Co týden dal

Středa 1. listopadu: Václav Klaus naléhá ne co nejrychlejší vytvoření funkční vlády, ať už povede zemi k mimořádným volbám nebo ne. Prohlásil zároveň, že „jeden projekt na sestavení vlády již selhal a nemůže být bez významných modifikací opakován“. Vyvozovat z tohoto pythického vyjádření, že nechce pověřit jednáním o sestavení vlády (ne sestavením vlády samotným) znovu Topolánka, je snad poněkud unáhlené. ODS má nicméně jinou představu než Klaus: napřed dohoda o usnadnění předčasných voleb novelou ústavy, pak využití této nové ústavní možnosti, a teprve nakonec sestavení vlády, která bude zemi do předčasných voleb řídit. Vypadá to logičtěji. Vydá se Klaus samostatnou cestou bez ohledu ne ODS?

Miloš Zeman se v rozhovorech pro Právo a Mladou frontu znovu zřetelně distancoval od Paroubka. Prohlásil dokonce, že vhodným předsedou pro ČSSD by byl Škromach. Paroubek byl také podle něho v povolebním období hysterický a zbytečně arogantní. Paroubkovi se podařilo zbavit jakéhosi Vébra, který jednak pomáhal Nově v rozkrytí případu Péťa – Doležel, jednak má ovšem jakýsi problém z minulosti (než se to vyřídí, pozastavili mu členství ve straně). Pokus o exemplárně tvrdý postup proti poslanci Pohankovi ovšem hanebně ztroskotal. Má ještě jednu dimenzi: Pohanka je Rathův člověk (a bývalý náměstek), a je spjat s jakýmsi projektem v brněnské nemocnici svaté Anny, na němž Rathovi velmi záleželo. Navíc: když se začalo jednat o velké koalici, projevil dr. Rath nesouhlas a velkou nervozitu, zjevně vytušil, že by asi coby ministr zdravotnictví za takové konstelace nepřežil. Zbavit se Vébra je snadné, zbavit se Zemana, Ratha a jeho lidí naproti tomu obtížné. Paroubek dostal signál – ne přímo od Ratha, to by bylo nešikovné, zprostředkovaně přes Pohanku – že jeho poslanecká stovka je v rukou bývalého ministra zdravotnictví. Politika pana Paroubka má od počátku lehce schizofrenní rysy: nabral si nebezpečné lidi, aniž by měl připravenou strategii, jak se jich zbavit, až je nebude potřebovat nebo až mu začnou překážet.

Jedna z podmínek, s nimiž komunisté spojují své ano pro úpravu ústavy (usnadnění předčasných voleb) je, že ty volby budou až na podzim příštího roku. ODS je prý ochotná s tím souhlasit – ale jakýkoli větší odklad voleb je neblahý pro ODS i pro Česko.

Dalším drobným signálem jakéhosi rozkolísání situace v ČSSD je, že do problému s Pohankou se vehementně vložila exministryně Emmerová. Tvrdí, že Pohanka a Doležel na ni prý v době, kdy byla ve vládě, tlačili a že asi byli navzájem ve spojení. Paroubka lehce kritizoval i odstavený zemanovec Foldyna a stěžoval si i předseda karlovarské organizace Poc.

Martin Weiss dochází v Lidových novinách k závěru, že čisté řešení patové situace neexistuje, Topolánek se ušpiní buď spoluprací s komunisty na předčasných volbách, nebo velkou koalicí se sociálními demokraty. Čisté řešení ovšem existuje a je úplně jednoduché: Paroubek dostane svou příležitost vytvořit vládu a neuspěje. Jenomže strany mimo rudý blok i prezident se toho bojí. Proč? Mají nějaké informace, které veřejnost nezná? Politika se nedá dělat bez riskování.

Různí bojovníci za svobodu se domáhají změn uniforem Hradní stráže. Poukazují na jejich cirkusový charakter (právem) a na to, že nemají vazbu na prvorepublikánské tradice. Hledá se přiměřené a levné řešení pro změnu stejnokrojů. Levné řešení je nasnadě: cirkusové nejsou jen ty uniformy, ale vůbec Hradní stráž jako instituce. Proč nemohou sídlo prezidenta hlídat obyčejní uniformovaní policisté, jako je tomu např. v Maďarsku? A proč musí prezident vůbec sídlit na Pražském hradě (tedy vlastně v jakémsi muzeu) a ne třeba v Kramářově vile?

Čtvrtek 2. listopadu: úřadující předseda KDU-ČSL Kasal se sešel s prezidentem Klausem a poté - čistě náhodou, ovšem -prohlásil, že lidovci nepodpoří žádné řešení současné politické krize, které by obešlo ČSSD. KDU-ČSL zároveň trvá na tom, že nepodpoří vládu, která by se při hlasování o důvěře musela opřít o hlasy KSČM (aspoň doufám, že jsem panu Kasalovi dobře rozuměl). To znamená, že lidovci nepodpoří žádnou dohodu s komunisty o cestě k předčasným volbám, při níž by zůstali stranou sociální demokraté. Sociální demokraté se do předčasných voleb vůbec nehrnou, komunisté taky ne (v posledních dnech vzniklo jen zdání, které klame). KDU-ČSL se fakticky vyjadřuje pro druhou možnost, a tou je velká koalice, přičemž lidovci by za svou službu zjevně chtěli „být při tom“ jako „nárazník“ mezi ODS a ČSSD. Nárazník by fungoval tak, že při vyřizování každodenní politické agendy by případ od případu podrazili ODS a spojili by se s ČSSD a komunisty (spojení ČSSD s komunisty by samo o sobě nemuselo stačit). Čili v denní politice by podle vlastního uvážení občas hráli roli přeběhlíka, a to ve vší počestnosti. ODS by se musela zbláznit, kdyby na něco takového přistoupila, a pochybuji, že by si to takhle představoval i obdivovatel Maradony na pomyslném českém trůnu (lidovci mohou posloužit jako spolehlivý zámek pro všechna řešení kromě velké koalice a při koaliční smlouvě by se pak na ně mohlo tak nějak pozapomenout). Takové divoce vyčůrané plány mohou vznikat jen tehdy, když se všichni úsilovně vyhýbají jedinému přirozenému řešení: dát teď druhou šanci Paroubkovi s tím, že se strany mimo rudý blok budou všemi silami snažit, aby neuspěl. To snad není tak těžké. A pokud by Paroubek neuspěl, je z nynější situace v ČSSD zjevné, že by od něho byl definitivně pokoj.

Polsko hodlá zohlednit ruské námitky vůči americké základně na svém území, prohlásil polský ministr obrany Sikorski. Vypadá to, jako kdyby by nové polské vládě po roce a půl vládnutí došlo, že nemůže provádět politiku z pozice síly zároveň proti Německu i Rusku, že má panickou hrůzu z plynovodu pod Baltem a že když už si mezi Rusy a Němci musí vybrat, vybere si pro méně konfliktní vztahy Rusko: jednak je podstatně mohutnější, jednak není už přes půl století v situaci, že si musí nechat všechno líbit, a jednak drží prsty na potrubí, kterým proudí do Polska životodárná energie. Europoslanci Falbrovi kdysi velmi imponoval bojovný postoj Polska vůči požadavkům „západoněmeckých revanšistů“: Poláci si pořádně zadupali a byl pokoj. Bohužel, dupání funguje jen směrem z východu na západ. Teď si na naše polské sousedy pořádně zadupali Rusové, a zdá se, že bude pokoj taky. Člověk méně bytostně bojovný než dupavý český králík typu pana europoslance by si z toho vyvodil, že dupání se nevyplácí.

Česká televize (vycházím z toho, co napsal pro Lidové noviny Jan Rejžek) realizuje zvláštní pořad se jménem Před železnou oponou – Za železnou oponou. Promítá se napřed ideologický film stvořený v bolševickém Československu a pak – zjevně¨jakoby něco podobného ze světa války a imperialismu. Aniž bych se s panem Rejžkem nějak výrazně lišil v názoru na Petra Štěpánka, zmocnily se mne nad projektem jakési pochyby: má se tomu rozumět tak, že nejdřív jedna krajnost, pak druhá krajnost, a pravda je někde uprostřed? Chodily snad na ten Kazanův film v USA povinně celé školy, a to opakovaně (já jsem tu kokotinu od Kadára a Klose shlédl nedobrovolně asi třikrát, pak už jsem na žádný jejich film nikdy nešel, měl jsem těch dvou šašků nadosmrti dost)? Točily a promítaly se snad tehdy v USA jen takové filmy? Směšné hnusárny typu Únos, Severní přístav, Zítra se bude tančit všude a jak se to všechno jmenovalo se přece nedají vyvažovat tím, že i na druhé straně občas vzniklo něco třeba jen lehce stupidního.

Pátek 3. listopadu: Předseda ČSSD Paroubek zjevně ustál jakousi krizi v ČSSD a v jejím nejbližším okolí, urovnal vztahy s KSČM a následně sdělil prezidentovi, že by jeho strana ráda dostala pokus o vytvoření vlády. Považuje ho za reálný. Celá dosavadní vládní krize se táhne hlavně proto, že všichni (kromě ČSSD ovšem) hledají cestu, jak to zařídit, aby se na ČSSD a Paroubka nedostalo. Svým způsobem je to pochopitelné: pokud by Paroubek uspěl, znamenalo by to podle mého názoru změnu režimu. Na druhou stranu neexistuje jediný rozumný věcný důvod, proč by mu ta tuto příležitost neměla být poskytnuta: pokud by se všichni účastníci rozhodování chovali korektně, nemůže uspět, nemá dostatečnou většinu a může se jí dopracovat buď podvodem, nebo faktickou zradou někoho z jeho odpůrců. Jinak je ovšem třeba zdůraznit: vůbec není pravda, že Paroubek potřebuje sto jedna hlasů. K odhlasování důvěry vládě stačí většina z přítomných poslanců a sněmovna je podle § 70 odst. 1 jednacího řádu usnášeníschopná za přítomnosti třetiny poslanců. Paroubkovi tedy podle okolností stačí něco mezi 34 a 101 poslanci, záleží např. tom, kdo z lidovců při cestě na hlasování o důvěře Paroubkově vládě shodou okolností zabloudí a netrefí do sněmovny. Za příznivých okolností (a Paroubek si na nich dá jistě záležet) stačí jeden jediný. (Jen k odvolání takto jednou odmávané vlády je pak za všech okolností třeba 101 poslanců). Je třeba dát Paroubkovi příležitost, která mu formálně vzato náleží. Je zároveň třeba zajistit korektní průběh hlasování. Poslanci budou hlasovat po jménech (nemůžou se schovat zbaběle v anonymitě jako při volbě předsedy sněmovny) a pokud by se snad náhodou chtěli zašít, bude veřejnosti i voličům jasné, co to znamená. Snaha hledat jiné řešení než příležitost pro Paroubka vede ke krkolomným a nesmyslným kombinacím a neúnosnému zdržování a může být ve svých důsledcích stejně neblahá jako případné Paroubkovo vítězství.

Podle toho, co píše Právo, předseda KSČM „nepřitakal spekulaci“, že by komunisté umožnili vznik vlády ODS výměnou za funkci předsedy PS. Kdo tak spekuloval? Novináři? Nebo snad prezident? To ze zprávy není jasné, pokud by tak spekulovalo vedení ODS nebo hlava státu, klesli by už poměrně hluboko.

Lidovečtí papaláši se jeden přes druhého populisticky profilují na spektakulárním proklínání senátora (a starosty Vsetína) Čunka za způsob, jakým se pokusil řešit problém s romskou komunitou ve městě. Nejhlasitěji je pochopitelně slyšet Petr Pithart, který projevil takovou horlivost, že KDU-ČSL nyní vážně hrozí, že se stane jejím předsedou. Myslím, že vzhledem k image, kterou si strana dlouhodobě vydobyla, by to bylo přiměřené řešení. Čunkovi nikdo velký prostor v médiích nedal. Je přitom zjevné, že např. když mluvil o „vředu“, neměl vůbec na mysli Romy jako etnickou skupinu. Místo okázalého rozhořčení by jeho odpůrci měli přijít s nějakou konkurenční představou o tom, jak řešit ten konkrétní problém, který Vsetín měl, i romský problém obecně. Zatím nikdo nic rozumného, slušného a zároveň praktického ani nenavrhl. Za zmínku stojí, že známý obhájce nejrůznějších práv Markus Pape se rozvášnil natolik, že prohlásil: „I vládci Českého království a Československa si nejednou vyčistili své údajné vředy způsobem, které v některých případech jejich právní nástupce dodnes hájí tvrzením, že doba holt byla taková.“ Ale fuj, pane Pape! Co je to za podivné náznaky, ještě že nemáte odvahu říci na plnou hubu, o co jde (totiž o vyhnání sudetských Němců). Copak nevíte, že to už dávno vyřešila Česko-německá deklarace? A od té doby se o tom nesmí ani ceknout? Ale zpátky k tématu: romský problém je obtížný: ale rozhodně se nevyřeší ani spektakulární hysterií, ani mediálním lynčem.

Senát se shodl na návrhu novely zákona o státních svátcích, podle níž by se státním svátkem měl stát Velký pátek a zároveň by měl být vyřazen z významných dnů tzv. mezinárodní den žen. Nechápu, jak spolu souvisí Velký pátek a MDŽ.

V Brně proběhla jakási regionální generálka na převzetí moci tandemem ČSSD – KSČM v celostátním měřítku. Existují tam dva bloky: ČSSD, zelení a „Brno 2006“ (uskupení, jež reprezentuje mj. senátor Zlatuška), a na druhé straně ODS - KDU-ČSL. Oba mají po 25 zastupitelích. Jazýčkem na vahách jsou komunisté. Nyní se zjevně ČSSD a přidružená uskupení dohodla na podpoře ze strany komunistů. Komunisté však v koalici nebudou. Jeden ze zásadních problémů, na němž se vypečená koalice profiluje, je případné stěhování brněnského nádraží z centra (podle toho, co se o tom v novinách psalo, jde o posun cca o 1 km, na tom je vidět, že Brno není dvakrát moc velké město). Řešení, k němuž se schyluje, je geniální: nádraží zůstane na svém místě, ale celé Brno se odstěhuje na Sibiř.

Historik Jiří Pernes šíří na stránkách Mladé fronty Dnes neuvěřitelné bludy o maďarské revoluci. „Studenti se sešli na demonstraci,“ prohlašuje, „aby reformní kroky v Polsku podpořili. Ale ta demonstrace byla nepovolená a maďarská tajná policie začala střílet ze střech okolních domů“. To je hloupost hned nadvakrát. Za prvé, režim (ministr vnitra) se sice pokusil demonstraci z 23. října zakázat, ale nakonec ji povolil. Na demonstranty nikdo z žádných střech nestřílel, to si pan Pernes spletl s pokojnou demonstrací 25. října na Kossuthově náměstí před parlamentem. Tam ovšem bylo podle některých údajů až dvě stě mrtvých a k podobným strašným masakrům došlo i na venkově (např. v Mosonmagyaróváru). „Řada krutostí“, o nichž pan Pernes mluví, se odehrála následně; týká se asi 38 případů a většího konfliktu na budapešťském Náměstí republiky z 30. října. Obětí bylo o řád méně, zato bolševická média a kádárovská propaganda to jak se patří nafoukla, takže dnes to po ní papouškují i oficiózní čeští historici. Pan Pernes taky opakuje oblíbenou tezi českých reformních komunistů, že kdyby povstání nebylo „tak brutální a krvavé“ (Maďaři zjevně měli do sebe nechat se stoickým klidem střílet) „a ty požadavky tak maximalistické, tak by asi Chruščov ustoupil“. Čeští reformně komunističtí chytráci v roce 1968 neměli žádné „maximalistické požadavky“, jen zrušili cenzuru. A už to samo stálo Rusům za to, aby nasadili obrovskou po zuby ozbrojenou armádu. Co je maximalistického na tom, když nějaký národ chce svobodu a suverenitu? A proč by se o to měl handrkovat s lidožrouty?

Mladá fronta Dnes se v rozsáhlém seriálu zabývá tím, co by se bylo v (nedávné) minulosti stalo, kdyby. Smysl podobných úvah mi uniká. Máme velké resty v tom, co se stalo doopravdy.

Sobota 4. listopadu: vedení sociální demokracie se jednomyslně rozhodlo usilovat o vlastní pokus vytvořit vládu. Paroubek zjevně obnovil svou otřesenou moc nad stranou. Schůze se nezúčastnil předseda karlovarské organizace Poc, který asi bude v příštích dnech vyloučen jako revizionistický smraďoch. Paroubkovi se těžko divit: krkolomné plány, které se nyní rodí v prezidentově okolí, svědčí jen o nejistotě a strachu těch, co by si Paroubkovu čtyřletou vládu nepřáli. Já bych si ji taky nepřál. Bez ostré politické konfrontace, rizika a odvahy se ale tahle situace vyřešit nedá. Chytrácké uhejbáctví povede k řešení, které bude stejně špatné jako Paroubkovo vítězství, jen to nebude na první pohled tak jasné. Klaus a spol. mají proti sobě zavilého, mazaného a vytrvalého protivníka, který je schopen lecčehos. Představa, že s ním vyčůrají, je směšná: nenechá si to líbit. Proč taky. Když jste se tolik hrnuli do politiky holoubkové, museli jste počítat s tím, že se jednou dostanete do podobné šlamastiky a budete muset předvést, co ve vás je.

ODS navrhuje návrat k původnímu volebnímu systému, který platil před rokem 2000, snížení počtu poslanců na 199 a bonus pro vítěze. Návrh je v zásadě rozumný, jsem ovšem přesvědčený, že kdyby se počet poslanců naopak zvýšil na 249, žádný bonus by nebyl zapotřebí.

Jakýsi vsetínský Rom je nespokojen s tím, že ho přestěhovali do bytu 1+1. Předtím bydlil v 2+1. Je sám, manželka mu zemřela a syn je v cizině. Lidé jsou dnes příliš nároční: prožil jsem skoro dvacet let v garsonce a nic mi nechybělo.

Poslanec Pohanka v Právu hodnotí mj. svůj „usmiřovací“ hovor s Paroubkem: „Jeho vysvětlení bylo racionální. Nicméně ty pochybnosti ve mně zůstaly, protože si nedovedu vysvětlit chování některých členů sociální demokracie. To bude otázkou dalšího vývoje.“ Jak vidno, drží pan Pohanka pana předsedu pevně pod krkem. Ani ruce si bez něj Paroubek neumeje.

Místopředseda vlády Nečas prohlásil v rozhovoru pro Právo: „Říkám, že jsem vždy byl, jsem a vždy budu loajální vůči předsedovi ODS. Tak tomu bylo za Václava Klause, je tomu tak za Mirka Topolánka a bezesporu tomu tak bude i v budoucnosti.“ V tom je trochu problém pana Nečase: člověk má být především loajální svým zásadám, a pak teprve osobám. Pokud je příliš loajální osobám, vzbuzuje to podezření, že jeho zásady jsou nějak oslabené. Pan Nečas se například zachoval velmi podivně, když Klaus kdysi chvíli uvažoval o tom, že by ho dosadil (místo Jana Rumla) na post ministra vnitra, a pak si to rozmyslel. Člověk ze sebe nemá dobrovolně nechat dělat hadr na boty, to je loajalita na nepravém místě. Je tu ovšem naděje, že pan Nečas dnes kecá, protože od té doby politicky dospěl.

Starostou ve Dvoře Králové se stal Daniel Lukeš, který byl podle toho, co jsem viděl v ČT, kdysi pravomocně odsouzen za napomáhání trestnému činu vydírání (měl prý ještě s kýmsi odvézt objekt onoho činu na odlehlé místo a tam jej mj. se zbraní v ruce nutit, aby lezl po čtyřech a chrochtal). Pan Lukeš to rozhořčeně popírá, většina lidí ve Dvoře Králové mu důvěřuje, věřme mu i my. Kdybychom však bydlili v tom hezkém městě, pro jistotu bychom se zároveň učili lézt po čtyřech a chrochtat. Třeba by se to jednou mohlo na úřadu hodit.

Tiskový úřad polské vlády vydal ukaz, podle něhož je nepřípustné fotografovat premiéra Kaczyńského z profilu (Jeho Excelence si nepřeje, aby byl vidět jeho podbradek). Možná, že by se to mohlo řešit prezidentským dekretem, u prezidenta má protekci, je to jeho bratr, a pokud by chtěl znát zkušenosti s něčím podobným, nechť se poptá u nás, jsou jen ty nejlepší. Zbývá taky rozhodnout, jaké budou sankce – zatím úředníci pouze pohledu na premiéra z profilu brání pomocí zátarasů, což nemusí být dostatečně účinné: paparazziové jsou mrchy vynalézavé.

Pondělí 6. listopadu: událostí číslo jedna je rozhodnutí prezidenta odvolat zítřejší schůzku s lídry pěti parlamentních stran a pověřit sestavením vlády opět Mirka Topolánka. Prezident označil za hlavního viníka současné politické krize Paroubka a ČSSD. To lze jen ztěží přijmout, Paroubek nechce nic jiného, než co mu formálně vzato přísluší, totiž pokus sestavit vládu. Z věcných důvodů je třeba Paroubkovi v sestavení za každou cenu zabránit, to ovšem není věc prezidenta, ale Poslanecké sněmovny jako zvolené reprezentace české společnosti. Jedinou cestou je obnova trojkoalice (v tom má místopředsedkyně ODS Němcová pravdu). Trojkoalice by formálně vzato měla mít dost sil, aby Paroubkovi v převzetí vládních otěží zabránila. Ať už se to podaří nebo ne, je třeba konstatovat, že prezident v této náročné situaci selhal. Pokoušel se Paroubka přechytračit v situaci, kdy jedinou možnou obranou před vládou rudého bloku je přímá konfrontace na půdě PS. Neuvědomil si, že mu ústava neposkytuje možnosti, jak s Paroubkem vymést. V pověření sestavovat vládu mu legální cestou nemůže zabránit a přesto se o to neustále pokouší. Je to nedůstojné a směšné. Jsem přesvědčený, že pokud by Paroubek v druhém pokusu neuspěl, na třetí pokus už nemusí dojít, protože všechny politické strany chtě nechtě nazřou, že jediným reálným východiskem z patu jsou předčasné volby.

Podle místopředsedy ODS Bendla by šance pro Paroubka znamenala velké riziko, že se komunisté dostanou k moci. Nečas zase tvrdí, že „bychom pak Paroubka už od moci nedostali. Je to falešný hráč a ten nesmí dostat šanci.“ Jenže politika se, holoubkové, bez rizika dělat nedá. Ve skutečnosti Paroubek má úplně stejnou šanci jako Topolánek, a pokud není v silách ODS a jejich spojenců mu ji překazit, tak nezbývá, než se s jeho vládou smířit a snažit se ji všemi legálními prostředky zkrátit na minimum. Bude to nepříjemné, ale za totáče to taky bylo nepříjemné. Smůla je, že tenkrát nebylo o panu Bendlovi ani o panu Nečasovi slyšet. Ale nic není ztraceno, všechno mohou ještě dohnat.

Zcela ve stínu této domácí události je trest smrti, který vynesl nad někdejším diktátorem Saddámem Husajnem irácký soud. Rozsudek se dal očekávat. Soud byl uspořádán podle západních regulí, takže diktátorovi, který vraždil své odpůrce na běžícím páse, bylo umožněno v soudní síni od začátku do konce šaškovat. Jediný soud, který by u něj měl jakousi autoritu, by byl takový, který by mu jaksi předem byl udělal z varlat jehelníčky. Protože se tak nestalo, budou teď všichni podezírat Američany z manipulace a politici EU jim budou navíc vyčítat nelidskost (trest smrti je neslučitelný s naším humanismem). Američané mají jakési obrovité manko v tom, jak zacházet se státy, které se v oblasti demokracie a svobody ještě nedopracovaly ani zdaleka tam, kde jsou oni. Samozřejmě si nemyslím, že by Husajn měl být před procesem mučen, aby se vyhovělo jeho nárokům na autoritu soudu. Ale to, co se odehrálo ve skutečnosti, je jakási parodie na spravedlnost, by´t provedená v dobrém úmyslu, a každý to Američanům omlátí o hlavu.

Předsedkyně klubu KDU-ČSL Parkanová opakovala v ČT populistický slogan, že politici mají mít schopnost se domluvit a ne místo toho měnit ústavu. To je nehorázný nesmysl. Povinnost politiků dohodnout se se týká jen rozumných a mravných věcí. Demokratičtí politici mají povinnost se nedohodnout s Paroubkem.

V Brně se prosadil historický kompromis: lidovci se nakonec nechali přesvědčit a přidali se ke koalici ČSSD, zelení, Brno 2006, aby nebyla závislá na někom ještě horším, než jsou oni, totiž na komunistech. Koalice ovšem lidovce zase až tak nepotřebuje, kdyby se cukali, vystřídá je kdykoli za tichou podporu komunistů. A tak lidovcům nezbude nic jiného než dělat poslušně to, co by správně na měli dělat ti horší než oni (komunisté), za něž tak obětavě zaskakují. Škoda, měl jsem o některých funkcionářích brněnské organizace lepší mínění.

Expředseda KSČM Grebeníček vyčítá svému nástupci Filipovi, že se strana pod jeho vedením neumí nebo nechce jasně a zřetelně distancovat od ČSSD. Pan Grebeníček zbytečně spěchá, jeho chvíle přijde, až Paroubek neuspěje při sestavování vlády.

V Polsku se zlobí, že si německé noviny (tentokrát die Welt) z Poláků utahují. Je zajímavé, jak polské reakce připomínají ty islámské. Kdy se dočkáme toho, že budou ve Varšavě pochodovat rozběsněné davy přes německé vlajky namalované na vozovce?

Podle pana Palaty z LN bojovali za maďarské revoluce o Budapešť s maďarskými povstalci jacísi Sověti. Sověti jsou pohádkové bytosti, stejně jako divoženky, hejkalové a Čechoslováci. S Maďary tenkrát bojovali Rusové.

Úterý 7. listopadu: Prezident Klaus v prohlášení, v němž rezignoval na další pokusy o dohodu mezi stranami, prohlásil mj., že strany nejsou ochotny, i když každá v jiné míře, udělat potřebné ústupky. Maximálně se prý snažil o kompromis, byl však odmítnut. Vinu připisuje především ČSSD a Paroubkovi. Protože korektní dohoda o parlamentní většině je nemožná, ruší schůzku avizovanou na dnešek a je připraven jmenovat předsedou nové vlády znovu Topolánka. Topolánek je po jednání „širšího vedení ODS“ a po schůzce s prezidentem ochoten nominaci přijmout. ODS údajně uvažuje o nabídce ČSSD podpořit menšinovou vládu ODS s mandátem omezeným na dva roky, ale zároveň také o předčasných volbách v příštím roce. Přitom variantu s menšinovou vládou a to, jak by v takovém případě vypadala podpora ČSSD, si ODS už mohla vyzkoušet při jednáních na sklonku léta, která skončila Kalouskovým pokusem o přeběhnutí. V tuto chvíli nejde o to, jak udělat funkční vládu ODS, ale jak zabránit Paroubkovi v tom, aby udělal funkční vládu podporovanou komunisty. K tomu Topolánek nutně potřebuje obnovit trojkoalici. Zabránit Paroubkovi v sestavení funkční vlády je možné, a pokud by se to povedlo, byl by pan Paroubvek tak říkajíc definitivně odvařený. Jsem přitom přesvědčen, že jiná cesta k velmi žádoucímu úplnému odvaření pana Paroubka nevede, všechny pokusy jako je velká koalice nebo menšinová vláda ODS mu hrají do kapsy. Je příznačné, že panu Paroubkovi se projekt trojkoalice vůbec nelíbí. Jistě ví proč. Jde teď o to, realizovat „ústavní cestu“ tří pokusů. Jsem sice přesvědčený, že pokud by Paroubek dostal už druhý pokus a neuspěl by v něm, třetí bychom si nejspíš ušetřili, to, že se na Paroubka případně dostane až při třetím pokusu, má však taky své výhody: v úřadě bude odstupující druhá Topolánkova vláda a Paroubek nebude mít nutkání zdržovat volbu nového předsedy PS: to je jediná cesta jak urychlit třetí jmenování. Nechápu, proč se v novinách všeobecně považuje za porušení dohody, když předseda PS Vlček odstoupí a následně bude znovu kandidovat do funkce. Kdo bude kandidovat, je přece jedno, ČSSD může nominovat x poslanců, kteří to, o co jde, totiž navrhnout prezidentovi na premiéra Paroubka, bez obtíží zvládnou. Není k tomu zapotřebí žádné zvláštní obratnosti ani inteligence. Vlček se zavázal, že odstoupí, a ne, že se potom už nenechá znovu zvolit. Vždyť na tom vůbec nezáleží.

Topolánek zpočátku váhal, zda má prezidentovu nabídku přijmout, vyskytly se spekulace, že druhý neúspěch poškodí jeho reputaci a pozici ve straně. To je nesmysl, je přece předem jasné, že ten pokus bude neúspěšný. Úspěch v této situaci znamená ne protlačit se k vládě (to je možné jen za cenu shnilých kompromisů s Paroubkem), ale zabránit Paroubkovi protlačit se k vládě. Pokud se to Topolánkovi povede, zaslouží si uznání.

Paní Adamičková s Königová se v Právu domnívají, že ústava dává prezidentovi poté, co rozpustí PS, šedesát dnů na vypsání nových voleb. To je omyl, ústava předepisuje, že do šedesáti dnů po rozpuštění parlamentu se musí konat nové volby.

Místopředsedkyně brněnské organizace KDU-ČSL Javorová se před časem vyprofilovala tím, že se postavila do čela vzpoury proti Kalouskovi. Tím, že se teď přidala k ČSSD, zeleným a sdružení „Brno 2006“, udělala něco ne sice stejného, ale přece jen hodně podobného jako Kalousek. Zdůvodňuje to tím, že chtěla zabránit tomu, aby se v Brně na rozhodování podíleli komunisté. Komunisté ale dostanou předsednictví kontrolního výboru, a kdyby se lidovci začali cukat, mohou je kdykoli nahradit svou tichou podporou z pozadí. Vypadá to, že od KDU-ČSL se na celostátní i necelostátní úrovni nedá očekávat nic kloudného. Jak je možné, že nikdo z té strany neumí být v opozici?

Středa 8. listopadu: Mirek Topolánek byl opět pověřen sestavením vlády. Hodlá jednat se všemi stranami,vylučuje velkou koalici. Za jednu možnost považuje oprášení trojkoalice – to je jediná smysluplná cesta, není pravda, že by trojkoaliční vláda byla už sestavena a ztroskotala, jen pan Topolábnek se na ni před časem nesmyslně vykašlal a vydal se do rukou Paroubkovi, který ho pak (s Kalouskem) hanebně převezl. Situace je jasná a přehledná: Topolánek už prokázal, že vládu nesestaví, a ani trojkoaliční vláda nemá šanci uspět. Trojkoalice má ovšem jinou šanci, a o to teď jde: dokázat Paroubkovi, že ani on není schopen sestavit vládu, která by pak dostala důvěru, nadto v nemravném komplotu s komunisty. Cesta k tomu je jediná: aby Paroubek dostal příležitost a zásluhou svých oponentů ztroskotal. Je velká, velká naděje, že ztroskotá. Mělo se to stát už dávno. Zatím místo něho až doposud obětavě ztroskotával Topolánek.

A i kdyby snad Paroubek uspěl, bylo by to sice strašné, ale bylo už hůř: museli bychom si jen zase aspoň částečně zvykat na to, co bylo před listopadem (prvky policejního státu). Pro chlapce z ODS to bude nová, exotická zkušenost. Byli to za totáče většinou hodní Čehonové. Trochu bych jim to přál. Sobě a všem ostatním ne.

Obnovit trojkoalici radí Topolánkovi i Miroslav Macek. Na pragmatickou funkci trojkoalice v případě třetího pokusu upozorňuje i Václav Dolejší v MfD. K závěru, že Klaus měl dát příležitost i Paroubkovi, aby byl od něho konečně pokoj, došel i Petr Kolář v Lidových novinách. Proboha, to je to tak složité? Existují jen dva způsoby, jak se vydat Paroubkovi všanc a otevřít mu cestu k moci: menšinová vláda ODS s tichou podporou sociálních demokratů (bylo už odzkoušeno!) a velká koalice.

Komunisté zřejmě nepodpoří novelu ústavy, která by umožnila urychlit cestu k mimořádných volbám. Komunisté budou ochotni podpořit rozumné návrhy, teprve až se přesvědčí, že ČSSD jim nemůže poskytnout to, co si od ní slibují. Je tedy třeba jít cestou tří pokusů.

Starosta Péťa, obviněný z tunelování evropských fondů, nemohl dostat chemoterapii (je po operaci rakoviny tlustého střeva, podle jeho advokáta léčba musela být zastavena kvůli špatnému zdravotnímu stavu). Nemohl by se nějaký kompetentní odborník zabývat otázkou, zda ten člověk náhodou neumírá? A pokud ano, nebylo by slušné mu dát pokoj?

Podle Miroslava Macka se Václav Klaus nechce stát druhým Edvardem Benešem. Tím by se zjevně stal, kdyby pověřil Paroubka sestavením vlády. Jak může někdo srovnávat dnešní situaci se situací v roce 1948? Není tu ani silná KSČ(M), vybavená vlastní špionáží a paravojenskými jednotkami, ovládající ministerstvo vnitra a obrany. Ani silný ruský bratr všude kolem dokola. Ani zblbělá masa obyvatelstva, toužící po „socialismu“ (všem bohatým všechno ukrást a nám chudým rozdat). Ani zkušenost, že je možné beztrestně a cestou zákona celé obrovské skupiny obyvatel oloupit o majetek a připravit o všechna občanská a lidská práva (s tím ovšem lidé jako Macek ještě dnes nadšeně sopuhlasí). Proč ta panická hrůza před jedním staronovým papalášem?

Popularita Paroubka klesá. Nejpopulárnější je Parkanová. To praví výzkum CVVM. Výzkumy tohoto druhu je třeba rychle zapomenout. Vůbec na nich nezáleží.

Vladimír Kučera cituje v MfD slogan „Podívej se Gusto, jak je tady husto“, který pronesl při velké demonstraci na letenské pláni v listopadu 1989 coby její moderátor Václav Malý. S tím, že lidem vadilo, že napadá prezidenta. Mám úplně jiné vzpomínky. Lidem, s nimiž jsem o tom tehdy mluvil (a nebyli to samí intelektuálové) vadilo hlavně, že kope do někoho, kdo už je na zemi. Musím říci, že na té výhradě něco bylo. Navíc Malý zavelel těm statisícům odříkat Otčenáš. Co má Otčenáš společného se svržením komunismu? Ti lidé byli z osmdesáti procent ateisté. Připadali si zmanipulováni. Právem. Já jsem křesťan, ale takovéhle spektakulární akce neschvaluji. Je to na hraně rouhání. K čemu bude pohanovi, když oddrmolí Otčenáš? A co má Otčenáš co dělat na politické demonstraci? Je to jesuitsismus.

List Die Welt doporučuje žertem, aby Poláci přispěli k dobrým polsko-německým vztahům tím, že při pobytu v Polsku nebudou zamykat svá auta a podpoří polské nároky na Severní a Jižní pól. Polští diplomaté po muslimsku běsní. Polská vláda si ovšem podobné žertování svou dlouhodobou neslýchanou politikou vůči Německu vykoledovala. Kdybych měl takový vliv, velmi bych Poláky doporučil Sachovi Baronu Cohenovi, jehož průkopnickou činnost v popularizaci Kazachstánu už dlouho se zájmem sleduji. Proč chodit tak daleko?

A k témuž tématu: zástupce amerického velvyslance v Polsku Hillas se vyjádřil v rozhovoru s nějakým polským činovníkem kriticky na adresu výroků místopředsedy polské vlády z klerofašistické Ligy polských rodin Giertycha. Ten napadl – co jiného – americkou účast v Iráku. Za Giertycha se postavilo celé Polsko. Zdá se, že náš region se pomalu stěhuje na východ. Giertych už nechce být vazalem USA. Nechtějí být vazalem Německa. Nechtějí být vazalem Ruska. To je choromyslná emancipace, které vede do vazalství a otroctví. Není třeba být vazalem, ale je nutné mít spojence. Chtěli by být samostatnou planetou?

Čtvrtek 9. listopadu: V Právu mají dnes dobrou náladu: imperialista Bush prohrál volby do Kongresu (a možná utrpí porážku i v Senátu), byl odvolán válečný štváč Rumsfeld a v Nikaragui vyhrál prezidentské volby pokrokový kandidát Ortega. Pro nás jsou to samé špatné zprávy, mnichované jsou v ofenzívě a islámsko-marxistický blok posiluje (i když mám dojem, že Ortega už dávno není to, co býval). Na dobré zprávy tohoto typu z Práva jsme si ovšem za posledních šedesát jedna let zvykli, člověk se stane otrlým. Navíc v Právu jásali nad „debakly“ imperialistů a válečných štváčů permanentně od konce čtyřicátých let, a stejně jim to nakonec bylo pro kočku. Martin Weiss v Lidových novinách upozorňuje, že v druhých parlamentních volbách druhého prezidentského období ztrácí prezidentova strana obvykle v průměru 29 křesel ve sněmovně a 6 v Senátu. Dnes ztratili republikáni 27 ve sněmovně a asi 6 v Senátu (Výsledek ve Virginii není ještě definitivní).

Do Práva pasuje taky poznámka Jiřího Fraňka o tom, že Klaus údajně v čele české vlády „dovedl české hospodářství na buben“. To je nesmyslné přehánění, Klaus narazil na vážné hospodářské potíže. Vlastní vinou, ovšem.

Horší je, že ODS se možná chystá uzavřít historický kompromis s Paroubkem. Pro menšinovou vládu s tolerancí ČSSD se už vyjádřil mj. předseda poslaneckého klubu Tlustý. Podle Béma nezbývá než jednat buď s ČSSD nebo s komunisty. Pan Bém se mýlí, je třeba dát Paroubkovi příležitost sestavit vládu a dokázat mu, že na to nemá. K tomu nejsou zapotřebí ani ČSSD, ani komunisté. Pokud by to byl třetí pokus, budou pak předčasné volby, což je jednak správné (rozumnou vládu sestavit nelze) a jednak pro ODS výhodné. Menšinové vládnutí ODS s upírem Paroubkem za krkem je pro ODS naopak sebevražda. Paroubek se přitom zjevně „své“ příležitosti bojí. Bojí se jí však bohužel i Topolánek. Mladé frontě Dnes na téma „třetí pokus“ řekl: „Je to ústavně čisté, ale riskantní. Může se stát, že někdo jen tak trefí puk a ten pak doskáče to branky“. Jistě, to se může stát. Panuje velká nejistota, ta nejistota plyne z výsledku červnových voleb do PS, a to, že nedopadly optimálně, je i vina ODS. Kdo se bojí nesmí do lesa.

Komunisté odvolali svůj souhlas s novelou ústavy (usnadňující mimořádné volby) a prosadili odložení jejího projednávání až do vzniku jakési „stálé komise pro změny ústavy“. Je to logické, komunisté nebudou podporovat nic, co by usnadnilo situaci (růst politického napětí a všechny známky destabilizace jim vyhovují), a zvlášť ne tehdy, když jim pořád ještě kyne možnost tiché neoficiální koalice s (vládnoucí) ČSSD.

ODS bude mít ovšem zřejmě problémy se zelenými, kteří nejsou nadšeni vyhlídkou na obnovení trojkoalice a raději by viděli „vládu odborníků“. Vláda odborníků není nutná pro případ, že by opravdu stáli o předčasné volby: stačí obstát ve zkoušce třetího pokusu, který by připadl Paroubkovi.

Prvkem nejistoty v našem nynějším, ústavním systému je poslanec Pohanka. Nevyjádřil se ještě, zda v tak zásadních věcech, jako je důvěra vládě, bude hlasovat s ČSSD nebo ne. Otvírá se cesta k racionální úpravě ústavy. PS bude mít napříště lichý počet poslanců, a to jednoho: pana Pohanku. Ostatní jsou zbyteční. Výrazně tím ušetříme.

Slovenský prezident Gašparovič prohlásil na návštěvě v Moskvě, že Slovensko chce, aby se Rusko stalo členským státem EU (zatím to požaduje jaksi výhledově). Prý zároveň rozvíjel úvahy o „slovanské vzájemnosti a spolupráci celého slovanského světa“ . Vypadá to, že v těchto věcech má jakousi podporu premiéra Fica, jehož strana Gaščparoviče kdysi prosadila do prezidentské funkce. Fico je jedna ruka s Paroubkem a hejslovanění s ruským akcentem nebude nejspíš proti mysli ani Klausovi a řadě lidí z ODS. Vznikne tu zase (jako po roce 1945) česko-slovenský dvojblok jako středoevropská depozitura ruského imperialismu?

Pátek 10. listopadu: ODS stále ještě odmítá „exkluzivní“ jednání se sociálními demokraty, které vyžaduje Jiří Paroubek. Jiří Paroubek teď mluví k odéesáckým kůzlátkům tenkým hláskem, nabízí, že se na znamení dobré vůle nechá zvolit předsedou sněmovny (tj. nechá se zvolit i jinými hlasy než jsou hlasy rudého bloku, pokud ho ovšem bude někdo z těch ostatních volit, a to záleží taky na ODS), tím dá najevo, že neaspiruje na premiéra, a příliš nepřipomíná některé své nedávné poměrně drzé požadavky (zejména ty personální). Zato velmi naléhá na rychlost: ODS má předložit „písemné návrhy“ do začátku příštího týdne. Jednota ODS není ukázková: Ministr Tlustý se v Právu vyslovil pro menšinovou vládu ODS na dva roky s podporou ČSSD, členové „nejužšího vedení“ ODS to odmítají, grémium OSDS o tom však podle slov místopředsedkyně Němcové vůbec nejednalo. Ministr Tlustý se vůbec tuží, jednal i s Klausem, a to o termínu nových voleb. Měly by podle obou pánů být v červnu 2008 (tj. po prezidentských volbách). Premiér Topolánek se o této schůzce dozvěděl až ex post. Vypadá to, že ODS má, podobně jako kdysi rakouský orel, dvě hlavy. Paroubek ve svém prohlášení pro média tvrdí mj.: „Proto přes skutečnost, že sociální demokracie má potenciál k sestavení stabilní vlády, stabilní partnery nalevo i napravo i schopnost s nimi diskutovat celospolečensky přijatelný program, navrhujeme následující řešení…“ Když mají ten potenciál, nechť to zkusí. Je třeba Paroubkovi dopřát jeho pokus. Pokud se ODS rozhodne jít na Paroubkovu „exkluzivitu“, spáchá (již po druhé!) harakiri. A bude jí to patřit: každý dělá kopance, ODS dělala v posledním skoro půlroce po volbách mimořádně velké. Ale kdo se ze svých kopanců nedovede poučit, tomu není pomoci.

Jakési sebevědomí by ODS v jednání s Paroubkem mohly dodat poslední průzkumy veřejného mínění. Jak agentura Median, tak Factum Invenio zaznamenávají vzestup jejích preferencí (přesněji řečeno v případě factum Invenio jde o volební prognózu). U Medianu z 35,4% na 38,1%, u Factum Invenio z 35,9 na 41%. ČSSD podle Factum Invenio stagnuje, podle Medianu ztrácí, výsledky ostatních stran kolísají v rozmezí nanejvýš 1,5%. Pokud bude ODS dělat chyby nebo nebude dělat nic, může ovšem zase hodně ztratit.

Podle předsedy komunistů Filipa by měl ministr Vondra odstoupit, neboť podporoval útok na Irák a výsledek amerických voleb je prý „vzkazem českým politikům“, že v Iráku šlo o porušení Charty OSN. Ještě že vývody komunistického předsedy nejsou zatím v mezinárodním měřítku právně závazné! „Jak sbalil pan Rumsfeld svůj deštník, měl by si svůj deštník sbalit také Alexandr Vondra“. Je spíš třeba dělat takovou politiku, aby jednou v historicky dohledné době dali čeští voliči jasně najevo, že si svůj deštník má zbalit pan Filip. Zatím se to nedaří. Pokud jde o Bushe, volby a Irák, nadšení českého tisku nad porážkou nynější americké zahraniční politiky je zarážející. Pokud USA dělají nějakou chybu (každý dělá chyby), tak v tom, že na sebe zde i jinde zcela dobrovolně a beze všeho berou závazky, které protistrana není ochotna ani v nejmenším dodržovat. Tím nemá být řečeno, že by se měly chovat jako protistrana, jen že by z této skutečnosti měly vyvodit nějaké důsledky. Jsou to neblahé následky ideologie Pravdy a Lásky, kterou mezinárodnímu společenství kdysi vdechli Josef Stalin a Franklin D. Roosevelt (ten druhý to myslel aspoň částečně vážně: vybudujeme celosvětovou demokracii – užitečná stránka, a v rámci toho úsilí oholíme Británii a Francii o kolonie – stránka příjemná; nakonec se ovšem smáli Rusové).

Další pěkný případ do rubriky Jak číst Právo: titulek v dnešním čísle hlásá: „CVVM: jen třetině lidí se žije lépe než v minulosti“. Průzkum CVVM praví, že třetině se žije lépe, třetině stejně a 13% hůř. Na základě toho by se k této škarohlídské interpretaci průzkumu dala vytvořit optimistická varianta: Jen třinácti procentům lidí se žije hůře než v minulosti. To by samozřejmě byla taky manipulace, podstatné sdělení je, že pro dvě třetiny obyvatel byl listopad 1989 přinejmenším více méně zbytečný. (Za bližší pozornost by asi stál taky způsob, jak Právo pracuje se zahraničním tiskem, na to ovšem bohužel nemám dost času a možností, chtělo bys to podrobnější analýzu).

Rakousko má s postkomunistickou střední Evropou přece jen taky něco společného: poslanec strany Svobodných Zanger prohlásil veřejně (a není v tom první), že Hitler dal kdysi lidem novou naději, třeba i tím, že začal stavět dálnice“. Bohužel naděje se ukázala být, velmi mírně řečeno, falešnou. Tito Svobodní se teď mohou stát (spolu se Zelenými) oporou menšinové vlády socialistů. Což nápadně připomíná polsko-slovenské řešení.

Polské vládní strany (PiS, Liga polských rodin) chtějí bojovat proti antikoncepci tím, že na baleních antikoncepčních pilulek a prezervativů budou podobné nápisy jako na cigaretách („antikoncepce škodí zdraví“). Tyto vnitropolitické aktivity polské vlády vhodně doplňují její boj na dvou frontách proti Rusku a Německu a zároveň (v poslední době) i náznaky emancipační politiky vůči USA.

V Německu zemřel někdejší šéf dederonské špionáže Markus Wolf. České noviny se rozplývají nad jeho odborností. Je třeba jasně říci, že to byl schopný lump a že měl na rukou krev spousty lidí. To lumpovství je třeba jaksi vytknout před závorku, schopnost přijde na řadu až v druhé řadě a spíš jako přitěžující okolnost. Jedinou zásluhu, kterou jsem schopný mu uznat, je, že víceméně nechtě vypudil z aktivní politiky Willyho Brandta. Zato nepochybně dostane (jak se to v jedné Haškově povídce stalo jakémusi zavrženci) v pekle jednou za tisíc let do pusy kostičku ledu.

Sobota 11. listopadu: ODS a KDU prosazují v současné době duhovou koalici bez komunistů. ODS se zjevně vůbec nechce do¨toho, aby připustila třetí (Paroubkův) pokus o sestavení vlády a uspíšila cestu k předčasným volbám. Nevěří si, nechce se jí riskovat a za ten nedostatek důvěry bude v budoucnu platit. Paroubek se vzpouzí koalici „všichni kromě komunistů“ a zdůvodňuje to tím, že kdyby KSČM zůstala jediná v opozici, brala by hlasy ČSSD i všem ostatním stranám. Na tom je pravdivé jen to, že by brala hlasy ČSSD, protože díky Paroubkovi se ČSSD už rok a půl profiluje jako jedno křídlo KSČM, těžko říci, zda levé nebo pravé (pro veřejnost je ovšem ČSSD tím „hodným policajtem“, zatímco KSČM tím „zlým“). Mezi oběma stranami se přelévají voliči a na duhovou koalici, řešení blízké OSDS (a asi i prezidentovi) by zle doplatila. Pokud by ODS dokázala dát znovu dohromady trojkoalici, dopřát Paroubkovi třetí pokus a obstát v něm, zbavila by se najednou Paroubka i Klause. Obojí by jí velmi prospělo. Zdá se, že spekulace o koalici ODS, ČSSD a KDU-ČSL jako „nárazníku“, o níž se zmiňuje dnešní Právo, nejsou zcela neopodstatněné. Pro ODS by to byla koalice s komunistickou stranou s tváří o něco lidštější než je ta Grebeníčkova nebo Filipova a se stranou, která za své krátké polistopadové existence už mnohokrát prokázala, že je koncentrátem všeho podraznictví. Pokud jde o lidovce a jejich věrohodnost, má bohužel Miloš Zeman úplně pravdu.

Ideologové ODS, kteří nepřejí té cestě k mimořádným volbám, která je nyní nejjednodušší (tři neúspěšné pokusy, poslední by byl Paroubkův), sahají k známé argumentaci „nedozírnými následky“. Naposledy ministr Tlustý v rozhovoru pro Právo. K tématu se vrátíme.

Zdá se, že ODS i Paroubek se už navzájem unavili. Pokud jde o Paroubka, dospěl k závěru, že si musí pěstovat lidskou tvář. Jako odborníka si pozval někdejšího mluvčího (ex)ministra Němce Dimuna, kterému před časem nemohl přijít na jméno. Před panem Dimunem ovšem stojí úkol obtížný jako úkoly princů v pohádce. Jedinou útěchou mu může být, že neuspěje-li, což je velmi pravděpodobné (naučit pana Paroubka vlídnosti a zdvořilosti musí být něco podobného jako naučit hrocha létat), nebude kratší o hlavu.

Agentura STEM dospěla průzkumem k závěru, že za nejpřínosnějšího politika v polistopadové éře považují někdejšího ministra Dostála. Nedá mi to, abych nevyjádřil své osobní (odlišné) menšinové mínění: na základě toho, jak jsem v Událostech sledoval jeho dráhu, prohlašuji, že považuji zesnulého ministra za jeden z nejodpornějších zjevů polistopadového politického panoptika.

V dnešní Mladé frontě Dnes jsem se dočetl, že „kvůli rivalitě“ Topolánka a Paroubka už Česko překonalo v délce hledání války o dva dny i válkou zmítaný Irák. To je nesmysl. Ať je Topolánek jakýkoli, výsledek červnových voleb vůbec neznamená, že se s Paroubkem musí dohodnout. Naopak se s Paroubkem dohodnout nesmí, a zaplať Pán Bůh za to, že se mu to zatím nepovedlo. Politika není od toho, aby se všichni se všemi ve všem dohodli. Tak funguje jen pověstná Orwellova hospoda, kde sedí za jedním stolem farmáři a čuňata a už se nedá dobře poznat, kdo je vlastně farmář a kdo čuně. A tak vypadala německá politika v roce 1933 a česká v letech 1945-8.

Martin Weiss píše v Lidových novinách v souvislosti s volební loterií v Mostě: „To, zda je kampaň „čestná a poctivá“, je lepší nechat na inteligenci voličů a práci sdělovacích prostředků. Lidé, kterým například nevadí, že si někdo kupuje jejich hlasy, si snad ani lepší vládu nezaslouží.“ To je ovšem nesmysl. Kupovat si voličské hlasy za peníze je zrcadlový protějšek toho, když někdo vymáhá na voličích hlasy násilím. Běda tomu, skrze koho přichází pokušení! Nevím, zda je kvůli tomu možné volby v Mostě vyhlásit za neplatné, asi ne, zákon to dosud nezakazuje. Ale zakázat by se to mělo. Je to zjevně cesta ke gangsterizaci české politiky, protože, znova opakuji, uplácení je jen rub strana vydírání.

Pondělí 13. listopadu: podle posledních zpráv došlo k překvapivému obratu v jednání o nové vládě. ODS se vzdala své představy o předčasných volbách v relativně krátkém termínu, Paroubek se zdá souhlasit s vytvořením duhové vlády, snad dokonce bez komunistů. Zda a jak se na ní bude ČSSD podílet, není zatím jasné. Jasné je jen jedno: Paroubek vlastně veřejně přiznal, že i kdyby dostal příležitost sestavit vládu, nedostane ve sněmovně důvěru, a že volby na jaře příštího roku by byly pro ČSSD katastrofa (to druhé učinil výslovně). Proto nasadil vlídnou tvář otevřel svůdnou cestu k¨typickému českému pytlíkování. Pokud by skutečně vznikla široká vládní koalice za účasti ČSSD a jedinou opozicí by byli komunisté, ztratí hodně podpory hlavně ČSSD (jen u jejich příznivců je fluktuace mezi ČSSD a KSČM masovým jevem). Doplatí na to ovšem i ostatní strany této koalice, a to tím víc, čím déle bude široká koalice u vesla. Způsob, jak na to doplatí, je v tuto chvíli těžko předvídatelný, ale na dlouhodobém pytlíkování zatím ještě nikdy nikdo nic nevydělal (viz ODS a opoziční smlouva). Zásadní řešení by pro ODS bylo bývalo: pokus pro Paroubka, jeho neúspěch a volby za dva měsíce. Bylo by spojeno s rizikem. Takhle neriskuje nikdo, ale nikdo na tom taky nemůže vydělat. Snad jen komunisté, kteří u toho nebudou. A národ bude spokojen: „oni“ se konečně dohodnou, což je „jejich“ základní povinností.

Úřadující předseda KDU-ČSL Kasal prohlásil v rozhovoru pro Právo, že se prý Kalousek dokázal v létě dohodnout s Paroubkem na celkem slušném programovém průniku. Problém je mj. v tom, kudy Kalousek do Paroubka pronikl.

Každá spolupráce s Paroubkem je ovšem riskantní: předsedovi ČSSD chybí některé základní rozlišovací schopnosti. Domnívá se, že z KSČM se už stala eurokomunistická strana. „Potěšilo mne, že bohužel bez velkého zájmu médií podstatným způsobem pozitivně změnili svůj vztah k EU. To je programová změna, kterou velmi vítám, a já věřím, že budou následovat změny další…“ Pan Paroubek je jako politik stejně nebezpečný, jako by byl degustátor, kterému odumřely chuťové buňky. Na talíři se pak může vyskytnout leccos. Možná, že předseda ČSSD ani nemá pro KSČM nějaké výrazné sympatie: jen mu připadá jako každá jiná strana. Politika je pro něj čistě technická záležitost a nic víc.

Spojené státy hodlají prý (na základě iniciativy Tony Blaira) do řešení iráckého problému „více zapojit“ Írán a Sýrii a postupně omezovat počet svých vojáků v Iráku. Pokud by v Iráku měly nakonec získat vliv ty dva jmenované státy, nemuseli Američané válku začínat. A další na řadě může pak být už konečně, jak si přeje íránský prezident, Izrael.

Podle Luboše Palaty (viz dnešní LN) je Husákovým zločinem, „že nahlodal Československo tak, že se pak muselo rozpadnout“. Československo, i pokud jde o nerovné česko-slovenské vztahy, bylo nahlodáno od svého vzniku, a jeho rozdělení bylo rozumné a nutné. Jinak je hezké, že mezi dožívajícími slovenskými čechoslovakisty je taky jeden Čech.

Úterý 14. listopadu: nové kolo jednání mezi ODS a ČSSD (a dalšími stranami) zůstane ve stavu jakési rozpracovanosti zjevně až do skončení víkendového kongresu ODS. Rýsující se dohoda vypadá zatím tak (rekapituluji a doplňuji, co jsem už napsal), že ODS je ochotna vzdát se předčasných voleb (předčasné volby v roce 2009 jsou legrační nesmysl, stejně by nakonec byly až v řádném termínu), ČSSD bude zato rezignovat na spoluúčast komunistů v široké koaliční vládě. Na programu se hlavní strany dohodnou snadno, dařilo se jim už v létě, než jim do toho vstoupil Kalousek. Topolánek přišel s ideologií „čím reformnější program, tím delší vládnutí“. Jako vždycky, když se upeče něco v podstatě nekalého, přišije se tomu bombastický název. Tentokrát zní: „Vláda národního dialogu a českého předsednictví“. Na první pohled to vypadá, že Paroubkovi teče do bot a ustoupil víc, jenže ODS si za to nejspíš nic nekoupí a česká veřejnost prodělá kalhoty. Když se to tak vezme, stalo se jediné: Paroubek Topolánkovi konečně povolil, aby si umyl ruce. Co to bude za vládnutí, když v opozici budou jen komunisté? Je to, jako v římském cirku, kde vás honí po zuby ozbrojení gladiátoři a utéct můžete jen do klece s hladovým lvem. První, co vykutálená vláda národního dialogu udělá, je, že se domluví, jak si rozparceluje média. Představa, že opoziční komunisté bojují za jejich svobodu (a jak za ni bojují) je spíše zlý sen. V téhle situaci by bylo dobré, kdyby se zelení v duchu své dosavadní korektní politiky přece jen rozhodli nezúčastnit se té komedie: strana jejich ražení sice nemá šanci stát se masovou, ale byla by tu přece jen nějaká normální opozice. Snaha zlikvidovat pod heslem národní svornosti demokratickou opozici není příliš objevná a pro účastníky iniciativy může být prospěšná. Znamená ale tiché odbourání demokracie. V ODS vzbudil převrat v jednáních jakési překvapení, místopředsedkyně Němcová se nehodlá vzdát předčasných voleb v cop nejrychlejším termínu (a má pravdu), primátor Bém tvrdí, že řešení, které se rýsuje, je pro ODS z dlouhodobého hlediska nepříliš výhodné a nese v sobě mnoho politických nákladů a rizik, a má taky pravdu. Snad proto se dnes grémium ODS usneslo, že prioritou ODS zůstávají předčasné volby (k čemuž ovšem lidé z vedení ODS dodávají, že je bohužel nelze prosadit). Není to od grémia ODS náhodou jen alibismus? Zato středočeský hejtman Bendl přišel s ideologickým zdůvodněním chystané kapitulace: „Vláda nemůže vzniknout bez toho, aniž by buďto existovali přeběhlíci, pak to bude vláda stejně extrémně nestabilní, anebo vznikne vláda postavená na ČSSD a komunistech. V tom případě je lépe, aby dala sociální demokracie mantinely zbývajícím třem demokratickým stranám.“ To je typické bránění „nedozírným následkům“ a poměrně přesně přitom definuje, o co půjde: totiž o mantinely. Když to člověk všechno podtrhne a sečte: nezachoval se pan Topolánek trochu podobně jako před časem Kalousek? A nereaguje ne to teď ODS trochu podobně jako tehdy KDU-ČSL na Kalouskovu iniciativu? Srovnání by v tom případě vyznělo nepříznivě pro ODS.

Podle zprávy ČTK (aspoň jak ji citují Lidové noviny“ pamatuje nejstarší občanka ČR „rakousko-uherského císaře“ Franze Josefa. To je prosím vyloučeno, nikdo takový neexistoval. František Josef I. byl rakouský císař a uherský (rozuměj maďarský) král.

Z iniciativy generálního tajemníka OSN Kofi Annana vzniká iniciativa OSN Spřízněnost civilizací. Účastní se jí mj. arcibiskup Desmond Tutu, íránský exprezident Chátamí a španělský ministerský předseda Zapatero (připomínáme, že za zárodek této iniciativy od nás pan Zapatero obdržel již v září 2004 bobříka vyčůranosti; pak že Události nedrží krok s dobou). Půjde o to oživit stagnující blízkovýchodní proces, vypracovat „bílou knihu“ objektivně a bez vášní analyzující izraelsko-palestinský konflikt (přičemž prý je třeba mj. překonat „štvavý jazyk užívaný politickými a náboženskými vůdci“) a pěstovat porozumění mezi oběma kulturami („západní“ a „islámskou“) také cestou množstvím výměnných programů pro mladé lidi (atraktivní budou zejména kursy řízení dopravních letadel pro mládež z islámských zemí). Jak vidno, jde o budování míru pro naši dobu. Technikou zjevně bude plést se co nejvíc pod nohy Izraelcům, u nichž se dá nespíš tušit, že by se chtěli bránit – mimo jiné taky podobným pitomým nápadům. Ceterum autem censeo, že by OSN snad měla být rozpuštěna, nebo aspoň proměněna výslovně v organizaci států, které se chtějí všemi prostředky emancipovat od prohnilého Západu. V čele by jí pak stanuli dva spolupředsedové, např. íránský prezident Ahmadínežád a jeho venezuelský kolega Hugo Chávez. Aspoň by bylo všechno jasné.

Středa 15. listopadu: čelní představitelé ODS se silně nachylují k „historickému kompromisu“ s ČSSD. Tak například plzeňský hejtman Zimmermann prohlásil: „To, že nakonec musí dojít k dohodě jedné stovky s druhou stovkou, nebo aspoň její částí, aby byly ať už předčasné volby, nebo nějaká vláda, je evidentní.“ To je nesmysl, k předčasným volbám se teď už dá dojít naprosto jednoduše přes třetí (Paroubkův) neúspěšný pokus o sestavení vlády. Nejkratším termínem předčasných voleb je pro pana Zimmermanna jaro nebo léto 2008, výše popsanou cestou by se to dalo stihnout někdy do dubna příštího roku. Pan Zimmermann si „dovede představit“ i dohodu pouze dvou stran“ (má asi na mysli ČSSD a ODS, ne KSČM a ČSSD). Já si ji dovedu představit taky, ale vstávají mi přitom hrůzou vlasy na hlavě. A pan Zimmermann je dokonce ochoten debatovat o tom, zda má být dohoda „širokého spektra“ s KSČM nebo bez KSČM. Pokud se toto zaměření v ODS na kongresu prosadí, máme se v příštích letech na co těšit. Jiní (moravskoslezský hejtman Tošenovský) ovšem na „velmi rychlých předčasných volbách“ trvají a optimisticky předpokládají, že Topolánek ještě přijde s nějakým překvapivým tahem. Obávám se, že už s ním přišel. Z Topolánkova postupu je zjevně rozčarováno víc regionálních činitelů ODS a taky např. místopředsedkyně Němcová. Jinak to, co zní z mnoha úst ve vedení strany (jsme všemi deseti a velmi zásadně pro předčasné volby, bohužel se však nedají uskutečnit) jednak není pravda a jednak je to dost pokrytecké. Proč jsou pro něco, co se nedá uskutečnit? Znamená to: nejsme pro to, ale nechce se nám to otevřeně přiznat.

Podle Petra Uhla v Právu je chtít předčasné volby zpupné a neprozíravé. Tak proč to ústava umožňuje? Neměly by se předčasné volby zakázat?

Podle předsedy poslanecké frakce CDU/CSU v Bundestagu Nassauera jsou pokusy vysídlenců domoci se soudní cestou konfiskovaného majetku, beznadějné. „Co napáchaly dějiny, nemohou soudy napravit“. Jakkoli si myslím, že majetkové restituce jsou z politických důvodů jednak neprosaditelné, jednak nerozumné, a nějaké soudní rozhodnutí na tom v zásadě nic nezmění, připadá mi tvrdit,že konfiskace napáchaly dějiny, směšná. Napáchali je docela konkrétní lidé, politici, úředníci, pracovníci mocenských aparátů. Je třeba to přiznat a projevit aspoň symbolicky dobrou vůli, což se ani trochu nestalo. Je to tak těžké?

V případě dohody mezi ODS a ČSSD je už na obzoru první skutečná katastrofa. Paroubek řekl MfD, že by v takovém případě trval na tom, aby jeho strana obsadila dva ze čtyř klíčových resortů (zahraničí, vnitro, finance a sociální věci). Protože ODS bude určitě trvat na vnitru a financích, hrozí, že se ministrem zahraničí stane Lubomír Zaorálek. To je apokalyptická představa, v podstatě srovnatelná s tím, kdyby resort řídila dvojice Bouvard a Pécuchet. Pán Bůh s námi a zlý pryč!

Z rozhovoru Michaely Jílkové s „kontroverzním“ senátorem Čunkem sice vyplývá, že z hlediska „vyššího principu mravního“ má rozhodnutí o vystěhování Romů jistě problémy, ale neplyne z něho už ani náznak toho, co se tedy mělo dělat místo toho. To bych hrozně rád slyšel: činžák uprostřed města v dezolátním stavu, obývaný v drtivé většině notorickými neplatiči. Paní Jílková například Čunkovi v souvislosti s tím, že Romům prodali domy v nedobrém stavu na venkově, vytýká: Vy se tedy domníváte, že člověk, který zakoupí nemovitost za tři sta až čtyři sta tisíc v dezolátním stavu a jeho jedinou perspektivou je, že ji bude splácet patnáct až dvacet let ze sociálních dávek, se postaví na vlastní nohy? Strašně by mne zajímalo, jak chtějí lidé, kteří Čunka kritizují, postavit ty lidi na vlastní nohy. Nemyslím to vůbec ironicky. Opravdu mne to zajímá.

„V moderním státě chudí nehladoví, ale tloustnou“, píše v MfD Pavel Kohout a připisuje to jejich lenošení u televize. To mne poněkud uráží, mám jisté problémy s nadváhou, ale jen díky tomu, že od rána do večera makám jako mourovatý u svého počítače. Bohatý přitom nijak zvlášť nejsem.

A nejdůležitější nakonec: Městský soud v Praze dnes začal projednávat žalobu Jiřího Paroubka na MfDnes. Žádá o omluvu za články, podle nichž skončilo vysílání pořadu České televize Bez obalu na jeho pokyn. Soud se zabývá obsahem a formou tří materiálů otištěných v letos v MfD. Soud má vyslechnout autory problematických textů, bývalého šéfredaktora Pavla Šafra a historika a publicistu Enmanuela Mandlera. Žalovaná strana je prý obviňuje z vytváření „antiparoubkovských mýtů“. To je velmi zásadní věc. Pan Paroubek se zřejmě nyní, když mu kyne dohoda s Topolánkem, cítí už dost silný v kramflecích, aby zahájil své tažení proti médiím. Budeme jeho úsilí velmi pozorně sledovat a pokusíme se přinést bližší informace. Nejde o pořad Bez obalu. Jde o svobodu slova.

Čtvrtek 16. listopadu: výmluvnou kulisu k posledním pokusům předsedy ODS Topolánka o registrované partnerství s Paroubkem tvoří průzkumy veřejného mínění. Jsou jednoznačné. Např. podle toho posledního, s nímž přišel STEM, by teď ODS získala 35,1% (polepšila si o 3,1%), ČSSD 20,7 (pokles o 2), KSČM 10,9 (pokles o 0,8), zelení 9,4 (-1,1) a lidovci 7,5 (růst o 1,2). V přepočtu na mandáty by ODS získala 91 poslaneckých křesel a dokázala by utvořit většinovou koalici s kteroukoli další parlamentní stranou. To už je přinejmenším druhý takový výsledek. Místo toho pan Topolánek, jak se zdá, už předjednal plichtu s ČSSD a hodlá údajně sociálním demokratům postoupit ministerstva zahraničí (Zaorálkovi!) a obrany. Členstvo reptá, je otázka, zda jeho reptání bude v sobotu na kongresu vůbec slyšet.

Z vedení strany se vyjádřila slušně a rozhodně jen místopředsedkyně Němcová, která už několik týdnů představuje na špici ODS jakousi bílou vránu. Prohlásila, že když se o Topolánkově rozhodnutí „ex post“ dozvěděla, netleskala blahem, že její kolegové vůbec neberou v úvahu, co tomu řekne veřejnost. „Nejsem hrdina a mám strach, že by se v třetím pokusu mohli k vládě dostat komunisté“, ale „než toto, raději bych ten třetí pokus riskla.“ To je slovo do pranice, jen se obávám, že paní místopředsedkyně s ním neprorazí, je na to, prorazit v ODS, asi příliš slušná. Pokud necouvne, jednou se jí to stanovisko zhodnotí.

Zelení se rozmýšlejí, zda na chystanou „duhovou koalici“ kývnou, neměli by, ten, kdo zůstane stranou takového hanebného podniku, nemůže na tom výhledově prodělat.

V Právu vzpomíná Bedřich Utitz (v souvislosti s Mackovou fackou) na facku podle něho úplně jiného druhu, tj. tu, co dala v šedesátých letech jakási aktivistka tehdejšímu kancléři Kiesingerovi za členství v NSDAP. To jsou podle pana Utitze zjevně facky povolené, ba dokonce žádoucí. Byl by pozoruhodný experiment, kdyby se toto povolené fackování zavedlo i u nás, pochopitelně ne za členství v NSDAP, to u nás není aktuální, ale za členství v KSČ(M). Mohlo by se stát pevnou součástí zasedání obou komor našeho parlamentu (tzv. fackovací půlhodinka jednou týdně). Bylo by ovšem zajímavé zjistit, kdo je tam vlastně ve většině, obávám se, že ti, co mají být fackováni, takže by se to mohlo zvrtnout a bylo by nutné přivolat posily zvenčí.

Sobota 18. listopadu: včera proběhly oslavy výročí pádu bolševického režimu. Jakoby v souvislosti s ním byl zveřejněn průzkum STEM ohledně toho, jak lidé hodnotí starý a tento režim. Výsledky jsou podstatně optimističtější než u nedávného podobného průzkumu CVVM: 63% lidí preferuje víceméně ten dnešní, nespokojeno je 19%. Myslím si, že spousta lidí si tuto otázku ani neklade a těžko se na ně zlobit – neustále přibývá těch, co starý režim prakticky nepamatují. Nový režim si musí hledět vydobýt legitimitu sám ze sebe a ne z něčeho tak ohavného, jako byl ruský komunismus.

Ke kongresu ODS se vrátím později, chybí mi zatím úplné informace. Zdá se, že probíhá diskuse mezi stoupenci dvou názorů: zda je nezbytné se nechat vydírat Paroubkem, aby se třetím pokusem o utvoření vlády nedostali k moci s ČSSD fakticky i komunisté, nebo zda je možné naopak Paroubka vydírat právě třetím pokusem, při němž nejspíš neuspěje a následující předčasné volby sociálním demokratům pořádně pocuchají brka. (Zdálo se mi, že někteří řečníci zastávali obě stanoviska najednou, což je mimořádně vypečené). Ze zásadních důvodů se pro ústavní cestu k předčasným volbám vyslovila místopředsedkyně Němcová. Podotýkám, že problém možné velké či duhové koalice není ideologické povahy. Není důvodu, proč by za normálních okolností nebyla možná např. velká pravolevá koalice. Problém je v nenormálních okolnostech, za nichž ČSSD představuje tu pravici, tu levici KSČM. Nejde o spor mezi stranou podporující iniciativu a stranou podporující solidaritu (jak je tomu v civilizovaných zemích), ale mezi stranou, která je až po uši v minulosti a stranou, která se z ní přece jen jakž takž vybabrala. Kompromis mezi těmito krajnostmi by byl dosti neblahý.

Topolánek hovořil ve svém projevu o tom,že prioritou ODS je nepřipustit vládu s podporou komunistů. Ten člověk si ještě nevšiml, kolik komunistů sedí v ČSSD. Před delegáty postavil dvě možnosti: buď bude duhová koalice (projekt, který podporuje), anebo, když mu tuto možnost spolustraníci nepožehnají, formální žádost o důvěru pro vládu totožnou s tou dnešní. To je klukovina. Je třeba dát tentokrát skutečně a formálně dohromady trojkoaliční vládu, ne proto, aby teď uspěla, ale aby v třetím pokuse dokázala zablokovat Paroubka.

Iniciativy senátorů Štětiny a Mejstříka mne naplňují děsem a hrůzou. Ti lidé obývají snad jiný vesmír než já. V době, kdy hrozí, že komunisté budou spolu se socialisty fakticky spoluvládnout této zemi, usilují o zákaz KSČM parlamentní (a zjevně následně soudní) cestou. A přitom naší praktickou starostí dřív nebo později bude ne jak zakázat KSČM, ale jak maximálně ztížit Paroubkovi možnost spoluvlády s komunisty. Pokud by se to nepovedlo, bude hlavním úkolem, jak před (fakticky) vládním rudým blokem zachránit co nejvíc demokratických svobod a jak legální cestou tento rudý blok co nejdřív dostat od kormidla. Tito dva Marťani mají jednu jedinou výhodu: že s nimi Paroubek, známý svou zálibou v mimozeměšťanech, nemůže počítat. Jednak by s ním do komplotu nejspíš nešli a jednak sedí v jiné komoře parlamentu.

Paní předsedkyně Sdružení obrany spotřebitelů ČR vypočítává v MfD přednosti potravin z doby před převratem: existovaly závazné normy, masné výrobky byly z masa a barvily se dobytčí krví, do sýrů se nedávaly rostlinné tuky, v jogurtech bylo dvojnásobné množství sušiny než dnes a nenastavovaly se škrobem či želatinou… atd. To vše mělo jen jednu jedinou nevýhodu: nedalo se to žrát.

Pondělí 20. listopadu: protože kongresem ODS se zabýváme ve zvláštním článku, omezím se jen na několik okrajových poznámek. Předseda Topolánek tvrdí, že těch třicet procent delegátů, co ho nevolili, jsou hlasy proti jednání s ČSSD a pro předčasné volby hned zítra. Tento optimismus nesdílím. Minimálně deset procent mezi nimi je těch, co by už teď raději volili za předsedu Pavla Béma.

Ministr Gandalovič, který na kongresu vystupoval superloajálně, prohlásil v rozhovoru pro Lidové noviny: „Já jsem ve svém nominačním projevu zdůraznil, že bychom teď měli obnovit jednání na půdorysu někdejší trojkoalice… Já osobně dávám přednost tomu, abychom nejdříve pracovali na projektu na půdě trojkoalice a pokusili se dát dohromady zkonsolidovanou stovku.“ To je ovšem rozumné a je to zároveň něco, co ve vystoupení Topolánkových kritiků chybělo.

Poměry v horním patře ODS nejsou zrovna idylické: podle MfD prý Topolánek v kuloáru hrozil, že na poslance Klase za jeho odbojný projev prozradí jeho někdejší neloajálnost: vydíral prý ODS kvůli bezpečnostní prověrce. Udělal to pak způsobem pro veřejnost zcela nesrozumitelným – ale o veřejnost v tomto případě nešlo, že. Skryté poselství, které předseda dává svým podřízeným, zní: drž zobák, nebo tě prásknu.

Místopředseda ODS Nečas se v debatě představil jako spolehlivá dvojka, která svého lídra nikdy nepředjede. S takovým vyznáním se dá ve stranické hierarchii cestovat jen směrem dolů.

Paroubek je pochopitelně spokojen: má ODS a Topolánka tam, kde chtěl. Jeho silová politika po volbách se mu vyplatila. Teď dává přednost vládě, v níž ČSSD nebude zastoupena úplnými špičkami, „protože je to vláda, která by měla být spojena především s ODS“. To je mimořádně vyčůrané: ODS ponese odpovědnost, ČSSD se bude snažit, aby byla pokud možno k neunesení, a to vše bude dělat tak říkajíc zpoza buku. Problém řešení, které zvolil kongres ODS, není v tom (nebo jenom v tom), že je nedůsledné a nemorální, ale že je krajně nešikovné.

Předseda děčínské organizace ČSSD Foldyna označil svého oponenta France z ODS za bývalého příslušníka Veřejné bezpečnosti, komunistu a vyšetřovatele hospodářské kriminálky. To je zajímavé, u ODS to sociálním demokratů vadí, pro vlastní mají jiný metr. Kriminalista je povolání jako každé jiné, členství v KSČ nikomu na lesku nepřidá, ale není takových náhodou v ČSSD většina?

Palestinci zmařili izraelský nálet živými štíty, zní titulek v Právu. Představme si např. tento: Izraelci zmařili uskutečnění hromadného atentátu živými štíty.

Stanislav Gross dal Mladé frontě Dnes rozhovor, v němž mj. říká na adresu Paroubkovy politiky: „Já jen říkám, že se tady vykopaly strašně hluboké příkopy a ztratila se elementární důvěra mezi politiky… Když skončily volby, tak se rozhodně měly ty příkopy mezi stranami začít zahrabávat…“ Na tom něco je. Bohužel za to může hlavně nový předseda Grossovy strany. Gross kromě toho ještě řekl: „Kdybych já opřel svoji další politickou existenci o KSČM, tak bych sehrál úlohu, kterou jsem nikdy sehrát nechtěl“. A i v tom se mu dá do jisté míry věřit: sice byl občas v pokušení to udělat (bylo to velmi svůdné), ale nakonec pokaždé couvl.

Úterý 21. listopadu: Předseda ČSSD Paroubek navrhuje ODS širší koalici pod Topolánkovým vedením, která by po roce zhodnotila svou práci a rozhodla se buď pokračovat, nebo uspořádat nové volby – ty by však směly být nejdřív v létě 2008. Pád vlády by měl v rukou eventuelně i sám Topolánek jako premiér, na nových volbách by se ovšem musel dohodnout s Paroubkem. Pan Paroubek by jistě nesouhlasil, kdyby na tom byla ODS co do preferencí dobře. Je pravděpodobné, že na tom ODS dobře nebude, protože za vládu (kde mají být z ČSSD „odborníci“ a druhá garnitura) ponese sice zodpovědnost, ale díky koaličnímu partnerovi bude mít možnosti podstatně omezené. Nabídka zní: předčasné volby, ale až v létě 2008 a jen když na tom bude ODS bledě. Závěr: pan Paroubek si nejspíš dělá legraci.

I ty regiony ODS, které prosazovaly cestu „třetího pokusu“ nechystají žádnou „rebelii“ proti současnému vedení. Proč taky: za rok bude všechno jasnější.

Jiří Paroubek jednal (neví se přesně kdy) se vsetínským starostou, senátorem a kandidátem na předsednictví v KDU-ČSL Čunkem. Schůzky se účastnil jihomoravský hejtman Juránek a dodatečně o ní byl informován úřadující předseda strany Kasal. O čem byla řeč, se tají. Pan Čunek se zaklíná: s komunisty nikdy. Věrohodnost jeho partaje je nulová a zaklínání je obtížné brát vážně. Člověk by řekl, že na svůj přemet se pan Čunek na rozdíl od Kalouska chystá s velkým rozběhem. Takže možná, že všechny spory v souvislosti s kongresem ODS byly zbytečné: Čunek se o to postará.

Podle Petra Pitharta (článek v MfD) „odvaha a umění je napravovat chyby a opomenutí posledních sedmnácti let. Z nich se zrodil nový komunismus (KSČM)…“ Ve skutečnosti se KSČM zrodila v roce 1990 (jako něco o mrňavý fous jiného a ovšem naštěstí o dost bezmocnějšího než KSČ) a od té doby je pořád stejná.

Vedení ODS rozhodlo, že místním organizacím, které na radnicích spolupracují s komunisty má být odebrána licence (tj. mají být zlikvidovány). Existují případy (sám vím o jednom), kde v obci existují jen komunisté a ODS, ODS přesvědčivě vyhrála, ale komunisté ji vydírají obstrukcí, která vede k novým volbám (když odstoupí víc než třetina zastupitelstva). V takových obcích by se pak volilo kolem dokola, dokud by nevyhráli komunisté a ODS by se nedostala do opozice. Představují si to tak hlaváči z Jánského vršku?

Středa 22. listopadu: Pokud jde o výzvu kongresu ODS zakázat na komunální úrovni spolupráci ODS s komunisty, mám dojem, že to, co o tom píše tisk zprava doleva, nevystihuje podstatu problému. Pokusím se ke zprávě ještě vrátit.

Pokud tomu dobře rozumím, sešlo se dnes vedení ODS a ČSSD na neformální schůzce v Kramářově vile. Předseda ODS se údajně zúčastnil jen části schůze (ze zprávy, kterou mám k dispozici, není jasné proč, jeho partner Paroubek to vykládal tím, že si Topolánek spletl termín schůzky, to mi připadá strašné). Hlavní smysl setkání byl zjevně v tom, že Paroubek formálně tlumočil Topolánkovi stanovisko ohledně předčasných voleb: pro ČSSD nepřipadá v úvahu, aby byly v roce 2007. Pochopitelně, během té doby se ještě nedokáže vzpamatovat z nynějšího útlumu. Je to zjevně jakési alibi, které Topolánek potřeboval, aby se mohl oddat práci na registrovaném partnerství mezi ODS a ČSSD. Jak bude příští vláda vypadat a zda přitom bude statovat KDU-ČSL jako tak říkajíc křen, je ještě otevřené. Paroubek a jeho lidé chtějí předčasné volby v roce 2009 – to se domnívají, že už bude ODS, které zabrání dělat jakoukoli smysluplnou politiku, zralá na odstřel. Jak se zdá, domluvil se na tom dnes s komunisty.

Místopředseda ODS Nečas nevyloučil, že na kongresu existovala jakási „bloková dohoda“ na jejímž základě neměl být onpůvodně zvolen ani místopředsedou. Expředsedkyně Němcová se o svém nezvolení domnívá totéž. Poměry v ODS a vyjádření jejich představitelů mne naplňují úžasem. Že před volbami čelných představitelů strany probíhá jakési lobování, je snad samozřejmé. Lobovat může kdekdo, a když to někdo zanedbá a spolehne se na to, jaké má dosud ve straně postavení a jak mu tleskají, nedopadne dobře. Lobby pana Béma se podařilo protlačit svého guru do místa prvního místopředsedy. Protistrana tomu nedokázala nijak čelit. Místopředsedkyně Němcová musela předem vědět, že její místo je ohroženo. Potřebovali do vedení upíchnout ministra Gandaloviče. Takové věci se ve slušných stranách řeší nějakými kompenzacemi a ne prostým vykopnutím toho nejzranitelnějšího. Paní Němcová se v reakci na pous odstavit ji postavila za stanovisko, že spolupráce s Paroubkem je riskantnější, než to, když dostane příležitost vytvořit vládu (a ztroskotat při tom). Není důležité, proč si to stanovisko vybrala, důležité je, že to stanovisko je správné. Paní Němcová je bohužel nedokázala držet dost nekompromisně. Teď hovoří o tom, že by funkcionáře strany mělo volit členstvo a že v ODS potlačují ženství. Přitom průnik přímé demokracie do vnitřního života (jakékoli) strany je nežádoucí (vedl by k chaosu a ještě větší manipulaci) a tím druhým se asi nechtě přibližuje paní Sommerové nebo Věře Chytilové. Věcný problém, který se na kongresu otevřel (problematičnost zamaskované koalice s Paroubkem, a to prosím ne kvůli tomu, že je nemorální a málo zásadová, ale že je krajně nepraktická) nemá nic společného ani s přímou demokracií, ani s feminismem.

„Já preferuji předčasné volby v pokud možno co nejkratším termínu. Ale k těm se s velkou pravděpodobností neumíme dostat“, prohlásil novopečený první místopředseda ODS Bém v rozhovoru pro MfD. Tím, a vůbec celým svým výkonem v rozhovoru uzrál definitivně pro bobříka vyčůranosti za měsíc listopad, kterého mu v neděli slavnostně nadělíme.

Podle Lidových novin je Santa Claus do Česka uměle implantován, naší tradicí je Ježíšek. K tématu, o němž jsem už psal, se ještě vrátím, zbude-li mi čas.

Podle předsedy KSČM Filipa postupoval Gottwald až do roku 1948 včetně čistě ústavně a ani jeho chování potom by nenazval zločinným, když ho srovná třeba s dnešními americkými imperialisty. Z uvedených formulací je zjevné, že pan Filip je člověk všeho schopný a strana, která ho má za předsedu, taky. Pokud někdo chce jako pan Paroubek postavit svou politickou kariéru na její podpoře, znamená skutečné nebezpečí pro ČR, a to i tenkrát, když si jako každý český Honza myslí, že čerta přelstí. Čerta přelstít nelze. Na čerta platí jediné: nespustit se s ním (ti co namítnou, že Paroubek není po Listopadu první, kdo se spustil, mají jistě pravdu. Jenže on v té věci ve srovnání se svými předchůdci velmi pokročil a to, že není první, ho ani trochu neomlouvá).

Čtvrtek 23. listopadu: včerejší neformální jednání mezi vedením ODS a ČSSD vyústilo v neshodu ohledně charakteru příští vlády i délky jejího mandátu. ČSSD zjevně upřednostňuje „vládu ODS s účastí ČSSD“ (tak, aby na ní spočinulo co nejméně odpovědnosti), otázku přítomnosti nějaké další strany nechává otevřenou. Pokud jde o předčasné volby, upřednostňuje buď nezkrácené nebo jen mírně zkrácené volební období (aby se v tom ODS pořádně vykoupala a aby se ona sama mohla vzpamatovat z momentálního útlumu). To je stanovisko pragmatické, které sociálním demokratům přímo vnucuje současná situace (jiná věc je, že se na té neblahé situaci velmi výrazně podepsali). Dnes došlo k víceméně oficiálním konzultacím mezi ODS a všemi dalšími nekomunistickými stranami. ODS nejdřív kontaktovala zelené a lidovce: výsledkem je dohoda uvnitř někdejší „trojkoalice“, že by měla vzniknout společná vláda všech nekomunistických stran (zelení změnili stanovisko a byli by ochotni se na ní podílet) s omezeným mandátem do května nebo června 2008. Vláda by se měla v koaliční smlouvě dohodnout na soupise zákonů a úprav, které hodlá za tu dobu provést. Sociální demokraté reagovali zdrženlivě. Paroubek po setkání s Topolánkem prohlásil, že tento návrh už ČSSD jednou odmítla a musí zvážit, zda nastaly skutečnosti, proč by měla svůj názor měnit. Zároveň uvedl, že vláda by rok a půl spravovala zemi v permanentní volební kampani a tak by neměla šanci něco zásadního prosadit. Tato obava je bohužel úplně na místě. Situace vypadá teď tak, že se hlavní účastníci jednání, ČSSD a ODS – oba vlastní vinou – dostali do situace, kdy jim pud sebezáchovy neumožní se dohodnout. Podle některých zpráv ODS usiluje o oživení trojkoalice, to je jediná aspoň trochu racionální cesta, protože v případě, že ani tato Topolánkova vláda nedostane důvěru, přichází na řadu nutně Paroubkův pokus.

Situace, pokud jde o preference, není přitom pro ČSSD nijak růžová: Podle CVVM ODS od října přibrala o 5% a má teď 41%, mírně posílili i zelení (z 9,5 na 11) a KDU-ČSL (z 6 na 7). Rudý blok naproti tomu ztrácí‚ ČSSD z 30,5 na 26, KSČM z 15 na 11). To musí nutně ČSSD brát chuť udělat cokoli, co by se pevně nevázalo na výsledky červnových voleb a směřovalo k nějaké jejich brzké revizi.

Další velkou neznámou je vsetínský starosta, senátor a vážný kandidát na budoucího předsedu KDU-ČSL Čunek. Přišel s tezí, že „komunista není náš nepřítel, že je jenom náš politický rival či partner“, Přitom se zaklíná, že nepomýšlí na spojenectví s KSČM na vládní úrovni a že drží usnesení, které KDU-ČSL přijala začátkem září. Přes všechno ujišťování o nespolupráci s KSČM je vyznání pana senátora velmi povážlivé. Pan senátor se totiž podloudně snaží prosadit názor, že KSČM je strana jako každá jiná. Stačí si přečíst to, co říkal předevčírem pan Filip o Gottwaldovi, aby bylo zjevné, že tomu tak není: KSČM se jen právě teď tváří, že je strana jako každá jiná, protože jí žádná jiná možnost nekyne. Jakmile se situace pro ni změní k lepšímu, začnou se klubat její mocensky monopolní ambice, pokud jde o vnitřní politiku, a její vazby na východ, pokud jde o politiku zahraniční. Neexistuje jediný náznak toho, že by se její předlistopadová podstata změnila: jen se zabalila do krusty, aby přežila nepříznivé období relativní svobody, které jí příliš nepřeje. KDU-ČSL bude po svém sjezdu, pokud se pan Čunek opravdu propracuje do čela (zdá se, že zatím nemá žádnou vážnou konkurenci, zato podporu nejsilnějších lidoveckých regionů), pro ODS daleko nebezpečnějším a nespolehlivějším partnerem než za Luxe a za Kalouska (znovu opakuji, bylo by nespravedlivé nevidět, že Kalousek byl ke svému veletoči donucen tím, že se Topolánek najednou rozhodl pustit jej k vodě a začal vyjednávat s Paroubkem).

Národní muzeum získá po odstěhování Svobodné Evropy budovu bývalého Federálního shromáždění. Nevím co si s ní počne, strávil jsem v ní coby poslanec FS ČSFR skoro dva roky a nabyl jsem dojmu, že se nehodí vůbec k ničemu. Nebylo by účelné zbourat to ocelové monstrum a osvobodit podle mého názoru docela hezkou původní budovu z 20. nebo 30. let minulého století, která je do něj zastavěna? (Problém je v tom, že k zadnímu traktu je přilepen ještě ohavný přístavek, který patří Smetanovu divadlu).

V britských aeroliniích smějí nosit zaměstnanci, kteří přicházejí do styku s cestujícími, šperky a náboženské symboly jen pod uniformou. Podobným způsobem nás buzerovali za totáče ve škole (rozdíl byl jen v tom, že my jsme to nesměli nosit nejen pod šaty, ale vůbec; britské aerolinie jsou, jak vidno, o něco liberálnější). Nechápu, proč by měl našinec skrývat, že je křesťan. A totéž platí o muslimech, buddhistech atp.

Pátek 24. listopadu: je velmi nepravděpodobné, že by ČSSD přijala poslední návrh ODS na vytvoření duhové vlády s mandátem do jara 2008. Předseda Paroubek si sice formálně vyžádal čas na rozmyšlení do pondělka, ale podle slov místopředsedy Škromacha se stranické orgány nehodlají ani sejít, straničtí bosové se budou domlouvat po telefonech. Je otázka, zda v současné situaci vůbec může vzniknout nějaký korektní návrh, na němž by se ODS a ČSSD mohly shodnout (a je taky otázka, zda je vůbec vhodné takový návrh hledat). ČSSD při současném stavu svých preferencí nikdy nepřistoupí na předčasné volby. Dopřát Paroubkovi třetí pokus znamená zahnat ho do kouta. Z toho hlediska je taky třeba posuzovat Paroubkovo jednání se senátorem Čunkem. Čunkovo vítězství na sjezdu KDU-ČSL je dost pravděpodobné. A co bude potom dělat, je ve hvězdách. Dá se pochopit, že nechce, aby jeho straně antikomunismus bránil hlasovat pro úpravu ústavy (usnadnění předčasných voleb) tenkrát, když pro ni budou i komunisté. Jenže takové nebezpečí nehrozí. Jeho řeči o tom, že komunisté nejsou nepřátelé, ale političtí rivalové či partneři, jsou povážlivé. Čunek chce buď předčasné volby v co nejkratším termínu, nebo vládu které provede zásadní reformy (co jsou to zásadní reformy?). Pokud budou volby v co nejkratší době, je mu jedno, jaká vláda „dovládne“. Co je to nejkratší doba? Dva měsíce? Nebo rok? Pokud by se Paroubek dostal k třetímu pokusu a neměl Čunkovu podporu, bude to pro něho s velkou pravděpodobností politické Waterloo. Jenomže to by byl zase zázrak, o nějž se nikdo z čelných českých nekomunistických politiků nijak nezasloužil. A zázrak tu už byl v listopadu 1989. Tím jsme svůj příděl vyčerpali.

Předseda KSČM Filip obvinil senátora Čunka, že vystěhování romských neplatičů je v rozporu se základy křesťanské morálky. Myslím, že pan Filip není úplně kompetentní arbitr ve věci křesťanské morálky.

Jakýsi řidič srazil po cestě z diskotéky mladíka, který, pokud tomu dobře rozumím, přeletěl přes jeho auto a zadním oknem se propadl do kufru. Dotyčný si toho všiml teprve když přijel domů (!!) a spolu se svou přítelkyní pak odvezli těžce zraněného do lesa a tam ho odložili. Má být obžalován z ublížení na zdraví z nedbalosti a z neposkytnutí pomoci. Právně nevzdělaný člověk by řekl, že neposkytnutí pomoci je něco pasivního (člověk neudělá to, co udělat má). Oba protagonisté vykutálené příhody, z níž běhá člověku mráz po zádech, však projevili vrchovatou míru iniciativy a aktivity.

Na poměrně zastrčeném místě otisklo Právo příspěvek svého nového zahraničního přispěvatele Vladimíra Putina (autor je t. č. ruským prezidentem). Pan prezident je mj. proti vytváření nových dělících čar napříč Evropou (ovšem, ty by zkomplikovaly tradiční ruskou politiku „jakmile začnou být nepozorní, sežer toho, kdo je momentálně nejblíž“) a je pro zajištění volného pohybu osob (asi takového jaký nastal směrem z východu 21. srpna 1968?). Taky řeči o tom, že „nemůžeme přepsat dějiny“ (to možná pan prezident pochytil od českých křenologů) a že „musíme společně vytvářet dějiny Ruska a Evropy coby partnerů a spojenců“ vzbuzují jakési obavy. Vztahy evropských zemí s Ruskem by jistě měly být ty nejlepší, ale to by Rusko nesmělo provozovat politiku, kterou lze bez velkého přehánění nazvat „brežněvismus s lidskou tváří“.

ČSSD údajně (aspoň podle informací uveřejněných v MfD) buduje tým, který se má zabývat bojem proti konkurentům a nepřátelům strany. Je hezké, že se sociální demokraté inspirují revolučními tradicemi z let 1945-8, i když to podivnou shodou okolností nejsou tradice jejich, nýbrž komunistické. Můžeme se tak snadno zorientovat, kam nás to po nástupu pana Paroubka stroj času vlastně vrátil.

Náměstek ministra zdravotnictví se jmenuje Hroboň. Jeden z odéesáckých ministrů zdravotnictví se kdysi jmenoval Rubáš. Proč má ODS takovou zálibu v morbidní symbolice?

Sobota 25. listopadu: V rozhovoru pro Právo prohlásil předseda ODS Topolánek, že je po rozhovorech s ČSSD k šanci čtyřkoaliční duhové vlády skeptický. Skeptický je, soudě podle toho, co řekl na veřejnosti, i předseda ČSSD Paroubek. Třetího (Paroubkova) pokusu se bojí Topolánek i Paroubek (těžko říci, kdo z nich víc). Předčasné volby by asi nedopadly pro ČSSD dobře. Jiří Hanák v Právu navrhl, aby ČSSD v druhém pokusu Topolánkovi tolerovala trojkoaliční vládu. To je v tuto chvíli asi to nejhorší, co by sociální demokrati mohli pravici provést: vláda by sice vznikla, ale její možnosti vládnout by byly skoro nulové. ODS by se na to měla připravit, možná, že bude muset tuto svou vládu při hlasování o důvěře svrhnout sama.

Kandidát Strany zelených Pávek, který ve volbách do Poslanecké sněmovny neuspěl víceméně kvůli zvláštnostem volebního zákona, kritizoval předsedu strany Bursíka za to, že mu strana slouží jen jako východisko pro osobní profilování, a že nezastupuje její zájmy. Tímhle způsobem se bude dnes již imaginární trojkoalice do budoucna uvolňovat, protože krize je předržená a strany levého bloku, Paroubkem znovusjednocená ČSSD nově a KSČM tradičně, jsou pro takovou situaci lépe vybaveny.

Americká filmová hvězda Angelina Jolieová (přiznám se, že vůbec nevím, kdo to je, ale bude asi slavná) se pochlubila českému velvyslanci Šitlerovi při náhodném setkání na letišti v Phnomphenhu, že má české předky. Její dědeček se totiž jmenoval Elmer Voight a byl synem českých emigrantů. Jméno vzbuzuje podezření, že byl podobně jako becherovka, leč jaksi se zpětnou platností, znárodněn na základě Benešových dekretů.

Topolánkův spolupracovník Dalík sdělil údajně Mladé frontě Dnes, že ODS přetahuje ČSSD poslance, aby získala většinu pro vládu bez ČSSD. U poslance Pohanky to už je prý hotová věc. Nehledě k tomu, že podobné řešení je zcela neslušné a proto taky nestabilní a nepraktické, pochybuji, že kdyby tomu tak opravdu bylo, ODS by to předem takhle demonstrativně vyhlašovala. Je to odvetná reakce na zprávy o tom, že si ČSSD buduje oddělení na stíhání problematických osob? Chtějí postrašit Paroubka a přivést ho k povolnosti? Nebo je to úlet, vzniklý v nervózním ovzduší předržené krize?

V MfD se přou „osobnosti“ o tom, má-li se Ludvíku Svobodovi postavit v Kroměříži socha. Většina osobností se domnívá, že na jedné straně (zásluhy), na druhé straně (problém), tedy kontroverzní osobnost. Já si vůbec nemyslím, že by nebožtík Svoboda byl kontroverzní osobnost. Byl to křišťálově čistý a nelomený případ odporného zrádce, který poprvé zradil v letech 1945-8, po druhé v letech 1968-9. Samozřejmě si v Kroměříži mohou postavit pomník komukoli: nejlepší by byl dvojpomník Ludvíka Svobody a Emanuela Moravce.

Senátor Čunek poskytl rozhovor Lidovým novinám. Nikdo z něho nezmoudří. Co znamenaly jeho schůzky s Paroubkem, si z něho člověk nedomyslí. Pan Čunek je standardní lidovecký politik: nikdo neví, čeho se od něho člověk může dočkat, ale každý tuší, že to může být ledacos. Do čela KDU-ČSL se hodí, bude držet linii.

Pondělí 27. listopadu: Předseda ČSSD Paroubek odmítá duhovou čtyřkoalici s jeden a půl ročním mandátem. Předseda ODS Topolánek odmítá koalici za účasti ČSSD s mandátem na tři roky, případně na celé volební období. Oba k tomu mají dobré důvody. Duhová koalice na rok a půl je kompromisem mezi předčasnými volbami co nejdříve a velkou koalicí na celé volební období. To, že by její existence byla jedním jediným prodlouženým předvolebním zápasem, jak tvrdí Paroubek, je pravda. Koalice s ČSSD na celé období nebo dobu o něco málo kratší by znamenala, že ČSSD, která by podle Paroubkových slov do vlády vyslala svou druhou garnituru a případně „odborníky“, by byla zároveň ve vládě i v opozici a ODS by prodělala kalhoty. Navíc si Paroubek zjevně získal za spojence budoucího předsedu KDU-ČSL Čunka, který udělá elegantně to, co Kalousek zkopal. Je pro co nejrychlejší, nejpředčasnější volby, a zároveň za vládu trojkoalice ČSSD, ODS, KDU-ČSL na hodně dlouhou dobu. Pokusy o kompromis odmítá. Nejpravděpodobnější bohužel je, že se ODS pod spojeným tlakem pánů Čunka a Paroubka rozhodne pro „Paroubkovo“ řešení. Pokud jde o třetí Paroubkův pokus a o co nejrychlejší volby, je teď výsledek hlasování o důvěře ve hvězdách – to, co v takovém případě udělá KDU-ČSL, je zcela nepředvídatelné. Zdá se, že všechny rozumné možnosti řešení byly vyčerpány, teď se bude realizovat jedna z nerozumných.

Miroslava Němcová prohlásila v nedělní televizní debatě: „Někdo vyhrál volby a někdo by měl uznat, že prohrál a odejít do opozice.“ Paroubek bohužel není v situaci, kdy by ho mohl někdo donutit odejít do opozice. A rovněž má bohužel pravdu, že „vítězství“ ODS je zcela imaginární. ODS si za něj nic nekoupí. Předseda ODS Topolánek, jak se zdá, udělal zcela osudovou chybu tím, když opustil projekt trojkoalice (neměl naději probít se s ním k vládě, ale měl naději zabránit Paroubkovi, aby se probil k vládě) a vydal se tím Paroubkovi do rukou. Důsledkem byl rozklad KDU-ČSL. Z chování pana Čunka lze dovodit, že Topolánkova stovka už neexistuje. Jak si mohla ODS zvolit do čela tak neschopného člověka!

Topolánkův pád dokresluje skandál kolem výroků jeho – co? poradace? tajemníka? – Dalíka. Ten člověk prohlásil před obávaným reportérem Mladé fronty Dnes, že „my“ pracujeme na přetahování poslanců ČSSD a že si s ČSSD „budeme… teď jen jakoby hrát a pak je pošleme do prdele. Protože ty jejich požadavky jsou neakceptovatelný.“ (cituji dle MfD, slovo prdel jsem si doplnil, protože netrpím skrupulemi). Pak to všechno popřel, a když zjistil, že ho nahráli skrytou kamerou, začal se kroutit. Chce teď reportéra žalovat, protože mu slíbil, že si to, co mu říká, nechá pro sebe (stejně by mohl delikvent žalovat policejního vyšetřovatele, že si nenechal pro sebe to, co mu pod slibem mlčenlivosti svěřil. Směšné). „Považuji za absurdní, aby se mé soukromé vyjádření stalo předmětem sporu mezi vrcholnými politiky ČSSD a ODS“. Jaképak soukromé vyjádření! To „my“ znamenalo buď ODS, nebo „já a Topolánek“. Těžko říci, co je horší. Místopředsedkyně PS Němcová si zjevně myslí (ač to z pochopitelných důvodů takhle neformulovala), že by Topolánek měl Dalíka vyhodit. Já si myslím, že už je pozdě. Kromě toho platí: jaký papaláš, takový poradce. Paroubek žádá od Topolánka omluvu: po takové žádosti se mu Topolánek dost dobře omluvit nemůže a pan Paroubek to dobře ví. Z toho je vidět, že se momentálně dvakrát moc dohodnout nechce. Kdyby pan Paroubek žádal – a to velmi důrazně – vysvětlení, udělal by to, co musel, a nikdo by mu to nemohl vyčítat. Zároveň by dal najevo, že mu o dohodu jde.

Zvláštní kolorit této neradostné situaci dodává prohlášení předsedy KSČM Filipa, že se u nás prosazují fašizující tendence. Zloděj křičí: chyťte zloděje. Fašizující tendence se u nás neprosazují, jen se pár hlupáků beznadějně snaží zablokovat KSČM na poslední chvíli cestu k faktické spoluvládě. Nedělní Otázky Václava Moravce dokázaly, že si pan Filip s panem Paroubkem docela dobře rozumějí: jejich rozpory jsou, řečeno terminologií dialektické patafyziky, „neantagonistické“. Máme se na co těšit.

Úterý 28. listopadu: Od vyjádření Marka Dalíka se postupně distancovali všichni místopředsedové ODS s tím, že Dalík je soukromou osobou a nemá žádný mandát k tomu, aby mluvil za ODS. Nicméně tak učinil (řekl „my“: nebo tím snad myslel „já a Topolánek?) a zatím ho drží předseda ODS: prohlásil,že se Dalík nedopustil ničeho nečestného, že jeho názory jsou plně v souladu s oficiálním názorem ODS a že ODS neloví žádné přeběhlíky. Dalík ovšem řekl, že ODS (my) loví přeběhlíky a a že tahá (my) sociální demokraty za nohu. To jsou podle Topolánka jen „soukromé názory“ pana Dalíka, které nebyly určeny ke zveřejnění. Samozřejmě, že nebyly, pan Dalík taky hned popřel, že by je byl vůbec vyslovil, a proto MfD musela dát k dispozici záznam pořízený skrytou kamerou. Topolánek a Gandalovič mluví o porušení práva na soukromí. Chrání právo na soukromí neslušné a podraznické jednání? Obávám se, že hájit pana Dalíka je předem ztracená věc.Projevil indolenci a politický cynismus a pak se ještě pokusil celou věc zalhat. Myslím si, že by se politická strana nebo nějaké skupinky uvnitř politické strany neměly snižovat k jednání, které pan Dalík ve svém „soukromém rozhovoru“ popsal (není to taky dvakrát šikovné), a pokud už neodolají, nemělo by to za žádných okolností prasknout. A když už to praskne, je pozdě schovávat se za ochranu soukromí. Miroslav Macek prohlásil, že předseda ODS měl pana Dalíka už dávno vyrazit. To, že ho zuby nehty drží, zavdává podnět ke spekulacím: čím je panu Dalíkovi zavázán?

Předseda ČSSD Paroubek poslal představitelům ODS a KDU-ČSL návrh reformního programu společné vlády, Z toho je vidět, že to s tím uražením a omluvou nemyslí zase až tak vážně, celá věc s Dalíkem se mu hodila do krámu. ODS a především její předseda si uřízli ostudu, a Topolánkovi nezbývá, než ji držet, jinak by se musel omluvit. Kdyby se omluvil na výslovnou a útočnou Paroubkovu žádost (slušní lidé omluvu agresivně nevyžadují; kdyby Paroubek důrazně žádal vysvětlení, dal by Topolánkovi šanci se omluvit), oslabil by ještě víc svou pozici. Držet Dalíkovy výroky ovšem nelze. Obávám se, že předseda ODS není člověk na svém místě.

Představitelé KDU-ČSL (příští předseda Čunek, ale taky jeho konkurentka Parkanová) preferují reformní vládu ODS, KDU-ČSL a ČSSD minimálně do roku 2009. Čunek dodává, že když to nepůjde, je pro co nejrychlejší předčasné volby, ale to je jen takový ornament, podle lidovců to samozřejmě půjde. ODS se ocitá v další pasti. Brání se (z pochopitelných důvodů) dlouhodobé vládě, v níž bude ČSSD tak říkajíc jen jednou nohou. Chtěla by (podle Nečase a Gandaloviče) v tom případě raději menšinovou vládu ODS a KDU-ČSL, podporovanou ČSSD a zelenými. Vědí ale opravdu, že by něco takového chtěla taky KDU-ČSL?

Vězeňská služba ČR podle Práva uzavřela své archivy pro všechny zájemce s výjimkou zaměstnanců správního oddělení Generálního ředitelství vězeňské služby, kteří navíc prošli prověrkou ohledně utajovaných skutečností. Citlivé údaje se zjevně týkají období před listopadem 1989. Do archivu nebudou prý smět např. badatelé a bývalí političtí vězni. Generální ředitel vězeňské služby jistě ví, proč to dělá. Právo v této souvislosti cituje historika Tomáše Buršíka: „Přirovnal bych to k situaci, kdyby BIS znovu zabrala část archivů StB, aby mohla znovu začít využívat tehdejší agenty nebo je naopak chránit před dotěrnými novináři.“ To sedí.

Předseda Zelených Bursík se opět vyslovil pro dosažení předčasných voleb ústavní cestou tří neúspěšných pokusů o sestavení vlády. Je otázka, zda po jednáních mezi Paroubkem a Čunkem tato cesta nevede k tomu, co se před časem neobratně pokusil prosadit expředseda KDU-ČSL Kalousek, tj. k jednoznačnému Paroubkovu úspěchu. Zjevně už i na cestu tří pokusů je pozdě. Hlavní vinu za toto osudové zpoždění má nynější předseda OFDS a jeho strašidelná politika.

Vlasta Parkanová, která kandiduje na předsedkyni KDU-ČSL, by ráda stranu reformovala a zbavila ji katolického nátěru. Řekl bych, že neuspěje, odradilo by to tradiční voličský kádr strany a nepřitáhlo by to mnoho nových lidí. S reformovatelností KDU-ČSL je to (jen po formální stránce, ovšem) trochu podobné jako s reformovatelností KSČM. Parkanová dále uvažuje o předvolebním bloku ODS-KDU podobném německé „dvojstraně“ CDU/CSU. To by ale muselo znamenat, že např. na Jižní Moravě a na Zlínsku by existovala jen KDU, a ve všech ostatních krajích jen ODS.

Podle posledních zpráv se rozběhlo jednání mezi Paroubkem a Topolánkem o programu nové vlády (kauza Dalík tam nehrála žádnou velkou roli, Paroubek se už nasytil Topolánkovou ostudou) a Paroubka na „vlastní žádost“ přijal prezident Klaus. Zdá se, že se rozběhne prezidentský projekt velké koalice za asistence KDU-ČSL, aby to nevypadalo tak hloupě. Je to krajně neslavná tečka za Topolánkovoou povolební politikou.

Středa 29. listopadu: Paroubek seznámil se svým plánem („Agenda 2010“) prezidenta Klause (Kaus ho přijal „na jeho žádost“), což je od prezidenta výrazný signál nepřízně vůči Topolánkovi. Klaus, přívrženec velké koalice, se zcela bez zábran plete do záležitostí slabého vedení ODS a vedení ODS nemá chuť ani sílu mu v tom bránit. Pokud si ovšem myslí, že si vstřícnými kroky nakloní Paroubka, krutě se mýlí: Paroubek není Zeman. Nakonec mohou jako sedláci u Chlumce dopadnout jak ODS, tak prezident. Paroubek má teď „čas k tvořivé práci“, jak se říkalo po srpnu 1968, v podstatě do prezidentských voleb v roce 2008.

Nechápu také, komu a k čemu jsou dobré „předčasné volby“ v roce 2009. Pokud se strany dohodnou tak, jak to teď vypadá, že se dohodnou, není k uspíšení voleb o pár měsíců žádný důvod. Chce tím snad mít Paroubek o těch pár měsíců větší jistotu, že se ODS ze svého vládnutí ani náhodou nevyhrabe?

Jak vyplývá z vyjádření ministra spravedlnosti Pospíšila, znepřístupnila Vězeňská služba své archivy jen proto, aby je mohla v budoucnosti co nejvíce zpřístupnit. To připomíná diktaturu proletariátu, která taky byla zavedena za tím účelem, aby se co nejdřív rozpoutala co nejúplnější demokracie.

Generální tajemník NATO žádá vojáky do kritické oblasti v jižním Afghánistánu (chybí prý pětina potřebných sil). Nikomu se tam nechce. Zdá se, že NATO se hodí nejlépe pro operace humanitární povahy. Zvláštní případ: armáda spásy, i když tentokrát po zuby ozbrojená.

CDU na svém drážďanském sjezdu podpořila formou rezoluce projekt Centra proti vyháněním, přičemž zdůrazňuje, že jde v první řadě o „přehled o osudech více než 15 milionů německých obětí vyhnání a deportací“. To je správný a věcný přístup. Němci mají právo uchovat si v paměti tyto své oběti války. Když už nikdo nemá námitky proti tomu, aby se pohřbívali padlí vojáci, proč zamindrákovaným svatouškům v ČR a v Polsku vadí, že si někdo vzpomene i na zavražděné civilisty? Hádejte, proč.

Na pražském magistrátě se rýsuje zvláštní forma koalice: ODS pozve do rady (ač má v zastupitelstvu absolutní většinu) dva tzv. hosty, jednoho zeleného a jednoho za SNK ED. „Hosté“ sice budou sedět v radě, ale budou občas hlasovat proti: budou totiž ve vládě i v opozici. Stejný statut bude mít, jak se zdá, ČSSD ve vládě celostátní. Konečně jsme dospěli k ideálu, který si vytýčil po převratu Václav Havel: starou zkostnatělou buržoazní demokracii obohacujeme o nové, revoluční prvky.

Podle Lidových novin mají v ODS problém s Dalíkem: ten člověk (už) nemá v ODS (ani v aparátě strany), ani na úřadě vlády žádnou funkci, Topolánek s ním všechnu formalizovanou spolupráci přerušil, Dalík má už jen neformální status kamaráda a strana prý nemůže svému předsedovi zakázat, aby se s Dalíkem kamarádil. Jistě to nemůže. Pak nezbývá než se zbavit pana Topolánka. Jenže jak, když si ho právě zvolili?

„Křesťané a muslimové jsou bratři ve víře a věří ve stejného Boha, tvrdil prý kdysi Jan Pavel II. Benedikt XVI. se vyjádřil diplomatičtěji, mluvil o víře v „jediného Boha“. Nevím jak katolíci, ale já nevěřím ve stejného Boha jako muslimové (a myslím, že ani oni ne). To neznamená, že bych nad muslimy chtěl šmahem ohrnovat nos. Ale tahle distance je zásadní a nenamlouvejme si, že tomu tak není.

Čtvrtek 30. listopadu: včerejší schůzka ODS, ČSSD, KDU-ČSL a zelených málem zkrachovala. ČSSD (Sobotka) tvrdí, že se předběžně domluvili pouze na schůzce ODS a ČSSD; Topolánek podle Práva v Rize prohlásil, že další strany budou přizvány teprve poté, co obě velké strany dohodnou ty nejkontroverznější věci (to prý byla i Paroubkova představa). Podle místopředsedy Nečase je nutné, aby o vládě jednaly všechny čtyři strany, i když v ní pak třeba všechny nebudou. A ČSSD připouští přítomnost zelených jen jako pozorovatelů. ČSSD i ODS společně tlačí zelené do potupné situace. Rozdíl je jen v tom, že ČSSD dobře ví, proč to dělá (aby rozbila pravicovou stovku), kdežto ODS ne. Jediná (v tuto chvíli slabá, protože nikdo neví, co bude dělat budoucí předseda KDU-ČSL Čunek) naděje ODS je jednota trojkoalice. Jakmile připustí vyloučení jednoho člena nebo jeho degradaci na „pozorovatele“ (zelení si to dost dobře nemohou nechat líbit, Bursík by to ve straně neustál, a o to zjevně Paroubkovi jde), má ji Paroubek znovu na lopatě, a tentokrát definitivně, i když jeho triumf se možná může dostavit až ze jeden – dva roky. Zatím se zdá, že místopředseda Bém o tom má jakési tušení. Předseda ODS je ovšem – jako dosti často – úplně mimo obraz. Tento člověk je skutečným neštěstím ODS. Z jeho řečí se dá soudit, že už se zase chystá naběhnout Paroubkovi na vidle, a to stejným způsobem jako v létě. Navíc má s Klausem sice napjaté vztahy, naříká nad tím, jak s nim prezident jedná, ale přesto trpně přihlíží tomu, jak prezident s ODS a v ODS manipuluje. Pokud chce ODS v situaci nějak obstát, musí dát Klausovi najevo, že je v podstatě nestranický prezident (jeho řadové členství v ODS na tom nic nemění) a nic víc.

Právo věrno svým tradicím píše o tom, že v Hlučíně budou uloženy ostatky 4000 „padlých okupantů“ (z druhé světové války). Považuji toto vyjádření za hnusné. Nejen že ti vojáci, co padli v bojích s postupující ruskou armádou, ve velké většině vůbec nepatřili k vojenským jednotkám pečujícím předtím o klid v „protektorátě“, ustoupili z východu. Navíc ruská armáda vstoupila na naše území se zjevným politickým záměrem připojit obnovenou ČSR k ruskému koloniálnímu impériu, což se taky stalo. Jenže to byla intence Stalina a ruského politbyra. Vyčítat to ruským vojákům, kteří na našem území padli, bych považoval za stejně sprosté jako to, co dělá Právo.

Anglický komisař pro záležitosti dětí sir Al Ansley-Green připravuje pro OSN ukaz, podle něhož rodiče, kteří vlepí pohlavek své ratolesti, porušují její lidská práva. Ježíši Kriste! Minimiálně třicet procent států, sdružených v OSN, ovládají naprostí vyvrhelové. V mnohých z nich se bez rozpaků mučí a vraždí političtí oponenti vlády, v některých se ještě před nedávnem čelní představitelé oddávali kanibalismu, jinde zase vytvářejí z dětí vražedná komanda. A angličtí gentlemani nemají jiné starosti, než dbát o to, aby děti nebyly pohlavkovány. Vaše starosti na naši hlavu! Jestli něco přispívá k tomu, že se OSN často jeví jako šaškovská organizace, jsou to podobné nápady. Tonyho Blaira ctí, že s idiotským návrhem nesouhlasí.

Premiér Topolánek prý v úzkém kroužku věrných byl ochoten uznat, že Dalíkovy výroky o zákulisních jednáních a voděné ČSSD za nos byly „profesní chybou“. Zdá se, že poněkud pokročil, a možná, že za měsíc dojde k závěru, že to byla nehorázná blbost, čímž tak říkajíc dožene dobu. Pan Topolánek má pořad na dobu určitou ztrátu.

Jakýsi americký analytik doporučuje, aby se Američané z Iráku aspoň částečně stáhli a nechali znesvářené strany, aby si to vyřídily mezi sebou. Zní to trochu cynicky, ale možná že na tom něco je. Američané museli do Iráku vtáhnout, ale možná udělali tu chybu, že místo aby tam přišli jako někdo, kdo hájí vlastní mocenské zájmy a zájmy svých spojenců, přišli tam jako apoštolové demokracie. Tím se dostali do pozice člověka, který s nasazením všech sil převádí přes ulici slepce, který přes ulici přejít nehodlá. Iráčané zrovna teď demokracii nechtějí ani nepotřebují.