Co týden dal

Sobota 1. září: Mezi ODS a ČSSD zuří spor o církevní restituce. Premiér Nečas poukazuje na to, že ČSSD přišla k Lidovému domu taky restitucí, Sobotka namítá, že společnosti Cíl, jež Lidový dům vlastnila, byla kontinuálně zachována vlastnická práva, to ovšem platí stejně, jako že ČSSD byla v roce 1948 sloučena s KSČ, ve skutečnosti byla komunistickou stranou sežrána a zničena a její majetek uloupen. Je mi jen poněkud nesnesitelné, že paralelně probíhá jakýsi spor mezi ODS a TOP09, formálně o taktické záležitosti, ale s mohutným prestižním přídechem. Prezident žádá, aby se Nečas zaručil, že nebude prolomena hranice 25. února 1948, Miroslav Kalousek označil prezidentův požadavek za nesmyslný (s tím, že by se na něj nemělo vůbec reagovat), načež premiér prohlásil: „Nevím, jak může pan Kalousek komentovat dopis, který nedostal. U mě stále platí, že nejprve se svým názorem seznámím prezidenta a pak teprve veřejnost.“ V politice se občas stává, že spolu musí spolupracovat lidé, kteří se navzájem nesnesou, a že totéž platí o politických stranách, zvlášť když jedna chce programově dělat totéž, co ta druhá, jen o hodně lépe. Měli by snad ale trochu brát ohled na veřejnost, respektive na tu část veřejnosti, která je podporuje, a mnoho lidí se při té podpoře musí přemáhat stejně, jako by se měli přemáhat oni, aby dokázali politicky účelně spolupracovat – jenže jim to pořád nějak moc nejde.

Zpěvák a skladatel Janek Ledecký to už nemohl vydržet a vytáhl do boje proti církevním restitucím. Má to o to snadnější, že zrovna tohle mu na jeho popularitě (netuším jaká je, v životě jsem o něm neslyšel, ale to jistě nic neznamená, zpěváci populární hudby mne nezajímají) ani trochu neubere, naopak. Šťastní lidé, kteří mohou prosazovat své přesvědčení a ještě si tak zároveň udělají reklamu! Jen by přitom neměli být až moc demagogičtí. V rozhovoru pro Právo pan Ledecký tvrdí, že počet věřících od roku 1990 poklesl na čtvrtinu, zatímco počet duchovních se zdvojnásobil. Bylo by dobré vycházet z počtu věřících v době před převratem (1988,1989), jistě existují nějaké statistiky, nejlepší by měla být někde v písemnostech StB, a z toho, že počet duchovních bezprostředně před převratem (tehdy je platil stát) bylo jakési nutné minimum, takže to, že se pak zvětšoval, je docela přirozené. Církve by si napříště měly samy podle svých možností a potřeb určovat, kolik duchovních si zaplatí, a že k tomu, aby to mohly dělat, chtějí zpátky zkonfiskovaný majetek (nejen polorozpadlé kostely, ale taky takový majetek, který by jim umožnil si na sebe vydělat, což je důležité hlavně pro katolickou církev), je docela přirozené. Církevní restituce zvedly ze židle pana Ledeckého, mne zase zvedá ze židle pan Ledecký. Pan Ledecký mluví o „hysterickém prohlášení českých osobností v čele s Luckou Bílou a Dášou Havlovou“, to je stejně neslušné, jako kdyby někdo mluvil o „vychcaném prohlášení Janka Ledeckého“, rozdíl je, že Lucie Bílá a Dagmar Havlová podpořily správnou věc, přesto že zrovna tohle jim na popularitě nepřidá.

Podle Miloše Zemana bylo odvolání policejního prezidenta Lessyho hrubou politickou chybou, protože personální změny ve vedení policie mohou vést k domněnce, že chce někdo zamést pod koberec velké politické kauzy, které policie začala rozkrývat. Mně se na rozdíl od pana Zemana nějak nechce věřit, že by to byla zásluha zrovna pana Lessyho, kterého kdysi dosadil do funkce pan Bárta a jeho hvězdný tým za podpory prezidenta Klause, a pan prezident ho od té doby proti premiérovi a vládě výrazně podporuje, proč asi? K Miloši Zemanovi obecně a této věci zvlášť se ještě vrátím.

Pondělí 3. září: Václav Klaus si stěžuje, že zatím nedostal od předsedů vládních stran žádnou záruku, že nebude „prolomena“ hranice 25. února 1948. Vzhledem k tomu, že zároveň otevřeně vyzývá poslance, aby nepodpořili vládní daňovou reformu, vypadá to, že usiluje o to vládu co nejvíc oslabit, ne-li potopit. Prezidentská výzva zjevně míří do řad poslanců ODS, bude zajímavé sledovat, jak zabere. Nemyslím si, že by to vládě a Nečasovi nějak pomohlo, ale přesto cítím jakousi povinnost prohlásit, že v těchto věcech vládu podporuji a jsem k ní loajální. V krajně nezáviděníhodné situaci se ocitl kardinál Duka. Klaus ho pochválil jako hodného žáčka: jeho názory na „prolomení hranice“ prý nejsou od prezidentových „až tak vzdálené“. Když to kardinál popře, rozhněvá si Klause, když to strpí, podrazí premiéra, TOP09 a ODS. Inu, spustit se s panem prezidentem není jen tak.

V tisku (naposled dnes v MfD) se důkladně probírá případ pustnoucích lázní Kyselka (německy kdysi Gießhübl-Sauerbrunn) u Karlových Varů. Vypadá to, že společnost Karlovarské minerální vody a její generální ředitel Alessandro Pasquale mají zájem o stáčírnu minerální vody, ale ne už o pustnoucí lázeňské objekty. Pokud je tomu tak, chová se racionálně – Mattoniho kyselka se nepochybně prodává dobře, kdežto lázeňská péče je dnes, v době, kdy šetří české zdravotní pojišťovny i možní klienti z přilehlých německých oblastí, podnikání dosti neperspektivní. O chráněné lázeňské objekty by se měl postarat stát, jenže ten na to v dnešní bídě taky nemá. Nemohu si pomoci, ale dnešní chátrání kdysi nepochybně krásných objektů je mimo jiné i logický důsledek někdejšího vyhnání těch, co je zbudovali a o ně pečovali. Tahle otázka v celém sporu o lázně Kyselka zatím nějak nebyla exponována.

Luboš Palata si – opět – bere na paškál premiéra Nečase (tentokrát v souvislosti s eurem a „tvrdým jádrem“ EU). Dělá to někdy od února pravidelně a s chutí. Nemohu si pomoci, ale zlomový bod pro pana Palatu zjevně bylo relativně velmi slušné premiérovo únorové vyjádření v souvislosti se zimním bruselským honem na Maďarsko. Tím si premiér pana Palatu ukrutně znepřátelil (pan Palata tehdy reagoval zároveň zuřivě i plačtivě), a tak mu teď „zatápí“. Mám jen dojem, že přitom trochu přeceňuje veřejný dopad svých textů. Pokud vláda padne, nebude to kvůli panu Palatovi – ten si pak jen nad politickou mrtvolou premiéra zatančí nějaký indiánský válečný taneček.

Miloš Zeman prohlásil v rámci své prezidentské kampaně, že pokud bude zvolen, vybere si za hlavního poradce ve věcech zemědělství někdejšího pověstného šéfa JZD Slušovice Čubu. Tohoto zvlášť a Zemanovy prezidentské kampaně obecně se týká naše dnešní glosa.

Úterý 4. září: Alexandr Mitrofanov píše v Právu v souvislosti s Maďarskem o „řádění neofašistů v ulicích“. Docela by mne zajímalo, kde to vzal, nic podobného jsem nezaznamenal. Zášť vůči Maďarsku, jaká panuje v českých médiích už delší dobu, si nedovedu vysvětlit jinak než jako jakýsi potlačený mindrák.

Vězněné členky punkové kapely Pussy Riot vzkázaly přes své obhájce, že se nepodrobí rituálu veřejného pokání, jaký je prý na nich (podle dobře známých ruských obyčejů) vymáhán. Pokud skutečně vydrží, klobouk dolů. Nejde sice (zatím) o tolik, jako za Brežněva, ale dva roky v ruském kriminálu, řekl bych, docela stačí. Estétské výhrady k jejich veřejnému vystoupení by se v takovém případě jevily poněkud lehkými. Jistě, nikdo není dokonalý.

Kandidát na senátora František Adámek si sám dobrovolně přimaloval na svůj billboard tykadla, aby podpořil Romana Smetanu. „Za občanské postoje, pokud neznamenají škodu velkého rozsahu, by se podle mě nemělo chodit do vězení.“ Pan Adámek je jednak populista, a jednak nemluví pravdu. Pan Smetana nešel do vězení za občanský postoj, ale za to, že se proti rozsudku, který považoval za nespravedlivý (byl odsouzen k veřejným pracem, ne k odnětí svobody), neodvolal, nýbrž ho jednoduše ignoroval. Je možné, že rozsudek za malování tykadel byl nepřiměřený. Pan Smetana však nedal soudům šanci a dal najevo pohrdání právním řádem, které je pro mne nepřijatelné. Slušná společnost může fungovat jen tenkrát, když lidé, kteří se v ní sdružili, projevují aspoň jakési minimum loajality. Jednání pana Smetany i to, že je ten člověk tak populární a obdivovaný, znamená jakýsi signál, že u nás i to minimum chybí.

O Smetanovi píše taky Zbyněk Petráček v LN. To, čeho se dopustil (pohrdání soudními verdikty), je prý právně nad slunce jasné, ale odsouzení je zároveň emočně nepochopitelné. Je to prý „jurodivec podobného typu, jaké se vyskytovaly za Husáka v disentu“. „Narazí-li takový člověk ma formální výklad práva, je na průšvih zaděláno“, jde o „spor mezi puntičkářský výklad práva a cit pro míru“. Jenže v normální společnosti (to ta husákovská nebyla, tam naopak hrály v právu „emoce“ velkou roli) jiný výklad práva než formální neexistuje, a je to dobře, protože jiný je nebezpečný. Nedá se vyloučit, že jakýsi „cit pro míru“ byl porušen v původním rozsudku, ale je mi líto, do basy šel pan Smetana po zásluze. A dnes mám docela strach z toho, že se u nás v dohledné době vytvoří (znovu) podmínky pro „nepuntičkářský výklad práva“. Vsadil bych se, že lidem jako je pan Smetana by to dvakrát nevadilo.

Dr. Rath absolvoval další „vydávací“ jednání mandátového a imunitního výboru. Když jej eskorta přiváděla do jednací místnosti, vykřikl prý: „všechno je to Kubiceho předvolební akce.“ Ministr Kubice je přitom nestraník a ani v senátních, ani v regionálních volbách nikam nekandiduje.

V LN se Patr Janoušek zabývá Lichtenštejnskem a rodem Lichtenštejnů. Píše mj., že československé úřady se při aplikaci dekretů opíraly o tvrzení, že se lichtenštejnský kníže Franz Josef II. přihlásil k německé národnosti. Snad by ještě stálo za zmínku, že byl státním příslušníkem Lichtenštejnska, státu, který byl jako samostatný uznán nejpozději během napoleonských válek, měl s Německem společného jen to, že se tam mluví německy (s výjimkou Hitlerovy Třetí říše neměl s Německem ani společnou hranici) a za obou světových válek byl neutrální. Aplikace Benešových dekretů mi z tohoto hlediska připadá dost zvláštní.

Středa 5. září: Poslanecká sněmovna, jak se dalo čekat, odmítla vládní konsolidační balíček (pro hlasovalo jen 94 poslanců). Premiér hodlá zákon předložit znovu, a tentokrát požádat o spojení hlasování o zákonu s hlasováním o důvěře vládě. Nic jiného mu nezbývá, dnes by takový tah asi zabral. Co bude na konci roku, ovšem nikdo neví. Tématu se týkají naše glosy na úterý a na středu (tu druhou jsem psal ještě před závěrečným hlasováním, ale situace už stejně byla jasná). Jeden titulek v dnešním Právu zní: „ODS se štěpí, pud sebezáchovy je už pryč“ – není to přesné, silně zachován zůstal zřejmě pud politické sebezáchovy pana prezidenta Klause, řekl bych, že celá „akce balíček“ je především výronem tohoto jednoho konkrétního pudu.

Jak se ukazuje, v souvislosti s církevními restitucemi hrozí nejen prolomení Benešových dekretů, ale dokonce i privatizece části Hradu - katolická církev bude požadovat několik domů v sousedství svatovítské katedrály. Mohla by je pak dokonce zcela volně prodat či dlouhodobě pronajmout – může se tedy docela dobře stát, že v samém srdci sídla českých králů a pana prezidenta Klause vznikne např. nevěstinec. Taky by si prý mohly Hrad vybrat jako své sídlo zahraniční finanční skupiny (nedej Bože např. německé nebo maďarské, či k dovršení všeho zlého sudetoněmecké) či by se tam mohl nakonec usalašit nějaký český zbohatlík (což by bylo zjevně stejně strašné jako ten nevěstinec). Předseda ČSSD Sobotka se hrozí toho, že se „zprivatizuje část sídla českých králů“: netušil jsem, že ten člověk je vlastně roajalista.

Předsedkyně PS Němcová odebrala při červencových soc. dem. obstrukcích proti zákonu o církevních restitucích slovo poslanci VV Babákovi, který na schůzi přednášel církevní dějiny od Velké Moravy. Pan Wintr nazývá v Právu postup paní Němcové neférovým výkladem jednacího řádu a nedobrým příspěvkem k české parlamentní kultuře. Není to náhodou spíš tak, že obstrukce, během nichž poslanci žvaní páté přes deváté, jsou sice v souladu s jednacím řádem, ale zároveň jsou také nedobrým příspěvkem k české parlamentní kultuře?

Čtvrtek 6. září: jak premiér Nečas předem ohlásil, vláda poslala do parlamentu návrh konsolidačního balíčku totožný s tím, který včera ve Sněmovně neprošel, a hlasování o něm žádá spojit s hlasováním o důvěře. Tuto možnost dává vládě ústava. Problém ovšem spočívá v tom, že je, jak upozorňují dnešní LN, v ústavě vymezena jen zcela obecně. Neurčitost vymezení doposud nebyla problémem, protože té možnosti v krátké historii ČR nikdo nevyužil.

Zároveň Nečas i Kalousek naznačili, že připouštějí, aby byl návrh při projednávání ve Sněmovně upraven, ale ne v základních věcech. Je otázka, co ty základní věci jsou. Na výhradách, které k zákonu měli a mají prezident a někteří poslanci ODS, samozřejmě něco je – přesto je třeba vzít v úvahu, že každá koncepce má své pro a proti, a pokusem o kompromis mezi dvěma zcela odlišnými pojetími (snižování schodku rozpočtu zvyšováním daní a na druhé straně podpora ekonomického růstu) může vzniknout velmi snadno něco, co bude horší než obě vyhraněné krajnosti. Proto je docela přirozené, když bude vláda přes všechny výhrady trvat v zásadních věcech na své koncepci, i když ta má – jako všechno na světě – i svá negativa. A to, že církevní restituce odmítá většina veřejnosti, není ještě žádný důvod pro to, aby je vláda vzdala, vláda, která je k něčemu, musí podporovat i kontroverzní věci, samozřejmě s tím, že pokud se v čase, jež je jí vyměřen, nepodaří veřejnost přesvědčit o jejich užitečnosti, voliči jí to spočítají. Vláda ovšem dostává na období nejpozději do dalších voleb důvěru, což neznamená ani náhodou, že by v každém okamžik musela dělat to, co právě vidí voličům na očích. V zásadě jak konzolidační balíček, tak církevní restituce stojí za to, abys pro ně vláda riskovala, a problém má vždycky vláda, která nic riskovat nedokáže.

V novinách se spekuluje o tom, že Nečasovy odpůrce v poslaneckém klubu ODS stmelilo to, že jsou skoro všichni ohroženi případným vyšetřováním kauzy IZIP. Nečas prý taky ministrovi Hegerovi vyčetl, že problém v pondělí otevřel. Jsem přesvědčený, že všechny Nečasovy spojuje něco pevnějšího, než je pouhý pocit ohrožení.

Předseda ČSSD požaduje, aby vláda sama přiznala svou neschopnost vládnout, odstoupila, a na počátku roku 2013 se zároveň s prezidentskými volbami konaly i volby do PS. Nevím, jaký smysl má klást taková hloupá a neúčinná ultimáta, udělala něco podobného už někdy někde nějaká vláda – aniž by čekala na to, až přijde v parlamentu ústavním způsobem o důvěru? A za druhé, pan Sobotka se jistě velmi a právem bojí, že prezidentské volby vyhraje Miloš Zeman. V takovém případě by mu ovšem drtivé vítězství nad nenáviděnou koalicí bylo tak říkajíc na prd.

Premiér Nečas odmítl Schwarzenbergův názor, že vnitřní opozici v OSDS inspiruje Klaus. „Pokud pan místopředseda vlády Schwarzenberg mluvil o řízení shůry, tak nepochybuji o tom, že měl jako praktikující katolík na mysli určitě někoho jiného než prezidenta Václava Klause.“ Já si vůbec nedovedu představit, jak by Nečas mohl upřímně věřit tomu, že Klaus v nynější politické krizi nemá prsty. Snad to říká z nějakých taktických důvodů, jen si nedovedu představit, z jakých. Pokud by si to ovšem opravdu myslil, je to doslova děsné.

Ministr Kalousek v rozhovoru pro dnešní MfD znovu opakuje, že nejde o rozpočtovou legislativu, ale o vnitřní zápas v ODS.Jenže do „vnitřního zápasu v ODS“ se ostatně už TOP09 zapletla dosti skandální podporou oponentů primátora Svobody na pražské radnici. Ať opan Kalousek nedělá, že se ho ta věc netýká, je v ní jako čelný koaliční politik až po uši. Nemá Nečase rád, ale osobní věci se zvlášť v takhle vypjatých situacích nemají do politiky plést. TOP09 je svým způsobem dědicem tradic, založených kdysi KDU-ČSL, ODA a US-DEU. Dokáže se (na rozdíl od nich) chovat aspoň v základních věcech k ODS jako ke koaličnímu partnerovi loajálně?

Poslanec Boris Šťastný poskytl právu malý, hutný a velmi výrazný rozhovor. Ujišťuje čtenáře, že nikdy neřekl křivého slova proti vládě, nebo to, že tato vláda nemá jeho podporu. Zároveň si nedovede představit, „že by existoval jediný občanský demokrat, který by mohl v souladu s programem své strany podporovat zavádění milionářské daně nebo zvyšování daní obecně. Kategoricky vylučuje, že by existovala nějaká koordinovaná snaha prezidenta Klause nebo jeho blízkých organizovat tyto věci (tedy odpor proti zvyšování daní). To je dobré, prezidentovým blízkým je přece, jak je známo, i on. A uzavírá: „Mnoho zákonodárců ODS má naprosto totožný názor jako prezident republiky, který tuto stranu zakládal a byl jejím dlouholetým předsedou. Jde o synergii a shodu v názorech na směřování politiky pravicové strany.“ Pan Šťastný tímto výrokem uzrál pro naše nejvyšší ocenění, doufám, že budu mít čas mu je v neděli udělit.

Docela špatné je, že pod tlakem veřejnosti se začíná drolit jednota křesťanských církví. Sklony k dezerci projevil předseda ekumenické rady církví Ruml. Dělá to s bravurou vpravdě hromádkovskou (stát teď nemá chuť a sílu církevní restituce prosadit, měl by tedy říci: než hnát věci do extrému a zbytečného jitření společnosti, raději pojďme hledat jinou cestu, obohacenou o tuto zkušenost. Už na začátku jednání se státem bylo prý jasné, „že jsme ochotni jednat o tom, že se vzdáme majetku, pokud nás bude stát dále podporovat“. Hle, další adept na naše nejvyšší ocenění. Otázka je, kdo je to „my“ (podotýkám že církve sdružené v ekumenické radě jsou s katolíky v celku křesťanských církví namíchány v témže poměru jako koňsko-skřivánčí paštika ze známé anekdoty). Pokud se jednota církví rozloží, restituce se zhroutí a odpovědnost za to ponesou ty církve samy, respektive ty, co budou samy předem kapitulovat. Pan Ruml se k tomu už evidentně chystá.

Lukáš Jelínek dnes v Právu píše: „Když kabinet skončí a země se vydá k volbám, v nichž má největší šance ČSSD, bude Nečas vysmívaný, jak se mu rozdrolila zdánlivě nezvykle pevná stoosmnáctka poslanců z roku 2010. Když kabinet vydrží, všichni budou vědět, že Nečas ustoupil vyděračům, a příště si z něj kdekdo bude chtít udělat rohožku.“Nebyl bych zase až tak velký škarohlíd, kabinet může pořád ještě vydržet a prosadit svou. Pak si z pana premiéra nikdo nebude moci dělat rohožku.Není to moc pravděpodobné, taky proto, že bude záležet i na politické odvaze a na solidaritě vlády a vládní koalice. Vyloučit se to ale předem nedá.

Pátek 7. září: Poslanec Tluchoř, nominální vůdce skupiny tzv. rebelů v ODS, žádá na premiérovi, aby se distancoval od „anonymně šířených pomluv a lží“, podle nichž jsou za vzpourou poslanců obavy z vyšetřování kauzy IZIP, v nichž má být údajně většina z nich namočena. Není vůbec jasné, proč by se od nich měl distancovat zrovna premiér, to snad by měl být úkol pana Tluchoře. Svým požadavkem vlastně naznačuje, že Nečas má se šířením těch spekulací něco společného, a kdyby ho Nečas poslechl, napůl by na to přistoupil. Pan Tluchoř ostatně prodělal pozoruhodný ideový vývoj: kdysi byl pravou rukou Mirka Topolánka, jehož vztahy s Václavem Klausem byly víc než napjaté (Topolánek k tomu měl sto a jeden dobrý důvod), teď j pro návrat Václava Klause do čela ODS.

Podobně jako před dvěma lety, uspořádala nezisková organizace Člověk v tísni i nyní „volby nanečisto“. Účastnilo se jich přes 22 tisíc studentů na 170 středních školách. Pozoruhodné je, že zatímco minule vyhrála TOP09 před ODS a Věcmi veřejnými (TOP09 měla velký náskok), tedy strany pozdější koalice, a měly dohromady přes 50%, dnes je na prvním místě Česká pirátská strana, teprve druhá je TOP09 s desetiprocentní ztrátou proti minulým „pokusným volbám“, třetí skončila extremistická Dělnická strana sociální spravedlnosti“ (má skoro stejně, jako posledně Věci veřejné). Je zajímavé, jak se mění nálada v tak nestabilním a snadno ovlivnitelném prostředí, nachýleném k hysterii a radikalismu: standardní strany (ODS a ČSSD, TOP09 není zcela standardní strana, s trochou přehánění by se dalo říci, že parazituje na ODS) pohořely. Je skoro vyloučené, že by regionální volba dopadly právě takhle. Přesto je to jakýsi pokřivený, ale právě proto výmluvný obraz politických nálad ve veřejnosti. Svědčí o sklonu k negativismu, jejž chtě i nechtě podporují sociální demokraté, média i „intelektuální elita“, a který nakonec nejlíp dokážou využít lidé jako Klaus a Zeman. Nikdo schopnější tu totiž bohužel není. Ale to nevadí: hlavně, že nebudou prolomeny Benešovy dekrety!

Poradce Václava Klause Jiří Payne předpovídá v dnešní MFD zánik ODS (pan Payne je Klausův poradce a místopředseda hradní pidistrany Strana svobodných občanů). Její hlasy prý přejdou k TOP09. Ten strašlivý konec si ODS zaslouží proto, že se spustila se silami Pravdy a Lásky. Pan Payne jistě v koutku duše věří, že přece jen o trochu vtěší část voličů ODS se tváří v tvář této kruté vizi vzpamatuje a dá své hlasy hradním trpajzlíkům. Ve skutečnosti ODS oslabí, ale nezmizí, TOP09 možná posílí, ale ne o moc (spíš taky něco ztratí), a zato pořádně přiberou tací, jako je Pirátská strana a extremisté. Zárodky politického systému, jaký u nás po listopadu postupně vznikal, se podaří pořádně rozhodit. To je vše. Klaus se Zemanem si třeba mohou myslit, že ten zmatek využijí ve svůj prospěch. Pokud ano, je to hodně vachrlatá hra.

Sobota 8. září: premiér Nečas i ministr financí Kalousek poskytli velký rozhovor dnešnímu Právu. Z obou plyne, že prostor ke kompromisu s „rebely“ z ODS je velmi malý, zdá se, že Nečas si nechává o něco více pootevřené dveře (dá se to pochopit, je premiér a vzpoura vypukla jako obvykle v ODS). Upřímně řečeno, zdá se, že jen o fous. Kalousek to má snadnější, může si troufnout říci, že pro pana prezidenta „je další vývoj v ODS vyšší prioritou než parametry daní“, že má stejnou motivaci jako těch šest (přesněji řečeno sedm, posl. Šťastný zjevně s ostatními nehlasoval čistě z taktických důvodů) poslanců, a že se kdysi „na pádu premiéra Topolánka podílel velmi vehementně“. Nečas si dovolil konstatovat, že „premiéra za ODS vždycky potopili vlastní členové, nikdy to nebyli koaliční partneři. Ať už to byl Václav Klaus v roce 1997 a trio Zieleniec, Ruml, Pilip, nebo Mirek Topolánek v roce 2009 a trio Tlustý, Schwippel, Raninec“ (není to zcela přesné, koaliční partneři se na „Sarajevském atentátu“ podíleli dost mohutně). Premiér připustil, že nejslabším článkem koalice co do spolehlivosti je nyní ODS. O Klausově roli nechtěl přímo spekulovat,jen poznamenal, že pokud bude svržen, chce být prvním budoucím bývalým předsedou ODS, který svým následovníkům nebude okopávat kotníky. Zdá se, že jeho nechuť ke Klausovi taky přece jen roste, zdrženlivost se mu zatím velmi nevyplatila.

Václav Klaus prohlásil ve svém vystoupení na konferenci Montpelerinské společnosti, že se dnes, po pádu komunismu, Evropa a celý Západ vracejí k socialismu a státem řízené společnosti. Z toho by se zdálo vyplývat, že ruský komunismus má cosi společného s evropským socialismem. Toho společného je velmi málo, totalitní ruské impérium stálo na vlastních historických základech a marxistickou ideologii jen přidalo k této tradici (o výstřednosti a nebezpečnosti marxismu přitom ani trochu nepochybuji, v Rusku se mu ovšem dařilo hlavně proto, že byl kompatibilní s ruským samoděržavím. Proto se Západ k „socialismu“ v ruském pojetí nemůže vracet, nikdy v něm nebyl až po zuši, zato my včetně Václava Klause ano. Klaus volá k „obraně myšlenek kapitalismu“ (Putinovo Rusko, které si leccos z minulosti zachovalo, mu nevadí), připadá mi to legrační, je to stejná směšná hloupost jako „obrana myšlenek socialismu“ a je trochu zvláštní to slyšet od protivníka nejrůznějších „ismů“.

Včerejší vystoupení dr. Ratha v Poslanecké sněmovně nevzbudilo už takový ohlas jako to první, ale to není jediná věc, která je jiná. K tématu se ještě vrátím.

Nečasovi se z nejrůznějších stran (upřímně řečeno hlavně z Lidových novin) vytýká, že obhajuje konsolidační opatření, která byla všeobecně odmítnuta, že hájí něco, co je zároveň nepopulární a nerozumné, racionálně nehajitelné. Vůbec si tím nejsem jistý, snad by se to mělo nějak dokázat. Opravdu tu není nikdo, kdo by se konzolidačních opatření Nečasovy vlády zastal? Upřímně řečeno, nevěřím tomu. Připadá mi to divné: když vznikne ve státním rozpočtu díra, musí se na její zaplácnutí vybrat. Tvrdit, že daleko účinnější je pobízet lidi, aby víc produkovali, je svůdné jako perpetum mobile. I na ty pobídky se přece musí vybrat. A není to „jen“ ekonomická záležitost, a už vůbec to není ideologická záležitost, vydávaná za ekonomickou.A nejde ostatně jen o jeden z „ismů“, které jsou u nás občas vehementně odmítány, a sice v tomto případě o klausismus? Nechci se hádat o ekonomické záležitosti, necítím se pevný v kramflecích, jenom mne zaráží to protivládní unisono. Zavání zbabělostí. Jistě, vládě se musí spílat, to je hezká česká tradice.

Pondělí 10. září: V ODS údajně roste jakýsi vnitřní neklid. Zvláštní roli v něm hraje ministr Kuba, v němž prý našel zalíbení i Václav Klaus. Jaká náhoda! Kuba samozřejmě neaspiruje na Nečasovo místo, chce pouze post místopředsedy, situace by se ovšem změnila, kdyby Nečas při volbě předsedy neuspěl. Teď už tedy jen zbývá to pěkně zorganizovat.

Petr Nečas vykazuje ve vztahu k Václavu Klausovi určité dětinské rysy. Zatímco Topolánek byl taky Klausův syn, ale pubertální, vzpurný a nezvladatelný (což mu slouží ke cti), Nečas je typický vzorný syn tatínka bohužel velmi málo vzorného. Kdysi prohlásil poněkud neopatrně v souvislosti s kritiky vládních daňových reforem něco o debilitě, Klaus by to mohl vztáhnout na sebe, zvlášť pokud by se mu to hodilo. Ve snaze uhladit konflikt se Klausovi osobním dopisem omluvil a ujistil ho, že pokud jde o debilitu, neměl na mysli jeho. Dostal ovšem šílený nápad, že dopis zašle jako soukromý, takže se o jeho obsahu nikdo nedoví. Text dopisu se pochopitelně okamžitě dostal na veřejnost, měl ho k dispozici např. Václav Moravec ve svém pořadu z poslední neděle. Všichni na Hradě se samozřejmě zaklínají, že oni za únik ani náhodou nemohou (představte si, že by se někdo přiznal!). Omluvit se Klausovi asi bylo na místě, nechápu jen, jak si premiér mohl myslet, že omluva může zůstat neveřejná.

Proti Nečasovi jede zjevně i exministr Pospíšil, ovšem, i jeho Nečas vyhodil z úřadu, navíc za poněkud podivných okolností. Teď mluví o výzvě deseti krajských lídrů ODS k šesti „rebelům“, kteří potopili konsolidační balíček, jako o „antichartě“. A samozřejmě, za západočeský region se nepřipojil. Příměr je rathovsky za vlasy přitažený. Škoda, měl jsem o panu Pospíšilovi lepší mínění. Kdyby byl aspoň nepodepsal a mlčel!

Už se rýsuje představa, jakou mají „rebelové“ o úpravě konsolidačního balíčku. V zásadě se prý systémové změny a úspory musí odehrát jen ve „velkých balících“, v sociální oblasti, zdavotnictví a v důchodech. Daně se zvyšovat nemají. Další možností je privatizace zbývajícího státního majetku, zejména pivovaru Budvar a Českých drah. A konečně, pokud se zvýší daně, pak by to opatření mělo platit jen na rok, a už po půl roce (proč ne po měsíci?) by se měly vyhodnotit výsledky.

Prezident Putin vyčetl na summitu APEC ve Vladivostoku EU a Západu protekcionismus. Na tom něco je: proti v podstatě cynickým státům, které se sice ohánějí utopickou sociální ideologií, ale provádějí naprosto bezohlednou sociální politiku a díky tomu dokáží vyrábět o hodně levněji než západní země, nezbývá Západu (zejména EU) jiná zbraň než protekcionismus, jinak by se jejich ekonomiky dřív nebo později sesuly. Taky je jasné, že určitý sociální standard je stejně důležitý jako politická svoboda a politická lidská práva, Západ se ho nemůže zříci. Otázka je jen, do jaké míry se má, může a smí při vymezení toho standardu přihlížet k reálným možnostem těch společností. Obávám se, že už od Rooseveltových utopických projektů v souvislosti s OSN se to s nepřihlížením děsivě přehání.

Ministryně kultury se rozhodla vyměnit ředitele Národního divadla. Kolem toho se rozvinula opravdová mediální hysterie. Formálně vzato má ministryně právo ředitele odvolat. Udělala tak ze dne na den. Neuvedla prý důvody. „Odvolat takto na hodinu ředitele Národního divadla je dehonestace“, prohlásil děkan DAMU Hančil. Existuje nějaký předepsaný ceremoniál, který se má dodržovat při odvolání ředitele ND (myslím něco jako ceremoniál při pompézních oslavách 28. října na pražském Hradě)? Pokud ne, měl by se zřejmě petrifikovat v zákoně. Vedení Národního divadla kontrovalo žádostí o okamžité odvolání ministryně: „jde o projev absolutní nekompetence, arogance a mocenských manýr“. Černý byl prý odvolán bez relevantních důvodů – kdo rozhoduje o tom, které důvody jsou relevantní a které ne, a byl tu už případ, že by nějaký odvolaný považoval důvody svého odvolání za relevantní, tedy aspoň v Česku? V Národním divadle prý zvažují stávku: Obávám se, že ta hrozba nebude stejně silná jako v případě generální stávky v dopravě nebo známé akce „Náš exodus, Váš exitus“. Představa, že v umění si budou hospodařit jen umělci, zatímco povinnost státu je pouze cpát tam peníze, by chtěla přece jen trochu upřesnit a kultivovat, např. kteří jsou ti umělci, co jsou kompetentní o přísunu peněz státním penězovodem rozhodovat a přisunuté prostředky distribuovat? Resp. kteří jsou kompetentní rozhodovat více, kteří méně a kteří už vůbec ne? Nemohu si pomoci, ale celá ta akce proti ministryni Hanákové v sobě obsahuje určitý prvek drzosti.

Úterý 11. září: Český premiér vystoupil na Sněmu Svazu průmyslu a obchodu v Brně s projevem, v němž – na závěr a více méně na okraj – důrazně upozornil, že kritika Pussy Riot a to, čemu říká po vzoru Petra Hájka z Hradu „dalajlámismus“ poškozuje český export do Ruska a Číny. Zatím to vytýká zjevně politikům, nicméně už také upozorňuje na to, že je podněcují nezodpovědní novináři. Nejdřív se zatočí s politiky, pak přijdou na řadu média. Pasus působí dojmem, jako kdyby byl do projevu na poslední chvíli a narychlo vpašován, už vzhledem k jeho nemožné stylizaci. Je to skandální projev šplhounství vůči prezidentovi, navíc zcela nepochopitelného, protože nemá valnou naději na úspěch, Klaus, jak se zdá, Nečase dávno odepsal. Něco podobně nesmyslného a upřímně řečeno taky nechutného premiér dosud neudělal. Věci se podrobněji týká naše včerejší glosa. Pro spravedlnost je třeba zdůraznit, že protestující politici by měli brát ohled na reálné možnosti a váhu České republiky, už jen proto, aby nebyli směšní, a že podpora ministra Schwarzenberga pro Pussy Riot nebyla prosta jistého exhibicionismu a snahou šplhnout si u intelektuálních elit doma i venku (což bývá politikovi upřímně řečeno pro kočku), těžko se zbavit dojmu, že mu šlo napřed o body v soutěži politické ušlechtilosti a pak tdeprv o ty tři zavřené holky. Také swe nedá přehlédnout, že např. někdejší okázalá družba zesnulého prezidenta Havla (pokud byl ještě ve funkci, pak už to byla jen jeho soukromá věc, do níž mu nikdo nemůže mluvit) s nešťastným tibetským předákem taky postrádala smyslu pro míru. Při tom při všem ale platí, že rozsudek nad Pussy Riot je skandální a že tento názor musí dát najevo i ti, co Českou republiku reprezentují. A totéž musí udělat, pokud jde o Tibet. Právo Tibeťanů spravovat si své věci je mimo diskusi. Nám je kdysi jiní a šťastnější taky neupřeli, proč bychom je teď my šťastnější měli upírat Tibeťanům? Chceme stavět na tom, že jsme lepší než oni a že oni si sebeurčení nezaslouží, což ostatně Nečas tak trochu naznačil? Pokud to naši odpovědní politici neudělají, budou se vlastní indolencí podílet na budování a udržování světa, kde se lidé smějí zavírat za projevy odporu k autoritativním vládcům a kde silný má tiše uznávané právo převálcovávat slabého.

Pan Miloš Balabán kritizuje v Právu „mainstreamová česká média“ za způsob, jak píší o Sýrii a o prezidentu Asadovi. Situace prý „není zdaleka tak jednobarevná v podobě „Zlý Asad a hodní povstalci““. Jistě, Asad je tak trochu hodný a povstalci zase poněkud zlí. Další přítel barevného vidění. Ve skutečnosti Asad dal zřetelně Západu najevo, že se s ním nedá mluvit (a není žádná náhoda, že Rusové to s ním mají odjakživa jednodušší), kdežto mezi povstalci jsou tací, s nimiž se mluvit nedá, a tací, s nimiž se mluvit dá. A navíc je snad možné situace v Sýrii využít k tomu, aby se tam režim poněkud zlidštil (moc ne, ale jen tenkrát, když Asad neuspěje a odejde). V Lybii se to moc nepovedlo. To zlidštění není nedůležité, ale není to jediná věc, na které záleží. Americká politika zleva i zprava je často ve vleku jakéhosi neplodného idealismu, který měl dosavad vždycky důsledky spíš katastrofální. Po porážce Saddáma Hussejna v Americe uvažovali o tom, že musí dovést Irák k demokracii podobně jako kdysi po Hitlerově porážce Německo. Ve skutečnosti by Německo nebyli nikam dovedli, kdyby Němci nevěděli, co je demokracie, a nechtěli ji. Z takových nejapných úvah je cítit jen pohrdání Německem (válka pro ty, co vedou takové úvahy, ještě neskončila?) a nedostatek politického realismu. Je důležité to vědět, jen by se to nemělo přehánět v duchu barevného vidění na druhou stranu.

Paní Hrdinová v Právu v souvislosti s rozhodnutím ministryně Hanákové o odvolání ředitele Národního divadla píše mj.: „Veřejnost podepisuje petici proti jejímu rozhodnutí.“ Veřejnost nemůže nic podepisovat, nemá ručičky.

Lenka Zlámalová v LN pokračuje v tažení proti zvyšování daní: „Vyšší sazby nepřináší více peněz, naopak jich často mohou přinést méně. Lidé si totiž nenechají vyšší daně líbit a všemi dostupnými cestami před nimi utíkají. Dělají to velmi chudí i velmi bohatí. A plní tím státní rozpočty zemí, které udržují nižší daně.“ Přiznám se, že zejména po četbě článků paní Zlámalové se ze mne stal zatvrzelý příznivec zvyšování daní, už jen proto, že je mi protivný fundamentalismus, zejména ten, který kvete pod sluníčkem z Hradu. Lidé utíkají, pokud to jde, jenže velká většina je na tom, jako já, nemá kam utéct, a většina těch, co utíkají, se brzy zadýchá a dojdou jí síly. Situace je špatná a svět je zlý, daně se holt zvyšovat musí.

Středa 12. září: V souvislosti s etanolovou pohromou žádá předseda ČSSD Sobotka důrazně, aby Heger, Bendl, Kalousek (!) a Kuba převzali odpovědnost za mrtvé a slepé občany, omluvili se jejich rodinám a rezignovali. Myslím, že je to krok správným směrem, ale nestačí. Je třeba mezi viníky zahrnout ještě předsedkyni Sněmovny, premiéra, prezidenta (možná), předsedu Senátu ovšem ne, ten je náš. Všichni by měli nejen rezignovat, ale podat sami na sebe trestní oznámení a vydat se dobrovolně orgánům činným v trestním řízení. Soud by se vedl podle dekretů, vydaných za tím účelem předsedou ČSSD Sobotkou (předseda KSČM by mu rád poradil, je taky právník) a vše by mohlo skončit verdiktem známým z díla našeho národního klasika: „Jdou a pověsej je na klepadle“. Pan Sobotka by rád dělal totéž co kdysi Paroubek, ale chybí mu invence a dostatečná průbojnost (rozuměj arogance). Takže je to spíš sranda.

Lubomír Zaorálek prohlásil v souvislosti s Nečasovými výroky ohledně Pussy Riot a „dalajlámismu“, že premiér sice hovoří o podpoře exportu, reálně ale nic nedělá. „Nejhorší je ta neaktivita. Tyto přestřelky nic neřeší.“ Je pozoruhodné a pro ČSSD příznačné, že k výrokům samotným žádné výhrady neměl.

V Právu vyšel zajímavý rozhovor s předsedou „Strany práv občanů – Zemanovci“ Vratislavem Mynářem. Ten člověk je asi docela šikovný, bude zřejmě hrát v Zemanově servisní organizaci „hodného policajta“, který bude uklidňovat vody zčeřené jeho šéfem, když už toho bude moc. Jinak je to místy legrační, tvrdí např., že billboardy, které Zeman původně nechtěl a pak si to rozmyslel, dělají vlastně proti jeho vůli. Sám Zeman si vždycky nechával záležet na tom, aby při každé příležitosti zdůraznil, že všechny jeho zuřivé a ctižádostivé pokusy vrátit se na politické výsluní koná vlastně oproti své vůli, nutí ho k tomu davy stoupenců, zatímco on sám nejraději splývá s přírodou někde v lese. Roztomile pomlouvá Jana Fischera: „Miloš Zeman se na rozdíl od pana Fischera, kterého si vážím a respektuji, vše musel odpracovat od píky… Na druhé straně se sešli dva kouzelníci, pánové Paroubek a Topolánek, v době, kdy padla vláda, sáhli do klobouku a vytáhli pana Fischera. Podle mě výborného kandidáta, ale takto mohli vytáhnout padesát dalších…“ Ve skutečnosti se pan Zeman vypracoval kdysi na výsluní, na výhodnou startovací pozici, jako všechny „osobnosti“ Havlova polistopadového cirkusu, po zádech disidentských koryfejů z OF, jen dočasně doplatil na úspěch Václava Klause. Pan Mynář zdůrazňuje dobrou spolupráci s hejtmany ČSSD včetně Haška (SPOZ demontují socdem odzdola), žába na prameni je Sobotka. Zdá se, že vedení ČSSD jednak zemanovce podceňuje a jednak vůči nim není jednotné. Zemanovci jsou pro ni nebezpečím, a nejen pro ni, protože Miloš Zeman je nebezpečný člověk.

Doktor Barták (ne ten exministr obrany, ale ten modrovous, co sedí ve vyšetřovací vazbě) má kliku, jedna svědkyně potvrdila, že ji najal výslovně za účelem provozování sexu (tím samozřejmě oslabuje svědectví těch ostatních, které to popírají). Barták ji pochválil: „byla upřímná v tom, že se mnou spala dobrovolně a za peníze.“ To je dobré, ostatní byly neupřímné, protože s ním spaly nedobrovolně a zadarmo. Dr. Barták mi nějak, nemohu si pomoci, pořád splývá s akcí Děkujeme, odcházíme. Tatáž bohorovná smělost. Je ovšem smolař, jemu to neprošlo.

V Maďarsku byl zatčen Béla Biszku, jedna z klíčových figur prvních desetiletí kádárovského režimu a ministr vnitra v době krvavých porevolučních represí. Biszku je podobný případ jako Csatáry (pokud bude Csatáry shledán vinným, ovšem, o vině Bély Biszku si dovolím nepochybovat, stejně jako jsem nepochyboval o vině Adolfa Eichmanna, ten ovšem to svoje dostal ještě včas), jen ještě horší, bylo to většÍ zvíře. A stejně jako v případě nacistických válečných zločinců zůstane i po jeho odsouzení jakási pachuť. Je to stále tentýž hon na devadesátileté. Měl být potrestán už dávno. Jenže co my do toho máme Maďarům co mluvit, naši vlastizrádci (o něco málo mladší) si užívají klidného stáří ve svých haciendách a nikdo je neobtěžuje.

Podnikatel Dalibor Dědek, vlastník firmy Jablotron, prohlásil na okraj Nečasových výrocích o Pussy Riot a dalajlamismu: „Českému exportu by nejvíce prospělo, kdyby náš stát dobře hospodařil. Ono je vždycky snadnější hledat bubáky a rizika mimo vlastní dvorek a mumlat přitom zaklínadla typu dalajlamismus nebo adorování.“ To docela sedí.

Čtvrtek 13. září: V Libyi zavraždili amerického velvyslance. Stalo se tak při útoku ozbrojeného davu na americké velvyslanectví. Akce byla, jak se zdá, zcela spontánní a byla to odezva na jakýsi amatérský film, jenž se objevil na You Tube. Pořídil ho kdosi v USA a pomlouvají tam proroka Mohameda. Jde o amatérské dílo. Libyjská vláda akci odsoudila a usiluje o potrestání viníků (není důvodů pochybovat o tom, že obojí upřímně), její možnosti jsou však omezené. Mezitím se vlna protiamerických demonstrací přenáší jako morová nákaza do ostatních muslimských zemí, tj. do těch destabilizovaných (Egypt, Jemen, Tunisko). Zdá se, že demokratizace islámského světa se nějak moc nedaří. Dosud nikdy Západu takhle nechyběla aspoň elementární úroveň politického realismu, a Američané v tom, jak se zdá, vedou. Jen těžko se zbavuji dojmu, že si představují islámské společnosti jako uskupení, kde pod nesnesitelným terorem fanatismu úpí miliony svobodomyslných Američanů. To je jistě přehnaný příměr, ale není v něčem podobném přece jen podstata věci?

Podle průzkumu STEM by ČSSD spolu s KSČM získala ústavní většinu. To se nepovedlo ani stranám opoziční smlouvy v roce 1998. Do Sněmovny by se ještě prý dostali zemanovci s 9 procenty, opozice by byla marginalizovaná jako v Maďarsku. Víc než za opoziční smlouvy u nás, víc než teď na Slovensku. Ovšem není se čeho bát: na rozdíl od zlého Orbána jsou totiž naši sociální demokraté a komunisté kovaní demokrati. Jakási malinká opatrnost k průzkumům STEM je ale možná na místě, občas ve mně vyvolávají jakési nejasné pochyby, zda nejde taky – samozřejmě mimo jiné a jen trošku - tak trochu taky o průzkumy mysli, přání a touhy sociálnědemokratických papalášů. Současné průzkumy před krajskými volbami většinou nejsou tak jednoznačné jako tenhle.

Konečně se našel někdo, kdo se postavil (s jistou opatrností, má to složité) na stranu premiéra Nečase bojujícího proti pussyriotismu a dalajlámismu. Je to pan Miloš Balabán, bezpečnostní expert a kmenový autor Práva. Ne rozdíl od sociálně demokratických potentátů v čele se Zaorálkem měl aspoň odvahu to říci nahlas. Problematiku lidských práv prý není možné ignorovat, ale… ale je nutné přihlížet k celkovému historickému, politickému a ekologickému vývoji i ke geopolitickému kontextu. A když budeme přihlížet dost intenzivně, občas na druhé straně, dialekticky, prostě něco přehlédneme. Samozřejmě, přihlížet se vždycky musí, ale když jde o zmanipulované politické procesy, při nichž padají absurdní a nelidské rozsudky, nebo o bezohledné potlačování práva dejme tomu etnických skupin na samosprávu, měl by být s přihlížením konec. Prý SRN k tomu přihlíží méně než my. Jednak není třeba si brát za každou cenu a ve všem SRN za vzor a jednak nejde o to vyhlásit Číně válku. Není prý třeba být za všech okolností papežštější než papež – někdy to může být oprávněné, viz Jan Hus, chci jeden upozornit jen na blbost této módní fráze. Musíme přihlížet k našim reálným politickým možnostem, ale důležitější je, že ani tehdy v některých věcech nesmíme držet hubu – s tím, že to, co řekneme, bude zohledňovat také naše reálné politické možnosti. Problém pana Nečase byl v tom, že tohle pořadí jaksi obrátil.

Podle toho, co jsem si přečetl v Právu u pana Mitrofanova, může za současný masový průšvih s metanolem svobodný trh. Proto je mu třeba přistřihnou křidélka a hlavně zamávat s vládou as „pravicí“, která to nechce: Ve skutečnosti za to mohou docela konkrétní syčáci, které je třeba lapnout. Svobodný trh se nehodí do situace, kde mají syčáci pré, obávám se, že podobná situace u nás nastává. Nespraví to v první řadě ani direktivní hospodářství („jistě, trh, ale nesmí se to přehánět“), ani přísná a mohutná policie, ale společnost, která není úplně morálně prohnilá. Na tom by bylo dobré pracovat, protože bez toho nebudou ani direktivy, ani policajti k ničemu. (A abych si „přihřál svou polívčičku“ – ve společnosti, kde drtivá většina lidí nevěří v Boha, nemůže platit žádná morálka).

Maďarský expremiér Gyurcsány drží na protest proti chystaným úpravám volebního zákona v Maďarsku hladovku. Jde třeba říci, že pan Gurcsány je svou nemožnou politikou výrazně spoluodpovědný za drtivé vítězství FIDESZu v posledních parlamentních volbách, jako takový musel nakonec ze socialistické strany, kde by mu asi už pšenice nekvetla, odejít a založil si vlastní pidistranu. Musí na ni upozorňovat, což činí mj. takto. Jeho zásadou je, aspoň podle pana Vilečka z dnešního Práva, „trocha hladovění ještě nikoho nezabila“. Takového hladovkáře lze ovšem těžko brát vážně, stejně jako ty kašpary, kteří u nás kdysi hladovkovali proti americkému radaru. Je totiž vidět, že moc vážně to nebere ani on sám.

Velmi mne potěšilo, že se kdosi pokouší oživit zašlou slávu Mototechny. Jako někdejší dlouholetý zaměstnanec tohoto obludného podniku (který měl monopol na prodej všech automobilů a hlavně všech náhradních dílů pro celou ČSR) musím však říci, že to s tou slávou nebylo až tak valné, ani ne tak kvůli lidem, kteří tam pracovali, ale hlavně proto, že něco podobného vůbec nikdy nemůže pořádně fungovat.

„Ale smáli jste se, když loni v září ministr financí Miroslav Kalousek před Sněmovnou zfackoval člověka, který ho urážel?“, ptá se sugestivně Lucie Suchá v MfD. Ano, milá slečno, smál jsem se, až jsem se za břicho popadal, protože dotyčný si těch pár facek bohatě zasloužil. U nás se zavedlo, že vůči některým lidem je všechno dovoleno, a tudíž že za to, co jim provedou, nemusí aktéři nést žádnou odpovědnost. Zvlášť když adresáti nadávek jsou to tzv. páni (nevolnická mentalita). Dnes jim spílají, pokud se to zavede, zítra je budou věšet. S tou odpovědností tomu tak samozřejmě není, resp. nemá být, a pan Kalousek dotyčnému názorně předvedl, že se mýlí. Pokládám to za adekvátní výchovnou lekci.

Pátek 14. září: Podle agentury STEM Fischer zvýšil svůj náskok před Zemanem, má teď 30%, Zeman jen 15%. Důležité bude, zda někoho z nich výslovně podpoří Jan Švejnar, který už kandidaturu vzdal, ale průzkum ho pořád ještě uvádí. Zatím to vypadá, že nikdo z dalších kandidátů nemá šanci dostat se do druhého kola. Převaha Fischera nad Zemanem je velká, nezapomeňme však, že STEM působí dojmem, jako by kromě nálad veřejnosti tak trochu zkoumal i přání a tužby, které vládnou v Lidovém domě. Pokud jde o to, kdo z vedoucích kandidátů se lépe hodí pro funkci prezidenta, vyjádřila to poměrně přesvědčivě oštěpařka Špotáková v dnešním rozhovoru pro MFD: „Spíš Fischer… (a na otázku, zda jí vadí jeho někdejší členství v KSČ) „No to mi samozřejmě vadí, ale když jsem měla říct ten, nebo ten, je to prostě tato volba.“ Bral bych to taky tak. Ostatně pan Zeman s ohleduplností sobě vlastní hned dodal další důvody, proč ho nevolit: jako prezident bude častěji chodit na jednání vlády a „nebude mlčící sfinga“. Chce přicházet s vlastními legislativními návrhy (bude ovšem muset znásilnit celou vládu pár poslanců, nebo celý senát, aby je přijal za své, prezident nemá zákonodárnou iniciativu a je to moc dobře). Hodlá taky zavést majetková přiznání a progresivní zdanění. Zapomněl jen na registrační pokladny. Těm jsem kdysi dávno, když byly poprvé aktuální, věnoval následující fejeton.

V PS proběhlo jednání mezi předsedou poslaneckého klubu ODS Stanjurou a pěti „rebely“. Šestý rebel chyběl kvůli pracovnímu vytížení, a sedmý, poslanec Boris Šťastný, šel jen náhodou kolem Sněmovny, kde své kolegy potkal, takže schůzky se nezúčastnil (pokud by chtěl někdo skutečně vyvolat dojem, že jde o plánovité tažení na rozbití vládní koalice, stačí, když bude šířit takové zprávy). Teď je zhruba jasné, co konkrétně „rebelové“ požadují: „strukturální reformy“ (to je hezké, s tím musí souhlasit každý, zvlášť, když se blíž neřekne, co to má být), neschválení důchodové reformy a církevních restitucí. Dále privatizaci zbývajících státních podniků (např. budějovického Budvaru, doufám, že ho prodají té americké firmě a ta tam bude produkovat své hnusné patoky, Českých drah, tam už asi není co zkazit, a nějaké továrny na radiátory). Samozřejmě nezvyšovat DPH, nezavádět „milionářskou daň“, „netrestat aktivní důchodce a živnostníky“. To poslední je populistická část hradního programu. O pád vlády jim ovšem nejde. Nevím, jak si to tedy představují. Je zjevné, že cíl je rozbití koalice ODS – TOP09, kterou považují zjevně za pozůstatek topolánkismu (právem) a nemravnou mesalianci s „Pravdou a láskou“. Aby vláda mohla dál existovat, musí se tak stát v rámci opoziční smlouvy ODS s ČSSD. A aby toho byla ČSSD schopná, musí se v ní uplatnit významně Zemanův vliv. Už se na tom pracuje?

Ukazuje se, že není vůbec jasné, co znamená podle zákona spojení hlasování o nějakém zákonu s hlasováním o důvěře vlády. Vztahuje se na nějaké konkrétní hlasování o zákonu, a pokud, pak o které? Nebo se vztahuje na všechna hlasování o zákonu (tedy asi na hlasování v PS v třetím čtení, na případné hlasování po vrácení zákona Senátem a na případné hlasování po vrácení zákona prezidentem)? Platí tu různá pravidla pro potřebnou většinu. Taky je nejasné, co se stane, když Sněmovna neprojedná zákon v patřičné době (tj. do třech měsíců od podání). Co znamená, sněmovna v patřičné době? Počítá se do toho i znovuprojednání po vrácení Senátem a prezidentem? A dále, znamená to, že vláda automaticky padla, nebo že prezident může (ale nemusí) vypsat nové volby? Zatím se kolem toho šíří spousta mlhavých informací, úprava je formulována v ústavě a v zákonu o jednacím řádu sněmovny, jak se mi jako laikovi zdá, krajně ledabyle. Je podivné, že tyto formální, ale zcela zásadní věci se dosud nestaly předmětem veřejné diskuse.

Předseda EK José Manuel Barosso navrhl přetvořit současnou EU ve federaci evropských států. Otázka není, je-li to užitečné (Zdá se, že EU nemá valnou šanci na přežití a je otázka, jaký má smysl, nebude-li se dále integrovat), ale je-li to vůbec možné, aspoň nyní.

Ministryně zahraničí USA Clintonová prohlásila o „filmu“ údajně pomlouvajícím proroka Mohameda, že je „nechutný“. To je možné, jenže na světě vznikají rok co rok mraky nechutných filmů, jen se kvůli většině z nich nevraždí americký diplomatický personál. Nechutnost filmu není žádný důvod, aby kvůli tomu byl někdo zavražděn. Tj. není to důvod pro žádného civilizovaného člověka. Zato je dobrý důvod říkat teď a nahlas, že vraždění lidí (diplomaté jsou taky lidé) kvůli nechutným filmům, s nimiž navíc nemají oni ani jejich stát nic společného, je nikoli nechutné, ale přímo hnusné. Zdá se mi, že tenhle důvod má velkou přednost před důvody proč říkat, že film, kvůli němuž byli dotyční lidé zavražděni, je nechutný. A mám pocit, že paní Clintonová to bere jinak. Vůbec se nedivím prezidentskému kandidátovi republikánů Romneymu. Podle zprávy ČTK označil prohlášení velvyslanectví USA v Egyptě, které film odsoudilo, za „hanebné“. Docela ho chápu, a nevím, proč v LN v této věci mluví o „přešlapu“. Taky absolutně nevěřím tomu, že by ho to mohlo poškodit ve volbách.

Z Ruska přišla jedna špatná zpráva a jedna dobrá: špatná je, že diakon pravoslavné církve Baranov (je mu sedmatřicet let, je tedy nepravděpodobné, že by figuroval zároveň v řadách KGB) byl zbaven úřadu a bude nejspíš exkomunikován z církve, protože se v otevřeném dopise zastal Pussy Riot. Dobrá, aspoň trošičku je, že premiér Medvěděv považuje trest pro členky skupiny za příliš tvrdý a stačila by podmínka. Je to zjevně jen soukromý názor pana premiéra, ale taky další, byť maličký krůček správným směrem. Až bude případ zaslán nějakému obvodnímu sovětu nebo jak se to teď jmenuje v příslušné moskevské čtvrti, aby ho vyřešil jako přestupek, otevře se i pro slušné lidi prostor ke kritice akce těch .

Vláda (tedy ministr Heger, doufám, že to nedělá na vlastní pěst) vyhlásila totální zákaz prodeje tvrdého alkoholu (nad 20%) kdekoli na veřejnosti. Týká se to stánků, obchodů i restaurací, kaváren, barů atp. Petr Havel v MfD k celé věci jaksi s předstihem napsal: „…jakékoli prohibiční opatření, ač by si je jistě mnozí přáli, budou kontraproduktivní. Především proto, že naše společnost není na taková opatření morálně, ale ani z jiných důvodů připravena. Češi jsou všeobecně velmi náchylní nedodržovat zákony a představa, že by se zákonem zakázaný stánkový prodej projevil ve snížení konzumace lihovin či snížení zdravotních rizik, je naivní. Prodej načerno vyrobeného, a tedy potenciálně zdravotně rizikového alkoholu by se pouze přesunul do jiných forem, než je stánkový prodej, kde se ovšem zcela ztratí možnost dozorových orgánů takové prodeje kontrolovat nebo alespoň evidovat.“ Z toho taky plyne, že úplná prohibice je představitelná jako snad velmi dočasné opatření, dokud policie nepřijde na skutečný zdroj otravy, jinak je absurdní a nadělá určitě víc škody než užitku.

Miroslav Macek napsal do MFD čtenářský dopis ohledně Nečasova vyjádření k Pussy Riot. Píše tam mj.: „Od jeho kritiků bych rád slyšel nezaujaté odpovědi na následující otázky: 1. Je skupina Pussy Riot uměle adorovaná, nebo je její popularita přirozeným důsledkem jejích uměleckých či jiných kvalit?

2. Symbolizuje skupina Pussy Riot skutečně svobodu a demokracii, nebo je jen přebujele využívána vnitrostátně i zahraničně k protiputinovské politice?“. Já bych zase rád slyšel od pana Macka odpověď na jednu otázku: považuje to, že je v nějaké zemi (tj. v tomto případě v Rusku) někdo uměle adorovaný a využívaný vnitrostátně i zahraničně k protiputinovské propagandě, za dostatečný důvod k tomu, aby dostal dva roky natvrdo? Nebo ještě jinak: pokud někdo dostane na Rusi za protiputinovskou propagandu dva roky natvrdo, je jeho případná umělá adorace a zneužívání propagandou vnitrostátní a zahraniční dostatečný důvod k tomu, abychom se na něho vykašlali? Nebo si snad pan Macek myslí, že ten trest rockerky dostaly opravdu za znesvěcení chrámu a to, že bylo spojeno s protiputinovskou propagandou, je jen nedůležitá náhoda?

A konečně malá poznámka k prezidentově vetu zákona o ústavní péči. Bude tendence ho spojovat s vety směřujícími k rozložení vlády, je však otázka, zda v tomto případě na jeho výhradách něco není (zákon jsem nečetl, nemám na to čas, jsem odkázán jen na informace z novin). Jde jen o to, že mají být pro pěstounskou péči do budoucna vytvořeny lepší podmínky, nebo má být jednoznačně preferována na úkor té ústavní? Jistě by to bylo lepší, ale jsou pro to u nás vůbec podmínky? Bude pěstounská péče opravdu aspoň stejná jako ta ústavní péče? Bude kvalitních pěstounů dost? Je česká společnost na něco podobného morálně zralá? Dost bych o tom pochyboval.

Sobota 15. září: v souvislosti s otravami metylalkoholem se dnes v Právu ptá Petr Uhl, „zda policejní tým nazvaný Metyl pomůže i vládě, aby se odpoutala od pravicových klišé, která zločinci využívají k zabíjení lidí.“ Vida, skoro to vypadá tak ,že nezabíjí metylalkohol, ale pravicová klišé. Bude zapotřebí na ně vyhlásit prohibici a jejich nositele a zasažené bude asi nejlépe izolovat, nikoli do nemocnic, ale do toho, čemu se v různých jazycích říká „sběrné tábory“.

Právo přineslo rozhovor s předsedou Ústavního soudu Rychetským. Ústava podle něho stanoví, že pokud spojí vláda návrh zákona s otázkou důvěry, není její další osud odvislý od toho, zda její návrh je přijat nebo odmítnut, ale zda je do tří měsíců projednán“, a dále, že prezidentu republiky ústava ukládá „odvolat vládu, jsou-li spojeny ústavní podmínky pro její odvolání.“ Musím říci, že se v tom nevyznám. V Ústavě se říká pouze, že v případě, když se Poslanecká sněmovna neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry, prezident ji může (ale tedy nemusí) odvolat. Kromě toho se ještě v Ústavě říká, že Vláda je oprávněna žádat, aby Poslanecká sněmovna skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení, pokud s tím vláda spojí žádost o vyslovení důvěry. Nic jiného jsem v ústavě nenašel. Jak to tedy je? Pan Rychetský rovněž říká, že je z generace, která pamatuje politiky typu Willyho Brandta, Olofa Palmeho, Bruna Kreiskeho.“ Z toho výčtu jde přímo hrůza. Jinak ale např. upozorňuje na to, že soudce ústavního soudu SRN je sice jmenován na dvanáct let, ale jeho mandát končí až jmenováním nového soudce. Připomíná to sice trochu pohádku o Plaváčkovi, ale zejména v souvislosti s obtížemi, které jsou spojeny s volbou soudců ÚS u nás, se to zdá být velmi praktické.

V Polsku existuje emancipační politické hnutí, které usiluje mj. o odstranění náboženství ze státních škol. Je s ním spojena nadace „Osvobození od náboženství“. Hnutí je zatím nepříliš silné a je v opozici. Šťastná země!

V MfD zveřejnili pozoruhodný rozhovor s ministrem průmyslu a obchodu Kubou. Týká se situace v ODS. Pokud mi zbude čas, rozhodně se k němu vrátím.

Na přímý zásah Václava Klause vyletěl z Hradu (tj. z prezidentské kanceláře) plk. Karel Niederhafner, který umožnil, aby se ve Svatováclavské kapli provozoval jakýsi směšný soukromý ceremoniál (šlo o akci „rytířského řádu sv. Václava“, patřil k němu i dr. Barták, ne ten exministr, nýbrž lékař souzený nyní za údajné sexuální delikty). Prezidentovo rázné zakročení je nejspíš motivováno tím, že nehodlá v prostorách Hradu strpět jakoukoli konkurenci toho, co tam provozuje on sám každoročně na 28. října.

Pondělí, 17. září: Novinami proběhla zpráva o pohřbu ostatků sudetských Němců, ubitých „revolučními gardami“ bezprostředně po konci války. Nechce se mi psát „po osvobození Československa“, protože to bylo osvobození sui genesis, ani o obsazení ČSR ruskými vojsky, protože tu byli i Američané, kteří nás jistě přišli osvobodit. Konec konců i Rusové nás přišli osvobodit, jenomže na svůj způsob. Pro to, co se u nás stalo na konci války, bude třeba najít nějaké nové slovo, v slovním novátorství máme bohaté zkušenosti, viz pěkné slovo „odsun“. Čímž se vracíme k tématu. Němci byli umláceni, místo aby byli humánně „odsunuti“ (tj. okradeni o veškerý majetek a deportováni do válkou zničeného Německa, kde, to zdůrazňuji a opakuji, nebyli doma, byli doma u nás). To, že byli umláceni, už ovšem dnes, z dosavadního časového odstupu, nepovažujeme za správné. Jak jsme pokročili! A dokonce – ostatky byly pohřbeny ve smířlivé atmosféře. Už se tedy na ně nezlobíme, že se nechali umlátit a způsobili nám tím jisté potíže. Zdá se, že vyhnaní dokonce na tento výklad přistoupili. Kněz, který smuteční obřad celebroval (asi se to tak neříká, nevím, nejsem katolík), a který, jak zdůrazňuje Jana Pechová v Právu, se dokonce narodil již v Německu, takže je vinný o něco míň, než ti, co se narodili tady, prý prohlásil: „Neustálé vyčítání chyb nás nedovede ani o krok dál.“ Co je chyba? Nejspíš opravdu to, že se ti lidé nechali umlátit, místo aby se potichu vypařili a nedělali potíže.

Vdova po herci Brzobohatém se hněvá na prezidenta Klause, že včas nevyznamenal jejího muže a vzpomněl si na to až poté, co zemřel. Klausův komorník Jakl svého pána brání, naplánoval si prý hercovo vyznamenání už na jaře, když byl pan Brzobohatý ještě naživu. Mne upřímně řečeno taky překvapilo, že se na pana Brzobohatého ještě nedostalo. Myslel jsem si, že už byli vyznamenáni úplně všichni.

Policie ČR pracuje prý mj. s hypotézou,že jedovatý metanol, který zalil naši vlast, pochází z Polska, přesněji řečeno výrobci použili směs do postřikovačů, vyráběnou v Polsku, kde líh nahradil metanol, protože směrnice EU to už povolují. Polské úřady se zjevně urazily. Tomu nerozumím, vinu přece nenesou výrobci směsi, ale ti, kdo ji u nás (nikoli v Polsku) použili k něčemu, k čemu nebyla ani náhodou určena. Vůbec se v zahraničním tisku objevily různé poznámky, které ve mně budí nechtěné záchvaty vlastenectví. Vévodí jim jakýsi mimořádně drzý článek v Le Monde. Chci se ovšem ovládat, a tak jen poznamenávám, že vládě nezbylo nic jiného než vyhlásit časově omezený zákaz prodeje lihovin. Pokud nepotrvá déle než dva-tři týdny, řekl bych, že se nestačí zorganizovat černý trh. Policie ve vyšetřování zjevně pokročila, že to nejde tak rychle, jako by to šlo třeba v Norsku, je možné, za sto let se nám to možná podaří. Ale vyšetřování pokročilo, to nechci bagatelizovat. Mně se to mluví, zákaz se mne netýká, protože alkohol už vlastně pít nemůžu. Naštěstí, protože při pohledu na českou politickou scénu a na nálady v české veřejnosti (pryč s politiky, udělejme něco nového, lepšího, např. pana Babiše nebo Okamuru) mám chuť uchlastat se k smrti.

Úterý 18. září: Jiří Paroubek, jak se zdá, neuspěje ani v Ústeckém kraji, na němž si zvlášť zakládal. Je s preferencemi poměrně hluboko pod 5%, předstihla ho Zemanova SPOZ a na jeho úroveň se dotáhla jakási pidistrana – derivát Věcí veřejných, což je, řekl bych, mimořádná potupa. Zdá se, že Paroubkova hvězda pohasla, silně pochybuji, že by ho Klaus se Zemanem chtěli do party, a jediným jeho oddaným žákem je Bohuslav Sobotka, který ovšem, jak to tak vypadá, ctí sice paroubkismus, ale nikoli Paroubka (podobně jako se Mirek Topolánek kdysi hlásil ke klausismu, ale ne ke Klausovi).

Ekonomický expert ČSSD Mládek řekl Právu, že kolkování tvrdého alkoholu musela v červenci 12005 prosadit ČSSD proti vůli ODS. Prosadila ho hravě, premiérem byl Paroubek a měl k dispozici hned dvě většiny, mezi nimiž si mohl vybrat: tu s koaličními partnery (KDU-‚CSL, US-DEU) a tu ještě spolehlivější, s KSČM. Sklon přehánět je pro stoupence paroubkismu v ČSSD typický, kdyby se byl omezil na to, že ODS byla tehdy proti, bylo by to přiměřené a argument by to byl taky.

Konečně se podařilo odhalit, kdo je pravým viníkem krvavých protiamerických demonstrací v Libyi, Jemenu, Egyptě ad., při nichž přišel o život mj. americký velvyslanec Libyi. Je to excentrický americký duchovní Terry Jones („skandálně vyhlášená firma“, jak píší v Právu), který před časem proslul tím, že chtěl na své zahradě spálit několik exemplářů koránu. Kdyby neprovokoval, byli by islámští fundamentalisté a teroristé hodní. Stejně kdyby neprovokovali Hitlerovi odpůrci porůznu v Evropě, i v ČSR (byli mezi nimi tu a tam určitě i excentrici a“skandálně vyhlášené firmy“), byl by od Hitlera pokoj. Ve skutečnosti islámští fanatici si nějakého Terryho Jonese vždycky najdou (ve svobodném světě je to jednoduché) a strhnout davy v islámském světě se jim daří víc než snadno. Jestli si západní svět myslí, že se zbaví svých nepřátel tím, že se zbaví své svobody, krutě se mýlí. Bude pak jen snadnější kořistí, jako všichni, kteří zradí sami sebe.

Zahraniční rubrika MfD je kapitola sama pro sebe. Například dnes: dělají tu nestranné rozhodčí mezi Čínou a Japonskem ve sporu o ostrovy Senosku: „démon nacionalismu puštěný z řetězu není dobrým lékem na žádné spory“, „čínští a japonští nacionalisté začali před časem sporná skaliska demonstrativně okupovat“, „atmosféra hluboké nedůvěry (místy i nenávisti) mezi Čínou a Japonskem už začíná negativně ovlivňovat vzájemné ekonomické vztahy“. Negativně vztahy neovlivňuje žádná atmosféra, ale vyčůraná a agresivní politika komunistické Číny. Příkladem „atmosféry“ prý je to, že „například firma Panasonic včera oznámila, že poté, co dav rozběsněných Číňanů poničil dvě její továrny, přerušuje veškeré aktivity v Číně“. Japonci reagovali jen na vandalismus, vyprovokovaný čínským vedením. V jiném článku zase referují o jakémsi Turkovi, kterého kdysi coby mladistvého vykázali ze SRN: už před svými čtrnácti lety měl na kontě šedesát trestných činů, krádeže, loupeže, vydírání, ublížení na zdraví. Za zmlácení spolužáka do bezvědomí a jeho okradení kde se pak měl dostat na rok do vězení, následně mu město Mnichov neprodloužilo povolení k pobytu a měl být vyhoštěn do Turecka, jde se narodil a kde měl rodiče. O vyhoštění probíhala tahanice tři roky, pak se to konečně povedlo. Ve své vlasti fyzicky napadl a vydíral své rodiče. Nyní, po sedmi letech v Turecku, se celý prosvětlil, lituje toho, co udělal a chtěl by se vrátit zpátky do Německa. Požádal o prominutí trestu a zákazu pobytu v Mnichově. A základní pochybnost MfD nad celým případem? „Může být učebnicovým příkladem toho, jak jsou Turci neochotni se přizpůsobit nové vlasti, která je přijala (podotýkám, že všechny činy jsou nepochybně trestné i v Turecku, jaképak přizpůsobování, bd). Může být ale i ukázkou bezohlednosti Němců, kteří problémy svých nových obyvatel chtějí řešit (hlavně) rychle“ (tři roky jim trvalo, než se jim toho grázla povedlo vykopat, bd). Zde jsem poněkud na rozpacích, zda si náhodou autorka článku Lucie Suchá nedělá srandu.

Rovněž v MfD píše Martin Komárek na téma prohibice: „Státu se dá vytknout jen to, že proti zločincům pančujícím alkohol neuměl účinně zasáhnout dřív. Jenže policie nikdy nikde na světě nevychytá všechny zločince dopředu.“ To je ovšem úplná pravda.

Taktéž v MfD píše Václav Dolejší: „Paradoxní je, že Petr Nečas si z Petra Tluchoře vyrobil rebela trochu zbytečně. Vždyť z postu šéfa poslanecké frakce ho vyrazil za něco, co nakonec sám udělal – za pokus rozložit nevypočitatelné Věci veřejné…“ Proboha, Nečasovi nezbylo, než Tluchoře vyhodit, protože ten pokus příšerným způsobem zvoral, získal jen Kristýnu Kočí, což nebylo žádné velké terno, a ještě za cenu příšerné ostudy.

Středa 19. září: vláda se rozhodla v řádu dní zmírnit částečnou prohibici na alkohol. Umožní dodávat alkohol do obchodní sítě firmám, které své výrobky (dosud nedodané do obchodní sítě) označí novými kolky. Každá dodávka alkoholu bude muset mít svůj „rodný list“, tj. být vystopovatelná až k výrobci. Uvažuje se o tom, že tvrdý alkohol by měli oprávnění dodávat jen prodejci, kteří by na to dostali licenci. Problém cca dvaceti milionu lahví, obstavených v obchodní síti, se bude řešit pak (zboží má tu výhodu, že se hned tak nezkazí). Vypadá to na první pohled rozumně, jistě to má, jako všechno, své mouchy, nechal bych to na lidech obeznámených s problematikou. Zdá se mi jen evidentní, že i pokud by to vláda plánovala takhle, nemohla při vyhlášení „prohibice“ dát veřejnosti na vědomí: jen se nebojte, je to jen na deset (čtrnáct, atd.) dní, bylo by to neúčinné a „druhá strana barikády“ by se mohla hned začít připravovat. Chci říci jen, že vláda měla dostat cca 14 dní čas. Teprve pak by bylo možné začít hysteřit. Zároveň je zjevné, že nepřátelům vlády – a jejím nepřítelem č. 1 není opozice, ale prezident – musí teď velmi záležet na tom, aby se vládní opatření prokázala být neúčinnými.

Neshody v poslaneckém klubu ODS má řešit sedmičlenná expertní skupina, v níž jsou tři zástupci „rebelů“. Teď se bude klohnit kompromis. „Rebelům“ však nejde o kompromis, ale o pád vlády a konec koalice.

Lukáš Jelínek píše v Právu na okraj sporu s „rebely“ v ODS o „konfliktu uvnitř ODS, ať již hraném, nebo skutečném“. ODS tedy předstírá konflikt, aby mohla s odkazem na to, že je pod tlakem, lépe vydírat pracující lid. Pan jelínek navazuje na nejlepší tradice listu, v němž publikuje.

A Jan Keller tamtéž zase upozorňuje, že o problému s nelegální výrobou a prodejem alkoholu se vědělo už v roce 1999. Zbývá jen upozornit, že od roku 1999 do roku 2006 byla u vesla ČSSD, příp. koalice, jejíž hlavní součástí byla ČSSD. „Stát“, o němž p. Keller píše, je tedy nikoli stát ovládaný zrádnou pravicí, ale polistopadový stát obecně. Navíc se určitě od problému neví až od r. 1999, pravda ovšem je, že před rokem 1989 neexistoval v tak velkém rozsahu. Bude tedy dobré zohlednit zkušenosti z doby před listopadem 1989? Obávám se, že jsou nepoužitelné.

A ještě dvě poznámky k zahraniční rubrice MfD: Ladislav Kryzánek je spokojen s tím, že v Číně není u moci krvežíznivý Mao, ale nynější pragmatické vedení čínské komunistické strany: zaplať pánbůh za něj. Ve skutečnosti dnešní čínské vedení je sofistikovanější a tedy daleko nebezpečnější než Mao. V jiném článku citují jakéhosi amerického odborníka na právo, který nasdal: „Projevy, které by většina z nás označila za nenávistné, chráníme prostřednictvím ústavy. Myslím, že si Američané neuvědomují, jak neobvyklá se tato pozice jeví zbytku světa.“ Co je to „zbytek světa“? A jeví-li se tato pozice USA „zbytku světa“ problematická, je to problém toho „zbytku světa“. Má se snad u nás zakázat Právo kvůli nenávistným výlevům některých jeho komentátorů proti vládní koalici?

České lihovary si prý stěžovaly na prohibici v Bruselu a žádají EU o pomoc. EU pomoc obratem poskytla, totiž striktně požádala ČR o okamžité ukončení vývozu českých lihovin do zemí EU, jinak dovoz z ČR zakáže sama. Matanolová aféra je přece jen něco jiného než např. povodně, kde EU pomohla (i když i za povodně by byla podle ČSSD a její tiskové lobby jistě mohla vládní koalice, kdyby ovšem byla tenkrát u moci).

Čtvrtek 20. září: Upřesňuji informaci ze včerejška: nové vládní opatření se má týkat za prvé toho, že nově vyrobené lihoviny budou opatřeny obtížněji padělatelnými kolky. Za druhé má mít každá láhev „rodný list“, mapující cestu produktu od výrobce ke spotřebiteli (a bude také evidován a ověřen původ etanolu, který lihovina obsahuje). A za třetí, k tomu, aby někdo směl prodávat alkohol, bude potřebovat licenci. Problém je s asi dvaceti miliony lahví, které jsou zadrženy ve skladech výrobců, velkoobchodních skladech a u prodejců. Ty snad mají být příští týden uvolněny do distribuce se starými kolky, pokud se podaří spolehlivě ověřit jejich původ. „Nový“ alkohol lze prý čekat za dva týdny. Proti rozhodnutí vlády se zvedlo všeobecné remcání, hlavně ze strany výrobců, prý je to neúčinné. Jistě, ve společnosti, v níž se najde dobytek, který cynicky přidává do alkoholu prudce jedovatou látku bez ohledu na možné důsledky (problém asi vznikl tak, že se někomu „utrhla ruka“ a dal tam metanolu moc, ale to pachatele nijak výrazně neomlouvá, s něčím podobným musel počítat), je všechno tak trochu neúčinné. Jenže opatření, které je relativně neúčinné, je zároveň taky relativně účinné a vláda by měla dostat prostor, aby se ukázalo, zda se vyplatí nebo ne. Remcání je v české veřejnosti odjakživa oblíbená zábava, protože lidé např. nevědí, co je loajalita, a jak se objeví problém, hledají hlavně, na koho to honem svést.

Z toho hlediska je nepochybně prvním občanem ČR prezident republiky. Prohlásil, že opatření je nerozumné a hlavním viníkem situace je stát (jak na to může někdo přijít, hlavní viníci jsou přece ti, co to provedli). Nečas i Kalousek protestují, snad budou teď mít míň času na to, aby si šli v rámci koalice vzájemně po krku, Nečas se nebude pokoušet lézt panu prezidentovi neohrabaně do zadnice, snad mu dojde, že je to marné. TOP09 se nebude tolik věnovat pokusům profilovat se na očet ODS - jak ukazují poslední průzkumy veřejného mínění, to úsilí je sice účinné v tom smyslu, že ODS klesají preference, ale neúčinné v tom smyslu, že TOP09, svázené s ODS účastí na společném vládnutí, preference klesají taky. Když se chce první důstojník pomstít kapitánovi korábu tím, že navrtá pořádnou díru do lodi, bude )úspěšný, protože loď půjde ke dnu a kapitán se utopí. A zároveň i neúspěšný, protože on se utopí taky. (Rovněž pokud si pan Nečas myslí, že může dělat prezidentovi ústupky na účet koaličního partnera, mýlí se, zaplatí za to nakonec i on sám).

V debatě prezidentských kandidátů (proběhla v rámci konference „Má Česko strategickou vizi v EU“) se Miloš Zeman v rámci soupeření s protikandidátem Scvhwarzwenbergem vyslovil za „inteligentní způsob obhajoby lidských práv“. Neinteligentní je podporovat skupiny Pussy Riot, která uspořádá kolektivní soulož, jíž se účastní jedna z členek čtyři dny před porodem. Za prvé, moc by mne zajímalo, odkud má pan Zeman ty čtyři dny před porodem, řekl mi, že kalkuluje s tím, že ten údaj je v podstatě neověřitelný (nebo ho přejal od putinovské propagandy?) Za druhé, zavřeli je ne za kolektivní soulož, ale za protest proti Putinovi jindy a jinde. Kolektivní soulož sem, kolektivní soulož tam, zavírat za protesty proti Putinovi se nemá a protestovat za takové zavírání je legitimní. Podle Zemana se někoho, kdo kolektivně souloží, nelze zastávat. Ten člověk je ještě ke všemu prudérní jako svíčková bába. Proboha, nevolte ho!

Výsledky průzkumů veřejného mínění v kraji před krajskými volbami jsou celkem jednoznačné: ČSSD ztratila (i se dalo čekat), ODS taky, ale míň. Na jedné straně stojí svůdná možnost koalice ČSSD s komunisty nebo mesaliance s ODS (obojí zaručuje spolehlivou většinu), na druhé koalice ČSSD nebo ODS s nesourodou tříští menších stran včetně TOP09. Ale jak se dá dělat třeba koalice se zemanovci, když Zeman se snese jedině s Klausem, který sám do krajských samospráv nekandiduje, protože ani nemůže (naštěstí)?

Právu poskytl rozhovor herec (a bývalý diplomat) Martin Stropnický. Řekl mj.: „V tisku se už začaly objevovat různé průzkumy. Osm měsíců před volbami! Poněkud předčasné, ne? Byli tak vytvořeni jasní favorité. Jako by se nám servírovala představa, že už je vlastně rozhodnuto.“ Jednak bych rád pana Stropnického upozornil, že průzkumy volebních preferencí do PS se zveřejňují taky poněkud předčasně, tzn. průběžně furt, a jednak: nic není rozhodnuto, naopak je upozorněno, že hrozí velké reálné nebezpečí: Miloš Zeman. A tomu je třeba za všech okolností čelit.

Z obalů cigaret má zmizet všechno kromě hrůzostrašných obrázků o Škodlivosti kouření, cigarety mají být všechny stejné, žádné odlišnosti, příchuti apod. Tuto unifikaci hodlá prosadit EU, skoro se mi chce napsat nejprve u cigaret, pak přijdou na řadu další škodliviny (jednou i pivo). Nechápu, proč cigarety rovnou nezakážou, bylo by to aspoň přímočaré a bylo by jasné, o co jde. Takhle mi to připadá, jako kdyby se pachatele něčeho, co si definovali, ať už právem nebo neprávem, jako trestný čin, neodsoudili do kriminálu, ale musel by denně mezi 8.00 a 20.00 chodit na hlavní náměstí v některém krajském městě a hlasitě vyvolávat: jsem smrdutý tchoř!

V novinách se objevila v různých verzích stupidní zpráva o tom, že Ježíš byl ženatý. Svědčí prý o tom jakýsi osmiřádkový zápis v koptštině ze čtvrtého století, který odkazuje na starší (prý řecké) vyjádření někdy z druhého století n.l. „Kdyby se pravdivost tohoto textu potvrdila, byl by to pro křesťanství teologický oříšek,“ píší v MfD. Nechápu, jak by se měla potvrdit pravdivost toho textu, když Ježíš není historická osoba toho druhu jako Gaius Julius Caesar nebo Napoleon Bonaparte. Tím vůbec nechci říci, že neexistoval, ale jen že není součástí žádných letopisů, je součástí Nového zákona, který není historický dokument, ale Slovo Boží.

Pátek 21. září: česká vláda reagovala na tlak EK ohledně zákazu vývozu alkoholu promptně poslušně. Podmínky, které si EK jinak hrozila dát, pokud jde o znovupovolení vývozu, byly dostatečnou hrozbou. Premiér uvedl, že o obnovení vývozu budeme teď „fakticky“ rozhodovat sami, to se ale zatraceně mýlí, EK si vyhradila, že povolení bude muset schválit (je otázka, zda tak učiní autokraticky sami „byrokrtati v Bruselu“, což je asi lepší varianta, nebo se k tomu budou muset demokraticky vyslovit všechny země EU). Tématu se týká naše dnešní glosa.

Prezidentský kandidát Jan Fischer se setkal při návštěvě New Yorku mj. se senátorem McCainem, který v minulých prezidentských volbách v USA kandidoval na úřad amerického prezidenta. McCain prohlásil, že se v životě inspiroval mj. Dalajlámou. Pokud by se to použilo jako nepřímý argument proti Nečasovi, jde o nedorozumění. Dalajláma si zaslouží podporu jako představitel Tibetu, usilujícího o správu svých věcí, což je legitimní (a Nečas se to snažil přinejmenším zamlžit). Inspirovat se jím povinně nemusíme, osobní inspirace je, případně byla to v tomto případě osobní rozhodnutí pp. McCaina (a Havla a dalších).

Podle průzkumu SENAP 60% veřejnosti souhlasí s (dočasným) zákazem prodeje tvrdého alkoholu. Proto se tohle zrovna ve veřejné diskusi netematizuje, místo toho se mluví o tom, že za všechno může „systém“, stát, rozuměj vláda a vládní koalice. Rozkurážený předseda FMKOS Zavadil dokonce prohlásil, že tato vláda je nejhorší od roku 1950. Projevil jistou zdrženlivost, mohl jít ještě o pár let zpátky. PředsedůV bujný výrok nejspíš svědčí o tom, že jeho zásoby tvrdého alkoholu jsou poměrně solidní.

Preference TOP09 jDou dolů, svědčí o tom výsledky posledního průzkumu CVVM. Je už skoro zjevné, že tu vznikla JEN další US-DEU (která svého času šla zase jen ve stopách ODA). Cesta vytváření „autentické pravice“ je ve své podstatě slepá ulička.

V některých arabských zemích (Libye, Egypt, Jemen, Sýrie) probíhá něco, co známý historik Práva Jan Eichler nazývá „kvas“. Příčinou „kvasu“ je podle něho „nespokojenost s mezinárodním uspořádáním a zejména pak s nadvládou Západu“. Je tedy zjevně povinností Západu, aby se v zájmu uklidnění situace sám svrhl. (Občas se zdá, že k tomu někteří politici a hlavně intelektuálové v západních zemích mají docela chuť).

Petiční výbor Evropského parlamentu se hodlá zabývat rezolucí NR SR z roku 2007 o neměnnosti Benešových dekretů. Maďarští europoslanci prý žádají, aby do Bratislavy výbor vyslal misi, která by na místě posoudila situaci. Čeští europoslanci preventivně řvou, nejvíc Rouček, který mluvil o „maďarských fašistech a nacionalistech“. K tématu se vrátím.

„Čeští myslivci“ (tj. Československá myslivecká jednota) v čele s hejtmanem Palasem (ČSSD) a posl. Papežem (ODS) mají problém. Rada Jednoty pronajala část svého pražského sídla nájemci, jenž tam chystá zřídit „Centrum volnočasových aktivit“, mezi nimiž má prý dominovat gruppensex. Skrupulózní členská základna to cítí jako problém. Možná by si měli vyhradit, aby skupinový sex byl provozován v zelených kloboučcích se sojčími pery, Jednota by tak měla aspoň nějakou reklamu.

V MfD se zabývají vazbami, ovšemže údajnými, některých lidí ze Zemanova týmu na ruské formy. Je to nedůstojné, všichni přece víme, že Miloš Zeman je rusofil z čirého idealismu. Pokud by ovšem tomu tak bylo, byl by to dvojnásobný důvod, proč ho nevolit. Kdyby to aspoň dělal jenom z „pragmatického“ kalkulu! (Ostatně, pragmatický kalkul, nezdvořáci říkají cynismus, jde s idealismem, neboli jak nezdvořáci říkají, fanatismem, obyčejně ruku v ruce).

Sobota 22. září: Ministr Heger v rozhovoru pro Právo oznámil, že vláda hodlá v příštích dnech, resp. za týden současnou částečnou prohibici zmírnit. Je zjevné, že má smysl jen jako dočasné a provizorní opatření: pořádně ji bude možné zhodnotit zhodnotit, až se sečtou ztráty i prospěch, který přinesla, to jest až z jistého odstupu. Policie dává najevo, že se dopracovala k zásadním, ne-li konečným výsledkům (budou oznámeny v pondělí). Je otázka, nakolik to prohlášení vzniklo pod tlakem nutnosti (vláda musí mít v ruce něco, čím by zdůvodnila možnost zmírnit sankce) a nakolik odpovídá skutečnosti. Jasněji tedy bude v pondělí. I když se rozřeší případ průniku lihovin s prudce jedovatým metylalkoholem do obchodů, stánků a restaurací (což se policii při momentálním nasazení asi povede), zbývá pořád rozsáhlá a určitě „decentralizovaná“ síť výroby ilegálního alkoholu, která hrozí podobnými maléry i do budoucna.

„Rebelové“ v ODS požadují privatizaci státních firem a vláda jim chce zřejmě vyhovět. Moc by mne zajímalo, zda při tom pro ty, co prosadí privatizaci Budvaru, např. do rukou firmy Anheuser-Busch, taky něco kápne. Pokud bude vláda zachráněna a vládní reformy prosazeny za cenu toho, že se nějakým takovým způsobem nasytí její hladoví kritici, je to cena příliš veliká. Jsem ovšem podjatý, přeji si zachování Budvaru, mám to pivo rád.

Je na čase věnovat soustavnější pozornost českému škrholismu. Do jeho řad se přihlásil (nemyslím že poprvé) předseda ČMKOS Zavadil, psal jsem o tom už včera, a rovněž (taky ne poprvé) Lubomír Zaorálek, který reagoval ve Sněmovně na slova vicepremiérky Peake o tom, že nechtěla „rozrajcovat debatu“. Prohlásil, že paní Peake „říká, že je rozrajcovaná , ale ve skutečnosti není roztancovaná, je úplně chladnokrevná. Paní místopředsedkyně Peake je jiný erotický typ, ve skutečnosti je tady zcela chladnokrevně, frigidně zastavuje cokoliv, co se korupce týká“. Pak se údajně omluvil, to ovšem nic nemění na tom, že říkat veřejně něco podobného o ženě je samo o sobě nehorázná prasárna (navíc ještě musel to, co paní Peake řekla, pořádně překroutit). K tématu se vrátím.

Michal Viewegh napsal knihu, v níž se podrobně zabývá mj. prezidentem Klausem a jeho různými sklony. A nejen jím. Pozoruhodné je, že nejde o eseje, ale o román. Poskytl v té věci i rozhovor MfD. To je opravdu inovace žánru. I k tomuto tématu se ještě vrátím.

Pondělí 24. září: „Pokud dokáže premiér Nečas přesvědčit veřejnost, že vláda koná (ve věci „prohibice“) správně, může mu to přinést politické body.“ Podobné tvrzení se opakuje ve vícero českých novinách. Je to banalita a zároveň něco nepředstavitelného. Souhrou nejrůznějších okolností (k okolnostem patří „osobnosti“ od prezidenta až po různé hvězdy českého intelektuálního nebe, zejména ty, co se produkují na prknech, která znamenají svět, ty ovšem soptí proti politikům en bloc) to vypadá, že pan Nečas už nemá šanci. K „okolnostem“ přispěl ovšem i on sám, ale jako jeden z mnohých.

K Zavadilovým slovům ohledně nejhorší vlády od roku 1950 se ve svém komentáři v Právu vrací Alexandr Mitrofanov: „Jenže Zavadil – blbými slovy – řekl to, co skutečeně cítí lidé…“ nepochybuji o tom, jen by to bylo by dobré maličko upravit: „řekl blbými slovy to, co blbě cítí lidé“. I lid může něco cítit blbě.

Velmi pěkný výrok si lze tamtéž přečíst v komentáři politologa Ondřeje Slačálka (to jméno mi uvízlo v paměti jako jméno významného představitele českého polistopadového anarchismu, ale asi se pletu, navíc proč by anarchista nemohl být zároveň i politologem): „Nasazení a odvaha, které Romové prokázali při obraně svých domovů, patří k největším kapitolám dějin polistopadové společnosti.“ Myslím, že je to jakýsi poukaz i pro prezidenta Klause, podobné ocenění zatím při každoročním udílení metálů na pražském Hradě chybělo.

A do třetice všeho dobrého: Jiří Hanák píše o tom, že svátek 28. září coby „den české státnosti“ je „jen úradek politiků a vítězství lobbyistů za svatého Václava“. Správně by měl být svátek o dva dny dřív a měl by se týkat něčeho jiného. To je pozoruhodná inovace, za bolševika se sice státní svátek 28. října taky týkal něčeho jiného, ale nekonal se jindy. Pan Hanák je důslednější. Což mi připomíná, že bych se k 28. září měl vyjádřit, učiním tak pozítří retrospektivou toho, co jsem k věci už napsal – nerad bych se totiž opakoval a navíc mám dojem, že líp bych to dnes už neřekl.

Václav Klaus prohlásil při své návštěvě Velké Británie mj.: „Přál bych si, aby se Konzervativní strana vrátila ke svým původním postojům.“ (Nemá asi rád pana Camerona, moc se kamarádí s Nečasem.) Nejsem zatím jen úplně přesvědčen, že se našemu prezidentovi při vší mezinárodní autoritě, kterou disponuje, podaří v táboře britských konzervativců udělat podobnou paseku jako v ODS.

Úterý 25. září: policie je přesvědčena, že se dobrala „vrcholu etanolové pyramidy“, tj. že přišla na ty, kdo vyrobili jedovatou směs, kterou pak distributoři rozvezli po ilegálních stáčírnách. Jeden ze dvou zadržených se už údajně přiznal. Je třeba říci, že to policistům netrvalo zase až tak dlouho, první mrtví byli 6. září. Zatím věc nabyla mezinárodního rozsahu (mezinárodní je i ostuda s tím spojená) a pořádně poškodila i zavedené české likérky. Hoši to přitom mysleli upřímně, chtěli si jen trochu přivydělat. Dozorující státní zástupce hodlá kvalifikovat čin hlavních podezřelých jako úmyslné obecné ohrožení, je otázka, zda to půjde, to by snad museli být teroristé.

Prezident tvrdí, že jeho názor na důchodovou reformu „nebyl blesk z čistého nebe“. Jistě názor ne, ale cílevědomě usměrňovaná snaha vládu potopit výrazné novum je – je pravda, že se netýká jen důchodové reformy a začala už v posledních srpnových dnech. Prezidentovo souznění s tzv. rebely může chápat jako čiré ideální souznění duší (a nic jiného) snad jen oligofrenik.

V MfD píší o případu velkostatkáře Fischmanna z Puklic, který sice zahynul v Osvětimi, ale jeho majetek byl pak zabaven, podle toho, co píší, podle Benešových dekretů. Jistě, mohlo by to být z formálního důvodu OK: podle dekretu č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa byl majetek zabaven všem osobám německé a maďarské národnosti vyjma těch, kteří se aktivně zúčastnili boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky. To pan Fischman nemohl, byl v Osvětimi. To pokud by ho brali jako osobu německé národnosti. Za osoby německé národnosti byli považováni ti, které při kterémkoli sčítání lidu od roku 1929 se přihlásili k německé národnosti, nebo se stali členy skupin nebo útvarů nebo politických stran, sdružující osoby německé národnosti“ (tady se aspoň muselo něco dokazovat). Pokud by ho ovšem pojali jako „zrádce a nepřítele republiky jakékoli národnosti a státní příslušnosti“, neměl by šanci vůbec. Brněnský krajský soud se ovšem nyní zjistil, že na pana Fleischmanna dekrety nějak nepasují (nedovedu si představit, že to jde jen tak, že je na něho jaksi znovu aplikujeme, a přitom zjistíme, že to vlastně nejde; nejde to v tomto případě ovšem hlavně proto, že pan Fleischmann byl Žid a zahynul v Osvětimi, a že krást mu ještě poté majetek jako buď Němci nebo kolaborantovi je zrůdná zhůvěřilost). Tedy „omyl to nebyl, ale vy to nejste“, jak kdysi řekl jeden esenbák mému kamarádovi poté, co ho celou noc držel za katrem se zdůvodněním, že znásilnil patnáctiletou cikánku. Závěr? Dekrety jsou OK, ale potomci pana Fischmanna možná dostanou majetek zpátky.

Středa 26. září: „Klaus už zřejmě odepsal Nečase“, zní titulek v právu. To je pohled na českou politiku z pozice třídního nepřítele. Klaus nemá co Nečase odepisovat, správné by bylo napsat: Klaus se rozhodl Nečase svrhnout. To sice taky nemá co, nicméně to dělá, a šikovně. A bylo to proboha jasné snad už tenkrát, když se koncem srpna pod jeho křídly zorganizovala pátá kolona „rebelů“ (jak je v Česku snadné stát se rebelem! Je třeba jen mít mocného protektora). Problém je jen to, že pan Nečas o tom možná pořád ještě neví.

Dnes se má vláda rozhodnout o ukončení prohibice (upřímně řečeno, ve chvíli, když píši tyto řádky, už vím, že se rozhodla. A že nikoli ukončení, ale zmírnění částečné prohibice je už vyhlášeno). Předběžně lze konstatovat, že vláda a taky policie zatím v té velmi nepříjemné věci obstála. Škoda, kterou pár bezohledných darebáků způsobilo hospodářským zájmům ČR a řadě podnikatelů, kteří za nic nemohou (zdůrazňuji, že výrobu poctivého alkoholu nepovažuju za zločin, nýbrž za blahodárnou činnost, jejíž produkty činí život v této zemi přece jen o trochu snesitelnějším), je tentokrát opravdu pořádná. Jakési prozatímní zhodnocení jsem shrnul ve své glose, je vlastně ze čtvrtka, ale odkazuji na ni už teď.

Posl. Šťastný, který podle mého názoru „rebely“ z pozadí usměrňuje, prohlásil na adresu TOP09: „Vyzývám TOP09, ať ODS k ničemu nevyzývá. Kdyby nebylo jejich levicových návrhů, které jsou jak z dob socialistických vlád, tenhle problém bychom vůbec neměli.“ Je třeba jen poznamenat, že návrhy se nedělí na levicové a pravicové, ale na dobré a blbé. A formulaci je třeba trošku doplnit: „tenhle problém s naším dobrým, milým panem prezidentem bychom (my Nečas) vůbec neměli.“

Alexandr Mitrofanov seznámil dnes v Právu veřejnost se svým levicovým názorem na naše současné dění zejména v souvislosti s „evropskou“ politikou Klause a jeho trpajzlíků: „laicky soudím, že se oživil dávný sen o neutrální zemi, která je sice v Evropě, ale nemusí nikoho poslouchat, obratně manévruje a kvete. Nikdy se ale ten sen nenaplnil.“ Musím se přiznat, že tenhle levicový názor docela sdílím.

Václav Klaus varoval v OSN mezinárodní společenství, aby nepodléhalo pokušení vnucovat stranám konfliktu řešení zvnějšku. Jistě, neohrabané intervence, zvlášť když jsou neseny neopodstatněně idealistickými plány na zbudování demokracie v těchto zemích, způsobí všeobecně, a v arabském světě zvlášť, víc škody než užitku. Všechny zásady a teze ovšem mají své hranice, i ty, které tak rád hlásá Václav Klaus. Např. kdyby nebyl Západ usiloval o řešení konfliktů mezi zotročenými středoevropskými společnostmi a ruským impériem v druhé polovině minulého století (jistě, nedělal to cestou války, ale intenzivního mocenského nátlaku, ten ale byl už tehdy rusy a jejich slouhy charakterizován jako „vměšování do vnitřních záležitostí“, formulace Klausovi jistě blízká), byl by sice dal Václavu Klausovi příležitost, aby nás jako český Giuseppe Garibaldi osvobodil jen pomocí Neviditelné ruky trhu tak říkajíc zevnitř, ale obávám se, že by se mu (tedy Klausovi) to osvobození asi nepovedlo.

Ve francouzských úředních dokumentech se nebude napříště vyskytovat termín „otec“ a „matka“, nýbrž jenom „rodič“. Je to prý v souvislosti s chystanou novelizací zákona o sňatcích, který umožní i sňatky mezi osobami stejného pohlaví. Fajn, zbývá už jen zařídit, aby taky např. dva „veselí chlapíci“ (český překlad anglického „gay“) spolu mohli zplodit potomka. Pak to bude dokonalé. Stane se to rovněž cestou zákona?

Muž číslo dvě ruské pravoslavné církve Vsevolod Čaplin (mám na základě četby Masarykova Ruska a Evropy jakousi představou, že něco podobného se dřív jmenovalo Oberprokuror Nejsvětějšího Synodu) žádá, aby se „urážka náboženství“ stala na Rusi součástí trestního zákoníku a např. kácení křížů bylo trestáno pěti lety vězení. To je zajímavé, jak se ruské pravoslaví podobá ve svých důsledcích na občanské svobody islámu, samozřejmě tomu umírněnému: ve své šaríji nežádá smrt, ale jen pět let vězení, a to jen na občanech RSFR, ne na všech vinících na zerměkouli (u obojího třeba dodat: prozatím).

Čtvrtek 27. září: Dnes byla uvolněna částečná prohibice, vyhlášená 14. září. Trvala tedy 13 dní. Nevím, zda by se ode dneška neměl počítat nový letopočet, zdá se, že v našem národním životě bude hrát toto datum významnou roli, aspoň soudě podle toho, co všechno se o tom stačilo za těch třináct dní napsat. Za nejstupidnější považuji úvahy o tom, že etylalkohol je taky jed, stejně jako metanol. Problém spočívá v tom, že drtivá většina těch, co konzumují alkoholické nápoje, z toho žádnou újmu nemá, protože nechlastají jako duhy. Notoráků je jen velmi malá část. zato z těch, kteří vypijí jedinkrát i jen malé množství metanolového nápoje srovnatelné síly, má problém každý.

Zdá se, že poté, co česká vláda podnikla celkem razantní kroky a policie odhalila zdroj otravy, nebude dokonce ani Evropská komise dělat nadále ČR žádné velké potíže. To je, řekl bych, úspěch.

Na Ústecku a na Liberecku se dostali do čela preferencí komunisté. Je to hezký úspěch ČSSD, SPOZ a paroubkovců dohromady.

Spekuluje se, že prezident Klaus a jeho věrní v ODS budou usilovat o to, aby po neúspěchu v regionálních volbách (je velmi obtížné stanovit, co je vlastně neúspěch, ale ODS je rozhodně nevyhraje) Nečas propadne na volebním kongresu ODS a klausovci dosadí do předsednického křesla svého člověka (např. Martina Kubu). K tomu, aby nemusely být nové volby, je ale zapotřebí, aby Nečas zůstal i nadále premiérem a koalice se nerozpadla (stejně nemá většinu). Klesli jsme už opravdu tak hluboko, aby zrovna tohle bylo možné?

Václav Žák prý označil vývoj od listopadu 1989 za „nepříliš povedený pokus vládnout si demokraticky“. Jistě, z jeho perspektivy to tak může vypadat (čekal toho snad pro sebe víc?), já nejsem takový absolutista a na vývoj od listopadu 1989 až dodnes nedám dopustit: pořád ještě máme demokracii, byť nedokonalou (demokracie je vždycky nedokonalá), kdo to mohl ještě v druhé polovině osmdesátých let čekat. Mám velký strach, že to, co bude následovat, bude až příliš povedený pokus vládnout nedemokraticky. Pro pořádek jen opakuji, co jsem na téma polistopadového vládnutí napsal v březnu tr. A na čem trvám: „Polistopadový režim má od počátku veliké chyby (totalitní režimy nemají chyby, totalitní režimy mají policii). Ale: umožnil mi vrátit se po dvaceti letech – po krátkém politickém intermezzu – k práci, která byla blízká tomu, co jsem kdysi studoval, dělal a chtěl dělat a co jsem dvacet let dělat nemohl. Učil jsem deset let na univerzitě a psal do novin, o tom se mi za Husáka a Jakeše ani nesnilo. Byl jsem na kordy jak s Havlem a jeho kamarilou, tak posléze i s Václavem Klausem: nikdo mne kvůli tomu ani nevyhodil z práce, ani mi nezakázal veřejně působit. Že bych z toho zrovna zbohatl, to ne, ale nežil jsem ani v dusivé tísni ze dne na den a z ruky do huby jako za totáče. A to všechno proto, že se tu podařilo uvést do praxe základní práva a svobody, které platí v civilizovaných zemích. Proto „polistopadový režim“ považuji na rozdíl od pana Popelky za svůj a tak, jako on se bude ze všech sil snažit ho zbourat, já se budu ze všech sil snažit ho udržet. Žádnou demokracii an sich: polistopadový režim.“

Prezident Klaus nabídl předsedkyni Nejvyššího soudu Brožové, kterou dosud mírně řečeno nezahrnoval přízní, že ji bude kandidovat na ústavní soudkyni. Mohla by být dokonce místopředsedkyní, tu taky jmenuje prezident. Pokud by souhlasila a byla Senátem zvolena, což se nedá vyloučit, mohl by pak obsadit uvolněné místo předsedy Nejvyššího soudu. Prezident nejspíš usiluje využít posledních měsíců ve funkci k tomu, aby dal zahulit „soudcokracii“ (tj. nezávislé justici). Je to z jeho hlediska racionální počínání, právem ji považuje za jednu z významných překážek na další politické cestě. Jen doufám, že mu na to paní Brožová nepůjde.

David Rath píše knížku o svém pobytu ve vězení. Bude to zjevně něco na způsob Balady o žaláři v Readingu, jenom v próze. Vydá mu ji paní Petra Paroubková, editorku bude dělat exhejtmanova exmluvčí Berill Mascheková. Mohl by to být po Vieweghově románu „Mráz přichází z Hradu“ další trhák, tentokrát z oboru non fiction. Jinak je nepochybné, že pan dr. Rath a paroubkovci patří dohromady, jen se mi zdá, že jejich doba už pominula. Aspoň v tom jsem optimista.

V LN udělali veliký výzkum o českém vlastenectví, v centru stojí otázka: na koho jsme hrdí. Tento přístup k vlastenectví je dost plodné východisko k jakémusi pokusu o analýzu, ještě se k tomu vrátím.

Pátek 28. září: Jak jsem se právě dozvěděl na internetu, bude k významným událostem Dne české státnosti patřit i oslava v pražské zoologické zahradě. Lesku ji dodá účast primátora Svobody a jejím vrcholem bude slavnostní pokřtění koně Převalského. Mám v té souvislosti dvě otázky: za prvé, obdrží to ušlechtilé zvířátko při křtu, jak se sluší, jméno Václav? A za druhé, bude významná akce zdůrazněna přítomností prezidenta Klause, samozřejmě coby kmotra (je taky Václav, jako (bude) ten kůň) a pokřtí oslavence osoba nad jiné povolaná, tj. kardinál Duka, arcibiskup pražský a primas český?

Nechybělo mnoho a měli jsme dnes, symbolicky na den svatého Václava, dalšího mučedníka. Při jakési slavnosti kdesi na Liberecku přistoupil k přítomnému prezidentu Klausovi mladý muž oděný v maskáčích, přiložil mu k boku pistoli a vystřelil. Poté uprchl – tedy skoro se mu to podařilo. Klausova ochranka nestačila zareagovat. Naštěstí šlo jen o plastovou hračku (řekl bych, že na první pohled je od skutečné pistole k nerozeznání), takže hlava státu zmeškala příležitost zapsat se do dlouhé řady národních světců od toho, kterého dnes slavíme, až po Miladu Horákovou. Chtěl bych zdůraznit, že ze strany „atentátníka“ se jedná o mimořádně blbý, sprostý a bezohledný vtip. Jen proboha doufám, že nikoho nenapadne, aby se pokoušel tuhle karikaturu Lee Harweye Oswalda dostat za mříže. To, co udělal, byl v podstatě „happening“ (česky šaškárna). Zařadil se bezprostředně za tykadlového Romana Smetanu. Doufám, že Bohuslav Sobotka, ProAlt a Jaroslav Zavadil (ČMKOS) jej náležitě ocení. Zejména ten poslední – patří s dnešním hrdinou dohromady: jaké odbory, tací atentátníci.

Sobota 29. září: noviny jsou pořád plné „atentátu“ na Klause. Hlavní téma je selhání ochranky. Tohle téma ale není ani trochu zajímavé, ochranka selhala, někdo odejde, někoho vyhodí, ostatní se to naučí. Příznačné je to pro povahu vnitropolitického soupeření u nás, které generuje situace čím dál tím směšnější a zároveň čím dál tím hnusnější. Daniel Kaiser o tom v Lidových novinách napsal: „protirežimní kritiky, jakou („atentátník“, bd) před svým zatčením stačil vychrlit na novináře sice ve veřejném prostoru poslední dobou rychle přibývá, ale deligitimizovat ji jako dláždění cesty atentátníkům by bylo podobně inteligentní, jako když loni Václavu Klausovi vyčítali, že z něj citoval masový vrah Breivik.“ To se mi ani trochu nezdá. Dnes se (zatím) přimalovávají politikům tykadla a střílí se po nich plastovými pistolemi. Díky souhře opozice, „rozhořčených“ intelektuálů a „rebelů“ se klidně nakonec může přejít ke vzduchovkám, malorážkám, skutečným pistolím atd. Hloupé myšlenky nakonec vedou k hnusným činům.

Prezidentský kandidát Dienstbier v souvislosti s „atentátem“ na Klause prohlásil: „Přestože prezident a vláda zodpovídají za celou řadu problematických kroků, nelze takovou situaci řešit násilím.“ Jak hodný člověk! K násilí by nesáhl.

Jana Perglerová se v Právu ptala ředitele ČT Dvořáka: Vyrojilo se mnoho nových seriálů… Chybí příběh, který by byl výborně herecky obsazen, který by diváka přikoval k obrazovce, aby se těšil na další díl a byl napnutý, jak to bylo dál… Když dáváte Starou Nemocnici na kraji města, tak přitáhne vždy neuvěřitelně mnoho diváků, ačkoli ji nesčetněkrát viděli… Čím to je?“ Paní Perglerová zapomněla ještě uvést Třicet případů majora Zemana. Zatím si ho asi nechává stranou.

Taky rozhovor s odborovým papalášem Zavadilem tamtéž je křuplavý, tentokrát díky zpovídanému. Obhajuje to, co řekl o Nečasovi (že jeho vláda je nejhorší od roku 1950): „bylo to myšleno skutečně na hospodářskou situaci“. Podle něho „jsou projevy, které jsou daleko horší (než to jeho vyjádření, bd), které jdou z extremistických skupin“. O funkci prezidenta zatím nehodlá usilovat („To zatím ponechme stranou“), „domnívá se, že bude volit sociální demokracii“, „byl v procesu revolučního roku 1989“ a „má velmi vysoké sociální cítění“. Člověk na svém místě.

Ve svém projevu na svatováclavských oslavách v Mladé Boleslavi (ještě před „atentátem“) Václav Klaus kritizoval Evropu, místo ní nabízel Cyrila a Metoděje a suverenitu spojenou s organickým propojováním vlivu Západu a Východu. Zcela ve stopách dr. Edvarda Beneše, jehož se vždy „silně zastává“ (to neřekl v Boleslavi, ale kdysi dříve).

Nějaká herečka odchází z Vinohradského divadla, protože (podle ředitele Töpfera) má lukrativnější závazky. Pan TÖpfer k tomu dodává: „Já jsem sice staromilec ochotný být divadlu věrný i za velmi malý měsíční plat, ale chápu důvody i pocity této mně už poněkud vzdálené generace.“ Asketa zapomněl dodat, že je kromě ředitelování ještě senátorem PČR a spolumajitelem lukrativní velkorestaurace.

Velice se omlouvám Václavu Klausovi, že jsem ho v pátečních glosách nařkl, jakoby případně v pátek mohl asistovat coby kmotr při křtění koně Převalského v pražské ZOO na jméno Václav. Nebylo by to možné, protože, jak jsem se dozvěděl v sobotní MfD, šlo o kobylu.