Úterý 1. března: V KDU-ČSL nyní existují na jedné straně jestřábi (v čele s Kalouskem), kteří žádají tvrdě Grossovu rezignaci, a na druhé straně holubice (které prý představuje Jan Kasal), ty by se spokojily s tím, kdyby Gross splnil další podmínky, jež mu klade lidovecký návrh dohody z minulé středy. Je to jen obvyklé rozdělení rolí „zlý policajt – hodný policajt“? A pokud ne, znamená to, že i KDU-ČSL je bezradná a rozdělená? Kalousek a Kasal tvořili v minulosti soudržný tandem. V sociální demokracii někteří navrhují, aby vláda tak jako tak požádala o demisi, lidovci by se museli jasně vyjádřit. Jenže lidovci by pak těžko mohli udělat něco jiného, než důvěru vládě v čele s Grossem nedat. Prezident Klaus se domnívá, že nedílnou situací řešení musí být jakési pokání před veřejností, snažil se neříci přímo, koho myslí(„ Myslím, že musí být uděláno něco, čemu také uvěří občané, aby se jim řeklo něco výslovného, aby se i občané požádali za prominutí za některé věci, které se staly.“) Já bych řekl, že by se snad měli omluvit úplně všichni, od ČSSD po ODS. Jen komunisté nemusí, bylo by to zbytečné.

Regionální historik Jaroš, který se specializoval na rozoblačení (pěkné slovo odvozené z ruštiny, asi zase přijde do módy) zrádného rodu Salmů a za tím účelem instaloval v Rájci-Jestřebí pamětní desku, odhalující nacistickou minulost zpupného šlechtice (soud ovšem jeho vývody neuznal a odsoudil ho k omluvě a k opravě textu na desce), nalezl teď nezvratný důkaz. Je jím dvaadevadesátiletý občan, který kdysi v pětačtyřicátém seděl v komisi, jež rozhodovala o tom, zda Salm byl nacista či ne. A ten písemně místopřísežně prohlásil, že na základě nezvratných důkazů došli tehdy k závěru, že nacista byl. To je velmi originální pojetí nezvratných důkazů, dalo by se aplikovat i na pozdější případy Heliodor Pika, Milada Horáková, konec konců (proč ne) i Rudolf Slánský. Za Jaroše se postavil profesor Jaroslav Hroch a patnáct „skutečných osobností z oblasti historie“. Zajímalo by mne, kolik z nich bylo v minulosti v naší malé NSDAP, totiž v KSČ. Lépe řečeno kolik z nich jich tam nebylo.

Polský prezident Kwasniewski prohlásil, že v souvislosti s ukončením druhé světové války Poláci očekávají od Moskvy „spravedlivé ocenění toho, co se stalo po roce 1945“. Má na mysli mnohaletou faktickou ruskou okupaci Polska po druhé světové válce. Luboš Palata, patrně český rekordman ve vymýšlení pobuřujících hovadin, píše v souvislosti s tím v Lidových novinách, že Poláky po válce neovládali Rusové, ale Sověti. Sověti je něco podobného jako „Čechoslováci“: umělý knír, který si nasadili Rusové v roce 1917, aby mohli lépe a nepozorovaně ukojit své imperiální choutky. „Bolševismus je carismus na ruby a Rus, jak známo, umí nosit naruby i boty“, napsal jakýsi český zpátečník a reakcionář po první světové válce, schválně, jestli pan Palata uhodne, kdo to byl. Že bolševismus dopadl obrovskou silou na ruskou společnost, je nepochybné, ale nezbavuje to Rusy – přesněji řečeno a v první řadě ruské politiky - morální odpovědnosti za to, co páchali ve svých evropských koloniích. A nikdo by jim to nevyčítal, kdyby si o to zejména poslední dobou nestydatě nekoledovali.

Středa 2. března: ČSSD hodlá prý do soboty čekat, zda se nepodaří dospět k dohodě s lidovci, pak se jich zbaví (mluvčím této cesty je pochopitelně Škromach, hlavní přívrženec spolupráce s komunisty). Gross prý nabídne v nejbližších dnech jakési vysvětlení či snad omluvu veřejnosti za některé kroky a výroky v souvislosti s podnikáním jeho rodiny. Nutnost omluvy zmínil i prezident Klaus. Je to ukrutný omyl: veřejnost nečeká žádné omluvy. Veřejnost je přesvědčena, že to, co se nyní před jejími zraky odehrává, je domluvená a předem rozhodnutá komedie. Veřejnost by bylo přesvědčilo, že se ve svém příkrém odsudku mýlí, pouze včasné odstoupení premiéra Grosse. Gross okamžik, kdy mohl odejít v podstatě se ctí, již promeškal a navíc dal několikrát najevo, že o ničem podobném ani náhodou neuvažuje. Gross nechce odstoupit a Grosse nelze svrhnout (komunisté to nepřipustí a ČSSD taky ne: Grossovi odpůrci ho teď nejhorlivěji podporují, protože tuší, že se stane bezmocnou loutkou v jejich a v komunistických rukou, jeho stoupenci ho nemohou přestat podporovat i vzhledem k tomu, že by to znamenalo obrovské názorové salto mortale, jež by nejspíše nezvládli). Takže vše se sune k menšinové vládě ČSSD s tichou podporou komunistů. Je ukrutný omyl, když se Radek Bartoníček v MfD (a spolu s ním mnozí, přemnozí další) domnívají, že menšinová vláda ČSSD s podporou komunistů by vyvolala ve veřejnosti obrovský odpor, veřejnost by to jednak nemusela hned zpočátku poznat, a jednak je zejména díky poslednímu politickému vývoji – a nejen kvůli němu – přesvědčena, že celá politika, demokratická i nedemokratická, je podfuk, a že když se dostanou trochu k lizu i komunisté, nic se neděje. Demonstrovat bude pár desítek jurodivých hysteriků, které už díky jejich image a díky jejich minulým aktivitám dávno nikdo nebere vážně – právem!

Lidovci navrhli, aby se v Poslanecké sněmovně hlasovalo nikoli o důvěře vládě, ale o důvěře premiéru Grossovi. Takové hlasování, jak ostatně zdůraznili někteří sociálně demokratičtí poslanci, nemá vůbec žádnou oporu v ústavě, je nesmyslné, irelevantní, a návrh je v zásadě nemravný.

V nezáviděníhodné situaci se octla Unie svobody: pokládá nynější uspořádání koalice přes všechny obtíže za nejvhodnější (jak by ne, jinak by byla v koncích). Podle místopředsedy Pelce by po Grossově pádu koalice na stejném základu už vzniknout nemohla – to je nepochybně pravda, a do nového základu by se nutně promítl i nynější bídný stav preferencí a veřejného vlivu jeho strany. US-DEU hájí poslední zbytky své existence.

Prezident Klaus ve veřejném vystoupení v Trutnově zveřejnil text esemesky, kterou mu poslal jeho syn (neřekl, který): „Tatínku, udělej s tím něco. Kdyby se to stalo tobě, tak ve funkci nevydržíš ani dva dny“. To jednak není pravda, Klausova popularita je taková, že by to ustál, a jeho schopnosti takové, že by se tak obludně nešikovně jako Gross chovat ani nedokázal. A jednak je to nechutné: ústavním činitelem není rod Václava Klause, ale Václav Klaus. Názory jeho syna jsou z toho hlediska irelevantní, patří na stánky novin do rubriky dopisy čtenářů, a loajalita Klausovy rodiny je sice hezká věc, ale je odpuzující kýč plést ji do politiky.

Prezident a vůbec čelní čeští politici se zbaví kritického remcání zlých a zatrpklých starců jako jsem já. Zdá se, že česká stomatologie se bude reformovat samospádem, takže v budoucnu bude stát vyjímatelná zubní protéza od 8000,- Kč výše. Protože toto je česká průměrná penze, mohou dnešní padesátiletí začít šetřit, šedesáti- a víceletí se připravit na bezzubost. Bezzubý člověk jednak směšně šišlá a směšně vypadá (nemůže do televize ani do rádia), jednak nemůže dost dobře přijímat potravu (viz pozoruhodná televizní reklama „promiňte dědečku“) a brzy zhebne. Chápu, že zvýšené platby lékařům (i stomatologům) jsou do budoucna nezbytné, ale snad by se jejich dopad nemusel zrovna směrovat na důchodce. Přihřívám si tu svou (zatím nerozmixovanou) polívčičku.

Miloš Zeman se sice už možná do vysoké politiky nevrátí, ale zato se stává slavným spisovatelem. Jeho knížka je pozoruhodná tím, že latentně obsahuje model politického systému, jež je pozoruhodnou reformou evropského liberalismu. Je třeba nejen zatočit s novinářským hnojem, ale taky se soudci, nejlínější a nejneschopnější bandou, jakou zná. Zbude tedy moc výkonná a moc zákonodárná. Novináře nahradí obě složky (dělají to docela nestydatě už dnes), soudy nejspíš policie. Nadávky a sprostoty, kterými Zeman častuje své bývalé spolupracovníky (např. pokud jde o Petru Buzkovou, realizuje na plné pecky plán Olovo), ostatně souvisí s postupující ztrátou soudnosti. Natahal kdysi do politiky lidi víceméně neschopné – jednak jiní už nebyli k dispozici, rozebraly si je ostatní, úspěšnější strany, a jednak se cítil bezpečný aspoň v tom, že ho jako jedničku nemohou ohrozit –, a teď si vyřizuje účty s těmi z nich, kteří mu nezůstali věrni, což bylo těžké, když sám kdysi z politiky utekl.

Čtvrtek 3. března: Z KDU-ČSL zazněl opět smířlivý hlas, tentokrát ministra Ambrozka. KDU by neměla být sveřepá, a pokud Grossova omluva bude „vyčerpávající“, mělo by jí to stačit. Velká většina významných představitelů strany však stojí za Kalouskem a je (zatím?) neoblomná.

Unionisté v senátu se vzbouřili a žádají, stejně jako Kalousek, Grossovu hlavu. Přesněji řečeno většina „Klubu otevřené demokracie“ s výjimkou členů US-DEU. Zároveň požadují předčasné volby. Bodejť by ne, Senátu se přece netýkají, tam budou (někteří) unionisté strašit ještě šest let.

Ministryně Emmerová navrhuje další formu skrytého znárodnění zdravotnictví: totiž zřizování „veřejných zdravotnických organizací“ na státní, krajské a obecní úrovni, což by tentokrát už nebyly nejen nemocnice. Mají být proti soukromým daňově zvýhodněny. To je obsah věcného záměru zákona o zdravotnických zařízeních. Proti jsou zástupci soukromého sektoru, někteří ekonomičtí ministři, kraje a odbory. Výhrady bude mít nepochybně i EU, pokud se něco takového opravdu prosadí. Návrh je otřesný, nicméně logický: pokud mají být zachovány totálně bezplatné lékařské služby, je to jediná možná cesta.

Skupina poslanců KSČM a ČSSD navrhla zavedení dvou dalších „významných dnů“ ČR ( o „významných dnech“ se pracuje, ale zároveň slaví; jakýsi pozůstatek byzantsko-tatarských obřadů starého režimu). Má to být výročí vyhlazení Lidic (abychom zůstávali bdělí proti německým revanšistům) a Den vzdělanosti, výročí založení Karlovy univerzity (aby z toho návrhu ťafka německým revanšistům tak jasně nečouhala). Bylo by třeba doplnit nějakým třetím, výrazně antikomunistickým výročím, aby se o tom komunistům a kryptokomunistům z ČSSD lépe hlasovalo. Úcta k lidem zavražděným v Lidicích by neměla být špiněna komunistickými pazoury a zneužívána k nestoudným politickým hrátkám.

Doplněk: zdá se, že se strany vládní koalice dnes odpoledne přece jen dohodly. Lidovci nebudou „minimálně do sjezdu ČSSD“ trvat na Grossově demisi a ponechají na politických mechanismech ČSSD, aby si s premiérovým problémem poradily. Na oplátku ČSSD nebude trvat na odchodu lidoveckých ministrů. Je to to nejhorší z myslitelných řešení, když ovšem necháme stranu menšinovou vládu ČSSD s tichou podporou komunistů. Gross s Kalouskem se navzájem vmanévrovali do neřešitelné situace a teď přicházejí s řešením - neřešením. Vláda připomíná maratonského běžce, který na pětatřicátém kilometru upadl na nos, vrávoravě se zdvihá a potácí se dál. Čeká nás šestnáctiměsíční horor s komunisty v zádech. Doběhne, chcípáček, nebo ne? O tom, co si myslí lid, nejlépe svědčí jeden hlas, který zazněl v diskusi na serveru České noviny: „Nechutná komedie,jakou předvedli Gross,Kalousek a další politici; jasně dokázali, jakou páchnoucí žumpou je česká politická scéna.“ Unionisté jsou spokojeni, jejich politická kremace se zase o něco odkládá. Je ovšem otázka, zda si to lidovci podle ohlasu z veřejnosti zase ještě nerozmyslí a nastavovaná krize nebude pokračovat. Pane Bože, už aby byl červen 2006!

Pátek 4. března: koaliční vláda působí nyní jako komická varianta známého antického sousoší Laokoon a jeho synové: marně se pokouší vyprostit z maléru, do kterého se sama zamotala. Podnět nebyl, pravda, velký (původ 900 tisíc Kč, které premiér Gross kdysi investoval do svého bytu), ale i takové věci má ministerský předseda umět vysvětlit, nedají se bagatelizovat. Místo toho se do věci strašidelným způsobem zamotal. V tu chvíli usoudil předseda KDU-ČSL Kalousek, že přišla vhodná chvíle, aby se koaličně-opozičně zviditelnil, a rozjel zásadní akci; leč zapomněl na zadní vrátka. Nyní je celá KDU-ČSL marně hledá. Unionisté zděšeně přihlížejí, ke sporu díky své muší váze nemohou nijak přispět, a jasné je jim jenom to, že když koalice padne, zůstane po nich na politické scéně jako zkamenělá stopa brontosaura pár senátorů. A dole pod stromem, na němž se tahle taškařice odehrává, sedí rudá liška, slintá vzrušením a čeká, až jí to celé spadne do tlamy. Právě probíhající pokus o uzavření krize se odehrává v právě načrtnutém rámci: lidovci netrvají na odstoupení premiéra, spokojí se s jeho omluvou. Premiér by se ovšem neměl omlouvat, ale nějak věrohodně vysvětlit, kde vzal peníze na byt. Teď si KDU počká, co se odehraje na sjezdu ČSSD. Co udělá pak, není jasné: buď znovu důrazně požádá o jeho odstoupení, nebo na to prostě zapomene, nebo zvolí kompromisní cestu a bude dál sedět jako pecka ve vládě pod Grossovou taktovkou, přičemž každý lidovecký ministr ukončí své vystoupení zásadním ohrazením: ceterum autem censeo… Vedení ČSSD si z toho vybírá lepší stránku, i když závěrečné lidovecké rozhodnutí bude nepochybně ovlivněno tím, co si svatoušci z KDU budou moci dovolit ustát vůči veřejnosti a vůči svým stoupencům. A to bude dosti složité, protože lidé nečekají na žádné omluvy a vysvětlování, jsou přesvědčeni, že to vše je předem dohodnutá komedie a bouře ve sklenici vody. Vedení sociální demokracie je v pozici slabšího, drtí je dva mlýnské kameny – Kalousek a jejich kryptokomunističtí oponenti ve vlastní straně. Komunisty v této situaci nikdo nepovažuje za významné a nebezpečné. Svatá prostoto!

Profesor Švejnar, významná část braintrustu Pravdy a lásky a nepochybně ekonomický expert chystané nové strany, řekl Právu: „Kdybychom tolik prostoru, invence, nápadů a hledání, jaké se věnují bytu premiéra, věnovali vytvoření široké koalice pro rychlé zavedení reforem v ČR, efekt by byl pro občany výrazně lepší a dlouhodobější.“ Pravda a láska nese neblaze hnilobný rozklad svého dítěte, stojedničkové koalice, a argumentace těchto lidí se velmi podobají argumentům posledních obhájců novotnovského „socialismu“ z šedesátých let minulého století: kdybyste se raději místo zbytečného remcání a šřouralství soustředili na budování lepších zítřků! Bohužel, když se objeví problém, není možné ho překročit kvůli tomu, že „jsou tu důležitější věci“. Vždycky se dá říci, že jsou tu důležitější věci. Oblíbená finta všech demagogů.

Němci mají prý připraven „plán B“ pro případ, že některá evropská země (rozumí se významná evropská země, ne ČR, např. Velká Británie) nepřijme euroústavu. Jedním z řešení je vytvoření „tvrdého jádra EU“, které by představovaly Německo, Francie a zjevně i Belgie. Myslím si sice, že by ČR přes všechny výhrady měla euroústavu přijmout: ale na druhé straně, pokud se neoctneme zrovna v tomto užším společenství, nebude to nejspíš žádná velká škoda.

Sobota 5. března: Vládní krize, jak se zdá, přešla ze své akutní fáze do fáze chronické. Stanislav Gross se s otázkou po své důvěryhodnosti obrátil nikoli na Sněmovnu, zastupující miliony voličů, ale na reprezentanty asi šestnácti tisíc podivínů a výstředníků z ČSSD. Přitom dobře ví, že všem křídlům, co jich v ČSSD je, nezbývá, než ho podpořit, protože jinak by se všechny trumfy octly v rukou jejich úhlavního nepřítele, prezidenta Klause. Proto dal svým ovečkám předem najevo, že 51 – 52% podpory mu nebude stačit. Členové ÚVV se podle očekávání ukázali být vnímavými a dali svému předsedovi pro jeho premiérování drtivou podporu. Návrh zemanovce Schlinga na vykopání lidovců z vlády neprošel. Zdá se, že k jakémusi odvetnému zápasu by mohlo dojít na sjezdu strany, Škromach a kryptokomunisté budou požadovat rozdělní funkcí premiéra a předsedy s tím, že je třeba oddělit stranickou a vládní úroveň – za vládu neodpovídá jen ČSSD, nýbrž celá koalice. Návrh nepostrádá jistou logiku, kdopak to asi panu Škromachovi vymýšlí? Pak by se Gross stal ještě výrazněji než dosud zajatcem poslaneckého klubu, dirigovaného z Lidového domu. Gross by v takovém případě mohl hrozit demisí – té se kryptokomunisté v ČSSD bojí jako čert kříže, viz výše. Jenomže může si to vůbec dovolit?

Prezident Klaus je řešením krize zklamán. Otazníky nad její původní příčinou odstraněny nebyly, problém se pouze odsouvá, výsledky jednání nejsou dostatečnou zárukou věrohodného a stabilního uspořádání naší země na následujících 16 měsíců, „jak jsem požadoval“. To všechno je pravda pravdoucí s tou malou výhradou, že prezident nemá v těchto věcech co požadovat, může jen navrhovat a doporučovat.

Premiér Gross se nám možná dnes večer omluví v ČT1. Nevím jak vy, milí čtenáři, ale já pod pana premiéra žádnou omluvu nepotřebuju, řekl pár legračně neuvážených věcí, to se stává v situaci politicky velmi vyostřené. Také podnikání jeho ženy mne vůbec netrápí od té chvíle, co svatosvatě slíbila, že toho nechá. Všechno bych mu odpustil, kdyby mi nějak hodnověrně vysvětlil, kde vzal těch devět set tisíc na byt.

Expremiér Zeman konečně výrazně a nezpochybnitelně porazil prezidenta Klause! Jeho kniha je politickým bestsellerem a prodává se desetkrát lépe než poněkud suchopárné úvahy Otce národa. Doufejme, že Miloš Zeman po tomto úspěchu už u spisování zůstane, ačkoli ve své knize věnoval prý několik nelichotivých poznámek i mé maličkosti (to mě těší, myslel jsem, že jsem hluboko pod prahem jeho rozlišovacích schopností), a nebude se už nadále pokoušet za každou cenu vetřít znovu do politiky. Pokud se tak opravdu zachová, navrhnou ho Události hned po příštím titulu na Nobelovu cenu za literaturu.

V Bystřici nad Pernštejnem, kde před časem zakázali kouření ve všech prostorách patřících obci, hodlají zřídit pomník obětem kouření. Je to sice podstatně lepší, než kdyby chtěli zřídit např. pomník Julia Fučíka, ale stejně je to hloupost. Každý, kdo kouří, ví, co dělá a sám si za to zodpovídá, není oběť, ale činný aktér (vím, co říkám, sám jsem kouřil dohromady 30 let, přestal jsem dvakrát, jedou na deset let, podruhé před sedmi lety a jak doufám nastálo. Přestat není nic těžkého, když jsem to dokázal, dokáže to každý, a pokud umřu na rakovinu plic, můžu si za to sám. Pomník nechci).

Alexander Kramer vytýká v Právu poslanci Krausovi, proč sesadili kovaného poctivce Špidlu. ČSSD nic jiného nezbylo, expremiér Špidla byl sice poctivec, ale úplně nemožný a byl by stranu zničil. Jeho spolustraníci ho sesadili ze zdravého pudu sebezáchovy.

Jiří Franěk píše (taktéž v Právu): „Pokud se ovšem pokusíme převést nejrozličnější morální aféry českých politiků na společného jmenovatele, vždy narazíme na problém, který s morálkou v jakési její ideální podobě, ale ani s morálkou účelově zneužívanou nemá nic společného, na morálku jednotlivce však má vždy svůj vliv. Peníze. Nahrabali a odešli, nenahrabali dost, a proto nemohou odejít - vsjo ravno. Je-li v politice něco vrcholně nemravného, chcete-li nemorálního, je to politika pojatá jako zdroj obživy. A je-li něco obzvláště nemravného v české politice, je to nikoli náhodná skutečnost, že poskytuje nesrovnatelně lepší obživu než většina počestnějších povolání.“ To je idealismus pro mne zcela nepochopitelný: proč by politika nesměla být zdrojem obživy? Co je na tom špatného? Jen by, jako každý slušný zdroj obživy, měla být užitečná nejen tomu, kdo se jí živí, ale i dalším lidem. To, že politika poskytuje lepší obživu než většina „počestnějších“ povolání, jednak nabuzuje podezření, že autor za počestná povolání považuje jen ta špatně placená, a jednak: proč je politika povolání „nepočestné“? Má-li problém Gross (nebo Tlustý, nebo Kalousek), neznamená to přece, že mají problém „politici“ jako třída. Politika je povolání jako každé jiné, jen je na ni lépe vidět.

Pondělí 7. března: Premiér Gross nehodlá na sjezdu v Brně znovu klást otázku, zda má setrvat ve funkci premiéra, považuje věc po sobotním zasedání ÚVV za vyřízenou. A nehodlá se vzdát kandidatury na předsedu ČSSD (i když v této věci zazněla v novinách, které sleduji, jakási malá pochybnost). Naproti tomu KDU-ČSL vůbec nezajímá to, kdo bude předsedou ČSSD, považují to za interní věc strany. Zato je zajímá, a to velmi, zda Gross setrvá ve funkci premiéra – Kalousek by v PS vládě, v jejímž čele stojí Gross, důvěru nedal. Zdá se zatím, že KDU-ČSL už od svého bezpodmínečného požadavku na Grossovu demisi nemůže couvnout. Pro takový případ prý Gross navrhuje vytvoření menšinové vlády, která by spojila svůj mandát s ratifikací Euroústavy (takže by pro důvěru nemohla hlasovat KSČM a skoro nemohla nehlasovat KDU-ČSL; ovšem co by se dělo po obdržení důvěry, není definováno). Zároveň by chtěl zkrátit volební období cca o půl roku a volby do PS pak spojit s referendem o euroústavě (tím by trochu zamotal hlavu ODS, která sice je pro zkrácení volebního období, ale odmítá spojení voleb do PS s referendem). To všechno jsou dosti divoké kombinace. Stejně mám dojem, že se možnost faktické jedenapůlroční spoluvlády KSČM u nás trestuhodně podceňuje.

Sociální demokraté kritizují prezidenta Klause, do jisté míry právem. Řeči o šikmé ploše vlády levice by si prezident měl odpustit, není aktivním účastníkem politického zápasu, ale politickým důchodcem, hodným dědečkem, který má strany tam, kde je to nutné, usmiřovat a vést k racionálnímu jednání. Je to trochu paradoxní, protože ve věci samotné vládní krize se Klaus dlouho držel a stranicky se začal chovat až v posledních dnech.

Podle průzkumu CVVM se vládní krize zatím nijak výrazně neprojevila na preferencích ČSSD, strana má poměrně setrvalých 14%. Možná to znamená,v že se začala permanentně odrážet ode dna (přesněji a bezohledněji řečeno, již sebou mlátí o dno svých preferencí) a hloub klesnout ani dost dobře nemůže.

Úterý 8. března: ODS se rozhodla takticky odložit hlasování o nedůvěře vládě až na dobu po sjezdu ČSSD (aby ji případně mohli podpořit i lidovci). Zatímco zlý policajt Tlustý vymýšlí různé fantastické teorie o tom, jak lidovci nakonec selžou a všechno spytlíkují (zjevně kvůli tomu, aby jim maximálně ztížil cestu ke kompromisu s ČSSD), hodný, tj. realistický policajt Topolánek mluví o tom, že lidovci „nainvestovali příliš mnoho nábojů do koaličního souboje“ a má nejspíš pravdu, lidovci už sotva mohou couvnout, aniž by se úplně znemožnili. Na výsledky sjezdu lačně čekají i komunisté, soudě podle toho, jak se vyjádřil předseda poslaneckého klubu Kováčik. Věc je zjevná a přehledná: pokud se předsedou ČSSD stane někdo, kdo jim půjde pod fousy, vládu podrží. Pokud ne, smetou ji. Když lidovci ve svém vzdoru vytrvají, bude osud vlády v komunistických rukou. Je to účinné a působivé vydírání a komunističtí bossové o tom ani nemusí příliš mluvit. V této situaci si začíná i Grossova skupina připouštět, že krize není zažehnána. Ministr Dostál uvažuje o menšinové vládě s US-DEU, která by otázku po důvěře a spojila se zkrácením volebního období a přijetím referenda o euroústavě. Svou představu, která taky počítá se zkrácením volebního období, má i premiér Gross a o zkrácení volebního období mluví i ministryně Buzková. Škromach a spol. zase, jak známo, plánují rozdělení funkcí (Gross by zůstal premiérem, protože jinak padá vláda). Mimořádně se aktivizoval expremiér Zeman, který zatím vnáší do řad ČSSD spíše zmatek. Zdá se, že sjezd sociálních demokratů bude mít zvláštní význam: zmocní se strany fierlingrovské křídlo? A dokáží z toho sociálně demokratičtí „menševici“ vyvodit důsledky, nebo budou držet pozice, aby nepřišli ti horší? Zdá se, že na ČSSD byl naložen úkol, jemuž jeho čelní představitelé zdaleka nedorostli.

Václav Klaus byl během své nynější cesty do USA nečekaně na půl hodiny připuštěn do Bílého domu k prezidentu Bushovi. Jeho cesta se tím (v jeho očích a ústech) rázem změnila ze „soukromé“ na „pracovní“. Jde zjevně o gesto v rámci smířlivé Bushovy politiky vůči Evropě: po velkých a vypasených hlodavcích typu Chiraka a Schrödera přichází řada i na drobnější exempláře. Je otázka, zda toto zimprovizované setkání nahradí oficiální státní návštěvu (což by vlastně byla další ťafka našemu slimejšovi), nebo zda je to prostě vlídné gesto. Představit si, že by se Klaus za své chování k americkému velvyslanci, prezidentovi a USA všeobecně aspoň styděl, je bohužel nemožné. Stydět se náš prezident neumí.

Středa 9. března: Prezident Bush přijal na celých 34 minut prezidenta Klause v Bílém domě. Podle nepotvrzených a údajně nepravděpodobných dohadů se tak stalo z iniciativy ministryně zahraničí Riceové, která chtěla zahladit nepříjemný dojem, jejž mohla vyvolat nešťastná záměna, k níž došlo na internetových stránkách Bílého domu, kde si Klause spleti se slovenským prezidentem Gašparovičem. Záměna, pokud jde o druhotné významy mylně uvedeného jména, je svým způsobem omluvitelná, náš prezident kdysi nejprve prohlásil americké představy o cílech invaze do Iráku za marťanské, pak údajně Američany obvinil z toho, že by mohli důkazy o iráckých chemických zbraních sami narafičit a konečně srovnal zřízení amerických vojenských základen na našem území s ruskou okupací (přitom projevil tolik taktu, že nemluvil rovnou o okupaci německé). Načež se rok a půl plazil kolem Bílého domu po břiše, aby se mu podařilo tam proniknout. A pokud se snad často špatně informovaní Američané (ministryně zahraničí je odbornice na ruskou problematiku) dokonce domnívají, že česká jména se tvoří jako ruská: ímja, atěčestvo, famílija, tedy Václav Gašparovič Klaus, těžko se divit. Také úzkostlivost ministryně si lze vysvětlit, americká diplomacie se v černé Africe setkala se spoustou hlav států na svou důstojnost velmi choulostivých (císař Bokassa, prezidenti Mobutu Sesse Seko a Idi Amin Dada), a ví, jak dovedou být náčelníci jednodušších společenství citliví. Jinak se prezident Bush zajímal mimo jiné o to, proč Klaus nevypíše předčasné volby (netuší, jak prozíravě tomu naše ústava všemi možnými způsoby brání): zdá se, že představou ruského dominia uprostřed Evropy nejsou USA příliš nadšeny. My ovšem takové vměšování musíme odmítnout. To, zda se nám tu opět usalaší bratři z východu, je přece naše interní záležitost.

Rusům se podařilo zastřelit bývalého čečenského prezidenta Maschadova. Údajně ho v přestřelce omylem zabil jeden z jeho spolubojovníků, ale známe své Pappenheimské. Maschadov, ač ho Moskva měla za teroristu, platil spíš za umírněného politika, ale vypadá to, že se nedokázal proti radikálům pořádně prosadit. Pro Rusy byl nejspíš na rozdíl od Basajeva „nečitelný“ (tak jako jsou pro Klause ti, kteří nejsou ani Petr Žantovský, ani Tomáš Halík). Nejprve je třeba vybít nečitelné, pak se situace zpřehlední a bude možné se dohodnout s čitelnými.

ČSSD je zatím jednotná v tom, že není důvod, aby vláda žádala o důvěru. Někteří jako poslanec Mládek spekulují s menšinovou vládou (a zrušením bohumínského usnesení), jiní s předčasnými volbami, premiér Gross se snaží obě možnosti skloubit (jakákoli menšinová vláda, byť i s těmi nejlepšími úmysly, bude závislá na komunistech). Klíč k situaci je teď v rukou sedmdesáti poslanců ČSSD. KDU-ČSL se už rozhodla a nemůže zpátky (riskuje tím faktickou spoluvládu komunistů, tak to prostě je), ODS nemůže ČSSD podpořit, přišla by o preference (a spolupodílí se na silném postavení KSČM), na US-DEU vůbec nezáleží, může se jen ztrapnit, bude-li pár týdnů nebo měsíců statovat ve faktické velké koalici ČSSD - KSČM, ale co na tom záleží. A KSČM ví, co chce, a čeká, jak se sociální demokraté rozhodnou. Ti, kteří si opravdu nepřejí spolupráci s komunisty, to budou mít velmi, velmi těžké. Jak to tak vypadá, museli by po sjezdu strany vyslovit nedůvěru vlastní vládě. Najde se jich aspoň jedenáct? Vsadil bych se, že ne.

Ministr Bublan připravuje masivní zásahy do návrhu o střetu zájmů a přiznávání majetku – zjevně poslední zoufalý pokus zatlačit na lidovce: podívejte se, co se stane, když nebudete rozumní. Takový nátlak nemá žádnou velkou šanci.

Zároveň se aktualizuje otázka obsazení funkce prezidenta NKÚ. V šestnáctiměsíční vládě komunistů se sociálními demokraty by hrála klíčovou roli. Komunisté mají svého koně, samozřejmě nestraníka. Sociální demokraté jej, jak se zdá (zatím ještě) nepodporují.

Opět se rozhořel spor o to, zda slavit nebo neslavit MDŽ. Nerozumím tomu. Kdo chce, ať si ho slaví (komunisté to už bez problémů dělají), já nic podobného slavit nebudu, stejně jako nebudu slavit VŘSR a Vítězný únor.

Čtvrtek 10. března: Václav Klaus zablokoval jmenování 32 soudců z 55 čekatelů, se zdůvodněním, že doposud nedosáhli třiceti let a nemají tudíž dost životních zkušeností. Po roce 1989 zůstalo v řadách soudců dost těch, kteří mají životních zkušeností habaděj, protože je nabývali v řadách KSČ, a to i po roce 1969. Ti, které nyní prezident vyřadil, by některé z nich byli mohli nahradit, nebo aspoň vytvořit k nim jakousi protiváhu. Je pravda, že chystaná novela zákona o soudcích stanoví povinně hranici třiceti let. Jenže zákon dosud neplatí a takhle prezident způsobil soudnictví i řadě lidí, kteří v něm chtěli pracovat, problémy snad skoro zbytečné. Zvlášť když vezmeme v úvahu, že odéesáckému stínovému ministru spravedlnosti taky ještě nebylo třicet.

Václav Havel se rozhodl podnítit politickou aktivitu a zjevně i integraci stran, jež by si daly za program (jak nápadité) „radikální očistu politické scény“. Představitelé ODS (Langer) reagují s jistým zděšením, a já se jim ani nedivím: Vznikne chaotické uskupení bláznivých intelektuálů a bohémů, které na tří - čtyři měsíce úplně zblbne statisíce lidí. Pak se s rachotem zhroutí a zbude po něm něco jako nevydařený prd. Pokud budou mít havlovští experimentátoři štěstí, tsunami veřejných sympatií pro jejich dítko zachvátí českopu společnost v době voleb, takže v parlamentu pak bude zasedat deset – patnáct poslanců odkázaných na nějakou skutečnou politickou stranu, k níž se přilepí, protože ta jejich záhy přestane fakticky existovat (viz nynější postavení US-DEU). Jediné, co se mu povede, bude obnova patové situace, v níž nebude možné sestavit jakoukoli vládu kromě té, v níž by zasedli taky komunisté. Pane Bože, chraň tuto zemi před politickými iniciativami Václava Havla! Václav Havel je politický Napoleon naruby: nebylo by možné mu za státní útraty zakoupit letovisko na Svaté Heleně?

Vláda schválila návrh zákona o obecném referendu. Přitom každý v této zemi, i ten nejhloupější člen nynější vlády, dobře ví, že snáze projde velbloud uchem jehly než takovýhle zákon český parlamentem. Proč se vláda raději nesnaží dohodnout s ODS na záklonu o jednorázovém referendu k euroústavě, ten by přece projít při troše dobré vůle mohl.

Vláda mohutně usiluje z posledních sil, ještě než padne do komunistického područí, jmenovat prezidenta NKÚ. Kandidáti jsou dva, oba nestraníci, jednoho fedruje i KSČM. Ten bude nepochybně zvolen a bude pak po šestnáct měsíců (do řádných voleb) pečlivě a systematicky vytrhávat hrdému odéesáckému kormoránovi modrá brka z ocasu.

Je zajímavé, že přes vládní krizi, jaká tu ještě po listopadu 1989 nebyla, česká ekonomika celkem prosperuje. Zahraniční investice stoupají (i když podle odborníků ne tak, jak to vypadá na první pohled), roste stavební výroba, příjmy z cestovního ruchu utěšeně stoupají. Vypadá to, že komunistům spadne tahle země za měsíc do klína v o dost lepším stavu, než v jakém ji byli před patnácti lety nuceni pustit.

Zabitý čečenský prezident Maschadov bude podle ruských zákonů o boji s terorismem pohřben v očíslovaném hrobě beze jména v nějaké blíže neurčené trestanecké kolonii, píšou Lidové noviny. Zdá se, že se toho v Rusku za posledních patnáct let zase až tolik nezměnilo. Ke zprávě se ještě vrátíme.

Pátek 11. března: Česká ekonomika zřejmě kvete (HDP vzrostl o 4, vzrostla průměrná mzda, ale zas ne moc, měli jsme rekordně nízký deficit zahraničního obchodu, výrazně vzrostly i zahraniční investice). Místopředseda vlády Jahn tvrdí, že na příznivých výsledcích českého hospodářství se spolupodepsal i vstup země do EU a má nepochybně pravdu. Zato konce politické krize nevidět. ODS odmítá tolerovat vládu, v jejímž čele by stál Stanislav Gross, a to i v případě, když by šlo o vládu přechodnou do předčasných voleb. Preferuje vládu úřednickou. Nemá jediný důvod dělat v tuto chvíli s Grossem nějaké kompromisy, ten postoj je srozumitelný. Zato lidovci prohlásili, že nebudou hlasovat pro nedůvěru vládě, v níž jsou její ministři, a z vlády sami neodejdou. Přeloženo do srozumitelnější řeči to znamená: dokud nás Gross nevyhodí, budeme ve vládě (a ve všech přilehlých funkcích) sedět, tvářit se, jako by se nechumelilo a jen vytrvale prosazovat premiérovu rezignaci. To je zároveň vyčůrané a nezodpovědné: taková vláda nemůže být opravdu funkční a hlavně ani ona, ani její předseda nemůže mít žádnou autoritu. Bude to vláda pod diktátem KDU. KDU a její předseda uzráli na mimořádně vypaseného bobříka vyčůranosti, velebobra, o němž se dosud soudilo, že vyhynul někdy na konci třetihor.

Nejvyšší soud zprostil viny vydavatele Hitlerova Mein Kampfu Zítka. Soud rozhodl, že za pachatele trestného činu nelze považovat toho, kdo vydá knihu tohoto druhu bez osobních pohnutek. Podle Listiny základních práv a svobod existuje právo na informace, které je možné omezit jen zákonem. „Ten však může omezit jen to, že někdo cíleně vydává publikace, aby získával stoupence pro hnutí či podporu něčeho, co je v rozporu s principy demokracie. Kdybychom kriminalizovali podnikání a omezovali právo na informace, pak bychom se dopouštěli cenzury.“ Rozhodnutí je nepochybně správné, soud bohužel zároveň konstatoval, že vydání knihy bylo podnikatelsky neetické a nevkusné. To může být pravda (ale taky nemusí), v žádném případě však není věci nejvyššího soudu zaujímat takováhle stanoviska. O tom, co je vkus a podnikatelská etika, nerozhodují v civilizovaných zemích soudy. Soudy rozhodují (v případech jako je ten Zítkův) o tom, co je trestné a co ne.

Agentura Factum invenio zveřejnila opět jeden ze svých četných surrealistických průzkumů veřejného mínění, pokud jde o preference politických stran. Komunisté mají podle ní 24,9%, polepšili si o 2,3% a v přepočtu na mandáty by ODS s KDU-ČSL nedala v Poslanecké sněmovně dohromady většinu. Berme to jako varování do budoucna, třeba to tak bylo míněno.

Václav Klaus způsobil svým rozhodnutím nejmenovat 32 soudců, kterým dosud nebylo 30 let, justici problém jako hrom. Vrátíme se k tomu komentářem, zde zrekapitulujme jen základní fakta: v roce 2003 byla přijata novela zákona o soudcích -nebo snad nový zákon, to v tuto chvíli nemám čas zjišťovat a není to ani pro naši věc podstatné. Podstatná je jiná věc: bylo stanoveno, že k výkonu soudce je podmínkou mj. dosažení věku 30 let. Pro ty, kteří se o práci v justici začali ucházet už předtím, než novela nebo zákon nabyly právní moci, byla ovšem stanovena výjimka. Před zhruba dvěma měsíci se prezident obrátil na ministra spravedlnosti dopisem, v němž ho mj. žádal, aby nejmenoval napříště soudcem nikoho, komu není aspoň 35 let. Jako anonci na budoucí komentář jen uvádím, že prezidentův postup považuji za skandální.

EU zjevně odloží zahájení rozhovorů o přijetí Chorvatska, protože Chorvati dosud nevydali do Haagu generála Gotovinu, obviněného z porušování lidských práv v souvislosti s vyháněním Srbů ze země. Rozhodnutí iniciovaly Německo a Francie, Chorvatů se v té věci ujalo Slovensko, Slovinsko, Maďarsko a Rakousko (prakticky sousedé v rámci bývalé monarchie, přitom se Slovinskem má Chorvatsko vleklé spory), nikoli ovšem Česká republika. Myslím, že stanovisko naší vlády je chybné: jednak nápad uspořádat s válečnými zločinci z bývalé Jugoslávie v Haagu jakousi obdobu Norimberského procesu považuji za nešťastný a poněkud výstřední (potrestání zločinců mělo být ponecháno zemím, jejichž jsou občany, samozřejmě s tím, že by civilizovaná Evropa na jejich potrestání tlačila), jednak považuji za nevhodné podporovat byť i nepřímo německo-francouzskou dominanci v EU.

Britský premiér Blair měl potíže (podle dnešních TV zpráv je už překonal) se schválením protiteroristického zákona, který by mj. umožnil uplatnit proti osobám podezřelým z terorismu „kontrolní opatření“, mj. domácí vězení, zákaz používání telefonu a internetu). Opozice namítá, že něco takového je v rozporu s ochranou občanských práv a s presumpcí neviny, a má nejspíš pravdu.

Brusel varoval Turecko, že když nepokročí v legislativní, politické a hospodářské oblasti, může si o členství v EU nechat zdát. V té souvislosti zazněl rovněž požadavek, aby Ankara přiznala masakry Arménů z dob druhé světové války. To je zpráva podnětná, protože přímo vybízí k analogiím. Proto i k ní se vrátíme.

Kdyby měly vzniknout noviny, které by za všech okolností zaujímaly zcela opačná stanoviska než Události, museli by je řídit pánové Mocek a Palata. V dnešních MfD a LN se vyrovnávají s fenoménem Gorbačov, je totiž výročí jeho nástupu k moci. Mocek v MfD píše: : „Když vyhlásil glasnosť, čili omezenou svobodu slova, dal příležitost nejen těm, kdo to „mysleli dobře“, ale také antisemitům, rasistům a nacionalistům všeho druhu.“ Pana Mocka je třeba se bát, pokud by se dostal ke kormidlu, zavedl by svobodu jen pro správné názory, tj. tu, co jsme tu měli před rokem 1989 a kterou Gorbačov, zaplať Pán Bůh za to, v Rusku důkladně naboural. Palata zase někdejšímu ruskému vůdci vyčítá, že nedosoudil už před listopadem 1989 ruskou intervenci do ČSSR. Má pravdu v tom, že mu to tehdy mělo za zlé hodně lidí (já, přiznám se, taky trochu), a to zcela neprávem. Gorbačovovi nemohlo jít o destrukci říše, do jejíhož čela byl postaven. Šlo mu o to ji zlidštit, což se povedlo, ovšem za cenu toho, že přitom vzala za své. To, co (taky) pro nás udělal, bylo přitom úplně dostačující: dal československému bolševickému vedení jednoznačně najevo, že je sice nijak okázale nepodtrhne, ale že svou nesmyslnou politiku budou moci napříště vykonávat a svá absurdní, nestydatá a zrádcovská stanoviska prosazovat bez brutálního násilí. Což samozřejmě nešlo, takže režim záhy zkolaboval a „přehodnocení“ ruské invaze pak proběhlo rychle, bez problémů a ve vzájemné shodě. Realizoval vůči české společnosti politiku „éto váše dělo“, ale na rozdíl od Brežněva v podstatě korektně. Mám vůči Michailu Sergejeviči jakousi slabost, své stanovisko jsem před čtyřmi lety zformuloval ve fejetonu, který dodnes do slova a do písmene držím. Ostatně myslím, že sami Rusové pomalu dospívají ke spravedlivějšímu ocenění jeho významu: na rozdíl od roku 1995, kdy perestrojku vítalo jen 40% lidí, je jich dnes už 46%, přičemž nárůst má na svědomí mladá generace.

Na sto svateb připadá v ČR šedesát rozvodů. Hůř je na tom v Evropě jen Belgie. Kdosi to v MfD vysvětluje tím, že na rozdíl od minulosti na sobě dnes nejsou členové rodin ekonomicky závislí. To je vysvětlení marxistické. Dal bych přednost tomu, aspoň je doplnit o tradičnější: důkladně pokročila demoralizace a ateizace české společnosti.

Sobota 12. března: Předseda KDU-ČSL se zúčastní sjezdu ČSSD, přestože se koná na Velikonoce. Neodpustil si poznámku, že za posledních padesát let nekonala žádná politická strana (včetně těch extremistických) sjezd na největší křesťanský svátek. Má pravdu, je to projev spíš buranství než zlé vůle (možná, že předseda ČSSD při své chabé orientaci v kulturních záležitostech v širokém slova smyslu ani neví, co to Velikonoce jsou).

Podle CVVM má vláda důvěru slabé třetiny obyvatelstva, od ledna ztratila zjevně díky krizi 3%. To není zase až tak moc, lidé si zvykli na ledacos, jsou otrlí a neberou to, co se u nás teď odehrává, tragicky. Možná, že se nakonec budou divit.

Zemanovi se po dlouhé době něco opravdu povedlo, totiž tah s vydáním knihy „Jak jsem, se v politice mýlil“. Stal se z ní skutečný trhák, dá se prý očekávat, že se prodá celý náklad 200 tisíc kusů a šťastný autor si přijde na dobré čtyři miliony Kč honoráře. Svědčí to o tom, že má pořád jistou popularitu ve veřejnosti (i když určitá část čtenářů si knížku kupuje jako jisté kuriózum). Česká polistopadová demokracie stojí na třech pilířích: Havel, Klaus, Zeman. Podle toho taky vypadá.

Luboši Palatovi musím přiznat, že má nápady, na něž bych nejen ani náhodou nepřišel, ale navíc, když se s nimi seznámím, šokuje mne, jak na ně vůbec mohl přijít. Tentokrát píše v LN o tom, že konec války se měl správně oslavovat nikoli 9. května v Moskvě, ale 8. května v Praze. Letos to už asi nevyjde, tak až příště.

Pondělí 14. března: Stanislav Gross poskytl v diskusním pořadu ČT první informace o tzv. „společenské smlouvě“ vlády s občany. Má to být jakési vymezení priorit v rámci vládního prohlášení pro dobu, která zbývá do příštích voleb. Prioritami jsou návrh důchodové reformy, přípravy na přistoupení k euru, zdravotnictví, přijetí euroústavy, boj s nezaměstnaností, transparentnější prostředí, spravedlivější sociální systém a národohospodářskou strategii. Tedy vše, co si lze představit. Je taky zjevné, že řada úkolů přesahuje volební období této vlády a vláda by na nich měla spolupracovat s opozicí, protože jestliže je vůbec něco jistého, pak to, že příští rok končí. Také není jasné, jak bude do věci zapojena druhá smluvní strana, tj. občan: obávám se, že půjde o smlouvu dosti nerovnou. Gross svou iniciativu předběžně nekonzultoval s koaličními partnery, ač se jich jako účastníků na vládě taky týká. Je to všechno jen mimořádně neobratný pokus zamluvit problémy, které vládu přivedly na okraj pádu, a lidovci i opozice to Grossovi okamžitě vyčetli. Podle Kalouska vznikla krize kvůli příjmům z prostituce v premiérově rodině a nová společenská smlouva na tom může těžko něco změnit. Grossova oponentka v televizní debatě, místopředsedkyně ODS Němcová, premiérovi okamžitě vytkla, že je to jen mediální trik, který má ztlumit aféru kolem jeho osoby a kolem krize vlády. Premiérova dětinská neobratnost a naprostá bezradnost je opravdu zarážející, je to možná ještě větší problém než to, co krizi vyvolalo. To nemá žádné poradce? Spíš se ale potvrzuje, že kdo na vysokou státní funkci nemá, tomu by nebyli ani nejlepší poradci k ničemu.

Evropská Unie údajně zaostává za Spojenými státy, které si v Lisabonu umanula dohnat a předehnat, asi o dvacet let. Srovnání je deformováno tím, že do průměru EU byly nyní zahrnuty i nově přijaté chudé postkomunistické země, podstatné však je, že rozdíl se nezmenšuje tak, aby v roce 2010 mohl, jak bylo naplánováno, zmizet, ale naopak prohlubuje. Projekt evropského sociálního státu zjevně ve srovnání se státem normálním neobstojí.

Zato, když Pán Bůh dá, budeme mít v Praze Institut pro rovnost žen a mužů. Zájem jeví i Slovensko, Maďarsko a Slovinsko, ale protože věc spadá do kompetence „našeho“ eurokomisaře Špidly, máme naději obstát. Doufám, že institut vypíše granty na projekty realizující rovnost ve všem všudy, např. jak posílit růst vousů u osob ženského pohlaví. Když se Evropa vyžívá v takovýchhle volovinách, nezbude jí asi příliš času na prohánění USA.

V Bruselu rostou obavy z toho, jak se česká vláda vyrovná s referendem o euroústavě. ČR je už jedinou zemí, kde nebylo rozhodnuto, kdy a jak se o euroústavě rozhodne, a její schválení se expertům jeví jako problematičtější než ve Velké Británii, a to už je co říci. Je moc hezké, že se Klaus a ODS rozhodli v této věci kverulovat. Chtěl bych doufat, že si uvědomují faktickou „váhovou kategorii“ ČR a mají pro případ svého úspěchu (tj. neschválení euroústavy) k dispozici nějakou strategii, že si zajistili krytí něčím, co je svou silou srovnatelné s EU a přitom to není Rusko. Chtěl bych, chtěl, ale moc mi to nejde. Spíš si myslím, že jde o tah promyšlený asi tak jako někdejší prezidentovy urážky amerického velvyslance. Už se těším, až se čeští potentáti (nové garnitury z řad ODS) budou za dva tři roky plazit po břiše kolem Bruselu, jako to dělal pan prezident kolem Bílého domu. Jenže Klausovy extravagance byly ve srovnání s široce pojatou politikou pod heslem „Na Brusel!“ úplná prkotina.

Kardinál Vlk si stěžuje na postup státu, jmenovitě Ministerstva kultury, vůči církvím ve věci platů duchovních. Průměrný plat duchovního činí dnes u nás 13 600,- Kč (přitom jde o vysokoškolsky vzdělané lidi a profese je to přinejmenším stejně významná jako profese učitele, i v zemi tak prolezlé ateismem, jako je ČR). O nějaké valorizaci si mohou jen zdát. Je nepochybné, že na špatném vztahu mezi státem a církvemi má podíl hlavně ministr Dostál e jeho tým, ale jistě to není jen záležitost osobních zvláštností jednoho člověka. Proč vůbec spadá financování církví pod ministerstvo kultury a ne třeba pod ministerstvo financí? Snad by takové přeřazení problém aspoň trochu odideologizovalo.

Úterý 15. března: Podle „důvěryhodného zdroje“ deníku Právo prosadil Miroslav Kalousek ve vedení KDU-ČSL, že pokud Gross setrvá ve funkci premiéra, lidovci opustí vládu. To by bylo řešení svým způsobem pochopitelné, nepochopitelné je jen, proč se pro ně lidovci nerozhodli hned. Zjevně považují své další setrvání ve vládě za nebezpečnější riziko než faktickou spoluvládu KSČM, těžko jim do toho mluvit. Rozhodnutí, pokud by bylo učiněno, by poněkud relativizovalo našeho posledního Bobříka, zatím však poslední, co bylo řečeno, je to, co tam citujeme: lidovci nebudou hlasovat proti koalici, dokud v ní budou sedět jejich ministři, a z koalice sami neodejdou. Až to bude popřeno, vezmeme slavnostně Bobříka zpátky. Bylo by to rozhodnutí svým způsobem problematické, ale respektabilní a jednoznačné. Je otázka, zda měli lidovci do koalice v roce 2002 vůbec vstupovat (tj. zda se jim to dlouhodobě a zásadně vyplatilo). Omlouvá je, že výsledek voleb byl tehdy skoro patový. Zcela patový výsledek znamená, že tři velké strany – ODS, KSČM a ČSSD – nebudou schopny samy vytvořit vládu ani najít partnera či partnery, kteří by jim pomohli získat v Poslanecké sněmovně většinu. Pak bude svod „sjednocené levice“ daleko silnější než dnes, a otázka bude jen, zda se ČSSD rozdělí nebo zglajchšaltuje s komunisty.

Jesenický starosta (ČSSD) údajně zfackoval zaměstnankyni obecního (či městského) úřadu. To je posunutí známého haškovského tématu směrem k rovnosti obojího pohlaví. U Haška se fackovali jen muži a fackován byl, pokud se na tu povídku dobře pamatuji, starosta. Paní Ullmanová by měla mít radost. Ženy už dosáhly toho stupně rovnosti s muži, že je místní potentáti mohou veřejně fackovat. (Přiznám se, že mému zaostalému patriarchálnímu přístupu tato říše svobody příliš nevyhovuje).

Gross sice svou „Společenskou smlouvou“ nezaskočil opozici ani znepřátelené lidovce, ale vlastní lidi. Škromach namítá (a těžko se mu divit), že považoval za společenskou smlouvu program, pro nějž získali důvěru ve volbách, předseda legislativní rady vlády Bureš upozorňuje, že se drtivá většina z toho, co Gross nadnesl, nestačí vůbec projednat, protože zbývající časový prostor pro legislativu je příliš malý. Že je to plácnutí do vody, bylo zřejmě hned. Navíc Gross prý ve zprávě pro sjezd ČSSD sice lidovce kritizuje, ale považuje je za možného koaličního partnera (zpráva vznikla před vypuknutím krize a úřadující předseda na ní z nepochopitelných důvodů zatím nic nezměnil). ČSSD je stranou netušených možností a na jejím sjezdu se, jak se zdá, budou dít věci.

V Právu polemizuje s Událostmi Jiří Pehe: jde o to, zda je politika profese jako každá jiná, nebo ne. Odpovíme v příštím čísle Událostí.

Klausův poradce Petr Mach píše v dnešním Právu, že věkový limit pro soudce je objektivním kritériem. Proč se u nás tolik hauzíruje zkušeností? K čemu vede zkušenost, nabytá v letech 1948 – 1989? Nepálit si zbytečně prsty, neprotivit se pánům, pozorně naslouchat vůli vrchnosti a vůli lidu (pokud ovšem zrovna není s vůlí vrchnosti v rozporu). Člověk vybavený empirií tohoto druhu může nadělat spoustu škody i jako metař, natožpak jako soudce!

Ruští vojáci zdemolovali dům, v němž nalezli a zabili čečenského (ex)prezidenta Maschadova. Prý to bylo z obav, že jsou tam nastraženy výbušniny, realističtější verze praví, že šlo o pomstu rodině, co tam Maschadova ukrývala. Úplně nejrealističtější se skrývá v známém výroku Josefa Viosarionoviče: nět čelavěka, nět prablěmy – a proto nutno všechny stopy po čelavěku, katorovo uže nět, pečlivě zahladit. Je to pojetí krajně materialistické a Rusové měli tisíc a jednu příležitostí přesvědčit se, že moc nefunguje. Přesto ho pořád znovu aplikují a dělají si v civilizovanějším světě neuvěřitelnou ostudu.

Z 53 členských zemí, zastoupených v Komisi OSN pro lidská práva, jich skoro polovina lidská práva ostentativně nedodržuje. Jsou tam zastoupeny státy jako Rusko, Sudán, Čína (!), Zimbabwe (!!), Kuba (!!!). Vyšlo to najevo, když ušlechtilí kanadští idealisté chtěli žalovat americké imperialisty kvůli mučení vězňů. Věc se má tak, že když islámští teroristé řežou uneseným ženám hlavy, je to v pořádku, protože mají takové standardy, a kanadské idealisty to nechává chladnými. Avšak běda, když nějaký zatčený terorista dostane po papuli, to je zločin. Jistě, v zásadě nemá nikdo dostávat po papuli. Taky platí nezabiješ. Znamená to, že ve vyhraněných situacích nezbývá než dát se zabít?

S tím volně souvisí následující poznámka: ministr Kühnl dojednával v Izraeli spolupráci českých a izraelských zbrojařských firem. Právo mravokárně upozorňuje, že ve světě existuje snaha omezit vývozy do „problematických oblastí“ výlučně na „obranné systémy“. Pokusme se to konkretizovat: obranným systémem (byť ne docela ideálním, dá se zneužít) je revolver. Útočným systémem je dělo. Z toho plyne, že když na nás někdo jde s dělem, máme před tváří „světového společenství“ (které reprezentují mj. Súdán, Čína, Zimbabwe a Kuba) právo bránit se revolverem. Děkuju pěkně za takovou toleranci. Izrael musíme podporovat, a to i zbraněmi, bez ohledu na to, že se při tom takoví obránci lidských práv, jako je kubánský Fra Diavolo, budou stavět na hlavu.

Jiná země, která má být zjevně v dohledné době po mnichovansku předhozena lidožroutům, je Tchajvan. Čína přijala zákon, který legalizuje útok na ostrov v okamžiku, kdy vyhlásí nezávislost. Dva poslanci z nevím kolika , nejspíš pěti tisíc (čínský parlament připomíná spartakiádu), se zdrželi, nejspíš by byli pro útok preventivní. Francie, jeden z pilířů EU, usiluje v této situaci o zrušení zbrojního embarga na Čínu (bylo uvaleno Evropskou unií v r. 1989 po masakru na náměstí Tchien-an-men). Před nějakou dobou přijali v Paříži čínského prezidenta a na jeho počest ozářili Eifellovku na rudo. Kdyby se naskytla příležitost, prodají i nás. Musíme si v EU najít nějaké spojence, kteří nás před tímto smutným reliktem imperiální slávy případně ochrání.

Středa 16. března: Za vyzrazení úkrytu čečenského exprezidenta Maschadova vyplatila prý moskevská vláda 10 tisíc dolarů. Cena byla oficiálně vypsána, to je rozdíl od minulého období ruských dějin. Ruské oficiální verzi o Maschadovově dopadení a smrti nevěří podle průzkumu, který udělala pohotově rozhlasová stanice „Echo Moskvy“ 91% Rusů. Informace tohoto typu rovněž za Brežněva s spol. neprosakovaly. A s oficiální verzí nejzuřivěji polemizuje „bulvární list Maskovskij Kamsamolěc“, toto surreálné slovní spojení naznačuje zvláštní kombinaci starého a nového, typickou pro dnešní Rusko.

ČSSD a zejména místopředseda a kandidát na předsedu Škromach se ohrazuje proti „ovlivňování sjezdu strany“ lidovci. Vidí ho ve zprávě o chystaném odchodu lidovců z vlády, kterou přineslo Právo. Lidovci se distancují, o něčem podobném prý může rozhodnout jen konference KDU-ČSL, jedna bude v sobotu, ale o problému nemá vůbec jednat. Byla tedy zpráva o odchodu lidoveckých ministrů jen cílenou dezinformací?

Premiér Gross, zřejmě puzen snahou naklonit si rozzuřené lidovce, poskytl katolické církvi dodatečné peníze na platy duchovních. To rozběsnilo ministra kultury a informací Dostála. Z ministerstva zazněla obava, že si o peníze řeknou další církve, a co se nestalo, první se přihlásila o své „Československá církev husitská“, která má s panem ministrem tak nadstandardní vztahy, že může vzniknout podezření, není-li snad jejím tajným biskupem. O své se přihlásili i evangelíci, jde jim o to, aby platy vysokoškolsky vzdělaných duchovních byly na úrovni, jak zní v Právu vyčůraná formulace paní Götzové „učitelů-profesorů“. To může znamenat ovšem i vysokoškolských profesorů, přesně se říká „středoškolských profesorů“. Tento požadavek je víc než na místě. Duchovní je pro společnost důležitější než středoškolský učitel, i když o tom česká společnost, zblblá výlupky typu Jana Zahradila, zatím neví.

Konečně jsem se dostal mezi diskriminované osoby! Už mi to bylo skoro líto, všude kolem se to hemží diskriminovanými, hlásícími se o svá práva, diskriminovaná je celá společnost, celá zeměkoule, a teď se dostalo i na kategorii, do které nezadatelně patřím, a nikdo mi to nemůže upřít. Jsou to tzv. senioři (nedávno mi jeden čtenář napsal, že jsem „slý stařec“ a že až zcepením, pěkně se to tady pročistí). V Právu se píše: „Zdrojem věkové diskriminace se často stávají média, reklama a jazyk vůbec. O starých lidech se nejen vyprávějí často anekdoty, které jejich prestiž ve společnosti rozhodně neposilují, ale jsou jim přisuzovány přívlastky a jména, která jsou přinejmenším problematická. Způsob, jakým se o starých lidech hovoří, je přitom jeden z klíčových faktorů, jak budou ve společnosti bráni.“ Upřímně řečeno, rád strpím, když se o mně budou vyprávět anekdoty, ovšem za předpokladu, že pořádně vzrostou důchody.

Rovněž v Právu tlumočí názory některých starších Izraelců, kteří se bojí, aby hrůzy vyhlazování postupně nezapadly. Tyhle obavy chápu, ale jako všechno, co se kdy událo, se i holocaust stane jednou minulostí a jako věc jednou provždy popsaná ztratí svou bezprostřední bolestnost. Mně se v tuto chvíli zdá aktuálnější, jak některé české listy (všimněte si, že nejmenuji Právo, a to úmyslně, není v tom samo) oživují holocaust jako klacek na Němce, a současně útočí na dnešní Izrael za to, že se pokouší zajistit aspoň elementární bezpečnost pro své občany. Největším dnešním nebezpečím pro mne není, že svět zapomene na holocaust, ale že svět a zejména sjednocená a jako vždy zbabělá Evropa prodá Izrael lidožroutům, stejně jako prodala v roce 1938 Československo Hitlerovi (a stejně, jako se chystá prodat Tchajvan čínským komunistům).

Mám strach o Evropu, svěřil se otec národa Klaus redaktorům Frankfurter Allgemeine Zeitung. Už se blíží Havlově úrovni, jeho obavy se začínají globalizovat. Ve skutečnosti má strach, aby se nestaly všeobecně (a tedy taky pro českou společnost) závaznými normy, s nimiž není v souladu česká státní doktrína, podle níž zvěrstva na českých Němcích byla (tenkrát) docela v pořádku, ale my jsme přesto tak hodní, že bychom je už dneska v té podobě neopakovali. A za druhé, bojí se, že by jemu a jeho souputníkům mohlo ubýt něco moci. Proto by ve stopách svého někdejšího ministra zahraničí Zieleniece rád Evropskou unii rozšířil (rozuměj rozředil): o Ukrajinu, o Kazachstán (zatím ještě nechal stranou Bangladéš). Je to průhledné a málo důstojné.

V Lidových novinách citují názory amerického Mnichovana Briana Whitmore: „Evropa se – z historických důvodů, které není třeba rozvádět – mnohem méně rozmarně vzdává těžce nabytých svobod než její americký spojenec“. „Jeden člověk z OSN“ se prý nechal slyšet, že „Spojené státy se chovají jako zločinecký stát“. Byl to někdo z Komise OSN pro lidská práva? Číňan, Kubánec, nebo snad sám Robert Mugabe? „Po útocích z 11. září Spojené státy důsledně trvají na tom, že válka proti terorismu je "válka jiného druhu", která si žádá drsné nové metody. Lidé podezřelí z terorismu byli označeni za "nepřátelské bojovníky", byli zbaveni základních práv, zadržováni bez soudního řízení a byl jim upřen přístup k obhájcům. Ženevské konvence se považují za příliš "staromódní" pro nebezpečnou dobu, v níž žijeme. Ve smýšlení - a právních sděleních -některých právníků Bílého domu se definice mučení pozměnila, tak aby umožňovala sále tvrdší výslechy.“ Stanovisko USA bych podepsal. Židé se za povstání Makabejských taky museli zříci „těžce nabyté svobody“ nepracovat, a tedy ani nebojovat v sobotu. Jsem přesvědčen, že na rozdíl od komisařů OSN pro lidská práva (hlavně těch ze Zimbabwe, z Číny a z Kuby) Bůh takové věci v situaci krajní nouze odpustí. Kdyby byli různí salonní humanisté s takovou vervou prosazovali své zásady proti USA za druhé světové války, a pokud by jich bylo tolik jako teď, patřila by dnes zeměkoule Hitlerovi.

Čtvrtek 17. března: Miroslav Kalousek dal svým kolegům, národu a hlavně objektu své soustavné kritiky Stanislavu Grossovi lekci z politické mravopočestnosti. Ač považuje osočování své choti ohledně směnky na šest a půl milionů Kč za účelovou lež a bude proti jejím šiřitelům postupovat cestou práva, vzdal se funkce předsedy rozpočtového výboru: ctí totiž povinnost chránit nepsané zásady demokratické politiky, dobrou pověst rozpočtového výboru PS i dobrou pověst KDU-ČSL a odstupuje. Na otázku, zda si myslí, že by měl rezignovat i Gross, odpověděl, že jeho názor není rozhodující, ale je nepochybné, že by se tím České republice ulevilo. Ulevilo by se nejen České republice, ale taky, a hodně, panu Kalouskovi. Spektakulární Kalouskovo vystoupení je dobrá investice do politické linie, kterou předseda KDU-ČSL zvolil, když vyvolal nynější vládní krizi. Náš Mucius Scaevola tím zase až tak netratí (počítá nepochybně, že se mu to po volbách v r. 2006 vyplatí, skoro bych si přál, aby to z čistě pedagogických důvodů nevyšlo). Bobr, kterého jsme mu udělili, se po jeho dnešní prezentaci zvětšil minimálně o dva metry. Otázkou zůstává, zda je šikovné octnout se v situaci, kde strana ani politik nemají prakticky žádný manévrovací prostor: musí jet stále rychleji po kolejích, které si sami před sebe položili.

Výsledky průzkumu veřejného mínění, s nimiž nyní přišel STEM, dávají ovšem lidovcům za pravdu: jejich preference (a taky a ještě víc preference komunistů) rostou. Komunisté jsou však dvakrát silnější. Lidovcům to nemusí vadit, pokud je tu silná ODS, která je vytáhne na politickou předscénu. S ODS ovšem stojí i padají.

Václav Klaus v reakci na dopis předsedy Soudcovské unie Jirsy prohlásil, že se nedá mluvit o soudcovském povolání, protože jde o ústavní funkci a výkon státní moci. Výkon státní moci je taky jen povolání, a když se ho nějaký politik pokouší jako Klaus sakralizovat, dává najevo nepěkné postranní úmysly. Taky není třeba reagovat na skutečnost, že se někdo chce vůči prezidentově rozhodnutí odvolat k Ústavnímu soudu, dotčenými řečmi o vyhrožování. Obrátit se k Ústavnímu soudu není vyhrožování, ale právo, a prezident je před soudem stejně maličký jako každý jiný občan.

Pátek 18. března: Dnešní novinové zprávy a komentáře se točí kolem Kalouskovy rezignace. Její smysl nejpřesněji popsali v MfD: Kalousek jí naznačil Grossovi, že by měl stejně jako on rezignovat na státní funkci (stranická ho nezajímá), otevřel si dveře k odchodu z vlády a vyzval své spolustraníky, ať se stejně jako on nebojí vzdát se funkce. Pan Kalousek nepochybně počítá s tím, že se mu to nejpozději za šestnáct měsíců bude rentovat (jen aby se nepřepočítal). Proto nesdílím nadšení pana Zvěřiny v LN, který mluví skoro o státnickém činu. Státnickým činem by bylo, kdyby rezignoval Gross, protože to by byla rezignace do skutečné a nefalšované nejistoty. Pan Kalousek (pokud ho jeho prostorový odhad nemýlí, což bych mu docela přál) teď sice padá z třetího patra, ale má pod sebou nikoli beton, nýbrž odéesáckou trampolínu. A tak jediné, co stojí za pozornost, je svérázný způsob, jímž drží svého bobříka mlčení: v jednom jediném dni stačil prohlásit, že kdyby Gross odstoupil, České republice by se ulevilo a že „nejsme všichni Grossové“. Škromach kontroval, že Kalousek nemá morální předpoklady k moralizování. Jaké morální předpoklady k moralizování má pan Škromach? Ti lidé nemají na práci nic lepšího, než se navzájem urážet.

Jan Kavan a předseda plzeňských sociálních demokratů Šlajs jsou pro rozdělení vládní a stranické funkce (tj. nepodporují Grosse na funkci předsedy). Šlajs je ve formulacích o něco opatrnější. Oba nevylučují, že se na sjezdu může zjevit i Miloš Zeman, ač to Zeman sám popřel. Zemanovo angažmá v sociální demokracii pro příštích šestnáct měsíců by poněkud ztížila skutečnost, že s Grossovou premiérskou funkcí nelze hýbat (a to ani tím způsobem, že by nenáviděného Grosse soustavným tlakem přiměl k rezignaci, čehož by byl jistě hravě schopen). Zeman Grosse příliš nenávidí, aby byl ochoten ho strpět na tak prestižním místě. Mohl by se vrátit jen tehdy, kdyby se nějak dohodl s Klausem, který by po pádu premiéra hrál klíčovou roli. Což není vyloučeno, oba hoši si docela rozumějí.

Lidové noviny citují nejmenovaný důvěryhodný zdroj z vedení KDU-ČSL, podle něhož jsou lidovci připraveni setrvat v Grossově vládě, pokud ta bude souhlasit s předčasnými volbami někdy v září – říjnu t.r. ČSSD ovšem nemá nejmenší důvod, proč jim vyhovět: pokud Gross zůstane premiérem a podrží je komunisté, vydrží těch šestnáct měsíců bez nejmenšího problému. Zhatit by to mohlo jen jedenáct kverulantů v poslaneckém klubu ČSSD, kterým by se takové řešení nelíbilo natolik, že by dali své vlastní vládě při hlasování nedůvěru. To je ovšem nárok, kterému mezi sociálně demokratickými poslanci hned tak někdo nedostojí. Spíš budou všichni držet pozice. Jinak by totiž mohl přijít někdo jiný, daleko horší.

Sobota 19. března: Podle průzkumu STEM z počátku března se Stanislav Gross propadl na žebříčku popularity politiků o 18% na předposlední místo v žebříčku, těsně před ministryni Emmerovou. Žebříček popularity nemá velkou vypovídací hodnotu (na čele se zpravidla objevují politici, kteří toho mnoho nedělají a proto nejsou kontroverzní), nicméně tenhle propad o něčem vypovídá a sjezd ČSSD jej nebude moci přehlédnout. Zajímavé je, že si pohoršil i bratr Kalousek, podobně jako v roce 1997 bratr Lux. Lidé nejsou úplně padlí na hlavu. Současný nejpopulárnější český politik Dostál v Grossově chování nevidí „žádný zásadní morální problém“ (jeho pojetí morálky je poměrně volné, tak tomu ostatně u bohémů bývá) , všechno je prý věc „organizované kampaně“ temných sil, zjevně dirigovaných ODS. Připadám si, jako by mne přenesli o dvacet osm let zpátky.

Po středeční nehodě pražské tramvaje někdo oloupil těžce zraněnou ženu o peněženku a mobil. Policie se tím nezabývá, dosud nikdo nepodal trestní oznámení. Postižená to může udělat dost těžko, leží mezi životem a smrtí v jedné pražské nemocnici.

Je prý velmi sporné, jak dopadne květnové referendum o euroústavě ve Francii: v současné době je prý 51% Francouzů proti. Odborníci tvrdí, že kdyby EU nepožehnala jediná ČR, vedlo by to k její izolaci a faktickému vyloučení z Unie; když ji odmítne Francie, bude prý konec nikoli s Francií, ale s euroústavou. V těchto souvislostech by se člověk nemohl divit, kdyby Klausovo srovnávání EU s RVHP padlo u nás na úrodnou půdu.

V Paříži se sešlo tvrdé jádro EU (Chirac, Schröder, Zapatero) s ruským prezidentem Putinem. Mluvili o situaci v Iráku, Iránu, o demokracii v Rusku (s náležitou opatrností) a o vztazích mezi Ruskem a EU. 9. května spolu oslaví v Moskvě výročí svého vítězství (to je mimořádně, velmi silně legrační, aniž bych chtěl jakkoli problematizovat dnešní upřímnou demokratičnost a antifašismus tří velkých západoevropských zemí, nedokážu se zdržet poznámky, že v roce 1945 válku nevyhrál ani Pétain, ani caudillo, a naštěstí ani Adolf Hitler) a den nato budou pokračovat v přátelských jednáních. Obávám se, že v Evropské unii vzniká mohutný mnichovanský blok, který potenciálně ohrožuje bezpečnost malých zemí z někdejšího ruského záboru. Měli bychom se v Unii poohlídnout po spojencích a podporovat transatlantické vztahy, dříve, než nás tihle kumpáni stačí prodat Putinovi. Jen se bojím, že většině lidí u nás by to zase až tak nevadilo.

V Ústí vznikne nové „Muzeum Němců“, píše pan Palata v Lidových novinách. Bude to prý „pozitivní česká odpověď“ na Centrum proti vyhánění v Berlíně. Šéfem projektu je jistý Jan Šícha, který se před časem vyslovil pro to, aby mi bylo zabráněno publikovat (naštěstí to udělal v Literárních novinách, které víc lidí píše, než čte). Podle jeho slov se iniciátoři Muzea „nechtějí zabývat konflikty mezi Čechy a Němci, ale soužitím“. To je, jako když člověk, který stojí před soudem kvůli tomu, že někoho dejme tomu zmrzačil, žádá, aby se tam jednalo hlavně o tom, jaké spolu měli před zmrzačením pěkné vztahy. Vědecký tajemník ústeckého Městského muzea Houfek prohlásil lapidárně: „A bude tam i odsun. Tečka.“ Ten člověk by zjevně považoval za drzost, kdyby se ho na to někdo chtěl blíže ptát. Ve skutečnosti by byla mimořádně legrační drzost, kdyby se tam o „odsunu“ nemluvilo. Jak tam budou o „odsunu“ mluvit, není těžké si představit, takže možná, že by bylo nakonec lepší, kdyby tam o něm nemluvili vůbec.

Pondělí 21. března: Sobotní celostátní konference KDU-ČSL se usnesla, že „pověřuje předsednictvo KDU-ČSL dohodnout s novým vedením ČSSD takové změny koaliční smlouvy, které ukončí vládní krizi“. Vzápětí oznámil předseda strany Kalousek, že se pokusí dohodnout ve vedení koalice personální změnu, která by jim umožnila pokračovat v koaliční spolupráci do konce volebního období. Grossovo jméno neuvedl, z vrozené zdrženlivosti. Pokud by se to nepodařilo, chtějí podle něho lidovci v rámci koalice jednat o uspořádání předčasných voleb. Je pozoruhodné, že Kalouskovo prohlášení nemá s usnesením konference nic společného. Místopředseda Cyril Svoboda, který nejspíš zná své Pappenheimské, se při hlasování o rezoluci raději zdržel. Ostatní byli pro ni a někteří si pak po straně stěžovali, že je jejich předseda převezl. Pokud jde o předčasné volby, část ČSSD (např. předseda PS Zaorálek) je připouští, část energicky vylučuje. Není těžké uhádnout, která ta část je silnější. Prosadit je bude víc než nesnadné.

Někteří ministři za ČSSD ( Dostál, Buzková, Sobotka a Urban) dali prý místopředsedovi vlády Škromachovi najevo, že pokud by vznikla menšinová vláda odkázaná na KSČM, podají demisi. Jenomže, jenomže: Pavel Dostál vzápětí dodal, že ovšem jako poslanec by tuto vládu podpořil, protože si nepřeje vládu úřednickou. To je čirý alibismus: budu pro, jen se pokud možno moc nenamočím, člověk nikdy neví. Předčasné volby přitom mají vůbec nějakou šanci jen v tom případě, pokud bude zjevné, že aspoň jedenáct poslanců ČSSD je připraveno vládě bez KDU-ČSL a US-DEU nedat důvěru, i když bude ke kůzlátkům mluvit tím nejtenčím hláskem. Taková vláda bude závislá na KSČM, ať si říká, co chce, a basta. Vsadil bych se skoro předem, že se těch jedenáct v ČSSD nenajde, ministr Dostál nastavil laťku dostatečně nízko.

Podle historika Žáčka se Občanské fórum bálo reakce veřejnosti na zveřejnění svazků StB a jeho politici byli příliš zaneprázdněni přebíráním moci (přesněji řečeno koryt), takže neudělalo nic, aby zabránilo ničení dokumentů komunistické tajné policie. Havel prý navrhoval je zapečetit a nechat navždy uzamčeny jako černobylský reaktor, dnešní ombudsman Motejl upozorňoval, že mohou obsahovat informace o zločinech příslušníků StB, a tak byla zvolena „pragmatická“ varianta užívat je „k lustracím vybraných osob“. Původní představa byla nepochybně: vybalíme to na člověka „registrovaného“ jen tenkrát, když nám nepůjde na ruku. Díky úniku informací a Cibulkovým seznamům byla pak Havlova garnitura donucena svolit k civilizovanější formě, jak se zhmotnila v lustračním zákonu.

Několik „osobností“ se vystřídalo v kleci na Václavském náměstí, kde ve vězeňských mundurech demonstrovali svou solidaritu s kubánskými disidenty. Doufám, že jich bylo víc než patnáct. Před klecí totiž demonstrovalo patnáct členů „Komunistického svazu mládeže“ se sovětskými (!) vlajkami za práva kubánského Bandolera. Zdá se, že celá ta pitomá exhibice, kterou zorganizoval „Člověk v tísni“, byla dobrá jen k tomu, aby se komunisté zase jednou zviditelnili.

Úterý 22. března: Usnesení konference KDU-ČSL o „změně koaliční smlouvy“ může prý znamenat i změnu osoby premiéra, protože Stanislav Gross je v ní jmenovitě zmíněn. Přesto by bývalo bylo korektní, kdyby pan Kalousek nechal hlasovat o podstatě svého plánu: pokud Gross neodstoupí, je KDU-ČSL ochotna setrvat v koalici jen do předčasných voleb. A pokud koaliční partneři o předčasných volbách odmítnou s KDU jednat, odejde KDU z koaliční vlády. Pan Kalousek tak neučinil, a proto chápu ministra Svobodu, který se při hlasování o rezoluci-obezličce zdržel. Množí se hrůzné náznaky toho, jak by mohl vypadat další vývoj situace: KSČM ani US-DEU nepodpoří ODS při hlasování o důvěře. Grossova vláda bude pokračovat bez KDU-ČSL, přičemž skutečnost, že existuje s podporou KSČM a po tiché dohodě s jejím vedením, se bude vyjevovat jen pomalu a nenápadně. Když už to nebude k udržení, odhodlá se US-DEU z vlády odejít: v tu dobu bude už mít jen jednoho člena, pana ministra Němce, a ten bude v noci před chystaným zveřejněním rozhodnutí vyhozen z okna svého ministerského bytu (doufám,, že má ještě ten v budově Ministerstva průmyslu a obchodu, co kolem něho bylo kdysi tolik řečí, aby byla symbolika zachována). Sociálně demokratičtí ministři, kteří s komunisty spolupracovat nechtějí, z vlády odejdou, jakn naznačil pan Dostál, a budou ji podporovat v parlamentu, protože si nepřejí úřednickou vládu. Jejich místa zaujmou kvalifikovaní nestraníci typu pana europoslance Remka. Mluvčím vlády se stane předlistopadová televizní hvězda Morávek (má k tomu dobré předpoklady: pokud se dobře pamatuji, má podobně rybí pohled jako pan premiér Gross). A pak už mohou klidně být předčasné volby: s jednotnou kandidátkou, samozřejmě. Kdy podá demisi pan prezident Klaus, je celkem jedno, nebude na něm příliš záležet.

Proti svým sociálně demokratickým ministerským kolegům-kapitulantům se v Právu obrací ministr Paroubek. Nechce se mu totiž z vlády a má k tomu pádný důvod: odvedl tu totiž neuvěřitelně mnoho kvalitní práce a rád by v ní pokračoval, když se konečně dostal k lizu. V předjaří 1993, když kandidoval na předsednický post proti Miloši Zemanovi, mu to ještě nevyšlo, takže není divu, že je nadržený. To je velmi originální důvod pro „držení pozic“, nepamatuji se, že by ho v únoru 1948 byl někdo z nekomunistických ministrů použil. Je zjevné, že na pana ministra čeká osud Bohumila Laušmana: bude přivlečen z Vídně, kam po svobodných volbách v roce 2006 prchne, donucen prásknout všechny své kolegy a pak někde v tichosti utracen. Na rozdíl od Laušmana ovšem mnoho lidí neudá, protože je už dnes velmi popletený a sklerotický. Ve zmíněném rozhovoru pro Právo totiž prohlásil: „Otevřeně říkám, že nám voliči v roce 2002 poslali dvě poselství: buď sestavit velkou koalici s ODS, což jsme nedokázali z možná pochopitelných důvodů, nebo minoritní vládu v podstatě s podporou komunistické strany. K tomu jsme nepřistoupili pro antikomunismus. Vytvoření stojedničkové koalice bylo snahou o revizi výsledků voleb.“ Jednak absolutně nechápu, proč by stojedničková koalice byla snahou o revizi výsledků voleb, byla jen z technického hlediska o dost nevýhodnější než koalice s komunisty, k jejíž skryté formě se nyní schyluje. A za druhé není pravda, že by ČSSD dostala v roce 2002 od voličů mandát k pelešení s komunisty. Nýbrž je pravda, že díky příslovečné politické obratnosti exprezidenta Havla a totální nemožnosti jeho stoupenců z tzv. čtyřkoalice pro ni nakonec hlasovala spousta lidí, která by ji za jiných okolností vůbec nebyla volila, a tito lidé si přáli právě stojedničkovou koalici, pouze s tím, že neměla být stojedničková, ale přinejmenším stodvacítková. A jak se to panu prezidentu Havlovi zpravidla stává, nějak se to všechno zvrtlo. Pan exprezident je na tom ostatně dobře, nečeká ho osud dr. Edvarda Beneše: dožije svůj život v portugalské haciendě, podobně jako už před ním jiná významná hlava jiného malého středoevropského státu, admirál Miklós Horthy.

Ekumenická rada církví Slovenské republiky žádá stažení seznamů StB, které byly nyní oficiálně zveřejněny. Důvodem je nepochybně skutečnost, že se na nich vyskytuje příliš mnoho jejích představitelů bývalých i současných. A stejně jako u nás hovoří o potřebě zachovávat presumpci neviny. To je ovšem nesmysl, presumpce neviny platí při soudním řízení, tam, kde jde o postih. Agentům na Slovensku nehrozí nic jiného než to, že budou mít, jak se na agenta sluší a patří, z ostudy kabát. Pro spravedlnost budiž řečeno, že nejde o všeobecné stanovisko, ze Sdružení protestantských duchovních zazněl tento docela pěkný hlas: „Církev by měla být morální autoritou a měla by být první, která bude žádat morální očistu národa. Neviděli bychom rádi v čele naší církve lidi, kteří se v těchto svazcích objeví.“

Ústavní soud rozhodl, že se hudební publicista Rejžek nemusí omlouvat Heleně Vondráčkové za to, že její comeback uvedl do souvislosti s mafiány, kteří za totáče řídili sféru pop-music. Rejžek se ovšem Vondráčkové už omluvil, neb tak rozhodl Nejvyšší soud (a odvolání k ÚS nemá odkladný účinek). K tématu se ještě vrátím: na jednu stranu mi připadá jako něco naprosto nesnesitelného povinnost omlouvat se lidem typu paní Vondráčkové v podstatě za to, když se řekne, jak vycházeli s minulým režimem, na druhé straně mi vyjádření pana Rejžka, který, jak jsme už v Událostech zmiňovali, úspěšně soutěží o titul krále českých hulvátů, taky dvakrát nejde pod nos. Na okraj jen jedna poznámka: v MfD se k věci vyjádřil mj. hudební kritik Josef Vlček. Napsal mj.: „Obecný polistopadový konsenzus říká, že Burian, Mandlová nebo Talich rozdávali v průběhu šesti let okupace štěstí a naději porobenému národu, byť se přitom museli dopustit určitých ústupků, jimž se po válce říkalo kolaborace. Byla jejich provinění větší, nebo menší než to, co v průběhu více než dvaceti let dělali čeští popoví zpěváci?“ Pan Vlček se hrubě mýlí:obecný polistopadový konsensus praví, že paní Vondráčková apod. jsou čistí jako lilium, zatímco Mandlová a Baarová jsou zrádkyně a prodejné děvky. Přičemž doba německé okupace se výrazně lišila od doby tzv. normalizace v tom, že tenkrát šlo o kejhák, kdežto za normalizace jen o kšefty. Nechci lidi jako Baarová a Mandlová exkulpovat, jen by se o nich mělo mluvit věcně a spravedlivě, bez hysterie, a zaslouží-li si exkulpaci paní Vondráčková, pak ony si ji zaslouží tuplem.

Stydíme se za Grosse, lze si nyní přečíst na billboardech. Zároveň máme příležitost seznámit s vizáží a jménem těch, co se stydí a mají dost peněz na to, aby svůj stud takto podél silnic demonstrovali. Sociolog Herzman o této iniciativě v MfD napsal: „Je to protipól hospodského plkání u piva. Konkrétní lidé v ní dávají všanc svou tvář i názor.“ Řekl bych naopak, že je to stejná pitomost jako kdysi „Děkujeme, odejděte“, jenom možná o trochu nákladnější a se skromnějším dopadem: když se řekne za a), kdo má odejít a proč, musí se za b) říci, kdo má přijít a s čím. Jinak je to prázdné, negativistické heslo.

Polský premiér se prý chystá k 5. květnu opustit svou funkci a založit opoziční stranu: v Polsku se totiž blíží volby. To je vynikající nápad, který by se měl stát všeobecným pravidlem. I k této zprávě se vrátíme.

Středa 23. března: Klub poslanců ČSSD jednoznačně odmítl možnost předčasných voleb. Atmosféra jednání byla prý dosti emocionální, na ministry, kteří se nechali slyšet, že by v menšinové vládě podporované komunisty by nebyli, prý volali: když nechcete spolupracovat s komunisty, tak držte hubu a krok. A výrok byl odměněn potleskem. Vykutálené společenství. Přitom ministr Dostál, prý největší radikál, už dal vědět, že sice z vlády odejde, ale jako poslanec hubu a krok držet bude, a ostatní tři byli ještě mírnější (záleželo by prý na tom, jak by ta „závislost na komunistech“ vypadala; ovšem, vždycky se to dá nějak okecat). Návod, jak se vykroutit, poskytl předseda klubu Kraus: vláda by byla závislá na komunistech tehdy, pokud by KSČM hlasovala pro důvěru vládě (což nepůjde, bude se hlasovat o nedůvěře). Když se KSČM jen nepřipojí k hlasování o důvěře, o žádnou závislost nepůjde. Vypadá to, že už je ruka v rukávě. Jen – zlatá opoziční smlouva! – to tentokrát nebude černé na bílém k dispozici veřejnosti, ale tajně uplichtěno v temných koutech parlamentních kuloárů. Hezká vyhlídka.

Z toho hlediska je úplně jedno, zda bude či nebude oddělena funkce premiéra a předsedy ČSSD. Gross sice prohlásil, že kdyby vláda měla být na komunistech závislá, podá demisi, ale nedovedu si představit, že by ten slib dodržel. Funkci předsedy ČSSD ovšem může udržet, jeho stoupenci už na něho taktně prozradili, že pokud by jeho premiérská pozice byla oslabena tím, že nebude zároveň předsedou strany, odstoupí. Je to jakýsi poker: pokud jsou ovšem Grossovi odpůrci v ČSSD dostateční realisté, nevezmou ho vážně a předsedou ho nezvolí. Nevěřím, že by pak rezignoval.

A za těchto okolností je taky jedno, zda ODS vyvolá hlasování o nedůvěře nebo ne. I když se k ní připojí lidovci, nemůže uspět. Bude to jen alibistické gesto.

Paní Vondráčková míří do Štrasburku k soudu pro lidská práva. Bude se tam bít za svou spravedlivou věc. Škoda, že nebyla tak zásadní za totáče. Prohlásila v té souvislosti mj.: „zásah do soukromí přece není šíření lži, a to se tady děje ve velkém, a teď nemyslím jenom na sebe, a není proti tomu obrana…“ Trochu mi to připomíná dr. Husáka na podzim 1969, když mluvil o tom, že naše hranice jsou teď něco jako korzo. A vzápětí spadla klec. Ještě že paní Vondráčková nemá ty možnosti.

Ministr Dostál překypuje energií: bojuje za svobodu slova proti TV Nova. Podal stížnost k RRTV na pořad Střepiny a požádal ředitele Dvořáka o opravu tvrzení, že jeho ministerstvo obvinilo katolickou církev z podvodu, že prý bere peníze na černé duše. Je sice možné, že tato slova on ani dr. Řepová nepoužili, ale zcela vystihují smysl obvinění, které vznesli. Jakpak se asi zachová RRTV?

Polský Sejm přijal rezoluci k masové vraždě polských válečných zajatců v Katyni. Žádá v ní mj. vládu Ruské federace, aby uznala, že šlo o genocidu (genocidní charakter vraždy polských zajatců) podle definice přijaté při procesu v Norimberku. (Pan Palata v LN věren své příslovečné korektnosti smysl usnesení překroutil a genocidu vynechal). V Gazetě Wyborczej přetiskli rozhovor s ruskou historičkou Lebeděvovou, která tvrdí, že šlo o masovou vraždu a zločin proti lidskosti, avšak nikoli o genocidu. Paní Lebeděvová má úplně pravdu: k čemu je dobré takové přehánění? Ruská vláda má pak bohužel důvod k neadekvátní reakci na druhou stranu. Člověk si nemůže nevzpomenout na jinou takovou rezoluci Sejmu, tu, která vyzývá polskou vládu, aby zahájila se SRN jednání o válečných reparacích. Jak je možné, že se nejvyšší ústavodárný sbor civilizovaného evropského státu chová jako hysterická ženská?

Celým západním světem hýbe případ Terri Schiavové. Myslím si, že o osudu člověka v takovém stavu, v jakém je ona, mají právo rozhodovat jeho nejbližší (to ovšem není bývalý manžel, který se s ní dávno rozvedl; nesoudím ho, jen si myslím, že tím také na právo rozhodovat o jejím osudu rezignoval). Obecně platí, že brát život, když jsme ho nedali a nemůžeme dát, se nemá. Zároveň je pravda, že ta nešťastná osoba už vlastně dávno nežije. Proto je správné respektovat rozhodnutí těch, co jsou k tomu kompetentní. Jistý si jsem pouze s tím, že kompetentní není stát: nemá ani nejmenší právo plést se do těchto věcí, bylo by to přejímání bolševických manýr.

Čtvrtek 24. března: „Odsun“ Němců schvaluje podle průzkumu agentury CVVM 54% Čechů, to není žádná drtivá většina. Ovšem za nespravedlivý jej pokládá jen 27%, ostatním je to fuk. 64% lidí je pro další platnost Benešových dekretů, jen 7% pro zrušení, 29% je to zase fuk. Totální národní jednota v té věci přes všechno úsilí ODS, KSČM a ČSSD dosud nenastala, ale neoddávejme se zbytečným iluzím. Co není, může být, zejména až se KSČM po zádech sociálních demokratů vyšplhá k moci.

Ministr Dostál, prý největší radikál ve vládě, pokud jde o odmítání spolupráce s komunisty, se rozhodne podle míry záívislosti jeho strany na KSČM. Důležité prý bude, zda bude vláda existovat s podporou US-DEU. To je alibismus na třetí: vláda s podporou US-DEU bude odkázána v PS na komunisty úplně stejně jako bez ní. A jak je změřitelná „míra závislosti“? Jak se pozná, že závislost je pod 50% nebo nad 50%? O případném odchodu z vlády mluví i nestraníci Bureš a Jahn. Bublan naproti tomu setrvá s Grossem až do roztrhání těla. Z odchodu těch, co jím zatím dost nesměle vyhrožují, by KSČM měla docela radost: podle předsedy jejího poslaneckého klubu Kováčika se teď zabývá otázkou, zda by náhodou neměla při hlasování o nedůvěře vládu přímo podpořit: odpůrcům závislosti na KSČM by opak nezbylo než odejít, vláda by se sama od sebe podle komunistických měřítek pročistila, a také US-DEU by asi nezbylo než se vytratit. Vyčůrané, ale nejspíš si to netroufnou, komunističtí voliči mají málo smyslu pro legraci.

Na rozdíl od srdnatců, kteří využívají lovu na politicky polomrtvého premiéra ke zveřejňování svých podobizen na billboardech, prokázali naši akademičtí hodnostáři přesně tu příslovečnou míru odvahy, která pro ně byla příznačná už v letech normalizace. Podepsali sice petici vyzývající Grosse k odchodu, ale svá jména pod ní tají, znám je pouze jejich přibližný počet a jeden nešťastník, který byl zjevně vylosován a obětován, aby se odhalil na veřejnosti. Asi mu slíbili, že až bude perzekvován, budou se na něho skládat.

Co se semele na sjezdu ČSSD, není úplně jasné. Gross prý nemá své křeslo zdaleka jisté (tvrdí to ovšem pan Foldyna, postava nepříliš důvěryhodná) a chystá se prý dramatický vstup expředsedy Zemana. Sjezd ho usnesením poprosí, aby laskavě přijel, a poskytne mu prostor k vyjádření, jejž pan Zeman podle svých zvyklostí bohatě využije. Co pak provede, není lehké odhadnout, pokud by se chtěl znovu chopit otěží, musel by snést Grosse jako premiéra, jinak padne vláda (a Gross by musel snést Zemana jako předsedu, to je pro něho nepochybně stejně lákavá představa jako ubytovat se ve společném kutlochu s hyenou skvrnitou). Obojí si dovedu jen těžko představit. Zeman ovšem na rozdíl od všech svých spolustraníků má jakousi politickou invenci: nechme se tedy překvapit.

Bruselský summit EU podrobil jakési revizi „Lisabonskou strategii“. Výstřední plán dohnat a předehnat USA byl realisticky vypuštěn („sociální stát“, jehož povinností je odškodňovat průběžně všechny své občany za všechna příkoří, která jim život přináší, se k dohánění a předhánění USA hodí asi stejně jako chruščovovské ruské impérium). S bouráním překážek mezi státy EU jsou velké potíže: tvrdé kontinentální jádro (Německo, Francie, Španělsko) zhatilo plán na liberalizaci trhu služeb. Plán byl poněkud přeexponovaný (jako ostatně v mnoha ohledech celá EU): hrozilo, že firmy z nových členských států budou poskytovat služby ve starých zemích, přičemž své zaměstnance tam budou platit podle svých domácích zvyklostí. Tím by se obdobné firmy starých zemí staly naprosto neschopnými konkurence. Je zjevné, že takováto integrace bude možná tehdy, až se platová hladina ve starých a nových zemích aspoň jakž takž srovná – tedy na svatého Dyndy. Místo triumfu bratrství se realizuje dvourychlostní Evropa: nemělo by se to vzít pokorně na vědomí? Totiž to, že to asi jinak nejde?

Pátek 25. března: Začal sjezd ČSSD. Karty jsou rozdány velmi výhodně pro Miloše Zemana. Oba kandidáti na předsedu strany jsou krajně nedůvěryhodní: Gross se znemožnil a Škromach nepřesvědčil. Oba přicházejí s konceptem menšinové vlády, ale bez podpory komunistů, což je v podstatě totéž, jako kdyby slíbili, že nebudou chodit, ale lítat. Grossova podpora v krajích se bortí. Podle průzkumu veřejného mínění, který si objednala Mladá fronta Dnes u agentury Median, jsou preference mezi příznivci ČSSD rozloženy zhruba takto: Zeman 17, Gross 11, Škromach 5, jiní 20 (nejde o procenta). Pokud Gross nevyhraje hned v první volbě (ne v prvním kole!), druhé se už nezúčastní. Zeman byl pozván drtivou většinou delegátů (z 600 se 116 zdrželo a 60 bylo proti), aby pronesl projev, dostal na něj prý půl hodiny času. Expředseda ČSSD je velmi dobrý řečník, má ve straně autoritu o to větší, že se na jeho četné extravagance už zapomnělo a naopak se ukázalo, že ani Gross, ani Špidla ho nedokázali nahradit. Proslýchá se (podle Práva), že existuje jakási shoda mezi částí ČSSD, prezidentem a předsedou KDU-ČSL Kalouskem, že Klaus v případě Grossovy demise jmenuje premiérem opět sociálního demokrata, kterého mu navrhne ČSSD. Prezident trvá pouze na tom, aby dotyčný disponoval většinou v PS. Protože koalici s komunisty všichni vyloučili, přichází v úvahu buď zachování současné koalice, nebo jakási úřednická vláda, nebo něco mezi tím. Klaus a Kalousek se prý shodují, že by premiérem mohl být například Rusnok. Rusnoka odstavil kdysi Špidla, se Zemanem se prý dostal v roce 2003 do sporu ohledně hospodářské reformy, ale určitě to nebylo nic osudového. Lze si představit např. následující scénář: Zeman svým projevem delegáty strhne. V zítřejší první volbě nebude zvolen nikdo. V tu chvíli změní fantom z Vysočiny své doposud odmítavé stanovisko (zatím chce být zvolen plebiscitem všech členů strany, to vyžaduje změnu stanov), rozhodne se, že stranu spasí, protože je krajně ohrožena, oznámí kandidaturu a hravě vyhraje (Gross v druhé volbě kandidovat nebude, Škromach svou kandidaturu stáhne nebo poslouží jako potěminský protikandidát). V tom okamžiku nezbude Grossovi než podat demisi jako ministerský předseda. ČSSD navrhne Rusnoka, Zeman by možná souhlasil s mírně předčasnými volbami a s mírně úřednickou vládou do těchto voleb. Byl by zpátky ve vysoké politice, měl by jakousi šanci do voleb, politická stabilita by byla zachráněna, aniž by do věci byli zataženi komunisté, a poslední dědictví Václava Klause by vzalo za své. Otázka je, co by dělala US-DEU. Zůstala by v takové koalici? Nikdo by ji přirozeně ani trochu nevyháněl. Pokud by se rozhodla odejít (není jasné proč), byla by vláda ještě podstatněji zúředničtěna, aby ji mohla tolerovat i ODS. Tento sled událostí by napovídal, že tu byla jakási aspoň hrubá dohoda ve čtveřici Klaus – Topolánek – Kalousek – Zeman. Neříkám, že to tak bude, říkám jen, že je to představitelné. Zítra večer budeme moudřejší.

Václav Havel odjíždí do USA na tříměsíční studijní pobyt. Jde zjevně o tzv. univerzitu třetího věku.

Novým předsedou Akademie věd se stal Prof. RNDr. Václav Pačes, který, jak píše Právo, v roce 1989 získal Státní cenu. Plný název ceny je, pokud se nemýlím, Státní cena Klementa Gottwalda.

Europoslanec Železný má malér: hnutí „Nezávislí“, za něž kandidoval, je pohoršeno tím, že si kdesi přiťukl s předsedou SdL Posseltem. Práskla ho Bobošíková. To český Nezávislý nesmí. Hanba mu.

Poslanecká sněmovna propustila do druhého čtení zákon o obecném referendu. Senát schválil zákon o jednorázovém referendu k euroústavě. Jak se zdá, žádný návrh nemá šanci projít ústavní většinou v druhé komoře. Zdá se, že obě komory soutěží v zabíjení času.

Sobota 26. března: Zeman vystoupil na sjezdu ČSSD s poměrně umírněným projevem, vyslovil se pro posílení levicové orientace ČSSD a nepřímo podpořil Škromacha. Potvrdil, že prý na sjezdu nehodlá kandidovat za předsedu strany, a večer odjel domů. Poslanec Křeček ovšem tvrdí, že může ještě svůj názor změnit. Jistě, za předpokladu, že v první volbě nebude zvolen nikdo, je to představitelné. Pokud se Zemanovi bude chtít.

Gross dal zase najevo, že zůstane v čele vlády, i kdyby se současná koalice rozpadla. Alexandr Mitrofanov se ho v rozhovoru pro Právo ptá: „Jste připraven stanout v čele menšinové vlády, která by jistým způsobem byla závislá na KSČM.“ A Gross odpovídá: „Já se takovým předsedou můžu stát, aniž by došlo k nějakému aktivnímu kroku z mé strany“. Pak ovšem připouští, že aktivním krokem může být i demise. Jenže: měl by na ni opravdu? Je těžké odhadnout, bude-li lepší, když vyhraje Škromach, nebo když vyhraje Gross.

Kartami zamíchal ještě prezident Klaus: těsně před sjezdem k velké nelibosti Stanislava Grosse prohlásil, že by jmenoval i vládu, která by se v Poslanecké sněmovně vykázala sto jedničkovou většinou. Tím vyslal sociálním demokratům signál, že se nemusí tolik bát Grosse svrhnout z premiérského postu. Je otázka, proč by zrovna prezident měl Grosse sice nepřímo, ale účinně držet v premiérském křesle. Pověřit vytvořením vlády opět sociálního demokrata a nežádat jinou než dostačující většinu při hlasování o důvěře je docela korektní. Gross se nemá co zlobit.

Podle toho, co na sjezdu ČSSD vytýkal Zemanovi předseda PS Zaorálek, měl Miloš Zeman ve své knize mj. vylíčit následující scénu z volební kampaně v roce 1998: „Když jsem vystoupil ze Zemáku a rozhlédl jsem se kolem sebe, tak jsem se polekal, kolik kreténů chci vytáhnout do Poslanecké sněmovny“. Knížka je, jak vidno, docela zábavná a obsahuje mj. i trefné postřehy.

Advokátka Rejžková, kterou si Gross najal, aby vyřídila záležitost s jeho půjčkou na byt, hodlá veřejnou výzvou zjistit, kdo vlastně je Grossovým věřitelem. Bude zajímavé, kolik adeptů se ještě přihlásí.

Ostravský žalobce Bláha odložil kauzu Kořistka, protože neshledal podezření z trestného činu, Zdá se, že se rozhodl pro to nejrozumnější, co se s kauzou Kořistka dá udělat. Naneštěstí ještě není všem dnům konec, do věci se hodlá vložit, jak ostatně už před časem slíbila, nejvyšší státní zástupkyně Benešová. Může provést „kontrolu skončené věci“. Takže se případ potáhne jako turecký med, pokud ho nějak skrytě neovlivní výsledek sjezdu ČSSD.

Úterý 29. března: Usnesení sjezdu ČSSD je nakonec věc dvousečná: dohodli se na tom, že vedení odstoupí a bude mimořádný sjezd, ale jenom tenkrát, když „nikdo z představitelů ČSSD nebude veřejně kritizovat a zpochybňovat rozhodnutí orgánů ČSSD a vlády“. Na návrh exministra Kubinyiho byl navíc do usnesení vložen požadavek aby vedení ČSSD v následujícím období „podpořilo jenom takovou politickou linii, která umožní pokračování nutných strukturálních reforem ČR. Rovněž žádá vedení ČSSD, aby i nadále prosazovalo co největší sociální citlivost v postupu reforem.“ Obojí formulace umožní divoké a nedůstojné tahanice (bylo to zpochybnění? Byla zachována nejvyšší sociální citlivost?).

Nově zvolený místopředseda Paroubek vyrazil do boje za svobodu slova pro papaláše. V rozhovoru pro Právo řekl: „Nastává také čas debatovat napříč politickým spektrem o zákonech týkajících se médií. Nelze tolerovat, že svoboda tisku je jenom pro někoho. Když o mně někdo jako o ministru napíše něco vysloveně lživého a nechce pak se mnou komunikovat, je to nehoráznost. Musí existovat nějaký účinný tiskový zákon, na základě kterého by bylo možné požádat o právo na odpověď nebo na doplnění informace, a aby soud takové rozhodnutí provedl během dne nebo dvou. Tedy svobodu slova pro všechny, ne jenom pro publicisty.“ Myslím, že to je věc, na níž se poslanci napříč politickým spektrem docela dobře shodnou: publicistům je třeba zatnout tipec. Je hezké, že i sjezdem obrozená ČSSD, pokud jde o vztah k médiím, ctí odkaz svého duchovního otce, ač ten sám tento víkend příliš neexceloval.

Ministryně Buzková dostala při volbách místopředsedů nečekaně málo hlasů. Podle vždy dobře informovaného Alexandra Mitrofanova proto, že se ostře ohradila proti tomu, co o ní napsal ve svém bestselleru Miloš Zeman. Na druhé straně těžko se Petře Buzkové divit: je to ze Zemanovy strany opravdu prasárna, která se vymyká zásadám slušného chování, jak se v Evropě zavedly někdy před tisíci lety (a to prosím bez ohledu na to, zda je to, co píše Zeman, pravda nebo ne: i kdyby to byla pravda – a kdo to má rozsoudit - , je to z politického hlediska naprosto irelevantní, soukromé věci se nemají zatahovat do politiky). Zajímavé je nakonec jen to, jak úspěšně se Zemanovi podařilo završit akci Olovo.

Stanislav Gross si zatím připravuje oslí můstky ke KSČM. Společné schůzky nikoli, společné akce ano: „Rozhodně si nemyslím, že je možné, aby někdy došlo ke schůzce vedení soc. demokratů a komunistické strany a abychom udělali na této schůzce dohodu, která bude mít část programovou a část mocenskou. Nic takového nepřichází v úvahu. I kolegové z KSČM si musí položit otázku, zda chtějí nebo nechtějí pomoct naplnění plánu ODS zkrátit funkční období této vlády. A pokud komunisté řeknou, že jejich dlouhodobý politický zápas proti soc. dem. je pro ně důležitější nežli hrozba modrých experimentů v této zemi, tak to bude jejich rozhodnutí. Každý ponese následky tohoto rozhodnutí, včetně KSČM. Máme řadu programových věcí, ve kterých se shodujeme, a kvůli nějakému populismu vytrubovat do světa, že s nimi nikdy a v ničem nebudeme hlasovat společně, taky není odpovědné. KSČM velmi často hlasuje spolu s ODS a nikdo to ODS nevyčítá.“ Konec konců, co mu vlastně zbývá.

Komunisté jsou ovšem na koni: „Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě je politické gesto ODS, je v její režii a dosud o tom s námi nejednala,“ dal se slyšet místopředseda KSČM Jiří Dolejš. „Nechceme předčasné volby, protože by při současných volebních preferencích znamenaly výrazné posílení pravice, což rozhodně není naším přáním.“ V zásadě tedy nejsou připraveni dát vládě nedůvěru, ale kdyby s nimi ODS jednala (a něco makavého nabídla), kdo ví! Od doby bezprostředně po listopadu 1989 vyhrávají komunisté jednu bitvu za druhou, aniž by se jich museli zúčastnit, jejich soupeři, vrtáci, se mezi sebou pomydlí sami, a oni vždycky jen seberou kořist. Teď mají fakticky co nabídnout vládě i opozici. Záleží na tom, kdo bude vstřícnější.

Středa 30. března: Komunisté se konečně trpělivou a usilovnou prací dopracovali v naší společnosti toho postavení, které měli v letech 1945-8. nepotřebovali k tomu tentokrát Stalinovu tyranii, ruské tanky a součinnost NKVD, stačily demoralizace a vrtáctví českých nekomunistických elit. V tuto chvíli komunisté rozhodují o tom, zda bude příštích patnáct měsíců „vládnout“ pod jich řízením loutková Grossova vláda, nebo zda dají přednost předčasným volbám, při nichž oholí sociální demokraty přinejmenším o polovičku mandátů. Záleží na tom, kdo dá víc. Žádají ovšem „otevřená jednání“. Za účelem úspěšného ždímání nekomunistických hejlů vznikly ve straně dvě křídla, „tvrdé“ Grebeníčkovo (zlý policajt) a „měkké“ Dolejšovo (hodný policajt). Grebeníček vyhrožuje pádem vlády, Dolejš věcně upozorňuje, že daleko lepší je, aby se koalice „vařila ve vlastní šťávě“. Grebeníček si ovšem asi jen připravoval půdu pro dnešní setkání s Grossem. Předem si nadiktoval ministry (Kavan nebo Laštůvka na zahraničí, ježíšmarjá, Kupčová spravedlnost, přitom chudáci Unionisté se ještě nevymáčkli, zda z vlády opravdu odejdou). Poté, co setkání proběhlo, už zdaleka není tak neoblomný. Jak dopadlo, to se jako za totáče dozvíme jen z indicií: otevřená jednání s tajným obsahem. Lidové noviny se domnívají, že se komunisté stali na chvíli klíčovým hráčem na politické scéně. Omyl, stali se jím napořád.

Místopředseda Kasal je pro vyslovení nedůvěry vládě. Odmítá myšlenku, že by za náměstkovská místa mohli lidovci v parlamentě vládu nadále podporovat. Lidovečtí náměstkové jsou totiž tak odborně na výši, že by byl vyslovený hřích je kvůli nějaké vládní krizi odvolávat. Je to drzost, nebo naivita? Nejspíš obojí.

Unie svobody nevysloví vládě nedůvěru (opačný názor zastává jen poslanec Karásek). Rovněž jen poslanec Karásek a poslankyně Fischerová zatím expresis verbis nechtějí, aby US-DEU participovala na menšinové vládě, kterou by podporovali komunisté. Ostatní se zatím nevyjádřili. Smutný konec ODS s lidskou tváří.

ODS, KDU-ČSL a KSČM zbrzdily vládní návrh na legalizaci prostituce, který kdysi předložil (asi ještě jako ministr vnitra) Stanislav Gross. ODS zlomyslně vyslovila podezření na střet zájmů (vzhledem k podnikatelským aktivitám paní Grossové a Barkové), jinak opozice namítá, že zákon jen legalizuje pasáky a problém prostituce neřeší. Komunistické Československo se v roce 1952 připojilo k mezinárodní úmluvě, která bojuje proti obchodu s lidmi a prostituci a zavazuje signatářské země, aby nepřijímaly zákony požadující registraci nebo dozor nad prostitutkami. Aniž bych se chtěl vyjadřovat přímo ke kvalitám té navrhované právní normy, obávám se, že jde o to, budeme-li mít prostituci na divoko nebo pod kontrolou (za totáče dělali óbrpasáky důstojníci StB). Nutit někoho k prostituci je samozřejmě zločin, ale drtivá většina těch žen to dělá úplně dobrovolně a ráda. Ideální by bylo, kdyby takové věci neexistovaly (ideální by taky bylo, kdyby neexistovaly alkoholické nápoje), ale v tomto nedokonalém a hříšném světě je země bez bordelů, viz ČSR, později ČSSR v letech 1948-1989, něco úděsného.

Radim Masný, prototyp podnikatele nové éry, hodlá založit novou politickou stranu. Lépe řečeno oživit svými miliardami mumii, která se jmenuje „Svobodní“ a v posledních volbách získala asi tisíc čtyři sta hlasů. Chce jí dát „energii a palivo“: „Každopádně si myslím, že se mnou přijde do velké politiky konečně rozumný a jednoznačný styl, se kterým se voliči jistě ztotožní… A taky humor, ten nebude chybět určitě. Už se těším, jaké taškařice mě napadnou.“ S panem Masným si užijeme kopec srandy, máme v dobré paměti, jak nás kdysi v devadesátých letech minulého století poslal prostřednictvím České televize všechny do prdele. Možná, že to nakonec dotáhne na prezidenta, pak by mohl každoročně na prvního ledna svou výzvu zopakovat.

Ministerstvo spravedlnosti prý navrhuje (v novém trestním řádu, jehož věcný záměr dnes obdržela vláda), aby u méně závažných trestných činů a pokud se pachatel sám přizná, si mohl sám navrhnout trest. Tato spoluúčast pachatelů na výkonu spravedlnosti poněkud připomíná tzv. jugoslávský model řízení podniků, kde se na rozhodování účastnili i pracující. Odhlasovat navržený trest by pak mohlo publikum v soudní síni. Konečně budeme mít demokracii i na soudech!

Čtvrtek 31. března: všechny poznámky k dnešnímu dni jsou předběžné, protože klíčovou událostí bude rozhodnutí výkonného výboru KSČM o tom, jak budou zítra komunističtí poslanci hlasovat. Lidovci, jak se dalo očekávat, na konferenci požehnali vystoupení z vlády. Kalousek postavil konferenci víceméně před hotovou věc, a tak se na jakýsi odpor zmohli jen ministr Svoboda a několik jeho stoupenců, Výsledek hlasování 74 pro odchod, nikdo proti, 14 absencí svědčí o formálním charakteru toho rozhodování. Předseda Kalousek prohlásil, že lidovci neotvírají prostor pro KSČM, protože ten už je otevřen výsledkem voleb a 41 komunistickými mandáty. Před časem mluvil o tom, že je třeba zachovat koalici, protože není možné dát komunistům šanci. Tak jak to s těmi šancemi je? V každém případě se na (minimálně) patnáct měsíců otvírá pro komunisty dosud nebývalá příležitost hrát roli ještě vyčůranější než byla ta lidovecká: lidovci dělali opozici v koalici, KSČM bude koaličním partnerem ČSSD v opozici. Těžko říci, co z toho je větší karikaturou parlamentní demokracie.

Stačilo jen důrazné komunistické zadupání (Filip: nepřipadá v úvahu, že by komunisté ČSSD pomohli tím, že se hlasování nezúčastní; Grebeníček: komunisté budou hlasovat pro nedůvěru vládě) a Gross přiběhl ke křížku jako vyplašený zajíc. Pan Gross není pro Grebeníčka partner na úrovni (ostatně těžko si představit politika, který by byl pro pana Grosse partnerem na úrovni). Schůzka proběhla se vší parádou a oficialitou, o čem se opravdu jednalo a na čem se braši dohodli, zůstává pochopitelně utajeno. Grebeníček před ní naznačil, koho by rád viděl ve vládě, z jeho vyjádření a vyjádření místopředsedy Dolejše vyplývá, do čeho všeho hodlají strkat nos: zahraniční politika, spravedlnost(!), majetková přiznání, daně, privatizace, „poměrný systém při rozdělování funkcí“ (jak kulantně řečeno). Kryptokomunisté v ČSSD se smějí, až se za břicho popadají. Začíná mi to vzdáleně připomínat moskevské protokoly z roku 1968. Tentokrát se to, jak se zdá, obešlo bez zásahu ozbrojeného protektora. Opozice se tváří, jako by se nic nedělo. KSČM je přece standardní strana. KSČM vůbec není standardní strana: je to ze své tradice a zkušenosti jev mnoha tváří : politická strana, paravojenská organizace, ilegální uskupení, podle okolnosti vystupuje do popředí ta či ona vlastnost. A pokud si někdo představuje, že komunisté dostanou jen jakousi prchavou příležitost na pár měsíců a pak se zase všechno vrátí „do normálu“, hrozně se mýlí: zabydlí se v nových pozicích a nikdo už je z nich nevykouří.

Jako poslední věrný spojenec zbývá „reformnímu“ vedení ČSSD Unie svobody. Nedá vládě nedůvěru, pokud se Gross zaváže, že do června předloží vládě zákon o střetu zájmů. Co by se všechno muselo stát, aby US-DEU z vlády odešla?

Čtvrtek 31. dubna (dodatek): Výkonný výbor KSČM, jak se dalo čekat, doporučil poslancům strany, aby se v zítřejším hlasování o důvěře vládě zdrželi. Doporučení není závazné a bude o něm nyní jednat poslanecký klub strany. Budou o něm jednat i zítra po Grossově projevu ve Sněmovně a před vlastním hlasováním. Místopředseda Filip dále oznámil, že KSČM zároveň požaduje demisi premiéra Grosse. Shrnuto a podtrženo: KSČM drží Grosse a jeho stoupence pevně pod krkem a hned tak je nepustí. Několik komunistů zítra nejspíš vyjádří Grossově vládě nedůvěru, takže formálně vzato nikdo nebude moci tvrdit, že vláda existuje z milosti komunistů – KSČM nebyla jednotná. Požadavkem na Grossovu rezignaci si zároveň strana dělá alibi u členstva a u voličů (my ho přece nepodporujeme). Ve skutečnosti je vláda vydána komunistům na milost a nemilost, jen je to šikovně zamaskováno. Prezident vede svalnaté řeči o tom, že vláda fakticky ztratila podporu v parlamentu, ale sám nemůže kromě těch řečí dělat nic. V takhle potupné a zároveň nebezpečné situaci tahle země od listopadu 1989 dosud nebyla. Komunisté nejsou v tuto chvíli sice nejsilnější politickou stranou, ale v každém případě nejvlivnější. Pánové Topolánek a Kalousek zjevně vůbec netuší, oč se v tuto chvíli hraje. ČSSD je rozložená a ti sociální demokraté, co nejsou srozuměni s faktickou spoluvládou komunistů, se nejspíš nedokáží vzchopit k žádnému politicky relevantnímu kroku. Naděje, že by tahle situace vyhnala lidi do ulic, je nulová: až to veřejnosti dojde, bude nejspíš už pozdě. Připomíná mi to podzim 1968, postrádám už jen ruské tanky.