ARCHIV

Bude vládní sborník opravdu vládní?

Vláda uložila ministr kultury, aby připravil vydání knihy "věnované historii problémů česko-německých vztahů v oblasti tzv. Sudet." (Pavel Dostál) Mnoho intelektuálů se domnívá, že půjde o více či méně fundovanou publikaci, jejímž účelem bude podpořit nacionalistické vládní stanovisko. Bude-li tomu tak, potom ještě zesílí oficiální tlak na diskusi o poválečném vyhnání Němců, který je již nyní silný až běda. Náš ministr kultury ovšem tvrdí ("Proč vadí sborník o našich dějinách", Právo 12. 4. 2002), že jde o snahu "vlády přispět do probíhající diskuse kvalifikovaným názorem". Pokud bychom toto vládní úsilí interpretovali jinak, činili bychom to podle ministra kultury s neblahým úmyslem. Šlo by nám totiž o to " předem za každou cenu znevěrohodnit kohokoli, kdo má na tuto problematiku jiný názor než například jeden český politolog, tvrdící na stránkách tisku v německém držení, že vlastně Mnichov konečně spravedlivě vyřešil hranice Československa po první světové válce". Logika tohoto výroku mi uniká, ale což o to, velcí – ministři – mohou mít z titulu své funkce logiku zvláštní. Jenže nesmí se to přehánět.

Český ministr kultury to přehnal už formulací o "tisku v německém držení". Jistě dobře ví, že tomu "držení" jde, stejně jako jiným vlastníkům (například mladoboleslavské automobilce "v německém držení") o to, aby jejich listy přinášely co největší zisk. A ten by se pravděpodobně příliš nezvýšil, kdyby deníky, které vlastní, chválily mnichovský diktát. A tak se mi do mých myšlenek vkrádá nepěkné podezření: není duševní život pana ministra Dostála, jemuž tolik vadí němečtí vlastníci, stále ještě spjat s onou érou vyhánění Němců, o níž mají v jím grantované knize vyjít "kvalifikované názory"?

Mé podezření (že Pavel Dostál to přehání) ještě náramně posílila marná námaha, kterou jsem si dal při pokusu najít autora (politologa) výroku, že "vlastně Mnichov konečně spravedlivě vyřešil hranice Československa po první světové válce." Nenašel jsem nic takového a – to se přiznám – panu ministrovi jsem nevolal, aby mi celou věc objasnil. Myslím totiž, že věc jasná je. V článku "Vyhřezlo trianonské trauma?" (Mf DNES 1.3.2002) se politolog Bohumil Doležal snaží přiblížit českému čtenáři nám těžko představitelnou situaci maďarského národa, jehož celá třetina zůstala po mírové smlouvě v roce 1920 mimo Maďarsko. Doležal zdůrazňuje, že naše ošklivá zkušenost s Mnichovem nám zabraňuje vidět rozdíl mezi státními a národnostními hranicemi. Například "velká křivda", kterou Čechům napáchal Mnichov, nám zabraňuje vidět, že hranice, které mnichovská dohoda stanovila "byly z národnostního hlediska spravedlivější" (poměr Čechů a Němců v zabraném území byl – dodávám – zhruba 1:5). To opravdu "jeden český politolog" napsal a je hezké, že si to ministr Dostál přečetl. Ale proč si nepřečetl to, co k tomu Bohumil Doležal říká dále? O spravedlivém vyřešení československých hranic Mnichovem by se nedočetl, ale něco by se dozvědět mohl: "…mnichovskou dohodu například právem považujeme za velkou křivdu. Československo jí bylo prakticky vydáno na milost a nemilost Hitlerovi. (…) Problém ovšem nebyl v hranicích, ale v Hitlerovi. To Spojenci nazřeli a už za války se shodli na její neplatnosti." Jak mohl Pavel Dostál na základě toho dojít k závěru, že podle "jednoho českého politologa" vlastně Mnichov "konečně spravedlivě vyřešil hranice Československa po první světové válce"?

Nemusí každý s Bohumilem Doležalem souhlasit, vždyť jde o diskusi. Sám si myslím, že v Mnichově přece jen také šlo o problém hranic - ale to jsou věcné a ne vždy jednoduché otázky. Pokud ministr kultury je přeměňuje na otázky demagogické - inu, nic dobrého to pro "sborník o našich dějinách" nevěští.

Emanuel Mandler
14.4.2002 Psáno pro Mf DNES, nezveřejněno