ARCHIV

"otevřeno"

Mír mezi námi

Kolektivní posuzování v sobě skrývá jistou záludnost. Posuzuje-li se kupříkladu ten či onen národ jako celek, vede to k opomenutí jednotlivců, kteří se od celku odlišují svými vlastnostmi, názory, jednáním. Navíc existuje vždycky možnost, že se jednotlivci i celé skupiny národa přemění a přidají k jinému národu. Proto i ještě z mnoha dalších důvodů je kolektivní posuzování tak ošidné.

V případě porovnání obou lidských pohlaví, mužů a žen, je tato záludnost poněkud menší než při jiných kolektivních porovnáních. Obě pohlaví se výrazně liší biologickým uspořádáním - muži jsou silnější, ženy mají schopnost aktivní reprodukce (rodit děti) - a to umožňuje v jistých případech říkat: na jedné straně muži, na druhé straně ženy. Rozvoj techniky takovému porovnávání přeje: žena může rozhodovat o tom, kdy a kolik bude mít dětí a může se v mnoha případech obejít sama, bez mužské pomoci. Postavení žen ve společnosti se změnilo a ženy jsou si toho vědomy. Rozvoj feministického hnutí je logickým dokladem toho, že ženy usilují získat ve společnosti postavení, kterého, se jim dosud nedostávalo..

Bylo by ovšem užitečné, kdyby si jak feministky, tak odpůrci feminismu byli při kolektivním posuzování vědomi určitých limitů. Lze to rozpoznat na velmi problematickém soudu, který je skryt v tvrzeních Zdenky Ulmannové, zakladatelky strany Rovnost šancí. Například: "Tendenčně vytvořené báchorky o divokých Šárkách vždy měly rafinovaně zastřít fakt, že krví a brutalitou svět decimují právě muži." ("Kladivo na čarodějnice…"MfDNES 7. 12.) Ovšemže pověst o Šárce se neopírá o skutečnost, ale že by měla být vytvořena tendenčně? Legendy, beletrie, všechny možné výtvory lidského ducha přece někdy jsou a někdy nejsou vytvořeny tendenčně. Domnívá-li se autorka, že báchorka o Šárce (Šárkách) je tendenční, měla by umět prokázat, že to tak je, a co je na tom špatného.

Na druhé straně muži krví a brutalitou nejen svět "decimují", jak ona tvrdí, ale tak, jak je to dáno jejich biologickým uspořádáním, v případě potřeby společnost chrání. I když dnes technika umožňuje ženám sloužit u mnoha vojenských služeb, američtí vojáci, kteří dobývali Fallúdžu, byli pochopitelně muži, stejně jako muži bránili svými životy západní svět proti nacismu a v korejské a vietnamské válce proti komunismu. Jsou jistě války dobyvačné, ale už proto musí existovat armády, v nichž především muži chrání ženy a děti. Dnes americká armáda brání celou západní civilizaci bez ohledu na demagogii, že "decimuje svět".

Mohli bychom toto téma rozvíjet dál. Je to téma zájmů mužů a žen, společných zájmů, jichž je většina. Co největšímu uplatnění žen ve společnosti určitě neprospívá boj proti "konfrontaci" (Z. Ulmannová) vedený konfrontačními prostředky: vznik feminismu se prý váže "k uplatňování pětitisíciletého mužského šovinismu …/a je/ jen druhotnou reakcí na staletí trvající snahu mužů ženy podceňovat, pokořovat, zotročovat;" "ženy se musí bránit před novou vlnou honu na čarodějnice." Inu, autorka by asi mohla být velmi vydařenou Šárkou - a nechtěl bych se dostat do blízkosti jejího meče.

Ostatně lze se nadít, že ženy budou svá práva uplatňovat méně konfrontačním způsobem. Je to zájem nejen mužů, ale i jejich.

E.M.