ARCHIV

"otevřeno"

Tlustá čára za Demokratickou iniciativou?

Minulost nám dýchá na záda. Nejen vyhnání Němců, rok 1968, ale teď i sametový převrat jako historická událost nutně bude předmětem sporů, často vášnivých., přestože si establishment přeje opak. Kupodivu toto oficiózní přání formuloval Martin Komárek:

"Spory o to, zda mělo být sametu více či méně, zda měl být Čalfa premiérem, zda měla být zakázána komunistická strana, kolik lidí mělo být potrestáno, jsou spory a traumata účastníků listopadu. Jak ukazují sociologické průzkumy, mladí lidé se už o tyto otázky nezajímají živě a bytostně. Je to pro ně historická událost.Ve středu jejich zájmu jsou otázky ekologie, konzumu a lidských práv jako pro jejich vrstevníky v západním světě…Ano, výtky a stesky jsou oprávněné, přesto tvrdím: listopadová revoluce dopadla dobře." (MfDNES 16. 11. 2004)

Ne že by na tom, co píše p. Komárek, nic nebylo. Opravdu, mladí lidé se o důležité otázky minulosti víceméně nezajímají. Tím snazší je pro establishment vytvořit z určitých historických skutečností neměnnou pravdu, ať už je to v dobrém (17. listopad 1989), nebo zlém (vyhnání Němců). Tyto věci se sice vzpomínají, dokonce, jak jsme se mohli právě přesvědčit, někdy s náramnou pompézností, ale má se o nich mluvit jako o monumentu, neproblematizovat jejich negativní stránky, což znamená nediskutovat o nich. Je to sisyfovská snaha, protože i mnozí mladí lidé zjistí - například - že bída naší současné politiky má své kořeny v tom, jak "listopadová revoluce dopadla".

Některé nepříjemné skutečnosti se však daří zatlačit do pozadí pozornosti. Jednou z nich je předlistopadová činnost Demokratické iniciativy, která na rozdíl od ostatních opozičních skupin usilovala takřka po celý devětaosmdesátý rok o politickou koordinaci opozičních sil, ale marně. Vedoucí kruhy disentu nepříliš pokročily od svého zaměření na morálku a připravovaly na 10. prosinec velkou demonstraci na způsob pouti a politické pojetí Demokratické iniciativy odmítaly. Po 17. listopadu, na který v důsledku toho byly zcela nepřipraveny, DI izolovaly a začaly připravovat její likvidaci.

Není divu, že u příležitosti letošního výročí 17. listopadu se o Demokratické iniciativě nemluvilo. Václav Havel pro jistotu vyslal signál v rozhovoru v MfDNES:

"Ještě nějaké uskupení z vašeho pohledu tehdy činilo problémy? Tvářisti, ale naštěstí byli tak okrajoví, že dění nemohli nějak ovlivnit. Ale zlobili, protože dělali něco obdobného jako Obroda. OF je poslalo třeba do ČKD, aby dělníkům vysvětlovali stav věcí, ale oni cestou zapomněli, že tam jdou za OF, a říkali: My jsme Demokratická iniciativa a agitovali pro sebe. Prezentovali pouze sebe. Bylo jich naštěstí málo a neměli takový vliv. Obroda představovala vážnější problém.…"

Václav Havel sice neřekl nic věcného, ale pokud jde o nevěcné informace, opravdu se činil: uvedl pomluvy. (DI nikdy OF do ČKD neposlalo, tvářisti už dávno neexistovali, srovnání s reformně komunistickou Obrodou je absurdní.) Zároveň naznačil, že by se přece jen o DI mohlo hovořit, pokud by takový rozhovor byl hanlivý. Jinak se o ní ve vlajkoslávě 17. listopadu mlčelo. Nakonec o DI podal základní informace jeden z jejích tehdejších reprezentantů Bohumil Doležal v článku "Nebyla tu jen Charta" (16. listopadu v MfDNES) a v politickém fejetonu pro BBC. Tyto informace se velmi liší od Havlova osočování DI, a tak není divu, že tu máme po dlouhé době o Demokratické iniciativě diskusi. V polemice s Doležalovými argumenty se pan Tomáš Bernhardt z Plzně odvolává na to, že koncem roku 1988 DI přerušila činnost (na tři týdny!). Prý se pamatuje, jak nad tím tehdy lomili rukama: "oni chtějí být politickou opozicí a teď při prvních obtížích tohle…uznejte, jak jsme pak já a moji přátelé mohli věřit Vašemu odhodlání a radikalitě?"

Podle dopisu pana Bernhardta tomu opravdu věřit nemohli. On totiž nejen tehdy, ale i dnes přistupuje k Demokratické iniciativě na základě pomluv, a to dosti hrubých. Posuďme to podle následujícího odstavce z jeho dopisu, v němž si bere na mušku Bohumila Doležala:

" Nebyl jsem tehdy disident, studoval jsem na FF UK. Nicméně o dění v disentu jsem se zajímal, i o DI. Dokonce jsem se dostal na jakousi schůzku v bytě kousek od Vltavské. Mohlo to být tak v červnu 89 a majitelka toho bytu se tuším jmenovala Eva Štolbová. Pak jsem někde slyšel, že majitelkou bytu byla ve skutečnosti StB, ale to nemám ověřené, tak nevím. Nicméně si pamatuji, že jste tam byl také, bral jste si ode mne adresu. Později se asi dostala do nesprávných rukou; soudím tak z otázek, které mi v říjnu 89 kladli dva bezejmenní estébáci, když mne předvolali do Bartolomějské k poskytnuti vysvětlení."

To není příliš vydařené. Pan Bernhardt "někde slyšel", že Eva Štolbová nebyla majitelkou svého bytu, že jím bylo StB. Neověřil si to - a přece touto nehoráznou pomluvou útočí na Bohumila Doležala. Ještě horší je souvislost, kterou vytvořil mezi tím, že v červnu dal Doležalovi svou adresu a že ji pak v říjnu znali estébáci. Jako by jeho adresa byla tajná a vnitro potřebovalo Bohumila Doležala, aby ji zjistilo. Člověk se diví, jak lze někoho tímto způsobem vážně osočovat.

Nicméně je zásluhou pana Bernharndta (a také Václava Havla), že pomluvy se dostávají na veřejnost; jinak by nebylo možno uvést je na pravou míru. Právě tak je tomu se závěry o DI, které pisatel dopisu činí se zjevnou a upřímnou snahou o objektivitu. Domnívá se, že DI by určitě neměla být zapomínána, ale dodává, že by se neměla přeceňovat. Neměl už tehdy pocit, že by DI došla dál než Charta 77 nebo HOS. "Dobře postřehla, že nastal čas pro formulování skutečně politického programu, případně dokonce budovat alternativní politickou reprezentaci." Ale autor si nedokáže vybavit nic, co by v tomto směru bylo vykonáno.

A v tom je, jak se říká, jádro pudla. Pan Bernharndt závěrem popřel svůj předpoklad. Demokratická iniciativa věděla, že je třeba budovat alternativní politickou reprezentaci, ale přestože se o to snažila, nemohlo být v tomto směru nic vykonáno, protože vedení disentu a ostatní občanské iniciativy to odmítaly. DI tedy nesporně byla mnohem dál než ony a koneckonců to také dokázala tím, že požádala ministerstvo vnitra, aby ji zaregistroval jako politickou stranu.

Autor dopisu popírá, že "jen Demokratická iniciativa měla nos na změny, které se blíží, ostatní jí nevěřili a pak ji předběhli a odstavili." Jenomže pokud posoudíme tehdejší situaci věcně, bez ohledu na nepodložené osočování, opravdu tomu tak bylo.

E.M.