ARCHIV
"otevřeno"
Spor o Benešovy dekrety
1/2
(c2)Odpověď 1
Vážený pane kolego
souhlasím s Vámi, že "česká diskuse o tzv. Benešových dekretech je matoucí", i když možná z poněkud jiných důvodů. Domnívám se však, že dříve než přejdeme k debatě o Vašem návrhu, aby všechny tyto dekrety byly en bloc zrušeny (výslovně uvádíte "ex nunc", tedy s účinky od zrušení a nikoliv od počátku jejich účinnosti), měli bychom si ujasnit, o čem se vlastně debata vede.
Především nelze souhlasit s označením těchto aktů jako "Benešových dekretů" (i když výraz "tzv." naznačuje, že snad jde o jakousi novinářskou zkratku). Dr. E. Beneš totiž tyto dekrety nevydával jako soukromá osoba, ale jako prezident republiky, a to nikoli z vlastní iniciativy, ale na návrh vlády, jejíž předseda a členové odpovědní za provedení každý dekret spolupodepisovali. Ať už se za tím skrývá nějaký záměr či nikoli, výraz "Benešovy dekrety" může být vykládán i tak, že šlo o autokratické projevy vůle E. Beneše - to však není pravda.
Prezident republiky vydal celkem 143 dekretů (z toho 17 ústavních); 45 jich bylo vydáno ještě v zahraničí, ostatních 98 již na osvobozeném území Československa. Dekretální pravomoc prezidenta republiky skončila dnem 28.10.1945, kdy se ustavilo Prozatímní Národní shromáždění, které v roce 1946 svým ústavním zákonem všechny dekrety prezidenta republiky schválilo s tím, že mají být od svého počátku považovány za zákon (ústavní zákon).
Nahlédneme-li do Sbírky zákonů z roku 1945, lehce zjistíme, že dekrety se týkaly velmi různorodé problematiky - prostě všeho, co bylo tehdy nutno zákonodárnou cestou řešit. Zdaleka to tedy nebyly jen dekrety týkající se Němců, Maďarů a zrádců (jejich trestního stíhání, konfiskace jejich majetku, zbavení státního občanství aj.) a dekrety zasahující do obecných majetkových poměrů (znárodnění). Nacházíme tu dekrety upravující organizaci a výkon veřejné moci (vláda, ministerstva, národní výbory, Prozatímní Národní shromáždění, soudy), dekrety o obnovení právního pořádku a o odčinění křivd, o přísném trestání drancování, o přihlašování a zjišťování válečných škod, o věcech hospodářských, finančních a daňových, o vysokých školách, o věcech veřejnoprávního sociálního pojištění, o obnovení československé měny, o státní péči osvětové atd. Velká část z těchto dekretů ztratila během času platnost a byla nahrazena novými zákonnými úpravami.
Zdá se, že Vám jde především o dekrety týkající se konfiskace majetku Němců, Maďarů a zrádců a o dekrety upravující znárodnění. Účinky těchto dekretů však byly vázány na stav v určitém okamžiku (např. dekret č. 12/1945 Sb. upravoval konfiskaci zemědělského majetku, který osoby postižené konfiskací měly ve vlastnictví ke dni 23. června 1945), takže tyto dekrety - ačkoliv jsou dodnes formálně platné a účinné - nové právní vztahy již vyvolávat nemohou.
Ptám se proto, jaký právní význam by mělo, kdyby byly nyní zrušeny (s účinkem "ex nunc"), když na právní situaci, která na jejich základě vznikla, by se nic nezměnilo (zkonfiskovaný majetek by zůstal zkonfiskovaným, znárodněný majetek by zůstal znárodněným). Nebo by snad mělo jít pouze o jakési gesto vyjadřující odmítnutí toho, co se v minulosti za tehdejších historických okolností skutečně stalo? Můžete to vysvětlit?
Vladimír Mikule
|
