Rozbijeme si politický systém?

Na svůj článek Švejnarovo vítězství by znamenalo pohromu, který vyšel minulý týden v LN, jsem dostal řadu nesouhlasných reakcí. Protože věc považuji za mimořádně důležitou, vybral jsem si ze čtenářských dopisů dva, které se dotýkají podstatných věcí. Zde reagují na ten druhý. Jelikož jsem se s autorem dopisůu nedomluvil na jeho zveřejnění, neuvádím jeho jméno. Cituji pouze podstatnou část.

Píšete, že volba Jana Švejnara by byla pohromou a popisujete mechanismus, jak by se takovou stala. Váš popis předpokládá, že ODS je vlastně už v rozkladu a jedna kapka, možná dost malá, protože funkce prezidenta opravdu není exekutivně příliš významná, jedna malá kapka tu stranu položí. Když to čtu, zdá se mi, že se ze mne stává rukojmí konstruktivního přístupu. Upřímně řečeno, nelpím na jakémkoli prezidentu a pro mě za mě může být klidně znovu zvolen VK, ale proč s tím mám být jaksi povinně spokojen jen proto, že to zachrání stabilitu ODS. A teď ta otázka: Copak nemám jako volič právo chtít po nejvýznamnější straně posledních skoro dvaceti let jakousi základní zodpovědnost vůči státu, zodpovědnost, s níž by si případně ti rozpolcení hoši řekli: Nedá se nic dělat, ale přece tuhle republiku nepotopíme pro tuhle víceméně vedlejší věc? A proč by nebylo možné naznačit kolegům v koalici něco jako: Dobře, kamaráda jste nám za prezidenta nezvolili, ale to bylo vaše ústavní právo a teď, protože naše koalice je pořád nejlepší z možných, pojedeme dál, nebudeme si dělat naschvály a těch pár momentíků, kdy pro naše skvělé vládnutí potřebujeme prezidenta nějak asi taky zvládnem, protože on na tom Hradě stejně nesedí úplnej vůl, tak co?

Tak, jak popisujete ODS to vypadá, že nějaká tamní frakce potřebuje záminku k rozkolu a nezvolení by se jí hodilo. A dělá dusno. A co je mně, průměrnému člověku, do lidí, kteří proti mému prospěchu dělají dusno tam, kde se dělat nemá?

A moje reakce:

Nemyslím si, že je ODS v rozkladu a že stačí kapka, aby ji položila. Myslím si, že ODS nastoupila za Topolánka váhavě, neohrabaně a nedůsledně cestu k jakémusi polepšení. Bohužel je teď někde na půl cesty. To je velmi riskantní okamžik, zejména proto, že se tohle úsilí zřejmě uvnitř strany setkává s velkým odporem.

Proč je třeba „držet stabilitu“ ODS? Pokud se ODS rozpadne, vzniknou nejspíš dvě strany slabší a ještě sterilnější něž Klausova ODS a US v roce 1998. České politické spektrum tvoří nyní zleva doprava ODS, KDU-ČSL, zelení (vyplňují neuměle díru po ODA, US-DEU a hlavně někdejším dávném OH), ČSSD a KSČM (vlastně extremistická strana s levicovým mimikry, její partneři ji ovšem chápou jako levicovou). V minulosti se ukázalo, že ČSSD a KSČM jsou dost silné na to, aby dohromady získaly výraznou většinu ve volbách. Za Špidly se ČSSD užší spolupráci s komunisty vyhýbala, za Paroubka fungovala neformální skrytá koalice, která si bez námahy prohlasovala vše, co potřebovala. Zároveň je zjevné, že ODS bude sotva kdy schopná získat v PS sama absolutní většinu, ba co víc, že ji zcela jistě nedokáže získat ani v koalici s KDU-ČSL (odhlížím teď od toho, že lidovci mají navíc své vnitřní problémy a nebývají vždycky spolehlivým partnerem). Tandem Paroubek – komunisté tuto dvojici hladce převálcuje. Dnešní vratká a slabá koalice mohla vzniknout jen díky tomu, že se do Sněmovny dostali zelení, pro něž byla (až do prezidentské volby) nepřijatelná jakákoli spolupráce s komunisty. Jen občanská a křesťansky orientovaná pravice a levý střed dohromady mají nějakou šanci čelit paroubkovcům a komunistům. Pokud by se ODS rozpadla na dvě menší strany nebo nějak výrazně oslabila, octne se Paroubek v neobyčejně výhodné situaci – bude si moci z té tříště malých nekomunistických stran vybírat s tím, že vždycky bude mít v záloze komunisty, aby jimi mohl ty ostatní vydírat. Takto deformovaný politický systém s prakticky zničeným občanským křídlem bude velmi stabilní, zvlášť v mezinárodně politické situaci, která mu nahrává (obdobná situace už je na Slovensku a velmi ji přivítá Rusko, které si ve střední Evropě znovu nárokuje opozici hegemona). Je otázka, zda ta situace bude vůbec zvratitelná. Proto v současné době na stabilitě ODS velmi záleží. Nedělejme si iluze, zvolení Švejnara prezidentem, jakkoli je funkce nepříliš významná, bude výrazným Paroubkovým úspěchem, ale taky výrazným příspěvkem k destabilizaci našeho politického systému, respektive k jeho krajně nežádoucí stabilizaci.

3. února 2008