ARCHIV

Termiti, vraťte se…

Česká televize navazuje na své revoluční tradice, které se datují od prosince před třemi lety. Nyní se stal terčem její zásadní kritiky parlamentarismus. V pořadu Fakta byli čeští poslanci a senátoři přirovnáni k termitům. Paralela má leninské parametry. Vyhnat tu zkorumpovanou chásku. Ale čím ji nahradit?

O víkendu proběhl sjezd ČLK. Předznamenal jej střet prezidenta komory dr. Ratha s oponenty. Dr. Rath je výrazná postava: až bude jednou někdo tesat alegorickou postavu Drzosti, mohl by mu stát modelem. Hodlá si po lukašenkovsku nechat prodloužit mandát a zajistit volitelnost i po třetí v řadě - doba kolem vstupu do EU je totiž prý nejistá a ČLK potřebuje stabilní vedení. Lži dělí na zásadní (osvětimská) a nezásadní (ty ostatní). Nad těmi lze přimhouřit oko (zvlášť když lže prezident ČLK). Na kritiku svého majestátu reaguje trestními oznámeními.

Lékaři si svého bosse váží. Smetl nejprve zprávu vzpurné revizní komise a pak i komisi samu (podle něj to bylo „opoziční centrum“; pro opozici není v ČLK místa). Při hlasování o důvěře pak se ctí obstál (156 hlasů proti 72). Skoro stovka delegátů nehlasovala, řada z nich považovala volby za zmanipulované. Po této obrodě může komora plným právem změnit svou zkratku na ČLK(b). Dr. Rath přece získal většinu, nebo snad ne?

Přesto má ČLK při všech svých zvláštnostech daleko do jiného profesního společenství, Sdružení českých historiků. Ti coby držitelé vědecké pravdy o dějinách a strážci ideologické čistoty zahájili před časem tažení proti „ochotníkům“. Ochotníci jsou nejen uvnitř sdružení (jejich velmi, velmi málo, vím vlastně jen o jednom, proti němuž byla podniknuta spanilá jízda (zprávu o ní podal ve své rubrice E. Mandler), ale i vně. Tyto výpady historické policie mimo vlastní teritorium připomínají Rathova slova o tom, že lékařskou stávkou musí pacient trpět. Předseda Sdružení Pánek, věren své komunistické výchově, bojuje proti „sudetoněmeckému revanšismu“. Co se v mládí naučíš…

Parlament je sdružení lidí leckdy málo kompetentních a hodně chtivých. Ten náš se od jiných liší jen kvantitativně. Je však svázán formálními pravidly, je závislý na veřejnosti a může si ve skutečnosti dělat, co se mu zlíbí, v daleko menší míře, než různé vykutálené profesní organizace. To věděli už jeho různí fašističtí a komunističtí kritici, proto jím tolik pohrdali. Představme si, že bychom, jak je naším zvykem, na základě kolektivní viny, kterou tak pěkně postulovala ČT, nehodné poslance a senátory vyhnali a moc svěřili do rukou „občanské společnosti“ skládající se z profesních organizací jako ty dvě zmíněné. Svěřeni do péče dr. Ratha, pokud jde o zdraví fyzické, a pánů Pánka a Peška, pokud jde o zdraví duševní, volali bychom brzy: termiti, vraťte se, vše odpuštěno…

2. listopadu 2003