ARCHIV

"otevřeno"

Cenzura!

Předseda výboru KSČ v závodě, s kterým jsem tehdy měl co do činění, byl v první polovině osmdesátých let minulého století postaven před úkol získat do strany mladé, perspektivní inženýry. Zavolal si je a řekl jim: "Sou-zi, třeba se Vám do naší strany moc nechce, ale chcete-li být v zaměstnání úspěšní, členství v KSČ se vám vyplatí. Vždyť od vás nikdo nežádá, abyste měnili své názory, myslete si, co chcete, koneckonců můžete to i říkat, ale prosím, doma. V zaměstnání se musíte chovat podle programu a direktiv strany, rozumíte?" Předseda výboru KSČ, jehož postoj nebyl tehdy příliš výjimečný, měl svérázný smysl pro svobodu svědomí a lecjakého mladého inženýra pro stranu získal.

Srovnám-li pak jeho toleranci s tolerancí paní Marie F. Neudorflové, vítězí předseda výboru KSČ na celé čáře. Z textů Sporu o dějiny, o kterých se diskutuje, neblaze vybočuje výrok pracovnice Ústavu T. G. Masaryka Marie F. Neudorflové. Podle ní se v kontextu negativistických iracionálních interpretací stále více používá zvláštní a zavrženíhodné metody: "Je to 'právo na vlastní názor'." Tohoto, jak vidno výstředního pojetí zneužívají podle paní Neudorflové hlavně historičtí extremisté (revizionisté): je jimi "interpretováno jako právo na jakýkoli názor, i na názor nemající žádné opodstatnění ve skutečnosti, v ověřitelných faktech a v historické zkušenosti…" (chudák Einstein!).

Redakce Vesmíru uvádí kromě paní Neudorflové ještě tři další účastníky vysoké akademické šarže v oboru historiografie, doc. Evu Broklovou, ředitelku Masarykova ústavu AV ČR, prof. Jaroslava Pánka, ředitele Historického ústavu AV, a Jana Kuklíka, pracovníka katedry právních dějin Právnické fakulty UK. Z tohoto reprezentativního složení účastníků zachovali všichni tři vůči paní Neudorflové loajalitu a proti jejímu tvrzení se neohradili. Jenomže je to tvrzení závažné. Jednak je obsahově zaměřeno proti základním zásadám svobody a demokracie, jednak je po formální stránce ve flagrantním rozporu s Ústavou České republiky. Listina základních práv a svobod stanoví jako závazné pro každého občana a pro každou instituci:

• - svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání
• - svobodu projevu a právo na informace
• - nepřípustnost cenzury

Nemyslím si, že je lhostejné, jestliže ve svobodomyslném demokratickém státě přicházejí vědečtí pracovníci na veřejnost s tak závažnými protidemokratickými stanovisky, odporujícími Ústavě. A je už zcela neurotizující, že k tomu přítomní ředitelé ústavů Akademie věd a právní historik mlčí.

E.M.