Švejnarovo vítězství by znamenalo pohromu

Představa, že by komentátor měl popisovat politické dění z odstupu a nestranně, asi tak, jako pozoruje entomolog hemžení v mraveništi, je nesmyslná. Nejde to už proto, že každý občan je aspoň cípečkem do politiky zatažen a nemůže se na ni dívat jinak, než z toho hlediska, nakolik je prospěšná pro českou společnost a pro něho samotného. Je to legitimní, a kdo předstírá, že se z těchto vazeb dokáže vyvlíknout, dělá si iluze.

Z tohoto hlediska je třeba se dívat na zápas o prezidentskou funkci. Sama o sobě není příliš významná – doposud se vždycky ukázalo, že když si premiér postaví hlavu, prezidentu nakonec nezbude, než se s větším či menším brbláním stáhnout. Může mu nanejvýš komplikovat život.

Volba má ovšem taky symbolický význam. Švejnarovo zvolení bude porážkou zároveň Václava Klause i ODS. Splní se tak dlouholetý sen lidí soustředěných kolem Václava Havla. Dosavadní pokusy byly vesměs neúspěšné. Problém je, že na úspěch tohoto druhu je už pozdě. Nejen že porážka Klause a ODS bude zároveň vítězstvím Paroubkovy a Rathovy ČSSD a KSČM (velká cena za pozdní triumf!). Dnešní ODS a Klaus už dávno nepředstavují monolitní blok, válcující českou politiku. Mezi předsedou a čestným předsedou strany existuje přirozené napětí. Topolánek podnikl - už vytvořením koalice a složením vlády - sice nedůsledné a neohrabané, ale zřetelné kroky k přemostění propasti, která se uvnitř občanského politického tábora otevřela „sarajevským atentátem“. Jeho politika je jiná, než byla ta Klausova. Otázka, zda to dělá z nezbytí či z přesvědčení, je irelevantní. Zároveň bohužel platí, že kritický okamžik pro špatnou politickou stranu je, když se zjevně hodlá polepšit – kdekdo hledí toho zneužít. Není to prozíravé.

Paroubek svou politikou jako první prolomil nepsané tabu polistopadové politiky, rok vládl s podporou komunistů a chystá se to opakovat (komunistická strana se přitom mj. hlásí ke své minulosti s výjimkou „excesů“ z padesátých let). Propachtoval oblast zdravotnictví mocenské klice, která předtím ovládla lékařskou komoru i lékařské odbory. Tak vznikl precedens k novému a nedemokratickému uspořádání dalších oblastí života společnosti na korporativním principu. Netají se záměrem „regulovat“ svobodu slova podobně, jako to nyní dělá na Slovensku jeho přítel Fico. Zahraničněpoliticky usiluje o uvolnění vazeb na USA a „politiku všech azimutů“, tj. otevřenou na východ. Dělá to v okamžiku, kdy se Rusko opět hlásí k imperiální politice a osobuje si právo vměšovat se do bezpečnostních záležitostí svých bývalých kolonií (tedy i ČR). Na okraj podotýkám, že na tom na všem není nic specificky sociálnědemokratického.

Pokud v této situaci vyhraje prezidentskou volbu Klaus, bude to znamenat zachování statu quo. Tvrdit, že v druhém období už nebude muset brát žádné ohledy, je nepřesvědčivé, nebral je ani dosud a nebylo mu to moc platné. Je čitelný a vypočitatelný. Hysterická kritika EU i popírání globálního oteplování nadělá nanejvýš něco ostudy navíc má jakýsi malý reálný základ. Jeho vítězství bude znamenat úspěch pro Topolánka a posílí jeho pozici ve straně. Bude moci pokračovat v politice, která se ve srovnání s tím, co dělal a slibuje dělat Paroubek jeví jako relativně lepší a odpovědnější.

Pokud vyhraje Švejnar, vyvstává otázka, jak dokáže komunikovat s celým politickým spektrem včetně ODS. Zvítězí díky masivní podpoře ČSSD a KSČM. Lidem, kteří ho podporují, nejde jen o odstranění Klause, ale i o eliminaci ODS. Je to podobné válečné a poválečné politice Edvarda Beneše vůči agrárníkům: nebyla to ideální strana, ale její zbourání znamenalo zbourání vyváženého politického systému. Nepochybuji, že by Švejnar takovou politiku dělat nechtěl – ale obávám se, že by mu nic jiného nezbylo. Švejnarovo vítězství bude porážkou Topolánka. Povede ke sporům a štěpení v ODS a ještě víc oslabí pozici jeho vlády. Tato politika nevede k přemostění propasti, která se vytvářela (nepochybně i vinou Klause a ODS) do roku 1997, ale k jejímu prohloubení. Je těžké nevidět za ní jakousi malichernou mstivost.

Je pravda, že Klausovo vítězství by neznamenalo konec problémů. Jeho porážka by zprostředkovaně vedla k jejich dramatickému rozmnožení. Naštěstí, jak se zatím zdá, není Švejnarův úspěch příliš paravděpodobný.

Lidové noviny 28. ledna 2008