17.12.-22.12. 2001

ARCHIV

Dokument

Události zveřejňují dopis šluknovského rodáka Wolfganga Egertera, někdejšího státního tajemníka duryňské zemské vlády a nyní poradce duryňského premiéra Bernharda Vogela starostovi Šluknova ing. Milanu Kořínkovi.

Pan starosta
Ing. Milan Kořínek Náměstí Míru 1
407 77 Šluknov
Česká republika

17. října 2001

Vážený pane starosto,

počátkem září jsem opět jednou navštívil své rodné město Šluknov. Když odhlédnu od toho, co se v tvářnosti města změnilo k lepšímu, narazil jsem na nepříjemnost, o níž jsem už kdysi informoval Vašeho předchůdce (nedostal jsem však od něho žádnou odpověď). Proto se teď obracím na Vás. Nedaleko města Šluknova ve směru od saské Sebnitz se po pravé straně silnice nachází pomník Josefa Šindeláře^*, který byl i tentokrát ozdoben dosud ne zcela zvadlými květinami (Pro Vaši informaci Vám posílám fotografii pomníčku).

Už jen sama existence tohoto pomníku je ostudou pro město i pro celou Českou republiku. Proč? Šindelář byl v květnu - červnu 1945 velitelem jednotek, kterým jsme tenkrát říkali "Svobodovy" (podle informace Jiřího Loewyho, novináře a českého sociálního demokrata, který žije ve Spolkové republice Německo, to byly jednotky československé armády v SSSR). Šindelář byl odpovědný za nelidské mučení mnoha občanů Šluknova (lidé zavření tehdy v místním vězení vypovídali o bolestném křiku mučených), především však za popravu těchto osob:

učitel Hans Julius Kittel se ženou a synem

učitelka Anna Johnová

lékárník Alfred Sagner

obchodník Franz Ohmann

krejčí Johann Neubauer s manželkou

hospodský Fuehrich a

učitel Maschke.

Tyto osoby byly popraveny bez právoplatného rozsudku. Tomu se běžně říká vražda. Kdo ji vykonává, je vrah, kdo ji nařizuje, je přinejmenším vrah od zeleného stolu. V Německu by dnes bylo nemyslitelné udržovat nebo zdobit pomníky nacistickým zločincům. Myslím, že by něco podobného nemělo být možné i v České republice a v městě Šluknově. Takový pomník škodí procesu německo-českého porozumění. Odporuje také Německo-české deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji, kterou naše vlády podepsaly v lednu 1997. V tomto prohlášení se v bodu 3 mj. praví: (Česká strana) zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami". Dal jsem za svou osobu veřejně najevo souhlas s touto deklarací^**. Jsem také přesvědčen o tom, že deklarace mezitím způsobila jisté pozitivní posuny ve vztazích mezi našimi národy. Pomníky, jako je ten ve Vašem městě, ovšem dělají z článku 3. deklarace makulaturu.

Prosím Vás, vážený pane starosto, abyste se zasadil o to, že tento pomník na kraji města nebude nadále zatěžovat a omezovat česko-německé vztahy, které se stále zlepšují.

Pokud byste chtěl udělat pro dobré česko-německé vztahy ještě něco navíc, pokusme se společně, občané dnešního Šluknova i někdejšího Schluckenau, aby těm, kteří byli v roce 1945 bez rozsudku popraveni, byla u hřbitovní zdi, na místě, kde došlo k exekuci, zřízena pamětní deska. Kdyby iniciativa vzešla od Vás a od členů zastupitelstva města Šluknova, považovali by to někdejší občané města Schluckenau, kteří dnes našli nový domov v celém světě, za zvláštní gesto porozumění a humanity. To, co se v jiných městech české republiky už uskutečnilo, by bylo přece možné i v Šluknově. Takové gesto by bylo v zájmu dobrého sousedství mezi Němci a čechy ve sjednocené Evropě, k níž bude Česká republika, jak doufám, velmi brzy patřit.

Těším se na Vaši zprávu v této věci.
S přátelským pozdravem
Wolfgang Egerter

P.S. Předpokládám, že nebudete mít nic proti tomu, když dám tento dopis na vědomí mým krajanům ze Schluckenau. Protože chovám blízké vztahy, nejen ve společných vzpomínkách na Šluknov, s někdejším velvyslancem ČR v Berlíně Dr. Františkem Černým, poslal jsem i jemu kopii mého dopisu.

^* Josef Šindelář, příslušník tzv. Obranného zpravodajství (vojenská obdoba StB, velel jí komunistický zločinec Bedřich Reicin), zahynul 6. července 1945 při přestřelce s polskými vlastenci z Armii Krajowej, kteří se pokoušeli probít přes české území ze zbolševizovaného Polska na Západ.

^** Wolfgang Egerter byl svého času jediný člen Sudetoněmecké rady, který hlasoval pro přijetí českoněmecké deklarace