|
|
|||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
25.6.-3.7. 2001 |
ARCHIVOdsun… bez emocí a vřískotuZ reakcí, kterých se mi dostalo na můj poslední článek (a to ani nebyl MŮJ článek, ale pouhý překlad něčeho, co mne zaujalo) jsem dospěl k názoru, že těžko přesvědčit lidožrouty, ze vepřové je lepší... oni už jsou tak zvyklí... a když byl dědeček lidožrout, proč bych neměl být já? Byl jsem bombardován emocionálními emaily o zločinech SS, Wehrmachtu, i poválečných Werwolfů, jako by to mohlo nějak ospravedlňovat zločiny a vraždy jiné... je něco jiného oběsit Němce, co sloužil v SS a téměř určitě měl něco na svědomí a něco úplně jiného oběsit šmatlavého úředníka z radnice (jako otec Hermíny Hausner), kterého ani na vojnu nevzali, jen proto, že mluvil německy. V Lanškrounu na náměstí nebyli vražděni váleční zločinci, kteří by si to zasloužili, nebyli tam věšeni ti, kteří posílali lidi do plynu - byli to obyčejní obyvatelé vesnice Oberjohnsdorf (Horní Třešňovec se to prý teď jmenuje), byli to Němci, kteří tam žili stovky let. Ano, byli to NĚMCI, a určitě i během války mluvili německy, a určitě se jim Hitler líbil a měli doma jeho obrázek a určitě si někde zavřískali Sieg Heil!, ale živili se sedlačením, pěstováním obilí a chovem dobytka a určitě nikoho nezabili... ale přesto byli utopeni, umláceni, oběšeni, byly jim vytloukány oči z hlavy, byli stříleni... a museli lízat hovna... Dovedete si představit, ze by všichni z vás, kdo nikoho nezabili, kdo nikoho neposlali do plynu, kdo nikdy nikomu neublížili - kdo JEN chodili do prvomájového průvodu (kdo z vás NIKDY nebyl v prvomájovém průvodu?) nebo do průvodu k pomníku VŘSR v listopadu, kdo JEN (spolu s ostatními) křičeli Ať žije první máj! Hurá! Ať žije KSČ! Hurá! Ať žije Sovětský svaz! Hurá!, kdo JEN byli v KSČ, SSM, SČSP - kdybyste teď byli topeni, mláceni , věšeni, byly vám vytloukány oči z hlav - a kdybyste museli lízat hovna...? PŘIPADALO BY VÁM TO SPRAVEDLIVÉ? Ze stovek reakcí, které jsem obdržel, mne nejvíc nepřekvapilo to, ze reagující poukazovali na německé zločiny během války (jako by to nějak omlouvalo zločiny české) , ale to, že mnozí zcela zabedněně odmítali uvěřit, že se něco takového vůbec stalo! Byl jsem obviněn, ze jsem si to všechno sám vymyslel (ano, takoví jsou v Česku vlastenci!), dostalo se mi rady, jako "když si myslíte, že je to pravda, proč to nedáte k soudu?", případně "to by se mělo ověřit někde v archivu" a byl jsem žádán o sdělení "zdrojů" - v Česku totiž milují, když jim někdo řekne "zdroje" - připadá jim to nějak uvěřitelnější... Rád bych se tedy vrátil k vzpomínkám Karla Hausnera - protože na konci jsou uvedeny ony pro české nevěřící Tomáše ty tolik důležité "zdroje". Pokračuje Karl Hausner: Ve srovnání s jinými byly moje zkušenosti se Sovětskou armádou a obzvlášť českými partyzány po druhé světové válce poměrně příjemné - i když eventuálně u mne vyústily ve ztrátu zraku. To, co se stalo v Lanškrounu 17. května 1945 - rodném městě mé manželky Herminy (Schwab), Ober-Johnsdorfu …, je popsáno v její vzpomínce "Sedmnátý květen, 1945, Den na který nikdy nezapomenu" a ještě dramatičtější popis událostí je v knize "Documents on the Expulsion of the Sudeten Germans" vydané v roce 1953 vydavatelstvím University Press, Dr.C. Wolf & Sohn, Munich, Germany, strany 31 až 36, "Landskron: Massacre on May 17th, 1945", reported by Julius Friedel, report of February 22, 1951. Během tohoto masakru, její otec, její strýc a větší množství místních Němců a několik německých vojáků bylo umucčeno k smrti. V této knize jsou popsána mnohá další zvěrstva, jako třeba "Pochod smrti" začátkem května 1945 z Brna na rakouské hranice, kde více než 800 lidi bylo umučeno k smrti a vhozeno do masového hrobu na miste, kde je dnes zemědělský pozemek. Ještě v roce 1998 česká vláda odmítla jak exhumaci mrtvých, tak i přinejmenším zastavit zemědělské používání půdy a povolit nám tam postavit pomníček. Mučení a bestiální vraždy pres 150 Němců a několika českých "kolaborantů" v táboře Hanke (Hanke Lager in Ostrau) v Ostravě bylo původně vyšetřováno v roce 1947 českými úřady, ale zpráva nikdy nebyla uveřejněna, ani po pádu komunistického režimu v roce 1990. Dr. Staněk, novinar a historik, publikoval radu informaci o tomto případu v češtině v ostravských novinách (viz zdroje). Franz Jenschke, který se narodil a vyrostl blízko Grulich (Kralíky), a po válce se dostal do západního Německa, žil desítky let v Bremen a nyní žije v Berlíně, podal tuto zprávu: O několik dnů později byl další "soud", podobný tomu v Lanškrounu, ve městě Králíky, asi třicet kilometrů od Lanškrounu. Po bití, mučení a zabíjení jiných došla řada i na předchozího starostu města, pana Grunda. Byl zavěšen za nohy, dokud neztratil vědomí, pak shozen na zem a voda mu byla lita na hlavu, dokud zase vědomí nenabyl. Toto mučení bylo opakováno několikrát a pak se musel po rukou a po kolenou odplazit na hřbitov. Během tohoto "výletu" byl starosta Grund mlácen, kopán mezi nohy a nucen salutovat "Heil Hitler", zatímco ostatní věznění Němci museli jít za ním a dívat se. U venkovní zdi hřbitova si musel vykopat mělký hrob, vlézt si do něj, zdvihnout pravou ruku a provolávat "Heil Hitler", zatímco ostatní věznění Němci ho museli zahazovat hlínou, dokud zcela neumlkl, byť jeho vztyčená pravice porad trčela z hlíny. Jeho hrob tam pořád je. Frank Jenschke, věřící křesťan, se rozhodl v roce 1988, když navštívil své rodné město Králíky, že opraví téměř úplně zničený klášter, obzvláště kapli a Pilgerhaus. Od té doby, až do roku 1998, nashromáždil a zaplatil přes dva miliony DM a téměř dokončil renovace kaple a kláštera. Brutální vraždy karpatských Němců (uprchlíků z oblasti Karpat) a krvavá lázeň v Praze jsou podrobně dokumentovány v různých publikacích (viz zdroje)… (zkráceno) Ross Hedvíček Zdroje:
Pozn. vydavatele Událostí: pro čtenáře, kteří raději čtou česky, doporučuji dvě práce historika Tomáše Staňka, kterého pan Hedvíček zmiňuje: Odsun Němců z Československa, Academia-Naše vojsko 1991 Perzekuce 1945, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1996 Základní informace lze rovněž najít v knížce historika Karla Kaplana, Pravda o Československu 1945-8 Bohumil Doležal |