, atentátníci „z řad německých pohlavárů“ jej zorganizovali na sklonku války už s vědomím, že dojde k pádu německé říše (na rozdíl např. od iniciátorů Pražského povstání v květnu 1945), šlo jim především o uzavření míru „s ostatními západními mocnostmi“ (je hezké, že tu Německo už přiřazuje k západním mocnostem, měl snad spíš říci s ostatními západními imperialisty, přičemž stranou pochopitelně zůstala první socialistické velmoc, SSSR, náš nejvěrnější přítel a spojenec, a my coby most mezi Západem a Východem). To by prý nutně neznamenalo výhody pro Československo (šlo o to utrhnout nějakou výhodu a bereme jen toho, kdo nám k tomu pomohl, tak např. SSSR nám pomohl vyhnat odvěké nepřátele). Soudci vadí, že jedním z iniciátorů puče byl maršál Rommel, který velel v boji proti československým jednotkám v Africe: vida, jak jsme byli tenkrát významní, drželi jsme celou Afriku (nemotal se tam přitom náhodou ještě nějaký Montgomery?) Postoj popraveného k Německu byl sporný – má to znamenat, že nebyl dostatečně negativní? Nejsem si s tím jist, protože soudce pak popravenému vytýká, že byl jako diplomat vázán slibem věrnosti k říši, takže by se z toho dalo vyvodit, že to byl vlastně objektivně zrádce, jehož Hitler celkem po právu zlikvidoval. Co ale pak byli ti všichni Vaculíkové, Kohoutové, Křenové, atd. atd., kteří napřed přísahali věrnost „socialismu“, pak se ho snažili polidštit a nakonec odstranit? Když bereme na milost tyhle, musíme brát na milost i strůjce atentátu z roku 1944, kteří za svou snahu odstranit nacismus (někteří ho možná chtěli taky jen „polidštit“) z drtivé většiny zaplatili životem. Soudce dále argumentoval tím, že majetek už byl „vydržen“. Kdyby se byl omezil jen na formální, věcné důvody, dalo by se to ještě nějak snést. Hodnocení protihitlerovského puče, jako vystřižené z bolševických učebnic pro střední školy, svědčí o tom, nakolik vězíme duchem v komunistické minulosti.

Vrchní státní zastupitelství se rozhodlo provést „dohledovou prověrku“ ve věci Kořistka, protože okresní a krajští státní zástupci v ní zastávali různá stanoviska. Zdá se, že Vrchní státní zastupitelství je mezi dvěma balvany, z nichž ten mohutnější je Nejvyšší státní zástupkyně Benešová. Okresní státní zástupce Bláha mezitím reagoval na fakt, že jeho podřízený Fraš přes pokyn krajské zástupkyně Andělové stáhnout obvinění proti Večerkovi a Dalíkovi pokračoval ve vyšetřování případu, tím, že dohled nad kauzou převzal sám. Zápas uvnitř státního zastupitelství je zápasem o nezávislost justice a jeho výsledek bude znamenat významný precedens, respektive uzavře či otevře dokořán vrata její politizaci. Některé detaily vyšetřování jsou zábavné: z toho, co píše dnešní tisk, vyplývá, že o stížnosti obhájců Dalíka a Večerka na pdojatost dozorujícího státního zástupce Fraše rozhodoval sám Fraš – a rozhodl, kupodivu, že není ani trochu podjatý. Možná, že by o případu mohla rozhodnout sama policie a nezatěžovat tím zbytečně soudní orgány. Jakýsi model je v Haškově Švejkovi – Švejk tam vypráví o zešílevším soudci, který odsoudil jakéhosi účastníka nicotného občanskoprávního soudu k trestu smrti a pak nařídil soudnímu sluhovi: „Jdou a voběsej ho na klepadle“.

Jaká koalice, taková opozice. Premiér Gross na sebe při poslaneckých interpelacích přivodil hněv opozičních poslanců, kteří reagovali na jeho odpovědi křikem a boucháním do lavic. Premiér se obrátil ne místopředsedkyni PS Němcovou (ODS), aby zjednala pořádek, a se zlou se potázal: vysvětlila mu, že občas je v sále ještě větší kravál a tudíž je chování jejích stranických kolegů „přiměřené“. Takhle nějak by vypadaly schůze PS, kdyby ve Sněmovně zůstali republikáni a získali post místopředsedy.

Jaroslav Kmenta píše v Mladé frontě Dnes o výslechu paní Ondříškové, které se při přehrávání záznamu jejího telefonního hovoru udělalo špatně, mj.: „zda nevolnost jen „hrála“, aby znemožnila přehrání celého záznamu odposlechu, nebo jí bylo skutečně zle, není jasné.“ To je zcela neslušná spekulace, podaná navíc vyčůraným způsobem. Kdyby řekl rovnou: já si myslím, ačkoli to nemůžu nijak dokázat, že to jen předstírala, bylo by to daleko přesnější, ale zdaleka ne tak působivé a na první pohled „nestranné“. Takhle psali za Husáka o výsleších disidentů.

Karel Steigerwald si bere tamtéž na mušku nízké české remcaly, kteří vztahují své upocené ruce na velikány naší kultury, především na Milana Kunderu. Nehodný Jaromír Slomek se opovážil připomenout Kunderovy stalinistické začátky. To je podle Steigerwalda kádrování. Mluvit o komunistické minulosti našich velikánů je kádrování. Připomínat u Němců, kdo jak kdy se spustil s Hitlerem, kádrování není. My jsme si náš bolševismus odpustili a prohlásili ho za neexistující od samého počátku. Připomínám při této příležitosti, co jsem tu o kádrování před nedávnem psal. připadá mi to po Steigerwaldově článku zvlášť aktuální.

V souvislosti s eurem dostávají v českých novinách na frak Maďaři a maďarština. Podle Práva zpupní Arpádovi potomci chtějí, aby se euro u nich mohlo jmenovat „euroo“, kdežto Lidové noviny s odvoláním na čtk prohlašují, že „nad „u“ malují jakousi přehlásku“(!) Obojí je nehorázná blbina. Maďarština nesnáší krátké o na konci slova a proto Maďaři chtějí, aby se u nich euro psalo tak, jak je vyslovují, totiž „euró“. Délku samohlásky jejím zdvojením označuje jiný ugrofinský jazyk, finština.

Sobota 16. října: „Dozorující“ státní zástupce Fraš byl odvolán z případu (převzal ho jeho nadřízený Bláha). Nato se v Právu objevil plný text zdůvodnění, proč Fraš odmítá splnit pokyn krajské státní zástupkyně Andělové a zrušit obvinění Večerka a Dalíka. Ve zdůvodnění se mluví dokonce o možném „záměru nadřízeného státního zastupitelství od počátku bez ohledu na skutková zjištění věc odložit“. To je velmi tvrdé obvinění. A mimochodem, pokud se publikuje takový text, mělo by se už publikovat všechno! Nejvyšší státní zástupkyně Benešová žádá po vrchním státním zastupitelství v Olomouci, aby prošetřilo rozporná hodnocení žalobců v kauze Kořistka a všechny pochybnosti, které se v souvislosti s případem objevily v médiích. Prý jde mj. o to, prověřit, zda jsou v Ostravě mimořádné „místní vlivy“ s dopadem na kauzu (např. asi nějaké zvlášť silné zdroje elektromagnetických vln nebo zvlášť intenzivní radiace). Taktéž je třeba zjistit, zda má státní zástupkyně Andělová opravdu nadstandardní styky s ODS. Pokud někdo honem napíše, že patří k sektě Satanistů, bude se nejspíš prověřovat i to. Policie prý prověřovala konto předsedy ODS Topolánka a odposlouchávala jeho telefony, a to ještě před zahájením trestního stíhání. To mi připadá v polistopadové ČR zcela bezprecedentní. Na veřejnost rovněž prosáklo, že polygraf reagoval zpochybňujícím způsobem, když Kořistka odpovídal na tři otázky: kdo mu nabídl úplatek, zda nabídka padla až v ostravské kavárně a zda se už někdy předtím setkal s Dalíkem. Kořistka hodlá na první z nich odpovědět až u soudu. Jeho jednání je podivné. Navíc aféra má, jak se ukazuje, jakési „intimní“ pozadí, odposlouchávána byla i „nová Kořistkova přítelkyně“ Kárová. Existuje tedy „stará přítelkyně“. A pan Kořistka byl, dokud se to neprovalilo, snadno vydíratelný. Celý případ má daleko větší závažnost, než jak se jeví na první pohled, proto se k němu rozhodně ještě vrátíme.

Prezident Klaus se v Praze sešel se svým německým protějškem Köhlerem. Řeč přišla i na humanitární gesto vůči českým obyvatelům německé národnosti. Klaus zdůraznil, že je to česko-český, nikoli česko-německý problém, a prohlásil: "Budeme si to muset vydiskutovat. Je to součástí velké skupiny pokusů zmenšovat největší křivdy minulosti. Myslím, že jsme v tomto ohledu udělali víc než kterákoliv jiná země ve střední Evropě. Nepatřím mezi ty, kteří si myslí, že máme v tomto procesu nějakým radikálním způsobem pokračovat. To by totiž potom nemělo konce." To by chtělo upřesnit: udělali jsme víc než kterákoli země ve střední Evropě, pokud jde o nápravu křivd, které se staly na nás českých Češích (přesněji řečeno, které jsme si navzájem způsobili). Podle mého názoru jsme pro to udělali zbytečně moc. Neudělali jsme skoro nic, pokud jde o naše spoluobčany německé národnosti. Tak vznikla jakási disproporce, která nedělá čest naší demokracii. Mlžení Václava Klause je jako obvykle legrační.

Bývalý polský ministr zahraničí Bartoszewski prohlásil pro Die Welt: „Nepodnikne-li Německo legislativní kroky proti majetkovým žalobám odsunutých Němců, lze z Polska očekávat požadavky na náhradu válečných škod“. Jaké legislativní kroky má Německo udělat? Má postavit žadatele mimo zákon a učinit z nich psance? Nikdo na celém světě nehne pro německé žadatele o majetkové restituce prstem. Nikdo také nehne prstem pro polské požadavky na válečné reparace (nevylučuji, že pan Putin hne ústy; třeba to v Polsku posílí slavjanofilství, které tam v minulosti příliš nekvetlo). Tak proč ta hysterie?

Jakási Zdeňka Ulmanová se rozhodla založit Stranu žen. Ze známějších lidí se v přípravném výboru nové strany angažuje scénáristka Olga Sommerová. V jakémsi náčrtu programu se mj. praví: „Mužský styl vlády a vedení společnosti,diskriminující a agresivní, silový způsob řešení světových konfliktů znevýhodňuje – ba popírá – zájmy a potřeby žen, celé jedné poloviny lidstva“. Zajímá mne, co tomu řekne Usáma bin Ládin, třeba se chytne za nos a změní svůj typicky mužský styl řešení světových konfliktů trochu do něžna. Až Strana žen zvítězí ve volbách, vznikne nový společenský řád, velmi pěkně popsaný ve znamenitém polském filmu Sexmise, který jsme tu už kdysi zmínili. Události drží paní Ulmanové palce a vyhlašují veřejnou soutěž na logo strany.

V Právu se pře pan Kramer s panem Římanem, kdo víc kooperuje s komunisty, ČSSD či ODS. Otázka je nezodpověditelná, v podstatě obě strany stejně horlivě a stejně ochotně.

Pondělí 18. října: Ostravský okresní státní zástupce Bláha, jak se dalo očekávat, zrušil obvinění Večerka a Dalíka. Policie bude věc prověřovat dál ve fázi trestního stíhání, kdy není nikdo obviněn. Policie si může povolávat lidi k podání vysvětlení, při podání vysvětlení nemusí být obhájce (vysvětlující není obviněný), ale záznamy o podaném vysvětlení nesmějí být použity v soudním řízení. Postavení „vysvětlujícího“ je v mnohém nepříjemnější než postavení obviněného nebo svědka. Navíc policie může „konat“ i v rámci trestního oznámení, které podala ODS na Kořistku. Policisté si stěžují, že Kořistka něco tají – neřekl dosud např., kdo mu nabídl úplatek, protože prý nechce vyvolat další žaloby. Kořistka od samého počátku působí, jako by byl v té věci pod tlakem a ne docela dobrovolně. Předseda poslaneckého Klubu ODS Tlustý navíc v televizní Sedmičce na Nově napadl druhého protagonistu případu, „lobbistu“ Večerka, že zaplatil Kořistkovi dovolenou a že pracuje pro ČEZ, což je státní firma. Večerek se brání, že Kořistkovi nezaplatil dovolenou, ale jen mu poskytl svůj 50% bonus u nějaké cestovní kanceláře (to je z 50% totéž, jen to nešlo z Večerkovy kapsy) a že spolupráci s ČEZem ukončil „minulý týden“ (!). Zdá se, že ODS považuje Večerka spíš za Kořistkova svědka. Proč? Jeho role je ostatně nejasná, proč by musel být do věci s úplatkem zatažen, může přece tvrdit, že schůzku jen zprostředkovával, bez ohledu na to, co se na ní dělo či nedělo. Může ovšem taky poskytnout cenné svědectví ve prospěch Kořistky. Kriticky se k aféře Kořistka postavil i předseda KDU-ČSL Kalousek, který se před volbami, jak je lidoveckým zvykem, intenzívně profiluje na účet svých koaličních partnerů. Kauza je prý hloupá a znechucující, je znepokojen postupem proti Topolánkovi, chce stoprocentní záruky, že byly vážné důvody pro odposlech telefonátů i pro prolomení Topolánkova bankovního konta. To „na jedné straně“. „Na druhé straně“ kritizuje ODS za siláckou rétoriku (právem). Podle premiéra Grosse neshody mezi jednotlivými stupni státního zastupitelství svědčí o tom, že případ není politicky manipulován. Mohou ovšem také svědčit o tom, že se některé „stupně“ státního zastupitelství brání politické manuipulaci. Případu Kořistka bychom měli věnovat samostatnou rubriku, tak jako mívá samostatnou rubriku předpověď počasí. Je to případ detektivní, rozhodně neprobíhal tak, jak se jevil podle prvních informací. Ač pro to nemám žádné důkazy, nevěřím, že by schůzku byla iniciovala ODS a že by na ní byl Kořistkovi nabídnut úplatek. Fantom Kořistka nás bude pronásledovat ještě hodně dlouho.

Senátní volby vyhrála v Praze ODS, ve Znojmě KDU-ČSL. Protože jim věnujeme zvláštní komentář, nebudeme je tu rozebírat.

Právní expert Mikule se zabývá v Právu případem Kinský: Kinský se podle něho nemůže hájit tím, že neobdržel rozhodnutí o konfiskaci jeho majetku, protože podle dekretu č. 108/1945 Sb. se rozhodnutí nemuselo doručovat osobně, nýbrž pouze veřejnou vyhláškou. Ježíšmarjá. Pokud jde o to, že Kinskému bylo v době, kdy mu byl majetek zabaven (ve skutečnosti byl zabaven jeho mrtvému otci) jedenáct let, dekret prý tuto zcela výjimečnou situaci neupravoval (nevěřím, že by byla zcela výjimečná, dětí, kterým padl otec na frontě, musely být v Sudetech mraky). Proto se vztahoval i na děti, a rozhodující pro určení národnosti byl mateřský jazyk (to není pravda, kdyby se byl dotyčný při sčítání lidu přihlásil k německé národnosti, nemusel umět německy ani slovo a spadl pod dekrety). Podle Mikuleho by ovšem bývalo stačilo, kdyby se Kinský octnul v koncentračním táboře, a měl vystaráno. Škoda, že to nevěděl, mohl odjet z Argentiny a přihlásit se o pryčnu v Buchenwaldu. Ježíšmarjá, ježíšmarjá. A pan doktor Mikule uzavírá: „Je pravda, že dnes už by takový zákon neobstál, ale tehdy šlo o něco jiného. Všechno musíme posuzovat podle tehdejších měřítek, tehdejší judikatury. Jinak by se vytvořila naprostá nerovnost vůči všem ostatním.“ Vytvořila by se nerovnost proti zákonům Hitlerova Německa, podle nichž jsou dekrety v mnoha ohledech střiženy.

KSČM chce interpelovat ministra vnitra Bublana, protože si BIS troufla upozornit na to, že komunistická mládež (Svaz komunistické mládeže) volá po zvýšení revolučnosti strany. Pokud s tím premiér Gross něco neprovede, čeká ho „těžké střetnutí“ s parlamentním klubem KSČM. Premiér Gross jede na vlně stále intenzivnějšího kamarádství s Grebeníčkovou stranou, v trendu, který kdysi zahájili Klaus se Zemanem. Komunisté se právem cítí být důležití a vlivní a jejich drzost proto den ode dne roste.

Úterý 19. října: Ministerstvo vnitra předkládá do vlády nový volební zákoník, jehož cílem je mj. sjednotit pravidla voleb. Příspěvek za hlas ve volbách do PS se má snížit ze 100 na 30 Kč, aby to bylo stejné jako v případě voleb do Evropského parlamentu. Tato úprava je vražedná. České polistopadové strany jsou slabé, pokud jde o počet členů, a na rozdíl od komunistů nevyžijí z členských příspěvků. Když se sníží státní příspěvek za volební výsledky na třetinu, budou daleko víc odkázány na sponzorské dary, které jsou permanentním zdrojem nejrůznějších skandálů. Politické strany má v zásadě podporovat stát, a to podle jednoznačných kritérií. Je to nejlepší ze všech špatných řešení, dobré řešení neexistuje. Další novinkou podle moderního evropského vzoru je pozitivní diskriminace osob ženského pohlaví. Ministerstvo práce a sociálních věcí původně navrhovalo, aby na kandidátkách byla polovina žen, a to v pořadí střídavě s muži. Nakonec se prosadila jen finanční motivace stran, aby zařazovaly ženy na kandidátky. Jsou snad u nás ženy v podobném postavení jako kdysi černoši v JAR? A hrozí nám dívčí válka? Proč přejímáme ze Západu jen plody jakési směšné polokomunistické hysterie? Věřím tomu, že pokud jde o faktickou rovnoprávnost žen, máme ještě co dohánět, ale tohle je silové řešení, které protlačí do parlamentu nanejvýš pár dalších excentriků, rozdíl je jen v tom, že tentokrát budou ženského pohlaví.

Kauza Kořistka pokračuje. Okresní státní zástupce Bláha zrušil obvinění Dalíka a Večerka, Nejvyšší státní zástupkyně kontruje tím, že nařídila Vrchnímu státnímu zastupitelství prověrku práce nižších složek v Ostravě. Ještě předtím Právo zveřejnilo dopis Kolářova náměstka Macháně, v níž Benešovou vyzývá k přešetření. Zároveň obvinil Vrchního státního zástupce Ištvana, který má postup okresního a krajského zastupitelství prověřovat, z podjatosti, protože vyjádřil přesvědčení, že prověrka dopadne pro Krajské státní zastupitelství dobře. A de fakto obvinil okresní a krajské státní zastupitelství z nezákonnosti, i když si na ně vůbec, ale vůbec nestěžuje. Benešová mu zjevně v zásadě vyhověla, Vrchní státní zastupitelství má mj. prošetřit "místní vlivy" v Ostravě a údajné schůzky Bláhy s předsedou Ostravského okresního soudu Veselým v den, kdy Bláha nevyhověl žádosti policie o uvalení vazby na oba obviněné. A má tak učinit do pátku, aby se zbytečně neflákalo. Zatímco Právo v této mediální válce funguje jako vládní list a dalo čtenářům k dispozici Macháňův a Frašův dopis, postoje "protivné" strany se do médií nedostanou: Lidové noviny mají údajně k dispozici zprávu okresního státního zástupce Bláhy, ale nezveřejnily ji. Jak je možné, že schůzka tří strejců v kavárně rozjede takovéhle ohromné a podezřelé manévry, kdy na státní zastupitelství tlačí zezdola policie a zezhora Nejvyšší státní zástupkyně? Vydrží to ta nešťastná instituce? A co si o tom mají myslet voliči? Úloha žen v případu je věc sama o sobě. Dalík potvrdil, že po večeři s Froňkovou, Ondříškovou a Večerkem se k nim připojila ještě třetí žena. Všichni pak prý spolu odešli do"známé Stodolní ulice". V životě jsem nebyl v Ostravě, nevím, co je to ta Stodolní ulice (snad mne některý z ostravských čtenářů Událostí poučí), ale na základě toho, co bylo řečeno, mám o ní dosti divoké představy. Pan poslanec Kořistka díky svému bývalému příteli Večerkovi ušetřil 28 tisíc na dovolené pro tři osoby na Mallorce, dosavadní vývoj kauzy vzbuzuje mou zvědavost, kdo že asi byly ty další dvě osoby. Policie vyšetřuje tři verze: podle první se Kořistku pokusil podplatit Dalík, podle druhé Dalík s Večerkem (vida, Večerek se ještě může vykroutit, když nebude líný, viz anekdota citovaná v mém minulém článku), podle třetí k trestnému činu nedošlo a cílem jen poškodit ODS - řekl bych, že policii není nic do toho, jaký je cíl, když k trestnému činu nedošlo. Situace je napínavá: v pátek se ukáže.

Prezident Bush přes údajný neúspěch v debatách s Kerrym má v preferencích dosti slušný náskok. Zdá se, že Američané neztratili zdravý rozum. Situaci velmi přesně vystihl ruský prezident Putin (prezident Putin je zjevně velmi schopný a inteligentní politik, bohužel je v mnoha věcech vázán ruskou tradicí, z níž sousedům jeho země nemůže neběhat mráz po zádech): na summitu středoasijských zemí v Dušanbe prohlásil, že cílem teroristických útoků v Iráku je zabránit Bushovu zonvuzvolení, že pokud se to povede, dosáhnou tím vítězství nad USA i celou koalicí a že Bushova porážka mezinárodní terorismus posílí. O Putinových slovech informovaly včera z velkých českých listů jen Lidové noviny, a to maličkou zprávičkou. Typické, my přece fandíme Kerrymu, že?

Ve Zlíně má být ulice Jana Antonína Bati, informuje Právo lehce denunciačním tónem. Jan A. Baťa byl po roce 1945 obviněn z kolaborace s Němci a odsouzen k patnácti letům vězení, zřejmě proto, aby stát nemusel platit za jeho "znárodněný" podnik. Zlínští zastupitelé hlasovali takřka unisono, proti byl jeden komunista (druhý byl pro), a to, jak prohlásil, ne z politických důvodů, ale proto, že mu připadá hloupé, když jsou v jednom městě skoro vedle sebe dvě Baťovy ulice. No tom bohužel něco je. Nicméně to, že bude Jan A. Baťa takto oficiálně vzat na milost, znamená opět krok ke snížení hladiny nenávisti v české společnosti. Proto se to Právu tolik nelíbí.

Senátor Špaček přiznal, že měl v minulosti kontakty s vojenskou kontrarozvědkou. Chtěl jezdit za svým otcem, který žil v SRN, a tak jim "musel" slíbit, že po každé cestě podá "vysvětlení". Co lidí u nás nemohlo jezdit za svými blízkými na Západ! Museli to nějak překousnout. Někteří třeba dostali nabídku na pravidelné "podání vysvětlení" a odmítli ji. Pan senátor Špaček se velmi mýlí, pokud se domnívá, že uvedená okolnost ho omlouvá. Ke zprávě se ještě vrátíme.

Středa 20. října: Do novin prosákly zprávy o tom, které šťastlivce letos ověnčí Otec národa Václav Klaus za jejich zásluhy. Dalo se tušit, že bratři Mašínové mezi nimi nebudou (v tom bych s Klausem souhlasil, ale důvodem přece nemůže být to, že na jejich činnost jsou různé názory, nýbrž jen to, že si já osobně, tj. v tomto případě já prezident Klaus osobně myslím, že byla problematická). Zato budou odměněni hrdinové současnosti (Roman Šebrle), hrdinové minulosti (generál Fajtl), miláčci české veřejnosti z let 1948-1989 (Jana Brejchová) i ti, po nichž se nám v téže době stýskalo, když odešli do exilu (Alena Vrzáňová). Od každého trochu. Aby to bylo úplně komplexní, chybí mi tu už jen nějaký komunista. Někdo, kdo nepatřil ještě k těm nejhorším. Například Lubomír Štrougal.

Politické strany se, jak se zdá, sjednotily na tom, že peněz se jim ubírat nemá, zato souhlasí s umělým přidáváním žen na kandidátku (to je nebolí, ostatně když jich dvě třetiny nacpou na nevolitelná místa, nic se nezmění). Rozpačitá je KDU-ČSL a proti je ODS, což ji šlechtí.

Advokát Tomáš Sokol upozorňuje na to, že v českém právním řádu je díra: např. předseda ODS nemá k dispozici žádné právní mechanismy, jimiž by se mohl bránit proti odposlouchávání a proti šťourání v bankovním kontu. Dozví se o tom až ve chvíli, kdy bude obviněn a vyšetřovatelé to na něho vztáhnout. Na tom je hodně pravdy: představme si, že vyšetřování bude nakonec zastaveno s tím, že trestný čin se nestal: jediné, co zbude, budou hromady odposlechů, mj. předsedy nejsilnější opoziční strany – a nebyl, jak se nakonec ukázalo, nejmenší důvod, aby se v jeho telefonátech někdo hrabal. Takže se jen spousta lidí dozvěděla o tom, do čeho jim nic není.

Komise PS pro kontrolu BIS jednala za přítomnosti náměstka ředitele BIS o případu Hučín. Většina členů komise byla pro to, aby se to, co je v případu možné konat veřejně, konalo veřejně. BIS argumentuje, že veřejně není možné konat nic. Předseda Klas na to podle novin přistoupil. Ve skutečnosti BIS nemůže rozhodovat o tom, co v souvislosti s ní smí či nesmí být zveřejněno, a obžalovaný má svá práva zaručená ústavou. Rozhodnout by v této věci tedy měla bez vyčůraného alibismu poslanecká komise, a pokud jde o obžalovaného, Ústavní soud.

Šlechtic nedostal majetek, a stěžuje si, kluk nevděčná, ve Štrasburku, hlásí Právo. V tomto případě naneštěstí pro náš list s největší kontinuitou nejde o Němčoura právem postiženého dekrety, ale o dědice po člověku s německým jménem (Blücher), leč britského občana. Majetek byl původnímu vlastníkovi zabaven až po roce 1948. Možná, že naše justice v letech 1945-8 nebyla dost smělá, kdyby byla dotyčného majitele ohledala a zjistila u něho německou národnost, houby by mu pomohlo, že je britský občan. Dekrety mluví jasnou řečí. Zato Kinský, to je případ nelomený. Ten sice po tatínkovi (díky dekretům) nezdědil žádný majetek, ale z dědictví zase úplně vyloučen nebyl – zdědil po něm, jak dokazují úřady, zřízené za tímto účelem, aspoň německou národnost. Tak jakápak diskriminace.

Totéž Právo prokázalo vysokou profesionalitu v zacházení s fakty, získanou za dlouhá léta 1948-1989. Základní zásada je známé heslo Antonína Novotného: nepadat před fakty na kolena. Takže dnes přineslo zprávu o Putinově vyjádření k americkým prezidentským volbám, které jsme zde zveřejnili. Zpráva zní: „Ruský prezident Vladimir Putin v pondělí prohlásil, že cílem teroristických útoků v Iráku je zabránit znovuzvolení Bushe americkým prezidentem. "Domnívám se, že aktivity teroristů v Iráku nejsou ani tak zaměřeny proti koaličním silám, jako spíš více osobněji proti prezidentu Bushovi," zdůraznil Putin na summitu středoasijských zemí v tádžické metropoli Dušanbe."Cílem mezinárodních teroristů (v Iráku) je co nejvíce uškodit Bushovi, zabránit jeho znovuzvolení," řekl Putin s tím, že pokud se jim to podaří, mohou slavit vítězství nad Amerikou a celou koalicí. Dodal, že s invazí do Iráku nadále nesouhlasí.“ Podstatná věc pro vyznění zprávy je, že Putin to, že s invazí nesouhlasí, nedodal, ale svoje prohlášení tím zahájil. A je zcela podstatný rozdíl mezi tím, řeknu li „S invazí nesouhlasím, ale…“, nebo „sice Bushova porážka bude znamenat vítězství teroristů, ale přesto s invazí nesouhlasím“. Malý příklad novinářské demagogie.

Předseda KDU-ČSL Kalousek hájí novopečeného senátora Špačka. Nedonášel kontrarozvědce, jen o něho měla kontrarozvědka zájem. Geniální formulace, je třeba si ji zapamatovat. Zaujatí novináři prý Kalouskovi vyčítají, že před časem šel oproti Teličkovi coby členovi nomenklatury KSČ. To je podle svatého muže ovšem něco „diametrálně odlišného“: "V dávno mrtvé kauze Telička jsem v obecné rovině kritizoval lidi, kteří aktivně pracovali buď v represivním, nebo byrokratickém aparátu režimu. Minulý režim stál na represivním a byrokratickém pilíři, prostě někdo mával obuškem nad hlavou, někdo obuškové vyhlášky a zákony psal. Doktor Špaček mezi tyto lidi rozhodně nepatřil." Ovšem, jen „podával vysvětlení“. Oba pánové nezrávají pro udělení bobříka vyčůranosti za měsíc říjen, ale ještě chvilku si počkáme, aby je snad někdo ještě netrumfl.

Čtvrtek 21. října: Ředitel České správy důchodového zabezpečení v Právu tvrdí, že suma finančních prostředků, vynakládaná u nás na výplatu důchodů, je v zásadě stejná jako v „starých“ zemích EU, tj. zhruba 15% HDP. Měli se ho ovšem zeptat, kolik procent někdejšího platu důchodce představuje v těchto zemích a kolik u nás. To je pro nás podstatně zajímavější kritérium.

Zpěváci Černoch a Stoklasa se vážně zranili, když jejich mercedes narazil na dálnici bočně do kamionu. Vraceli se z koncertu pro ČSSD, který se konal v Olomouci. Všechny české noviny se okamžitě zabývají tím, jaké nebezpečí znamenají pro provoz na dálnicích kamiony. Podle mých zkušeností znamenají daleko větší nebezpečí frajírci v drahých rychlých autech, kteří se po dosti problematické a přecpané dálnici Praha - Brno řítí minimálně dvěstěkilometrovou rychlostí (jakýsi svědek tvrdil, že mercedes s oběma zpěváky jel nepřiměřeně rychle). Kdo jede maximálně stotřicítkou, stačí se vyrovnat i s bezohledně předjíždějícím kamionem.

Sláva! Palác Kinských je i nadále náš! Tedy ne náš, ale státu. Kinský prohrál svůj proces. Vyhrát ho nemohl. Myslím, že by bylo poctivější tyhle věci neřešit soudně, ale např. prezidentskými dekrety Otce vlasti Václava Klause. Žádný soudce v ČR si přece netroufne rozhodnout v tak velké věci (když nejde o mez někde v Dolních Ouholičkách, ale o palác na Staroměstském náměstí) jinak, než v neprospěch Kinského. Čeští vlastenci (95% současné populace) by ho rozkrájeli na nudle, právo sem, právo tam. Obávám se, že výsledek může být jen znevážení soudní moci.

Miloš Zeman se nechal slyšet, že on by nikdy nedal odposlouchávat předsedu největší opoziční strany. Jak by taky mohl, když s ní měl uzavřenou opoziční smlouvu a seděl ve Strakovce z její milosti.

Nejvyšší státní zástupkyně Benešová odmítla žádost náměstka policejního prezidenta Macháněho o sjednocení praxe státních zástupců: „Není co sjednocovat. Pro rozhodnutí o obvinění a návrhu na uvalení vazby musí policie předložit důkazy na základě aktuální důkazní situace. A ne to týden předem konzultovat a pak jednat. Tak se ale v případě pánů Dalíka a Večerka stalo.“ Zároveň o něco prodloužila šibeniční lhůtu, kterou dala Vrchnímu státnímu zástupci Ištvanovi k prošetření postupu podřízených složek ve věci Kořistka. Zdá se, že politické tažení se jaksi láme. Všechno teď záleží na olomouckém státním zastupitelství: dají se „orgány činné v trestním řízení“ politicky manipulovat?

Odposlechy v kauze Kořistka povolil soud. Totiž Obvodní soud pro Prahu 1. Předpokládám, že subjektem, který povolení vydal, nebyla sama soudní budova, ale nějaký živáček. Měl by se ke svému činu srdnatě přihlásit. Nebo má strach, že by ho neobhájil?

Policejní prezident Kolář si zadělal na nepříjemnost. Prohlásil totiž: „Já vedu rozhovory, a ať si je každý odposlouchává, jak chce. Když si je člověk jistý, že nic nespáchal, může mu to být jedno.“ Názory tohoto druhu jsem slýchal od vyšetřovatelů StB, s nimiž jsem za minulého režimu přicházel nedobrovolně do styku. Nedivím se, že jiného prezidenta, totiž Klause, poněkud znepokojily. Já jsem samozřejmě taky zvyklý n to, že mne odposlouchávají – ale to neznamená, že bych to považoval za normální, a pokud se o tom dozvím, proti tomu nepodnikl všechno, co mi ústava a zákon umožňují.

Dcery tureckého premiéra Erdogana studují v USA, protože na rozdíl od jejich vlasti tam smějí chodit na přednášky v muslimských šátcích. Turecko je od Atatürka (podobně jako Francie) sekulární stát. Z toho plynou dvě věci: za prvé, Turecko, ač drtivá většina jeho obyvatel jsou muslimové, je sekulární stát podobně jako všechny evropské státy. Možná ještě víc a horlivěji. Pokud ho někdo chce vylučovat z Evropy pro náboženskou „jinakost“ chová se způsobem srovnatelným s muslimskými fundamentalisty. A za druhé, opravdu demokratický stát (USA) nemusí projevovat slabost tím, že zakazuje takovou formalitu, jako je nošení náboženských symbolů.

Předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek se dostal do sporu s předsedou zahraničního výboru švédského parlamentu, když prohlásil, že Rusko je Evropě blíž, než by se zdálo. Dotyčný ho prý seřval s odkazem na porušování lidských práv v Čečensku. Porušování lidských práv v Čečensku má svou odvrácenou stránku: totálně nezodpovědné chování čečenských elit v minulosti, jehož vrcholem byl pokus o invazi do Dagestánu, hnusné atentáty v Moskvě a v Osetii. Možná, že by bylo dobré si počkat, až nějaký islámský horlivec vyhodí švédským „křižákům“ do vzduchu jejich parlament, třeba pak projeví víc smyslu pro pragmatickou politiku a menší zálibu pro fanatický lidskoprávní fundamentalismus evropsky socialistického střihu. Zároveň se ovšem pan Zaorálek pochlubil, že se s evropským komisařem Verheugenem shodli na tom, o co by se měla v rámci EU starat Česká republika: totiž o Balkán a Rusko. To je ovšem totéž jako strčit nezodpovědného puberťáka jako krmiče do klece plné krokodýlů.

Miloš Jakeš (proč tomu člověku říkají Milouš, když se tak zjevně nechtěl na veřejnosti prezentovat) v rámci nějakého historického průzkumu ÚSD prohlásil, že o nasazení „lidových milicí“ v listopadovém týdnu 1989 rozhodoval ve stresu a rozespalý. A rozhodl, že ti milicionáři, co jsou už na cestě do Prahy, dojedou, a ti, co se na ni ještě nevydali, zůstanou doma. Pozoruhodná je jistota, s níž si vybral zaručeně nejhorší ze všech možných řešení.

Ondřej Neff píše v Lidových novinách, že se ve věci Kořistka chovalo jako slon v porcelánu i státní zastupitelství. To je líbivý nesmysl (módní je teď v této věci snaha vidět viníky na všech stranách, vždyť všichni víme, že politika je svinstvo), o státní zastupitelství se celá akce zadrhla. Pravda, ještě není všech dnů konec, uvidíme, jak se rozhodne olomoucký Vrchní státní zástupce. Ale zadrhnutí zůstane zadrhnutím a je samo o sobě pozitivní.

Jaromír Slomek se tamtéž právem ohrazuje proti Steigerwaldovi (o tom článku jsme psali) a Vaculíkovi, kteří ho napadli za to, že zneuctil mj. našeho literárního velikána Milana Kunderu. Jen nevím, proč ty řeči o tom, že chtěl čtenáře „pobavit“. Jaképak pobavení, to co psal Kundera v padesátých letech, je sice směšné, ale taky hnusné. A proč by se to mělo zapomínat? Protože to Kundera chce? Ať si to klidně (s pp. Vaculíkem a Steigerwealdem) zapomene. Mne to ani nehne.

Pátek 22. října: Podle průzkumu agentury STEM klesly preference ODS oproti červnu o skoro tři a půl procenta, zatímco ČSSD je na tom proti červnu o dvě procenta lépe. Rozdíl mezi oběma stranami je sice stále obrovský (28,2 ku 18,3), ale vedení ODS nemá důvod být příliš spokojeno: dělá málo nápaditou politiku (řvát, když mu šlápnou na nohu, umí každý hlupák), působí jako ocásek pana prezidenta, je v ní mrtvo, její papaláši se přetahují o pozice, ale není zjevné, ve jménu jakých (jiných, nových, rozdílných) myšlenek. Půjde-li to takhle dál, mohou se volby do PS v roce 2006 stát docela napínavými – ostatně podle tohoto průzkumu by ODS nyní spolu s KDU-ČSL coby koaličním partnerem získala tutéž proklatou sto jedničku, jíž nyní disponuje Gross. ODS bude muset složit zkoušku dospělosti a výslovně se emancipovat od Klause. Jinak ji v budoucnu socialisté a komunisté převálcují.

Prezident Klaus dnes vyjádřil ministru Bublanovi své znepokojení nad výroky policejního prezidenta Koláře o odposleších a dal mu zároveň najevo, že by na jeho místě uvažoval o Kolářově odvolání. Prezident sice nemá v tomto směru žádné pravomoci, ale není důvod, proč by jako kdokoli jiný nemohl vyjádřit svůj názor. Výrok pana Kováře a taky chování policie v kauze Kořistka jsou natolik podivné, že se Klausovi v tomto případě ani trochu nedivím.

Podle jakéhosi celoevropského průzkumu věří česká veřejnost nejvíc prezidentovi, následuje armáda, televize a noviny. Vše ostatní je pod hranicí 50%, špatně je na tom „církev“ (pouhých 30%), apropó co to znamená, jaká církev, církví je tu spousta, říkat „církev“ a myslet zároveň katolická církev a křesťanství obecně je zvyk odkoukaný od bojovníků proti náboženské pověře z Práva, KSČM a Ministerstva kultury. Hůř než „církev“ jsou na tom už jen politické strany a poslanci. Z toho se dá vyvodit, jaký je politický systém, který by nejvíce vyhovoval české duši: vojenská junta v čele s diktátorem, podporovaná zmanipulovanými médii. A byl by pořádek.

Na Ministerstvu zdravotnictví vznikl návrh, jak vnést pořádek do devastovaného českého zdravotnictví: soukromé nemocnice a ordinace budou znárodněny a převedeny pod stát, kraje a obce, u lékařů, kteří zůstanou soukromníky, se bude platit. Bude nastolen tuhý pořádek (odborníci budou dohlížet na kvalitu lékařských služeb, posudkoví lékaři na to, aby se pracující neflákali) a každý pracující dostane zdravotní knížku. To má být zjevně jakási obdoba žákovské knížky, bude v ní asi zaneseno, jak dotyčný pečuje o své zdraví (klasifikace 1 – 5) a lékaři tam budou moci psát poznámky. Kdo jich bude mít pět a více, bude si léky kupovat za své. Paní ministryni Emmerové se nápad s knížkami velmi líbí. Ordinace nebudou lékařům prostě ukradeny, ale pouze „vykoupeny“: mělo by se to podle české tradice řešit prezidentskými dekrety, jen nevím, nebude-li to tentokrát na Klause příliš silné kafe. Vedení strany i dr. Emmerová se od některých momentů projektu distancovaly (jde prý jen o jeden z pracovních materiálů, připravený poradcem paní ministryně, ale toho poradce si paní ministryně sama vybrala) nicméně v pozorovateli české politické scény vzniká podezření: nepřidržel se náhodou i premiér Gross nepsané zásady, že ministrem zdravotnictví každé české vlády musí být excentrik?

MfD přetiskuje celý protokol o Kořistkově výslechu na detektoru lži. Vyplývá z něho jednoznačně, že státní zástupkyně Andělová měla do slova a do písmene pravdu. Jako nepravdivé označil polygraf Kořistkovo tvrzení o tom, že mu byl nabídnut úplatek a na dvě podobné otázky ohledně deseti milionů reagoval jednou, že negativní Kořistkova odpověď je pravdivá, jednou, že je nepravdivá. Přístroj dále neuvěřil, když Kořistka popřel, že by nabídku váhavě přijal. Výsledek vůbec není věrohodný. Zajímalo by mne, které části spisu se ještě objeví tímto způsobem na veřejnosti. Je velmi užitečné, v dnešní situaci dokonce nezbytné, aby veřejnost byla takhle informována. Zároveň se těmito úniky dál mimořádně oslabuje důvěryhodnost policie. Není nejmenší důvod mít z toho radost.

Paní Aleida Guevarová, dcera proslulého Che Guevary, v MfD s úctou a dojatě vzpomíná na svého tatínka. To je v pořádku, vždyť to byl její otec. Editor Událostí, protože není vázán stejným příkazem úcty, se podrží svého původního názoru, že pan Guevara byl obyčejný jihoamerický bandita, říznutý, jak to bylo v jeho době módou, marxistickou ideologií. Jen nechápu, proč MfD vyznání té dámy publikuje, takové články patří do Práva nebo do Haló novin.

Sobota 23. října: Prezident Klaus vyzval, jak už jsme informovali, ministra Bublana, aby odvolal policejního prezidenta Koláře. O kauze Kořistka se prý nebavili. Jenže Kolářovy výroky nabývají na brizanci právě v souvislosti s kauzou Kořistka a odposloucháváním předsedy ODS. Mezitím vychází najevo, že prý policie odposlouchávala (nepřímo) i prezidenta Klause, totiž rozhovory jednoho ze svědků v případu H-Systému mj. i s prezidentem. Přitom údajně nejde o žádného korunního svědka. Loni bylo odposloucháváno celkem 10 tisíc telefonů, policie zažádala o 5000 odposlechů, soudy z nich zamítly jen 64. To není příliš povzbudivé číslo. Zdá se, že u nás úřady všeobecně chápou odposlouchávání podobně jako pan policejní prezident.

Polský sejm schválil padesátiprocentní zdanění všech příjmů nad 600 tisíc zlotých ročně, tj. asi 350 tisíc Kč měsíčně. Pro poslanecký návrh hlasovalo 325 poslanců, populisté zprava i zleva. Proti bylo jen 67, zdrželo se devět. Zvýšením daně se zvětší příjmy státního rozpočtu o horentních 0,1%. Racionální ekonomické argumenty spadly pod stůl. Hlavně, že dostanou bohatci zabrat. Takřka zároveň v Sejmu neprošel návrh strany se vznosným názvem Právo a spravedlnost na znovuzavedení trestu smrti. Vládní koalici se podařilo zabránit jeho přijetí s vypětím všech sil a o pouhé 4 hlasy. Když k tomu přičteme nedávné demonstrativní hlasování o tom, že je třeba z Německa vyždímat válečné reparace, těžko se ubránit dojmu, že polské společnosti se zmocnila jakási nepochopitelná a ne docela nevinná hysterie.

Fidel Castro se po jednom ze svých ohnivých projevů natáhl a poranil si koleno. Následovala tříhodinová operace, na žádost diktátora při vědomí, aby mohl průběžně řídit stát. Možná se spíš bál, že by se z případné narkózy už nemusel probudit.

KDU-ČSL žádá, aby proces s Hučínem probíhal veřejně. Vyjádřil se v tom smyslu ministr Svoboda v Olomouci. Všeobecně se zdá, že tendenci řešit všechny problematické věci pod pokličkou, je třeba zlomit, a to i v tomhle případě.

Pondělí 25. října: Minulý týden sdělil poslanec Kořistka policii, kdo ho údajně podplácel. Veřejně to říci nechce. Ví prý, že to může mít velké následky pro něho i pro jeho rodinu. Už to má velké následky pro jeho přítelkyně bývalé i současné (zatím jsou dvě, ale co kdo ví, možná, že se to stádečko ještě rozmnoží).

Jaroslav Jírů soudí v Právu Turecko: Austrálie nebo Nový Zéland prý mají k evropské civilizaci jistě mnohem blíže. Turecko nemá být ovšem pasováno na součást evropské civilizace, nýbrž přijato do jedné politické instituce. A ostatně, kdopak pověřil pana Jírů, aby do „evropské civilizace“ vydával vstupenky?

Petr Uhl tamtéž kritizuje Jana Kasala. Ten měl prohlásit, že odposlouchávání prezidenta patří mezi věci, které sice zákon nezakazuje, ale přesto se nedělají. Prezidenta ovšem lze odposlouchávat, ale měl by snad na to být nějaký zvláštní režim, rozhodně není možné, aby děje-li se tak, o tom nevěděli ministr vnitra ani předseda vlády. Předseda ODS Topolánek reaguje na fakt, že soudy povolují šmahem takřka všechny odposlechy (jsou prý o hodně benevolentnější, než např. soudy americké) požadavkem, aby soudní rozhodnutí mohla přezkoumat parlamentní komise. Předseda Soudcovské unie Jirsa se zcela právem ohrazuje, to by byl neobyčejně brutální a destruktivní zásah do nezávislosti a suverenity soudní moci. Měla by se pouze změnit zavedená praxe benevolentního přístupu soudů k žádostem policie.

Pokud jde o údajný odposlech prezidenta Klause (Klaus byl prý odposlechnut pouze nepřímo, rozumím tomu tak, že mu Pecić volal), nechal se pan premiér Gross slyšet: „I politik musí počítat s tím, že se jeho rozhovor může nahrát, když si telefonuje s někým, kdo jen podezřelý z trestné činnosti“. To je výrok kongeniální Kolářovu „Já vedu rozhovory, a ať si je každý odposlouchává, jak chce. Když si je člověk jistý, že nic nespáchal, může mu to být jedno.“ Jak má politik vědět, že člověk, kterému volá nebo který mu volá, je v tuto chvíli zrovna podezřelý? Možná že by ministerstvo vnitra mělo vydávat na svých stránkách seznamy právě podezřelých osob, jimž politikům neradno telefonovat. Aby věděli, kdy praštit telefonem.

Kandidát na eurokomisaře Buttglione, snad aby přebil nepříjemnost spojenou s jeho výrokem o homosexuálech, označil svého českého kolegu Špidlu za bývalého komunistu. Máme, jak je vidno, v Evropě špatnou pověst: v Bruselu si o nás myslí (zjevně to musí být po zkušenostech s ansámblem, který tam byl v minulých letech posílán) „co Čech, to komunista“. Není to pravda. Všichni jsme tam nebyli. Ani někteří z těch, kteří tak na první pohled vypadají.

Noviny Nedělní svět údajně vlastní část svazku senátora Špačka, z něhož vyplývá, že byl ve vztahu k vojenské kontrarozvědce dosti iniciativní. Pan senátor v té souvislosti prohlásil: „Nespolupracoval jsem o nic víc než stovky, možná tisíce lidí.“ To jistě ne. Jen registry svazků, v nichž ovšem pan senátor není uveden, obsahují tisíce jmen. Jsou ale věci, které se nestanou krásnějšími tím, že je provádí tisíc lidí.

Úterý 26. října: Premiér Gross byl dnes povolán na kartáč k prezidentu Klausovi. Podle toho, co řekl Klaus ČTK, hovořil s Grossem z pozice všeho našeho lidu: "Já jsem pobouřen za všechny občany České republiky a skoro mě mrzí, že se najednou moje osoba s tím spojila. Já považuji to, co se u nás děje, za opravdu skandální a myslím, že je naším úkolem, abychom se s tím všichni občané České republiky, kteří chceme svobodu, skutečně utkali." Gross si zjevně z mytí hlavy nic nedělal, a po schůzce oznámil ministr Bublan, že už se rozmyslil a policejního prezidenta Koláře neodvolá (to je něco jako decentní vyhlášení války Hradu). Prezident má ovšem pravdu, že s odposlechy se u nás zachází příliš benevolentně. Taky odposlech hlavy státu je věc sice možná, ale měla by asi být poměrně mimořádná. Na druhé straně: lze jaksi předem zakázat odposlech každého, u něhož je nebezpečí, že by si v době, kdy je odposloucháván, mohl telefonovat s panem prezidentem? Snad je to dobré aspoň v jednom: tahanice mezi prezidentem a vládou tvořily v minulých patnácti letech (podobně jako ve středověku spory mezi církví a panovníky) základnu naší polistopadové svobody. Teď je potvrzeno, že budou pokračovat, a to nebývalou silou. Má to jen jednu vadu na kráse: že základnou naší svobody je vlastně nepořádek.

Hlavní manažerka ODS Libuše Benešová, někdejší předsedkyně Senátu, dala výpověď. Tak krátkou dobu před volbami je to krok poměrně neobvyklý. O důvodech lze pouze spekulovat. Snad jde o spory s místopředsedou Bendlem o volební strategii: v minulosti byla vždycky založena na sloganu „zachvátí-li tě, zahyneš“ (v roce 1998 sociální demokraté, v roce 2002 němečtí revanšisté). Ani jednou se to moc neosvědčilo. Vzhledem k této minulosti se nynější kampaň strany může jevit jako nevýrazná. Ale ODS má taky z roku 2002 zkušenost, že měnit strategii pár dní před volbami už nemá žádný smysl. Je tedy za odstoupením paní Benešové něco jiného? A co? ODS v tomhle připomíná KSČ z šedesátých let. Čas od času proběhla nějaká personální změna na vysoké úrovni, pokud se uvedly nějaké důvody, byla to vždycky jen mystifikace a všichni se snažili uhádnout, o co vlastně jde, jaká křídla spolu bojují, které křídlo má zrovna navrch a co to může znamenat pro běžný život v zemi. To není dobrá vizitka pro jedinou silnou pravicovou stranu.

Prezident Klaus ostře kritizoval Lukašenka za stav občanských svobod a dodržování lidských práv v Bělorusku. Na kartáč si ho pozvat nemůže, je to kolega. Lukašenko se Klausovi zjevně hodí jako fackovací panák, na němž může demonstrovat, že i jemu jde o obecné a ušlechtilé věci. Je na to náležitě bezvýznamný.

Další z našich prezidentů, prezident České lékařské komory Rath, prezentoval veřejnosti poslanecký návrh zákona o veřejných neziskových nemocnicích, na němž se jeho klika zjevně činně podílela. Návrh počítá s vytvořením „páteřní sítě“ sta neziskových nemocnic po celé ČR. Její součástí se mají stát i některé privatizované, ty budou postátněny, avšak pouze tenkrát, pokud sto procent akcií vlastní kraj (kraj tedy v některých případech zbylé akcie vykoupí). Nemocnice budou mít spádové území, z něhož musí pacienta vždycky přijmout. Pacienty odjinud budou přijímat jen když budou mít volné kapacity. Zbylé soukromé nemocnice budou moci léčit pacienty buď na pojištění, nebo na přímé platby. Budou stanoveny parametry kvalitní péče, a pokud je některá nemocnice nedodrží, „budou z toho vyvozeny závěry“ (?!) Nebyl ten skandál s návrhem členů zdravotní komise ČSSD jen jakýsi manévr, který má učinit přijatelnějším návrh o fous lepší? Pan doktor Rath má zájem na monopolním charakteru organizace, které se mu podařilo zmocnit. K monopolní ČLK patří monopolní zdravotnictví.

Srbský premiér Koštunica komentoval volby v Kosovu slovy: "Volby potvrzují nezdar úsilí o zachování multietnického charakteru Kosova." Úsilí o multietnické Kosovo nemůže nikdy dopadnout dobře. Jediné možné řešení je asi to, které zmiňuje Jan Rychlík v dnešním Právu (octujeme ho příště v rubrice Řekli, napsali). Rychlík ovšem zároveň píše: „Rozhodnutí kosovského parlamentu o nezávislosti by bylo asi stejně demokratické jako hlasování v nových státech na jihu USA před občanskou válkou 1861-1865, kde zákonodárci zvolení "svobodně a demokraticky" bílým obyvatelstvem rozhodovali o zavedení otroctví černochů.“ Pro příměr není třeba chodit až tak daleko, přesně stejným způsobem bylo demokratické rozhodnutí čs. politické reprezentace (prezidenta, vlády a následně prozatímního Národního shromáždění) o vyvlastnění a občanském zneprávnění českých Němců v roce 1945.

Expertní skupina vedená profesorem Potůčkem vypracovala ještě na zadání bývalého premiéra Špidly jakousi zprávu o stavu Česka. Je v ní řeč mj. i o zahraniční politice, a údajně se tam praví: „Naše zahraniční politika by se měla věnovat těm zemím Asie, Afriky a Latinské Ameriky, a nimiž jsme měli tradičně dobré vztahy, a to nejen ekonomické“. Výborně! Budeme se věnovat Sýrii, Lybii, Iráku, až se osvobodí od nadvlády amerických imperialistů, Severní Koreji, Zimbabwe a Kubě. Když se řekne „tradičně dobré vztahy“, těžko to může znamenat něco jiného než čtyřicetiletou tradici bolševického Československa. Bylo by načase zakládat nějaké nové tradice.

Středa 27. října: Z informací, které prosákly na veřejnost, se zdá, že Klaus požadoval nejen odvolání policejního komisaře, ale i nejvyšší státní zástupkyně Benešové. (I v tomto případě bych jeho důvodům rozuměl). Premiér Gross odmítl obojí a navíc sdělil Právu, že vláda nedovolí, aby docházelo k politickému ovlivňování policie a justičních orgánů. Ušlechtilé předsevzetí, člověku se po rozpuku kauzy Kořistka chce jen povzdechnout: už se stalo. Spor o počet odposlechů se dá vyřešit jen přesnou statistikou a srovnáním s okolními zeměmi (Bělorusko prosím vynechat, jednak je tam telefonů málo a jednak jsou nepochybně odposlouchávány všechny). Ministr spravedlnosti Němec prohlásil, že by si dovedl představit přísnější povolování odposlechů a že by měly být povolovány po důkladné úvaze. Na tom hodně je.

Senátoři Hadrava a Bárta chtějí jednat s odsunutými Němci, denuncuje dnešní Právo. Podle mých informací je zpráva, aspoň pokud jde o senátora Bártu, poněkud věcně nadnesená. Nicméně to, co řekl Právu senátor Hadrava, je pěkné předsevzetí, které si zaslouží podpořit: „S nikým jsem svou návštěvu nekonzultoval. Nemám s dialogem žádný problém. Sleduji, jak někteří naši politici tu více či méně ne příliš láskyplně hovoří o kanceláři, ale já si myslím, že dialog se má vést, že se má vést na úrovni 21. století, nikoli v nějakém jiném historickém období… Jednali jsme o tom, že by bylo dobré uskutečnit návštěvu v Mnichově a setkat se s panem Posseltem, s představiteli bavorské vlády. Jde o to pokusit se bořit ty hranice toho odstupu a jakési štítivosti, která tu zaznívá. Návštěva by to podle mě měla být oficiální, parlamentní.“ Velmi příznačně na to reagovala tři politická K (Kalousek, Kühnl, Klaus, člověku se ve všech třech případech vybaví hezounké černobílé severoamerické zvířátko s huňatým ohonem, které neradno dráždit). Kühnl (poloha chytrácká, uhýbavá): "je správné udržovat dialog a všechny cesty, kterými se může k našim sousedům dostat informace, že výsledky druhé světové války jsou neměnné." Kalousek (poloha alibistická, lehce práskačská): „Osobní iniciativa senátora Bárty je jeho osobním rozhodnutím a s naší politikou má asi společného tolik, jako jeho nesympatie s ilegalizací měkkých drog." Klaus (jak se na hlavu státu sluší, poloha profousská, silně práskačská a zevšeobecňující): „Myslím si, že to svědčí o tom, kam tyto strany směřují." Opět navazuje na svého velkého předchůdce Antonína Novotného. Co s nimi provedeme, soudruhu prezidente?

Krizi v aparátu ODS, tak nevítanou před volbami, se podařilo uklidnit. Po zasedání stranického grémia vzala paní Benešová svou demisi zpět a za odměnu byla pozvána na Hrad k samotnému panu prezidentovi. Co se v ODS děje, těžko říci, ale z rychlého obratu lze soudit, že nejde o věci, které by aktéři považovali za příliš zásadní.

Ministryně Emmerová prý původně odsouhlasila materiál odborné komise strany o deprivatizaci zdravotnictví, který způsobil velký skandál a byl posléze vedením ČSSD proklet. Existuje o tom zápis z jednání komise, paní ministryně to vehementně popírá. Její distance probíhala ve dvou etapách: nejdřív odmítla znárodňování lékařských praxí a až po zasedání stranického grémia celý materiál. Nad jejím původním postojem k projektu se tudíž tyčí velký otazník.

Politici (přesněji řečeno KSČM a ČSSD) chtějí zakázat noční prodej v hypermarketech a omezit víkendový prodej ve větších obchodech. Požadavek podporují i odbory, pochopitelně kromě těch, co sdružují zaměstnance velkých obchodů, protože pro ně to bude znamenat propouštění. Navrhovatelé se, jak je u nás zvykem, zaštiťují Evropskou unií a podporou drobných podnikatelů. Ve skutečnosti jde o omezení svobody zákazníka pod heslem „pořádek musí bejt“. Má to něco společného s představami odborné komise ČSSD o zdravotnictví, s tím rozdílem, že hlasovací mašinerie KSČM – ČSSD to v tomhle případě snadno prosadí, zvlášť když vyčůraní lidovci se k návrhu staví obojace.

Klausův přítel Pecić byl odposloucháván na základě údajů z diáře nějakého pana Machalického, jednoho ze spoluobviněných ve věci H-Systému. Ten si navíc poznamenal do diáře, že chce jakési právní otázky konzultovat s předsedou městského soudu v Praze JUDr. Sváčkem a středočeským státním zástupcem JUDr. Pužejem, s nimiž se jako vášnivý tenista setkával na tenisových kurtech. Vida, jak je tenis nezdravá hra. Oč lepší je např. golf – hřiště je obrovské, živáčka tam nepotkáš, a tak nemůžeš tak snadno upadnout do maléru.

Pátek 29. října: Včerejší den byl samozřejmě ve znamení oslav českého státního svátku. Největšího, jak někde řekl Václav Klaus. To je zajímavé: proč tento stát slaví jako svůj největší svátek nikoli den svého vzniku, nýbrž den vzniku jiného státu? Přičemž to, že tento stát vznikl, je do značné míry Klausova zásluha. A teď se nějak ke svému dílu nehlásí. Ve svém kuriózním projevu, k němuž se ještě vrátíme, prohlásil mj., že občané volající po vyrovnání s nedávnou minulostí by neměli dnes zaujímat nepřiměřeně kategorická stanoviska, když už nic neriskují. Nepřiměřeně kategorická stanoviska tedy podle Klause zaujímat lze, ale jenom tehdy, když se tím něco riskuje. O to, aby zase bylo co riskovat, usilují kryptokomunistické organizace typu „Českého svazu bojovníků za svobodu“. Předsedkyně Dvořáková si vzala na mušku ministra Svobodu za to, že účastí na odhalení pomníku Františka Josefa I. Ve Františkových lázních zpochybnil českou státnost (!) a porušil prvorepublikový zákon o zákazu symbolů rakouské monarchie. Ministr Svoboda se, jak se zdá, zařadil mezi skinhedy, jen místo nacistických symbolů uctívá stařičkého mocnáře. Celá věc není tak nevinná, jak by to na první pohled vypadalo. Premiér Gross se hned servilně od Svobody distancoval, Klaus to ani dělat nemusí, je s „Bojovníky“ jedna ruka. Státní svátky a výročí sloužily za bolševismu k upevňování občanské kázně a k rozjezdu různých kampaní proti jinak smýšlejícím. Od doby, co se stal Klaus prezidentem, se tahle tradice pomalu obnovuje.

Naštěstí jsou nejvyšší, jak je tomu u nás zvykem, v konfliktu, a to tentokrát velmi ostrém. V tom, že je třeba bojovat proti příznivcům habsburské monarchie, se sice shodnou, ale ve věcech denního pořádku ne. Poté, co Gross provokativně po odchodu z hradního kartáče oznámil, že neodvolá Koláře, kontroval Klaus obviněním, že ho vláda včas nepožádala, aby pověřil zástupce, který ze něj podepíše nenáviděnou evropskou ústavní smlouvu (podezírám ho, že kalkuloval s tím, že na to Gross zapomene, a vytáhl to na něho z rukávu na poslední chvíli). Gross i truhle kritiku odmítl, obvinil Klause, že zbytečně „eskaluje některé problémy“ a navíc řekl, že ostatně nemáme prezidentský systém. Spor je nepochybně zaměstná natolik, že nebudou mít dost času na zjednávání ideologického pořádku. Bohužel jim rovněž zabrání věnovat se také důležitějším věcem.

Vrchní státní zástupce Ištvan nedodržel lhůtu, kterou mu poskytla nejvyšší státní zástupkyně Benešová k prošetření postupu příslušných státních zastupitelství ve věci Kořistka. Benešová to konstatovala s jistou nelůibostí a zároveň vyjádřila nepřímo pochybnost o tom, zda mohli Bláha a Andělová vůbec důkladně prostudovat celý tisícistránkový spis. Na čí straně je paní Benešová, je od počátku zjevné. A dr. Ištvanovi vůbec nezávidím. V jeho rukou je teď reputace státních zastupitelství.

Sobota 30. října: Podle průzkumu STEM oceňuje česká veřejnost premiéra Grosse víc než jeho předchůdce Špidlu a Zemana. Ani koaliční partneři si přímo nestěžují. Tak například předseda US-DEU Němec považuje premiéra spíš za partnera než za nadřízeného, protože oba jsou předsedy koaličních stran. Pan Němec je partnerem pana Grosse asi v tom smyslu, jako je v říši zvířat domácí číča partnerem šavlozubého tygra, protože obě jsou kočkovité šelmy.

Podle průzkumu, který pro Českou televizi pořídila agentura SC&C, vede v preferencích pro nacházející krajské a senátní volby přesvědčivě ODS. ČSSD by obsadila (těsně) druhé místo. Nemilé jsou dvě věci: především volební účast – k volbám se údajně chystá jen třetina voličů, to by sice odpovídalo volební účasti v minulých volbách, ale stejně je to žalostně málo. A za druhé, součet procent pro ČDSD a KSČM v uvedeném průzkumu převyšuje součet hlasů pro budoucí možné koaliční partnery, ODS a KDU-ČSL. Dokud budou preference vypadat takhle a dokud bude mít ČSSD v preferencích jakous takous převahu nad KSČM, budou ČSSD a Gross ve výrazném pokušení spolupracovat s komunisty.

A teď k věcem významnějším. Prezident Klaus vyznamenal u příležitosti státního svátku širokou škálu osobností od hrdinů zahraničního odboje a dlouholetých vězňů komunistického Československa až po oficiózního mistra filmového plátna téhož komunistického Československa (a ovšem několika dalších režimů) Otokara Vávru. To není žádná náhoda, nýbrž součást určité koncepce, jak vyplynulo z prezidentova projevu u příležitosti státního svátku. K projevu, který je podle našeho názoru velmi významný, se ještě vrátíme. Podstatná věc je, že se v něm prezident vyslovil proti tomu, aby byla lidem vytýkána jejich komunistická minulost (zároveň to dialekticky vyvážil tím, že je třeba si vážit i těch, co v minulosti komunismu vzdorovali). Na to, abychom hodnotili bezprostředně uplynulých patnáct let, je pak příliš brzy. Předseda komunistů Grebeníček to poslední pochopil tak, že prezident chce odvést pozornost od výsledků vládnutí, na němž se sám aktivně podílel. Je těžké to Grebeníčkovi vyčítat. Politici koalice se vyjádřili rozpačitě (Němec: pasáž o vyrovnání s minulostí je na jeho vkus „až příliš vstřícná“; Kasal: projev nevyzněl „jasně a jednoznačně“, na jednu stranu by se představitelům starého režimu mělo odpustit a na druhé bychom na to neměli zapomínat; Pithart a Karásek s Klausovou tezí o smíření souhlasí, první z vyčůranosti, druhý z hlouposti). Čestnou výjimku tvoří předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek, který prohlásil, že se Klaus snaží udílet odpustky ještě předtím, než proběhlo rozhřešení, že je nutné minulost zhodnotit kriticky a nezačínat tím, že co jsme si, to jsme si. Pan Zaorálek mi v doposud poskytl jen málo příležitostí, abych s ním mohl souhlasit, tohle je jedna velmi výrazná. Vedení ODS (Petr Nečas) vypouští medové bubliny. Fuj.

ČSSD – přesněji řečeno předseda Středočeské organizace a Grossova pravá ruka Dolejš – kritizuje hokejistu Jaromíra Jágra za to, že ve volební kampani podpořil ODS. Prý jde o klientelismus, protože Jágrův otec je místopředsedou stavební firmy, která získala od kraje lukrativní zakázky. Zbývá dokázat, že je získala neprávem a na úkor jiných, jinak je to sprostá pomluva. Dolejš zašel ještě dál a řekl: „Navíc si myslíme, že Středočeši budou Jágrově podpoře věřit stejně jako reklamě, ve které hokejový hráč s platem přesahujícím sto milionů korun ročně doporučuje nákup zánovních automobilů v autobazaru.“ Co to má znamenat? Když je člověk moc bohatý, nesmí se plést do předvolební kampaně v ČR? Podpora bohatců je nevěrohodná? A co Janečkovo mausoleum v čele s Karlem Gottem? Ovšem, oni to nedělají z přesvědčení, to je něco jiného.

A další skandál v souvislosti s předvolební kampaní. Kreslíř Štěpán Mareš vytvořil podle mého názoru velmi vtipnou persifláž Grossova billboardu s textem „Myslím to upřímně“. Na Marešově variantě je Usáma bin Ládin a nápis zní „Já to taky myslím upřímně, Usáma bin Ládin, terorista“. Policie ČR, které po aperitivu jménem Kořistka zřejmě roste apetit, chce Mareše obvinit ze zločinu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Ve skutečnosti pan Mareš jen velmi případně upozornil na to, že upřímnost není ještě žádná hodnota. Jde v první řadě o to, co člověk myslí upřímně. My jsme si ovšem zvykli, díky Havlovi, Chartě 77 a eurokomunistům, na to, že nad upřímnost není. Někdejší stalinisté s lidskou tváří to myslili upřímně v padesátých letech, v šedesátých letech, v disentu i dnes. Problém je, že pokaždé něco jiného. Toho si už ale nestačili všimnout. V té souvislosti mne napadá, že pan Gross to sice asi moc upřímně nemyslí, ale možná, že je to jakási výhoda. Ti, kteří upřímně věří lumpárně – nebo několika lumpárnám postupně – nebo pořád té samé, ale nevědí o tom, že je pořád ta samá – jsou daleko nebezpečnější.

Právo se zevrubně věnuje návrhu zákona, zakazujícího velkým obchodům prodej ve státní svátky a v noci. Protože jsem dostal jakýsi čtenářský ohlas na mou středeční poznámku v „Co týden dal“, budu se věci věnovat zvlášť.

Velká diskuse se rozpoutala kolem návrhu senátora Daniela Kroupy ad. na omezení filmů zobrazujících násilí v televizi. O návrhu jsme myslím už psali a netajil jsem se s tím, že ho považuji obecně za neúčinnou koninu. V souvislosti s návrhem prohlásil soudní znalec v oboru psychologie Michael Šebek: „Dnes už nikdo nepochybuje, že násilí v médiích a dětská kriminalita spolu souvisí.“ To není zase až tak úplně pravda, například já o tom velmi pochybuji. Takový pořad snad může dopovat narušeného psychopata, který už ovšem byl narušeným psychopatem i předtím, a kdyby nepřišel tento „spouštěcí podnět“, našel by se jiný.

Roman Joch obhajuje v MfD italského kandidáta na eurokomisaře Buttiglioneho, který sklidil kritiku mj. za výrok, že homosexualita je hřích. Kritizovat italského politika je prý totéž, jako kritizovat vegetariána za to, že považuje za hřích pojídání masa. Považovat pojídání masa za hřích je sice věcně vzato hloupost, ale formálně se proti tomu nedá nic namítnout: člověk nutně maso jíst nemusí, přežije i bez toho. Homosexuálové ovšem většinou nejsou schopni provozovat heterosexuální styky, a pokud ano, je to pro ně něco jako pro mne požívání sardinek (strašně se mi hnusí a po velmi krátké době zvracím). Předpokladem toho, abychom něco mohli označit za hřích, je, že to, co děláme, co bychom taky případně dělat nemuseli.

Václav Havel se v rozhovoru pro MfD vyjádřil mj. i k Demokratické iniciativě, na jejíž činnosti jsem se kdysi podílel. Cituji: Otázka (Karel Hvížďala): Ještě nějaké uskupení z vašeho pohledu tehdy činilo problémy? Odpověď:

Tvářisti, ale naštěstí byli tak okrajoví, že dění nemohli nějak ovlivnit. Ale zlobili, protože dělali něco obdobného jako Obroda. OF je poslalo třeba do ČKD, aby dělníkům vysvětlovali stav věcí, ale oni cestou zapomněli, že tam jdou za OF, a říkali: My jsme Demokratická iniciativa a agitovali pro sebe. Prezentovali pouze sebe. Bylo jich naštěstí málo a neměli takový vliv. Obroda představovala vážnější problém, protože za nimi nepřímo stály desítky tisíc reformních komunistů, kteří byli po roce 1968 vyhozeni. Tím ani o jedněch, ani o druhých neříkám, že to nejsou v jádře dobří nebo zajímaví lidé. Pouze jsem v nich cítil, že tváří v tvář mezní historické situaci myslí víc na sebe než na společnou věc. Myslím, že pokud jde o Demokratickou iniciativu, nedostává se patnáct let po listopadu 1989 informací věcných, zato velmi mnoho docela nevěcných, k nimž patří i to, co píše Havel. Pokusím se to napravit v souvislosti s výročím 17. listopadu.