Úterý 1. listopadu: Podle posledního průzkumu CVVM má nyní levice jednoprocentní náskok před pravicí. Přičinila se o to KSČM, která proti září posílila o 2,5%, zjevně zčásti na úkor ČSSD a mimoparlamentní Strany zelených, zčásti na úkor nerozhodnutých. Kosmetická změna v čele strany se komunistům vyplatila, některým lidem stačí ke spokojenosti jen málo. ODS nepatrně posílila, preference KDU-ČSL stagnují. Počet lidí ochotných jít k volbám zůstává zhruba stejný. Politika ODS je bohužel zcela sterilní a náskok z letošního předjaří je fuč.

Podle druhé agentury, STEM, dramaticky stouplo kladné hodnocení vlády (z 34% v září na 43% v říjnu). Daří se i ekonomice: příliv přímých zahraničních investic stoupl proti loňsku na dvojnásobek, zdá se, že i růst HDP bude ještě o něco větší, než se očekávalo. Tyhle informace nedokážu jako neekonom zhodnotit, ale dovedu si představit, že na laiky dělají dobrý dojem. Není to rozhodující, ale je to určitě příznivě vnímaná kulisa sociálně demokratického vládnutí.

I proto by člověk řekl, že reakce ČSSD na to, co řekl českým novinám podnikatel Krejčíř, je poněkud hysterická. Sociální demokraté ho ústy místopředsedy pro řízení Martina Starce nazvaly zbabělým skunkem a lhářem a žádají, aby obhájil svou čest před českým soudem. Na přelomu předminulého a minulého století se takové výroky řešily soubojem na pistole, chladná mlhavá podzimní rána např. v oboře u letohrádku Hvězda by k tomu poskytla odpovídající poetické prostředí. Bohužel je to neuskutečnitelné, protože pana Krejčíře by sebrali hned na hranicích a ze souboje by sešlo. Kromě toho se pan Krejčíř při soubojích nepochybně nechává zastupovat svými bodyguardy. ČSSD jde nejspíš o to, aby kompetentní orgány posoudily pravost směnek, na něž se Krejčíř odvolává. Krejčíř sice svou čest před soudem hájit chce, ale směnky dá prý posoudit renomované švýcarské firmě. Pan Krejčíř si jistě nemá co vybírat, kdo posoudí pravost směnek, a obávám se, že jeho věrohodnost u české veřejnosti není tak veliká, jak se domnívají hlavy ČSSD. Taky si nedovedu představit, jak se bude před soudem dokazovat, zda je někdo zbabělec nebo ne. A tak to, co řekl pan Starec, poněkud připomíná slavný výrok: Setapouch! Sobí hnusec!

Dr. Rath dnes odeslal na vedení ČLK dopis, jímž rezignuje na funkci prezidenta. Sjezd ke zvolení nového má být svolán na leden, do té doby si pan Rath zařídil, že ho zastupuje představenstvo, v němž mají většinu jeho slušně řečeno přívrženci. Aféra končí špatně: Klausovo zapříčení bylo opodstatněné proto, že dr. Rath usiluje o monopolizaci zdravotnictví a o monopolizaci své nadvlády nad zdravotnictvím. Jenže jediným, kdo by byl kompetentní mu v tom zabránit, je premiér Paroubek. Premiéru Paroubkovi to naopak vyhovuje. Klaus formálně nemá právo bránit jmenování Ratha ministrem poté, co slíbil, že se funkce prezidenta ČLK vzdá, a co je zjevné, že tak opravdu učiní. Poté se pan Rath odebere na ministerstvo, ČLK bude ovládat jako Teng Siao-pching z pozadí a prezidentovi a nám všem se bude drze pošklebovat.

Premiér Paroubek včera též slavnostně pokřtil bezpochyby apologetickou knihu Alexandra Orta o E. Benešovi. Opakoval při té příležitosti nepravdivé tvrzení, že ve věci vyhnání Němců Beneš vykonával dohody vítězných mocností (vítězné mocnosti vyhnání jen požehnaly v době, kdy už probíhalo), poválečné (a dodejme že už i válečné) Benešovo paktování se Stalinem a s Gottwaldem vidí sice kriticky, avšak odmítá je paušálně odsuzovat. Pomalu, krok za krokem se vracíme k tomu pojetí českých dějin, jaké bylo u nás závazné před rokem 1989. Nedržet ho zatím ještě není trestné. Taky komunisté se zatím ještě nepodílejí na moci. (Podle Paroubka to všechno přijde na pořad dne až tak za šest – sedm let).

Do protikatolického štvaní se zapojila i tzv. Balbínova poetická strana“, která docela nepoeticky v jakémsi billboardu tepe KDU mj. za to, že nám chce schramstnout Svatého Víta. Co by si Balbínova poetická strana počala s kostelem, a ještě k tomu s tak velikým? To jí nestačí ta hospoda?

Známý ostravský spisovatel Sommer, svědek obžaloby v kauze Kořistka, musí z rozhodnutí státní zástupkyně k psychologovi, aby se posoudilo, nakolik je důvěryhodný. Je podivné, proč to neudělali už před rekonstrukcí v ostravské kavárně, byla by možná odpadla. Taky nevím, zda psycholog je ta správná profese, která má posoudit stav mysli pana Sommera.

Zdá se, že kancléř Schröder nebyl se svým nápadem vypsat předčasné volby tak úspěšný, jak tvrdily až do dneška české noviny: zabránil sice úplnému střídání stráží ve vládě, ale inicioval minipuč v SPD, kde se zjevně vlády ujímá radikální levice. Nepovládne nakonec v Bonnu přece jen koalice SPD – Levicová strana?

Pokuty, které hodlá udělit Nově a Primě Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, jsou podle MfD údajně zdůvodněny tím, že soutěžící zavření ve vilách vedou zahálčivý život a představují tak špatné vzory; za splnění úkolů dostávají alkohol, ve volném čase jen kouří, popíjejí nebo polehávají.“ Pokud tomu dobře rozumím, pořady nejsou dostatečně budovatelské.

V Polsku najíždějí na politický model, který hodlá vyzkoušet pan Paroubek po červnových volbách: totiž na menšinovou vládu s podporou napříč spektrem, rozuměj od extremistů z Sebeobrany a Ligy polských rodin. Tyto strany se od komunistů liší asi tolik jako se od nich kdysi lišilo SPR-RSČ, na rozdíl od něho jsou však o hodně silnější.

Zadostiučinění, bez něhož bych se velmi rád obešel, mi poskytlo jednání RB OSN o Sýrii v souvislosti s atentátem na libanonského expremiéra Harírího. Rezoluce, vyzývající Sýrii k větší vstřícnosti k orgánům OSN při vyšetřování případu, byla přijata až poté, co z ní vypadla jakákoli zmínka o sankcích. Vypadnout musela, protože jinak by ji byly vetovaly hádejte kdo? – no přece Rusko a Čína. OSN tedy požaduje: koukejte s námi spolupracovat, nebo se vám nic nestane. Odkazuji na svůj článek v tomto čísle Událostí.

Středa 2. listopadu: Poslanecká sněmovna schválila daňovou reformu ČSSD a schválila ji jednomyslně. Nemohu si pomoci, ale to není normální. Daňové zvýhodnění lidí s nižšími příjmy není sice jedinou součástí reformy a asi není ani důvodem, proč se nakonec ODS rozhodla hlasovat pro, ačkoli se svými četnými pozměňovacími návrhy neuspěla. Přesto jednomyslnost svědčí o jakési malověrnosti a zbabělosti nekomunistické opozice. ODS jde z extrému do extrému: od nulové tolerance k bianco šekům vládě. Cožpak si její lídři opravdu myslí, že nemalé části voličů nedojde, proč se nakonec rozhodli vládu podpořit? Krátkodechý populismus je v okamžiku, kdy je postavení ODS ohroženo, tím nejhorším, co může strana dělat.

Prezident Klaus se nakonec rozhodl jmenovat dr. Ratha ministrem zdravotnictví. Upřímně řečeno, nic jiného mu nezbývá. Slabým odškodněním mu je, že se mu podařilo via facti trochu rozšířit své pravomoci, dané ústavou a zákonem (Rath měl jistě z formálního hlediska pravdu, když upozorňoval, že zákon mu nenařizuje vzdát se funkcí, vedoucích ke střetu zájmů, ještě před jmenováním). Daleko víc získal Paroubek (prosadil svou) a novopečený ministr, který si zjevně nezákonným způsobem upevní svou pozici v ČLK, i když už nebude institucionálně podložená, a může pak pokračovat ve svém tažení za opětnou monopolizaci českého zdravotnictví.

Předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek vypracoval etický kodex poslance. Jeho přijetí je dobrovolné. Zatím se pod něj podepsalo devět jeho kolegů a ODS jej ústy místopředsedy Nečase obvinila z řady nemorálních činů. Dosti skrovný výsledek.

Moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský vyjádřil obavy o osud ODS v případě, když se po volbách v příštím roce nestane vládní stranou. Podle jeho názoru by pak vedení strany mělo odstoupit. Zároveň se jemně distancoval od předsedy Topolánka. To, že vedení ODS situaci v posledních měsících před volbami nezvládá, je v tuto chvíli hrůzně jasné. Stejný, ne-li větší problém než Topolánek ovšem představují Klausovi pretoriáni, Tlustý, Nečas, Langer, Zahradil, Říman, Bém ad. Působí jako smečka loveckých psů, kterou lovec ponechal svému osudu. Strana se řítí se do volební katastrofy a pokud se sebou něco důkladného neprovede (musela by to být nějaká dalekosáhlá „perestrojka“ a pochybuju, že se dá v tak krátkém čase zvládnout), bude ji dělat další čtyři roky v opozici a s podstatně nižšími preferencemi než dnes.

Zatímco vedení ODS v ouzkostech sní o velké koalici s Paroubkem, vkládá senátor Kubera své naděje do Vladimíra Železného a jeho Nezávislé demokraty. To je ovšem krátkozraké: pokud strana pana Železného získá nějaký významnější počet hlasů (jako že nezíská), získá je na úkor ODS.

Pozemkový fond údajně vydal několik set hektarů půdy v lukrativních oblastech mj. kolem Prahy spekulantům s pozemky. Mezi nabyvateli je prý i známý pana ministra zemědělství Zgarby, který podle MfD a LN spekulativnímu prodeji nedokázal včas zabránit. Pražský primátor Bém to označil za skandální, pan Zgarba pak primátorův výrok za neuvěřitelnou drzost. Pokud se takovéto slovní konflikty nebudou řešit rázným způsobem (např. soubojem na kordy či na pistole, v českém rustikálním prostředí by možná pro začátek stačily facky; tyto techniky vybíjení nadměrné slovní agresivity by měl pan Zaorálek zařadit do svého etického kodexu), stane se česká politická scéna ve velmi dohledné době jednou velkou žumpou a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nebude mít v ruce argumenty pro ždímání pokut z privátních televizí, protože daleko šťavnatější řeči uslyší naše nevinné děti např. v přenosech z Poslanecké sněmovny.

Předvolební kampaň je jistě užitečná věc, a to i tehdy, když se vede osm měsíců před volbami. Nepůsobí však nejlepším dojmem, když zachvátí skoro celou stránku komentářů v novinách, jak se dnes stalo v Právu (výjimkou je jedině článek poslance ČSSD Jičínského, ale dvojrole poslanec-publicista je taky kapitola sama pro sebe). Kohorty socdem publicistů vede dnes do útoku místopředseda Sobotka. Je něco jiného, když je list levicově orientovaný, a něco jiného, když působí jako propagandistický materiál jedné partaje.

V průzkumu, který pro MfD prováděla na téma komunisté agentura Median, byly v oddíle „Byl jste členem KSČ(M)“ uvedeny podotázky jako: v KSČ(M) byla má manželka nebo můj manžel, můj syn nebo má dcera, mí rodiče. Pro Kristovy rány, jaký smysl mají takové dotazy? Pravda, pokud muž není pod pantoflem, může své choti členství důrazně rozmluvit (tím nechci obhajovat domácí násilí), totéž platí o dětech, dokud nad námi nezískají fyzickou převahu. Ale co si počít s rodiči?

Podle MfD vyhlásily muslimky ve Španělsku globální džihád mužské nadřazenosti. Mohamedánská forma feminismu bude asi o hodně drastičtější než ta evropská.

Policie dopadla velmi podnikavého pytláka, takto pracovníka Zbrojovky Brno, který si během mnohaletého zaměstnaneckého poměru v tomto podniku pořídil na černo solidní zbrojní arzenál. Dopaden byl ve chvíli, kdy ho přestalo bavit střílet jen němé tváře a přeorientoval se na své bližní. K tématu se ještě vrátíme.

Čtvrtek 3. listopadu: „Pozdě, ale přece“, komentoval premiér Paroubek Klausovo rozhodnutí jmenovat dr. Ratha ministrem. Pan Paroubek by si měl odpustit podobné řeči, sám se přičinil o vznik zcela nesmyslné situace, kdy na Hradě ležely dvě různé žádosti o jmenování ministra zdravotnictví. Kromě toho bylo úplně jasné, že v okamžiku, kdy se dr. Rath vzdá své funkce v ČLK, prezident ho jmenovat bude. Prostě proto, že mu nic jiného nezbývá.

Premiér Paroubek vkládá do dr. Ratha velké naděje a chce ho nejspíš učinit volebním maskotem ČSSD. nevím, kolik hlasů je ten člověk schopen přinést sociálním demokratům, zatím jsem nepotkal nikoho, komu by byl sympatický. Pokud jde o jeho rodinný život, přibližuje se muslimským zvyklostem: má jednu rodinu formální a druhou neformální (obě formální, to u nás zatím nejde) a jako korektní muž učiní majetkové přiznání za obě své partnerky. Je velmi dobře, že není (zatím) ministrem spravedlnosti, možná, že by u nás začal zavádět šaríju. Jistě, do soukromých věcí pana doktora nikomu nic není, respektive nebylo by, kdyby je takhle nestydatě nestavěl na odiv. Připomíná v tom trochu Miroslava Macka, který kdysi, na vrcholu své politické kariéry, prohlásil své podnikatelské aktivity hrdě za typický střet zájmů. Od té doby má pověst nejcyničtějšího z privatizátorů, ačkoli, upřímně řečeno, skutečným hvězdám tehdejšího divokého českého podnikání nesahal ani po kotníky.

Americký liberální list The Washington Post přinesl zprávu, že CIA prý má v jedné východoevropské zemi přísně tajnou věznici, kde drží a vyslýchá důležité představitele al-Kajdá. V souvislosti s tím se spekuluje o mučení atp. Podle amerických liberálů by dopadení teroristé měli být ubytováni v nějakém objektu hotelové sítě Holiday Inn, vyslýchat by je směli pouze kliničtí psychologové, a to teprve tenkrát, pokud by s tím sami vyslýchaní souhlasili. Americká levice trvá na tom, že jediná myslitelná a morálně ospravedlnitelná válka je ta, která se povede na americkém území. Americké velvyslanectví podle slov ministra Bublana požádalo ČR, zda by nemohla poskytnout azyl několika lidem, kteří byli v minulosti zatčeni pro podezření ze spolupráce s al Kajdá, podezření se nepotvrdilo, jenže se nemohou vrátit zpátky domů – jsou to lidé z Číny a po návratu domů je čeká perzekuce jako řemen. Česká strana prý žádost rezolutně odmítla. Nevím proč, je to bezohledné i k těm lidem: mají být posláni domů k utracení? Podle místopředsedy „Langera bylo odmítnutí správné, protože by takový krok znamenal velké mezinárodně politické a bezpečnostní riziko. Jen proboha nic neriskovat!

Česká televize opravdu chystá gorilí show. Bude se jmenovat Odhalení a bude ní vystupovat gorilí párek a jejich robátko. Akce proběhne pod dohledem patnácti nepřetržitě snímajících kamer a mikrofonů od listopadu do půlky ledna. Už se těším na to, co tomu, co zachytí kamery a mikrofony, řekne Rada pro rozhlasové a televizní vysílání: obávám se, že ač ta nešťastná zvířátka neumí mluvit, bude proti jejich reality show ta lidská podívanou pro mateřské školky.

Rodící se německá koalice prý (podle listu Die Welt) hodlá zřídit v Berlíně památník připomínající vyhnání (v Právu píšou vysídlení) Němců ze zemí střední a východní Evropy po druhé světové válce. Zpráva pracovní skupiny, jež to má na starosti, nemluví přímo o Centru proti vyháněním. Pokud má jít o památník pouze vyhnaným Němcům, je to dobře. Nikdo nebrání např. Polákům, aby si postavili doma památníky svým vyhnaným, pokud je ještě nemají. Problém Ccentra proti vyháněním byl v tom, že se měl týkat zároveň Němců a všech dalších vyhnanců. Jako by Němci chtěli mluvit i za ně. Z tohoto hlediska protesty Poláků chápu. K novému projektu nemohou říci ani popel – respektive mohou, ale příliš si s tím nepomohou.

V Praze na Skalce otevřeli nový hypermarket Tesco. Při té příležitosti prodávali mj. digitální fotoaparáty za třetinovou cenu. Zájemci převrhli pult v oddělení a vedení muselo přivolat policii. Rabování a znásilňování prodavaček prozatím, jak se zdá, zabránili. Tescu se podařila jakási neobratná nápodoba velmi pěkného filmového experimentu Český sen (teprve teď mu začínám přicházet na chuť). Bohužel, toto byla v pravém slova smyslu reality show: nikdo to nearanžoval.

Paní Laďka Bauerová, zjevně osoba se zbytnělým sociálním a antirasistickým smýšlením, píše v Lidových novinách o pozadí nepokojů na pařížských předměstích: „…Francouzi si ponechali svá krásná historická (a pro chudší vrstvy cenově nedostupná) města a pro ty méně solventní postavili bezduchá betonová monstra jako Clichy-sous-Bois.“ Oč je to u nás sociálně spravedlivější: bezduchá betonová monstra jsme si za totáče postavili sami pro sebe.

Pátek 4. listopadu: Podle volební prognózy agentury Factum Invenio ztratila ODS proti předchozímu průzkumu 5% a vede před ČSSD (které přibylo skoro 5%) už jen o 1 procento. Spolu s KSČM by sociální demokraté měli v poslanecké sněmovně pohodlnou většinu 109 mandátů (jen o dva méně než nyní) a mohli by si dovolit faktickou koalici krytou „menšinovou“ jednobarevnou vládou. Komunisté proti září asi 2% ztratili, lidovci něco přes 2% získali. Výsledky průzkumů této agentury často působí jako karikatura skutečného stavu, ale i karikatura má svou vypovídací hodnotu, leckdy možná větší než „realistický“ portrét. ODS se zjevně nedokázala vypořádat s Klausovým faktickým odchodem, nemá ho kým nahradit a Klaus přitom stranu „z pozadí“ řídit nemůže, aniž by to pro ni znamenalo volební pohromu. Navíc už nemá co říci, jeho politická koncepce se docela vyčerpala.

Obvodní konference ČSSD v Praze 13 nominovala na lídra pražské kandidátky strany Jana Kavana, jehož přijel podpořit ze žďárských hvozdů sám Miloš Zeman. Miloš Zeman se v rozhovoru pro Právo pozitivně vyjádřil i o ministru Jandákovi a o novopečeném ministru Rathovi. Zdá se, že ten, kdo chce dnes a v budoucnu hrát v ČSSD nějakou významnou roli, se bez požehnání vysočinského poustevníka neobejde.

Václav Havel poskytl rozhovor slovenským novinám Sme. Je obdivuhodné, s jakou vytrvalostí a tvrdohlavostí dokáže být náš exprezident už patnáct let „mimo mísu“. K věci se vrátíme.

Exeurokomisař Telička „zatím“ odmítl Paroubkovy námluvy. Prý by nemohl "působit v politickém subjektu nebo v exekutivě, která by byla podporovaná ve větší či menší míře komunistickou stranou". Což ho šlechtí, bez ohledu na jeho komunistickou minulost: pan Telička je navíc jistě realista a dobře si spočítal, že volební lídrovství je holub na velmi, velmi vysoké střeše.

Polská Občanská platforma zdůvodnila svůj odchod do opozice tím, že ji PiS přehlasovala ve spojenectví se Sebeobranou a Ligou polských rodin. Je to důvod víc než pádný. Stejně by našim koaličním pidimužům mělo vadit, že je sociálně demokratický Gargantua soustavně přehlasovává s komunisty. Věcně je to tatáž situace. Jsem přesvědčen, že pokud se PiS a jejím vykutáleným spojencům nepodaří Polsko v dohledné době úplně rozvrátit, nemůže Občanská platforma na svém zásadním postoji tratit.

Ředitel hradní legislativy Bárta napsal dnes v Právu: „Pak prezident republiky dne 20. října obdržel, v souladu s příslušným ustanovením ústavy, návrh předsedy vlády na jmenování nového člena vlády a jeho pověření řízením ministerstva zdravotnictví. Prezident na základě tohoto návrhu jmenování neuskutečnil a v tisku následovala vlna komentářů. V nich zazněly snad všechny myslitelné názory, unikla však prostá a rozhodující skutečnost, že prezident může takovémuto návrhu předsedy vlády -stejně jako veškerým jiným právními předpisy předvídaným návrhům - vždy vyhovět jen tehdy, je-li návrh věcně způsobilý k tomu, aby byl uskutečněn. V daném případě tomu tak nebylo, protože prezident shledal, že pozice prezidenta ČLK svou povahou odporuje výkonu funkce ministra, tudíž podle ústavy tyto dvě funkce jedna a tatáž osoba nést nemůže. Toto posoudit je povinností a odpovědností prezidenta a názor samotného zamýšleného člena vlády v tom hraje pramalou roli. Takzvaný střet zájmů je třeba od tohoto odlišit. Střet zájmů je upraven zvláštním zákonem, který míří na věci v tomto srovnání poměrně prozaické, v oblasti jen podnikatelské a výdělkové. Příslušný zákon počítá s tím, že takovýto střet zájmů okamžikem jmenování do funkce prostě nastat může, a ukládá jej následně a neprodleně odstranit.“ To je řečeno velmi precizně, škoda, že taky velmi opožděně. Hrad s tím měl přijít hned poté, co prezident odmítl Ratha jmenovat. Toto přesné zdůvodnění je věcí prezidenta, nikoli publicistů, a nemělo se objevit „v komentářích“, ale měl ho vyjádřit prezident.

A když už jsme u prezidenta. Přijde pozdravit nejen sjezd ODS (to by bylo možné při jeho sepjetí se stranou, které kdysi vdechl život, pochopit), ale i na lidovecký sjezd. Pak by ovšem měl chodit na všechny sjezdy. Není prezidentem budoucí vládní koalice (nad jejíž existencí se nyní vznáší velmi chmurné otazníky), ale České republiky.

Obě moje ženy o sobě vědí, prohlašuje s hrdostí nový ministr zdravotnictví. Ke zprávě se vrátíme.

Vláda se rozhodla vykoupit vepřín v Letech, aby tam mohl být zřízen důstojný památník romských obětí holocaustu. Bourání továren za účelem budování památníků je ovšem zdůvodnitelné jen událostmi z doby druhé světové války. Nikdo neodsouhlasí demolici Severočeských tukových závodů v Ústí nad Labem za účelem uctění Němců zamordovaných po výbuchu muničního skladiště v roce 1945, ani závodů, kde v padesátých letech pracovali – a taky umírali - političtí vězni komunistického režimu. (Ve Frýdku-Místku, kde socialisticko-komunistická většina zastupitelstva odmítla odsouhlasit umístění pamětní desky obětem komunismu na budově radnice, to budou řešit tak, že deska bude sundávací, až získá většinu pravice, pověsí ji, až se k veslu dostane levice, zase ji sundá; nápad hodný bobra vyčůranosti). Uctít oběti holocaustu je samozřejmě v pořádku, bourat kvůli tomu továrny je hovadina. Modleme se, aby se tímhle způsobem nedala zproblematizovat boleslavská Škodovka.

Petr Pithart uveřejnil v Lidových novinách článek o ústavě a jejích interpretacích. Ačkoli nepochybně jako obvykle míří na Klause (Klaus a jeho spojenci jej totiž od roku 1992 soustavně připravují o nejrůznější prebendy) a ačkoli jeho odpor k „dohadování o tom, co ústava znamená, přes média“ vlastně znamená skrytý požadavek jakési cenzury, v jedné základní věci má pravdu. Ve společnosti, ve které neexistuje jakási elementární dobrá vůle, jsou zákony k ničemu. Nelze stvořit žádný zákon, který by mohl být k něčemu v situaci, kde tato elementární dobrá vůle chybí. Podle této elementární dobré vůle se pozná civilizovaná společnost. U nás její poměrně málo.

Sobota 5. listopadu: Události se věnují zahraničním tématům jen výjimečně a spíš okrajově, nepokoje ve Francii však už nabyly takových rozměrů, že je těžké o nich neztratit ani slovo. Mládež z „převážně chudých přistěhovaleckých vrstev“, jak píše Právo, ničí automobily, podpaluje mateřské školky a policejní stanice a zápasí s policií. Novináři to s nimi nemají lehké – reportérům maďarské televize rozmlátili auto, slovenský kameraman měl kliku, ukradli mu sice kameru, ale s autem se mu podařilo na poslední chvíli ujet. Je příznačné, že se v činnosti mladých přistěhovalců snoubí, jak to v revolucích bývá, prvky bojovně destruktivní (ničení automobilů) se sociálně podpůrnými (kradení televizních kamer). Zdá se, že si Francie svou distancí od amerických imperialistů a ďábla Bushe příliš nepomohla: tohle je možná ještě horší než teroristické atentáty, ve vládě soupeří radikálové (ministr vnitra Sarkozy) s umírněnými (premiér de Villepin), bojuje se ve skutečnosti o budoucí prezidentský post a Sarkozy má namále, v pozadí se směje Le Pen s líbivými zásadními návrhy (výjimečný stav). Le Pen má kliku, nehrozí mu, že by je v této chvíli mohl nebo dokonce musel realizovat, a tak mu nepochybně jen stoupnou preference. V Lidových novinách dnes napsali: „Podle politiků ale události posledních dnů naznačují, že v tomto případě nejde o protesty nezávislých skupinek mladíků, ale o organizované gangy. "To, co jsme viděli... nebylo v žádném případě nic spontánního. Bylo to totiž perfektně zorganizované. Teď se proto snažíme zjistit kým a jak," uvedl ministr vnitra Nicolas Sarkozy. Úplně odlišný názor má však starosta předměstí Aulnay-sous-Bois. "Všichni nejsou výtržníci. Někteří prostě jen vyrazí ven pro zábavu. Místo hraní na playstationu se připojí k potyčkám s policií," citoval list Liberation Gerarda Gaudrona. "Za několik dní se zase vrátí do normálního života." Nemyslím, že by oba názory byly až tak odlišné, známe to i z těch kraválů, které jsme zažili tady („protesty proti globalizaci“, Czech Tek). Vždycky existují davy nadšených hejlů, připravených se poprat s policií, tu a tam něco rozflákat (a při té příležitosti třeba i vykrást nějaký ten obchod), a pak skupinky darebáků, které tyhle davy (jež by samy o sobě nebyly příliš škodné) šikovně manipulují.

Prezident Klaus jmenoval dr. Ratha ministrem bez zbytečných formalit, což zcela odpovídá povaze situace i dr. Ratha samotného. Paroubek a Rath pak trousili na tiskovce drzé řeči, mají důvod k radosti, oba dosáhli svého. Podle Práva představenstvo ČLK zrušilo „usnesení“ o pozastavení činnosti dr. Ratha (zřejmě jde o stavovský předpis č. 21), ČLK bude až do mimořádného sjezdu řídit dr. Fousková „v běžných věcech“, zatímco „o všech rozhodujících záležitostech bude rozhodovat představenstvo komory“. V Organizačním řádu ČLK se ovšem praví, že „pokud prezident komory z vážných důvodů nemůže vykonávat svou funkci, zastupuje ho viceprezident v plném rozsahu“. Jde tedy o další nestydatou potěmkiniádu, kterou dr. Rath zastírá, že ve skutečnosti zůstal prezidentem ČLK, jen se stal jaksi neviditelným.

Premiér Paroubek se hodlá zasadit, aby etický kodex poslance, který sepsal předseda PS Zaorálek, povinně podepsali všichni kandidáti ČSSD pro červnové volby. Poslanec Koudelka se vyjádřil odmítavě: „Poslední kodex, se kterým jsem se seznamoval, byl na gymnáziu morální kodex budovatele socialismu“. Panu Koudelkovi, představiteli nacionálně kryptokomunistického křídla v ČSSD, zjevně ten druhý kodex zabral v RAMce (za mých časů se říkalo „v operační paměti“) tak velký prostor, že se mu tam už žádný jiný nevejde. (Tím nechci hájit výstřední nápad pana Zaorálka).

Václav Havel se po svém odstavení z funkce zřejmě z žárlivosti na svého nástupce dočista pominul. Sešel se neformálně s premiérem Paroubkem a oba dva si o sto šest mazali med kolem úst (prý by – zjevně na rozdíl od dnešní situace – v nejvyšších ústavních funkcích spolu neměli žádné problémy.) Přitom to, co nám Paroubek po volbách chystá („menšinová vláda talentů“, na způsob „vem dvě třetiny sociálních demokratů a pak tam vraž třetinu nestraníků s liberálnějšími názory, a to všechno pak bude vládnout za tiché podpory komunistů“) je velmi podobné tomu, co teď realizují v Polsku „kačeři“ (z hlediska stoupence liberální demokracie jsou KSČM na jedné straně a Liga polských rodin či Sebeobrana na straně druhé podstatně rozdílné jen na úrovni jakéhosi ideologického folklóru). Pan Paroubek má zjevně plán, že ČR vnitropoliticky upraví (do ruda) ve spolupráci s komunisty, kdežto zahraničněpoliticky ji bude stabilizovat (směr Západ) ve spolupráci s ODS. Myslí to opravdu vážně?

Eouroposlanec a stínový ministr zahraničí ODS Zahradil prohlásil, že výsledky předvolebního průzkumu agentury Factum Invenio nemá cenu znevěrohodňovat, je to prý „signál, který o něčem svědčí“. To je jistě pravda, zároveň výroky pana Zahradila (polemizuje s předsedou strany i s místopředsedou Nečasem) taky svědčí o něčem, co propad preferencí ODS pěkně dovysvětluje.

Podle ČTK (cituji dle Práva) se „maďarský socialistický premiér Ferenc Gyurcsány … včera jménem státu omluvil za krvavé potlačení protikomunistického a protisovětského povstání v roce 1956“. Tuto informaci by možná bylo dobré o něco doplnit: bez ohledu na postkomunistický charakter maďarských socialistů je dnešní maďarský stát k tomu kádárovskému v podobném vztahu jako Česká republika k Protektorátu Böhmen und Mähren a působí to podobným dojmem, jako kdyby se premiér Paroubek omlouval národu za vyhlazení Lidic. Taky není pravda, že by maďarské povstání bylo utopeno v krvi sovětskými tanky, nýbrž je pravda, že bylo utopeno v krvi ruskými tanky. A konečně, o život při povstání nepřišly stovky, nýbrž tisíce Maďarů (řádově stovky byly po potlačení revoluce popraveny). Jinak je hezké, že si aspoň jedny české noviny na poslední chvíli všimly výročí maďarské revoluce: 4. listopadu 1956 zaútočily ruské (žádné sovětské!) jednotky na Budapešť a velká maďarská města a během několika dní hlavní ohniska povstání zlikvidovaly (továrny v dělnické čtvrti Csepel se držely skoro týden a vzdaly se teprve po leteckém bombardování). K tématu se vrátíme.

Předseda ODS Mirek Topolánek poskytl MfD pozoruhodný rozhovor. Tvrdí v něm (poté, co ODS pod jeho vedením dlouhodobě praktikovala politiku „nulové tolerance“), že s Paroubkem „je nemožné se domluvit, protože ten člověk nekomunikuje“. Jeho slavné úlety (Evropská ústava coby „shit“, noc dlouhých nožů atd.) zavinili prý vesměs novináři. A tak nejpodstatnější informace, kterou si čtenář z interview odnese, je, že správně ostravsky se neříká „chlap s gulami“, nýbrž „chlap s kulama“. Nedovedu si představit, jak chce s tímhle člověkem ODS vyhrát volby.

Pondělí 7. listopadu: Dnes bychom, kdyby nebylo listopadu 1989, oslavovali (tedy ne my, ale ruská kolonie zvaná ČSSR) výročí VŘSR (pro mladší generaci překládám do češtiny: Velká říjnová socialistická revoluce). Kdo si na to ještě vzpomene? Od letoška už ji neslaví ani Rusové. Nová doba má jiné starosti.

Například to, co se děje ve Francii. Nepokoje se rozšířily na řadu dalších měst, pár aut už shořelo v centru Paříže. Něco se odehrálo už i v SRN, v Brémách. Člověk by z toho mohl mít zlomyslnou radost (odplata francouzské politice za dlouhodobě skunkovskou politiku vůči USA), kdyby nehrozilo, že nepokoje zachvátí celou Evropu a budou provázet naše všední dny. Pokud se francouzským úřadům nepodaří najít účinnou protizbraň proti řádění malých guerillových skupin, které nejsou organizovány z nějakého centra, pracují tak říkajíc paralelně a udržují mezi sebou jen nejnutnější kontakt pomocí výdobytků moderní techniky: mobilů a internetu (model Al Kajdá!), skončí dlouhý evropský mír rozvratem. K provádění tak primitivních ničivých akcí není zapotřebí žádná moc vypracovaná ideologie a organizace, a policie je skoro bezmocná. K jejich zabrzdění je ovšem zapotřebí ideologie, postavená na sebevědomí. České noviny odprava doleva připomínají ve způsobu, jak referují o nepokojích, Rudé právo za totáče. Kritizují necitlivou a málo vstřícnou sociální politiku evropských zemí a myslí tím pochopitelně ty ostatní, ne nás (nás se to přece zaplaťpánbůh zatím netýká). Možná, že se dá dělat vstřícnější a zároveň praktičtější politika než jen vrážet horem dolem peníze do lidí, kterým se nechce pracovat, protože to neodpovídá jejich navyklému životnímu stylu; ale napřed je třeba uklidnit situaci, což se bez násilí bohužel neobejde. Appeasement a sebekritické kňučení si výtržníci vyloží právem jako slabost. Teď není otázkou dne, zda se v Evropě podaří vytvořit sociální ráj na zemi, ale zda se Evropě podaří zachránit holou existenci. Idea multikulturality, jak se zdá, na to nebude sama o sobě stačit.

Pavel Verner napsal v Právu: „Myslím, že je sebeklamem lovit vysvětlení francouzské krize jen v sociálních vodách. Označovat sociální situaci potomků všech přistěhovaleckých rodin ve Francii za zoufalou nelze v zodpovědném stavu mysli. Kdo hledá skutečné zoufalství, ať nahlédne do Středoafrické republiky, Súdánu, do Pákistánu či Bangladéše. Nezaměstnaní francouzští muslimové mají aspoň střechu nad hlavou, jídlo i ošacení. Zoufale jim chybí hlavně životní program.“ Jenomže životní program si člověk musí vytvořit sám. Stát mu ho nedá, není od toho – aspoň ten demokratický ne.

Dr. Rath jde tvrdě po ředitelce VZP Musílkové. Má prý dny, nanejvýš týdny k zastavení zadluženosti VZP. Za těchto okolností bych, být ředitelkou Musílkovou, odstoupil. Je lepší odejít sám než být potupně vyhozen. Rath se jí sice asi sám zbavit nemůže (rozhoduje o tom vláda), ale za těchto okolností si jistě prosadí svou. Aby zdravotnictví fungovalo jinak než jako státem řízená mašinerie, měla by ovšem VZP mít jakousi autonomii. Rathovi jde jen o návrat k monopolizaci bolševického typu.

Premiér Paroubek se zatím úporně snaží dosáhnout konsensu o penzijní reformě i s KSČM. nevím, proč by záklon musel vzniknout do voleb a proč by musel mít podporu všech parlamentních stran. Premiér má zřejmě ambice obnovit Národní frontu.

Vojenský pilot Bryks, účastník zahraničního odboje a vězeň komunistického režimu (zemřel v roce 1957 v komunistickém lágru), nebyl dosud plně rehabilitován. Rehabilitační soud mu totiž v roce 1991 potvrdil trest za zběhnutí v roce 1949 (!!). Co to proboha znamená?

Úterý 8. listopadu: noční gerilová válka ve Francii má první oběť na životě. Poprvé se taky střílelo. Nepokoje se pomalu přelévají do Belgie a do Německa. Srovnávání s Alžírskem v padesátých letech nebo dokonce s Irákem je ovšem nevěcné. Většinová populace nakonec uplatní svou velkou početní převahu. Otázka je pouze, za jakou cenu se to stane. Váhavý postup demokratických vlád otvírá příležitost pro populisty. Appeasement má své meze: pokud bude mít veřejnost pocit, že kvůli nečinnosti státních orgánů je bezprostředně a nesnesitelně ohrožena, bude zle.

Unie francouzských islámských organizací vydala „fatvu“ (pokud tomu rozumím, je to něco jako klatba), v níž vyzývá kraválisty, aby přestali s násilím. Zafunguje na násilníky nepochybně stejně jako účinkuje zaříkávání na rakovinu. Předseda Unie pan Lhaj Thami Breze zároveň prohlásil: "Naši přistěhovalečtí bratři v Paříži a Francii musí mít možnost žít v podmínkách, v kterých lze žít důstojně a jako lidská bytost." To znamená nejspíš jako průměrný Francouz. Požadavek je nedůsledný: důsledné by bylo požadovat to pro celý chudý svět. Konec konců ani nám se nedaří jako průměrným Francouzům, taky bychom měli mít možnost žít v podmínkách, v kterých lze žít důstojně a jako lidská bytost. Je zjevné, že evropská společnost nemá sílu ani možnost vyhovět těmto požadavkům. Nezbývá jí, než hledat sílu, jak se jim bránit. To znamená hledat přesvědčivé a pravdivé důvody, proč jsou podobné požadavky nestoudné. Jako že nestoudné jsou.

Proběhla další kapitola v nikdy nekončícím procesu integrace pravice. Kasl a Zieleniec se dohodli, že utvoří společnou stranu pod názvem SNK-ED (pod touto značkou společně kandidovali do Evropského parlamentu a získali 11 procent hlasů). Zieleniec bude ve straně jedničkou, Kasl dvojkou. Před oběma chlapíky stojí nyní velmi náročný úkol: přesvědčit 72% lidí, aby k volbám vůbec nechodili (tolik voličů ignorovalo volby do EP). Pak budou mít šanci na slušný výsledek. Věřím, že se to pp. Kaslovi a Zieleniecovi povede a držím jim palce.

Podle CVVM na „žebříčku popularity“ předstihl ministr kultury Jandák premiéra Paroubka, který ztratil 4%. Na žebříčcích tohoto typu houby záleží, ale možná, že výsledek signalizuje jakousi nespokojenost veřejnosti s Paroubkovým protežováním dr. Ratha a se způsobem, jak Rath a Paroubek jednali s prezidentem. Pokud ano, projevila česká veřejnost jakýsi cit pro slušnost. Pozoruhodné je, že Klaus žebříček vede s podporou 65%, ale tuto důvěru má jako osoba. Prezident jako instituce se podle téže agentury těší podpoře 71%. To je divné: dá se soudit, že podle respondentů Klausovi zbývá ještě 6%, aby dorostl svému úřadu. Novopečený předseda KSČM Filip si jen tou volbou pomohl o 5% a těší se důvěře čtvrtiny populace. Mladá fronta Dnes se ho pokouší kompromitovat poukazem na to, že zaměstnává bývalého estébáka. To je ale pro přívržence pana Filipa spíš doporučení.

Předseda KDU-ČSL Kalousek láká ke kandidatuře do Poslanecké sněmovny někdejší hvězdu pop-music Marii Rottrovou. Vypadá to, jako by se s Paroubkem trumfovali v laciném populismu. KDU-ČSL na tom není dobře, vsadila na Topolánmkla a zdá se, že se sekla. Přijde nakonec na řadu i cirkus Berousek a jeho cvičení medvědi?

Středa 9. listopadu: Kravalisté ve Francii se soustřeďují na symboly státní moci: nemocnice, kostely a školy. Je to příznačné. Nechápu, co se změní, když se jim poskytne větší sociální zázemí. Podle francouzského ministerského předsedy musí stát zlepšit situaci obyvatel problémových čtvrtí, sužovaných nezaměstnaností, špatným školstvím a dalšími problémy - jenže ty lidi vede zjevně nezřízená nenávist ke všemu evropskému. Mají úplně jiný žebříček hodnot než my, a přijít na to, co s tím dělat, nebude vůbec jednoduché. Představa, že když se do nich vrazí další peníze, přizpůsobí se, je příliš jednoduchá a zjevně nefunguje. Je vůbec jejich „integrace“ možná? A jak se zabrání vzniku ghett, jsou ghetta opravdu jen sociálním problémem, nevznikají tak, že ti lidé drží při sobě a že na tom navíc až do určitého okamžiku není nic špatného? Že zakazovat jim to by omezovalo jejich svobodu? Navíc není to tak, že když se do určité lokality přistěhuje jisté množství imigrantů, stěhují se starousedlíci rychle pryč? „Rázná řešení“, jak si je představují jednodušší mozky, jsou zase neproveditelná, protože se stejnou, ba větší měrou dotknou i většinové populace. Přesto je v tuto chvíli klíčová záležitost, aby stát dokázal, že je schopen se bránit a prosadit. Daniel Cohn-Bendit oplývá sympatiemi k výtržníkům, ale podléhá určitému klamu: ať už byli revolucionáři jeho typu v šedesátých a sedmdesátých letech jacíkoli, nezapalovali školy, kostely a nemocnice. V MfD zase píší „ministr, sám syn imigranta“, přičemž jde o imigranta z Maďarska. To je dobré, mezi Maďarskem a Marokem není žádný rozdíl, asi proto, že obě země začínají na „m“.

Skandál kolem Pozemkového fondu a ministra Zgarby nabývá takových rozměrů, že se premiér Paroubek zjevně chystá Zgarbu obětovat. Bylo by nespravedlivé nevidět, že odpovědnost jde napříč politickými stranami. Nápad nakupovat půdu jako zemědělskou a prodávat ji jako stavební parcely je přitom jednoduchý jako Kolumbovo vejce: připomíná proměnu vody ve víno v Káni galilejské, jenže doba zázraků už minula a pan ministr má do Ježíše dosti daleko.

Obvodní konference ČSSD na Praze 13, jíž se zúčastnil i Miloš Zeman, nasadila Paroubkovi do pražské kandidátky řadu kukaččích vajec, exministra Kavana, exvicepremiéra Lánského, kterého musel kdysi sám Zeman vyhodit pro neschopnost, a Miroslava Šloufa, který byl schopný až moc a podle toho vypadá jeho image. Paroubek se zjevně vzpírá, je otázka, jak si s nimi poradí. Je to dost zásadní věc: pokud se neprosadí, bude mít ve straně problémy a strana bude mít problémy ve volbách.

Vláda bude dnes jednat o novele zákona o státních svátcích. Ve hře je „MDŽ“ (zda zůstane významným dnem, nebo bude, jak požadují senátoři, ze seznamu významných dnů vyškrtnut) a hlavně ovšem Velký pátek, který senátoři navrhli na státní svátek. Pokud jde o „MDŽ“, je to relikt orientální pokrytecké tradice, podle níž měla být faktická diskriminace žen (v komunistickém Rusku byla nesrovnatelně obludnější než u nás) překryta pokryteckou každoroční ceremonií. Když si ho stát ponechá, vystaví si tím legitimaci. Proti Velkému pátku je mj. ministr kultury Jandák, tvrdí, že se stát „nesmí vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání“. Pan Jandák kráčí ve stopách svého blahoslaveného předchůdce. Jde jednak o to, zda stát vyjde vstříc 30% svého obyvatelstva a uzná tak tradici, která zaplaťpánbůh ještě tu a tam ovlivňuje i jednání těch zbylých 70% (mohamedánů a buddhistů u nás zatím není zase až tak moc, aby si mohli nárokovat právo na vlastní svátky). Ostatně, kdyby pan ministr chtěl být důsledný, musil by nám buď zrušit Vánoce, nebo je překřtít na svátek zimního slunovratu, to by bylo neideologické a vědecké, slunovrat je astronomický jev.

Premiér Paroubek se vyjádřil pozoruhodným způsobem k senátnímu návrhu novely trestního zákona, která obsahuje zákaz propagace komunismu. Prý je to největší nesmysl, který je možno udělat, protože komunisty zažene zase do jednoho šiku a společnost to rozdělí. Nejsem přítelem toho zákona, ale to, co namítá pan premiér, je taky dosti velká hovadina. Ať si nedělá iluze, komunisté v podstatných záležitostech pořád v jednom šiku jsou, nikdo je do něj nemusí zahánět. A je rovněž hezké, že se premiér tak pěkně hlásí k strategii spojit komunisty s nekomunisty do jednoho šiku. Je to oživení projektu Národní fronty z roku 1945, rozdíl je jen v tom, že tenkrát to bylo aspoň částečně vynucené řešení, dnes to sociální demokraté organizují zcela dobrovolně.

V souvislosti s „etickým kodexem poslance“ hodlá předseda PS Zaotrálek prosadit, aby lobbisté byli v parlamentu označeni visačkou s fotografií a písmenem L. To vyvolává dosti neblahé asociace, navíc jak se pozná lobbista od nelobbisty, kdo bude mít na starost kádrování? Budou jako lobbisté označeni taky ekologičtí kverulanti? Měli by, jen by ta cedulka v jejich případě měla být zelená. Pokus nahradit morálku různými výnosy je směšný, neúčinný a inspirovaný naší nevábnou minulostí.

Německý spolkový prezident Köhler řekl v rozhovoru pro včerejší vydání listu General-Anzeiger, že poválečný útěk a vyhnání Němců mají být připomenuty v „evropském kontertu“ (tím má na mysli teorii příčiny a následku, příčina Hitler, následek masové deportace Němců) a tak, aby „nebyly otevírány staré rány“. To je plán jednak nemravný, jednak neuskutečnitelný. K tématu se ještě vrátíme.

Právo informuje, že stále víc lidí u nás není schopno splácet své půjčky. Chápu (mj. byv poučen čtenáři), že jsou věci, např. byt, na něž si člověk dnes prostě půjčit musí. Jenže problémy se splátkami jsou daleko častější u ostatních úvěrů. Článek uvádí, že poměr nesplacených spotřebitelských úvěrů je u nás v přepočtu na obyvatele asi 7,5krát nižší než evropský průměr, jenže zároveň říká, že v zadluženosti zaostáváme za vyspělými státy. Směrodatné by bylo srovnání nesplácených úvěrů k jejich počtu u nás a ve vyspělých evropských zemích.

Čtvrtek 10. listopadu: Už i v Právu přišli na to, že se dr. Rath chystá ovládnout VZP. Asi před čtyřmi dny dal ředitelce Musílkové ultimátum, aby v řádu dní, nanejvýše týdnů něco udělala s dluhem VZP (to je úkol, jaký se dává hrdinům v lidových pohádkách), a dnes, protože to nezvládla (pani Musílková zjevně není pohádková bytost), hodlá na VZP uvalit nucenou správu. Na to má ministr nárok v případě, že pojišťovna neplní základní úkoly. Podobným způsobem komunisté v roce 1969 zlikvidovali časopis Tvář, v němž jsem pracoval. Podstata nucené správy je, že ředitel(ka) zůstává sice ve funkci, ale dostane se pod kuratelu jakéhosi říšského protektora, který má právo vetovat všechna její rozhodnutí. Nucený správce je zaměstnancem ministerstva zdravotnictví či financí a nemá žádnou právní odpovědnost za to, co dělá. Stav, navozený jmenováním správce, pojišťovnu dokonale ochromí až do té doby, než se Musílková rozhodne rezignovat, což asi bude brzy. Pak si tam pan ministr prostřednictvím vlády nastrčí některého ze svých kámošů. Pan ministr Rath je nebezpečný člověk, a obávám se, že místo ministra zdravotnictví mu za čas nebude stačit. Připomíná mi (nevím proč) Alexandra Bacha.

Vládní a sociálně demokratický populismus má i svou světlou stránku. Vláda se neodvážila zatrhnout nám křesťanským tmářům povýšení Velkého pátku na státní svátek (zjevně správně odhadla, že další den, kdy se nemusí makat, nebude proti mysli ani našim ateistickým spoluobčanům).

Rada pro televizní vysílání hrozí dalšími masivními pokutami TV Nova a Prima za reality show. Nejde náhodou o plíživý proces postátnění obou televizí pod záminkou prosazování všeobecné mravnosti? Nova i Prima jsou proti tomuto finančnímu teroru úplně bezbranné, z komerčních důvodů si nemohou dovolit ty stupidní pořady nedávat, a tak budou postupně panem Pospíchalem a spol. upokutovány k smrti.

Ministr Zgarba teď pod citlivým tlakem svého premiéra pokračuje v personálních změnách na Pozemkovém fondu. Na pořadu jsou členové prezídia. Odvolává a volí je Sněmovna, ODS i KSČM je pro, problém nebude. Zato bude zajímavé, zda při volbě nového prezídia zafunguje stojedenáctičlenná tichá koalice. Pokud ano, lze to chápat jako generálku na příští volební období.

Vláda jmenovala dr. Veseckou nejvyšší státní zástupkyní. Paní Vesecká navrhuje mj. vytvoření specialistů na zločiny minulosti, a to nejen z období komunismu, ale také na případy týkající se druhé světové války a následného odsunu Němců z Československa. To je ovšem záležitost, v níž je jí třeba držet palec.

Neznámé individuum hrozí (voláním na policejní linku č. 158) ministru Svobodovi tím, že mu vystřílí rodinu a totéž učiní i s ním, pokud do čtyř dnů nezmění svou politiku ke Kubě. Termín je podobný tomu, jaký dal dr. Rath paní Musílkové. Jedná se nejspíš o neškodného psychouše. Kdyby někdo chtěl opravdu ministra odstřelit, nebude mu to vzkazovat předem přes policejní linku.

Nepokoje ve Francii poněkud opadly. Krátkého vydechnutí je třeba využít k tomu, abychom zhodnotili způsob, jak o událostech referují všechny české noviny (dnes je to zvlášť markantní), o ČT ani nemluvě. Na vině jsou podle nich - jak jsme se to od roku 1948 do roku 1989 učili ve škole – sociální poměry. Je pozoruhodné, jak v sobě máme ten bolševismus zadřený. A jak by ne, je to pohodlné, člověk nemusí moc myslet, protože moc myslet je nepříjemné.

V Česku se šíří publikace zpochybňující holocaust a noviny jsou toho plné. Společenská nebezpečnost podobných debilit je podobná, jako kdyby někdo dnes vystupoval s tím, že Rukopis královédvorský a zelenohorský jsou pravé nebo že Slunce obíhá kolem země. Autorům těchto idiotských teorií se poskytuje publicita, které by se jinak, podporováni nanejvýš několika stovkami holých lebek, nedopracovali. Verbální činy se nemají trestat, nadělá se víc škody než užitku.

Paní Chytilová se v Lidových novinách holedbá tím, jak bojovala film od filmu s normalizačním režimem. Zatímco lidé jako pan Menzel a paní Chytilová bojovali, až se z nich kouřilo, jiní si ani neškrtli. Z veřejného vystupování paní Chytilové po převratu mám dojem, že jí ta doba vyhovovala mnohem líp, než ta dnešní: tenkrát byla opravdu šťastná. Pozoruhodná anomálie.

Právě se dozvídám, že ministr Zgarba rezignoval. Na vině jsou podle jeho slov samozřejmě sdělovací prostředky, které proti němu rozehrály špinavou hru, organizovanou z pozadí domácími či cizími imperialisty. Bude třeba jim přistřihnout křidýlka. Stojedenáctka si s tím poradí.

Pátek 11. listopadu: Ministr Zgarba odstoupil, formálně na vlastní žádost, ale je zjevné, že mu nic jiného nezbylo. Premiér Paroubek vyjádřil už před pár dny nespokojenost s malým rozsahem personálních změn v Pozemkovém fondu, přestože se ministr snažil zachránit svou kůži poměrně horlivě (podle Paroubka by nejspíš musel celý Fond srovnat se zemí). Zdá se, že si premiér nutně potřeboval uvolnit ruce pro jiné akce, které momentálně považuje za důležitější. Pro ministra Zgarbu rozhodně nikdo ronit slzy nebude a na jeho místě zasedne Paroubkův oddaný spolupracovník Mládek.

Takovou důležitější akcí může být to, se nyní děje kolem VZP. Ministr Rath na ni uvalil nucenou správu a premiér Paroubek vyzval ředitelku Musílkovou k odstoupení. Rath prý předtím Musílkové nabídl, aby si vybrala mezi odchodem se ctí a s jakousi výslužkou na jedné straně a nucenou správou na straně druhé. Musílková rezignovat odmítla. Nuceným správcem se stal bývalý vrchní ředitel VZP Pečenka: musel odejít z pojišťovny po sérii konfliktů s Musílkovou (a to k 8. listopadu t.r.!!!), je sice „řadovým členem ODS“, alem v ODS (plzeňské) proslul řadou konfliktů, při nichž přišel o pozici. Rath vytýká Musílkové, že pojišťovna investovala do „mramorového paláce“ (bývalý hotel Flora na Vinohradech), zatímco nemocnice jsou ve špatném stavu a pacienti trpí (lehce bolševický argument). Občané se nemají čeho bát (zapomněl jen říci „poctiví občané“, totéž nám v roce 1969 sliboval dr. Husák). Zároveň vychází najevo, že se prý – podle Rathových slov – Musílková mohla dopustit trestných činů, nechce to blíž specifikovat, protože platí presumpce neviny, a že člověk takto zatížený by neměl vykonávat vysokou manažerskou funkci. (Rath podle Práva předal novinářům i dvě policejní zprávy, z letošního roku, zabývající se VZP a její ředitelkou). Kromě toho Rath i Paroubek vyjádřili podezření, že VZP je obchodními smlouvami propojena s ODS (má jít např. o europoslance a místopředsedu EP Ouzkého a stínového ministra zdravotnictví ODS Julínka). Podrobněji se Rath odmítl vyjádřit, protože je zavázán mlčenlivostí, probíhá totiž kontrola. Ozval se (ze své cesty po Indii) prezident Klaus, mluví o demonstraci síly, která ohrožuje pacienty, a o tom, že jde o projev mocenských ambic vlády (pan prezident má ovšem vlastní mocenské ambice, což jeho rozhořčení poněkud devalvuje). Problém je v tom, že „nucený správce“ může činnost VZP úplně ochromit, ale nemůže odvolat Musílkovou. Navrhovat jmenování a odvolání ředitele pojišťovny smí navrhnout jen správní rada pojišťovny, o návrhu pak rozhoduje Poslanecká sněmovna (omlouvám se za nepřesnou informaci v Událostech z minulých dnů). ČSSD a komunisté usilují o to, aby právo navrhovat a odvolávat ředitele měla vláda. Vše je tedy v rukou tiché sociálně demokraticko – komunistické koalice. Musílková teď usiluje svolat správní radu, Rath jí vyhrožuje policií (nucený správce se svoláním Rady nesouhlasí). KDU-ČSL nevidí důvod pro odvolání Musílkové, jenže na KDU-ČSL vůbec nezáleží, všechny trumfy má v rukou stojedenáctka. Propojení věcného problému s politikou a úsilí ho kriminalizovat připomíná nikoli náhodou předlistopadové praktiky. Jde o velmi závažnou věc, která přesahuje oblast zdravotnictví. Proto se k ní ještě vrátíme.

Ústavní soud rozhodl, že majetek, zabavený před 25. únorem 1948, lze vydávat jen podle restitučních zákonů, protože jinak by byly otřeseny právní jistoty. Stejným způsobem se prý argumentovalo v době vydávání Benešových dekretů, což je ovšem otřesné pokrytectví, protože nejen rekvizice německého a maďarského majetku, ale i znárodňovací dekrety právními jistotami důkladně zamávaly. Rozhodnutí se obrací proti těm potomkům šlechtických rodů, kteří se pokoušejí domoci majetku, zabaveného kdysi podle Benešových dekretů, tzv. určovacími žalobami (poukazem na formální nedostatky konfiskace). V českých restitucích jde o to, zafixovat právní jistoty z roku 1945 a očistit je od některých excesů z doby po roce 1948, to je dosti skrovný cíl: pro občany tohoto státu by to měla být znepokojivá zpráva.

Letní eurokomisař Telička odmítl Paroubkovu nabídku na lídrovství na kandidátce ČSSD v Praze. Má svou jistou vybudovanou pozici v Bruselu, proč by před ní upřednostňoval nejisté politické dobrodružství v zemi, která dnes spěje bůhvíkam! Má tentokrát recht.

Víkendový sjezd KDU-ČSL proběhne zjevně zcela v režii Miroslava Kalouska. Lidovecký parník se řítí do katastrofy (aby mohla v budoucnu hrát nějakou významnou roli, musela by tu být strana tak silná, která bude schopna s ní udělat koalici, což je velmi nepravděpodobné), na kapitánském můstku a v restauraci v podpalubí to ještě nezaregistrovali a oslavují. A i kdyby – co vlastně mohou dělat? Jako spolehlivý volební partner se odepsali, silným partnerem se stát nemohou. Partner slabý a nespolehlivý není k ničemu. Čím kdo zachází, tím také schází.

Polská vláda získala důvěru v Sejmu, když ji podpořili katoličtí extremisté z Ligy polských rodin a „sociální nacionalisté“ ze Sebeobrany. Když u nás bude po volbách vládnout ČSSD s tichou podporou komunistů, budou si obě země za chvíli podobny jako vejce vejci – jak říkával kdysi Jan Hanč, od něhož jsme si vypůjčili název Události, dva podobní ptáci, jen každý s jinak vybarvenými brky na ocase. Pro tuto chvíli chce nová vláda zakázat supermarkety a stvořit „korupční superpolicii“ s velmi podezřelými pravomocemi. Ježíši Kriste! „Vrátíme Polsko jeho lidu“, volá pateticky nový ministerský předseda. Z toho jde strach. „Lid“ je přízrak, na nějž se dá svést nebo jímž se dá zdůvodnit jakákoli lumpárna.

Francois Mitterrand prý (cituji podle Práva) v roce 1990 prohlásil: "V co může doufat mladý člověk, který se narodí na sídlišti bez duše, žije v ošklivém domě obklopen dalšími šerednostmi, šedými zdmi a společností, která raději odvrací pohled, než aby zasáhla, když je třeba?" V takové situaci jsou u nás mladí lidé už přes čtyřicet let, měli by teda honem začít zapalovat auta, kostely a školy. Bývalý ministr zdravotnictví Kouchner prý nazval jakýsi svůj článek: „Imigranti mají odvahu, mějme ji my všichni!“ Dovedu si představit, že by dr. David byl např. schopen dospět k podobnému závěru (psychiatři bývají často velmi ovlivněni svými pacienty), v zásadě jde o výzvu k aplikaci domyšleného Marxova výroku: „Filosofové doposud svět jenom vykládali, je však třeba ho zničit!“ (vousatý excentrik byl ovšem nedůsledný a místo „zničit“ napsal jen „změnit“).

Sudetští Němci vztahují svou zpupnou ruku na karlovarské oplatky – a dovolávají se toho, že je začali vyrábět v západočeských lázních jejich předci. Intervenoval za ně v Evropském, parlamentu Bernd Posselt v souvislosti s tím, že ČR žádá, aby bylo uznáno, že jde o označení podmíněné geografickým původem (a nemohli ho používat pro své výrobky potomci vyhnaných). Našinci argumentují tím, že název je vázán na území České republiky (zřejmě podobně jako Sněžka a Milešovka, jen s tím rozdílem, že karlovarské oplatky nejsou součástí krajiny a nevznikly v druhohorách či třetihorách). Zatímco pro našince platí (viz např. restituce), „je třeba vrátit, co bylo ukradeno“, zde zase „je třeba chránit, co bylo ukradeno“. Bylo by věcí elementární slušnosti se smířit s tím, že potomci vyhnaných vyrábějí zboží se stejným jménem.

Sobota 12. listopadu: Ministr Rath obvinil VZP, že prý financovala sepsdání a vydání programu ODS pro oblast zdravotnictví. Akce měla proběhnout takto: VZP uzavřela mimořádně výhodnou smlouvu o spolupráci s Pavlem Hraboněm, který je hlavním tvůrcem zmíněného programu, a z peněz, které obdržel, pak ODS program financovala. Rath vyzval stínového ministra zdravotnictví ODS Julínka, aby dokázal, že to není pravda. Že to není pravda, se samozřejmě nedá dokázat (obvinění má poněkud podobnou strukturu a morální úroveň, jako kdyby mne pan ministr nebo někdo jiný z ČSSD obvinil, že ze své tučné penze hradím náklady na své internetové stránky, podporující sudetoněmecké revanšisty, což není v zájmu státu, který mi penzi proplácí), ale hlavní problém je v tom, že je na panu ministrovi, aby prokázal, že to pravda je, a to se rovněž prokázat nedá. Dále pan ministr obvinil VZP, že platí Hraboňovi za práci, kterou by měla dělat sama (to se dá říci o jakékoli poradenské činnosti) a prezidenta Klause, že se „nechal vtáhnout do politického boje a zasahuje do něho víc, než by se hlavě státu slušelo“ (zdá se, že pan ministr přejal via facti a jaksi v předstihu některé funkce Ústavního soudu). A nepřímo potvrdil, že nabízel Musílkové za odstoupení kompenzaci (prý „nižší post“). Dr. Rath taky do budoucna nevyloučil zvýšení spoluúčasti pacientů na evropský průměr (20-25%). Že něco podobného bude nutné, je dnes zjevné každému. Rámec, v němž to chce pan ministr uskutečnit, je ovšem krajně problematický. K věci se vrátíme.

Kandidát na ministra zemědělství Mládek oznámil, že je několika činnostmi zřejmě ve střetu zájmů a že je tedy ukončí. Právo se ptá, zda bude Klaus postupovat stejně jako v případě dr. Ratha a jmenuje Mládka ministrem teprve poté, co tak učiní. Jenže hradní legislativa dodatečně oznámila, že prezident Ratha odmítl jmenovat proto, že jeho ministrování a zároveň předsednictví v ČLK by znamenalo konflikt s ústavou.

Místopředsedkyně ČSSDF Vaňhová prý podle agentury Nová Čína prohlásila při setkání s čínským vicepremiérem Chuej Lien-kjuem, že zkušenost komunistické Číny „mohou být pro Česko příkladem“, že věří v „posilování družby“ mezi ČSSD a Komunistickou stranou Číny a v „prosazování přátelské spolupráce mezi oběma národy“. Je pravděpodobné, že paní místopředsedkyně, která po našem socialistickém zvyku ze světových jazyků nepochybně ovládá jen pasivně slovenštinu, je v tom aspoň částečně nevinně. To neznamená, že by si ona a ti, co ji budou následovat, neměli před lstivými čínskými komunisty dávat pořádný pozor na jazyk a tu a tam decentně zmínit, co české socialisty od čínských komunistů pořád ještě dělí, pokud ještě něco takového existuje (čínští komunisté se totiž dají snadno subsumovat pod souborný pojem „Marťané“, který před časem tak pěkně použil premiér Paroubek). Do Číny dnes jezdí od nás kdekdo, představuje dosud nebývalý fenomén, hospodářsky úspěšný komunistický stát. Spolupráce s ním je nutná, ale odsud až pocud. Jak docela trefně napsal v Lidových novinách Petr Pešek: „S rudým čínským drakem můžeme vycházet v dobrém. Ale sladkosti mu cpát do chřtánu nemusíme.“

Pavel Máša tamtéž upozorňuje, že se Paroubek po nucené správě uvalené na VZP chystá na pozemkový fond, konsolidační agenturu a podpůrný rolnický a lesnický fond. Dodejme ještě, že také na správní radu VZP, respektive tu její část, kterou nominuje vláda. Přitom jde třeba zdůraznit, že minimálně v případě Pozemkového fondu a Konsolidační agentury bude potřebovat činnou podporu růžovorudé stojedenáctky. Rád si ji zjedná a komunisté mu ji rádi poskytnou. Ovšemže za posty a za vliv.

Bělorusko chystá výrobu vlastního operačního systému pro PC, který má konkurovat „Windowsům“. S podobnými projekty mám svou zkušenost z doby „normalizace“: pracoval jsem dlouhá léta coby programátor. Měl jsem to štěstí, že především na stařičkém počítači IBM 360. Tábor míru a socialismu tehdy ovšem budoval řadu počítačů nového typu, jež měla konkurovat právě řadě IBM. Budování v drtivé většině případů spočívalo v otrockém kopírování a oragnizované loupeži. Nepovedla se ovšem základní věc, to jest funkčnost výrobku. Na přístrojích vyrobených v Rusku se každá úloha zpracovávala třikrát (to znamená nejméně desetkrát, sedmkrát se zpracování ještě před dokončením zhroutilo), a pokud vyšly dva shodné výsledky, považovaly se za správné. Vynikající byly i bulharské disky typu „write-only memory“ (zapsat jste na ně mohli cokoli, ale nikdy to nešlo přečíst). Protože možnosti Běloruska jsou podstatně omezenější než možnosti rudého impéria, bude to nepochybně ještě daleko větší sranda.

Pondělí 14. listopadu: Při volbě předsedy KDU-ČSL získal Kalousek 85% hlasů, jak by ne, když neměl protikandidáta. Měl ovšem smůlu, že se mu tam zviditelňovali účastníci i hosté. Předseda ODS Topolánek kritizoval lidovce za to, že dělají štafáž faktické koalici ČSSD –KSČM, na tom je hodně pravdy. (V hovoru pro Právo Kalousek řekl, že jeho strana spatřuje ve sbližování ČSSD s komunisty riziko ohrožení vítězství demokracie nad komunismem, tak proč u toho proboha asistují?) Svoboda vytkl straně (a samozřejmě v první řadě Kalouskovi) jednostrannou a konfrontační politiku, to je sice samo o sobě taky pravda, ale na tuhle kritiku je dnes už pozdě. Lidovci jsou proti bloku ČSSD-KSČM úplně bezmocní a v tuto chvíli jim asi nezbývá, než se ukalouskovat k smrti.

Většina (54%) lidí podle STEM souhlasí s nucenou správou VZP. To je smutné, zase jsme v menšině. Nucená správa VZP povede k opětnému postátnění zdravotnictví, a navíc se dá čekat, že to bude jen první vlašťovka. 56% lidí si myslí, že za miliardové dluhy si může VZP sama. Nechci zpochybňovat její spoluvinu, ale v zásadě za to můžeme všichni, žijeme si nad poměry a nechceme si to připustit. Zvláštní je jen, že zároveň 59% nevěří, že by se Rathovi mohlo podařit situaci ve zdravotnictví zlepšit. To jsou jakési zbytky realismu, obávám se jen, že lidé si myslí, že se to nemůže podařit nikomu.

Dr. Rath nyní chystá frontální útok na správní radu VZP. Ta se jak známo skládá z 10 zástupců státu, 10 zástupců pacientů a 10 zástupců zaměstnavatelů. Zástupce státu vymění a pak mu už zbývá jen získat maximálně dalších šest hlasů, aby mohl navrhnout odbojnou ředitelku Musílkovou k odvolání (rudá stojedenáctková klaka v PS to bez problémů prohlasuje). Kromě toho ovšem v parlamentu už leží návrh novely zákona o VZP, podle níž by jmenování a odvolání ředitele navrhovala vláda. Pak by s výměnou nebyl žádný problém. Důvodem změny jsou mj. poukazy na nereprezantativnost složení nynější rady - kdo je vlastně kompetentní k tomu, aby zastupoval pacienty a zaměstnavatele? Panu ministrovi by ovšem asi nedělalo potíže stvořit si vlastní SLP (Svaz loajálních pacientů), prostředky, jak se toho dá dosáhnout, jsou nasnadě.

Premiér Paroubek vzkazuje v souvislosti se jmenováním nového ministra zemědělství prezidentovi, aby si udělal pořádek v kanceláři. Zároveň prohlásil, že Klaus bude muset Mládka jmenovat, ať se mu to líbí nebo ne. Klaus si podobná drobná hulvátství vykoledoval, protože měl ambice plést se do praktické politiky víc, než prezidentovi přísluší. Teď zažívá svou faktickou bezmocnost a zároveň pokles vážnosti prezidentského úřadu. Ministr Rath ho před časem nazval vrtošivým staříkem, mimochodem je zajímavé, že stáří je v očích našich mladých štrébrů přitěžující okolnost. U ministra zdravotnictví je to zvlášť nadějné: když budeš remcat, dědku, šup s tebou do krematoria! Jinak si myslím, že způsob, jak pojímají Paroubek s Rathem nikoli Klause osobně, ale prezidenta ČR jako nejvyššího ústavního činitele, je hnusný a pobuřující a svědčí to o nesmírném úpadku politické kultury. Jsem proti zbožnění prezidenta-monarchy, ale prezident by se ze své funkce měl u politiků těšit jisté úctě. Jinak nežijeme v demokratickém státě, ale v chlívě.

Ministr kultury Jandák řekl na rovinu: jemu by nevadila vláda s podporou KSČM. Pan ministr říká zjevně zkusmo to, co si Paroubek netroufá vyslovit. Ostatně lidí, kterým by nevadila vláda s podporou komunistů, je u nás většina. Jandák to prohlásil v Primě a Grebeníček na to reagoval slovy: „Musím konstatovat, že Vítězslav Jandák je frajer.“ Věděl bych o lepším označení.¨

Dr. Rath publikuje v Právu článek s titulkem „Nucenou správou VZP odvracíme chaos“. Je hezké a příznačné, že už přešel na pluralis majestatis.

V Maďarsku vznikla komunistická strana – lépe řečeno přejmenovala se na ni mimoparlamentní Maďarská dělnická strana, pohrobek Kádárovy MSZMP. Je zajímavé, jak komunismus přežívá. Sovětský svaz sice padl, ale s myšlenkou, kterou využil, se Evropa dodnes nevyrovnala. Jen v rauši po „změně systému“ na přelomu 80. a 90. let nějak nebyla vidět její nesmrtelnost.

Ve vládním prohlášení nové německé koalice se na téma vyhnání podle ČTK praví: „koalice (se) hlásí ke společenskému i historickému vyrovnání s nucenou migrací, útěkem a vyhnáním. Chceme v duchu smíření také v Berlíně vytvořit viditelný znak ve spojení s Evropskou sítí Paměť a solidarita s dosud zúčastněnými zeměmi Polskem, Maďarskem a Slovenskem i s dalšími, abychom připomněli bezpráví vyhnání a vyhnání navždy zavrhli“. Východoevropští politici samozřejmě nechtějí do budoucna někoho vyhánět (koho taky, u nás např. existují jen dvě národnostní menšiny, Romové a ruskojazyčná mafie). Chtějí jen, aby se uznalo, že tenkrát to bylo v pořádku. A to uznat ovšem nelze, protože to není pravda, a co není pravda, nemá se uznávat.

Úterý 15. listopadu: Právo někde vyšťáralo, že obstarožní Jana z Arku ODS, příslušnice Klausovy „Staré gardy“ a místopředsedkyně PS Němcová údajně postoupila auto, které dostala ve Sněmovně přidělené do osobního používání, svému synovi. (Ona sama jednak auto neřídí a jednak má ze své funkce navíc ještě služební BMW s řidičem). Němcová se brání tím, že její syn a snacha to auto používají jen tenkrát, když ona potřebuje někam odvézt. Je mi líto, ale nejsem jistě sám, komu to zdůvodnění připadá jako velmi nejapná výmluva. Jak chce ODS vyhrát volby, když její čelní představitelé dávají před veřejností takhle neomaleně najevo svou nenajedenost?

Dr. Rath oznámil, že kontrolorům z ministerstva zdravotnictví, které nasadil do VZP, někdo vyhrožoval. Jedna dáma se z toho zhroutila a nechce už kontrolu dál provádět. Má to pan Rath nějakou změkčilou squadru. Vyhrožovali prý také Rathem dosazenému „nucenému správci“, ale on si z toho chlapsky nic nedělá. Dr. Rath proto ve věci zainteresoval ministerstvo vnitra a policii. Nějak mi to vzdáleně připomíná požár Říšského sněmu. Vyhrožování by se mělo napřed prokázat, jinak je to jen nejapná záminka jak provádět postátnění VZP za přítomnosti opendrekovaných těžkooděnců.

Pan ministr Rath taky vytáhl do boje proti projektu IZIP (jde o lékařskou dokumentaci pacientů na internetu). Na první poslech je to věc docela šikovná, v minulosti, hlavně za totáče, se při přestěhování pacienta nebo při nelegálním útěku od neschopného a sprostého lékaře ke slušnějšímu papírová dokumentace obvykle ztrácela. Rath nyní projekt tvrdě kritizuje (něco podobného prý neexistuje nikde na světě; kromě toho na něj VZP neúčelně vynakládá peníze), má totiž smůlu, že podíleli se na něm lékaři, kteří se angažují v ODS. Ještě před třemi roky ovšem pan doktor Rath zpíval jinak: "Velice rád jsem vyhověl návrhu autorů projektu IZIP, abych napsal pár úvodních řádek k tomuto informačnímu materiálu." Internetová knížka IZIP je prý "technologií 21. století", pokračuje nynější ministr. "Je mi velmi sympatické, že tvůrci projektu získali řadu významných partnerů, kteří nabízí celý balík výhod pro ty lékaře, kteří se budou chtít do projektu zapojit… Stojí za to projekt IZIP podpořit a vyzkoušet." Skoro bych řekl, že dnešní jednání pana ministra je něco, co tu po listopadu 1989 nebylo, a co by mělo silně odporovat i té relativně nízké úrovni politické kultury, jakou tu dnes máme. Pan dr. Rath je jakýsi výsadek banánové diktatury do našeho zatím ještě demokratického politického systému.

Dr. Rath hodlá zítra po dohodě s kolegy vyměnit osm z deseti členů správní rady VZP, které jmenuje vláda. Pak doufá, že rekonstruovaná rada navrhne odvolání Musílkové z funkce a rudá koalice v PS to odmává. Mezi členy rady je i lidovecká senátorka Müllerová. Bratr Kalousek má teď jedinečnou příležitost vyzkoušet si, nakolik jen jeho účast ve vládě opravdu brzdou průniku komunistů k moci. Pokud si nechá líbit odvolání Müllerové a vůbec uplatnění znárodňovacích projektů dr. Ratha, dá veřejně najevo, že jeho řeči o hradbě vůči komunismu jsou jen prázdné fráze.

Ke kandidátce ČSSD pro volby do Poslanecké sněmovny se vyjadřuje řada lidí, mj. i expředseda Zeman. Pro kraj Vysočina doporučuje sociálně demokratickým voličům kroužkovat jména prof. Jičínského a exministra Schlinga, kteří jsou na místech v podstatě nevolitelných. Jak vidno, výsledky voleb budou pro ČSSD produktem jakési živelné, nikým neřízené tektonické činnosti. Václav Havel by mohl mít radost, politické manipulace nejrůznějších šíbrů a šíbříčků bude tolik, že se to nakonec projeví jako chaos, protiklad „ztrnulého stranictví“.

Jan Pelikán píše v dnešním Právu o Kosovu: „Kosovo sice i nadále formálně zůstává součástí Srbska, fakticky je však již od roku 1999 pod protektorátem západních mocností. Bez ohledu na pochopitelné sentimentální vazby a zhruba stotisícovou srbskou menšinu, která zde nadále živoří, je vliv Bělehradu na rozhodování o dalším osudu tohoto regionu zanedbatelný… Kosovo již není otázkou srbské politiky, ale jedním z klíčových evropských problémů. Nic na tom nemění skutečnost, že žádný ze srbských politiků, pokud nechce zcela ztratit popularitu, nemůže tento reálný stav veřejně uznat.“ Oč jsou na tom kosovští Srbové lépe než Maďaři na Slovensku, Ukrajině, v Rumunsku – a taky ovšem v Srbsku! Od Trianonské dohody nejsou ani formálně součástí Maďarska, vliv Budapešti je na rozhodování o dalším osudu zmíněných regionů víc než zanedbatelný a maďarským politikům už dávno nezbylo než tento reálný stav veřejně uznat. Ovšem, Maďarům to patří, nejsou to naši slovanští bratři a naše slovanské bratry v minulosti naopak utiskovali. Jenže co prováděli v minulosti Srbové s kosovskými Albánci?

ODS přibývá členstvo: od roku 1998 jde asi o 7 tisíc lidí a nynější stav je zhruba 23 000, polovina toho, co má KDU-ČSL a čtvrtina současného početního stavu KSČM. Členstvo je pro politickou stranu důležité, jinak se stává zájmovou lobby nezakotvenou ve veřejnosti. Kdysi jsem si spočítal, že česká strana, která by chtěla v relacích odpovídat síle velkých německých stran, by musela mít cca 70 000 členů. Podle politologa Bureše prý do ODS vstupují lidé často s představou, že jim stranická legitimace pomůže v kariéře, protože ODS má šanci vyhrát volby. Podotýkám, že ODS od roku 1998 ještě žádné volby nevyhrála, a pokud všechno dopadne podle toho, jak teď vypadají preference, čeká ji v těch následujících nanejvýš vítězství Pyrrhovo. Kromě toho do všech stran vstupuje část lidí proto, aby jim stranická legitimace pomohla ke kariéře, do ČSSD tím spíš, vždyť je to právě od roku 1998 nepřetržitě vládní strana. Tvrzení pana Bureše se nebezpečně blíží pomluvě.

Středa 16. listopadu: opět je před námi výročí listopadového převratu. Podílel jsem se na událostech před ním a po něm jako člen Demokratické iniciativy, která byla posléze Havlem a jeho kumpány úspěšně a potichu přeřazena do kategorie „neexistující od samého počátku“. Ne že by mne to nemrzelo, ale publicita není to hlavní a nedělal jsem to proto, aby to dnes propírali ve všech novinách. Daleko naléhavější problém je, že to, co se otevřelo 17. listopadem 1989 (a událostmi před ním a po něm) se teď, jak to vypadá, začíná pomalu uzavírat. K moci se dere sestava někdejších normalizátorů a těch, co si zvykli s nimi spolupracovat, protože vlastně jakoby nic jiného nezbývá. Demokratické strany jí dělají štafáž. Na případu VZP je vidět, jak může nastupující mocenská skupina pomalu dostat pod palec to, co jí v roce 1989 vyklouzlo. To, zda se nynější faktická koalice KSČM a ČSSD udrží i po červnových volbách, je zásadní věc. Fundamentalistické iniciativy, jako je ta za zákaz KSČM, jsou jednak nesmyslné a neproveditelné a jednak odvádějí pozornost od tohoto zásadního problému. Nejde o to KSČM zakázat, ale porazit ji ve volbách. Jenže s kým – s ODS, šovinistickou stranou, jejíž demokratičnost je víc než problematická? S KDU-ČSL, která zároveň hlásá antikomunismus a dělá ze zištných důvodů štafáž socialisticko-komunistické spolupráci? S US-DEU, která je na tom stejně a navíc už dávno umřela? Nebo se sociálními demokraty, kteří se jakoby znovu octli v letech 1945-8, nebo ještě o kousek dál, a jsou už teď nedílnou součástí komunisticko-sociálnědemokratického mocenského uskupení? K tématu se pochopitelně vrátíme.

Ministr Rath potřeboval nějak věrohodně okecat před veřejností, proč dnes vede tažení proti projektu IZIP, o němž jsme psali včera, ačkoli ho ještě před třemi roky zuřivě propagoval. Zvolil tu nejjednodušší fintu: byl oklamán, napálen. Je člověk, který se nechá tak snadno napálit, opravdu na svém místě v ministerském křesle?

Před podobně náročným, (i když ne tak exponovaným) problémem stojí náčelníci ODS v souvislosti s paní Němcovou, která údajně dala své poslanecké auto do vínku rodině. Místopředseda Nečas je přesvědčen, že syn paní Němcové jede v autě sám jen tenkrát, když jede pro ni. Škoda, že nemohu udělat anketu na téma, kdo z mých čtenářů tomu věří. Je to zdůvodnění, které měrou věrohodnosti může směle soupeřit s tím, co říká Rath o IZIP (na základě dlouhodobého pozorování si troufnu tvrdit, že drzost je hlavní vlastnost, která oba pány politicky profiluje, a že si v ní navzájem nezadají). Nečas tvrdí, že kdyby si Právo (které o případu psalo) dalo stejnou práci s některými ministry, došlo by ke stejnému závěru. To by ale paní Němcovou ani trochu neomlouvalo.

Ministr Rath pokračuje v akci „sesazení Musílkové“. Teď předložil vládě seznam lidí, jež mají v zasednout jako představitelé státu v správní radě pojišťovny, která navrhne PS (rozuměj rudé hlasovací mašinerii) sesazení ředitelky. Je mezi nimi mj. místopředseda poslaneckého klubu ČSSD a předseda středočeské krajské organizace strany. KDU-ČSL a US-DEU vůbec neprotestují, ačkoli si podporou tohoto nestydatého tažení za státní monopol podřezávají samy pod sebou už tak dost křehkou větev. Paralely s únorem 1948 nejsou úplně od věci. Podle předsedy Kalouska si KDU-ČSL udělá názor, až si vyslechne vystoupení Ratha a Musílkové ve Sněmovně. „Je legitimním právem, aby si ministři nominovali lidi, kterým důvěřují.“ Jak dopadne hlasování ve Sněmovně, kde mají rudí většinu, je naprosto jasné. Kalousek s Němcem na tom v podstatě nemohou nic změnit (i ve vládě by je sociální demokraté přehlasovali). Ale nemusí u toho proboha trpně asistovat!

Několik předních disidentů zaslalo čelným představitelům státu petici, v níž vyslovují nesouhlas s tím, aby byly zpřístupňovány kompletní materiály StB o sledovaných osobách. Umožňuje to zákon o archivnictví z minulého roku. Signatáři namítají, že jde o citlivé věci a že StB si mnoho údajů vymýšlela. Musím prohlásit, že mně osobně přístupnost materiálů vůbec nevadí (koneckonců podepsal jsem taky Chartu77 a hlavně v letech 1987-9 se o mne StB dosti zajímala). Kromě toho jsem přesvědčen, že si StB vůbec nevymýšlela: jen mohla být v některých případech (dosti častých) mylně nebo neúplně informována.

Podle Práva představil Paroubek v Záhřebu přetisk jakéhosi slovníku ze sedmnáctého století, jehož spoluautorem je „pražský benedikt Petr Loderecker“. Co je to „benedikt“?

Zpráva OSN vítězně vyčísluje, jak a kdy koaliční jednotky a irácká armáda porušily během vojenských operací v Iráku mezinárodní právo – mj. tím, když zde obsadily zdravotnická zařízení a zadržovaly lékaře. Velmi by mne zajímalo, co udělalo vznešené OSN v případě bulharských ošetřovatelek, které byly v Kadáfího Lybii obviněny z toho, že úmyslně šířily mezi dětskými pacienty AIDS, při výsleších podle svých vlastních slov mučeny a znásilňovány, a teď je nejspíš čeká trest smrti. OSN velmi často připomíná organizaci, vzniklou na základě historického kompromisu mezi zvířátky a Petrovskými, která je schopná jen účinně napomáhat (a nebo nanejvýš zavírat oči) tam, kde je třeba někoho šoupnout na pekáč.

Alexandr Mitrofanov v Právu píše: „Průzkumy totiž nevylučují situaci, za níž bude moci sestavovat novou vládu soc. demokrat Jiří Paroubek. Ten již řekl, že by preferoval menšinový kabinet své strany s podporou napříč politickým spektrem. Alespoň v jednom, a to zásadním okamžiku, by se však mohl jeho tým opírat pouze o KSČM. Mám na mysli hlasování o důvěře vládě ve Sněmovně.“ To je jistě pravda. A pokračuje: „Prezident v době krize Grossova kabinetu odmítal přijmout demise ministrů KDU-ČSL a vyzýval premiéra, aby s rekonstruovanou vládou požádal Sněmovnu o důvěru. V duchu obdobných aktivit by příští rok mohl třeba oznámit, že vládu závislou na komunistech prostě nejmenuje. Kdyby to udělal, přešla by jeho studená válka s levicí do horkého stadia.“ Co myslí pan Mitrofanov tím horkým stádiem? Občanskou válku?

A do třetice Právo. Vyšel tam komentář Erazima Koháka „Píseň noci 17. listopadu“. Před tímto textem zůstávám stát v němém údivu. Musím říci, že od zmíněného 17. listopadu jsem větší blbinu nečetl. Polemiku považuji za ztrátu času (posuďte ostatně sami) a tak jen jednu poznámku. Exprezident Havel si u pana profesora vysloužil kritiku za tom, že podepsal dopis, solidarizující se s prezidentem Bushem ve věci útoku na Irák. „Hlas lidu mu to nepromine o nic víc, než prominul jeho předchůdcům.“ S tlumočníky „hlasu lidu“ u nás máme bohaté zkušenosti z let 1945 –1989. Zažil jsem jich kvanta. Teď tu máme navíc ještě jednoho, co k nám přibyl z Ameriky.

Zcela neuvěřitelný článek uveřejnil v Lidových novinách Vladimír Bystrov. Týká se posledního člověka, který prý byl u nás z politických důvodů odsouzen k smrti a popraven. Stalo se to v roce 1960. V článku není ani slovo o tom, co ten člověk dělal a z čeho byl konkrétně obviněn. Vzhledem k politické situaci té doby (bolševický režim už nebyl takový pašák jako v padesátých letech) mi připadá nesmírně nepravděpodobné, že by dotyčný nebyl obžalován ze skutku, který měl za následek smrt aspoň jednoho člověka. Pokud ne, proč tedy pan Bystrov zamlčel, o co vlastně šlo?

Pátek 18. listopadu: Podle průzkumu STEM se snížil rozdíl v preferencích mezi ČSSD a ODS (ČSSD má teď 25,6% , získala proti říjnu přes 1%, ODS ztratila skoro 2% a má 30,55). Protože však lidovci klesli na 6,3% (jeden z jejich vůbec nejhorších výsledků) a komunisté sice taky tratili skoro 2%, ale mají i tak 13,6%, měla by v pomyslné listopadové Poslanecké sněmovně „levice“ (komunisté a kryptokomunisté) většinu 103 hlasů. Všechny tři největší agentury (STEM, CVVM i Factum invenio) ukazují stejný trend. Do voleb zbývá ještě víc než půl roku, ale naděje, že by se to nějak výrazně změnilo k lepšímu, je nulová. Ostatně, co by mělo být to „lepší“? Co si člověk může slibovat od ODS s její nesmyslnou emancipační politikou vůči Evropě (rozuměj vůči civilizaci), okázalým cynismem, zálibou v silové politice (přitom právě síla jim právě teď dochází) a útočným šovinismem?

Při ceremonielu kladení květin na Národní třídě volali na Havla „Pane prezidente, vraťte se“, Klaus se setkal s ovacemi, na Paroubka pískali. Ve všech případech tam bylo pár desítek lidí. Připadá mi trochu nedůstojné organizovat takové minidemonstrace.

Ve středu proběhl v Poslanecké sněmovně seminář o listopadovém převratu a jeho důsledcích. Zúčastnili se ho mj. exprezident Havel, místopředseda Senátu Pithart a premiér Paroubek. probíhal pod nevysloveným heslem „všichni na Klause“. Podle Havla je komunistická nomenklatura, která se prý pod Klausovými ochrannými křídly zmocnila našeho hospodářství, ještě horší než komunisté. Podle Pitharta se KSČM domohla svého nynějšího postavení v procesu „divoké privatizace“. Obojí tvrzení je jednak absurdní a jednak směšné, protože je za ním až příliš cítit zhrzený vztek disidentských koryfejů, kteří utrpěli v roce 1992 ve střetnutí s Klausem po zásluze potupnou porážku. Dnes je jim dobrý proti Klausovi i Paroubek, který už docela otevřeně prohlašuje, že mu jde o integraci KSČM do společnosti a o „sjednocení“ společnosti (ČSSD se už jednou s komunisty integrovala, pravda, to byla jiná ČSSD než tahle její operetní nápodoba z roku 1989, zkušenost je zjevně nepřenosná). Havel, Pithart i Paroubek se shodnou v tom, že na zákaz komunistické strany je už pozdě. Jak to myslí Paroubek, není jasné, protože svůj požadavek z počátku devadesátých let zakázat komunisty dnes označuje za stupiditu. Kdy tedy byl podle Paroubka čas na zákaz komunistů? V roce 1921? K tématu se vrátíme.

Předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek prý prohlásil na pietním shromáždění, které vzpomnělo studentů persekvovaných v roce 1939: „Sedmnáctého listopadu 1989 se stalo to, oč studenti v roce 1939 usilovali. Mezi tím bylo padesát let nesvobody.“ S malou časovou licencí (jakési náběhy k nesvobodě začaly zanedlouho po Mnichově) bych s ním souhlasil, v letech 1945-8 tady žádná svoboda nebyla. Ale myslel to tak doopravdy?

Na včerejší protikomunistické manifestaci se sešlo podle Práva několik desítek lidí, podle ostatních sdělovacích prostředků asi tři tisíce. Když se to tak vezme, tři tisíce je vlastně taky několik desítek. Zpráva je podepsaná ČTK a šifrou mma, která asi upravovala cifru uvedenou ve zprávě ČTK. Pokud je tomu tak, chtěl bych šifru mma upozornit, že tzv. vedoucí nuly jsou ty před číslovkou, nikoli za ní.

Ministr Rath prosadil úpravu správní rady VZP. Jsou v ní (tj. v té části, kterou jmenuje vláda) samí členové ČSSD a jeden nestraník (náměstek ministra obrany, zjevně jako odměnu za loajalitu a poslušnost si ho tam prosadil ministr Kühnl). KDU-ČSL bez mrknutí snesla, že z rady byla eliminována její členka, senátorka Müllerová. Kde jsou ty časy, když bratr Kalousek svrhával premiéra Grosse!

Sobota 19. listopadu: Pražská organizace ODS prý počítá s tím, že pokud se po volbách nepodaří sestavit většinovou vládní koalici s KDU-ČSL, bude nominovat na premiérské místo nikoli předsedu Topolánka, ale nynějšího pražského primátora Béma. Bém bude mít za úkol utvořit velkou koalici s ČSSD. Je sice pravda, že mezi Bémem a Paroubkem není zřejmě takové napětí, jako mezi Paroubkem a Topolánkem, a že Bém má na rozdíl od nynějšího předsedy ODS jednoznačnou podporu hradního pána: jenže pokud ODS a KDU-ČSL nebudou mít většinu, budou ji mít ČSSD s KSČM. A pro Paroubka bude daleko výhodnější vytvořit menšinovou vládu za podpory KSČM (a pak z této pozice případně ODS vydírat), než hrát druhé housle v koalici s ODS (není příliš pravděpodobné, že by ČSSD byla po volbách silnější než ODS a že by ČSSD byla slabší než KSČM). ODS pochoduje, stejně jako v roce 2002, neohroženě do slepé uličky. Důsledky budou tentokrát katastrofické bohužel nejen pro ni.

Michael Kocáb s výtvarníkem Šípkem se rozhodli vyvěsit na Hradě vlajku EU. Musím se přiznat: mně osobně trochu vadí, že tam nevlaje – je to sice maličkost, ale příznačná. Šlo o poměrně nevinou zviditelňující aktivitu havlovské lobby. Teď mají být obviněni z pokusu poškodit majetek státu (Kocáb vytáhl štípačky, aby odstranil zámek na mechanismu, jímž se vlajka na stožár vytahuje, ale byv upozorněn příslušníkem Hradní stráže, zase je uschoval do tašky). Navíc Klausův mluvčí Hájek prohlásil, že se jednalo o „sládkovskou provokaci“ a že akce byla „projevem neúcty k státnímu svátku“. To je hysterické přehánění, které bude mít jediný výsledek: Kocábovu a Šípkovu happeningu poskytne větší míru publicity. Havlův i Klausův tábor si bezděčně hrají navzájem do kapsy.

Úřadující předseda ČSSD Sobotka prohlásil, že jeho strana prosadí do voleb ještě 51 zákonů, v případě nutnosti i s KSČM. Oba koaliční trpaslíci se tváří, jako by se nechumelilo. Remcá jen poslanec Karásek a v tomto případě má recht: pokud se sebou KDU-ČSL nechá zacházet jako s hadrem, projeví se to na jejích preferencích ještě výrazněji než teď, kdy se hrozivě přibližuje pěti procentům (Na Karáskově US-DEU nezáleží, o té už je rozhodnuto).

Právo melancholicky vzpomíná na to, jak v roce 1945 přišla ČSR o Podkarpatskou Rus. Mluví v té souvislosti o „okupaci Podkarpatské Rusi Maďarskem“, zřejmě v letech 1938-9. Aniž bych chtěl obhajovat postup Maďarska v té záležitosti, dovoluji si upozornit, že „Zakarpatsko“, obývané z jedné čtvrtiny Maďary, ze zbývajících třech čtvrtin východoslovanským obyvatelstvem, hovořícím jazykem příbuzným ukrajinštině, patřilo od počátků své historie v desátém století k Maďarskému království. Právo lítostivě zdůrazňuje, že „odstoupením“ Zakarpatska (bylo provedeno neústavním způsobem, rozhodla o něm vláda a teprve dodatečně je požehnal parlament, tehdejší českou reprezentaci v tomto případě poněkud omlouvá, že komunistické Rusko si oblast via facti už předtím přivlastnilo) přišla ČSR o téměř desetinu svého území. Již zmínění Maďaři přišli Trianonskou smlouvou v roce 1920 o dvě třetiny svého území a o víc než polovinu obyvatelstva, z toho o tři miliony etnických Maďarů, kteří obývali většinou souvislé pásmo podle hranic zmenšeného Maďarska a byli v tomto pásmu ve výrazné většině. Maďaři jsou na rozdíl od nás smolaři, je to nejspíš tím, že na rozdíl od nás nejsou pod přírody demokrati. Ale ironie stranou: jediným, kdo si může úplně právem naříkat, jsou zakarpatští Rusíni a Maďaři, kteří až do té doby žili celé tisíciletí v západním křesťanském okruhu a přes noc, škrtnutím pera se ocitli v nefalšovaném orientě.

Budoucí německá kancléřka Merkelová podpořila Centrum proti vyháněním, které je kamenem úrazu pro českou a polskou politickou reprezentaci odleva doprava. Její koaliční partner, SPD, prý prosazuje „badatelské centrum“, které by se zabývalo nucenými migracemi jako celoevropským fenoménem 20. století. Projekt SPD je projev vyčůraného pokrytectví. Každý ví, že „nucené migrace“ postihly v minulém století v první řadě Němce, týkaly se v jejich případě určitě víc než deseti milionů lidí a byly prováděny s ohavnou brutalitou. Pokud bude Německo i napříště v této záležitosti provádět politiku appeasementu sousedů (to jest ne v otázce majetkových restitucí nebo návratu vyhnaných, vždyť drtivá většina těch lidí už ani nežije, ale prostě jen v uznání tohoto faktu), bude to mít devastující vliv na vnitropolitickou situaci v SRN. Důsledky pak pocítí i její sousedé.

V rozhovoru s Alexandrem Kramerem prohlásila hlava českých klerikálů, bratr Kalousek, s bezelstnou přímostí: „Gerhard Schröder mohl zůstat kancléřem, kdyby byl ochoten opřít se o extrémní levici. Protože je to demokratický politik, tak ho nic takového ani nenapadlo a raději z té politiky odešel. Já bych si velmi přál, aby stejně demokraticky smýšleli i všichni vedoucí představitelé ČSSD.“ Bratr Kalousek by si to nejen byl přál, bratr Kalousek s tím drze kalkuloval a myslel si, že v ČSSD jsou samí vrození demokraté, s KSČM by se nikdy nespojili, a proto je může bez zbytečných cirátů vydírat. Pan Patroubek ho přesvědčil o opaku: zábrany nemá žádné a vydírat se nenechá.

Pondělí 21. listopadu: Ve sněmovně se prý zítra strhne bitva o nájemné. Koaliční partneři ČSSD a ODS chtějí nájemné zvyšovat rychleji než ČSSD, komunisté pomaleji. Výsledek „bitvy“ bude zajímavý signál ohledně toho, jak v tuto chvíli vypadají mocenské poměry v České republice.

V nedělním Duelu v ČT se Miroslav Kalousek a Vojtěch Filip navzájem vyzývali k omlouvání. Kalousek argumentoval tím, že se lidovci už omluvili za Plojhara a komunisté by měli udělat totéž za Gottwalda. Filip se ovšem za Gottwalda omlouvat nemůže, jednak se mu nechce a jednak by rázem přišel přinejmenším o polovinu voličů. Nehodlá proto „někoho jakoby okamžitě hodit přes palubu“, ostatně lidovecká omluva byla nedostatečná, Plojhar nebyl přece sám. Pan Filip by si zasloužil palmu drzosti. Jednak nemá co být v této věci arbitrem, a jednak, také Klement Gottwald měl daleko do osamělého běžce, navíc Plojhar byl vzhledem kle Klémovi jen ubohý poskok. Spor, v němž na sebe účastníci navzájem halekají „koukejte se omluvit“, je ovšem idiotský, slušný člověk se omlouvá sám od sebe a vynucená omluva nemá žádný smysl.

Václav Klaus nevidí (na rozdíl např. od nás) situaci v ČR nijak dramaticky: pokud ve volbách vyhraje ta či ona strana, nenastane konec světa, on bude výsledky voleb respektovat. „Jsme vyspělou parlamentní demokracií, jsme zemí s pluralismy politických názorů. V tomto obecném smyslu, vyhraje-li ta či ona strana, já to samozřejmě respektuji a nebude tady konec světa. Jsme natolik vyspělá parlamentní demokracie, že sneseme v dobrém slova smyslu ten či onen výsledek…“ Když v roce 1998 ještě opravdu nešlo o nic, troubil Klaus k mobilizaci proti „socialismu“, dnes, když opravdu hrozí rudá koalice, od níž si nelze slibovat nic dobrého, zachovává chladnou hlavu. Vůbec nejsme vyspělá parlamentní demokracie a volební výsledek, zajišťující ČSSD vládu s komunisty v zádech, bude katastrofa.

Prezident se vyjádřil i k událostem ve Francii. Je přesvědčen, že nejde o střet islámu a křesťanství (jak by se někdo mohl střetávat kvůli něčemu tak zpozdilému, jako je křesťanství, že). Svůj podíl na nepokojích má podle něho i ideologie multikulturalismu a sociálního státu, který nemotivuje lidi pracovat, na tom ovšem něco je. Podle Klause bylo lidem „vsugerováno, že mají nárok na dnešní míru bohatství, blahobytu, a dokonce na stále rostoucí bohatství a blahobyt, bez ohledu na to, jaké jsou ekonomické výsledky, a bez ohledu na to, kolik oni sami k tomu přidávají.“

Petr Uhl neuspěl se žalobou na komunistického europoslance Ransdorfa. Obvinil ho ze zpochybňování holocaustu, protože odmítl označovat romský tábor v Letech za koncentrák. Historický ústav ČAV ovšem Ransdorfovo tvrzení v podstatě potvrdil. Pokud chce být Petr Uhl důsledný, měl by teď ještě zažalovat Historický ústav. Žaloba je nesmyslná, jednak nešlo o zpochybňování holocaustu, ale o jeden konkrétní případ, o takových jednotlivostech se musí mluvit věcně a svobodně a ne mlátit oponenty po hlavě paragrafy. A za druhé, i když tábor v Letech nebyl přímo koncentrák, je to hanebná věc, za níž je třeba se stydět.

Ve svém nabitém nedělním programu si pan prezident udělal čas i na VyVolené. Pan prezident je snob, přitahují ho věci spojené s velikou publicitou. Ve skutečnosti by podobné pořady měly být „hluboce pod prahem jeho vnímání“, nebo jak to kdysi říkával.

Poměry v Polsku mohou v lecčems naznačovat, jak se bude vyvíjet politická situace u nás, až se dostane k moci ČSSD, podporovaná z pozadí komunisty. V Poznani policie rozehnala demonstraci homosexuálů a lesbiček. Magistrát ji předtím nepovolil, prý z bezpečnostních důvodů. Podle vládnoucí strany PiS mají politici stát na stráži veřejné morálky (bolševici byli taky vždycky velmi mravní, pohled na obnažené ženské poprsí jim způsoboval žaludeční křeče, kromě toho měli pocit, že to odvádí pracující od plnění denních povinností). Mladí přívrženci extrémně katolické Ligy polských rodin, kteří podporují PiS, jak by řekl pan Paroubek, „napříč spektrem“, se vyjadřovali jasněji, volali mj. „uděláme s vámi to, co Hitler s Židy“ a „teplí do plynu“. Paroubkovi a komunistům ovšem homosexuálové vadit nebudou, ti by zase sáhli k pendrekům, kdyby nějakou demonstraci (např. za navrácení Svatovítské katedrály) uspořádali katolíci. Obsah rozličný, metody a cíle totožné.

Jiří Franěk píše v Právu: „Celá pravda je taková, že existují dva druhy předvolebních slibů. Levice slibuje chudině sociální jistoty. Pravice slibuje zámožnější části obyvatelstva totéž v podobě prosperity. Pravice straší bohaté, že nebude-li vládnout ona, budou muset platit kruté daně za sociální rozmařilost lenochů, kteří se sami nedovedou uživit, a nebudou moci budovat prosperitu.“ Tomu nějak nerozumím, kdyby pravice oslovovala bohaté, dostala by ve volbách 0,01% hlasů. Cílem volebních slibů jsou na obou stranách ti, kterých je nejvíc, a ti zrovna moc bohatí nejsou. Pravice i levice slibují chudině prosperitu.

Ministerstvo životního prostředí připravuje pod vedením EU ekologickou daňovou reformu. Odstupňovanou ekologickou daní budou zatížena všechna dostupná topiva a auta s nadměrnou spotřebou paliva. Snad by měla být EU upozorněna, že přechod z uhlí na plyn a z auta s větší spotřebou (Škoda 105) na nejnovější model Peugeota nebo Mazdy je pro českého důchodce jakýsi problém. Existuje ovšem levné a technicky nenáročné řešení: euthanasie. Jen o bude nutné o nutnosti jeho aplikace přesvědčit. Jaký úkol pro bratra Ambrozka a jeho ministerstvo!

Jiří Černý se pozastavuje v Lidových novinách nad článkem Petra Zídka a čtenářským dopisem Tomislava Volka ohledně stížnosti několika disidentů proti zpřístupnění svazků StB o sledovaných osobách (viz náš komentář). Panu Černému připadá absurdní, že někdo označí např. Jiřího Dienstbiera za komunistu, ačkoli už v šedesátých letech s na fakultě hlásil k Titovi a nesměl kvůli tomu jet do NDR. Pan Dienstbier byl ovšem komunista až do roku 1969 (uvádí to mj. ve svém životopise v publikaci Kdo je kdo), Tito byl bolševický diktátor pouze s jinak vybarvenými brky na ocase než ti ruští (bolševismus osmanského typu, který aplikoval v Jugoslávii, se liší od ruského samoděržavého vlivem místních tradic: ne nadarmo praví bulharské přísloví, že turecké jho je dřevěné, kdežto ruské železné). Nicméně myslím, že jeho nápad, doložit někdejší komunistické angažmá lidí jako Jiří Dienstbier nebo Jan Křen obsáhlejšími citacemi, by stál za to. Disent smíchal do jednoho pytle reformní komunisty a exkomunisty s demokraty: všichni to přece mysleli dobře. Jenže každý to vždycky myslí dobře, chtělo by to trochu přebrat. Jinak se pan Černý mýlí, inkriminované období, kdy dotyční ještě věřili v nejspravedlivější ze všech zřízení a podporovali ho, není předmětem svazků StB, tenkrát po nich ještě StB nešla, tenkrát stáli ještě pospolu na jedné straně barikády.

A nakonec dobrá zpráva: Brazílie, Čína a Indie neuspěly s požadavkem, aby správa internetových adres byla svěřena některé mezinárodní organizaci (kdesi jsem četl, že se v té souvislosti hovořilo i o OSN). Z toho plyne jednak, že o internet nebude zatím pečovat Kaddáfí s Castrem a Kim Čong-ilem, jednak, že internet bude zatím fungovat.

Úterý 22. listopadu: Ministr Rath pokračuje v tažení proti ODS. Vyzval europoslance Ouzkého a Cabrnocha, aby se vzdali všech veřejných funkcí, protože se chovali nemorálně a zneužili svého postavení (jde o projekt IZIP, který Rath napřed chválil a teď napadá). Důkaz by měl spočívat v tom, že postup při výběrovém řízení ve VZP byl „krajně podezřelý“. Dokud je něco krajně podezřelé, a to pro pana ministra, který má chuť zatopit opozici, neznamená to vůbec nic. Vůbec nic taky nebude znamenat, pokud „právníci“ posoudí, že VZP a oba poslanci spáchali trestný čin. K posouzení nejsou kompetentní blíže nespecifikovaní „právníci“, ale nezávislý soud –nezávislý (zatím) i na Rathovi a jeho protektoru Paroubkovi. Zároveň si dr. Rath stěžuje, že mu poslanec Ouzký hrozil uvalením vazby (ve skutečnosti nehrozil, jen zmínil, že by snad jen uvalení vazby mohlo dr. Rathovi zabránit v devastaci českého zdravotnictví, a upřímně řečeno mohl si to odpustit). Nato pan Rath, který vyhrožuje policií a trestním stíháním každému na potkání, nasadil lítostivý tón. Prohlásil, že pokud by volby vyhrála ODS, měla by už prezidenta, Senát, kraje, města a i Poslaneckou sněmovnu. "Pak skutečně nevylučuji, že skončím ve vazbě jen za to, že jsem odkryl velmi pochybné obchody těchto politiků, které doslova tunelují veřejnou VZP přes svoji soukromou firmu. Je to v podstatě pohled modré totality - své odpůrce zavřít do vězení." To, že politici ODS tunelují VZP, musí dr. Rath napřed prokázat před soudem, a pokud to neprokáže, měl by platit jako mourovatý. A přízrak rathovské totality, který se před námi díky vyvádění pana ministra otvírá, není o nic vábnější než ten modrý.

Zatím co dr. Rath rozkrývá kriminální pozadí politiky ODS, dobývají jeho Rangers přes zuřivý odpor nepřítele Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Operaci velí ředitel ministerského odboru kontroly zdravotního pojištění Dryml, a líčí ji takto: se vzrůstajícím odhalováním nedostatků… stoupá i vyhrožování jak nucenému správci ve VZP, tak jemu jako vedoucímu kontrolního odboru. „Hledají vše, aby nás zastavili. Je to vyhrožování.“ Každému, kdo byl nucen nedobrovolně sledovat víc než třicet let bolševické zprávy, je tento druh objektivity důvěrně znám.

Zdá se, že premiéru Paroubkovi se daří dávat postupně dohromady vládní panoptikum, jaké tu od pádu minulého režimu ještě nebylo. A veřejnost mu zřejmě přeje. Jako nejúspěšnějšího muže české politiky vyhodnotila (podle agentury STEM) ministra kultury Jandáka. Pan ministr zatím ještě neměl příležitost, aby něco pokazil (je otázka, může-li u nás ministr kultury vůbec něco pokazit) a jako úspěšný komik sedí veřejnému vkusu, řečeno jeho vlastními slovy, jako prdel na hrnec.

Ve zmíněném průzkumu oblíbenosti politiků se nový předseda KSČM Filip vyhoupl na stejnou příčku jako předseda KDU-ČSL Kalousek, který jeho partaj označil za zločineckou organizaci. Lid, zdá se, má na KSČM jiný názor než lidovecký předseda.

Václav Klaus navštívil patnáctý pražský obvod. Předvedli mu i rekonstruované dětské hřiště a řekli mu, že ho opravili tak, aby odpovídalo předpisům Evropské unie. A to neměli dělat, prezident se rozběsnil, prohlásil, že místo toho měli držet protestní hladovku, a že ho tam snad ani vůbec neměli vodit. Jeho starosti mu závidím. Lešení, po němž se vyšplhal na Hrad, je už skoro rozebráno, dostává se do bezmocné izolace, totéž platí pro ODS, která mu měla poskytovat mocenské krytí. Na jeho místě by se mi dělaly vrásky na zádech z toho, jak dopadnou červnové volby a co si počne, až na něm bude, aby jmenoval premiérem člověka, který bude vládnout s tichou podporou KSČM. Místo toho má roupy vůči Evropské unii, která v budoucnu jako jediná může (snad) mít nějaký vliv na to, aby se politické poměry u nás nedostaly úplně a ve všem všudy na úroveň Běloruska. Hysterická emancipace od EU je emancipace od Evropy a od civilizace. EU má chyby, ovšem, jako každé lidské dílo. To, co nám hrozí po volbách, by případně už taky (jako za totáče) nemuselo mít chyby žádné, protože by se o nich jednoduše nesmělo mluvit.

Polská PiS hodlá dostat pod kontrolu veřejnoprávní média tím, že počet členů Mediální rady sníží z devíti na tři, a ty si najmenuje a prosadí sama. To jednak ukazuje cestu budoucí české tiché koalici ČSSD – KSČM, a jednak je inspirativní pro další kroky stejným směrem ve všech postkomunistických zemích: nestačilo by např., kdyby parlament měl jen tři poslance? Zmáknout volbu správných lidí by pak přece bylo snadnější než v případě nějakých tří – čtyř stovek.

Středa 23. listopadu: Ministr Rath držel ve Sněmovně osmdesátiminutovou filipiku proti VZP, ředitelce Musílkové a ODS. Když skončil, označil člověk nejpovolanější, totiž premiér Paroubek, jeho výkon za brilantní a položil přítomným řečnickou otázku: „Jsem zvědav, jestli někdo najde tu odvahu a drzost“ obhajovat VZP. Nato si premiérovi kamarádi z KSČM vyžádali čas na schůzi klubu (aby snad přece jen někdo tu drzost neměl) a nezbylo než schůzi přerušit. Lidovci zřejmě Rathův návrh na zřízení poslanecké komise, která by měla vyšetřit vazby politiků na VZP, nepodpoří. To je jedno, schválí ho rudá hlasovací mašinérie, která už zatím stihla přehlasovat senátní veto církevního zákona. Paroubek ohlásil přípravu tiskového zákona (prý podle rakouského zoru, obávám se, že půjde o rakouský vzor z roku 1849 z dílny ministra Bacha) a zrušení lustračního zákona. Všechno s komunisty bez problémů schválí. Pokud jde o tiskový zákon, je ještě jakási naděje, že by mohl zasáhnout Ústavní soud, ale Paroubkovi komunističtí spojenci už dávno prosazují omezení jeho kompetencí. Jsem přesvědčen, že za těchto okolností nemají už lidovci ani US ve vládě nic pohledávat. Paroubek najel otevřeně na Zemanův model: vydírání nekomunistických stran spojenectvím s komunisty. Těm teď nezbývá než dokázat, že model je chybný a že se vydírat nenechají. Samozřejmě za tu cenu, že Paroubek s komunisty prosadí ještě leccos.

ODS vydala Černou knihu hříchů ČSSD a od této chvíle chce vystupovat už jen pozitivně. ODS měla vystupovat pozitivně už dávno, hulvátství a aroganci se Paroubek učil nejen u Zemana, ale také u ní. Hulvátství a aroganci se dá čelit jen korektností. Obávám se, že korektnost je nad síly současného vedení ODS.

V Lidových novinách podává mimořádný výkon v oboru tzv. análního horolezectví exprezident ČAV Zahradník. Nová německá kancléřka Merkelová měla tu smůlu, že za totáče pár měsíců pobývala v Praze v ústavu ČAV, kde jí, jak jsem vyrozuměl, dělal něco jako vedoucího práce. Teď by své zásluhy z minula rád zhodnotil. Doufám, že publicita jeho záměrů nepřesáhne okruh čtenářů LN, měli bychom zase jednou zbytečnou ostudu.

Tamtéž se dělí se čtenáři o čtenářský zážitek z LN premiér Paroubek. LN se mu zjevně nelíbí. Bylo by velmi smutné, kdyby se nějaké noviny úřadujícímu ministerskému předsedovi líbily. Myslím, že by si politici měli založit vlastní noviny, kde by ti z nich, co umějí psát, průběžně hodnotili stav českého tisku. Bylo by to zábavné.

Čtvrtek 24. listopadu: Jiří Paroubek se vyslovil pro podporu komunistického návrhu na zrušení lustračního zákona. Návrh podala při projednávání antidiskriminačního zákona poslankyně KSČM Rujbrová. Podle Paroubka za prvé zákon už splnil svou roli, ochránil v prvních letech po převratu demokratické instituce před vlivem agentů StB a dnes je nadbytečný, za druhé je založen na principu kolektivní viny a nepostihl ani všechny špičky komunistického režimu, například bývalé ministry komunistických vlád. Obě tvrzení jsou v podivném rozporu, je cynické tvrdit, že něco, co je postavené na principu kolektivní viny, už splnilo svou roli (tj. bylo to kdysi užitečné, ale teď to už užitečné není): není to první případ, kdy je zjevné, že panu premiérovi je jedno, co plácne. Za druhé, tvrzení o kolektivní vině by bylo v pořádku jenom tenkrát, kdyby se dotyční byli jako agenti rovnou narodili. Ačkoli mnozí z nich vzbuzují tento dojem, je to dojem nesprávný: všichni se dali naverbovat v době, kdy už byli plnoletí. Málokdo z nich to dělal upřímně, rád a bez donucení (o jednom bych věděl, ale soud prohlásil, že je v tom nevinně, a tak si jeho jméno nechám pro sebe), většina z nich totiž dobře věděla, že se to dělat nemá. Drtivá většina obyvatel téhle země to ovšem nedělala a velmi mnoho lidí to odmítlo dělat, přestože je do toho nutili. Že je zákon nadbytečný, o tom pochybuji, zejména nevyšší vládní a sociálnědemokratická patra působí na bývalé agenty jako mucholapka. Předseda KSČM Filip (člověk jistě povolaný, aby se k věci vyjádřil) považuje zákon za vadný proto, že neříká, co ti lidé dělali, ale kde byli evidováni. Postupovalo se takhle ohleduplně po roce 1945 vůči agentům gestapa? Navíc komunistickým agentům nehrozí špagát, nýbrž jen to, že nebudou přijdou o základní lidské právo zastávat místo šéfa úřadu vlády ČR. Předseda KDU-ČSL se k věci vyjádřil v tom smyslu, že si ČSSD bude muset vybrat, zda chce „v dlouhodobé perspektivě“ spolupracovat s křesťanskými demokraty nebo s estébáky, Paroubek mu připomněl, že ČSL byla 40 let součástí komunistického systému a první polistopadový předseda ČSL byl agentem StB. To je, jako kdyby někdo Paroubkovi řekl, že sociální demokraté na jaře 1948 horlivě nalezli do KSČ. Ve skutečnosti obě strany byly komunisty brutálně zničeny a to co zbylo, byla jen prázdná štafáž jedou v rámci KSČ, po druhé formálně mimo ni, ozdobená několika zrůdami (Fierlinger, Plojhar ad.) Paroubkův argument je nestydatá demagogie. Jiná věc je, co vlastně bratr Kalousek zamýšlí: pokud sociální demokraté společně s komunisty odmávají zrušení lustračního zákona, měl by to být dostatečný důvod pro odchod z koalice nikoli „v dlouhodobé perspektivě“, ale ihned. Paroubkovi by to bylo před hlasováním o státním rozpočtu přece jen trochu nepříjemné a navíc ČSSD není úplně jednotná (proti zrušení zákona je např. úřadující předseda strany Sobotka). Pokud se KDU-ČSL jasně a bez jakéhokoli ale zašprajcuje, povzbudí tím i těch pár lidí v ČSSD, kteří se zrušením zákona nesouhlasí (stačí 11 absencí a zrušení neprojde). Podle místopředsedy ODS Langra prý Paroubkova snaha pochází z toho, že se v okruhu premiéra pohybují lidé s vazbami na bývalou StB. Takový argument spíš celou záležitost zatemňuje a mění ji v prestižní spor mezi dvěma partajemi. Paroubek ve skutečnosti potřebuje rudému čertovi upsat aspoň kus duše za podporu, kterou mu čert dosud poskytl a zřejmě i napříště bude poskytovat. Pokud do KDU-ČSL a zvěčnělá US-DEU snesou, potvrdí tak zemanovsko-paroubkovskou tezi, že sociální demokraté mohou používat spolupráce s komunisty jako nástroj vydírání vůči nekomunistickým stranám.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila třináctimilionové pokuty Primě a Nově za reality show. Znovu opakuji, nemohu se zbavit podezření, že Rada funguje jako politický nástroj: obě televize si nemohou dovolit programy tohoto typu nevysílat (stojí a padají se sledovaností). Ty pořady se nedají uhlídat tak, aby neposkytovaly falešným mravokárcům záminku k postihům (důvod, že soutěžící dostala úkol krást soupeřům svršky a jako odměnu za úspěšnost dostávala alkohol a cigarety, což může mít devastační účinky na morálku mládeže, mi připadá velmi ubohý). Není to náhodou tak, že zpolitizovaná rada přimhouří očka, když jí zpravodajské a publicistické pořady obou stanic půjdou na ruku? To by bylo opravdu šikovně vymyšleno.

A ještě jedou poslanec Langer: v rámci pravidelné předvánoční nadílky poslanců voličům (změny v druhém čtení zákona o státním rozpočtu) navrhl uvolnit dva miliony korun pro klub „Canibal baseball Šumperk“. Kanibalismus v rámci úprav státního rozpočtu.

Expředseda US Jan Ruml se připojil k poslanci Karáskovi a žádá odchod Pavla Němce z čela strany. Řekl bych, že v tuto chvíli už ani trochu nezáleží na tom, kdo v čele US-DEU stojí. Je v US-DEU ještě někdo další kromě pana Němce? Pokud by nebyl a pan Němec podal demisi z funkce předsedy, vznikla by zajímavá situace, pamatují na ni stanovy strany?

V americkém tisku se opět hovoří o „pražské stopě“ teroristy Muhammada Atty. Některé listy věří, že Atta v Praze opravdu pobýval, The New York Times se domnívají, že stopa pocházela od „nedůvěryhodného opilce“. Koho má na mysli? Proboha, ne snad Zemana nebo Kavana?

Mladá fronta Dnes přináší zprávu o tom, že až do konce sedmdesátých let se čeští lékaři učili pitvat na konzervovaných tělech popravených nacistických válečných zločinců a českých kolaborantů. Je to jakási odezva na zprávu, že na Humboltově univerzitě (mimochodem bývalá prominentní dederonská vysoká škola) používají dodnes ostatky lidí popravených z politických důvodů nacisty. Aniž bych chtěl obojí (tj. válečné zločince a ty, kteří proti nacismu bojovali) srovnávat, myslím si, že v případě zločinců světská spravedlnost končí vykonáním rozsudku (bez ohledu na to, jedná-li se o pět let nebo trest smrti), a pak už na dotyčného světská moc nemá mít žádný nárok. Fyzické pozůstatky člověka lze používat jako anatomický preparát jen s jeho výslovným souhlasem.

Lidové noviny dostaly (na vlastních stránkách) spucunk od premiéra, a hned den nato píše pan Jaroslav Plesl, hlavní objekt Parobkovy pozornosti, ve svém sloupku o tom, za co si pan Paroubek zaslouží pochvalu. To se nedělá, i kdyby to byla pravda.

Komunisté navrhovali v PS (populisticky, jak je jejich zvykem) zákaz či aspoň omezení reklamy na alkohol (pokud jsem dobře rozuměl zprávě v LN, tedy i na pivo). Prý reklama podporuje alkoholismus u dětí. Považuji za hovadinu svádět demoralizaci české společnosti na reklamu. Reklama na alkohol tu byla i za totáče. A navíc: chcete snad zavést prohibici? A na co se konstruktéři lepších zítřků vrhnou, až zmůžou hydru alkoholu? Na sex? To už tu taky bylo (a taky za totáče): morálce národa to nijak neprospělo.

Pan prezident Klaus získal významného spojence v boji proti NGOismu. Je to taky prezident, totiž ruský, a ruská vláda a ruský parlament. Půjdou po krku „nevládním organizacím“ od ochránců přírody po sportovní kluby. Hlavní úkol je odříznout je od zahraničních vlivů (personálních i hmotných). Je totiž obava, aby nakonec v Rusku nepřipravili něco jako oranžovou revoluci ukrajinského typu. Typicky ruská obava. A má tradice! Někdy v druhé polovině 16. století navštívila Moskvu deuputace jedné NGO se sídlem v Čechách jménem Jednota bratrská. Zdálo se, že doma českým bratřím pšenice nepokvete a přemýšleli, kam se uchýlit. Bratru Rokytovi, vedoucímu poselstva, se dostalo dokonce slyšení u samotného cara Ivana IV., kterému se nikoli bezdůvodně říkalo Hrozný. Výsledek byl pozoruhodný. Rokyta při slyšení zdůrazňoval, nepochybně z taktických důvodů, (vnějškové) shody mezi protestantismem a pravoslavím, ale nic to nepomohlo. Carova hlavní námitka byla legitimistická: jak jste se mohli opovážit vzbouřit se proti svému papeži! (přitom Ivan jako všichni pravoslavní považoval papeže za kacíře). Výsledné zhodnocení bratra Rokyty z carových úst pak znělo: ty nejsi jen kacíř, ale antikrist a zplozenec pekla! A bratr Rokyta si mohl gratulovat, že vyvázl se zdravou kůží. Rusko se, jak vidno, v průběhu staletí příliš nemění.

V těchto dnech se zřejmě bude vzpomínat na Norimberský tribunál. V Lidových novinách tak činí německý masochista Armin Sandmann. Vidí přímou cestu od Norimberku k Haagskému tribunálu a snaží se čtenáři vsugerovat, že tribunál kritizovali jen Němci a jen po válce. Pan Sandmann lže. Tribunál se setkal s kritikou i v USA, vystoupil s ní mj. vlivný senátor Robert Taft (J.F.Kennedy mu za to věnoval uznalou kapitolu v Profilech odvahy): namítal (mj.), že byly porušeny základní principy západní právní kultury, že byli (také) civilisté souzeni vojenským soudem, a podle zákonů se zpětnou platností. Západní spojenci se octli po vítězství ve válce ve složité situaci: hlavní válečné zločince nebylo možné jen tak nechat běžet. A zároveň byli ve ( válkou vynuceném) spojenectví se zaostalou orientální tyranií, která byla s myšlenkou práva na štíru možná ještě více než hitlerovské Německo (nainscenované procesy byly ruskou specialitou). Západní mocnosti přistoupily v tísni na historický kompromis s orientálním pojetím, podle něhož je právo nástrojem pomsty vítězů nad poraženými. Toto pojetí mezinárodního práva pak ovlivnilo celý další vývoj. Poučení: kde to jen jde, měly by si potrefené společnosti potrestat své vyvrhele samy. Nepochybuju např. o tom, že Miloševič je podezřelý z podněcování mimořádně odporných masových zločinů, ale způsob jeho vydání a souzení vyvolává v Srbsku národní mindráky, jejichž účinek bude možná horší, než kdyby byl Miloševič unikl spravedlnosti (jsem přesvědčen, že za pár let by si s ním Srbové dokázali poradit sami). „Mezinárodní trestní právo“ stojí na problematických základech a leví intelektuálové všech zemí – a zejména ti němečtí - se to snaží zamluvit. Sandmann, lieber Sandmann!

Pátek 25. listopadu: Podle agentury STEM je s politickou situací spokojeno 35% lidí, nejvíc od června 2001. Sociální demokracie by si to ráda připsala jako zásluhu, výsledek je jednak dosti nevalný, jednak se ne něm nepodílí jen ČSSD, a konečně, obáváme se, že pokud průzkum odráží skutečné smýšlení lidí, tak česká veřejnost velmi podceňuje nebezpečnost současné politické situace.

Všechno ale zatím ještě není možné: premiér Paroubek zjevně zacouval ve věci zrušení lustračního zákona poté, co narazil na dosti energický odpor ve vlastní straně i u koaličních partnerů (proti se vyslovil mj. i úřadující předseda ČSSD Sobotka; to, že se v tak vážné věci najdou v ČSSD lidé, kteří s faktickým lídrem strany nesouhlasí, je jakýsi příznak normálnosti). Paroubek si zopakoval své „přece se točí“ (názor na nemorálnost lustračního zákona nemění, jen ho dá na jeden dva roky k ledu), komunistům tak jako tak ukázal vlídnou tvář (věc nepadla jeho vinou), o což mu zřejmě šlo, bude je v mnoha důležitých věcech ještě potřebovat. Nikde taky není řečeno, že by ve Sněmovně přes Paroubkovo couvnutí nemohlo zrušení zákona aspoň napoprvé projít (PS by pak nepochybně musela ještě čelit senátnímu a prezidentskému vetu). Není to však příliš pravděpodobné. Dojem z celé akce je mírně optimistický: přes velkou převahu ČSS a KSČM v Poslanecké sněmovně není ještě pořád možné úplně všechno.

Zprávu o návštěvě skupiny tří senátorů a jednoho poslance Parlamentu ČR v Sudetoněmeckém domě, o níž jsme informovali, přinesla Mladá fronta Dnes a Právo (Informace Práva vypadá spíš jako soupis viníků, které je třeba skřípnout). K věci se ještě vrátíme, europoslankyně Bobošíková nepochybně mocně zapracuje na tom, aby se znovu zviditelnila jako (ke všemu) odhodlaná vlastenka (co jí taky chudince zbývá, jinak by si jí nikdo ani nevšiml). Informaci, kterou jsme dostali, pro úplnost upřesňuji v tom smyslu, že senátor Bárta při pietním aktu citoval celou větu Otčenáše: „Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům.“

Vychází najevo, že slavnostnímu vstupu nuceného správce Pečenky do VZP asistovali dva policisté. Tentokrát nikoli těžkooděnci, nýbrž pouze v civilu (zřejmě jakýsi projev ohleduplnosti dr. Ratha k ředitelce Musílkové, kdyby na jejím místě seděl chlap, přišli by na řadu bouchači). Ministr Bublan věc v parlamentu před poslanci obhajoval tím, že „trestní řád policejním orgánům ukládá provádět na základě vlastního šetření či podnětu úkony před zahájením trestního řízení“, k čemuž není potřebí soudního povolení. Každému z nás se tedy v každou denní i noční hodinu může stát, že nám vtrhne do kvartýru několik policistů : protože když se to tak vezme, před zahájením trestního řízení je každý občan ČR, proti němuž dosud trestní řízení nebylo zahájeno: tedy každý.

V Poslanecké sněmovně proběhla několikahodinová rozprava ke zprávě ministra Ratha o situaci ve VZP. V rozpravě vystoupila i ředitelka Musílková, což Právo komentuje podtitulkem „Musílková i Rath se nepadali“. To je dosti pochybná symetrie, Musílková byla napadena a musela se bránit (znovu opakuji, nejsem „přívržencem“ paní Musílkové, nechci tvrdit, že ve VZP nedošlo k omylům nebo přehmatům, ale celá situace byla tak nesnesitelně zpolitizována, a věcné záležitosti překryty tak silnou vrstvou předvolební hysterie, že se k nim už asi nikdo nikdy nedostane).

ČSSD (přesněji řečeno premiér Paroubek) hodlá postavit do čela pražské kandidátky ministra Ratha. Ministr Rath je vzhledem ke své obrovité ctižádostivosti neřízená střela, ale Topolánek z něho a z jeho útočné a drzé agresivity bude mít určitě vrásky až na zádech. Z hlediska bezprostředních cílů (volby do PS) je to volba vyčůraně šikovná. Do budoucna by se ale Paroubkovi taky nemusela vyplatit.

K „Černé knize“ ODS, soupisu hříchů ČSSR, se vyjádřil mj. Miroslav Macek: „Domnívám se však, že mnohem účinnější a pro voliče lákavější by byl kvalitní vlastní program, jeho přesvědčiví a důvěryhodní nositelé a jeho pozitivní vysvětlování." Miroslav Macek má úplně pravdu, v ODS vládne jakási podivná hádavá zarytost, a s tou nad Paroubkem určitě nevyhrajou.

Petr Uhl se v Právu vyjadřuje k osvobozujícímu rozsudku Okresního soudu (v Přerově?) nad Vladimírem Hučínem: „Bude záležet na tom, jak soud zproštění zdůvodní, zda to bude hodnověrné. Bylo by nešťastné, kdybychom osvobozující rozsudek hodnotili jako uznání jeho činnosti, přitakání násilí a protiprávním provokacím. Toto riziko tu je.“ Tomu nějak nerozumím. Buď je Hučín nevinný, nebo ne (buď se dopustil „protiprávních provokací“, nebo ne). O to jde, a ne o to, jak se tahle základní věc okecá.

Německá spolková kancléřka Merkelová je na státní návštěvě v Londýně. V té souvislosti prý britští pozorovatelé hodnotí skepticky možnost, že by po střídání stráži v Berlíně mohla vzniknout osa Washington – Londýn – Berlín. Asi ne, a je to škoda, byla by podstatně lepší (a pro naše národní zájmy a naši národní bezpečnost daleko výhodnější) než rýsující se osa Paříž – Berlín – Moskva, která se tak líbí českým šovinistům.

Předseda ODS Topolánek prý najel na novou předvolební strategii. Nesmí se mluvit o „reformě“ (aby se voliči nepolekali, „že to bude bolet“), ale jen o „změně“. V této souvislosti upozorňuji, že existuje osvědčené slovo „perestrojka“. Dostala se opravdu ODS za necelých patnáct let své existence tak daleko, jako nebožka KSSS za něco přes sedmdesát?

Europarlament ovládl boj o duchovní vlastnictví karlovarských oplatek a olomouckých syrečků. České národní zájmy hájí europoslankyně Bobošíková. Čeští zástupci se ohánějí evropanstvím. K evropanství ovšem nepatří okrádání a vyhánění bezbranných civilistů. Nedala by se ta věc řešit nějakým kompromisem?

Srbský prezident Boris Tadić navrhl srbské vládě etnické rozdělení Kosova a poskytnutí „virtuální nezávislosti“ v rámci Srbska albánském části rozděleného území. Je to nepochybně krok správným směrem, i když si upřímně řečeno nedovedu jako koncové řešení představit žádné jiné než rozdělení Kosova a připojení albánské části k Albánii (úplná nezávislost Kosova je nesmysl, stejně by to byl jen mezikrok, jako kdysi v 19. století nezávislost Texasu). Pak samozřejmě vyvstane otázka, co s albánskou částí Makedonie. Ale udržování tak nesmyslné situace, jaká nyní v Kosovu je, je úplně nejhorší ze všech možných řešení.

Sobota 26. listopadu: Ředitelka VZP Musílková se rozhodla vzdát nerovný zápas s ministrem Rathem a premiérem Paroubkem. Oznámila, že k 1. lednu ze své funkce odstoupí. Jakkoli její rozhodnutí lidsky chápu, nepřipadá mi šťastné. Jednak tím dává nepřímo za pravdu „kriminalizující“ kritice jejího působení v pojišťovně (vrchní kontrolor Dryml poté, co ho ministr zdravotnictví „zbavil mlčenlivosti“, zveřejnil před novináři „mezivýsledky“ své kontroly ve VZP) a jednak dr. Rathovi by se v jeho úsilí o monopolizaci zdravotnictví ustupovat nemělo. Vůbec by se lidem jako dr. Rath nemělo ustupovat, i když je to jistě těžké. Rozhodnutí paní Musílkové předcházelo sezení (částečně inovované) Správní rady, které ve všech zásadních rozhodnutích (odvolání Musílkové, volba předsedy rady z lidí dr. Ratha a místopředsedy z ODS) skončilo patem. Rath pak ohlásil, že bude nutné změnit ještě tu část Rady, kterou nominuje Poslanecká sněmovna (zástupci „pacientů“). Rudá mašinerie by jistě prosadila takové personální obsazení, které by panu Rathovi vyhovovalo. Ke zprávě se vrátíme.

V rozhovoru s Renatou Kalenskou tvrdí dr. Rath, že je mu ředitelka Musílková lidsky jedno, a má nepochybně pravdu. Jemu nejde o paní Musílkovou, jen o to, aby si do čela VZP šoupnul svého poskoka. Zároveň názorně předvedl, co je a co není kádrování (specielně pro pana Fraňka z Práva): kádrování není, když pan Kalousek prohlásí o dr. Rathovi, že jeho rodinné poměry jsou nechutné, protože rodinné poměry dr. Ratha jsou jeho dílem a dělá je na svou odpovědnost (samozřejmě ten odsudek je přitom věc názoru). Kádrování naopak je, když dr. Rath prohlásí o Kalouskovi, že má nevhodné příbuzenstvo (totiž švagra). Se švagrem je potíž, s tím se člověk dost dobře nemůže ani rozvést (jako s manželkou), ani rozejít (jako s milenkou), prostě proto, že švagra si za švagra nevybral pan Kalousek, nýbrž mu ho za švagra jaksi vnutila jeho sestra. Proto je výpad dr. Ratha proti Kalouskovi nechutný. Pokud jde o lustrační zákon, dr. Rath souhlasí s Paroubkem, zároveň by ale dnes pro zrušení zákona ruku nezvedl, přitom však cítí, jak v něm „ostré napětí vůči těmto lidem (tj. agentům, bd) postupem času klesá“. To je stanovisko pragmatika! Budeme pozorně sledovat rychlost poklesu jeho „ostrého napětí“.

Jen se podařilo dr. Rathovi dostat pod kontrolu VZP, a už vyráží na nemocnice v regionech. Podle MfD on a skupina poslanců (v čele s předsedou KSČM Filipem) usilují uvázat vlastníky nemocnic k pojišťovnám (které teď má prakticky pod palcem) tím, že ministerstvo určí, co se v těch nemocnicích bude léčit a kolik na to od pojišťoven dostanou. Jak bude s těmi prostředky naloženo, bude na zodpovědnosti nemocnic a krajů. Budou existovat jen „neziskové“ nemocnice, respektive jen ty budou smět čerpat peníze ze zdravotního pojištění. Oponenti tvrdí, že jde o zestátnění zdravotnictví. Myslím, že se mýlí. Jde o to, transformovat české zdravotnictví v jeden obrovský koncern, jehož majitelem bude dr. Rath.

Dnes se na Palachově náměstí odehraje potěmkinská demonstrace českého odborového kolosu na podporu navrhovaného Zákoníku práce. Autobusy svezou ze všech končin ČR asi 25 tisíc zjednaných demonstrantů, kteří zájezd nepochybně spojí s předvánočními nákupy. Šéf ČMKOS Štěch, takto senátor za ČSSD, prohlásil, že demonstrace je na podporu vládního návrhu, ale nikoli na podporu vlády (protože ve vládě je taky nenáviděná KDU-ČSL, která má k Zákoníku výhrady). Aby to nevypadalo tak hloupě.

Právo dnes nejprve doplnilo informaci o návštěvě tří českých senátorů a jednoho poslance v Sudetoněmeckém domě a pak dalo prostor posuzovateli z nejpovolanějších, totiž expředsedovi KSČM Grebeníčkovi (a jen jemu). Grebeníček prohlásil, že návštěva je skandální. Vidí v ní snahu hledat půl roku před volbami příznivce a podporu v kruzích, které „jdou proti duchu dobrých sousedských vztahů našich národů“. Bylo by třeba pana Grebeníčka upozornit, že vyhnaní sudetští Němci u nás nemají volební právo.

Je velmi těžké představit si servilnější přístup k interviewovanému, než jaký předvádí dnes v Právu Václav Pergl v rozhovoru s „nuceným správcem“ VZP Pečenkou. Pan Pečenka se znovu chlubí, že si jako podmínky přijetí této funkce dal to, že nebude spojena s politickou zakázkou a že přizvaní odborníci budou z VZP. Pan Pečenka byl z VZP propuštěn po konfliktu s Musílkovou a jak všichni víme, žádné politické zakázky neměli podle svých vlastních slov ani papaláši z doby před rokem 1989 včetně prokurátorů a soudců v politických procesech. Pan Pečenka mohl vyrukovat s trochu méně lacinou demagogií a nedělat z nás, jeho čtenářů, tak okázalým způsobem blby.

ODS se prý hodlá počínaje svým sjezdem celá prosvětlit. Chce před lidmi vystupovat jako vstřícná strana, která bude všechno trpělivě a jednoduše vysvětlovat (trpezlivo vysvetlovať, říkával kdysi Gustáv Husák). Má skončit kritika EU, protože ODS nechce být vnímána jako strana euroskeptiků. Vlk si tedy hodlá pomoučnit pracky a zjemnit hlásek, aby ho měl jako panímámy vlásek a kůzlátka ho pustila do světnice. Důležité není, aby ODS vystupovala před lidmi jako vstřícná strana, ale aby vstřícnou stranou opravdu byla, aby trpělivě a jednoduše nevysvětlovala očividné blbiny, jako např. nehorázný návrh nového systému penzijního pojištění, ale rozumné věci, a aby nejen přestala být vnímána jako strana euroskeptiků, ale aby se o to přičinila tím, že důkladně reviduje zamindrákovanou klausovsko-zahradilovskou doktrínu izolace od Evropy a civilizace.

Pondělí 28. listopadu: Ke kongresu ODS ještě jedna poznámka: předseda Topolánek se obul do zastánců velké koalice emocionálním výlevem, z něhož vlastně není ani pořádně jasné, koho měl osobně na mysli. Přitom pracovat pro velkou koalici je pro ODS v tuto chvíli nebezpečné a nesmyslné a dá se to zdůvodnit docela klidně a racionálně. Jednak velká koalice bývá východiskem z nouze a čas o ní uvažovat je až tehdy, když k tomu její potenciální účastníky nutí volební výsledek. Za druhé a hlavně, v naší nynější situaci je krajně nepravděpodobné, že by si ČSSD pak nemohla při každém důležitém hlasování vybírat mezi ODS a komunisty, s nimiž by rovněž byla schopná vytvořit většinu. Pokud by ovšem ČSSD nebyla schopná vytvořit většinu s komunisty, znamená to, že většinu má ODS s KDU-ČSL. Nic z toho Topolánek na kongresu neřekl, ačkoli aspoň to druhé dobře ví, protože to poměrně jasně zformuloval v rozhovoru pro dnešní Lidové noviny.

Přitom se nad předsedou Topolánkem stahují černá mračna: předsednictvo ČSSD požehnalo Paroubkovi nápad nasadit proti němu na čele pražské kandidátky dr. Ratha. S jeho agresivní drzostí bude mít pomalý předseda ODS plné ruce práce.

Na Slovensku proběhly volby do krajských samospráv. Překvapivě v nich obstála pravice, KDH a Dzurindova SDKÚ. Výsledek je ovlivněn extrémně nízkou volební účastí. V nitranském kraji, kde významná část obyvatel je maďarské národnosti, se spojily všechny slovenské strany od SDKÚ až po extrémní nacionalisty proti dosud vládnoucí Straně maďarské koalice a této fantastické superkoalici se pak podařilo Maďary porazit. Je to stejně nedůstojné jako česká „sudetoněmecká“ hysterie: Slováci dali svým maďarským spoluobčanům opět makavě pocítit, že jsou na Slovensku občany druhé kategorie. Co si od toho proboha slibují? Podobně jako v Česku, i na Slovensku hraničí konzervatismus bezprostředně s indiánstvím.

V Praze proběhla očekávaná odborářská demonstrace. Velmi silné zastoupení mají odboráři ve vládě: zúčastnili se Škromach, který tam dokonce dělal kravál, Sobotka, Křeček a Zaorálek. Podle předsedy ČMKOS Štěcha „všude ve světě musí politici brát ohled na mínění občanů“. Ve skutečnosti šlo o naorganizovanou akci postkomunistického odborového kolosu, která nevypovídá o názorech občanů, ale o názorech odborových bossů, jejichž organizace má dost peněz na to, aby si čas od času svezla do Prahy zjednanou početnou klaku. Transformace bolševických odborů byla v popřevratové době zmeškána, místo toho proběhlo jen jakési překabátění. Europoslanec Falbr na demonstraci prohlásil: „My nemůžeme konkurovat Asii tím, že půjdeme na její standardy.“ Zajímalo by mne, jak podle Falbra můžeme Asii konkurovat. Totiž jak jinak,než že se pořádně uskrovníme. Odbory u nás (a ostatně všude v Evropě) ovšem nejsou na uskrovňování, nýbrž na rozhazování. Na rozdíl od paní Bendové (viz dnešní MfD) nejsem schopen brát akce českých odborů jako spontánní výron vůle lidu – jen jako projev nestydaté politické manipulace.

Po Poslanecké sněmovně bude mít nyní i Soudcovská unie etický kodex. Tam, kde jsou shromážděni lidé s citem pro etiku, by kodexy měly být zbytečné, tam, kde takoví nejsou, jsou zbytečné taky.

Ministr zahraničí Cyril Svoboda se v Berlíně sešel se svým novým německým kolegou Steinmeierem. Mluvili mj. o Centru proti vyháněním. Podle rudoprávního experta Kovaříka „Česko odmítá projekt, který by neobsahoval všechna vyhánění v Evropě rovnoměrně“. Tento mimořádně vyčůraný plán na koňskoskřivánčí paštiku, v níž se němečtí vyhnaní (a vyhánění v Evropě znamená všeobecně a specielně pro nás vyhnání Němců - od nás tři miliony, z ostatních oblastí asi sedm -, a pak dlouho nic) mají ztratit, si ovšem projektanti Centra tak trochu zavařili sami: proč se báli zřídit si centrum jen pro své vyhnané? Pak by jim do toho neměl žádný Svoboda ani Kovařík co mluvit. V Berlíně probíhala zároveň výroční konference Česko-německého fóra. Ministři zahraničí obou zemí zvažují prodloužit činnost česko-německého fondu budoucnosti za rok 2007, kdy měl skončit. Bude to zapotřebí, protože nový spoluředitel Fondu Tomáš Jelínek navrhuje, aby se místo odsunu, nacismu a historických otázek stala hlavním tématem dalších setkání Fóra Evropská unie. Tím se konečně kostlivec zabetonuje ve sklepě a v přízemním salonu se pak může v plné síle rozvinout potěmkinská šaškárna, k níž ostatně – co si budeme povídat – bylo celé Forum stvořeno.

Úterý 29. listopadu: Ombudsman Motejl došel k závěru, že Policie ČR byla oprávněná zasáhnout proti pořádání technoparty v Mlýnci. To nepochybně byla, i když z ideologických důvodů by se hodilo spíš tvrdit, že je to jeden z palety hříchů premiéra Paroubka proti svobodě a demokracii. Ombudsman rovněž tvrdí, že zákrok byl přiměřený, s tím bych si zase ve všem všudy jistý nebyl, i když jej jeho odpůrci démonizují.

Zemědělské družstvo, které vlastní v lokalitě budoucí průmyslové zóny v Nošovicích, kde má vzniknout automobilka Hyundai, tři čtvrtě hektarový pozemek, žádá za jeho postoupení kompenzaci 147 milionů Kč. Jistě, soukromý majetek je posvátný, ale drzost snad ne.

Ústavní soud rozhodl, že asi 600 hektarů lesů na Blanensku zůstanou rodině Salmů. Stejně předtím rozhodl Krajský soud v Hradci Králové. Stěžovaly si lesy ČR s odkazem na to, že v jiných případech obecné soudy rozhodly jinak. Ústavní soud tento argument odmítl. Hugo Salm dostal v roce 1946 prozatímní osvědčení o občanství ČSR, několik dní před jeho vydáním však zemřel. Ústavní soud letos rozhodl, že v době úmrtí byl čs. státním občanem. V tom případě by ale měli jeho dědicové dostat zpátky všechno. Jinak to celé vypadá jako politická chytristika.

Návrhy na sociální reformu, s nimiž přišel poslanec Tlustý na kongresu ODS, si v jejím celku netroufám posoudit, je to věc pro ekonomy. Nepřipadá mi ale úplně důvěryhodná, zdá se mi, že trpí klausovskou touhou po originalitě. Rovnou daň z příjmu považuji za spravedlivou, představu o důchodech za divokou a směšnou. Kromě toho bohužel nemohu nedat za pravdu Michalu Krausovi, který prohlásil: „Není reálné mít současně nižší daně, vyšší příjmy od státu a přitom chtít vyrovnaný rozpočet.“ Věřím tedy ODS na slovo, že by byla schopná udělat tímto způsobem za rok do státního rozpočtu osmnáctimiliardovou skobu, ale vůbec už nevěřím tomu, že by ji pak do tří let dokázala vymazat. Na druhé straně to, co k reformě řekl Škormach („Jasně říkají, že chtějí poloviční důchody proti současným… Jediná možnost je pak slovenská cesta. To znamená, že vyženou lidi s nízkými příjmy do zahraničí, což jim určitě poradil premiér Mikuláš Dzurinda. Protože jen v Česku dnes pracuje sedmdesát tisíc Slováků…“) je primitivní demagogie. ODS předpokládá, že si lidé na důchod „dospoří“ z toho, co ušetří na důchodovém pojištění (dovoluji si silně pochybovat, že by to udělali všichni), a to, že u nás pracuje sedmdesát tisíc Slováků, nijak nesouvisí s Dzurindovými reformami.

Proti vzývání jednoty na kongresu ODS se ohradil Miroslav Macek („…proč ta zřejmá deklarativnost? Vím totiž, jak by na mne působilo, kdyby mne někdo ujišťoval, že má zdravý žlučník nebo že ho netlačí boty nebo že jeho sexuální život je zcela v pořádku.“). K Tlustého slovům „každý občan bude od svého narození do své smrti zajištěn“ pak poznamenal, že mu to připomíná „každému podle jeho potřeb“ a že odmítá platit ze svých daní zajištění pro flákače a nemakačenky. V obojím má ovšem pravdu.

Unie svobody, kterou za půl roku očekává symbolická kremace ve volební peci, představila veřejnosti volební program. V jeho úvodu se praví: „Za několik let existence si (Unie svobody) vydobyla důstojné postavení na politické mapě České republiky.“ Hlavně nepadat na kolena před fakty, jak říkával nebožtík Antonín Novotný!

ČT odvysílala záznam, pořízený skrytou kamerou, na němž si (v tuto chvíli už bývalá) spolupracovnice dr. Ratha dr. Klimovičová, odpovědná za časopis vydávaný ČLK, říká představiteli farmaceutické firmy o mastnou platbu za inzerci v časopise. Za to mu slibuje zařídit audienci u dr. Ratha. Dr Rath měl tehdy velké slovo v „kategorizační komisi“, která rozhoduje mj. o tom, které léky bude plně hradit VZP (což je pro výrobce výhodné). Klimovičová zpochybňuje autenticitu záznamu. Věc není zatím prokázána, pokud by prokázána byla, měl by dr. Rath Problém s velkým P. A bylo by to skličující. Od poloviny devadesátých let má u nás kdekdo plnou hubu „tunelování“, miliardových škod způsobených „divokou“ klausovskou privatizací atd. Dnešní sociálně demokratická garnitura a její spojenci by ve srovnání s tím byli troškaři (pět milionů Grossův byt, pět českých na stůl pana Doležela, a tady by šlo o sumu řádově velmi podobou). Nemyslím si, že by umatlaní kapesní zlodějíčkové byli méně opovrženíhodní než ulízaní podvodníci velkého formátu. A za druhé: tahle kauza vykazuje ne první pohled velkou podobnost s případem Spyra – Doležel. Je tomu opravdu tak, že zahraničním firmám nezbývá než se bránit před náporem různých českých vyděračů tím, že se na pomoc povolává skrytá kamera a média? To je jako v nějakém filmu s kriminální zápletkou. Dr. Rath se od své nehodné spolupracovnice okamžitě distancoval (není nad loajalitu), zároveň se shodou okolností z archivu ČLK ztratily jakési zápisy ze schůzí. Ztrátu zjistila místopředsedkyně Fousková, která komoru prozatímně vede a má na hlídání archiválií dost času, protože jinak nemá skoro žádné pravomoci. Dr. Rath zůstává klidný, ztratit se nemohly, jsou přece uloženy na počítači (doporučuji panu ministrovi, aby si pozorně prohlédl klávesnici svého notebooku, vlevo nahoře má klávesu s nápisem „delete“ a v anglicko-českém slovníku si snadno dohledá, co to znamená). Aféra se tedy může rozjet tak, že se svou zábavnosti vyrovná případu Grossova bytu.

V Barceloně proběhl summit EU a středomořských států o terorismu. Většina arabských zemí regionu se ho prý nezúčastnila, zato tam byli Palestinci (coby – aspoň pokud jde o terorismus - experti na slovo vzatí). EU řešila opět svůj věčný problém, jak to udělat, aby se Arabové najedli a Izrael zůstal celý, takže přijali nakonec jen jakýsi „kodex chování“ v boji proti terorismu, ale žádné usnesení. V kodexu nesmí být, že terorismus nelze ospravedlnit právem na sebeurčení (to nepřipustili Palestinci). Palestinci pak za odměnu nežádali, aby byl odlišován terorismus od práva na vlastní obranu před cizí okupací. Jako pozorovatel byl na konferenci přítomen i zástupce Al Kajdá. (Milí čtenáři, promiňte, tohle poslední jsem si vymyslel, ale mělo by to svou logiku, a jak praví Hegel, „Co je rozumné, je skutečné“ – rozuměj „co je logické, je skutečné“).

Právo přináší informaci o jakémsi průzkumu německého historického muzea ohledně vyhnání Němců ze zemí střední a východní Evropy. Článek má titulek „Ve vztazích Němců, Čechů a Poláků dominují emoce“, v textu je řeč o tom, jaké emoce dominují ve vztazích Čechů a Poláků vůči Němcům. Vykutálené vyvažování!

Středa 30. listopadu: Sociální demokracie se nakonec domluvila s KDU-ČSL a US-DEU na kompromisní podobě zvyšování nájemného, která vychází vstříc požadavkům malých koaličních stran na rychlejší uvolňování nájmů. Na první pohled to vypadá jako volba rozumnější varianty, než je zabránit deregulaci ve spojení s komunisty. Sociální demokracie si však vyhradila, že deregulace nezačne už od října 2006, ale od 1. ledna následujícího roku. Součástí kompromisu je tedy odklad. A po volbách se uvidí.

Podle průzkumu americké agentury PSB (průzkum si objednala ČSSD a nepochybně jí byl nějakým způsobem šit na míru, to je třeba vzít v úvahu – nemyslím samozřejmě na falšování výsledků, ale např. na výběr otázek) si 60% respondentů přeje vznik většinové koaliční vlády, 38% menšinovou vládu s většinovou podporou ve sněmovně. Zemanův projekt tedy nemá většinovou podporu, ale konec konců 38% není zase až tak málo, aby si to Paroubek nemohl dovolit. Průzkum se týkal také toho, jak veřejnost vnímá komunisty. 55% lidí se domnívá, že je ke KSČM třeba přistupovat jako k normální straně. Problém je, že KSČM normální strana není. Proto těch 53% lidí, kteří se podle průzkumu domnívají, že kdyby se komunisté dostali k moci, nesnažili by se o nedemokratické poměry, jsou nebezpeční optimisté. Bohužel komunisté v tom už v tuto chvíli nejsou sami, o nedemokratické poměry se velmi intenzívně snaží i Paroubek a ČSSD.

Premiér Paroubek jde po vládním zmocněnci Svatoplukovi Karáskovi, a to kvůli vepřínu v Letech. Nařkl ho, že přecenil své síly (a ti, co ho schválili ve funkci, prý taky přecenili jeho síly). Karásek se provinil podle premiéra tím, že špatně odhadl náklady na přemístění vepřína: řádově na stovky milionů, Paroubek mluví o řádově desítkách. Těžko se ubránit podezření, že pan premiér chce majitele vepřína pořádně oholit.

Příchod dr. Ratha do vlády podstatně oživil úroveň schůzí Poslanecké sněmovny, kterou po odchodu republikánů přes veškerou snahu ODS i ČSSD zahalila fádní šeď. Poslanec ODS Doktor nazval ministra „provinčním hochštaplerem“ , Ivan Langer zase lhářem. Poslanec Kopecký (z Podsedic, kde kdysi padla legendární facka), prohlásil, že dr. Rath přece nemůže lhát, krást a chovat se neslušně, když vzešel z ODS. To je poněkud nelogické, vzbuzuje to dojem, jako kdyby vysvětloval a omlouval nepřístojnosti dr. Ratha tím, že byl špatně vychován u občanských demokratů. Dr. Rath se pak obrátil k poslancům s výzvou: „Pokud máte problém s ovládáním svých emocí, vyhledejte psychiatrickou pomoc. Protože i chovanci psychiatrických léčeben se chovají důstojněji.“ Pokud jde o drzost, přetrumfl tím ty, co ho napadali, nejméně o tisíc procent, takže předsedajícímu schůze nezbylo, než ho upozornit, že je v parlamentu a jedná se zvolenými zákonodárci. Není ale způsob, jak dr. Rath pojednává Sněmovnu (totiž jako panský vrchní nevolníky) jen předzvěstí toho, jak bude vypadat zacházení tandemu Paroubek - Rath s parlamentem po červnovém vítězství ČSSD ve volbách?

K problému Klimovičová ministr na jednání Sněmovny řekl, že zaměstnanec firmy Pfizer, který podle Ratha Klimovičové „vnucoval úplatek“, je člen ODS. To je poněkud směšný argument (kdo všechno byl a je členem ČSSD!), navíc z toho, co bylo v televizi, vyplývá jednoznačně, že dotyčný jen poměrně šikovně nahodil dr. Klimovičové návnadu a ona ji spolkla i s navijákem. Dr. Rath by ji měl vyhodit pro nedostatek inteligence.

Pilný komentátor Práva Paroubek (premiér je, jak vidno, mužem mnoha tváří) si na stránkách listu vyřizuje účty s Mladou frontou Dnes, jmenovitě s Martinem Komárkem a Emanuelem Mandlerem. Text neuvěřitelných parametrů stojí za samostatný komentář, příznačné je, že se v něm opakovaně mluví o „štvaní“, respektive „agresivním štvaním proti soc. dem.“ Soudě podle terminologie, která tu po převratu ještě nebyla, lze soudit, že to pan Paroubek to se svou snahou pořádně skrouhnout média myslí vážně.

Rovněž v Právu si vyřizuje účty s Lidovci Petr Uhl. V článku jsou některé „nepřesnosti“, např. tvrzení, že agrárníky zakázali po válce pro kolaboraci s nacisty. Agrárníky ve skutečnosti zakázali kvůli tomu, že je Beneš nesnášel jako své politické oponenty a že mu nepasovali do jeho nesmyslných představ o zjednodušení české politické scény. Někteří agrárníci (snad) kolaborovali, jiní, například Ladislav Feierabend, seděli v Benešově exilové vládě. Mluvit o tom, že lidovci za totáče jinými prostředky usilovali o vybudování a rozvíjení socialismu, je sice možné, ale musí se tomu předeslat, že komunisté v roce 1948 stranu prakticky zničili, její vedoucí představitelé skončili v kriminále a na jejich místa byli dosaženi komunističtí agenti. Taky si nemyslím, že by lidovce (mám panu Uhlovi za zlé, že se jich kvůli němu musím pořád zastávat, nemám je rád, ne proto, co dělal Plojhar v padesátých letech, ale pro to, co dělá Kalousek teď) „trochu zarazila“ mnohatisícová demonstrace odborářů. Sotva může někoho zarazit potěmkiniáda, naaranžovaná postkomunistickými odbory. Ostatně, kam se hrabou na bolševické první máje! Ale co není, může být, zvlášť když jejich vztah k ČSSD začíná poněkud připomínat vztah ROH ke KSČ.

V Německu mají absurdní skandál: řada mediálních koncernů rozjela akci „Ty jsi Německo“, která má posílit pocit osobní zodpovědnosti občanů za lepší budoucnost. Obracejí se přitom na „osobnosti“ i lidi z ulice. Kdosi ovšem vyšťoural, že v roce 1934 použili nacisté sloganu „Neboť ty jsi Německo“ k oslavě Adolfa Hitlera. Jen člověk totálně padlý na hlavu nemůže vidět propastný rozdíl obou kampaní: podle první jsou Německo občané, podle druhé diktátor. Přesto se teď autoři kampaně jeden přes druhého omlouvají. Za co? Že dělají něco opačného než nacisté? Němečtí intelektuálové jsou posedlí masochismem, který jim občas vnucují i takoví, co svého času byli sice lepší než Hitler, ale upřímně řečeno taky nestáli za moc.

Katolická církev se rozhodla, že nedovolí homosexuálům, aby vstupovali do seminářů a byli svěceni na kněze. Příliš tomu nerozumím (předpokládám, že by se homosexuál musel zříci sexuálního života stejně jako heterosexuál, a jaký je pak mezi nimi rozdíl), navíc můj problém je, že celibát jako takový považuji za absurdní. Kromě toho a hlavně připouštím, že mi do toho nic není, protože nejsem katolík. Česká snaha strkat nos do cizích věcí je ovšem někdy obludná, a tak Pavel Máša v Lidových novinách píše: „Církev na jedné straně získala právo díky listině práv a svobod obsazovat si sama své úřady, současně ale jsou kněží de facto zaměstnanci státu. Je proto otázka, zda by nyní neměli poslanci přemýšlet o tom, jestli rozšiřující se diskriminační praktiky římskokatolické církve nejsou v rozporu s jinými ustanoveními téže listiny i nedávno přijatého pracovního zákonodárství. A jestli není na čase zasáhnout k „ochraně práv a svobod druhých“, jak umožňuje ústava.“ To jsou rudoprávní manýry, neměla by se snad katolická církev podle pana Máši přímo zakázat?