ARCHIV

O omluvách a lidojedech

V dobré společnosti se stalo zvykem omlouvat se lidožroutům. Za křesťanství. Za křižácké výpravy. Za koloniální výboje. Za kolonizaci severní Ameriky. Atd. Na lidožrouty to zatím nedělá velký dojem. Vesele vyhazují do vzduchu hotely, taneční sály, restaurace a mateřské školky. Bourají mrakodrapy pomocí letadel, které unesli i s cestujícími. Občas, když se vyřádí a unaví, usednou s vymydlenými gentlemany za jednací stůl. Jsou pak odměňováni Nobelovými cenami. V blescích fotoreportérů, na slavnostních recepcích, kde se zatím ještě lidské maso nepodává, jsou od gentlemanů těžko rozeznatelní, podobně jako čuňata od farmářů v Orwelově farmě zvířat.

Nyní jako bychom konečně zachytili signál z druhé strany barikády. První vlašťovka! Obyvatelé jedné osady na ostrovech Fidži se rozhodli omluvit se pozůstalým misionáře, kterého jejich předci někdy v první polovině předminulého století sežrali. Dotyčný se dopustil mimořádně ohavného činu: dotkl se totiž nedopatřením hlavy náčelníka. Taková věc se na ostrovech trestala okamžitou konzumací provinilce. „Snědli jsme všechno kromě jeho bot“, vypověděl jeden z účastníků hodokvasu. Jedna z těchto bot je prý dodnes vystavena v místním muzeu. Slavnostnímu aktu omluvy dodá vážnosti účast fidžijského premiéra.

Ale neradujme se předčasně, vysvětlení je prosté: Fidžijci už v druhé polovině předminulého století padli za oběť globalizaci: přijali křesťanství a v důsledku toho přestali pojídat misionáře i sebe nevzájem. Ti, co se dneska omlouvají, nemají s někdejšími lidojedy nic společného. Půjde jim to snadno. Lidožroutství se zatím stačilo přestěhovat jinam.

Dovedu si představit, jak se v roce 2130 Češi, pokud ještě budou existovat, omluví sudetským Němcům, kteří už jistě existovat nebudou. Bude u toho český premiér a potečou potoky krokodýlích slz. Bude to projev dobré vůle, a docela zadarmo. Lidožroutsví mezi tím nepochybně stačí nabýt nových podob. Je proměnlivé jako sám život.

23. října 2003