5.11.-10.11. 2001

ARCHIV

Dopis čtenáře Jiřího Prokopa ohledně "Odsunu"

Na dva dopisy premiéru Zemanovi, zveřejněné v minulém čísle Událostí, reagoval čtenář Jiří Prokop. Ačkoli Události jsou v zásadě můj autorský zápisník, rozhodl jsem se v tomto případě reakci zveřejnit, protože se týká zajímavého a důležitého tématu. Předpokládám, že se k příspěvku J. Prokopa vyjádří oslovaný, já se k němu v příštím čísle (nejsme Právo) vyjádřím rozhodně.

Bohumil Doležal

Na otevřený dopis "mladých lidí z Čech a Moravy" premiéru M.Zemanovi jsem reagoval otevřeným dopisem mluvčímu této skupiny Mgr. Mlsovi. S jeho obsahem bych rád seznámil i další čtenáře "Událostí":

Pan Mgr. Václav Mls,

V Praze 6.11.2001

Pane magistře, v novinách p. Doležala jsem si se zájmem přečetl Vaše dopisy panu premiérovi, ve kterých sdělujete svůj záměr vykonávat "službu pro připomínání". Připomínat si minulost je nepochybně užitečné, proto se i já k Vašemu úmyslu připojuji a připomínám, že počet československých obětí druhé světové války činí 360 000, že počet dětských (!) obětí holocaustu v Evropě je 1 500 000. Bylo by možno pokračovat dalšími úděsnými čísly, ale snad to není nutné. Nutné je však uvědomit si, že symetrie vzájemných omluv v česko-německé deklaraci (nevím, proč jste citovali jen omluvu českou) neodpovídá symetrii vzájemných provinění. Jde o zcela nesouměřitelné věci:

na jedné straně zločiny obludných rozměrů páchané státní mašinerií, na straně druhé zločiny doprovázející tzv. divoký odsun, spáchané jednotlivci v chaotické době po skončení války, vysvětlitelné (i když ne omluvitelné) tím, co předcházelo.

Vámi citovaná část deklarace tedy rozhodně není věrným odrazem minulosti. Pozitivní smysl deklarace je však v jejím pohledu do budoucna: "…každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními názory pocházejícími z minulosti." Tato slova představují rámec pro další pokračování česko-německého dialogu.

Zarážející je Vaše tvrzení, že chcete spolupracovat se sudetoněmeckými institucemi. Pak musím také připomenout, že Sudetoněmecké krajanské sdružení dosud nezměnilo svůj protičeský postoj ani svůj program vyjádřený tzv. Dvaceti body. Nesmělý pokus zohlednit změněnou politickou situaci učinily zatím jen Seliger Gemeinde a Ackermann Gemeinde. Páteří SKS je ovšem Witikobund, který není ničím jiným než pokračovatelem Henleinovy Sudetoněmecké strany, byť s rétorikou, která se to snaží zakrýt. Naštěstí SKS sdružuje pouhých 8% našich bývalých spoluobčanů. Opravdu jste dobře uvážili, s kým chcete spolupracovat? Píšete, že "vznikla i iniciativa na straně sudetoněmecké mládeže, která si klade stejné cíle a vychází ze stejné základní myšlenky přiznání viny."

Není ovšem zcela jasné, co znamená stejná základní myšlenka., budou-li mladí sudetští Němci hledat společně s Vámi české viny nebo zda budou zkoumat viny svých předků, kteří, ač byli v Evropě posledními svobodnými Němci, dali nacismu přednost před demokracií, stali se nejdůležitější Hitlerovou pátou kolonou a umožnili mu jeho zločinné tažení Evropou. Mohu Vás ubezpečit, že druhý případ by nepochybně znamenal jejich vyloučení z řad sudetoněmeckých organizací (takže pak už by nebyli sudetskými Němci, nýbrž prostě potomky českých Němců). Zatím nikdo nezaznamenal u sudetských Němců sebemenší pokus o sebereflexi. Což na můj dotaz před rokem potvrdil p. páter Anton Otte, představitel Ackermann Gemeinde.

Co říci o Vaší "základní myšlence přiznání viny"? Každá vina má svého viníka. Jak už jsem řekl, za zločiny na Němcích, spáchanými v poválečném období, jsou odpovědni jednotlivci. Někteří z nich byli v poválečném období za tyto činy i potrestáni (tehdy byly tyto zločiny případně označovány jako "gestapismus"), někteří svému trestu ušli (podobně jako řada nacistických válečných zločinců), protože jsou už mrtvi, některými případy se soudy zabývají ještě dnes. Zákon č.115/46 Sb. tomu nebránil ani tehdy ani dnes. Česká republika (a tedy také její občané) může být považována za viníka pouze, pokud bychom zastávali absurdní názor, že za provinění má být považován i odsun provedený spořádaně v souladu se 13.článkem Postupimské dohody. Pak by ovšem spolupachateli byly i vítězné mocnosti, které tuto dohodu podepsaly a které v době poměrně nedávné svůj tehdejší postoj znovu potvrdily. Museli byste vinit i je. Což velice nedoporučuji. Česká republika rovněž nemůže v této věci svůj postoj měnit. Jinak by se sama vyloučila ze společnosti vítězů 2. světové války, a do této společnosti právem patří.

Zbývá poslední možnost, že vzhledem k Vašemu naléhavému nutkání přihlásit se k vině máte být za viníky považováni Vy sami. Pak byste ale neměli pana premiéra žádat o finanční podporu, nýbrž o přiměřený trest.

Závěrem bych rád panu premiérovi doporučil, aby Vaší žádosti nevyhověl (i když to nejspíš ví i beze mne), a Vám, abyste se znovu zamysleli a svůj čas a energii věnovali raději něčemu rozumnému.

S pozdravem

Ing. Jiří Prokop