ARCHIV

"otevřeno"

Úvod k diskusi

Zopakuji téma, které jsme zadali už v minulém čísle. Česká oficiální akademická věda oboru historie publikovala v 81. čísle časopisu Vesmír pod společným názvem Spor o dějiny pět úryvků z článků (viz minulé vydání rubriky Událostí), které dokumentují národovecké úsilí tohoto pozoruhodného vědeckého odvětví oficiózní historiografie: opovrhování lidmi, kteří nejsou vyškoleni v oboru jednooborové historiografie, útoky na sudetské Němce, obhajobu Benešových dekretů i svatost poměrů za první republiky. Letošní páté číslo časopisu Dějiny a současnost přináší ostrou diskusi o zmíněném bloku textů. Východiskem této diskuse je článek Michaela Voříška Podivná věda ve sporu o dějiny (Podivná věda). Voříškův článek dokazuje, že zmíněných pět textů tvoří blok, který lze celkově pojmout a charakterizovat několika ne právě rozmilými rysy (jde například o "nedůvěru ve vědu opřenou o otevřenou diskusi", o popření autonomie moderní vědy, o to, že jejich autoři "se hlásí k roli státních historiček/historiků, kteří asistují národnímu státu při obhajobě jeho základních idejí", a tak je možno pokračovat). Diskuse se účastní autoři zmíněného bloku textů ve Vesmíru. Je mu však předsazen jakýsi úvod, dopis prof. Peška předsedovi redakční rady časopisu Dějiny a současnost, hodnotící Voříškův článek. Myslím, že tento dopis za povšimnutí.

Prof. Pešek upozorňuje, že

"Voříškův text je ‚sestřih', či dokonce ‚mixáž' textů, takže již vůbec nelze identifikovat, k čemu se odvolává a k čemu nikoliv, kde cituje, kde parafrázuje, kde ironizuje a kde polemizuje. V samé podstatě je ovšem Voříškův text falzifikát či sprostý podvrh (metoda dovedená k dokonalosti Václavem Králem: insinuovat protivníkovi vlastní teze a ty pak ‚kriticky' rozštípat, vytrhávat z vět slovní spojení a vkládat je do nových kontextů s útržky jiných textů či s vlastními vývody atd.)."

Pozoruhodné. Přestože vědecky nepracuji v oboru historiografie, právě k této trapné věci se mohu vyjádřit, řekl bych snad i kvalifikovaně. Byl jsem totiž první, kdo pojednal o nejvýznačnějším Králově podvrhu (Cestou k Únoru, 1964) v článku Výbor vybraných dokumentů, otištěném v témž časopise, v němž nyní prof. Pešek srovnává práci Michaela Voříška s pamflety Václava Krále. Měl jsem k dispozici zápisy ze schůzí vlády, o nichž byl Václav Král přesvědčen, že neexistují, protože je zničil, i výsledný efekt jeho neobyčejného knižního podvodu. Srovnání nemohlo nevyznít katastroficky. Editor bez upozornění vytrhal z kontextu odstavce i věty, pospojoval je tak, že dávaly jiný, mnohdy opačný smysl, dokázal z dlouhého textu vyrobit dokument o třech řádcích a prováděl s dokumenty další vyslovené eskamotáže. Nebylo obtížné sepsat sedm druhů Králových odchylek proti poctivé ediční práci a po pravdě dodat, že ve výčtu by bylo možno pokračovat.

Vzhledem k tomu, že jsem tenkrát pracoval s Královými podvrhy, mohu snadno posoudit námitky prof. Peška proti Michaelu Voříškovi, a s plným vědomím odpovědnosti prohlásit, že jde o naprosté výmysly. Michael Voříšek si totiž při posouzení článků z Vesmíru počíná seriozně. Klade si otázku, zda "je možné k těmto textům přistoupit jako k celku," a je si vědom toho, že jde o různé texty, místy si i odporující. Mají však společné to, že "vystupují ve jménu společné věci - proti nesprávné interpretaci či nesprávným interpretacím českých dějin". Společných rysů mají ovšem tyto texty víc - o Voříškově kritice, v nichž je autor uvádí, budeme hovořit zvlášť. Takže co si má oficiální historiografie s takovou kritikou počít?

Prof. Pešek to ví náramně dobře:

"Má-li časopis Dějiny a současnost zůstat na území popularizace odborné historie, musí jeho redakce vyžadovat odborně relevantní úroveň příspěvků. Před časem jsme v návaznosti na kritiku Jiřího Peheho vůči textu Jaroslava Pánka a Jiřího Peška, Historikové proti znásilňování dějin mj. napsali: ‚na platformě otevřeného poznávacího procesu zveme k diskusi všechny lidi ochotné diskutovat. Máme jedinou podmínku: respektovat odborné standardy metodologické i faktické.'

Chce-li M. Voříšek (ostře, zničujícím způsobem, či s břitkou ironií) kritizovat právě jmenovaný text nebo jakékoliv jiné práce jím vyvolených autorů, nechť tak s Pánem Bohem činí, ovšem konkrétně a individuálně, nikoliv na bázi jím samým podvrženého makrotextu. Ten - mohu-li vyjádřit svůj názor - ať uplatní na místech k tomu speciálně určených, nikoliv však v ĎaSu."

Jsme v Česku a neuchylujeme se k zákazům, to by naší jemné slovanské povaze neslušelo. Prostě text, který se nám nelíbí, nesmíme otisknout. Bude to snadné, neboť kdo bude posuzovat dodržování "odborných standardů metodologických i faktických", jistěže ne "ochotníci". Naopak, posoudí je odborníci na slovo vzatí, k nimž se jistě prof. Pešek počítá. A jeho odborný palec směřuje v tomto případě jednoznačně: dolů. Neotisknout, to je přece řešení po česku!

Naštěstí to v tomto případě nevyšlo…

E.M.

P.S. Pro další informace o diskusi v Dějinách a současnosti klepněte na následující názvy textů:
Podivná věda
Historie a legrace
Cenzura!