12.11.-16.11. 2001

ARCHIV

Odpověď mgr.V.Mlse ing.J.Prokopovi

Cheb, 12.11.2001

Ing. Jiří Prokop
Praha

Vážený pane inženýre,

děkuji Vám za dopis ze 6. 11. tohoto roku. Na začátek bych rád připomněl, čím jsme se my, signatáři iniciativy "Službou pro připomínání" nechali inspirovat. V Rakousku existuje od roku 1992 organizace jménem "Gedenkdienst", která umožňuje mladým Rakušanům vykonávat dobrovolně a z vlastního rozhodnutí dokumentační službu v památnících holocaustu po celém světě, např. v Izraeli, Polsku, USA i České republice.

Až do začátku 90. let 20. století vládla v Rakousku situace, kdy oficiální politická reprezentace nebyla ochotna přiznat spoluvinu Rakouska na zločinech Třetí říše a neustále vyzdvihovala roli Rakouska jako "první oběti" hitlerovského Německa. Dnes je situace jiná a Rakousko spolu s Německem odškodňuje oběti holocaustu a totálního nasazení na nucených pracích. Inspirativní je na organizaci "Gedenkdienst" pro nás, a to v Otevřeném dopise nestojí, právě moment dobrovolnosti, kdy se mladí lidé sami, nikým nenuceni, rozhodnou vnitřně se přihlásit ke spoluvině své země na zločinech druhé světové války a dobrovolně pracovat po dobu jednoho roku v institucích jako jsou muzea či památníky holocaustu. Jestliže by se v České republice nenašel ani jediný mladý člověk, který by se ztotožnil s názorem, že vyhnání sudetských Němců z tehdejšího Československa bylo bezprávím, pak naše iniciativa musí zaniknout!

V případech bezpráví spojených s druhou světovou válkou se vždy argumentuje čísly. Ani Vy, ani starší generace sudetských Němců nečiní jinak. Myslím si však, že tento způsob dialogu je slepou uličkou, i když vím a souhlasím, že počty obětí násilí a bezpráví je nutné a potřebné si připomínat stále. Nám však jde o vnímání pojmu nespravedlnost, pojmu bezpráví. Bezpráví vždy zůstane bezprávím, ať se jedná o bezpráví ve formě nacistických koncentračních táborů nebo tzv. divokého odsunu převážně německých žen, dětí a starých lidí. Prosím, tím nechci v žádném případě zlehčovat utrpení nebo smrt lidí v německých koncentračních a vyhlazovacích táborech.

Ve svém dopise zmiňujete zákon č. 115/1946 Sb. ze dne 8. května 1946 o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků. Tímto zákonem si Československá republika de facto posunula konec druhé světové války z 8. května 1945 na 28. října 1945 a omluvila všechna zvěrstva páchaná na Němcích odsouzených k odsunu jako jednání, "jehož účelem bylo přispěti k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků" a jako jednání, "které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů". Fakt, že je takový zákon součástí našeho právního řádu, je podle mého názoru ostudný!

Závěrem ještě připomenu, že naši kolegové a přátelé - mladí sudetští Němci se obrátili se stejným dopisem na předsedu Sudetoněmeckého krajanského sdružení Berndta Posselta - s úmyslem zkoumat podíl svých předků na zločinech Třetí říše. Sám jsem rovněž zvědav, jak uspějí.

Děkuji Vám za Váš dopis. S přátelským pozdravem

Václav Mls