Sobota 1. listopadu: Koalici se ani napodruhé nepodařilo prosadit svou kandidátku na funkci prezidenta NKÚ Kupčovou. Chyběly jí tentokrát už jen čtyři hlasy, ale sami lidé z vedení strany (předseda poslaneckého klubu Ibl) přiznávají, to byly hlasy ČSSD, a ne koaličních partnerů. Zdá se, že trhlina uvnitř ČSSD je hlubší než rozpory mezi stranami koalice a že jakmile dojde v citlivé záležitosti na tajné hlasování (viz např. volba prezidenta), koalice prohrává. Klaus se bránil tomu, aby vládní koalice obsadila funkci prezidenta i viceprezidenta NKÚ (nynější viceprezident je sociální demokrat). Při první volbě do této funkce v době, kdy sám byl ministerským předsedou, však tehdejší vládní koalice obě funkce obsadila svými lidmi (Voleník z ODS, Peřich z KDS).

V rozhovoru pro Právo se kandidát na předsednickou funkci v KDU Kalousek hned několikrát zaklíná neprolomitelností Benešových dekretů a přísahá na teorii příčiny a následku. Jeho konkurent a nynější předseda KDU Svoboda hovořil s ADP a snad proto byl přece jen o něco umírněnější. Ocenil výzvu Raua a Kwasniewského (je zajímavé, že o jejím obsahu jsme se z českých novin nedozvěděli skoro nic), prohlásil, že se ČR nebojí debat o minulosti, odsoudil sice Centrum proti vyhánění (prý by mohlo vést k „deformaci dějin“, tj. k tomu, co bolševik nazýval „revisionismem“), ale vyjádřil se v tom smyslu, že každý národ má právo truchlit za své oběti (je smutné, že taková samozřejmá věc je na českého politika dost velký výkon) a odmítl lex Beneš s tím, že autorita politika má být daná přirozeným způsobem, ne zákonem.

Podle průzkumu veřejného mínění, pořízeného prý (podle Práva) na objednávku EU, si 59% občanů EU myslí, že největší hrozbou světovému míru je nikoli snad Severní Korea nebo Irák, nýbrž Izrael. EK se zatím tuto část průzkumu neodhodlala zveřejnit, prý z „technických důvodů“. Zároveň si 81% respondentů myslí, že by Unie měla být klíčovým hráčem při řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Vykutálené, ještě se k tomu vrátíme.

Pondělí 3. listopadu: Doplňovací senátní volby na Strakonicku proběhly za ostentativního nezájmu voličů. Politici to svádí na „celoplošná média“. Ve skutečnosti lidé – a hlavně lidé mimo velké aglomerace, kteří nežijí od rána do večera politikou – nemají k Senátu žádný silný vztah. Nevědí, k čemu je dobrý, a těžko se jim divit. Vznikl kdysi ze snobského rozmaru trpasličí ODA a mnoho smysluplného zatím nepředvedl. Svádět to na média je laciné.

Společné prohlášení prezidentů Raua a Kwasniewského vyvolalo mezi českými nacionalisty přímo mravenčí hemžení. Špidla volá rozhořčeně do Berlína kamarádu Schröderovi, co že to má znamenat. Prezident Klaus nasadil v Budapešti výraz přísného řídícího učitele, který kárá nevychované žactvo. Prohlášení nepřímo hájí pouze ministr Svoboda, který se ovšem zapřísahá jeho naprostou neškodností: žádné změny, žádné odškodňování atd. Hrozně rád bych se dožil krachu téhle nestydaté politiky, mám však obavy, že se mi to asi nepovede.

Soudce Lněnička považuje tři fotografie Slonkové a podrobné osobní údaje o ní a jejích blízkých (to vše policie zabavila v Srbově domě) za přímý důkaz toho, že ji Srba chtěl zavraždit. Materiály mohou nanejvýš svědčit – ovšem nepřímo – o nepříliš kalých záměrech pana Srby, ale o ničem víc. Proces se Srbou je stejně podivný a nafouknutý jako kauza Olovo, ale tady jde o vraždu a léta kriminálu.

Jakýsi účastník víkendového sjezdu ČLK prohlásil, že je hrubým porušením etiky, když lékař lékaře vláčí v tisku. Demokracie je zákeřná, v demokracii může kdekdo vláčet tiskem kdekoho, stavovské parťáctví tu neplatí.

V souvislosti s návštěvou prezidenta Klause v Rusku prohlásil prý jakýsi ruský novinář: „…ale tady (na Rusi) si hodně lidí myslí, že jste nás prostě zradili, že tak trochu podlézáte Západu. Na to jsou Rusové hodně citliví.“ My tady jsme zase po posledních padesáti letech hodně citliví na ruskou drzost. Připojili si nás ke své veleříši, půl století nás de fakto okupovali, a když se nám nakonec shodou náhod podařilo vyklouznout, ještě to berou jako nevděk. A pokud jde o ten Západ, měli by si snad Rusové konečně připustit, že my Západu nepodlézáme, my Západ prostě jsme.

V tisku se znovu rozproudila diskuse o bratrech Mašínech. Vyjádřil jsem se k té věci kdysi v Lidových novinách (článek tu dávám k dispozici, vyšel ještě předtím, než jsem začal vydávat Události) a nemám na tom co měnit.

Michaela Rozov píše v Lidových novinách ohledně problému s Lichtenštejnskem, že lpění na zkonfiskovaném majetku „především vypovídá o neochotě Lichtenštejnska přiznat si svou minulost finančníka třetí říše - historici se shodují, že lichtenštejnská neutralita za 2. světové války je stejný "mýtus" jako neutralita švýcarská.“ To je opravdu neuvěřitelné: tak nejen Lichtenštejnsko, ale i Švýcarsko! Nebylo to nakonec i s těmi západními spojenci podezřelé? A kteří historici se shodují? Všichni na zeměkouli, jak vyplývá z formulace? Nebo jen pánové Pešek a Pánek?

Lidové noviny ovšem v témže čísle otiskly pozoruhodný článek Henryho Kissingera, z něhož cituji: „Pokud by americká okupace měla uvolnit místo fundamentalistickému Iráku, dnešní konflikt s jistou částí islámu by mohl přerůst ve střet civilizací. Kdyby se rovnováha v islámském světě posunula ve prospěch radikálů a fundamentalistů, umírněné sekulární režimy by se ocitly v nebezpečí a světu od jihovýchodní Asie po západní Evropu by hrozily rostoucí nepokoje. Státy jako Francie, Německo a Rusko by se víru událostí nevyhnuly, ani kdyby se distancovaly od Spojených států. Posílený radikalismus a fundamentalismus by své oběti pronásledoval všude… Američtí spojenci a údajní partneři, jako je Rusko, si musejí vybrat, zda budou hrát svou politiku rovnováhy sil, nebo zda vážně přistoupí ke společné představě politické budoucnosti Iráku. Budou-li tlačit na přechod k suverenitě bez příslušných záruk, jejich politika podpoří útočný irácký a arabský nacionalismus. A následky postihnou i je.“

Úterý 4. listopadu: Policie ČR organizuje ode dneška nový masový zátah na řidiče. K akcím tohoto druhu je možné mít sto a jednu výhradu, moje zkušenost řidiče je ale jednoznačná: za poslední dobu ze viditelně zlepšila kázeň na silnicích, zejména pokud jde o dodržování povolené rychlosti. Člověk, který se ještě před čtvrt rokem pokusil za pátečního hustého provozu projet Mukařovem a Louňovicemi předepsanou padesátkou, byl vystaven předjíždění spojenému s blikáním, houkáním a urážlivými posunky. Teď to jde bez problémů.

Václav Klaus nasadil v Budapešti přísný výraz a hřímal proti „přepisování války“: "Jsou lidé, kteří chtějí změnit interpretaci druhé světové války, zaměnit příčiny a následky. Zdá se, že tyto pokusy budou pokračovat, a nevidím důvod, abychom se nechali zbytečně vyprovokovat k radikálním reakcím." Zaměnit příčiny a následky znamená, že někdo tvrdí, že nacistický teror byl odpovědí na vyhnání Němců, k němuž došlo až poté. Kde a kdy to Klaus slyšel? Jinak je to dobré, zatím nás Klaus nezavře.

Ruský naftařský magnát Chodorkovskij odešel z vedení firmy JUKOS. Jeho gesto ztrácí na lesku tím, že tak učinil v base. V Rusku je zřejmě politika prorostlá s ekonomikou způsobem, který by byl i u nás exotický. Prezident Putin rozhodně není žádné neviňátko, ale není sám, kdo je ve věci až po uši. Pro českého králíka z toho plyne jediné poučení: co nejdál od tohoto Velekocourkova.

Alexandr Mitrofanov píše v Právu: „Hrdě si nevšímat komunistů a nemluvit s nimi je sice okázalé gesto, má však stejné kořeny jako někdejší pohrdání kovaných komunistů prohnilými buržousty. Podobnost se posiluje i tím, že mnohý dnešní antikomunista pochází z rodiny přesvědčených bolševiků.“ Je to velmi pěkné, že se u nás zase kádruje, a není jistě žádná náhoda, že se tak děje v Právu.

Právu poskytl rozhovor i profesor Detlef Brandes, německý aktivista z Düsseldorfu. Domnívá se mj., že česká historiografie utrpěla tím, že po roce 1968 byli „starší historikové na dvacet let odsunuti mimo obor“. Česká historiografie utrpěla ovšem ještě víc v padesátých letech, kdy tito starší historici byli ještě mladší a nikdo je nikam „neodsouval“, naopak, oni českou historiografii (totiž tu stalinistickou) činně utvářeli.

Rekonstrukce Mariánského sloupu se blíží ke konci a měl by být, jak někteří usilovně prosazují, opět vztyčen na Staroměstském náměstí. Jiní (exprimátor Němec) jsou zuřivě proti tomu a mluví o přepisování dějin. Stržení historické památky v roce 1918 byla nepochybně velká čuňárna. Ale k mému obrazu Staroměstského náměstí už nepatří. Ne z ideových důvodů. Prostě proto, že od mého dětství tam nestála. Je tam víc místa a je to hezčí (zahrádky od restaurací mi nevadí). Ideologické konfrontace tohoto druhu jsou směšné a zbytečné. Ať sloup postaví jinde.

Průzkum pro EK, kdo je největším nebezpečím pro mír, prosakuje pozvolna českými novinami. Izrael je první (59%), USA se dělí se Severní Koreou, Afghánistánem a Iránem o druhou příčku (53%). 90% Řeků je přesvědčeno, že USA ohrožují světový mír. Z celé EU jen v Itálii a Německu si to myslí míň než 50% lidí. Jen v Dánsku si méně než 50% lidí myslí, že světový mír ohrožuje Izrael. Proboha, do čeho to lezeme? Jistě, nejde o názory politiků, jde o názor veřejnosti. Jenže v demokratických státech jsou politici na veřejnosti závislí.

Po neúspěšném pokusu o stavovské povstání v ČLK bude následovat, jako za Fedinanda II., potrestání hlavních spiklenců, rozvracečů, zkrachovanců a zaprodanců atp. Bývalé předsedkyni Holanové hrozí vyloučení z ČLK a tedy zákaz povolání (členství v ČLK je ze zákona povinné). Dr. Rathovi se povedlo vybudovat uprostřed polistopadové ČR bolševickou rezervaci. Domnívám se, že ČLK je protiústavní instituce a měla by být zrušena.

V Mladé frontě Dnes vyšel článek Aleny Králíkové „Obnovme MDŽ“. K problému jsem se kdysi v Událostech vyjádřil (podle mého názoru vyčerpávajícím způsobem) formou fejetonu, který dávám k dispozici.

Václav Klaus si zve na „pracovní večeři“ (kdysi se tomu říkalo „kartáč“) vedení sněmovny, tj. předsedu a místopředsedy. Je pozoruhodné že z šesti účastníků (Zaorálek, Kasal, Kupčová, Filip, Langer, Němcová) lze jen Zaorálka považovat za jednoznačného stoupence vládní koalice.

Středa 5. listopadu: Dr. Rath zvládl své oponenty a rozhodl se, že projeví milosrdenství: v případě zrádné předsedkyně revizní komise dr. Holanové a dalších zaprodanců nebude usilovat o nejvyšší trest, tj. o vyloučení z ČLK. Dr. Holanová sice prý porušila zákon o komorách, ale o jejím vyloučení by muselo rozhodnout několik orgánů (všechny je ještě nezmákl?) a postižená by se mohla odvolat k soudu. Náhlá velkorysost dr. Ratha svědčí o tom, že mu nějak došlo, do jakých potíží by se dostal, kdyby se rozhodl své odpůrce existenčně likvidovat. Nemá zjevně zájem na tom, aby se jeho dominantní pozice příliš zviditelnila. Expředsedkyně revizní komise tvrdí, že vyloučit lze člena jen za profesní pochybení. Nemám bohužel příslušný zákon po ruce, ale pokud by tam podobné omezení nebylo, byla by to děsivá legislativní chyba a případ pro Ústavní soud. I když tam ale podobné omezení je, nemají odpůrci dr. Ratha ještě vyhráno: všichni se dobře pamatujeme např. na to, že před listopadem 1989 u nás nebyli žádní političtí vězňové, nýbrž jen samí prachsprostí kriminálníci.

Izraelský ministr zahraničí se domnívá, že tolik diskutovaný průzkum veřejného mínění v zemích EU zkresluje realitu. Bohužel si Evropu příliš idealizuje. Stejně je málo platné to, že se vedení EU od průzkumu distancuje. Průzkum přece pouze ukázal, jaká Evropa je. Nikoli zaujatá, jak se domnívá Izrael, nýbrž jen obrovsky, promiňte mi to slovo, vychcaná. Zatím nám ještě neteče do našich vlastních bot; mloci ještě nejsou ve Vltavě. A krvavé mokro v botách souseda nás tedy nechává chladnými.

Německý policejní psycholog Adolf Galwitz se v listě Die Tageszeitung vyjádřil v tom smyslu, že za německo-českou hranicí leží největší nevěstinec v Evropě. Pan ministr vnitra se může vztekat jak chce, každý, kdo překročí po setmění německo-českou hranici např. na Hoře svatého Šebestiána, musí dát panu Galwitzovi za pravdu. Vracel jsem se tou cestou jednou krátce po půlnoci a ovace, jimiž jsem byl přivítán (shromážděné sociální pracovnice proti rozsvíceným reflektorům zjevně neměly šanci poznat, že mé auto je pouhá felicie s českou espézetkou), jsem nikdy předtím ani potom nezažil. Smutné konce tvrze demokracie ve střední Evropě!

Čtvrtek 6. listopadu: poslanci se rozhodli odložit zvýšení televizních poplatků. Kromě toho, že opozice zjevně tlačí na veřejnoprávní televizi, aby ji častěji a výrazněji pustila k lizu (což samo o sobě svědčí o tom, jak k sobě obě opoziční strany mají ideově i morálně blízko, pokud jde o pojetí nezávislosti médií) jde zjevně o trest za reportáž o termitech. V reportáži o termitech autoři paušálně odsoudili „poslance a senátory“ jako parazity na těle naší společnosti. Poslanecká sněmovna je trumfla tím, že kolektivně trestá a vydírá celou Českou televizi. Kolektivní vinu, jak vidno, máme v krvi.

Mj. i proto mnoho našich pracujících jistě potěší zpráva o tom, že báťuška Putin je pro strategické sblížení EU a Ruska. Ke sblížení by podle hosudara mělo dojít vytvořením společného prostoru v oblasti hospodářství a ochodu, vnitřní a vnější bezpečnosti (!), svobody a spravedlnosti (!!!), vědy a kultury. Vzhledem k tomu, že v podobném prostoru jsme prožili většinu života a mnohým z nás se v něm moc nelíbilo, měli by to asi vnímat to jako významný signál, aby se začali poohlížet po tom, kde nechal tesař díru. Škoda, že jsem na to už moc starý. Taky to tentokrát bude asi náročnější: až EU a třetí Řím jedno budou, cestou přes hraniční kopečky se toho moc nespraví.

Předseda PS Zaorálek je odvážný muž. Stejně jako kdysi Hus do Kostnice, vydal se do samého středu Říše zla, do Berlína, a pokoušel se vštípit našim odvěkým nepřátelům, že dr. Edvard Beneš je velká osobnost našich dějin, symbol boje proti Hitlerovi a za demokracii, a že by si ho měli koukat náležitě vážit. Němečtí hostitelé ho tentokrát přijali zdvořile a s náležitou úctou, autodafé se nekonalo. Zaorálek také odmítl názor, že by se Češi nedívali kriticky na své dějiny. „Máme ale potíž, když je nám v reflexi vnucován cizí názor“. Jak se pozná cizí názor – o tom rozhoduje pan Zaorálek a jeho blízcí. Měl vlastně říci „názor, který je cizí všemu našemu pracujícímu lidu“: protože cizí názory mohou mít i našinci.

Pátek 7. listopadu: Je třináct let po převratu. V novinách, které si denně zpracovávám, není ani zmínka o „VŘSR“ (tj. o bolševické revoluci v Rusku). Aspoň v něčem se doba změnila.

Senátor Železný vytvořil klub „nezařazených“. Tvoří ho on, tři komunisté a jeden nezávislý. Další nezařazení (např. senátor Zieleniec) nebyli přizváni. Železný se dušuje, že sdružení v klub s komunisty nemá žádné politické pozadí. Není důvod mu nevěřit. V tom případě je to však docela cynické vytvoření „švindlklubu“ pouze za účelem získání hmotných výhod. Kluby mají mít politické pozadí. V Senátu, kde sedí „osobnosti“ a každý je tam za sebe, ne za stranu, to často není možné. Vlastně by tam žádné kluby být neměly. Nevýhoda „nestandardní“ politické instituce.

Právo se pod taktovkou koho jiného než Jana Kovaříka věnuje očerňování Lichtenštejnska. Jakýsi poslanec ODS tvrdí: „Pokud bychom totiž přiznali, že Lichtenštejnsko udrželo v konfliktu neutralitu, těžko by mohlo česko oponovat kontraargumentu z lichtenštejnské strany typu: „Jak tedy mohli naši předci kolaborovat s nacisty, když jsme byli za války neutrální stát““. Čili – Lichtenštejnsko nemohlo být za války neutrální, protože jinak bychom museli solit. Sám dirigent zase píše: „Česká veřejnost neodpustila Lichtenštejnům, že se v roce 1930 sami přihlásili k němectví, ani vstřícnost knížete Františka Josefa k henleinovcům a nacistickému Německu. Poválečná konfiskace jejich majetku je tak všeobecně vnímána jako akt dějinné spravedlnosti.“ Je skličující, že třináct let po převratu mluví jménem veřejnosti normalizační pisálek, a navíc asi právem – vyjadřuje nepochybně mínění většiny „našich pracujících“ od KSČM až po Konfederaci politických vězňů. K novému mluvčímu je třeba české společnosti pogratulovat.

Ministr Šimonovský prosazuje, aby jízda s alkoholem v krvi byla trestným činem. Je třeba být důslednější: měla by se trestat smrtí, a to bezodkladně. Po pozitivní dechové zkoušce by policista delikventa na místě usmrtil služební pistolí. A byl by na silnicích pořádek! Ve skutečnosti absolutní zákaz konzumace alkoholu před jízdou je absurdní a každá další represe jeho absurditu jen posílí.

Autor kontroverzní reportáže o senátorech a poslancích Hanousek odchází z ČT, znechucen tím, že se ho vedení nezastalo. Vedení se ho zastat nemohlo, dostal je do nezáviděníhodné situace a nespravedlivou paušalizací nahrál těm, co jako ministr Dostál nemyslí na nic jiného, než jak dostat média pod kontrolu.

Sobota 8. listopadu: Senátorka Gajdůšková (ČSSD) navrhuje zcela zrušit imunitu poslanců včetně té, která se vztahuje na výroky pronesené v parlamentě. „Myslím, že bychom měli žít tak jako všichni občané této země a že ta privilegia v tomto smyslu by být neměla.“ Je zajímavé, kam až je možné dojít v populismu. Ostatně paní senátorka by mohla být ještě důslednější: senátoři a poslanci by za výkon mandátu měli platit a po jeho vypršení by měli automaticky putovat za mříže. „Blízkost lidu“, kterou vykazuje paní senátorka, má však také pragmatický podtext. Senátor Topolánek před časem řekl: „Vůbec nejsem přesvědčen o tom, že máme nezávislou justici. Vůbec nejsem přesvědčen o tom, že policie není zkorumpovaná a už vůbec nejsem přesvědčen, že útvar pro odhalování korupce by neměl začít sám u sebe s odhalováním korupce. A říkám to s plnou vážností, kolik tento pult unese.“ A paní senátorka to označila za výrok „na mezi šíření poplašné zprávy“. Kdyby imunita neexistovala, bylo by tedy možné Topolánka zavřít.

Soud s řidičem, který způsobil nehodu autobusu v jižních Čechách, při níž zahynulo několik desítek lidí, se nebude konat v Českém Krumlově, kam by případ příslušel, ale v Českých Budějovicích. V Krumlově není k dispozici dostatečně velký soudní sál. Někteří pozůstalí žádají pro delikventa trest odnětí svobody na doživotí, ačkoli za nedbalostní trestný čin tohoto druhu může podle zákona dostat nanejvýš deset let. Pohnutky pozůstalých lze chápat (nikoli schvalovat). Pohnutky mnohých dalších diváků nebude možné ani chápat, ani schvalovat. Nejraději by viníka napíchli na kůl. „Kontrola veřejnosti“, o níž se mluvilo v případu Srba, má jak vidno i své stinné stránky. Nechtěla by ČT vysílat taky tento proces? Šplhla by si nejen u politiků, ale i u prostého lidu.

Prezident Putin navštívil Paříž. Jeho francouzský kolega Chirac mu na závěr návštěvy prokázal tu čest, že jej doprovodil v limuzině až na letiště. Oba kocouři se už nepochybně těší, jak budou společně sekýrovat drzé středoevropské myši. Osa Paříž – Moskva se stává zase o něco viditelnější.

První lékař byl vyloučen z České lékařské komory. Za profesní nedbalost a údajně i prodej drahých léků pod rukou. Takže sláva: vylučování se spustilo, proti prvnímu případu nemůže nikdo nic namítat, a jakmile se to jednou zavede, dá se vylučování využít jako prostředek pro utužování stranické kázně v ČLK.

Podle průzkumu CVVM se obliba Klause a Havla se ve veřejnosti vyrovnala. Pan prezident tím musí dost trpět, tak mu záleží na tom, aby všechno dělal lépe než jeho předchůdce.

Lékaři, kteří nesouhlasí s povinným členstvím v Lékařské komoře, sbírají podpisy na jeho zrušení. Problém možná není v povinném členství, ale v tom, jak komora v současné době vypadá. Ke zprávě se vrátíme.

Pondělí 10. listopadu: Nový předseda KDU-ČSL Kalousek se před volbou profiloval spíše jako rustikál, po volbě jako technokrat a pragmatik: zásadní věci jsou podle něho problémy ekonomické, KDU-ČSL je strana občanská a nekonfesijní. Před volbou i po volbě zůstává populistou: venkovské motivy jen nahradilo oblíbené lidovecké třikrát a dost a absolutní zákaz drog (potratům se prozíravě vyhnul). Svobodu před volbou na sjezdu podpořil Špidla, Kalouska nepřímo Topolánek, po volbě se o něm s uznáním vyjádřili Gross a Foldyna. Bude jednou v budoucnu určovat českou politiku trio Topolánek – Grebeníček – Kalousek?

Volba Kalouska je pro Špidlu a jeho stoupence v ČSSD velkou nepříjemností. Aby toho nebylo dost, propadli sociálně demokratičtí kandidáti při obou doplňovacích volbách do Senátu. Zdá se, že pokus o pozemanovskou civilizaci ČSSD skončí dřív nebo později úplným krachem. Je zcela zjevné, že KSČM a nyní i ODS jsou nereformovatelné jako socialismus. Možná, že se k nim brzy přidá i ČSSD a KDU-ČSL. US-DEU, která je reformovatelná a průběžně reformovaná natolik, že v procesu svých reforem si nestačila vybudovat žádnou přesvědčivou identitu, naproti tomu zajde na úbytě. Dosti děsivé vyhlídky.

Cizinecká policie údajně odvlekla iránského žadatele o politický azyl na iránské velvyslanectví ke kádrovému pohovoru a ČR ho hodlá vydat zpět do Íránu. Íránské úřady se tak o jeho zaječích úmyslech dozvěděly a teď prý perzekuují jeho příbuzné. Pokud je to pravda, chová se cizinecká policie a ministerstvo vnitra naprosto neuvěřitelným způsobem. V zemi, kde je možné tohle, se lidé s nárokem na vlastní názor nemohou cítit bezpečně.

V Národním divadle dávají hru Beta Brechta „Dobrý člověk ze Sečuanu“. Podle recenzenta v Lidových novinách ji prý režisér obratně zbavil „marxistického balastu“. Brecht bez marxistického balastu je jako sodovka bez bublinek. Ten člověk byl naprosto cynický a jeho díla jsou zhmotněním jeho cynismu. Mohl by sloužit jako pomník amorálnosti podložené ideologií – zkrátka jako příklad komunisty každým coulem. Pokud ND udělalo z jeho slátaniny jeduprostou muchomůrku, ulpí něco z amorálnosti i na tvůrcích inscenace.

Úterý 11. listopadu: Předseda ODS Topolánek pozval na sjezd své strany nového předsedu KDU-ČSL Kalouska. „Tato obnovená tradice není špatná“. Jako patrně nezamýšlený protitah působí nápad ministra Škromacha, aby ČSSD jmenovala „stínové ministry“ pro resorty, v jejichž čele stojí koaliční partneři. Jenže bez koaličních partnerů se ČSSD octne v prekérní situaci. Takové prázdné gesto koaliční partnery rozdráždí, ale ČSSD nepomůže. Kalousek si zato může dovolit Špidlu vydírat, na pádu vlády on ani KDU příliš neprodělají, pokud budou vrátka k ODS pootevřená.

Nový předseda KDU zahájil mohutné populistické tažení. Vynechává fundamentalistické požadavky, o nichž ví, že by si s nimi u veřejnosti nešplhl (zákaz potratů), zato staví na populismu, který není zase až tak nevinný a neškodný. Odmítá legalizovat prostituci se zdůvodněním, že to je „strašlivé ponížení lidské důstojnosti“, přičemž prý nezáleží na tom, zda to ty osoby dělají ze svobodné vůle či nikoli. Zákon a společnost má chránit lidskou důstojnost i před lidmi samými. To je bolševická zásada: zákon je lidské dílo a společnost nemá ústa, aby mohla mluvit, takže za ni dost často mluví různí samozvanci. Kalouskova KDU nás chce po bolševicku spasit podle svého gusta a případně i proti naší vůli. K tomu se nejlíp hodí instituce, spojující image Armády spásy s účinností inkvizice. Což už tu ostatně bylo.

Legrační jsou i Kalouskovy výhradu proti registrovanému partnerství: homosexuálové neplodí děti, proto nejsou hodni státní podpory. Z toho hlediska si ovšem podpory ze strany státu nezaslouží ani bezdětné rodiny. Takže pokud se manželům dejme tomu do deseti let nepodaří zplodit ani jednoho potomka, měli by být násilím rozvedeni.

Neúspěšný (zaplať Pán Bůh) kandidát na ústavního soudce dr. Pejchal se v dnešním Právu rozepisuje o nevhodném chování politiků (některých, na komunisty se to jistě nevztahuje) v případu Kinský. Vymlouvají se na to, že se k věci nemohou vyjadřovat, pokud nerozhodne nezávislý soud. Podle pana Pejchala ovšem už stát, tj. moc zákonodárná a výkonná, došly k závěru, že Kinskému byl majetek řádně konfiskován. A politici by se tedy měli vymáčknout, zda jsou prostátní nebo protistátní. Vzniká otázka, proč má v téhle situaci ještě probíhat soudní řízení a obecněji, nejsou-li pak vlastně soudy zbytečným luxusem. Po Kalouskově péči o občany proti jejich vůli další průnik a návrat bolševické ideologie do našeho postkomunistického prostředí.

A konečně, náš pan prezident v BBC opět rozkryl temné úmysly německých imperialistů a revanšistů. Sudetoněmecká otázka je podle něho uměle nastolená: „Jsou to jisté ambice jistých německých politiků, kteří chtějí tuto kartu použít pro svou politickou kariéru nebo hlasy voličů. Je to uměle kříšeno. Není to součástí skutečného přemýšlení ani Němců, ani Čechů. Jednoduše druhá světová války skončila. My jsme druhou světovou válku nezačali. My jsme nikoho neokupovali. Německo okupovalo nás.“ Je dobré, že domácí přisluhovači revanšistů jsou zatím hluboko pod jeho rozlišovací schopností. Až se ovšem vlády ujme koalice Topolánek – Kalousek, se bude starat, aby ti, kteří podvracejí to, o čem rozhodla moc zákonodárná a výkonná, byli po zásluze potrestáni, a aby tak lidská důstojnost české společnosti – a ovšem konec konců i těchto podvracečů – byla ochráněna, třeba i proti jejich vůli.

Středa 12. listopadu: Vláda se rozhodla poskytnout zdravotnictví 6,4 miliardy korun: z toho 3,4 miliard prostřednictvím krajů nemocnicím, 3 miliardy pojišťovnám za nedobytné pohledávky. Je to je improvizované záplatování několika děr na cedníku. Je zjevné, že dosavadní financování zdravotnictví vůbec nefunguje, je to černá díra pohlcující další a další státní peníze. Je ho třeba postavit na úplně jiný základ.

Trochu podobné je to s financováním krajů. Poté, co parlamentem neprošel (zatím) zákon o rozpočtovém určení daní, hodlá vláda, zřejmě na zásah novopečeného předseda KDU Kalouska, kraje dotovat ze státního rozpočtu srovnatelnou peněžní částkou. I to je improvizace. kraje samozřejmě mají být i po finanční stránce co nejvíce autonomní. ODS, která navrhuje daleko větší přesun výnosu z daní na kraje, ovšem vládní zákon zabila s tím, že je nedostatečný. To jsou zlomyslné bolševické manýry. Se stejným zdůvodněním mohli hlasovat i pro, kdyby se nedrželi zásady čím hůř, tím líp: čekají, že až bude nejhůř, spadne moc do klína ODS jako zralá hruška. Je to cynický kalkul a doufám, že nevyjde.

Předseda ODS Topolánek to má těžké. Pokud se chce sejít s premiérem Špidlou, nezbývá mu, než se plížit noční tmou křivolakými pražskými uličkami, zahalen do pláště a pokud možno v převleku za instalatéra či podomního obchodníka. Někdy ani to nepomůže, pak je všetečnými novináři vyhmátnut, s červenýma ušima chvíli zapírá a nakonec prchne. Schůzka premiéra s předsedou nejsilnější opoziční strany by v zemi, kde nepřežívají bolševické tradice a zásada píchni ho, řízni ho, pusť mu krev, měla být něco docela běžného a v zásadě nezajímavého.

Poslanec Hojdar nalezl odposlech v autě. Nemohu samozřejmě dokázat, že si ho tam nechal namontovat sám. Poslanec Hojdar se teď musí zviditelňovat a proti vládě prosazovat všemi způsoby: jeho kolega Kott mu svou zálibou v alkoholu naboural pozici sto prvého poslance PS. Aféra mu přichází velmi vhod. A navíc - v jednom bych ovšem panu Hojdarovi skoro věřil: to zařízení tam nemohla namontovat privátní agentura, muselo jít o nějakou státní službu. Takže by se na první pohled zdálo, že už zbývá zjistit jen docela málo: kterého státu je to služba.

V Poslanecké sněmovně prý začíná „bitva o potraty“. Obávám se, že o žádnou bitvu nepůjde, katoličtí fundamentalisté nemají v PS se svými nemožnými názory ani zdaleka většinovou podporu. Přitom se pod tímto rozbouřeným povrchem snadno zapomene na to, že potratů je u nás mnoho a že by se s tím mělo něco dělat. Úplný zákaz potratů je ovšem stejná blbina jako prohibice. Přesněji řečeno ještě větší, protože snižuje vážnost mateřství a zvyšuje množství nechtěných a deprivovaných dětí, z nichž pak, jak se zlomyslně domnívám, vyrůstají voliči KSČM, ODS a ČSSD.

Čtvrtek 13. listopadu: českou politickou scénou otřásá aféra s odposlechem poslance Hojdara. Ať už mu dal štěnici do auta kdokoli, prokázal mu velkou službu: exkomunikace poslance Kotta z ODS otřásla jeho pozicí sto prvního poslance a musí nějak získat ztracenou veřejnou váhu. Při té příležitosti prosákla zpráva, že prý si premiér Špidla chodí týdně do sídla BIS studovat záznamy odposlechů. V tom případě navazuje na tradici, založenou císařem Františkem I., jemuž byl nedávno v Praze opětně instalován pomník. Císař měl k dispozici zvláštní poštovní úřad, který se zabýval četbou a dokumentací korespondence nespolehlivých individuí. Úřad denně pořizoval jakési svodky, které pak ministr Sedlnický dával císaři k dispozici. Četba svodek zabrala prý značnou část císařovy denní agendy. Třeba bude mít pan premiér Špidla taky jednou v Praze pomník.

Generální ředitel ČT Janeček se na zasedání klubu ČSSD pokoušel přesvědčit poslance o potřebě zvýšit koncesionářské poplatky. Odpovědí byla ostrá kritika publicistiky a zpravodajství ČT, mj. za známou reportáž, v níž jsou poslanci přirovnáváni k termitům. Poslanci ČSSD nejenže postupují vůči ČT na základě principu kolektivní viny, ale zřejmě se pokoušejí využít případu k tomu, aby do budoucna ovlivnili televizní publicistiku. To je drzost až na půdu. Kdyby byli poslanci vládnoucí strany s televizním zpravodajstvím a publicistikou spokojeni, bylo by to velmi divné a nedělalo by to ČT žádnou reklamu.

Těšínskou organizaci údajně ovládli dva místní podnikatelé, jejím prostřednictvím se propracovali se do vedení města a nyní chce jeden kandidovat na poslance, druhý na senátora. Prosadili se prý tak, že do místní odbočky ČSSD naverbovali své zaměstnance, kterým za to propláceli mimořádné odměny. Problém je v tom, že stav odbočky jim to velmi usnadnil: měla totiž před jejich příchodem celých deset členů. Polistopadové politické strany jsou většinou jen politické kluby, sdružené za účelem voleb. Jen velmi málo lidí má chuť politicky pracovat na nízké úrovni. To je velká slabina české demokracie. Kdyby těšínská organizace ČSSD měla sto členů, nedala by se tak snadno ovlivnit.

Francie a Německo uvažují podle listu Le Monde o dvojunii se „spojenou“ zahraniční, obrannou, hospodářskou a sociální politikou. Je to prý v zárodku a jen prostředek nátlaku na Polsko a Španělsko, které komplikují přijetí euroústavy. Plán však veřejně podpořili francouzský premiér i ministr zahraničí, a také komisař Verheugen. Zbývá tedy už jen, aby vzali do party ještě Rusko (náznaky tu už byly a Putin by jistě nic nenamítal) a bude to dokonalé. Hlupáci, co v minulosti žvanili o ose zla Mnichov – Vídeň – Budapešť, by teď měli chodit kanály.

Vláda se vzpouzí platit odškodné poškozeným ruskou invazí z roku 1968. Ministr Sobotka namítá, že by podle návrhu ODS vlastně dostali desetkrát víc než oběti nacismu. Zjevně tu existuje jakási nepsaná hierarchie: oběti nacismu váží víc než oběti komunismu. A pokud jde o naše německé spoluobčany současné i bývalé, tak těm patří tak nanejvýš nakopat.

O tom, že se jeden fidžijský kmen hodlá omluvit pozůstalým po misionáři, kterého jejich předci v polovině minulého století sežrali, jsme už psali. Pozoruhodné je zdůvodnění, proč se tak rozhodli: jsou přesvědčeni, že snědením misionáře Bakera na sebe přivolali kletbu, kterou lze usmířit jedině omluvou. Je mi líto, ale fidžijští bývalí lidožrouti jsou ve skutečnosti v této věci daleko větší realisté než Češi.

Pátek 14. listopadu: Odboráři v dozorčí radě ČEZ dostali tzv. opční smlouvy na akcie ČEZu. Ta jim nyní umožňuje prodat je za tržní cenu s pětimilionovým ziskem. Problém není ani tak v tom, že jim ČEZ tuto možnost poskytl, jako v tom, že odboráři a „zástupci pracujících“ (dnes se říká zaměstnanců) vůbec v dozorčích radách státních podniků sedí. Nemají tam co dělat, odbory samy jsou svého druhu dozorčí organizace a jejich úkolem není podílet se na podnikání.

TNS Factum zveřejnilo výsledky průzkumu preferencí, podle nichž KSČM výrazně předstihla ČSSD. Mezi sociálními demokraty se zvedá vlna nespokojenosti. Agentura, která většinou rozdíly mezi stranami zvýrazňuje a uvádí všeobecně vyšší čísla než ostatní dvě, tentokrát dala k dispozici preference, nikoli prognózu volebních výsledků (tak aspoň o průzkumu informovalo Právo), čísla jsou pak výrazně nižší a sociální demokraté mají jen 9,6%. Mezi sociálními demokraty se zdvihá vlna nespokojenosti vůči vedení. Je to náhoda? Ke zprávě se ještě vrátíme.

ODS nepozvala na svůj sjezd zástupce US-DEU. Nato US-DEU pozvala na svůj sjezd Topolánka. Topolánek prohlásil, že už má na ten den jiný program a že to pozvání je účelové. Se zdvořilostí a vstřícností si na ODS nepřijdeš.

Ministr Dostál hodlá v Lidicích místo zbořeného nedokončeného památníku vztyčit čtyřicet metrů vysokou skulpturu jakéhosi italského výtvarníka. To je moc i na lidického starostu, který se vztyčení monstra vzpouzí. Těžko se mu divit, není snad možné postavit v Lidicích něco důstojného a méně bombastického? A aby byl ministr Dostál ukojen, nechť je mu vztyčen pomník na soklu od toho Stalinova, kde bude zobrazen na způsob sochy Svobody, s pochodní v ruce, a jeho dutá hlava bude sloužit jako rozhledna.

Vláda zjevně odmítá populistický návrh ODS na odškodnění obětí ruské invaze v roce 1968. Místopředseda ODS Langer kontruje denunciací: rozhodnutí vlády prý je třeba dát do souvislostí s ochotou alespoň její části odškodnit Němce, kteří po válce zůstali na našem území. V ČR tedy žijí lidé, občané (tj. Češi roduvěrní podle Benešových dekretů) a pak Němci, „kteří zůstali na jejím území“, tedy cosi jako hlodavci nebo škodlivý hmyz. Čechy odškodníme za to, co utrpěli, a možná nejen za to, Němci mohou být rádi, že je vůbec necháme dožít. ODS je strana zvláštního ražení.

Občané SR budou muset platit za lékařské ošetření, účast pacientů bude větší u lehkých onemocnění a jednoduchých zákroků, s náročností úkonů se bude snižovat, u těch nejsložitějších bude lékařská péče plně hrazená. To je zjevně cesta, kterou jednou bude muset jít i české zdravotnictví. Možná ovšem, že až se na ni česká vláda vydá, bude už pozdě.

Německo a Francie (přesněji řečeno Francie, německá vláda se ještě nevyjádřila) uvažují o federativním spojení v případě, že unie o 25 členech nebude držet dohromady. CDU zase počítá s užším jádrem EU, které by zahrnovalo Německo, Francii a země Beneluxu. Možná bychom se mohli taky porozhlédnout po okolí – ale my jsme bohužel se svým okolím docela inkompatibilní.

Sobota 15. listopadu: Vzpomínáme výročí listopadového převratu z roku 1989. Bude mu z větší části věnováno i příští číslo Událostí. Nejzajímavější příspěvek přineslo Právo (článek Miroslava Šišky „Jak se roce 1989 předávala moc“). Nejenže dokládá totální dezorientaci a nepřipravenost disidentských špiček kolem Charty77 a Václava Havla na polituickou úlohu, která jim byla přisouzena, ale ukazuje zároveň, že strůjcem polistopadového systému vlastně nebyl Havel, ale Marián Čalfa. Navíc se octnul v situaci, kdy mu, bylo-li mu živobytí milé, nic jiného ani nezbývalo. Zhroucená komunistická diktatura jej nastrčila do nejexponovanější pozice, ale nebyla ho už schopna ani řídit, ani mu pomoci. Disent se převzetí moci a zodpovědnosti vzpouzel. V takto vzniklém vákuu udělal Čalfa to, co by udělalo 99% lidí na jeho místě: pomohl Havlovi a spol. do čela, protože věděl, že mu nic jiného nezbývá, a zároveň se postaral o to, aby to probíhalo natolik sametově, aby sám nedostal do kožichu. Marián Čalfa měl od Havla dostat Řád TGM prvního stupně. On, a nikoli Havel nebo Klaus, je otcem zakladatelem naší dnešní postkomunistické republiky. Jednou mu bude postaven pomník.

Senátor a exředitel Novy Železný prý předložil komisi, vyšetřující neúspěšnou arbitráž mezi CME a ČR, podklady, podle nichž český zástupce v arbitráži zároveň v Maďarsku zastupoval Laudera, tedy protivnou stranu sporu. Pokouší se dokázat, že český stát prohrál arbitráž záměrně. Vládu viní též někdejší místopředseda RRTV Štěpánek, vládní koalice naopak obviňuje někdejší RRTV. Předseda vyšetřovací komise Křeček jde zjevně Železnému na ruku. Tyto okolnosti nemohou nic změnit na tom, že ČR prohrála arbitráž po zásluze, protože neochránila investice CME (důvod je český nacionalismus, který brání cizákům vlastnit televizní licenci) a že pan Železný sehrál v celé aféře velmi nedůstojnou roli toho, kdo Američany oholil.

Místopředseda mediální rady PS PČR Skopal (ČSSD) udílí České televizi hraběcí rady: musí šetřit, nesmí si pokazit budoucnost. Zdá se, že se parlament snaží dostat ČT a Čro pod kontrolu. K případu se ještě vrátíme.

Soud s řidičem, který neopatrnou jízdou zabil devatenáct lidí, probíhá v Budějovicích v soudní místnosti, kde je 30-40 míst. To je zajímavé, tady najednou všichni vědí, že podobný případ se nedá řešit na náměstí nebo na fotbalovém stadionu a nikdo nepožaduje televizní přenos. Aby lidé u nás vysloveně podporovali lynč, musí v tom být politika.

Vrah, který brutálně a ze zištných důvodů zabil dva staré lidi, dostal čtrnáct let. Nejsem přívržencem zásady třikrát a dost (ostatně v tomto případě by znamenala, že chlap může zabít ještě čtyři lidi), ale upřímně nechápu, proč ten člověk nedostal doživotí. Lépe řečeno chápu to. Zavraždění totiž nebyli normální roduvěrní občané, ale jenom Němci, kteří tu podle pana Langera zůstali jako jakási přebytečná havěť po nedokonalé dezinfekci v roce 1945. Zjevně se zde uplatňuje pouze zákon postihující týrání zvířat.

V průzkumu MfD, věnovaném tomu, kdo ve společnosti přitahuje největší sympatie, jsou zvlášť vedeni podnikatelé (bezprostředně za Václavem Bělohradským, bere je nadpoloviční většina lidí) a zvlášť miliardáři (s nimi sympatizuje jen 32% lidí. I k tomuto podivnému rozlišení se vrátíme.

Rebelie poslance Hojdara zřejmě prozatím skončila. Vrátil se do klubu ČSSD provázen mediálním kraválem kolem odposlouchávacího zařízení, nalezeného v jeho služebním voze. Nevypadá to tedy, jako by přilezl po čtyřech. Je zajímavé, jak mu ti, co ho údajně odposlouchávali, vyšli vstříc!

Úterý 18. listopadu: Václav Klaus si v Lánech srdečně porozprávěl s novým předsedou KDU-ČSL Kalouskem. Hoši si rozumějí, pan Kalousek to celkem trefně vystihl: „oba jsme v politice pragmatisty a máme racionalistický postoj“. Čtenář si podivné cizí slovo „pragmatisté“ snadno nahradí domácím a jadrnějším, my si to dovolit nemůžeme. Pan Kalousek dále pravil: „Myslím si, že máme s panem prezidentem podobný konzervativní postoj k tomu, jak by měla vypadat politická scéna.“ To je nadějné, doufám, že nás s ním brzy seznámí. Aby setkání nevypadalo zase až tak hloupě a průhledně, prohlásil prezidentův mluvčí: „Prezident republiky vyjádřil zájem pravidelně se setkávat s předsedy parlamentních politických stran.“ Na ředě je teď prý Špidla. Možná, že se Klausovi podaří vymluvit mu socialismus.

Odborářský náčelník Milan Štěch prohlásil v rozhovoru pro Právo rezolutně: „Musíme už konečně změnit postoj, že Česká republika je zajímavá nízkými mzdami“. Musí být zajímavá naopak vysokými mzdami. A pracovat se bude stejně jako teď, o nic víc, od toho jsou tu odbory.

TV Prima vytáhla z temnot zapomenutí do světla reflektorů bývalého důstojníka StB Zifčáka. Ten mj. prohlásil, že v případě vítězství by jeho pravověrná komunistická strana zavedla cenzuru, protože v médiích je třeba zachovat „jistou servilnost“ vůči politické moci. Pan Zifčák je politováníhodný amatér. Je třeba dělat to, co dělá jeho úspěšný konkurent Ransdorf a co dělali komunisté, co svět světem stojí: hubou se zapřísahávat, že zřídí takovou demokracii a svobodu, jaká tu ještě nebyla, a to, o čem pan Zifčák žvaní, potichu připravovat. V debatě se Zifčáka ptali, zda existoval nějaký scénář StB pro studentské bouře. Otázka není adresována tomu pravému, pan Zifčák byl jen malá a nevýznamná estébácká šlapka, co by o tom mohl vědět!

Martin Švehla se vrací do ČT, odkud po listopadu 1989 vyletěl (obrazně řečeno), tentokrát Jako mluvčí. Mluvčí není nijak zvlášť významná funkce, ale stejně: možná přijde i Zelenka.

Umělci (tj. Petr Placák a další) budou protestovat proti KSČM. To by měla být věc politiků – a ne protestovat, nýbrž dělat rozumnou pozitivní politiku, která vliv komunistů sníží na minimum. Nějaká směšná politická peep-show umělecké pseudoavantgardy komunistickými preferencemi ani nehne.

Středa 19. listopadu: Prezident Klaus podepsal čtyři ze zákonů finanční reformy. Stalo se tak po schůzce s Miroslavem Kalouskem a je to zjevně jakýsi dárek Kalouskovi k nástupu do funkce předsedy KDU-ČSL. Ať Špidla vidí, jak vlivného člověka má teď v koalici!

Stínový ministr obrany ODS Petr Nečas kritizuje postup ministerstva obrany. Podle něho by neměla česká armáda poskytovat strukturám aliance jen zabezpečovací jednotky (chemici, nemocnice apod.), ale v první řadě bojové útvary, a měli bychom se orientovat na spolupráci s armádami USA a Velké Británie, protože jsou podstatně bojeschopnější než ty ostatní. Nečasova koncepce má racionální jádro, česká armáda by si měla zachovat aspoň v tom nejzákladnějším bojeschopnost a možnost fungovat do jisté míry autonomně. Na spojence může spoléhat jen ten, kdo je schopen se aspoň v nejzákladnějších věcech spolehnout sám na sebe.

Na věžičku liberecké radnice se vrátí rytíř, byl tam původně, a zůstal tam až do roku 1952. Pak ho vystřídala rudá hvězda, tu po převratu sundali a nahradili lvem s korunkou. Severočeští historici (krajská komise?) nyní došli k názoru, že „rytíř je sice německý symbol, ale nijak vyhraněný“, takže ho lze s přimhouřenýma očima tolerovat. Sláva! Snášenlivost triumfuje už i na liberecku. Lepší by ovšem byl na věži Rumcajs, to je symbol český a protirytířský.

ČSSD navrhuje, zřejmě jako odpověď na projekt Centra proti vyháněním, zřízení památníku obětí všech evropských válek. Je třeba se přitom vyhnout „nacionalistickému výkladu událostí druhé světové války“ (proboha, co to znamená? Chtějí snad polemizovat s oblíbeným českým pojetím, které do jisté míry zastával i Beneš, že šlo o střetnutí Slovanstva s Germánstvem? To bych do ČSSD neřekl) a „vytrhávání událostí druhé světové války z dějinných souvislostí“: to je ovšem zcela srozumitelné. Možná, že ještě lepší by bylo postavit památník úplně všem obětem všeho na celém světě. Nebo jednoduše nestavět nic, přišlo by to levněji.

Na téma „s komunisty se nemluví“ se konal koncert osvícených rockových hudebníků v hale karlínské Dukly. Záměrně prý nepozvali žádné politiky. Politici tedy s komunisty mluvit smějí? Nebo je jednoduše nechtějí oslovit a chtějí se jen tak sami mezi sebou dohodnout, že oni s komunisty mluvit nebudou? Jeden z klaunů české pravice, monarchista Petr Placák, v té souvislosti vyjádřil naději, že právě mladí lidé, které chtějí oslovit, „otevřou v budoucnosti diskusi o komunismu, oni se budou ptát svých rodičů, zda nenesli na existenci tohoto režimu vinu.“ Placák si zjevně, zabrán do líčení předností monarchického zřízení, nevšiml, že o komunismu se u nás průběžně diskutuje už třináct let. A není divu: podstatná diskuse podle něho začíná tam, až děti začnou obviňovat rodiče. To je svérázný pandán k překonanému křesťanskému Cti otce svého a matku svou. Teprve soustavnou buzerací rodičů se dopracujeme světlých zítřků. Připomíná to spíš Pavlíka Morozova než Evangelium. Snad by si fanatici jako Placák, dřív než vyrazí na křížové tažení proti komunistům, měli všimnout, kolik komunismu jim samým zůstalo za nehty. K této věci se ještě vrátíme. I tahle opožděná a prázdná protikomunistická propaganda patří zjevně ke smrtelným křečím, jimiž končí Havlova epocha.

Čtvrtek 20. listopadu: Podle průzkumu STEM má ČSSD malý náskok před KSČM a preference US-DEU činí 4%. Agentury pro průzkum veřejného mínění mají velkou možnost působit na politickou situaci a situaci uvnitř stran ve dvou citlivých otázkách, kde se asi (vzhledem k nepatrným odchylkám) dá těžko dokázat bezděčná či zamýšlená nepřesnost - oba výsledky mohou tak či onak ovlivnit posud vlády. Je velmi těžké, ne-li nemožné dokázat, že se tak děje. Je velmi těžké uvěřit, že se tak neděje. Pokušení je prostě veliké.

V US-DEU se po prognóze TNS-Factum vyostřila situace. Radikálové volají po výměně vedení a odchodu z vlády. U strany tak slabé a v takovém postavení, v jakém US-DEU je, se už skoro nedá očekávat, že se bude chovat předvídatelně a racionálně. Politická rozhodnutí jejích orgánů jsou do značné míry náhodná. Sebe už asi zachránit nemohou, ale mohou bez nejmenších problémů zničit Špidlovu vládu.

Kalouskovi poté, co přesvědčil Klause, aby podepsal čtyři reformní zákony (přesněji řečeno to tak prodal veřejnosti), bude nepochybně připsána zásluha i za to, že se vláda rozhodla poskytnout formou dotace krajům skoro třicet miliard korun. Kraje by samozřejmě měly být samostatnější i pokud jde o finance (jaký by jinak měla krajská samospráva smysl). Nynější rozhodnutí vlády je ovšem provizorium, dokud nebude přijat zákon. Ten ovšem už jednou parlamentem neprošel.

Poslanec ČSSD Kala se v Právu zabývá otázkou, jak korigovat dosavadní způsob vládnutí ČSSD: „Je evidentní, že národ chce vůdce, kterému je připraven leccos odpustit (alkohol, problematická zahraniční politika, urážení oponentů), ne však absenci vůdčích schopností. Domnívám se, že tato část je řešitelná změnou mediální politiky premiéra, vzpomeňme reakci na vystoupení ministra financí ve Sněmovně a změnu jeho vnímání z úředníka na vůdce.“ Zdá se, že první a poměrně nenáročný krok k tomu, aby se ze Špidly stal vůdce zemanovského typu, jemuž národ leccos odpustí, je prostý a snadný: začít chlastat.

Pavel Kohout zase v Lidových novinách vyčísluje hospodářské škody, které české společnosti způsobil komunismus. A uzavírá: „Poučení? Kdo způsobí škodu za milion, je nucen ji nahradit a dost možná si půjde i sednout. Tunelář, který způsobí škodu za miliardu, nemusí nahrazovat nic a pravděpodobně se vyhne trestu. Organizace, která způsobí škody za tisíce miliard, je považována za legitimní politickou sílu a je dotována státním rozpočtem. Její zástupci nesedí za mřížemi, nýbrž v Poslanecké sněmovně a v Senátu. Účet za škody způsobené svými předchůdci odmítají převzít.“ Problém není v tom, že komunisté něco odmítají. Problém je v těch, kteří jim umožnili se do nynějšího postavení dopracovat, a v těch, kteří jim ho dnes zaručují tím, že je volí. Jsou to politické problémy. Komunisté se dnes nevydávají za legitimní sílu ze zákona, nýbrž jí prostě jsou. Je tu otázka politické zodpovědnosti těch, co jim to v letech 1989-90 umožnili a toho, jak demokratickými politickými prostředky situaci změnit. Tím, že s nimi Placák a spol. nebudou mluvit, se nic nezmění. Pan Grebeníček to už nějak přežije.

Pátek 21. listopadu: Po atentátu v Rijádu a čtyřech atentátech v Istanbulu je zjevné, že se svět pomalu posouvá do války, jakou zatím ještě nezažil. Je zajímavé, že většinové mínění v Evropě (a taky v ČR, viz třeba dnešní sloupek Františka Šulce v Lidových novinách) je přesvědčeno, že ji rozpoutal prezident Bush. To je směšné sebeobelhávání a strkání hlavy do písku. Nenamlouvejte si, že když budete na arabské teroristy a jejich spojence hodní, nechají Vás na pokoji a budete se moci na to všechno dívat jako na akční film. Jdou i po Vás!

Italský premiér Berlusconi v této situaci povzbudil Turecko, aby tváří v tvář teroristické hrozbě nerezignovalo na úsilí o vstup do EU. Tolik nenáviděný a napadaný Berlusconi má ve spoustě věcí jasněji než např. vyčůraní pacifisté z Berlína. Teroristé považují Turecko zjevně za slabý článek západního společenství. Je třeba jim dokázat, že se mýlí.

Mirek Topolánek prohlásil v Právu o Klausovi: „Má na celou řadu věcí mírně odlišný názor“. Šéf ODS má velmi nebezpečné představy o mírných odlišnostech, rozpor v otázce irácké krize byl tak zásadní, že si zásadnější nelze představit. „Mírně odlišný“ může připadat jen úplným cynikům. Z rozhovoru rovněž vyplývá, že ODS mění strategii. Chce vládu porazit tím, že rozloží ČSSD. Topolánek, jako už předtím Zahradil a pak i Tlustý, lichotí nespecifikovanému „reformnímu křídlu“ sociálních demokratů, s nimiž by se dalo do určité míry spolupracovat. ODS bude usilovat o jakousi formu „úřednické vlády“, stranou níž by zůstaly jen KSČM a ovšem US-DEU pro svou bezvýznamnost. Pak tu ovšem nebude už vůbec žádná opozice.

US-DEU je ostatně na odpis. Některé krajské organizace se sice bouří, ale jsou to stejně hysterické reakce jako reakce cestujících v letadle, jehož posádka má problémy se zvládnutím stroje. Nakonec jim vždycky nezbude nic jiného, než se na ni spolehnout – bez ohledu na to, že letadlo se pořád řítí kolmo k zemi.

Jakási mladá dáma, která v červnu vstoupila do ČSSD, se rozhodla, že se stane ministryní zdravotnictví místo dr. Součkové. Dotáhla to tak daleko, že donutila premiéra Špidlu k dementi. K tématu se ještě vrátíme.

Sobota 22. listopadu: ODS zřejmě nazřela, že svrhnout vládu frontálním útokem zvenčí se jí nepodaří. Proto potichu ustupuje od zásady „nulové tolerance“ vůči vládě (chce podpořit některé nekonfliktní vládní návrhy) a bude se snažit napomoci rozkladu největší vládní strany. Jako trojského koně si zatím vyhlídli ministra financí Sobotku, ale je to nejspíš jen jakási úvodní improvizace. Špičky ODS prý nemají jasno, zda předčasné volby nebo ne, zda úřednická vláda (a kdy) nebo ne. ODS, jak se zdá, nemá zatím kam spěchat a čeho se bát: vláda se asi nakonec sesuje sama od sebe.

Poslanec ČSSD Rouček obvinil ODS, že nedokáže chránit národní zájmy, protože se v Evropském parlamentu spojuje jen s okrajovými radikálními uskupeními. Nato místopředseda ODS Zahradil označil pana Roučka za blba. Na obou obviněních, jak se zdá a jak už to bývá, je něco pravdy, v tuto chvíli je zajímavější a obsahově bohatší to, co říká pan Rouček. Zahraniční politika ODS je mimo a bude mimo čím dál tím víc. K tématu se vrátíme.

Ministr Dostál tvrdí, že malým církvím vyhovuje nynější způsob spolupráce se státem a odmítají nějaký zvláštní úřad. Problémy jsou prý jen s katolíky a evangelíky. Většina menších církví má prý naprosto jiný názor na otázku financování církví než církev katolická (proč by musely být všechny církve financovány stejně?). Mezi ty hodné a loajální patří unitáři, pravoslavní a Československá církev husitská. Dostál provozuje primitivní taktiku Rozděl a panuj, v pestré společnosti, kde početně dominují miniaturní cíkvičky (jako Apoštolská církev), církve dokonale vyprázdněné a odumírající (Čs. církev husitská) a skurilní uskupení jako Unitáři, to není nic těžkého. Církve jsou pořád, jako za komunistů, existenčně závislé na státu. Stát je a bude, stejně jako za komunistů, církvím nepřátelský (krátké období hájení v letech havlovského establishmentu skončilo nejpozději ve chvíli, kdy se moci chopila ČSSD, a až ji vystřídá ODS, bude to ještě horší). Jediné řešení je důsledná odluka církví od státu (tj. od Dostála a Řepové, ale Němcová nebude o nic lepší). Aby se dala provést, musel by stát projevit dobrou vůli, což se nedá očekávat. Je to bludný kruh.

Francouzský levicový list Libération prý napsal, že cílem islámských teroristů by se snadno mohla stát i Francie, přestože se distancovala od USA, a že v této válce není neutralita žádnou alternativou. Zdá se, že už i ve Francii pomalu přicházejí k rozumu.

Před čtyřiceti lety byl spáchán atentát na Johna F. Kennedyho. Pokud jde o Kennedyho samotného, napsal jsem někdy před čtyřmi roky krátký článeček, který v příštím vydání Událostí připomenu coby retrospektivu. Pokud jde o atentát, šíří se kolem něho spousta různých pověstí, dosti fantastických, živila je prý hned po události KGB. Nedovedu si představit, že by Rusové v atentátu neměli prsty: asi ne přímo a asi jim o zabití prezidenta nešlo (na to byl ruský komunistický režim moc zbabělý). Nejspíš nakousli nějakou akci, která se jim pak úplně vymkla z rukou, a nakonec ani jim, ani Američanům nezbylo než všechno ututlat.

Pondělí 24. listopadu: V Gruzii byl svržen prezident Ševarnadze. Je zajímavé, jak se bývalí internacionalisté z doby SSSR snadno překabátili na vládce orientálních pašalíků. Svědčí to o tom, jak povrchní byl bolševický nátěr v případě neruských národů. (Většina čečenských teroristů se rekrutovala z řad bývalých vysokých důstojníků sovětské armády.) Ševarnadze patřil asi k těm slušnějším, nemohu nějak potlačit vzpomínku na jeho spoluúčast v demontáži Sovětského svazu (odstoupil, protože mu Gorbačovovův postup připadal příliš opatrnický). Gruzíncům se podařilo jej sesadit pouze tak, že přizvali jako zprostředkovatele Rusy. To je dosti sebevražedná politika. Jak chtějí dokázat, že mají na samostatnost?

Předseda ODS Topolánek sice na závěr víkendového kongresu vytkl některým svým kolegům, že se uchylují k osobním urážkám (nic jiného mu ostatně nezbylo, arogantní hulvátství je v ODS doma natolik, že to může i některé příznivce té strany tahat za uši), ale sám hřímal o chamtivosti, klientelismu a účelovosti vlády – taková slova od vysokého funkcionáře ODS opravdu sedí. Všichni dohromady se pak radovali, že Pravda a Láska ztratila svou hlavní baštu, Pražský hrad, a zároveň bez velkého studu dávali najevo, že ji pro změnu dobyli oni (vedoucí funkcionáři se jeden jako druhý chvástali zvolením Klause za prezidenta jako svým politickým triumfem).

Budvar dosáhl úspěchu v Rakousku, jen on smí používat značky Bud. Je legrační, že hlavní spor se vede o německý název Budweiser, kde jsou „Bojovníci za svobodu“? Proč neprotestují proti této vlně germanizace?

Petr Pithart se ohrazuje proti tomu, že by se v listopadu 1989 v jakémsi spiknutí disidenti kolem Havla dohodli s komunisty. Ovšem že nešlo o spiknutí a zákulisní dohodu, udělali to docela veřejně. A pokud říká „je mi líto, ale na víc jsme neměli“, je to třeba brát tak, že to říká především za sebe a své blízké: pak to sedí. Další ať do toho netahá.

Američtí bojovníci proti imperialismu už zase, jako za bolševika, konají své minislety v Praze. Tenkrát to financovali českoslovenští komunisté a jejich tajné služby, doufám, že dnešní český stát na to nemá.

Úterý 25. listopadu: Česká národní banka chce zrušit směnárny, měly by napříště fungovat jen v bankách. Dívám se na to jako spotřebitel: v Budapešti je soukromých směnáren spousta a člověk si může vybírat ty, kde je výhodnější kurs (zrovna u české koruny dost kolísá). V bankách se tam vyměňovat skoro nevyplatí, kursy jsou zlodějské, i když stát si možná přijde na své. Opatření, o němž sní ČNB, je nestydatá bolševická reglementace.

Naštěstí budeme mít brzy neohroženého zastánce. Ratibor Majzlík, jemuž končí prebenda v US-DEU (za pár dní skončí proces „integrace“ DEU do US a pan Majzlík přestane být předsedou, přijde o plat a služební auto) se rozhlíží, kde nechal tesař díru. Pokud US-DEU na příštím sezení nezmění vedení, odvede prý pan Majzlík jako Mojžíš své zástupy do země zaslíbené (tj. buď do KDU nebo ODS). To je velmi šťastné skloubení zásadovosti a pragmatismu.

Pánové Špaček a Mathé připravují pro Českou televizi seriál o slušném vychování. Budou mít slušný prostor, uvolní se místo po Faktech (pořad byl zrušen, ale vůbec ne kvůli reportáži o termitech, z úplně jiných důvodů!) a Klekánici. Seriál by měl být povinný pro vedení ODS (viz „ideový kongres“ v Luhačovicích). Věc s Fakty a s termity mne mrzí: samozřejmě termiti byli jen záminka (tak to dělali komunisté) a bylo zbytečné těm, co chtějí ČT reglementovat, dávat záminku tak lacinou.

Evropská unie se podle britského listu Financial Times rozhodla utajit 112 stránkovou studii Evropského centra pro monitorování rasismu a xenofobie. Centrum zadalo její vypracování Středisku pro výzkum antisemitismu při Technické univerzitě v Berlíně. Výstup se zadavateli nezamlouval, protože se prý příliš úzce zaměřil na muslimské pachatele útoků proti Židům. Měli by být zohledněny také protimuslimské nálady, tj. zjevně útoky Židů proti muslimům na evropském kontinentu. Že si je bude nutno vymyslet, protože žádné nejsou? Přece nebudeme padat na kolena před fakty, jak říkával nebožtík Antonín Novotný!

Herec Jan Kraus tvrdí v Lidových novinách, že vtipný politik je protimluv. Při bližším ohledání se zjistí, že má na mysli jen politiky ODS. Přitom v dnešním Právu je zpráva o studii, která si u renomované poradenské firmy údajně objednala US-DEU (strana panu Krausovi blízká) v rámci kampaně před volbami do Evropského parlamentu. Podle ní správný unionista musí „působit na své okolí uvolněně, trochu si hrát a vtipkovat, jinak bude nudný a nezábavný“. Jen tak se může dostat voliči „pod kůži“. Představa, že by se mi pod kůži dostal pan Kühnl, mne naplňuje větším děsem než vtipkování potentátů z ODS, o němž jsme psali. Stejně strašný zážitek jako veselé kousky politiků pro mne je a zůstává něco, co by člověk méně útlocitný než já nazval invazí komediantů do politiky. Začala bezprostředně po listopadu, dveře jim otevřel Václav Havel. Ti slušnější a inteligentnější se záhy vrátili ke své profesi, ti ostatní, jako pan Kraus, se snaží dodnes.

Středa 26. listopadu: Automobilka Hyundai v Česku nebude, Korejci se rozhodli pro Slovensko, kde je příhodnější daňové prostředí. Čeští kompetentní činitelé hovoří o tom, že si jejich asijští partneři žádali nadstandardní investiční pobídky, jež nejsou v souladu ani s našimi zákony ani s pravidly EU (jak to, že Slovákům to nevadí?), ale spíš bych řekl, že zakecávají svoje selhání. Nu což, Hyundai nebude, ale hlavně že máme Benešovy dekrety.

MDŽ (tj. Mezinárodní den žen) se stane „významným dnem ČR“. Mezinárodní den žen se vyhlašuje proto, aby se obyvatelé mužského pohlaví mohli k ženám chovat slušně jen jeden den v roce. Je to svou povahou byzantsko-bolševický zvyk. Byzantsko-bolševický zvyk je taky chovat se k ženám jako dobytek, což pak vyvolává nutnost zřizování potěmkiniád typu Mezinárodní den žen. A byzantsko-bolševický zvyk jsou „významné dny ČR“ všeobecně. Stačí státní svátky a dost.

Významným dnem se má taky stát Den obětí komunismu, Při projednávání této věci navrhl komunistický poslanec Kováčik smíření mezi marxisty a křesťany. Oba tábory podle něho spojuje „společná snaha o řešení sociálních problémů společnosti“. Měl by tedy být slaven tento den smíření, buď na výročí narození pátera Plojhara, nebo ještě lépe na výročí narození předního průkopníka této myšlenky, Josefa Lukla Hromádky, nejpolitováníhodnějšího „křesťanského“ kolaboranta ze všech, co jich kdy tato zemně nosila. K myšlenkám tohoto výtečníka se vrátíme, pokud najdu jeho příslušnou publikaci, v příštím čísle Událostí.

Alexandr Mitrofanov vytýká v Právu premiéru Špidlovi, že nereagoval energičtěji na urážky, jimiž byl (v nepřítomnosti) zasypán na „ideovém“ kongresu ODS. Myslím, že neprávem. Pan Špidla se zachoval jako civilizovaný člověk.

Václav Klaus poskytl rozhovor internetovému vydání New York Times. Srovnává po svém způsobu evropský byrokratismus s byrokratismem rudého ruského impéria (což je nesmysl) a udílí Američanům hraběcí rady pokud jde o Irák: přechod z totalitního režimu ke svobodné společnosti prý nemohou uskutečnit vojáci nebo cizinci – proto byl např. v Československu po r. 1989, odmítnut návrh, aby se vytvořila vláda z emigrantů. Naše společnost není nic moc, ale srovnávat ji s tou iráckou je přece jen krutá křivda. Pro tyto nehoráznosti by nemělo být přehlédnuto, v čem má prezident nepochybně pravdu: Směřování k jedné politické identitě evropských zemí“ se podle něj "nezmění, pokud lidé nezačnou přemýšlet a uvědomovat si, že nespějí k nějakému druhu nirvány". Evropané "stále žijí ve světě snů veřejné sociální péče, dlouhých dovolených, zaručených vysokých penzí a celoživotního sociálního zabezpečení".

Slovinský Ústavní soud rozhodl o vrácení majetku rakouské občance (šlechtičně Zichyové). Majetek jí byl zkonfiskován v roce 1945, ona se stala potom rakouskou státní občankou. Soud nižší instance argumentoval tím, že podle rakouské Státní smlouvy (ústavní listina) mělo odškodňovací povinnost k lidem, kteří měli rakouské občanství k roku 1955, Rakousko. ÚS zcela logicky rozhodl, že v případě Zichyové bylo porušeno pravidlo rovnosti před zákonem, protože se všemi bývalými jugoslávskými občany se musí zacházet stejně, bez ohledu na to, zda později získali občanství jiné země. To je mj. v přímém rozporu s českými zákony a soudní praxí: např. Lex Walderode by byl z hlediska rozhodnutí slovinského ÚS neústavní a měl by být zrušen. K tomu se ovšem český Ústavní soud neodhodlal a vyprodukoval místo toho kdysi jen jakési zcela nekonsistentní povídání.

SRN a Francie si vymohly na EU odpustky za to, že třikrát po sobě porušily pravidlo o výši deficitu státního rozpočtu (nesmí být větší než 3%). Vstupujeme do společenství, kde velká zvířata si jsou rovnější.

Čtvrtek 27. listopadu: Poslanci, zejména ti z KSČM a ODS, se předhánějí v populistických návrzích na přesuny ve státním rozpočtu. Jde většinou o lokální iniciativy, leckdy o úplné malichernosti (vybudování tělocvičny v nějaké škole). Kdyby tahle země neměla v sobě už od dob první republiky zabudován centralismus jako nástroj boje proti „nepřátelům státu“, měly by kraje a obce dost peněz na to, aby se poslancům zmenšil prostor pro podobné populistická hrátky. Zároveň se ukazuje, jak dvousečnou zbraní je propojení poslanců s voliči v obvodě např. zvýšenou vahou preferenčních hlasů. Úlohou politika není dělat to, co se líbí jeho voličům, ale to, co je správné. A to se voličům občas velmi nelíbí. Proto by jeho závislost na voličích během volebního období – zejména na celostátní úrovni - měla být pokud možno malá.

Poslanecká sněmovna odhlasovala zákon o prezidentské rentě. Prezidentovi má napříště příslušet padesátitisícový důchod, padesát tisíc Kč na kancelář a doživotně vůz s řidičem. Považuji za správné, že se představiteli čelné funkce ve státě dostane důstojné renty (současné penzijní pojištění to neumožňuje nikomu). Bývalý prezident však není žádná instituce a když chce kancelář, měl by si ji platit z vlastní kapsy. Pokud od něho ovšem stát požaduje nějaké služby (což se bude nepochybně pravidelně dít), musí mu to pořádně zaplatit.

Klaus vetoval zákona o zdravotním pojištění podnikatelů. Způsob, jak se prezident zaháčkoval do každodenní politiky a plete se pod nohy vládě, ho prakticky nutí k tomu, aby reformu, s níž veřejně nesouhlasil, nenechal projít jen tak. Otázka je, spokojí-li se jen se symbolickými zásahy, nebo bude-li Špidlovi systematicky házet klacky pod nohy. Řekl bych, že zvolí nějakou zlatou střední cestu mezi oběma krajnostmi. Je přitom zjevné, že se Klaus plete do věcí, do nichž mu nic není, a dělá z prezidentského úřadu něco, čím být nemá. Aby to nedělal, museli by ho při jeho nátuře trhnout mezi dveřmi.

V jednom pražském kostele se konala zádušní mše za Josefa Luxe. Zúčastnili se v hojném množství lidovečtí politici, v podstatně skrovnější ti unionističtí. Jan Ruml se při té příležitosti nechal slyšet: „kdyby tady dnes byl, existovala by čtyřkoalice a zřejmě by také byla nejsilnější vládní stranou“. Zapomněl dodat, že zároveň by neexistovala žádná Unie svobody, protože by ji vyluxoval ještě dokonaleji než jeho nástupci.

Benjamin Kuras se v Mladé frontě Dnes hlásí k evropským hodnotám, ohroženým islámskými fanatiky: „Rozumějme tomu dobře: Zločinem naší civilizace není žádný konkrétní případ vraždy, loupeže, krádeže či útlaku, nýbrž to, že chceme žít podle demokratických pravidel vytváření zákonů debatou a respektovat beztrestné právo nesouhlasit. Jak dlouho nám tento luxus ještě vydrží, to se dá jen těžko odhadnout. Duševní onemocnění Evropy už možná dosáhlo takového stupně, že jedinou možnou léčbou je staré středověké puštění žilou.“ Projevem duševního onemocnění Evropy jsou ovšem i fanatické žvásty, které se kdysi Kuras neštítil otisknout v Právu. Navrhoval tam, pokud jde o ty, kdo nejsou ochotni jako on schvalovat masové zločiny proti sudetským Němcům, právě to „pouštění žilou“. Mezi Kurasem a islámskými teroristy není zase až tak velký rozdíl. Snad jen v tom, že on jako správný český posera by si sám osobně pouštět žilou nejspíš netroufl.

Pátek 28. listopadu: Když se česká velvyslankyně v Kuvajtu Hybášková začala angažovat v iráckých záležitostech ( bylo zcela zjevné, že si přeje, aby tam Česká republika hrála důstojnější roli, než jakou ji vyměřili Laštůvka, Špidla a spol.), položili jsme si otázku, kdy bude za odměnu vykopána. No a vida, už se stalo. K tématu se samozřejmě vrátíme.

ODS se prý obává nástupu Evropských demokratů, kteří ve spojení s Josefem Zieleniecem a Sdružením nezávislých kandidátů chtějí kandidovat do Evropského parlamentu, a pokud se cípkem uchytí, otevře se jim cesta do dalších voleb. I tato zpráva si zaslouží samostatný komentář.

Soud v Blansku zamítl nároky rodu Salmů na majetek, zabavený podle Benešových dekretů. Problém je v tom, že Salm po r. 1945 zažádal o československé státní občanství, ale dříve, než úřady věc vyřídily, v roce 1946 zemřel. Majetek byl pak zabaven v roce 1949 s poukazem na Benešův ústavní dekret č. 33, který ovšem v té době už neplatil (to tvrdí aspoň dnešní vládní historici práva). Kuriózní je, že zájmy Blanenska zastupuje poslanec ČSSD Koudelka, takto právník. Podobná dvojjedinost právního zástupce a politického koryfeje není nic nového, podobnou dvojroli sehrál v případě Leopolda Hilsnera dr. Karel Baxa. Z toho by plynulo, že pan Koudelka má dobrou šanci stát se předsedou Ústavního soudu a/nebo pražským primátorem. Jen ať nám pěkně prorůstá soudnictví a politika, máme v tomto směru úctyhodné lidově demokratické tradice. A vlastenci mají u nás odjakživa na růžích ustláno.

A nyní po řadě tři podivné kuriozity. První, nejzávažnější zmíníme jen letmo, věnujeme jí totiž podrobnější komentář. Reportér deníku Blesk zaznamenal výroky několika poslanců o upraveném poprsí ministryně Buzkové. Pro vážnost, s níž má být případ posuzován, je velmi důležité, jakým přesně způsobem se k nim dopracoval. Je zajímavé, že o tom média nepřinášejí ani ň. Druhá záležitost je případ havárie herečky Chantal Poulain. Zdá se, že herečka přijde o závažnou polehčující okolnost: zatímco původně to vypadalo tak, že za volantem vozidla, do něhož narazila, seděl chlapík bez řidičského průkazu, nyní, na základě svědecké výpovědi, se najednou ukázalo, že řídila jeho přítelkyně, která řidičák má. Ještě předtím dvojice odmítla poměrně vysoké odškodné, které herečka nabídla, a požadovala sumu několikanásobně vyšší. Podezíravější nátury, než je editor Událostí,by taik mohly dospět k názoru, že se někdo snaží paní Poulain pořádně vyždímat. A konečně: vyšla kniha, zneuctívající majestát prezidenta Klause. Jde o jakousi ubohou kopii Svorovy knížky o Havlových (Klaus se konečně vyrovnal svému předchůdci i v tomhle). Její obsah je nesmyslný a na první pohled vycucaný z prstu (Klaus má údajně na Hradě harém a udržuje milostný vztah s psychologem Hradní stráže; jedna z jeho obdivovatelek se od něho chce nechat uměle oplodnit). Kdekdo si řekne „chudák pan prezident“. Autoři jsou vymyšlení, firma, co ji vydala, vlastně neexistuje, mluví za ni nastrčený člověk, kterému budou zjevně uhrazeny případné náklady. To je, obecně řečeno, podezřelé: mohou být Klausovi odpůrci tak blbí, neb naopak jeho stoupenci tak rafinovaní?

Pavel Kohout v Mladé frontě Dnes upozorňuje na problematičnost ustanovení EU o rozpočtovém schodku, které se rozhodly Francie a SRN nedodržovat. Není důvod mu nevěřit. Ale v tom případě nemá být prostě nedodržováno, nýbrž napřed zrušeno, a až pak nedodržováno.

Rozproudila se debata o tom, má-li být povolen v malém množství alkohol za volantem. Totální zákaz platí jen v ČR, na Slovensku a v Rusku (shodou okolností v zemích, kde zároveň existují parlamentní komunistické strany, v Rusku a ČR dokonce silné; to podle našeho názoru není žádná náhoda). Všude v EU se zhruba jeddno pivo toleruje, a to je rozumné. Úplný zákaz je stejná hloupost jako prohibice a není divu, že jej podporuje mj. i lékař ambulance oddělení pro léčbu závislostí VFN (fanatičtí nepřátelé alkoholu jsou většinou nebezpeční lidé a přispívají k tomu, že v této zemi je velmi těžké žít a zároveň nechlastat). Podstatně tolerantnější je ředitel dopravní policie Bambas a jeho protiargument je nutno brát vážně: přechod od úplného zákazu k částečnému je podobně svízelný jako přechod od socialismu k socialismu demokratickému. Ten končí, jak jsme zažili, buď návratem k socialismu nedemokratickému, nebo nastolením demokracie bez socialismu. Taky tady by povolení piva vedlo nejspíš k tomu, že by spousta lidí začala jezdit totálně na mol, a bylo by nutné buď smířit se s alkoholismem za volantem (což v tomto případě nelze), nebo vrátit se k zákazu. Dostat se z bolševických tenat nemusí být v maličkostech vždycky snadné.

Sobota 29. listopadu: Václav Klaus poskytl rozsáhlý rozhovor Právu. Na jednu stranu se pokouší držet neudržitelné (výrok o tom, že švejkování širokých vrstev vedlo k pádu režimu), na druhou stranu je vystaven inkvizitorským otázkám typu: chodil jste za totality k volbám? – Jako by nechodit k volbám byl nějaký smysluplný akt odporu. Na jednu stranu hlásá, že nechce lobbovat za to, aby se změnilo vedení ODS, na druhou stranu drží svou kritiku vlády (která nakonec, byť třeba i jen nepřímo, směřuje k tomu, aby se změnila vláda). Hájí pro sebe to, co kritizoval u Havla (v nepořádku tedy zjevně bylo, že to dělal Havel, a ne on). Tvrdí, že nelze nikam vnést silou demokracii (na tom něco je), ale zároveň také, že není možné realizovat transformaci země z totalitního do svobodného režimu jako dodávku nějakého zboží. Přitom svobodnějších a lidštějších poměrů nelze často dosáhnout bez cizího zásahu (neměli bychom si namlouvat, že nebýt okolí, které by nám to nestrpělo, vypadaly by dnes poměry u nás možná o dost hůře). Odlišuje „lidská práva“ a „občanská práva“, zjevně drží jen ta druhá. Znamená to, že dokud člověk není občanem, nemá žádná práva a může se s ním zacházet jako s němou tváří? A konečně, uráží ho debata o tom, mají-li mít novináři přístup do poslaneckého bufetu – tu je třeba jen říci, že by asi neměl být taková urážlivá cimprlína.

Šéf Ostravsko karvinských dolů Koláček byl zatčen pro podezření z trestných činů, jichž se měl dopustit během privatizace. Nechci se plést do hospodářských záležitostí, ale trochu mi to připomíná ruské poměry. Policisté zatčenému okázale nasadili pouta. Zřejmě se s nimi pral, škrábal a kousal; proč by to byli jinak dělali, že.

Ministr Škromach hodlá zahájit tažení proti simulantům. Simulanti mají být pokutováni až padesáti tisíci korunami, lékaři, kteří jim umožňují simulovat, mohou dostat až dvojnásobnou pokutou. Jak se ale zaručeně pozná simulant? Jinak je hezké, že pan ministr hodlá navázat na domácí tradice, tak pěkně vylíčené v Osudech dobrého vojáka Švejka. Odtud také jistě ví, že ho čeká spousta práce, neboť „das ganze tschechsiche Volk ist eine Simulantenbande“.