ARCHIV

Text z Prahy a Budapešti
(Výzva Petra Pitharta a Arpáda Göncze)

Dostala se mi do rukou následující výzva Petra Pitharta a Árpáda Göncze, kterou podepsala řada významných evropských osobností. K výzvě mám vážné věcné výhrady. Zveřejňuji zde tedy text výzvy, seznam dosavadních signatářů (bez záruky), a své stanovisko. Pokud jde o připomínání starých křivd, jsem přesvědčen, že je užitečné, a proto v příloze Událostí dávám k dispozici svůj starší text na toto téma, který před několika roky vyšel v časopise Střední Evropa.
Bohumil Doležal

Na počátku třetího tisíciletí, po kruté balkánské lekci z nemohoucnosti Evropanů, jsou dveře Evropské unie otevřené. Ze samého středu kontinentu se však ozývají hlasy, které oživují traumata z dob válek minulého století, jitří staré rány a připomínají staré křivdy. Slibně započatá spojenectví směřující ke sjednocené, a tím mírové Evropě začínají podrývat temné národní mýty a manipulace se starými rivalitami.

Ozvěnou starých křivd však jsou připomínky ran a křivd ještě starších. Kterému národu evropského středu nebylo ukřivděno? Ale který národ evropského středu se sám nedopouštěl křivd?

Chceme však kvůli tomu dovolit, aby do sjednocené Evropy s námi znovu vešli také vetřelci ze záhrobí dějin, soukmenovec Schicklgruber a soudruh Džugašvili? Celá desetiletí Hitler a Stalin Evropu rozbíjeli. Nás Evropany tím paradoxně přiměli, abychom se konečně začali sjednocovat také tím, že hledáme, jak vyrovnávat vztah většin a menšin.

Dnešní společná Evropa, šetřící národní identity, je jedinou spolehlivou obranou proti pokušení těžit z mocných ložisek starých křivd. Takováto Evropa je a bude svazkem národních států, ať již v té či oné podobě. Dosud však končí tam, kde byla kdysi spouštěna železná opona. Proto se nenechejme ukonejšit pocitem, že co vidíme a slyšíme zejména z řečnišť politických mítinků, je jen starý obehraný film. Středoevropské tragedie přece začínají jako grotesky: kdosi s patosem řeční, rozhazuje rukama, ukazuje na nepřítele a dav nadšeně tleská.

Vyzýváme proto všechny ty, jejichž hlas platí, jakož i politiky, aby se doma, ve své zemi, ale i všude jinde postavili proti této tak říkajíc "národní" rétorice a podbízivému populismu, ať vyhlížejí sebevíc jako pouhý fraškovitý politický kýč. Nenechejme se uchlácholit tím, že velké tragedie dějin se prý opakují jen jako frašky.

Protože i frašky často končí jako tragedie.

Praha - Budapešť, 21.června 2002

K výzvě se připojili:

Arpád Göncz, bývalý prezident Maďarské republiky, spisovatel
György Konrád, spisovatel
Péter Esterházy, spisovatel
Martin Bútora, sociolog, velvyslanec Slovenské republiky v USA,
Peter Zajac, literární kritik,
László Szigeti, ředitel nakladatelského domu Kaligram
Béla Bugár, poslanec Slovenské národní rady
Ján Figeľ, státní sekretář v ministerstvu zahraničních věcí Slovenské republiky
Erhard Busek, bývalý vicekancléř Rakouské republiky,
Heinz Fischer (předseda Národní rady Rakouské republiky
Franz kardinál König
Gerd Weisskirchen, poslanec Bundestagu Spolkové republiky Německa
Günther Grass, spisovatel, nositel Nobelovy ceny
Antje Vollmerová, poslankyně Bundestagu Spolkové republiky Německa
Wolfgang Thierse, poslanec Bundestagu Spolkové republiky Německa
Adam Michnik, šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza
Bronislaw Geremek, bývalý ministr zahraničí Polské republiky
Wladyslaw Bartoszewski, bývalý ministr zahraničí Polské republiky
Jacek Kuroň, politik a historik
Daniel Cohn-Bendit, člen Evropského parlamentu
Jacques Rupnik, politolog
Karel Schwarzenberg, bývalý vedoucí kanceláře prezidenta České a Slovenské federativní republiky
Václav Malý, biskupský vikář
Jan Kasl, architekt, bývalý primátor Prahy
Petra Buzková, poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
Petr Pithart, publicista, předseda Senátu Parlamentu České republiky