2.7.-7.7. 2001

ARCHIV

Vášně pana Kovanice

Polemika pana Kovanice s mým článkem "Běžný proces národní hygieny", zveřejněné v tomto listě (Hygiena Bohumila Doležala, Nevditelný pes úterý 3. 7.) je psána mírně řečeno vášnivým tónem: Prý lžu, když tvrdím, že pan Kovanic kritizuje jen způsob, jakým byly retribuce prováděny, a ne jejich podstatu. Připomínám proto, že píše o "vyšetřovatelích, kteří vedli výslechy", o tom, že "při soudech už často docházelo k manipulaci při výsleších" a k "tragickým omylům". Upozornil jsem na to, že nejen provedení (vyšetřovatelé, výslechy, omyly),ale už sama zákonná norma, samy idea retribuce, takto pojatá, byla zrůdná. Podobně jako byla zrůdná sama myšlenka komunismu, nejen Stalinovy metody.

Ohradil jsem se proti formulaci, že by se všichni čeští Němci, kteří byli odvedeni do Wehrmachtu, byli provinili vlastizradou. A opakuji: vydávat už samo odvedení do Wehrmachtu za zločin ze strany odvedeného, je stejně nevěcné jako vydávat narukování do armády komunistického Československa za kolaboraci s komunismem. Pokud jde o postižení "žen a dětí", je jedno, zda pan Kovanic chápe odsun jako trest nebo jako národní sebeobranu. Nic to nemění na tom, že podstata tohoto opatření je zvrhlá a uvádět rádoby logické důvody, proč muselo dopadnout i na nevinné (co by si chudáci počali bez živitelů rodin) je dosti nechutné: v tomto, a jedině v tomto smyslu jsem srovnával výrok pana Kovanice ("A jejich nebohé ženy a dítky by se ocitly v nepřátelském českém prostředí bez svého živitele?") s výrokem Karola Pazúra (Čo som mal s nimi robiť, keď sme jim postrielali rodičov"). Ovšem, v druhém případě postříleli, v prvním "jen" vyhnali.

Mluvit v souvislostech s druhou světovou válkou o civilizované Evropě je prý obludné. Jsem docela opačného názoru: v druhé světové válce stály proti sobě civilizovaná západní Evropa a Hitlerovo nacistické impérium. Evropské velmoci se ovšem mezi válkami dopustily řady chyb (demokracie se liší od různých autokratických režimů tím, že mají chyby, dokážou si je přiznat a tím se mohou měnit k lepšímu), v důsledku toho jim nakonec nezbylo než se proti Hitlerovi spojit se Stalinovým Ruskem. Běhen války se tu a tam uchýlily k oplácení. Přesto je třeba vidět rozdíly. Už jenom poměry v té části Sudet, kterou obsadili Američané, byly po dobu jejich přítomnosti lepší než ve zbytku "pohraničí". Poměry v západních zónách Německa byly od počátku lidštější než v ruské zóně. A milionové transfery obyvatelstva v západní Evropě byly i po druhé světové válce něco nepředstavitelného. Tam, kde docházelo k násilí (Itálie, Francie), se na něm významně podíleli místní komunisté. Za argumenty pana Kovanice cítím běžný alibismus obhájců "odsunu": nebyli jsme o nic horší než ostatní. I kdyby tomu tak bylo (o čemž např. ve srovnání s Francií pochybuji), není to žádná omluva: měli jsme být lepší!

Zprávy o ozbrojeném odporu sudetských Němců po květnu 1945 jsou většinou nafouknuté a sloužily k ospravedlnění následných zvěrstev "partizánů", "gardistů" i vojska. Jinak mám pro zoufalství lidi, připravovaných o domov a majetek, jisté pochopení - stejné jako pro zoufalství českých sedláků, kteří se o pět let později tu a tam násilím bránili v podstatě stejnému bezpráví. Že to v obou případech nebylo žádné řešení, je nabíledni.

Pokud jde o roli prezidenta Beneše, připadá mi výstižné, co o tom napsal E. Mandler (Hovořme o odsunu racionálně, IV.). Sám za sebe jen dodávám, že Beneš nese politickou vinu za vyhnání Němců z ČSR i za zločiny, které se přitom odehrály.

A nejlepší nakonec: pan Kovanic praví: "Taky jsme mohli poslat Němce do plynu - ale neposlali." Jednak pan Kovanic dobře ví, že jsme Němce do plynu poslat nemohli. Náš přítel soudruh Stalin by nám to nedovolil. A jednak mi to připomíná následující anekdotu: za soudruhem Dzeržinským přišli kdysi západní novináři s tím, aby jim vysvětlil, co je to socialistický humanismus. No, povídá soudruh Dzeržinský, podívejte se z okna, co vidíte? -Vidíme milicionáře. -A co dělá milicionář? -Hladí chlapečka. -No tak vidíte, to je ten socialistický humanismus. -Promiňte, nerozumíme. Milicionář hladí chlapečka. Proč je to socialistický humanismus? -No dovolte, vždyť by ho mohl zabít!

Udivující na polemice pana Kovanice není argumentace (argumenty obhájců odsunu jsou stereotypní a stále se opakují), ale styl. Nechápu, jek je možné, že člověk, který když píše o jedněch tématech (např. televizní krizi), je schopen střízlivého, věcného postoje, se ve věci odsunu začne najednou chovat jako stižený amokem: "Doležal lže!", nenápadné řeči o "pedagogovi Karlovy univerzity" (neřekne ovšem přímo, že by mne měli vyhodit, jen doporučuje USA a Velké Británii, aby mi neudělovaly vstupní víza), květnatá titulatura (mediální wehrwolfové, henleinovci ze sudetoněmeckého Landsmanschaftu a jejich čeští kolaboranti). Tak psalo o třídních nepřátelích v padesátých letech a v době Anticharty Rudé právo. Tato hysterie je mi nepochopitelná: hrozí nám snad, že nás zavalí tři miliony sudetských Němců? Vždyť většina vyhnaných už dávno umřela. Hrozí nám, že budeme muset restituovat zrekvírovaný majetek? Ne, jen bychom měli umět podívat se věcně na jednu stránku naší minulosti, která nám neslouží ke cti.

6. července 2001