Vyvražděním k jednotězpět na článek Den české státnosti Čas od času se stane, že významnou politickou funkci obsadí historik. Je to tradice, táhnoucí se už od císaře Claudia. Státník takto disponovaný většinou dokáže obohatit přízemní politické myšlení o nevšední pohled, založený na vědomí dějinných souvislostí. Pěkným dokladem je sobotní vyjádření českého premiéra (rovněž profesí historika) na téma svatováclavská tradice. Vladimír Špidla se na rozdíl od svého kolegy Třeštíka českého knížete zastává. To, že platil Němcům, ještě nic neznamená, v neurovnaných finančních poměrech na prahu středověku platil kdekdo kdekomu. Kníže taky nebyl žádný třasořitka, o čemž svědčí skutečnost, že se svému bratru, když ho mordoval, zpočátku poměrně účinně bránil (kde se v našem holubičím národě bere ten kult řimbabů!). Podstatné však podle Špidly je, že 28. září není jen výročím světcovy smrti, ale taky dnem, kdy vzpomínáme jiné významné historické události, totiž vyvraždění Slavníkovců. A to znamenalo definitivní sjednocení českého státu. Premiér opatrně a shovívavě dodává, že si ovšem není jistý, zda právě toto měli čeští zákonodárci na mysli, když se rozhodli prohlásit 28. září svátkem české státnosti. Tradice, na niž Špidla upozornil, je bohatá. Po vyvraždění Slavníkovců následovalo vyvraždění Vršovců. Červená nit se pak táhne přes řadu podobných aktů až po první pražskou defenestraci, která otevírá slavné husitské období, na nejrůznější vyvražďování mimořádně bohaté. V druhé polovině patnáctého století se našim předkům podařilo uskutečnit několik pěkných pogromů. Atd. atd., nakonec dospějeme až k účtování se zrádnými sudetskými Němci v letech 1945-6 a logicky následujícímu účtování se zrádnou reakcí po roce 1948. Motivem těchto státnických činů a zároveň i jejich nutným důsledkem bylo vždy upevňování národní a státní jednoty. Potíž je jen, že slabším náturám může z takhle narýsované dějinné linie naskakovat husí kůže. A dostanou možná strach, zda náhodou na připodobňování premiéra ke Stalinovi a Berijovi přece jen něco nebude. Mladá fronta Dnes 2. října 2002 |