ARCHIV

Náš člověk v Bruselu

případu eurokomisaře Teličky jsme tu už psali. Je vzorem loajálního úředníka, použitelného a potřebného ve všech operačních systémech: v rudém, modrém, bílém, hnědém i černém. Český člověk v něm nikoli neprávem vidí jakési exemplární ztvárnění svého údělu. Jeho výbavou je nadání, pracovitost a především jistá naivita, citlivě uplatňovaná v situacích, kdy se jednomu nevyplácí být příliš rafinovaný, protože by mohl přijít o krk nebo aspoň o dobré bydlo. Nedělá nic víc, než co je nutné (a občas je toho nutného opravdu hodně) a je ochoten sloužit dobré věci do roztrhání těla, pokud to ovšem neohrožuje jeho kariéru. Odtud ta vlna rozhořčeného soucitu, která provázela jeho pád. Lidé se s ním ztotožnili natolik, že považovali přímo za osobní křivdu, když se v jeho křesle rozcapil zpupný Špidla.

Pavel Telička se ocitl v situaci starého kocoura z lidové pohádky, kterého nevděčný hospodář na stará kolena vyhnal, protože se mu zazdálo, že už ho k ničemu nepotřebuje. Už už to vypadalo, že bude muset s uzlíčkem na holi (pamatujete si ten Ladův obrázek?) vandrovat do soukromého sektoru: Grossovy kompenzační nabídky na spolupráci hrdě odmítl, nepochybně byly té povahy, že nestálo za to hrdost překousnout. A tu – v hodině dvanácté – zasáhl nejspíš patron všech loajálních byrokratů (podle mého názoru je jím sv. Jan z Neopomuku) a učinil zázrak: předseda EK Barroso nabídl našemu hrdinovi post zástupce šéfa jeho kabinetu. Tím vznešený mecenáš nevědomky zprovodil ze světa několik problémů.

Především, problém s minulostí pana Teličky je nyní přehrán na pana Barrosa. Protože mu nemůže rozumět (Portugalsko je příliš daleko od nás a příliš civilizované; např. Salazar se liší od Husáka asi tak, jako nerudný řeznický hafan od prašivého kojota), je předem očištěn.

Za druhé, jedná se o místo úřednické. Z hlediska vyššího principu mravního tedy není důvodu, proč by je pan Telička nemohl zastávat. Bude panu Barrosovi věrný jako kdysi Husákovi – to jest až do té doby, než EU potká nějaký sedmnáctý listopad, což si v tuto chvíli dost dobře nedovedu představit.

A konečně, český člověk může být spokojen. Máme v Bruselu další želízko v ohni! Pan Telička opět prokázal své kvality, dokázal si poradit v nouzi a bude hájit naše národní zájmy až do té doby, než zase nás potká nějaký sedmnáctý listopad. Což si dovedu představit daleko lépe.

17. září 2004