 |
|
|||||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
13.5. - 18.5. 2002 |
|
ARCHIVVěc: udělení bobříka vyčůranosti za měsíc květen 2002
Boj proti komunismu má v dnešní době spoustu výhod. Především je dobojován a český člověk se tak může oddat své velké zálibě: účasti ve vybojovaných bitvách. Nemám teď na mysli jen spektakulární rekonstrukce bitvy tří císařů nebo střetnutí u Sadové. Kolik našinců dnes například odmítá složit zbraně před Hitlerem v roce 1938, kdy ovšem byli ještě na houbách! Boj proti komunismu se navíc jeví jako věc neproblematická, protože to, co dnes české politiky a českou veřejnost trápí, je kostnatý pařát německého, rakouského a maďarského nepřítele, sápající se na Hradčany. Boj proti komunismu má u nás podobu užší (kdo nestrávil pár let v Leopoldově, jeví se jako kolaborant) a širší (bojovali jsme všichni, i Karel Gott s Helenkou Vondráčkovou). Širší pojetí postupně nabývá převahy, a tak se nejspíš brzy dočkáme chvíle, kdy se do boje komunismu zapojí aktivně i čeští komunisté. To bude tichý závěrečný akord sametové revoluce. Pan Bürgermeister pozval coby starosta Prahy 1 na slavnost odhalení památníku obětem nacismu předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu Václava Klause. V rámci užšího pojetí boje proti komunismu nepozval prezidenta Havla (neprojevil dost velkou horlivost), premiéra Zemana a předsedu Senátu Pitharta (oba byli kdysi v KSČ). Mravní purismus pana starosty má ovšem odvrácenou stránku: nepozval náhodou předseda pražské ODS Bürgermeister předsedu ODS Václava Klause, aby se předvolebně předvedl? Za tuto jemnou ambivalenci si pan Bürgermeister nepochybně zaslouží bobříka vyčůranosti za měsíc květen 2002, kterého mu tímto rádi a s blahopřáním udělujeme. 18. května 2002
|
Není to poprvé, co Události věnují svou pozornost Janu Bürgermeisterovi, jedné z čelných osobností pražské komunální politiky. Zaujal nás už ve chvíli, kdy vyšla najevo jeho někdejší záliba, totiž