ARCHIV

Rakovinné bujení případu Kořistka

Někdy v osmdesátých letech jsem slyšel tuto anekdotu: rozpráví dva vězni kdesi v gulagu: - Proč tu sedíš? Inu, holoubku, babičku stařičkou jsem pro pár kopějek sekerkou ubil. A ty? – Já, brachu, tu jsem pro lenost. –Nekecej, pro lenost se přece nezavírá! – A jakpak by ne! Víš, to bylo tak: Onehdy se s Ivanem Petrovičem po Moskvě procházíme, a jak už to bývá, když se dva našinci sejdou, politické anekdoty sobě vyprávíme. Pak se obejmeme, pocelujeme, on jde domů, já jdu domů a říkám si: mám ho jít udat hned, nebo až ráno? No a vidíš, já, kůže líná, šel jsem až ráno.

Zdá se, že téže osudové chyby se dopustili pánové Dalík a Večerek. Podle toho, co teď tvrdí, jim poslanec Kořistka vyklopil, že jeho předchůdce Bielesz dostal za rezignaci na mandát patnáct milionů. Kdyby nebyli bývali líní a přišli s informací ještě dříve, než je samy z úplatku obvinil Kořistka (měli na to skoro měsíc), měl teď problém, on, a větší, protože na něho byli dva. Takhle to vypadá jen jako nepříliš věrohodné účelové oplácení.

Celý případ se dostal do krajně nedůstojné rodiny. Zainteresované strany loví bobříka denunciace (pro spravedlnost budiž řečeno, že tento závod odstartoval pan Kořistka). Do aféry jsou zatahováni lidé, kteří s ní nemají nic společného, jen se ke své smůle ocitli v nepravý čas na nepravém místě: to se týká především paní Froňkové a Ondříškové. Pokud by tomu snad mělo být tak, že se ocitly pod tlakem, aby práskly své přátele, podobalo by se to, sice vzdáleně, ale přece jen trochu politickým kauzám padesátých let.

Velmi zvláštně vypadá taky spolupráce mezi policií a státním zastupitelstvím. Policie nechala oba zadržené dopravit vrtulníkem do Ostravy, protože se náhodou tentýž den dozvěděla, že „dozorující“ státní zástupce souhlasí s uvalením vazby. Jeho nadřízený však souhlas zrušil. Státní zástupce Fraš si vyzvedl spis v době své dovolené. Buď si ji vzal, protože mu služební cestu a převzetí nechtěli nadřízení povolit, nebo… zde necháme otevřený prostor pro čtenářskou fantazii. V každém případě slovo „podivný“ je v této souvislosti velmi slabý výraz.

Záhadnou kapitolou je i komunikace mezi poslancem Kořistkou a jeho stranickým šéfem Němcem. Oba pánové, jak se zdá, nemají jasno v tom, kdy Kořistka Němce informoval. Samozřejmě, že ministr spravedlnosti se ocitá v choulostivé situaci, když se mu donese informace o spáchaném trestném činu a on ji velkoryse přehlédne (Kořistka případ neohlásil policii, ale sdělil ji novináři s úpěnlivou prosbou, aby o tom nikde s nikým nemluvil! A Němec neudělal vůbec nic).

Vrcholem všeho je, když teď potentáti US-DEU hovoří o „honu na Kořistku“ a apelují na „všechny slušné lidi“. Přitom Kořistka celou aféru rozjel a z mocenského hlediska jde o útok koalice na opozici, která je z povahy věci ve slabší pozici.

Zdá se, že případ se rozjel jako ty vagony, co se kdysi utrhly ve Frýdku-Místku (nebo to bylo ve Frýdlantě nad Ostravicí?), a nikdo ho hned tak nezastaví. Bude strhávat další a další lidi, protože už teď připomíná masové scény z grotesek Laurela a Hardyho. Z hlediska vyššího principu mravního by nepochybně prospělo, kdyby bylo možné aféru v tuto chvíli zakonzervovat a pokračovat v ní až po senátních a krajských volbách, které mají na její vznik a rozvoj neblahý vliv. To však bohužel nejde: formálně je soudní a policejní mašinerie nezávislá na politice. V praxi lze o tom sice občas pochybovat, ale případ žije svým vlastním životem a má bez ohledu na to, zda jde o Bielesze nebo Kořistku, mohutný politický náboj. Možná, že nic jiného než tento náboj už nemá. Vznikla tak obrovská kaluž ostudy, v níž se ještě vymáchá spousta lidí. Opozici uškodí a koalici neprospěje. Obě totiž svorně spolupracují na tom, aby přesvědčili co nejvíc svých příznivců, Že politika en bloc je svinstvo.

10. října 2004