Eurozákazy: potřeba nebo hysterie?

Evropská komise vyzvala ČR, aby spolu se zákazem distribuce tvrdého alkoholu v ČR zakázala i jeho vývoz. Těžko se tomu jen tak vzpouzet, má to svou logiku. Ministr Heger se sice chvilku pokoušel vzdorovat s poukazem na obtížnost realizace takového opatření i na částečné uvolnění zákazu, které vláda připravuje, ale nebylo to nic platné, naopak. EK dala najevo, že pokud tak ČR neučiní sama, udělá to za ni EU, zákaz se bude sice formálně vztahovat jen na země EU, ale fakticky na celý vývoz, bude limitován dvěma měsíci, zrušení (předčasné) bude sice možné, ale jen se souhlasem nadpoloviční většiny států Unie. Tato hrozba na vládu zafungovala: zejména ta nadpoloviční většina, EU je v mnoha ohledech cikánský tábor a navíc je těžké určit, jaký podíl na případném rozhodování o uvolnění zákazu bude hrát pokles přirozených obav a jaký zájmy různých lobby, kterým omezení konkurence, byť třeba i jen malé, vyhovuje.

České vládě se tedy dostalo trochu ponižující lekce. Nechme stranou, že si ji sama vykoledovala, To je pravda, ale jen zčásti. Zároveň je těžké zbavit se dojmu, že v podobných případech „masového ohrožení“ hraje ne snad jen v EU, ale v Evropě a v západním světě obecně, jakousi roli i hysterie. Tak byly v minulosti vybity miliony domácích zvířat v obavách z nemoci šílených krav a ptačí chřipky. Jistě, oprávněnost těch akcí a hlavně jejich rozsahu je zpětně težké posoudit. Co se posoudit dá, je poměrně nedávná miniepidemie nebezpečné střevní infekce, která postihla hlavně lidi v SRN (počet nemocných a mrtvých byl řádově srovnatelný s otravami metylalkoholem v ČR). Podstatné je, že se v návaznosti na epidemii zvedla masová vlna odporu ke španělské zelenině, která byla údajně infikována. Ukázalo se ovšem, že je to nesmysl, skutečný viník byla, pokud se pamatuji, jistá „ekologická“ farma v Německu (podle jiných zdrojů nějaké egyptské koření). Od té doby preferuji španělskou zeleninu – cítím se jako loajální Evropan vůči Španělům provinilý a chtěl bych to aspoň zčásti napravit.

V souvislosti se všemi zmíněnými případy, a zejména s tím metanolovým, který se mne jako občana ČR bezprostředně dotýká, se nemohu se zbavit dojmu, že kromě toho, co je na nich věcně oprávněné, je v nich nějak přimíchána i touha pomocí restrikcí definitivně vybřednout ze spárů zubaté – touha jistě pochopitelná, leč bohužel stoprocentně neuskutečnitelná.

Teď tvrdá pěst odvěkého boje proti věčné smrti dopadla na ČR. Jistě, měli bychom ji nést s jistou pokorou, ale to není ani náhodou všechno. Bylo by dobré minimálně vědět o tom, co je na výše vyjmenovaných akcích hnutného a problematického, a v neposlední řadě, k čím jsme k tomu sami přispěli. Předtím, než se Brusel rozhoupal k akci, čeřili tam vodu čeští výrobci lihovin ve snaze dosáhnout zmírnění sankcí. Na hysterii se mocně podílí opozice: všechno, co posílí lidový hněv proti vládě, je dobré. A reprezentativní jsou i formulace. Jen namátkou: senátor Čunek údajně (podle dnešní MfD) prohlásil, že pravým viníkem je ministerstvo financí. Tamtéž si můžeme přečíst: „Za největšího viníka označují renomovaní výrobci lihovin jednoznačně celní správu.“ Jistě, jde o jakýsi formulační zkrat. Přesto jde nutné zdůraznit, že hlavními viníky jsou prasata, která míchají do pálenky smrtelný jed – ne že by snad výslovně chtěla vraždit, ale protože je jim v zásadě fuk, jestli a kolik lidí zabijí – podobně jako žhářům z Vítkova, ne-li víc. Pokud jich bude mezi námi dost (a jak to tak vypadá, dost jich je), je celní správa, ministerstvo financí, stát, a vůbec klacek jako takový sám o sobě málo účinný.

reflex.cz 21. září 2012