ARCHIV

"otevřeno"

Mužská brutalita, pacifismus, tsunami

Úvodní poznámka: Pro tento článek jsem si vypůjčil několik vět z textu "Mír mezi námi" (archiv rubriky Otevřeno). Vznikl však nový článek, který tu publikuji.

V neutuchajícím sporu mezi radikálními feministkami a jejich odpůrci nemine dne, aby se nestalo něco aktuálního, něco, čím lze tento spor doplnit. Strašlivé neštěstí v Asii je toho dokladem. K tomu je ovšem třeba ještě něco důležitého předeslat.

Každé kolektivní posuzování je přirozeně problematické. V případě porovnání obou lidských pohlaví, mužů a žen, je ovšem tato záludnost zmenšena, protože obě pohlaví se výrazně liší biologickým uspořádáním. To umožňuje v jistých případech říkat: na jedné straně muži, na druhé straně ženy. Jestliže se tedy feminismus snaží vyrovnat zbytečné rozdílnosti v sociálním postavení obou pohlaví, je to logický emancipační proces.

Proti tomu radikální feminismus zachází jako každý radikalismus do extrémů. Častá je démonizace mužů. Tak se Zdenka Ulmannová, zakladatelka strany Rovnost šancí, domnívá: "Tendenčně vytvořené báchorky o divokých Šárkách vždy měly rafinovaně zastřít fakt, že krví a brutalitou svět decimují právě muži." ("Kladivo na čarodějnice…"Mf Dnes 7. 12.). Pomineme-li ony báchorky o divokých Šárkách, zbude zdánlivě pravdivé tvrzení o tom, že právě muži decimují svět "krví a brutalitou".To je ovšem třeba doplnit aspoň banalitou, že muži jsou od přírody bojovníky a ochránci domovů.

Výrok, že muži krví a brutalitou svět "decimují", je nanejvýš jednostranný. Na jedné straně dnes technika umožňuje ženám sloužit u mnoha vojenských služeb, na straně druhé američtí vojáci, kteří dobývali Fallúdžu v zájmu míru na Středním východě, byli pochopitelně muži, a právě tak hlavně muži bránili svými životy západní svět proti nacismu a v korejské a vietnamské válce proti komunismu. Jsou jistě vojenská tažení agresivní, dobyvačná, zavrženíhodná, ale už proto musí existovat ozbrojené síly, jejichž úkolem je především chránit civilní obyvatelstvo, ženy a děti. Dnes americká armáda brání celou naši civilizaci bez ohledu na výroky, že "decimuje svět".

Spojené státy jsou ve velmi obtížné válce proti terorismu. Předtím bojovaly, jak již řečeno, v Koreji a Vietnamu. Všechny tyto války stály mnoho lidských životů. A to, nedlouho po konci druhé světové války přispělo k rozkvětu pacifismu, k přesvědčení, že proti nepřátelům západní civilizace je třeba bojovat výlučně "ne-vojenskými" prostředky. Zvláštní věc; v třicátých letech to Západ zkusil a byla z toho světová válka. Jenže na takové věci se rádo zapomíná. V uplynulých šedesáti letech si Evropa naopak ráda zvykla, že za ni bojují Američané (což přispělo k rozvoji pacifismu), kdežto v Americe vzrůstala, někdy dokonce dosti bouřlivě, v jistých levicově naladěných vrstvách obyvatelstva nespokojenost s neustálými válečnými oběťmi. To přispělo k rozvoji amerického pacifismu.

A k tomu všemu se připojil radikální feminismus, který své pacifistické názory rád spojuje s bojem proti mužskému pohlaví, "decimující svět krví a brutalitou". A tak je na místě upozornit na současnou realitu.

Armáda totiž není nasazena jen v Iráku. V oblastech postižených vlnami tsunami nejenže záchranáři v první linii jsou takřka výlučně muži (pochopitelně - už jen odvlékání mrtvých těl vyžaduje sílu), ale mimořádně důležitá úloha při pomocných pracích připadá vojenské technice (válečným lodím, vrtulníkům a jejich obsluze). Pomoc statisícům lidí postižených obrovskou přírodní katastrofou by byla bez této techniky, vytvořené k "brutální" obraně Ameriky a západního světa, nesčíslněkrát obtížnější a pomalejší. Jiná technika k těmto záchranným pracím není k dispozici.

Katastrofa v Asii a solidarita celého světa a její oběti dokládá známou pravdu, že lidský svět je celistvým světem mužů a žen, jejich společných zájmů. Jistě je třeba brát zcela vážně feminismus, ale boj proti "konfrontaci", je-li veden konfrontačními prostředky radikálního feminismu a pacifismu (Z. Ulmannová) tomu neprospívá: vznik feminismu se prý váže "k uplatňování pětitisíciletého mužského šovinismu …/a je/ jen druhotnou reakcí na staletí trvající snahu mužů ženy podceňovat, pokořovat, zotročovat;" "ženy se musí bránit před novou vlnou honu na čarodějnice." Inu, autorka, přes svůj vyspělý pacifismus, by asi mohla být velmi vydařenou Šárkou - a nechtěl bych se dostat do blízkosti jejího meče.

E.M.