indexok_r2_c02.gif(2 kb)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

28.12. 2001 - 4.1.2002

ARCHIV

Národní píseň Václava Havla

Nevím, zda Václav Havel zná "Národní píseň" maďarského romantického básníka Sándora Petőfiho z revolučního roku 1848. Začíná slovy: "Vzhůru, Maďaři, vlast volá! Teď je ta pravá chvíle, teď, nebo nikdy! Budeme otroky, nebo svobodnými lidmi? To je ta otázka, vyberte si!"1) Nejspíš bych řekl, že ne. Pozoruhodné je, že jeho novoroční projev má přesto přesně stejnou strukturu jako první strofa Petőfiho básničky, kterou v Maďarsku a na jižním Slovensku umí nazpaměť každé malé děcko. Srovnejte sami.

Letošní rok, tvrdí pan prezident, je přelomový. Teď je ta pravá chvíle, teď, nebo nikdy! Bude se totiž rozhodovat o velmi zásadních věcech: "O budoucím charakteru naší společnosti a našeho státu, o typu našeho vzájemného soužití, o způsobu našeho včlenění do světa, který nás obklopuje, o klimatu, které bude převládat v našem veřejném životě, a díky tomu všemu vlastně o životě každého z nás."

Naše společnost je ovšem rozrůzněná: máme mezi sebou moderní a kultivované normalizátory, ale také tisíce, desetitisíce, ba statisíce občanů, kteří usilují o dobré věci. "Záleží jen na míře odvahy a prozíravosti, jež každý z nás uplatní ve svém rozhodování, a na rozmyslu, jejž uplatníme ve volbách, které z těchto sil převládnou".

Budeme společností občanskou a otevřenou, nebo se bude náš společenský systém uzavírat, až nakonec o tom nejpodstatnějším bude rozhodovat vždy jen totéž poměrně úzké bratrstvo, v jehož rukách bude soustředěna hlavní moc politická i mediální a které se nebude bát ani samotného pomezí kriminality?

Budeme opravdovou demokracií, nebo jen formálně, technickou, institucionální?

Budeme státem hrdých občanů, nebo státem, v němž se nikomu nevyplatí přijít do sporu s vlivnými?

A konečně: budeme státem slušných poměrů, anebo státem, jehož veřejný život je poznamenán nenávistí a závistí? Takže to je ta otázka, vážení spoluobčané, a teď si laskavě vyberte.

Volba je, stejně jako v případě Petőfiho básně, snadná. Taky není obtížné uhádnout, koho vlastně pan prezident považuje za žábu na prameni (i když Ondřej Neff v Lidových novinách předstírá, že to neví): je to dvouhlavá hydra opoziční smlouvy a v současné době, kdy se zdá, že by po Zemanově odchodu mohla z ČSSD být ještě řeč, především "velký satan" Klaus a jeho ODS.

Pan prezident ovšem není romantický snílek. Tak jako citovaná Petőfiho básnička je pouhá politická agitka, je projev pana prezidenta jen první velkou volební řečí v mnohonásobné volební kampani roku 2002, volební řečí se vším všudy. I když se sám řečník v lednu následujícího roku už o svou funkci ucházet nemůže a asi ani nebude.

Jádro pudla je v tom, že prezident by volební projevy držet neměl. Nesmí vlastně jmenovat ani své milce, i když každý ví, kdo to jsou (čtyřkoalice a hradní křídlo ČSSD; i když tady se paní Buzková vyjádřila k projevu spíše zdrženlivě a poslanec Zaorálek dokonce velmi hezky a kriticky), ani své oponenty (i tady každý dobře ví, o kom je, respektive shodou okolností explicite není řeč). Celkový dojem z Havlova projevu je stejný jako z posledních projevů Antonína Novotného v předvečer roku 1968. Novotný tehdy hřímal proti západním imperialistům a jejich zdejším přisluhovačům, vzhledem k politické situaci si už ty přisluhovače nemohl dovolit pojmenovat (někteří s ním seděli v politbyru), ale každý dobře věděl, koho má na mysli. Prostě neslušnost, nekorektnost v použitých prostředcích, politický faul. Český prezident i v posledním roce své vlády přispívá k politické nekulturnosti českého prostředí, proti níž by vlastně chtěl bojovat.

3. listopadu 2001

 


1)V originále: "Talpra Magyar, hí a haza!/ Itt az idő, most vagy soha!/Rabok legyünk vagy szabadok?/Ez a kérdés, válaszszatok!"