ARCHIV

Babí léto dlouhého míru

Krásný slunečný podzim uzavírá letošní rok, v němž Evropa už po šedesáté oslavila skončení druhé světové války a občané České republiky si koncem minulého týdne při příležitosti hlavního státního svátku poněkud melancholicky vzpomínali na dobu, kdy se jejich vlast po dvě desetiletí rozkládala od Aše po Chust. Svět se v našem pojetí skládá z vítězných spojenců (k těm patříme i my) a z poraženého Německa. Tvar dostal ustavením OSN, organizace demokratických mocností, vzešlých z porážky nacismu. V roce 1989 byla napravena jediná drobná chyba poválečného uspořádání, Rusové nám dali svobodu. Zkrátka idyla.

Bohužel se tento idylický svět začíná bortit a deformovat. Íránský prezident prohlásil před pár dny v Teheránu na konferenci „Svět bez sionismu“, že Izrael musí být vymazán z mapy světa. Muslimský národ prý nedovolí svému historickému nepříteli, aby žil v jeho srdci. Podle Boží vůle a s Boží pomocí už brzy na světě nebude ani USA, ani Izrael. Západoevropské země i zámořské státy (USA, Kanada) ostře protestovaly, prezident své výroky v podstatě zopakoval a do ulic Teheránu vyrazily na podporu jeho požadavků a proti „sionistům a nevěřícím“ tisíce demonstrantů.

Prezident Iránu, jak vidno, nerespektuje historii a strká poražené Německo s vítězi druhé světové války do jednoho pytle s potupným nápisem „křižáci“. Nemusí se bát: poté, co USA za podpory svých spojenců zlikvidovaly skutečné ohnisko islámského terorismu v Afghánistánu a opuštěny většinou svých spojenců potenciální ohnisko terorismu v Iráku, mají, pokud jde o Írán, svázané ruce. Evropa, která až na výjimky nechala Američany ve štychu, zakrývá silnými slovy svou bezmoc a nechuť něco dělat. Izrael logicky požádal o vyloučení Iránu z OSN. Nikdo se k němu nepřidal.

Smutný konec „organizace světových demokracií“! Sdružuje, jak se ukazuje, predátory a jejich kořist. Haldy papíru, popsaného vznešenými frázemi, k tomu tvoří nedůstojnou kulisu. Jeden z vítězů války, který si za to vysloužil právo veta pro všechna zásadní rozhodnutí tohoto podivného spolku, Rusko, sice vyjádřilo své „znepokojení“ (prezident Putin den před Ahmadínežádovými výroky v telefonickém rozhovoru ujistil íránskou hlavu státu zájmem Ruska na rozvíjení přátelských vztahů s Íránem, a týž den byla pomocí ruské nosné rakety z ruského kosmodromu vypuštěna na oběžnou dráhu iránská špionážní družice), ale zároveň dalo najevo, že ani do budoucna nepodpoří požadavek, aby byla Radě bezpečnosti(kde by Íránu mohly hrozit sankce) předložena otázka íránského jaderného programu. Ministr Lavrov, v té době shodou okolností na návštěvě v Izraeli, pouze lítostivě poznamenal, že podobná prohlášení dávají zbraň do rukou oponentům.

Je známá věc, že Rusové jsou jako spojenci nebezpečnější než jako nepřátelé. Za studené války byli pro Západ čitelným, vypočitatelným protivníkem a garantem míru. Teď jedním dechem důrazně žádají, aby Západ podpořil jejich problematické chování v Čečensku, a zároveň vítají každé oslabení Západu, protože posílí jejich pozice. Další vítězná velmoc s právem veta v OSN, Komunistická Čína, skutečný a vážný konkurent Západu, pokud jde o hospodářský rozvoj, se k věci ani nenamáhala vyjádřit. Jde v Maových stopách a počká si, až se „křižáci“ a jejich protivníci navzájem zničí.

Svět ve kterém žijeme, je jiný, než ten, který ze setrvačnosti oslavujeme. Zažíváme babí léto dlouhého míru. Co přijde pak, na to raději nemyslet.

Mladá fronta Dnes 31. října 2005