Co týden dal

Čtvrtek 1. března: Ministři školství EU dnes začínají jednat o jednotných učebnicích dějepisu. Řekl bych, že na to je trochu brzy. Kdosi přirovnal informační hodnotu toho, co pravděpodobně vznikne, k tomu, jak vypadají bankovky Euro ve srovnání s (bývalými) bankovkami národních měn. To sedí: po odstranění všech kontroverzních momentů zbudou jen prázdné řeči bez informační hodnoty. Daleko důležitější je dozvědět se o tom, co si o nás sousedé myslí, a zamyslit se nad tím, není- li na tom třeba trochu pravdy. Nejsem odborník na cizí učebnice dějepisu, vycházím jen z toho, co píšou v Právu: že v německých a rakouských učebnicích jsou „nezřídka“ negativně vnímána taková období českých národních dějin, jako husitství, národní obrození a vyhnání českých Němců. Počítám, že hlavně v prvních dvou případech to nebude v těch cizích učebnicích takové „černobílé“, ale i kdyby bylo: že se husitská vojska velmi často dopouštěla činů, jež byly i z hlediska tehdejší drsné doby chápány jako ukrutenství, je nepochybné, sotva se ale dá husitství redukovat jen právě na toto. Pokud jde o hodnocení národního obrození, rozumný našinec asi i poté, co bez hysterie vyslechne názory druhé strany, setrvá na svém (pozitivním) hodnocení. A v záležitosti vyhnaných Němců mají naši sousedé nepochybně pravdu. Konečný úsudek si musí člověk udělat sám a taky za něj zodpovídá. Komise v Bruselu to za něho nerozhodne. Zvlášť pokud to bude komise jednotlivými státy opuncovaných historiků.

„Nechápu, jak člověk, který byl ministr zahraničí a předsedou Valného shromáždění, může být šiřitelem drbů po hotelích“, prohlásil v souvislosti s posledním komickým extempore Jana Kavana ministr Kalousek. Já spíš nechápu, jak mohl být šiřitel drbů po hotelích ministrem zahraničí a předsedou VS OSN (i když to druhé je mi o poznání pochopitelnější, předsedou VS OSN může být kdekdo). Podle Jiřího Paroubka, který Kavana rovněž ostře kritizoval, byl Kavan ovšem „výborným ministrem zahraničí“. To je znepokojivá informace o Jiřím Paroubkovi, totiž o tom, jak by vypadala zahraniční politika, kdyby se chopil vládních otěží.

V souvislosti s přípravou vládní nóty USA ohledně zřízení radarové základny (nóta je prý již hotova) píše Právo: „Parkanová přiznala, že lidé, v jejichž blízkosti by základna měla vyrůst, mají obavy ze zdravotních rizik“. Formulace je pozoruhodná hned ze dvou hledisek. Za prvé „přiznala“: dlouho zatvrzele zapírala, mlžila a kroutila se, ale nakonec jí před (naším, to tam ovšem nestojí, ale samo od sebe se to nabízí) tlakem nezbylo, než přiznat barvu. A za druhé: lidé „mají obavy ze zdravotních rizik“. Ne tedy „budou vystaveni zdravotním rizikům“. V době vynálezu železnice měli „lidé“ obavy, že člověk není schopný přežít rychlost osmdesáti kilometrů v hodině. Kdyby se na ty obavy dalo, jezdili bychom dodnes tak nanejvýš koňkou. Jde o to, nakolik jsou ty obavy opodstatněné, neopodstatněné obavy je třeba rozptýlit a nic víc.

Místopředseda KDU-ČSL Macek píše v MfD o „očarování Klausem“. S řadou jeho kritických výhrad bych souhlasil, ale nic se nemá přehánět. To, že Klaus v době normalizace „selhal“, není pravda, nýbrž pouhá pomluva. Klause vyhodili z Ekonomického ústavu ČSAV a pracoval pak jako úředník na pobočce ČSOB. Jsou všichni úředníci poboček ČSOB hodni opovržení? Já jsem pracoval patnáct let jako programátor v jednom státním podniku. Pokud by o mně někdo napsal, že jsem proto selhal, budu litovat pouze toho, že můj nynější zdravotní stav mi do budoucna už nejspíš nedovolí rozbít mu hubu. Na řečnickou otázku „znáte rodinu, která nepřišla o peníze v „čistě tržních“ fondech, bankách či kampeličkách?“ odpovím, že se v mém širokém dalekém okolí nikdo takový nepohybuje. Souvisí to patrně s tím, že normální český člověk na holuby na střeše příliš nedá, spokojí se s Českou spořitelnou, privatizačním fondům příliš nedůvěřuje, i když slibují jistotu desetinásobku, kupony investoval do osvědčených firem, o kampeličkách ani nemluvě. Také závěrečná reklama na Tomáše Halíka nepůsobí od místopředsedy KDU-ČSL důvěryhodně. Nejsem katolík, ale na základě několika zcela náhodných zkušeností jsem dospěl k závěru, že jako „duchovní pastýř“ je profesor Halík muž na svém místě. Pokud bych si však (v plebiscitu při volbě prezidenta) musel vybírat mezi ním a Klausem, budu na sebevraždu.

Vrchní soud v Olomouci zamítl po odvolání rozsudek nižší instance, že se expředseda KSČM Grebeníček má omluvit aktivistovi Janu Šinágovi za to, že jej na mítinku KSČM označil za primitiva. Podle LN to soud zdůvodnil tím, že Grebeníček nehovořil sám za sebe, ale za KSČM. Tomu nerozumím: prohlásil snad na té prvomájové akci: „Ve jménu KSČM Vás prohlašuji za primitiva“? To by si snad i v takové straně, jako jsou komunisté, musil nechat potvrdit od nějakého stranického orgánu (v KSČM tak ovšem může nepochybně učinit i dodatečně).

Pátek 2. března: Útvar pro odhalování organizovaného zločinu se zabývá výroky komunistického předsedy Filipa o tom, že se jeho strana má postavit do čela revolučního procesu (bude-li nějaký). Filip v té souvislosti prohlásil: „Pojem revoluce neznamená násilí.“ To je povzbuzující. KSČM připravuje sametovou revoluci.

Jiří Paroubek znovu uklidňuje veřejnost: „Projev (pana Filipa) byl zřejmě myšlen dovnitř KSČM, obdobně jako za první republiky, když na 1, máje sociální demokraté hovořili o třídním boji a pak celý rok ne.“ Nechápu, proč by skutečnost, že pan Filip mluví „dovnitř KSČM“ musela nutně znamenat, že kecá.

Aniž bych chtěl jakkoli zpochybňovat nároky dr. Altnera, musím znovu upozornit na to, že politická strana není podnikatelský subjekt a nelze se jí tudíž jednoduše zbavit tak, že se pošle do konkursu. Strany se lze zbavit jen tím, že ztratí voličskou podporu (to platí taky o komunistech). Jiný postup znamená destrukci politického systému, navíc nesenou nekalými postranními úmysly. Problém je v tom, že v době rozvoje kapitalismu bez přívlastků nebylo u nás politickým stranám podnikat (a tedy i vlastnit nemovitosti, s nimiž se podnikat dá) zakázáno. Existence politických stran je v zájmu demokratického státu a měly by proto žít kromě podpory členstva z podpory státu. A to je vše.

„Obsese archivy státní bezpečnosti nemusí vůbec pomáhat pochopit, jak to v našem socialismu většinově fungovalo. Proto tvrdím, že politici nemají co muvit historikům do jejich řemesla.“ Pan Zaorálek se zjevně přimlouvá za řešení, které se tak osvědčilo v případě sudetoněmeckého problému. Politicky choulostivá otázka se neutralizuje tím, že se svěří skupině vláděvěrných a vládou podporovaných historiků, kteří ji zacementují do „vědeckého“ hávu. A k „vědeckosti“ má česká veřejnost již od dob „vědeckého komunismu“ pověrčivou úctu. Jediný problém je v tom, že na rozdíl od sudetoněmeckého problému, jímž se cítili být zasaženi skoro všichni („přijdou a všechno nám vezmou“) byla spolupracovníky StB výrazná menšina národa. S příliš masovou podporou tedy pan Zaorálek v tomto případě počítat nemůže.

Náměstek polského ministra zahraničí Waszczykowski prohlásil (cituji dle LN): „NATO už není ideálním spojencem vůči hrozbě obnovy ruského impéria. Obáváme se, že kdyby došlo k nějakému konfliktu v Evropě, tak už by (NATO) nebylo s to reagovat.“ No tom něco je. Ruské impérium sice netřeba obnovovat, protože ve zmenšené podobě existuje dodnes, jen teď právě neznamená pro přilehlé oblasti bezprostřední hrozbu. Díky dlouhodobě malicherné politice západních zemí vůči Německu (a posléze nechutnému vyvádění postkomunistického Polska a Česka) se Rusům už za Schrödera podařilo Němce navnadit na spolupráci, která NATO perspektivně oslabí (viz užněmecká kritika protiraketové základny v ČR a Polsku). Rusové s Německem nejednají šedesát let po válce jako s poraženou zemí a spojencem druhého řádu, ale jako s významným partnerem. Pan Waszczykowski, Vondra ad. mohou za oslabení NATO děkovat sami sobě.

Sobota 3. března: Budova Národní knihovny na Letné bude postavena podle projektu britského architekta Jana Kaplického. Bude vypadat jako ten bunkr, co ho obývají teletubbies. Doufejme, že personál bude podle toho stylově oblečen, jen jeho IQ a artikulační schopnosti by měly být o něco větší. Kdosi prohlásil, že na stavbě by mělo být trochu vidět, k čemu má sloužit. To se moc nepovedlo. Uprostřed konvenční městské nástavby bude působit jako pěst na oko. Jediné, co ji trochu „normalizuje“, je vzdálená podobnost cirkusovému stanu – za totáče bývala Letenská pláň oblíbeným útočištěm pro četné hostující cirkusy.

Místopředseda zelených Liška se vrátil z návštěvy USA a signalizuje, že pokud jde o radarovou základnu, bude mít Topolánek s jeho stranou velké problémy. Věc totiž není tak žhavá, je třeba vyčkat. Vhodný okamžik pro zahájení výstavby bude odpálení první íránské rakety (vlastně jeképak íránské, odpálí ji kdosi, neví se kdo, odkudsi, neví se odkud, a přihlásí se k tomu dodatečně „Brigády revolučního džihádu“. OSN je pak rozhodně odsoudí, Čína a Rusko se zdrží hlasování. To už ovšem bude z naší stověžaté matičky jedna velká díra. Vsadil bych se, že pan Liška bude v té době studovat ve Washingtonu rizika případné americké pomoci a vyhne se tak nepříjemným následkům.

Konzulát USA vydal strop ze 16. století, hlásá titulek v Právu a vyvolává představu, že strop byl demontován, naložen na valník, dopraven na pražský Hrad a na nádvoří předán slavnostně všemu pracujícímu lidu. Ve skutečnosti Američané jen odstranili omítku, kterou jej kdysi nechala zakrýt známá agentka amerického imperialismu Marie Terezie.

Exprezident Havel se, jak se ostatně dalo čekat, zastal expremiéra Tošovského (poškorpili se kdysi, ale nezbývá mu, než ho považovat za svého člověka, vždyť on ho přece premiérem jmenoval). V té souvislosti prohlásil, že Tošovskému „jacísi novináři odejmuli“ lustrační osvědčení. Pan Havel pobývá už dlouho mimo vlast a chybí mu přesné informace.

Podle odborníka na ekologii Jiřího Hanzlíčka (rovněž v dnešním Právu) mají protijaderní aktivisté v temelínské elektrárně „dosud dobře utajenou pátou kolonu“. V té souvislosti považuje za nutné přešetřit, „zda šlo o skutečnou ostudu či nedbalost, nebo o další zřejmý úmysl“ (jedná se o technickou závadu, která proběhla právě v době návštěvy kancléře Gusenbauera). Jsem sice přívrženec jaderné energie a protijaderné „aktivisty“ nemohu ani cítit, ale tohle je na mne trochu moc. Podobné psaní bylo v Právu v módě někdy před pětapadesáti lety. Sabotéry je zjevně třeba dopadnout, přimět osvědčenými prostředky k přiznání, odsoudit a zpopelnit.

Pondělí 5. března: policie zadržela tři muže, kteří se prý pokoušeli uplatit hlavní svědkyni v případu vicepremiéra Čunka, aby změnila výpověď v Čunkův prospěch. Nemohu si pomoci, ale celá věc mi připadá čím dál tím podezřelejší. Je přece zjevné, že paní Urbanová je proti Čunkovi natolik zaujatá, že svou výpověď nezmění ani náhodou. Navíc by tím způsobila sama sobě nemalé problémy. Nemohu uvěřit tomu, že by Čunek, resp. jeho advokáti byli takoví idioti, aby se o něco podobně absurdního a beznadějného pokoušeli. Kromě toho - nejsem právník a v téhle věci se dám rád poučit, ale nebylo by takové ovlivňování svědků důvod, proč vzít Čunka do vazby? A nejde někomu právě o to? Jinak celá záležitost nepochybně skončí špatně: Čunka nakonec k rezignaci donutí, a potom už se klidně může ukázat, že je nevinný nebo že se jeho vina nedá prokázat: bude mu to platné jako mrtvému zimník.

Veřejnoprávní ČT předvedla diskusi podle svého gusta: v nedělním poledním sporu o americkou radarovou základnu zastupoval vládu Alexandr Vondra a zezadu mu podrážel nohy poslanec Liška. Vondra si to bohatě zaslouží za vyčůranost, kterou kdysi projevil ve vyjednávání česko-německé deklarace. Měl to v téhle debatě těžké a nebyl přesvědčivý. (Proč není např. vláda schopná dodat starostům v Brdech úplně všechny, detailní odborné informace o provozu radarů obecně a radarů typu toho amerického, který tam má být postaven, zvlášť?) Proti této komické dvojici, která se dokázala navzájem neutralizovat, stál jednotný rudý blok (Zaorálek – Filip). Debatu moderoval pan Moravec zhruba se stejnou nestranností, jako když mu kdysi do duelu s Paroubkem nepřišel Topolánek a on si pak s Paroubkem notoval jako Jeník s Mařenkou v duetu z Prodané nevěsty. Zvlášť účinně stíral amerického imperialistu Grabera, když se mu dotyčný pokoušel vysvětlit, že to, co říká ředitel americké Agentury pro protiraketovou obranu, není rozhodnutí americké vlády. Zaorálek zase má Američany rád, ale nechce jednat s dnešní vládou, počká si, až mu dobrý americký lid zvolí vládu podle jeho gusta. Virtuozní kousky nechutné vyčůranosti předváděl Michael Kocáb: my neznáme názor demokratů a americké veřejnosti (nótou se na ČR obrátila legální a legitimní americká vláda) a proto prý pravděpodobně odpovídáme Pentagonu. Ovšem, Pentagon je u nás už šedesát let symbolem všeho zla. Jenže nóta není Pentagonu, ani firmy Halliburton, jak se pokoušel veřejnosti namluvit Zaorálek, ale vládní. Díval jsem se první hodinu, pak jsem usoudil, že není nutné se nechat zbytečně mučit. Podle agentury STEM je dnes 70% populace proti radaru (CVVM předtím tvrdila, že 61%). Pokud vláda bude přesto rozhodná, prokáže odvahu. Jsem hluboce přesvědčen, že na žádnou odvahu nemá. Naznačil to už Vondra řečmi o tom, že vlastně o nic nejde, že řeknou ano jen pro zahájení jednání, že tím není řečeno, jak jednání dopadnou atp. Jak všechno dopadne, je v tuto chvíli už jasné. Špatně. Všechno v téhle zemi dopadne nakonec špatně.

V té souvislosti je třeba zaregistrovat návrh exředitele Primy Dvořáka, aby tzv. veřejnoprávní média (ČT. ČRo, ČTK) byla postátněna, byly zrušeny jejich rady a podléhala by nadále ministerstvům nebo Českému telekomunikačnímu úřadu. Proč ne, v nejhorším případě by se nic moc nezměnilo. O moc horší už to snad ani být nemůže. Ať se to, co se dnes provozuje jako pokoutní chytristika, dělá aspoň zjevně.

V recenzi na americký film o válce v Tichomoří píše v Právu Michal Procházka mj.: „Eastwoodovy filmy jsou dojemnou a zdlouhavou rozpravou o válce, v níž proti sobě stojí pekař a cukrář a všichni. Kteří nemají důvod se nenávidět, kdyby je do největší tragédie v dějinách lidstva nevehnalo šílenství vlád.“ Těší mne, že pan Procházka sdílí tezi o imperialistickém charakteru druhé světové války, v níž jedni byli za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou. Zastávali ji naši slovanští bratři z východu, než se jim kamarád Hitler nečekaně zakousl do zadnice. Počítám, že v jejich případě pan Procházka asi dělá výjimku (Stalinova „vláda“ nebyla šílená, šlo přece o „Velkou vlasteneckou válku“).

Pražský biskup Československé církve husitské Bican (člověk se neubrání, aby si nevzpomněl na slavného fotbalistu) zůstane ve funkci, přestože, (ač ženatý, jak zdůrazňují jeho odpůrci v církvi) nabízel milostné hrátky jakémusi mladíkovi, kterého předtím odvrátil z cesty hříchu; navíc se to pak pokoušel zatlouci. Pan biskup je kromě toho ještě evidován jako spolupracovník StB (v tom ale nebude nejspíš v husitské církvi úplnou výjimkou). K jeho suspendování bylo třeba 60% hlasů na diecézním shromáždění. Husitskou církev považuji za organizaci směšnou a nepříliš důvěryhodnou, nicméně nešťastných duchovních, kteří byli na shromáždění přehlasováni a pak se za to veřejně omlouvali, je mi upřímně líto.

V Mladé frontě Dnes uveřejnili fotografie z leningradské „protiputinovské“ demonstrace, přičemž pod snímkem rozvinutých vlajek Národně bolševické strany je text: „Jako za revoluce, Demonstranti mávají vlajkami se sovětskými symboly.“ Vlajka je přitom zjevně inspirovaná vlajkou Ttřetí říše, jen místo hakenkrajce je tam černý (!) srp a kladivo. Vzhledem k tomu považuju tvrzení o sovětských symbolech za poněkud neúplné.

Úterý 6. března: Jak se zdá, Topolánek se nedočkal v Bruselu žádného závazného slibu, že by se americká radarová základna v ČR mohla v budoucnu stát součástí nějakého aliančního nebo dokonce evropského obranného systému. Aliance hodlá o problému vlastního protiraketového systému „v nejbližší době“ rokovat, jinak vybudování základny v ČR je věcí dohody mezi ČR a USA. Podle Práva napadl plán na vybudování protiraketové obrany lucemburský ministr zahraničí Asselborn jako, cituji, „hrozbu, která by mohla vyvolat napětí ve vztazích s Ruskem“. „Je pro mne nepochopitelné, že po konci 20. století a pádu Berlínské zdi by kdosi mohl zase spustit eskalaci“. Až nás Rusové napadnou, bude se lucemburská vláda nejprve zabývat otázkou, zda případná pomoc nevyvolá napětí ve vztahu s Ruskem a nespustí eskalaci. Jediné štěstí je, že pomoc Lucemburska nás zrovna nevytrhne. Ministr též prohlásil: „Tady je třeba Polákům a Čechům pomoci v tom, jak mohou prokázat solidaritu s evropskou pozicí“. To je drzost, nad níž se tají dech. Kdyby ČR byla země jak se patří, pomohla by panu ministrovi tím, že by mu podala nějaký praktický důkaz toho, jak může být nebezpečné strkat nos do cizích věcí.

Horší je, že (zase podle Práva) nadcházející Summit Unie v Bruselu se protiraketovou základnou bude zřejmě zabývat jako ústředním tématem. Na nebezpečnosti projektu se v Německu shodne SPD s liberály a CSU. Vypadá to, že se přidá i Rakousko, Temelín mu zjevně už připadá jako slabé téma. Vzniká jakási mnichovanská koalice, která se ovšem těší mocné podpoře i u nás doma. Hlavně nevyvolávat žádné napětí!

V Česku vznikla iniciativa, která údajně požaduje, aby v ČR byla zřízena nikoli radarová stanice, ale přímo protiraketová základna. To je snad zbytečné ve chvíli, kdy nás už USA žádají o zřízení radarové stanice a kdy i proti tomu je 70% lidí. Proč těch zbývajících 30% ještě rozdělovat? A kromě toho je to hysterické. Když chce někdo v téhle společnosti prosadit něco kloudného, musí si zvyknout na to, že bude v menšině.

Katolická církev si ve své bezmezné drzosti chce nechat vybavení katedrály sv. Víta. Houbeles, všechno, od oltáře, po kostelníkovy papuče patří teď pracujícímu lidu zastoupenému Správou Pražského hradu. Klaus by měl v tom smyslu vydat nějaký prezidentský dekret. Kardinál Vlk není ochoten katedrálu vydat (Nejvyšší soud vrátil případ obvodnímu soudu k rozhodnutí), místopředseda NS Kučera tvrdí, že rozhodnutím NS jsou zrušeny všechny předchozí rozsudky, které katedrálu přiřkly církvi. Klausův komorník Jakl očekává, že další jednání povede k rychlému a hladkému předání katedrály, pro jistotu tam už postavili policajty. Bylo by dobré tam ještě dovézt ten transportér, co kdysi hlídkoval před Svobodnou Evropou, pokud ještě drží pohromadě.

V pětašedesáti českých městech se údajně spojila ODS s komunisty, aby se prosadila ve vedení města. Jde o to, že odhlasovali účast zástupců komunistů v radě (ne že by přímo podepsali koaliční smlouvu). Paroubek ostatně na celostátní úrovni taky nechtěl koalici, jen komunistickou podporu. Půjde-li to takhle dál, budeme v příštích volbách do PS rozhodovat o tom, povládne-li nám KSČM ve spolku s ČSSD nebo s ODS.

Martin Komárek píše v MfD, že se Čunkův případ podobá tomu Grossovu. To je pravda jen z části. Čunek (trochu podobně jako Gross) nedokázal zatím přesvědčivě vysvětlit, kde se na jeho účtu vzalo těch 500 000 Kč (resp. vysvětlil to postupně několika způsoby). Gross si ale strýce Vika vymyslil a rozjel tím celou tu surreálnou vysvětlovací akci. Nevěřím tomu, že by si Čunek byl vymyslil ty tři „podpláceče“. Ale někdo si je vymyslil, jistě.

Středa 7. března: „Nejvyšší soud dal církvi přes prsty“, hlásá vítězný titulek v Právu. Skoro se mi chce vypsatv soutěž o nejlepší ilustraci k tomuto konstatování ve stylu Dikobrazu z padesátých let (Kukryniksy, Lev Haas, Antonín Pelc ad.). Je příznačné, že Právo nepíše „katolické církvi“, nejspíš proto, že ty ostatní jsou „hluboko pod prahem jeho rozlišovacích schopností“. Mluvčí Nejvyššího soudu v souvislosti s případem prohlásil: „„Rozsudek Nejvyššího soudu je vykonatelný v okamžiku, kdy nabyl právní moci. Té nabývá dnem doručení. Pokud některá ze stran rozsudku neuposlechne, pak druhé straně dává zákon nástroje, jak se svého práva domoci.“ Nejlepší bude, když pan prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil nechá katedrálu obsadit Hradní stráží. Poté se tam budou moci konat mj. i diskuse CEP a on je bude moderovat od oltáře. Druhá možnost je poslat tam policejní těžkooděnce a zpupné preláty zmlátit na hromadu. Ať žije volná myšlenka!

Kardinál Vlk prý (zjevně při jednání o předání katedrály, ze zprávy Práva to není jasné) na otázku, proč katolická církev nemůže předat inventář kostela, který je podle ní jejím majetkem, státu k užívání, odpověděl „kdo nás k tomu může donutit“. Já zase nechápu, k čemu pan Klaus potřebuje např. oltář? Nejsem katolík, ale do toho kostela jsem se čas od času docela rád podíval. Už jako dítě. I tu stovku bych byl teď ochoten za to zaplatit. Proti tomu, aby ho katolíkům znárodnili, můžu jen psát (zatím se to ještě smí, aspoň na internetu). A zároveň se svatosvatě zavazuju, že dokud bude patřit panu Klausovi, tak do něj nevlezu.

Zdá se, že pokud někdo aféru Čunek rozvířil, teď to trochu přepískl. Soudný člověk nemůže věřit tomu, že by p. Vaškůje ad. poslal za paní Urbanovou on. Pokud jde o předání údajného úplatku před pěti lety, je pozoruhodné, že si paní Urbanová pamatuje, kdy přesně (v kterou denní dobu) se Čunek o úplatku zmínil, a že zároveň argumentuje: „když mají důkazy že nebyl ve Vsetíně (ten den, bd), proč by měli snahu přesvědčit mě, abych změnila výpověď, a dokonce mi nabízeli úplatky?“ Milá paní, napřed budete muset dokázat, že ty lidi za Vámi poslal Čunek, čemuž třeba já ani trochu nevěřím, nebo že to udělal pan Vaškůj z vlastní iniciativy ve snaze pomoci dobré věci (podobně jako údajně pan Simkanič v případu expremiéra Grosse), čemuž např. já věřím ještě méně. Taky byste měla vysvětlit, proč jste se s těmi lidmi vůbec scházela. V tomto smyslu se mi čím dál tím víc zdá, že případ Čunek je negativ případu Gross a že někdo intrikuje, aby ho dostal do vikovsko-rodovsko-simkaničovské podoby.

Podle průzkumu BBC, provedeném v 27 zemích, mají nejhorší vliv na světové dění Izrael, Írán a USA, nejlepší Kanada, Japonsko a EU. Průzkum proběhl v 27 zemích, a sice v Argentině, Austrálii, Brazílii, Kanadě, Chile, Číně (!), Egyptě, Francii, Německu, Velké Británii, Řecku, Maďarsku, Indii, Indonésii, Itálii, Keni, Libanonu, Mexiku, Nigérii, na Filipinách, v Polsku, Portugalsku, Rusku, Jižní Koreji (v Severní ne, proč?), Turecku, Spojených arabských emirátech a v USA. Jak vidno, nemáme se čeho bát: až nás Izrael v alianci s USA přepadne, Kanaďané a Japonci nás ubrání (o schopnostech mnichovanů z EU vůbec někoho bránit si dovoluji pochybovat natolik, že je tu raději ani neuvádím).

Karel Steigerwald útočí v MfD v rumcajsovském duchu na „pány“. Páni jsou jednak sociální demokraté, jednak zrádní preláti, kteří nám chtějí uloupit katedrálu. Když penzista zatkne pomocí plynové pistole lupiče, píše pan Steigerwald, došlápnou si na něho muži zákona „pěkně zostra“. Když kardinál Vlk přirovná tahanici kolem katedrály ke komunistickému teroru, neděje se nic. Správně by ho nejspíš měli zavřít. Přirovnání ke komunistickému teroru je ovšem přehnané: tenhle stát zatím naštěstí na žádný teror nemá. Co z článku plyne? Až bude pan Steigerwald příště brojit proti pohádkám typu Rumcajs a Krakonoš, je to třeba brát tak, že si dělá ze čtenářů srandu.

Čtvrtek 8. března: Předseda KSDU-ČSL Čunek tvrdí, že v den, kdy měl přijmout úplatek, byl ve Zlíně na jakémsi mecheche s tehdejší (Zemanovou) vládou. Zeman se nechal slyšet, že se na Čunka nepamatuje, a v tomto případě mu je třeba výjimečně věřit, že nekecá – jak by si to mohl pamatovat. Policie se pídí po Čunkovu cestovním dokladu - cestovní doklad na ten den není údajně vypsán přesně. Cestovní doklady pana Čunka sestavovala jeho sekretářka Marcela Urbanová. Příběh pana Čunka začíná připomínat americký thriller.

Podle agentury STEM považuje jen 44% respondentů církve za užitečné instituce. A jen 45% dotázaných odpovědělo kladně na otázku „Myslíte si, že by se měl církvím vrátit bývalý majetek tak, aby mohly bez problémů vyvíjet svoji činnost?“ Z toho se dá usoudit, že většina lidí je toho názoru, že církve mohou sice vyvíjet svoji činnost, ale nikoli bez problémů.

Dnes se u sociálních demokratů, komunistů a přítelkyň šimpanzů bonobo slaví MDŽ. „Proč MDŽ?“, ptá se a zároveň odpovídá v Právu poslankyně ČSSD Čurdová. Domnívá se, že odpůrci MDŽ argumentují jakousi „levicovostí“ tohoto svátku. Sám za sebe musím prohlásit, že se mi ten svátek hnusí ze dvou důvodů: jednak proto, že mi ho vnucovali za totáče, a jednak proto, že ho považuji nikoli za levicový, nýbrž za blbý. Chápu, že se slaví den matek: mateřství je hodnota, zásluha a odpovědná práce. Ženství je dílem náhody, stejně jako mužství. Také je možné věnovat den lidem handicapovaným, kteří si zaslouží naši ohleduplnost. A tady je problém. Je ženství handicap? Když si vzpomenu na těch pár hezkých holek, o něž jsem se za mlada většinou neúspěšně pokoušel, musím říci, že jsem si vůbec nevšiml toho, že by byly vůči mně handicapované. Naopak, zdálo se mi velmi intenzivně, že mají řadu nesporných předností, které se mi bolestně nedostávají. Velmi pochybuji, že by stály o tu pochybnou čest, aby jim byl věnován den, dokonce mezinárodní. Nebylo by tedy poctivější, kdybychom slavili rovnou MDŠ – mezinárodní den šered?

V Temelíně došlo k další poruše. Je, pokud tomu dobře rozumím, stejného typu jako ta, která rozpálila do běla rakouského kancléře. Spousta lidí (i docela soudných) začne u nás uvažovat o záludné sabotáži. Na základě své životní zkušenosti upřednostňuji názor, že jde o příslovečný český svinčík. Nesvádějme své bordelářství na jiné.

Prezident Putin a ruská generalita dospěli k názoru, že NATO je pro Rusko daleko větším nebezpečím než terorismus a drogy. Dalo se to čekat, a s postupem nejbližších měsíců a let bude tento názor ještě sílit. Vzpomeňte si, co provedla s Německem prohraná válka v letech 1914-18! A to Němci opravdu bojovali. Rusové prohráli se stejnou, ne-li s větší ostudou – a bez války. Což u tak strašidelně zamindrákovaného a poměrně velkého národa vede k tzv. nedozírným následkům. Náčelník ruského generálního štábu prohlásil: „rozšiřování americké ekonomické, politické a vojenské přítomnosti v tradičně ruských oblastech vlivu se stalo největším ohrožením národní bezpečnosti Ruska.“ Ruští generálové (jistě to nedělají jen tak sami od sebe, generál musí poslouchat a ten ruský hned dvakrát) zjevně počítají ČR a Polsko za „tradiční ruskou oblast vlivu“. Mají tady za tím účelem silnou a funkční pátou kolonu (KSČM). Je smutné, že to většině národa nevadí. Aspoň ne tolik, jako americký radar v Brdech.

Internetová encyklopedie Wikipedia zaměstnávala hochštaplera. Hochštapler byl odhalen a musel se poděkovat. To je krámů. Wikipedia je zadarmo a je užitečná. Aspoň mně byla užitečná už mockrát. A spoustě dalších penzistů, kteří nemají prachy na přístup k encyklopediím, za něž se platí.

Pátek 9. března: Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že bývalý radní Prahy 10 Hrdlička a rovněž bývalý poslanec PS Doležal nežádali úplatky za pronájem obecních pozemků. Soud shledal hlavního svědka nedůvěryhodným. Rozsudek není ještě pravomocný, protože státní zástupkyně se odvolala. Případ je trochu podobný aféře Čunek (klíčová role „korunního svědka“). Oba obžalovaní se zřekli všech funkcí v ODS a Doležal z ODS vystoupil. K případu se ještě vrátíme (podotýkám, že pana Doležala vůbec neznám, shoda jmen je náhodná). „Jestliže Doležal zůstane čistý, jistě se bez problémů vrátí do politiky“, píše Pavel Verner v Právu. To chci vidět. K případu se ještě vrátíme.

Podle průzkumu agentury STEM věří u nás v Boha 28% lidí. Nevěří 48% (nevěřících proti poslednímu průzkumu ubylo 8%), 24% lidí neví. Co to znamená, že neví? Neví, zda věří nebo ne? Jak je to možné? Právě těchto lidí přibývá.

V článku o holandské straně Křesťanská unie v Právu se mluví o „Heidelbergerově katechismu“. Ve skutečnosti jde o Heidelbergský katechismus (podle města Heidelberg).

Karel Škrabal píše v Mladé frontě Dnes o tom, že se u nás z Temelína stal „národovecký symbol“. Je mi líto, ale pokud tomu tak je, stalo se tak až poté, co se Rakušané do Temelína velmi intenzivně obuli na začátku devadesátých let v situaci, když už byl skoro hotový. Pohnutky, které rakouskou veřejnost a rakouskou politiku vedou k odporu vůči jaderné energii všeobecně a k temelínské elektrárně zvlášť, jsou minimálně stejně nejasné a podezřelé jako pohnutky obránců Temelína.

Ve věci dvou Gruzínců, kteří protestovali před časem před ruským velvyslanectvím proti deportacím svých krajanů z Ruska a byli následně obviněni z podněcování nenávisti ke skupině obyvatel, rozhodla soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 , že stát není národ a kritika jeho zahraniční politiky nemůže být trestná, protože nikoho nepodněcuje k nenávisti. To je velmi pěkně zformulováno, naši radost kalí, že se jí to povedlo až na druhý pokus, poté, co od ní v prvním oba obžalovaní dostali podmínku a odvolali se. Navíc tentokrát se zase odvolala státní zástupkyně. Kauzu bude třeba velmi pozorně sledovat, připomíná poněkud případ Jana Beneše, jen je ještě o jeden řád vykutálenější: má u našich soudů Rusko podobný statut (nechci napsat vliv) jako SSSR před rokem 1989?

Sobota 10. března: Václav Klaus pobývá v USA. Na základě minulých zkušeností se tentokrát chová velmi obezřetně. Zdůrazňuje, že mu jde hlavně o zrušení vízové povinnosti pro občany ČR, že se u amerických představitelů střetává se všeobecnou vstřícností, že Američané jednají s Rusy ohledně protiraketových základen a budou v tom pokračovat. Dokonce uvažují o tom, že by Rusy do projektu zapojili. Nebude tedy nakonec v Brdech ruská radarová základna? Bylo by zajímavé sledovat, jak by se postoj české veřejnosti a hlavně těch komunistických a sociálně demokratických starostů v Pobrdí pod tím dojmem proměnil.

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu prý pátrá v pohraničí po zbraních ukrytých na sklonku druhé světové války wehrmachtem a „sudetskými Němci“ (údajně s nimi nyní kšeftuje organizovaný zločin). V té souvislosti zmiňuje o tzv. wehrwolf, organizaci, která prováděla „až do roku 1947“ v ČSR záškodnickou činnost. Potvrzují to prý čeští historici. Jak by ne, ti potvrdí všechno. Považuji zprávy o tomto sudetoněmeckém „odboji“ za nesmírně nafouknuté. V německých oblastech ČSR panoval praktiky od převratu krutý teror, na němž se podílely ruské jednotky i československé úřady, armáda a policie (jsou dokonce známy případy, kdy se ruští velitelé proti zvlášť surovým „výstřelkům“ českých ozbrojených jednotek postavili). Když u nějakého Němce našli zbraň, znamenalo to automaticky trest smrti. Za takových podmínek se odboj dělá ještě hůř než potom v padesátých letech. Zbraně, které se našly a najdou, budou pravděpodobně zbraně, které z nějakých důvodů ukryli vojáci Třetí říše.

ČSSD uvažuje mj. o tom, že by kandidovala na prezidenta Jiřího Dienstbiera. Zdá se, že by podpořit Dienstbiera nedělalo potíže komunistům ani zeleným. Tím by v PS hladce prošel, problémem je Senát, kde ani jedna z těchto stran nemá valnou podporu. Jiří Dienstbier by byl Václavu Klausovi důstojným protikandidátem: horší by mohlo být už snad jen to, kdyby oba prezidentovali současně (což ovšem ústava naštěstí nedovoluje).

Podle volebního průzkumu agentury Median vede ODS se 40,5% o 15% před druhou ČSSD (25,4%). Vedení ČSSD tomu příliš nevěří a já taky moc ne. Ostatní agentury mají úplně jiné a logičtější výsledky. Nedovedu si představit, že by ODS na nynějším způsobu vládnutí nakonec netratila.

Někdejší Čunkova sekretářka Urbanová prohlásila, že se minulý pátek u policejního výslechu projednávaly diáře pana Čunka s jejím diářem a z porovnání vyplynulo, že Čunek onoho inkriminovaného dne, kdy údajně došlo k předání úplatku, na radnici byl (Čunek tvrdí, že se toho dne účastnil výjezdního zasedání vlády ve Zlíně). Paní Urbanová, jak vidno, funguje už jako policejní mluvčí.

Kardinál Vlk prohlásil, že média dramatizují kauzu Svatovítské katedrály a živí animozitu vůči katolické církvi. Něco trochu podobného prohlásil před pár dny i Klaus, ten to zase myslil opačně. Pozoruhodné ovšem je, že hradní úředníci velmi přibrzdili ve své útočnosti a vyjadřují se zdrženlivě (dokonce i pan Jakl). Zřejmě dostali nové instrukce.

Předsedkyně Klubu otevřené demokracie v Senátu Soňa Paukrtová hodlá prý navrhnout, aby prezidentské veto musely přehlasovat obě komory parlamentu, dolní komora ústavní většinou. To by sice znamenalo zvýšení pravomocí senátu, ale hlavně a především naprosto neslýchané zvýšení prezidentských pravomocí. Je smutné, že jediným představitelem parlamentní strany, který se proti tomu rezolutně postavil, byl komunista Filip. Ostatní se spíše kroutí. Návrh naštěstí nemá šanci, znamená změnu ústavy. Klub otevřené demokracie je jakýmsi zbytkem po výbuchu US-DEU, jsou v něm mj. senátoři Mejstřík, Štětina, Schwarzenberg a Zlatuška. Jakýpak asi mají na návrh své předsedkyně názor?

Alexandr Mitrofanov doporučuje místopředsedovi vlády Čunkovi, aby odstoupil do vyřešení svého případu z vládních funkcí. Zajímalo by mne, jak se to dělá. Čunek může buď odstoupit, nebo neodstoupit. „Odstoupit do vyřešení“ nelze.

Právo uvádí fotografii Architektonického návrhu Národní knihovny z jiné perspektivy, než z jaké byla doposud v tisku představována, zhruba od vchodu na stadion Sparty. Dojem je úděsný. Pokud Právo rozměry stavby trochu nenadsadilo, ovšem.

Na summitu EU v Bruselu se zúčastnění dohodli, že do roku 2020 musí aspoň pětinu produkce elektřiny představovat energie získaná využitím obnovitelných zdrojů. Některé země (mj. i ČR) si ovšem vymínily, že „cíle“ pro jednotlivé země se teprve budou projednávat a budou závislé na souhlasu vlád těchto zemí (20% platí pro EU jako pro celek). Smysl takových ujednání mi uniká. Pozitivním důsledkem je, že se EU pořádně nedostala ke kritice projektu americké protiraketové základny. Mluvil o něm jen prezident Chirac, pochopitelně jej odsoudil, protože vede k již překonanému rozdělování Evropy. V Evropě, která vzniká sjednocováním Francie (též Německa) a Ruska, nebudeme mít lehký život.

Marta Švagrová poctila v Lidových novinách ty, kterým se nelíbí monstrózní návrh architekta Kaplického, následující barvitou charakteristikou: „Ozvali se ale zapšklí chytráčci, kteří se na slávě jiných přiživují aspoň plivancem, když jinak to nedokáží. Hrdost na schopného rodáka je jim cizí, zato závist je žene spolehlivě.“ To je správné: apelovat na národní hrdost nikdy neuškodí.

Pondělí 12. března: nedělní televizní debata předsedy ČSSD Paroubka s místopředsedou vlády Čunkem byla ukázkou politické nekorektnosti organizátorů. Čunek přišel do studia ČT obtížen svým skandálem a tento skandál byl jedním z témat dvouhodinovky. Pánové Moravec a Paroubek pak měli snadnou práci. Nikdo nemůže na ČT chtít, aby dělala reklamu vládě, ale stejně by neměla dělat reklamu opozici. Čunek byl v té nezáviděníhodné situaci pochopitelně k Paroubkovi vstřícný (aby ho jeho sok moc netrápil) a Paroubek mu nakonec vyhověl. I kdyby byla vláda Čunka televizi sama nabídla, měla to ČT s odvoláním na okolnosti a objektivitu pořadu odmítnout.

Čunek, zahnaný do kouta, slíbil Paroubkovi mj. jakousi možnou) kooperaci při výběru prezidentského kandidáta. Paroubek nabídku milostivě přijal a zdůraznil, že společný kandidát musí být přijatelný pro „celou levici“ (rozuměj pro komunisty). Hledání zázračné osobnosti, která spojí lidovce, zelené, ČSSD a komunisty (dohromady by měli při třetím kole volby těsnou většinu) bude obtížné. Kandidát bude muset vyhovět podmínkám podobným jako jsou ty, co dostala chytrá dívka v pohádce (ani pěšky, ani přijet, ani oblečená, ani nahá…) Zdá se že rekord v přijatelnosti zatím drží Jiří Dienstbier (i když lidovci ho, řekl bych, neskousnou), neodpovídá ovšem přání zelených, aby kandidátem byla žena. Nevím, snad by se to dalo spravit nějakou operací. Jiří Dienstbier patří k těm málo lidem, kteří by mě coby Klausovi protikandidáti přiměli k tomu, abych se skřípějícími zuby podporoval dosavadního prezidenta.

Jiří Paroubek není žádný troškař. Senát přišel s návrhem na rozsáhlé úpravy poslanecké (a senátorské) imunity, on by ji nejraději zrušil úplně. Nežijeme prý ani v absolutismu, ani ve starověkém Římě, prohlásil, poslanci a senátoři se nemají čeho bát. Jistě, zvlášť když budou poslouchat příštího premiéra (nebo dokonce prezidenta?) Paroubka. Pokud ne, je logické, že následky si ponesou sami. Návrh pana Paroubka je naprosto nehorázný. Nežijeme v absolutismu, ale v posttotalismu, je třeba si zachovat jistou dávku realistického škarohlídství a pro jistotu počítat s tím, že český politik je v určitých situacích schopný všeho.

Vicepremiér Čunek obhajoval v diskusi poplatky za léky, Paroubek byl proti. Jakýsi průzkum zjistil, že většina lidí je proti poplatkům. Dělat takové průzkumy je vyhazování peněz. Stejně bude většina lidí proti zvyšování daní.

Lukáš Jelínek opakuje v Právu nesmyslné tvrzení, že StB byla zločinecká organizace. StB byla politická policie. Politická policie nemá být, ovšem. Ale zakrývat neochotu brát její materiály s tou vážností, s jakou se berou policejní materiály, expresivním výrazivem, je směšná a průhledná finta. Pan Jelínek se dále pozastavuje nad tím, že Ústav paměti národa budou spravovat a minulost interpretovat politici a jejich věrní. Ale to se např. se „spravováním“ sudetoněmecké otázky děje minimálně od Česko-německé deklarace (viz česko-německá komise historiků apod). Nevšiml jsem si, že by pan Jelínek proti tomu někdy protestoval.

Československou církví husitskou dále otřásá skandál biskupa Bicana. Duchovní v čele s patriarchou by se z důvodů pochopitelných Bicana rádi zbavili, ale problém jsou řadoví věřící, kteří se za něho postavili. Ostatně jak by ne, když k církvi se hlásí i Jiří Paroubek a Václav Klaus.

Podle nejnovějšího průzkumu CVVM důvěřují čeští občané z mezinárodních organizací nejvíc OSN, výrazně méně EU a NATO. (Přitom důvěra v mezinárodní organizace všeobecně klesá). To je zajímavé: OSN, naprosto bezmocná, směšná a v mnoha ohledech nemravná insituce, která v rozhodujících okamžicích zpravidla selhává, má důvěru. Nepřipadá nám nebezpečná, nic nám neprovede. NATO a EU, jakkoli jsou po úpadku Ruského impéria v jakési krizi a nepodařilo se jim nalézt novou tvář, jsou o dost akceschopnější. Těch se bojíme, protože by mohly přistřihnout křidýlka naší suverenitě. OSN nemůže žádnou suverenitu ohrozit. Nemůže skoro nic.

Úterý 13. března: Zítra bude policie vyslýchat vicepremiéra Čunka a jeho bývalou sekretářku Urbanovou. To, že Čunka volá k výslechu teprve teď, snadno vyvolá u méně důvěřivých lidí dojem, že se snaží vicepremiéra co nejdéle „grilovat“, až selžou nervy buď jemu, nebo jeho koaličním partnerům. Pak vyšetřování vyšumí do ztracena. Z toho důvodu je prezidentův apel na urychlení věci (pokud jsem mu dobře rozuměl), v níž se rozhoduje o zásadní věci (důvěra vůči Čunkovi versus důvěra vůči policii), docela oprávněný.

Vicepremiér Bursík chce, aby se výše pojistného u automobilů nevypočítávala z objemu válců, ale z výše emisí. Tento na první pohled zeleně spravedlivý požadavek dopadne tvrdě na důchodce, kteří už doživotně vlastní vůz Škoda 105 a měli by platit stejně jako platí ti, co vlastní Mercedes. Fundamentalismus, i když jeho pohnutky jsou ryze populistické (přiznat zelenou barvu) se nechtě obrací v něco nejen nepopulistického, ale taky asociálního. Divím se, že pan vicepremiér dosud nezohlednil fakt, že faktorem produkujícím skleníkové plyny je i lidský organismus, a že by tedy bylo vhodné zdanit i lidi, a to podle množství emisí, které produkují. Za tím účelem by se při okresních nemocnicích zřídily speciální STK, které by se zabývaly výměrem daně. Bohužel i toto opatření by bylo asociální, protože by hrubě znevýhodnilo seniory.

Jakýsi Švýcar se v Thajsku opil a zneuctil obrazy tamního panovníka. Za to mu hrozí až 75 let ve vězení. Kromě skrytého, ale výrazného varování před návštěvou té země obsahuje zpráva i inspiraci pro naše poměry: neměli bychom něco podobného zavést i u nás? Mnoho lidí by to nepochybně přivítalo.

Místopředsedkyně PS Němcová navrhuje, aby Čunek rezignoval na post vicepremiéra s tím, že po případném očištění se vrátí. Topolánek by mu to měl garantovat. Je zjevné, že takové řešení je nereálné, případ se povleče přes rok a Topolánek nemůže garantovat nic. Pokud Čunek odstoupí z postu vicepremiéra, přizná vinu a nezbyde mu než odstoupit ze všech postů a zmizet z politiky.

Školáci v Polsku budou nosit uniformy. Opatření není zcela dokonalé: správně by měli nosit uniformy i učitelé.

Slovenský premiér Fico navrhl, aby komunisté, kteří byli po ruské invazi vyhozeni z KSČ (a existenčně poškozeni) dostali odškodné (každý 90 tisíc slovenských korun). Spor je o 141 agentů StB, kteří spadají do této kategorie. Mne by spíš zajímalo, jaké dostanou odškodné ti, kteří nikdy v KSČ nebyli.

Exministr a poslanec Bublan navrhl do zákona o Ústavu paměti národa několik pozoruhodných inovací: v radě ústavu mají být zastoupeni i komunisté (navrhovatelé tam nechtějí žádné politiky), ústav má studovat i dobu okupace (dokonce i Jiří Hanák se v Právu ptá, proč tedy ne i léta 1945-8) – výhledově má pak jít i o dobu temna (pan Bublan si zjevně dělá legraci). V zákoně se nemá mluvit o „komunistických zločinech“, protože jeho smyslem je „objektivně zhodnotit dobu a najít příčiny toho, co se stalo“. Když se najde dostatečná příčina, je, jak víme z debat o vyhnání Němců, jasné, že o nějakých zločinech nemůže být ani řeči. Sídlo ústavu má být v Táboře (proč přímo ne v Hranicích u Aše nebo v Jablunkově?). A konečně nemá platit, že zaměstnanci ústavu nesmějí být bývalými členy KSČ. Z návrhu je příliš cítit ruka šéfa ČSSD Paroubka a snaha celou věc „rozředit“ a zabít (podobně jako např. za návrhy rozšířit EU Ukrajinu a Kazachstán).

V LN Píše Hans Henning Hahn o tom, že projekt společných evropských dějin je problematický. Což o tom, v tom bych s ním souhlasil. Nechápu jen, proč předpokládá, že existují jakési národní pojetí, která se navzájem střetávají. Je docela přirozené, že uvnitř každého „národa“, státu, se vede neustálá debata o problematických momentech národních dějin a že se to nějak obráží i v učebnicích. Např. pokud jde o vyhnání sudetských Němců, existuje v českých učebnicích jistá pluralita“. A je to normální. Neexistuje žádné závazné „evropské“ pojetí dějin a neexistuje ani žádné závazné „národní“ pojetí dějin. Existuje jen univerzální příkaz spravedlnosti, který je závazný pro každého jednotlivce, ať je Němec, Čech nebo Portugalec.

Kostelu svatého Michala u Staroměstského náměstí hrozí zneuctění, protože má být přestavěn na obchodně-administrativní centrum. Předtím se hovořilo o tom, že by v něm mělo být muzeum českého skla, a to by bylo OK. Existují zřejmě jakási pravidla o nakládání s kostely, kterým příliš nerozumím: muzikálová scéna nebo muzeum skla ano, administrativní centrum ne. V čem je ten rozdíl?

V článku z LN, který je nazván poněkud nadneseně „polemika“, označuje Jana Machalická názory Ivana Klímy vyjádřené tamtéž za „staromilské žvásty urážející jednoho z největších objevitelů a experimentátorů v moderním malířství Jacksona Pollocka“ (je snad u nás kritizovat Pollocka stejně nebezpečné jako v Thajsku hanobit panovníka?). Klíma má podle ní tu drzost, že „si troufne tak zpozdilá hodnocení abstraktního umění prezentovat veřejně“ a „diletantskými výroky škodí již tak zdevastovanému estetickému cítění české společnosti“. Hlavní problém je ovšem v Kaplického projektu Národní knihovny. V podobném duchu psala už v sobotu o kriticích Kaplického rovněž v LN Marta Švagrová. Polemika je jedna věc, sprostota druhá. Machalická vede – byť nepřímo – paralelu mezi Klímou a Hitlerem. To považuji za mimořádně nechutné. Obě dámy hájí Kaplického dílo s vášnivostí obhájců Rukopisů či svazaček z padesátých let a nabuzují dojem, že ctít Kaplického je stejně významné jako hájit feminismus. Ve skutečnosti se každé umělecké dílo vystavuje kritice, na kritiku má právo každý, nejen „odborníci“, a proti názoru se má stavět názor, ne nadávky.

Ve včerejší poznámce k článku Lukáše Jelínka v Právu jsem napsal: „Pan Jelínek se dále pozastavuje nad tím, že Ústav paměti národa budou spravovat a minulost interpretovat politici a jejich věrní. Ale to se např. se „spravováním“ sudetoněmecké otázky děje minimálně od Česko-německé deklarace (viz česko-německá komise historiků apod). Nevšiml jsem si, že by pan Jelínek proti tomu někdy protestoval.“ Pan Jelínek se vůči tomu dopisem ohradil a upozornil mne mj., že své stanovisko k sudetoněmeckému problému dal najevo podpisem pod Smíření 95 a petici Litujeme. Což je svatosvatá pravda. Panu Jelínkovi se za nepatřičnou poznámku omlouvám.

Středa 14. března: Tandem vládní koalice + Melčák se prokázal být poměrně efektivní: vládě se podařilo prosadit na program schůze PS přesně to, co chtěla, a opozici se naopak z toho, co chtěla, nepodařilo prosadit skoro nic. Pohanka absentoval (zjevně je v záloze). Opozici navíc chyběli někteří (sociálně demokratičtí) poslanci. ČSSD bude do budoucna muset zvýšit vnitřní kázeň. Až se to povede, bude o všem rozhodovat poslanec Melčák. Ostatní se stanou nadbyteční a měli by až do příštích voleb dostat neplacenou dovolenou.

Podle průzkumu STEM si ODS i ČSSD v podstatě drží své preference (32% a 23,7%, zelení těsně předstihli komunisty a lidovci přes Čunkovu aféru netratí). Kdyby se volby konaly teď, měla by vládní koalice přesvědčivou většinu 116 mandátů. Jenže vláda je v úřadě teprve pár týdnů, zelení začínají zlobit a Čunkův případ bude nejspíš eskalovat. V září – říjnu bude nejspíš všechno úplně jinak.

Dlouholetý ředitel Národní protidrogové centrály Komorous se za minulého režimu intenzivně ucházel o činnost v StB (zjevně v komunistické špionáži) a dával písemně najevo svou oddanost režimu. Vyplývá to z dopisu, jímž se v roce 1987 hlásil do přípravného kursu agentů 1. správy StB a který teď cituje Mladá fronta dnes. Teď se hájí mj. odkazem na citát z Churchilla, podle něhož ten, kdo nebyl v mládí levičák a nestal se později konzervativcem, není normální (citát je připisován kdekomu, ¨myslím že zní, že kdo nebyl v mládí levičákem, nemá srdce, a kdo jím pak být nepřestal, nemá rozum, a na můj vkus je poněkud alibisticky tolerantní). Nechci zpochybňovat kvalifikaci pana Komorouse v protidrogové oblasti, mám výhrady jen k citátu a ke kontextu, v němž ho používá: být loajální ke komunistickému režimu a jeho represivním složkám nebyl vůbec žádný projev levičáctví. S levičáctvím to nemá co dělat.

Europoslanec Zahradil patří v EP k těm, co na plenárních zasedáních nejméně mluví. V případě pana Zahradila je to největší služba, jakou může své vlasti prokázat. Zaslouží si uznání.

Čtvrtek 15. března: Vicepremiér Čunek si nechal odložit termín výslechu na policii, prý proto, že mu nevyhovovala jeho medializace (přítomnost televizí před budovou). Myslí si snad, že to v tom odloženém termínu bude lepší? Že se ho podaří dokonale utajit? A proč na tom tak záleží? Pan Čunek projevuje politicky sebevražedné sklony srovnatelné s tím, co před časem prováděl expremiér Gross. Premiér Topolánek ho zatím nemůže odvolat, protože Čunek má stále podporu v části KDU-ČSL (i když ta podpora prý slábne) a vládní koalice může ztratit i tu většinu-nevětšinu, co teď v PS má. Topolánek s Bursíkem se tedy omezují na taktní a zastřené nabádání k rezignaci. Pomsta za Grosse vyšla ČSSD optimálně.

Dr. Rath se ve Sněmovně pateticky ptal „příslušníků ODS“ (měl asi na mysli poslance) „proč si myslí, že drtivá většina občanů je hloupější než ti, kteří byli zvoleni a reprezentují tedy občany“. Podstata zastupitelské demokracie je v tom, že občané volí ty, které považují za chytřejší, než jsou oni sami, pokud jde o zastupování jejich zájmů na politické scéně. Nepovažují je za chytřejší všeobecně, jen v této jedné věci. Tak to na světě chodí: ten umí to a ten zas tohle…

Před osmašedesáti lety okupovala nacistická Třetí říše Čechy a Moravu. V té souvislosti se vzpomíná ne tehdejšího prezidenta Háchu, který nakonec pod brutálním, politickým nátlakem okupaci požehnal. Nacističtí pohlaváři vyhrožovali mj. zničením Prahy leteckými útoky. Historik Uhlíř v té souvislosti prohlásil: „Žádný z našich prezidentů se pro zemi neobětoval tolik“ (jako Hácha). Nechci se vozit po památce toho nešťastníka a nesouhlasím se surovým způsobem, jakým s ním bylo po 9. květnu 1945 naloženo. Ale není žádný velký důvod ani k oslavám: Hácha měl abdikovat. K tomu, co udělal, neměl právo. Co platno člověku, kdyby celý svět získal, ale na duši ztrátu utrpěl… A Němci by kvůli jeho demisi Prahu s početnou německou menšinou nezničili, věděli, že jim tak jako tak spadne do chřtánu.

Karel Kříž, odpůrce americké radarové základny v ČR, píše v LN: „Máme riskovat preferenční destrukci středoevropského prostoru, kde český národ žije už 1500 let?“ Zajímalo by mne, preferenční destrukci jakého prostoru lze z našeho hlediska riskovat.

Pátek 16. března: Policejního prezidenta Husáka podezírají z toho, že zprostředkovával informace lidem, o něž se zajímala policie. Jedním z „kanálů“, jímž se informace dostávaly k podnikatelům, o které se policie zajímala v kauze biolíh, měl být údajně poradce expremiéra Zemana Šlouf. O policvejním prezidentovi se ovšem ví jen to, že si se Šloufem v inkriminované době často telefonoval (Šlouf pak prý kohosi telefonicky varoval). Neví se ovšem, čeho se hovory týkaly, jejich záznam neexistuje. Tedy důkaz trochu podobný těm, které jsou k dispozici v případě vicepremiéra Čunka. Pokud by se ovšem zprávy potvrdily, rozvinula by se aféra nápadně připomínající Brechtovu Žebráckou operu. John Bok ze spolku Šalamoun vyčítá v Právu policejnímu prezidentovi, že se „dříve“ (!) stýkal například s advokátem Sokolem, který spolupracuje třeba s Krejčířem. Pan Sokol, pokud se nemýlím, spolupracuje s Krejčířem tak, že je jeho právní zástupce. Pan Krejčíř si zaslouží právního zástupce jako každý jiný občan ČR a když někdo zastupuje člověka podezřelého z vážných zločinů, neznamená to ještě, že je sám zločinec. To je bolševické uvažování.

Prezident Klaus říká podle svých vlastních slov olympiádě „ano, ale s rozpaky“. Rozpaky znamenají, jak ze zprávy vyznívá: dobře vím, že olympiáda v Praze je riskantní ptákovina, kterou naše země vůbec nemá zapotřebí (což je taky názor editora Událostí), ale lid ji velmi chce, a já si nemůžu rok před opětovnou volbou dovolit ztrátu kytičky v soutěži o nejkrásnějšího prezidenta. Takže sice „takovým rozechvělým perem“, ale podpisuji. Pan prezident se stává horkým kandidátem na březnového bobříka vyčůranosti.

Komise OSN pro odstranění rasové diskriminace podrobila Českou republiku drtivé kritice mj. pokud jde o „přetrvávající negativní postoj a předsudky české společnosti vůči Romům“ a vůbec absenci „antidiskriminačního zákona“. Učinila tak na základě podkladů, které jí poslušně dodala ČR. Zajímalo by mne, zda OSN dostává taky nějaké podklady od Al Kajdá, jejíž dopadený čelný představitel se před americkým soudem chlubil: „Svou požehnanou pravou rukou jsem uťal hlavu amerického Žida Daniela Perla“ (amerického novináře, kterého v Iráku unesli). Ovšem, Al Kajdá není žádný uznaný stát, takže antidiskriminační požadavky OSN se na ni nemohou vztahovat. OSN je od toho, aby dávala na civilizované státy pozor, kdyby snad chtěly přestoupit při boji s teroristy všeobecně uznané normy. Dá rozum, že na teroristy se normy OSN nevztahují, protože oni žádné OSN neuznávají a mohou si dělat, co chtějí.

Sobota 17. března: Celostátní konference KDU-ČSL vyjádřila včera svému předsedovi Čunkovi plnou podporu. Opozici se podařilo chytit vládní koalici do nepříjemné pasti: nedořešený případ vicepremiéra Čunka jí škodí, zbavit se Čunka nemůže, protože hrozí konflikt s celou KDU-ČSL nebo její rozštěpení (což by asi vedlo k pádu vlády). Opozice nepotřebuje, aby byl případ Čunek „dotažen do konce“ (pak by Čunek buď opravdu musel odstoupi, a to za souhlasu svých spolustraníků, nebo by byl zbaven obvinění). Potřebuje ho jen udržovat v tom stavu, v jakém je nyní, a čekat, až se koalice sesuje. Miloš Zeman nazval kdysi velkohubě svou vládu „vládou sebevrahů“. Tahle vláda je vládou kaskadérů. Jen zvládne jednu krkolomnou situaci, už je tu další.

Poslanec Jičínský v rozpravě o Ústavu paměti národa poukázal na to, že prý řada dnešních pravicových politiků jsou děti z komunistických rodin. Měl tím na mysli mj. premiéra Topolánka, jehož otec byl vojákem z povolání. To je typický příklad kádrování: rodiče si člověk nevybírá, a když má někdo rodiče komunisty, neznamená to automaticky závazek být taky komunista, resp. možnost, aby mu jiní vytýkali nedůslednost v případě, že komunista není. A pokud mu to vyčítá spoluautor „Ústavy ČSSR“ z roku 1960, je to zvlášť zábavné.

Alexandr Mitrofanov zase píše v Právu, že člověk, který shodil mezi komunistické poslance v PS pár protiparoubkovských letáků a vytýká Paroubkovi chuť vládnout s komunisty, se neorientuje v politice a nemá pravdu, protože Paroubek chce vládnout s KDU-ČSL a se zelenými. K tomu je třeba jenom dodat: kdyby se jednou vyskytla možnost, že by Paroubek mohl vládnout s KDU-ČSL a zelenými, obě strany s tím byly svolné a ta vláda by nepotřebovala podporu komunistů, je možné, že by to učinil (nedá se přitom vyloučit, že by měl komunisty při jejich nynější síle pořád v záloze). Taková situace však nebyla a není. Paroubek už fakticky s komunisty spoluvládl od svého jmenování premiérem do voleb loni v červnu, prohlašoval s nimi pohodlně skoro vše, na čem se neshodl s koaličními partnery, a pokud by nyní chtěl vládnout s křesťanskými demokraty a se zelenými, potřeboval by stejně nutně podporu komunistů. Obojí pan Mitrofanov ví stejně dobře jako já.

Prof. Pavel Machotka tamtéž kritizuje Havla za jeho (velmi pěkný) článek, v němž podpořil vybudování americké radarové základny v ČR. Píše mj.: „Musí se zároveň přiznat, že Amerika byla tenkrát (za 2. světové války, bd) úplně lhostejná k budoucnosti Československa, stejně jako byla lhostejná v roce 1968, což byly jediné dvě příležitosti, kdy mohla v náš prospěch zasáhnout.“ To je neuvěřitelné překrucování dějin. Co mohli Američané za druhé světové války dělat, když se prezident Beneš s podporou celé čs. politické reprezentace začal paktovat s Rusy a plánoval vytvoření velkého bloku slovanských států, v němž se navzájem oplodní ruský komunismus (rozuměj stalinismus) a demokracie západního typu (jakýsi takový „blok“ se pak opravdu utvořil, ovšem ke zkřížení stalinismu s demokracií už jaksi nedošlo). Co mohli Američané dělat v roce 1968, když si jim nikdo z tehdejších „progresivních“ československých komunistických potentátů o žádnou pomoc ani neřekl? Jak si někdo může myslit, že druhý má povinnost pomoci mu i tenkrát, když si o pomoc sám ani nedovede a nechce říci? To je drzost až na půdu.

Miloš Zeman dělá Paroubkovi soustavné drobné nepříjemnosti. Teď mu navrhl kandidáty na místopředsedy strany pro nadcházející sjezd: Škromach, Hulínský, Vlček. Je zjevné, že zejména vztahy mezi Paroubkem a Vlčkem nebudou idylické, ukázalo se totiž, že panu Vlčkovi funkce předsedy PS stoupla do hlavy a narostly mu rozměrné ambice.

Dušan Třeštík prohlásil v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes (mimo jiné): „V Evropě je běžné, že to špatné z minulosti se relativizuje, celé státy své někdejší horší já zatloukají. Třeba Rakousko zatlouklo svoji nacistickou minulost. My ostudu takového formátu nemáme.“ To je ovšem kardinální omyl, o kterém pan Třeštík dobře ví, protože se na zatloukání naší ostudy svého času při dělostřelecké přípravě na česko-německou deklaraci coby hlásná trouba Klausovy a Zieleniecovy „německé“ politiky podílel. Jenže pokud jde o vyhnání sudetských Němců, je to podle pana Třeštíka něco „úplně jiného“. „Pořád nás přesvědčovali, že se máme stydět za vyhnání Němců. Vyhnání to bylo a my bychom se asi i omluvili, ovšem v polistopadové politické konstelaci to nešlo.“ Nějak to nešlo. Nešlo nám to přes pysky. A protože jsme se neomluvili, tak žádnou ostudu nemáme. To je správný přístup.

Pondělí 19. března: Generální prokurátor Nezinárodního trestního soudu v Haagu prohlásil, že před tento soud mohou být kvůli válce v Iráku postaveni prezident Bush a premiér Blair. V té souvislosti vyzval arabské země, které doposud soud považovaly za nástroj amerického imperialismu, aby jej uznaly (že jim pak možná předhodí Buse a Blaira, požádají-li o to prostřednictvím OSN). USA ovšem zatím nepodepsaly tzv. římský statut a soud neuznávají. Je vidět, že z dobrých důvodů. OSN je orwellovská farma, kde zasedají společně farmáři s čuňaty, demokrati s lidožrouty, a její možnosti, resp. nemožnosti se odvozují od této základní zkušenosti. Díky tomu jsou její instituce v lepším případě bezmocné, v horším nebezpečné.

Obyvatelé obce Trokavec odmítli drtivou většinou americký radar, resp. zavázali své zastupitelstvo, aby podniklo veškeré legální kroky s cílem zabránit stavbě. Obec má 89 voličů, ti loni v létě ve volbách hlasovali ze dvou třetin pro komunisty a ČSSD. Zjevně se nejlíp manipuluje. Obyvatelé se mj. bojí, že jim nepůjdou mobily a televize. Nejsou důslední. Měli by se ještě bát, že jim nepůjde elektřina a nepoteče voda.

Kromě těchto a podobných zpráv přináší Právo už jen zásadní článek reformně liberálního senátora Zlatušky ohledně případu vily Tugendhat. Dědici mají zjevně smůlu: dostali se doprostřed bitevního pole, v němž si na brněnské radnici mezi sebou vyřizují účty ODS a její protivníci, a dostanou slušně řečeno nic. Zástupci ODS navrhují, aby vilu nabyli dědici formou daru, pan senátor namítá mj., že jen darovací daň z takového převodu by byla dvakrát až pětkrát vyšší než cena věrné rekonstrukce vily. Je zjevné, že daleko nejlevnější bude vilu zbourat. Pokud se to osvědčí, může se pak tento postup použít i v případě Svatovítské katedrály.

V debatě o Ústavu paměti národa v ČT prohlásil místopředseda ODS Bém, že politici dnes naštěstí už nemohou dávat historikům nějaké náhubky. Pan Bém se mýlí, je tomu úplně naopak, historici, kteří prošli tvrdým drilem let 1948-89, žádné náhubky nepotřebují a nikdy nepotřebovali, mohou se přetrhnout, aby iniciativně zformulovali to, co od nich chtějí politici slyšet: viz diskuse o vyhnání sudetských Němců.

Policie ČR před časem zřejmě na vládní pokyn požádala českou zahraniční rozvědku, aby v cizině sháněla dokumenty kompromitující šlechtické restituenty a zpochybňující jejich nároky. Rozvědka pak prý dokonce uvažovala o tom, že by těžko dostupné materiály získala „operativními prostředky“ – tento terminus technicus znamená v prosté mluvě „ukradla“. Šlo o dokumenty v archivech zemí zahradilovské „osy zla“ (Německo, Rakousko). Zdá se, že se to naštěstí nepovedlo. Navíc podle LN chystalo pražské vrchní státní zastupitelství velký proces proti Františku Oldřichu Kinskému, jeho advokátu Čapkovi a italskému majiteli nemovitostí Giormanimu pro pokus o údajný miliardový podvod. Mezitím to prý odtroubili. Škoda, pořádný politický proces jsme tu neměli, ani nepamatuju.

Německý ministr zahraničí volá Polsko a Česko k poslušnosti, pokud jde o americkou základnu. Není možné dráždit Rusy! Ministrova formulace „Výsledkem debaty pak musí být řešení, které nebude nikoho provokovat“ je prostě kouzelná. Lepší vyjádření ducha mnichovanství si lze jen ztěží představit. Čeští politici si zvykli vyskakovat na Němce právem vítěze druhé světové války, a ta drzost jim až do poloviny tohoto desetiletí procházela. Teď je s tím utrum. Za Německem stojí skutečný, opravdový a nezpochybnitelný vítěz druhé světové války, Rusko.

Úterý 20. března: podle tisku odleva doprava fungovalo vedení policie ČR jako informační centrála, která zprostředkovala pokyny a varování těm, které nižší policejní složky tak říkajíc rozpracovávaly. Tedy jako ještěr požírající vlastní ocas. Opět tu figuruje jméno lázeňského šviháka Doležela (co ten člověk všechno nestihl!). Vypadá to, že se policie ČR bude teď pár měsíců zabývat hlavně sama sebou.

Jiří Paroubek, tedy přesněji příznivci Jiřího Paroubka vydali obsáhlou publikaci na téma „Jiří Paroubek ve fotografii“. Původně měla stát baťovských 990,- Kč, protože však členové a příznivci strany jsou jak známo samé sociální případy a správně by měli mít hluboko do kapsy, našel se hodný sponzor, který cenu takříkajíc srazil na 450 Kč. Tváří v tvář nepřejícným remcalům, kteří Paroubka v té souvislosti obvinili z neskromnosti (on se, jak se zdá, podle stavu veřejného mínění k dílu střídavě hlásí, a svádí ho na své příliš horlivé přívržence), předseda ČSSD prohlásil, že neví, proč by měl být „zbytečně skromný“. On přece ČSSD vyvedl z krize a obstál v čele vlády. Teď vyšla oslavná publikace, příští rok možná Paroubkovi vztyčí jeho přívrženci pozlacený pomník. Vzhledem k poměrně objemnému korpusu pana předsedy to bude dost nákladná věc (Špidla a Gross byli drobnější).

V souvislosti se zřízením „Ústavu paměti národa“ píše v právu historik Smetana z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR: „Máme obavy z masivního vstupu politiky do světa historického výzkumu“. Pan Smetana zaspal, to se stalo už při pohřbívání sudetoněmeckého kostlivce a politici se nemuseli moc vnucovat, čeští historici, jak je jejich zvykem, projevili dost velkou horlivost.

„Žalobce seznámený s činností týmu Majetek“ hájí v Právu zapojení zahraniční české rozvědky do případu šlechtických restitucí. Pátráním v zahraničí a žádostmi o právní pomoc se získaly závažné dokumenty. Našly se výpisy z matrik, podle nichž byli Kinský a jeho rodiče německé národnosti. A dále důkazy o nacistické minulosti Kinského rodičů a jeho příbuzných. Škoda, že se nenašly taky důkazy o nacistické minulosti samotného Kinského (bylo mu v roce 1945 devět let). Krásný případ kádrování pro pana Fraňka. Ovšem, zákon to vyžaduje. O to je to hnusnější. Ve slušné společnosti nezáleží na tom, jaké je člověk národnosti a neodpovídá za to, co dělali jeho rodiče.

Zeman doporučil Paroubkovi do vedení ČSSD Vlčka a Hulinského a jistě dobře ví, proč to dělá. Pozná se to podle toho, že Paroubek je k něčemu podobnému víc než neochoten. Prý by taky rád nahradil Škromacha Zaorálkem, ale neudělá to prý z taktických ohledů k levicovému křídlu strany. Proboha! Podle čeho se pozná, že Škromach je levicový, kdežto Zaorálek ne?

Tony Blair vyzval Západ, aby se přestal omlouvat za svržení Saddáma Husajna: „Nedokážeme zvítězit, dokud se západní svět nepřestane omlouvat za prosazování svých klíčových hodnot, dokud se nepřestane omlouvat za to, co dělají naše jednotky v Iráku a Afghánistánu.“ Tony Blair má úplně pravdu. Problém je jen v tom, že on letos končí, kdežto Západ se omlouvat nepřestane. Západ má totiž nutkavý dojem, že se musí omlouvat za svou samotnou existenci. Pěkný důkaz bezděčně podává Gwynne Dyer, „novinář působící v Londýně“ v dnešních Lidových novinách. V podstatě se ztotožňuje s íránskou kritikou na americký velkofilm o bitvě u Thermopyl. K tomu je třeba říci: film sem, film tam, Řekové se tehdy ubránili mnohonásobné perské přesile. Peršané přišli do Řecka jako podmanitelé a uchvatitelé. Řecká civilizace byla tehdy vyšší a pokročilejší než ta perská (relativně, ovšem). Řekové prokázali velkou statečnost a po zásluze zvítězili. Máme se snad za to dnes omlouvat Ahmadínežádovi? Kromě toho bych byl rád přesvědčen o tezi, že „starověcí Peršané a dnešní Íránci jsou tentýž národ“, poněkud důkladněji, než to činí pan Dyer (jen to konstatuje). Největším problémem dnešního Západu nejsou jeho nesčetné dějinné hříchy, sahající údajně, jak vidno, až k bitvě u Thermopyl. Problémem Západu jsou pitomci typu pana Dyera. Je jich bohužel nepřeberné množství.

Středa 21. března: Vicepremiér Bursík veřejně vyhlásil (ve Frekvenci 1, že pokud se do pátku v Čunkově případě nestane „něco podstatného“, bude iniciovat schůzku předsedů tří koaličních stran. Která by měla zvážit případné Čunkovo „dočasné odstoupení“. Co podstatného by se mělo stát? Že by policie své obvinění stáhla? Pan Bursík hraje v této koalici stejnou roli jako pan Kalousek za premiéra Grosse. Rozdíl je jen v tom, že skandálem není zasažena nejsilnější koaliční strana. Tedy není jím zasažena přímo.

Podle velitele ruských „kosmických vojsk“ (to je na první pohled něco z oboru sci-fi) rozmístí Rusové na pozemky svých velvyslanectví radiolokační stanice, které budou monitorovat případné odpálení balistických raket v jejich dosahu. Rusové prý mají k dispozici zařízení, které zabere půl místnosti. To je pozoruhodné, tak daleko za Brežněva nezašli. Ruské ministerstvo obrany se od generálových plánů distancovalo. Je to tedy zatím jakési „podmíněné bububu“.

Ministerstvo vnitra vážně uvažuje o spojení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, protikorupční a protidrogové policie v jeden útvar. Bylo by to praktické: zatímco dnes v rámci policie existuje jakási politická pluralita (v jednotlivých útvarech se prosazují různé vlivy), a politici koalice i opozice musí o svůj vliv tvrdě bojovat, napříště by stačilo zmocnit se jednoho centralizovaného. Asi proto se na této věci shodne koalice s opozicí.

Jaroslav Novák, takto redaktor Pivního magazínu, podal trestní oznámení na Miloše Zemana ve věci smlouvy ČSSD s JUDr. Altnerem. Zeman slíbil, že vystoupí z ČSSD, pokud se prokáže, že za udáním stojí vedení strany. A tento svůj slib vzápětí splnil. K věci se vzápětí vrátíme zvláštním komentářem.

V Právu dnes brojí proti Ústavu paměti národa (možná, že se bude jmenovat jinak, aby to komunisty tolik nedráždilo), historik Jiří Vančura. Formuluje „postoj reprezentovaný historiky“, má tedy zjevně nějaké pověření hovořit za historiky jako za celek. Není jen jasné, zda pouze za naše nebo za všechny na světě. Historici se podle pana Vančury usnesli, že „nehodlají minulost soudit, ale objasnit tak, aby se příští generace mohly z minulých událostí poučit a volit vlastní životní postoje“. Aby bylo jasné, o co jde: tvrdit, že vyhnání sudetských Němců byla sviňárna, je ahistorické a nevědecké. Správné je konstatovat, že tu byly určité příčiny, a z nich pak logicky podle zákonitostí, jimiž se řídí běh dějin, vyplynuly určité důsledky. Lidé, kteří se v tom tehdy angažovali, naplňovali svou svobodu, která, jak známo, je poznaná nutnost. Nebo – příklad, který uvádí sám pan Vančura: „Bez analýzy, jak se na občanské orientaci národa podepsal mnichovský diktát, šestiletá okupace a válka vyúsťující do touhy po „novém životě“ aj., nelze poznat příčiny rozkladu.“ Rozklad měl příčiny, a národu proto nezbylo nic jiného, než se v rámci nutných důsledků těchto příčin rozkládat. Pan Vančura je rovněž proti „objevování a zveřejňování špíny“ (špínu, jak známo, nejlépe zamést pod koberec), protože to bude pro další generace nezajímavé jako Švihova aféra. Mně se zrovna Švihova aféra nezdá právě v téhle souvislosti až tak nezajímavou. Úkolem historické vědy je učinit z nás neuvědomělého plebsu „vědoucí a sebevědomé občany a Evropany“. To se povede jen tehdy, „nebude-li historie chápána jako politický nástroj podřízený krátkodobým stranickým zájmům“. Opakuji, že historie je u nás i po roce 1989 chápe jako politický nástroj, podřízený krátkodobým politickým zájmům, což se projevilo především v zakecávání poválečných zločinů proti lidskosti a v průběhu přípravy česko-německé deklarace. Na potřebu vytvoření Ústavu jsem původně neměl silný názor, je to jistě nestandardní řešení, v zemi, kde archivy fungují, jak mají, a historici bádají, jak mají, by ho nemělo být zapotřebí, ale lidé jako pan Vančura mne v Právu už pár dní usilovně přesvědčují, že se asi mýlím.

Jaroslav Foldyna se rozhoduje, zda bude na nadcházejícím sjezdu ČSSD kandidovat proti Paroubkovi. Pan Foldyna by byl pro Paroubka ideální sparingpartner. Ve věcech podstatných (spolupráce s komunisty) se v podstatě shodnou, neshodnou se jen v tom, kdo má být předsedou ČSSD. Zároveň šance pana Foldyny jsou nulové.

Americký kongres si pozval ke slyšení ohledně globálního oteplování někdejšího Clintonova viceprezidenta Al Gora. Zároveň si republikánští zastupitelé vyžádali vyjádření Václava Klause. Ke Klausovu vyjádření se ještě vrátíme, teď jen malá poznámka: nechápu, proč kongresmani netouží slyšet odborníky a zvou si ideology, kteří odborná stanoviska sežvýkají a překroutí, jen každý jiným způsobem.

V Mladé frontě Dnes uveřejnil zajímavý článek na téma archivy StB Karel Steigerwald. Pokud nám zbude čas, ještě se k němu vrátíme.

Medvědice v berlínské ZOO se odmítla starat o dvě mláďata. Jedno uhynulo, druhé se ošetřovatelům podařilo udržet při životě – přes zuřivé protesty ochránců zvířecích práv a novin jako Dre Spiegel a Süddeutsche Zeitung. Ochránci zvířecích plán tvrdí, že až mládě dospěje, nebude moci vést plnohodnotný medvědí život. Jaký plnohodnotný živo může vést zvíře v zoologické zahradě? Pokud chtějí být důslední, ať nechají usmrtit všechna zvířata ve všech německých ZOO. Medvídek se, jak se zdá z televizních záběrů, i ve svém neplnohodnotném životě cítí poměrně příjemně. Těším se na dobu, až budou moci podobně rozhodovat o našich životech ochránci lidských práv, Der Spiegel a Süddeutsche Zeitung. Koho nechat žít a komu dát hned po narození injekci, protože je tu reálné nebezpečí, že z něho vyroste kverulant.

Čtvrtek 22. března: Vzhledem k nejnovějšímu vývoji vztahů mezi Zemanem a ČSSD se jeví v trochu jiném historickém světle i příkrý soud, který expředseda vyřkl o Jiřím Dienstbierovi v souvislosti s jeho údajnou prezidentskou kandidaturou: neúspěšný politik, který dovedl svou stranu ke krachu. Pokusme se posoudit podobně přísně i politickou kariéru Miloše Zemana: když to vyjádříme ve sportovní hantýrce, předvedl svou politickou kariérou, která se nyní specifickým způsobem uzavřela, užaslé české veřejnosti něco jako překrásného trojitého odpíchnutého rittbergera, bohužel se závěrečným přistáním na zadnici. Pikantní je, že přípravu, rozjezd a provedení provázel bušením v prsa, připomínajícím Kong-Konga, a siláckými řečmi ve stylu Cassia Claye alias Muhammada Alího. Od Jiřího Dienstbiera, miláčka polistopadového publika, se liší tím, že jeho let byl delší, rychlejší a vyšší. O to je dopad na pozadí tvrdší. Poučení zní: kdo se příliš naparuje, končívá smutně a směšně.

Podle nejnovějšího průzkumu preferencí, pořízeného CVVM, se preference ODS nemění, zato o 3% vzrostly preference ČSSD. Nynější vládní koalice by stále ještě získala slušnou většinu. Růst preferencí ČSSD je ale logický a bylo by divné, kdyby koncem tohoto roku už nebylo všechno úplně jinak.

Ruský ministr zahraničí Lavrov prohlásil ve Státní dumě na adresu USA, které se nyní pokoušejí získat od evropských spojenců souhlas s výstavbou protiraketové základny v Česku a v Polsku: „To je starý známý přístup. Tak se chovali v minulosti za studené války, když děsili všechny sovětskou hrozbou a přesvědčovali, aby se semkli do disciplinovaného bloku.“ Rusové se s potupnou porážkou ve studené válce nevyrovnali a myslí čím dál tím víc na revanš. Pomalu se vrací k zahraničněpolitické doktríně poststalinského SSSR a berou ji za svou. K tématu se ještě vrátíme.

Jakási německá soudkyně dosáhla zatím rekordu v multikulturalitě, když odmítla rozvést Maročanku, jíž manžel (taky Arab) opakovaně vyhrožoval smrtí. Zdůvodnila to tím, že s tím dotyčná přece musela počítat, když si vybrala za muže rovněž Maročana. Soudkyni poté z případu sice odvolali, ale průkopnický čin je tady. Dá se rozšířit i na další skutky, např. na pojídání lidského masa. Kdo pojme za chotě lidojeda, musí počítat s lecčíms.

Karel Steigerwald píše v Mladé frontě Dnes: „My potřebujeme: racionální politickou diskusi o reformách. O reformách skoro všeho. Zdravotnictví, penzí, daní, školství, soudnictví, zákonů. Debatu opozice s vládou. Debatu parlamentní. Debatu expertů. A z toho plynoucí podobu reforem.Místo toho máme: Zemana s Paroubkem. Čunka se sekretářkou. Policejního prezidenta s tajemnou ženou. Agenta Filipa s Leninem. Kavanovy plky s úplatky. Gripeny čertví s kým. Bursík s počasím. Topolánek se slečnou. ČT s milicemi. Komorouse s rozvědčíky. Co je pro život lidí důležitější? Bezesporu to první.“ To je moc hezké: pan Steigerwald horuje pro to, čemu se za minulého režimu říkalo „klid k tvořivé práci“. K svobodné výměně informací patří obojí. Vždycky, když si někdo vezme do hlavy eliminovat to druhé, skončí to deformací svobody. Nebo, lépe řečeno, pokud se někdo se ohání tím, že „to druhé nepotřebujeme“, mívá nekalé úmysly. Zpravidla chce něco zatlouct.

Pátek 23. března: policejní prezident Husák odstoupil. Jeho pozice se stala neudržitelnou. Nejsem žádný specialista na problémy Policie ČR, ale určitě se dá říci, že dlouhé bezvládí a necivilizované vztahy mezi dvěma hlavními politickými tábory v ČR mají daleko vážnější důsledky, než jak to na první pohled vypadá. Dopadly i na policii. Političtí oponenti se o policii přetahují, policie není schopná se těm tlakům bránit (od toho policie není) a zároveň ji to paralyzuje. Český stát a česká politika si tak v jakési latentní občanské válce sama pod sebou podřezává jednu větev za druhou.

Podle agentury STEM je proti volbě Paroubka za předsedu strany sedm procent voličů ČSSD. Volit ho nebudou voliči, ale delegáti sjezdu, nicméně to číslo stejně svědčí o velké podpoře. Ostatně, situace je taková, že nejenže nemají nikoho lepšího. Nemají vůbec nikoho. Na sjezdu se podle posledních zpráv do Paroubka nepřímo, ale citelně obul místopředseda Škromach. Podrobil kritice „Agendu 2010“, která měla sloužit jako východisko ke koalici ČSSD – ODS (tu Zeman kritizoval a kritizuje) a vyjádřil lehkou nelibost nad rozsahem kritiky, kterou ve svém sjezdovém projevu Zemana zahrnul Paroubek. Škromach je člověk, který dělá vždycky jen to, o čem ví, že si to může dovolit. Paroubkovu pozici ovšem neohrozí.

Vláda ČR se nakonec smířila s berlínskou deklarací EU. Dalo se to čekat, byli jsme už poslední remcalové. Ke zprávě se vrátíme zítra, jen na okraj je třeba říci, že dnešní EU je zvláštní organizace: nemůže si troufnout dát svá prohlášení členům včas k dispozici, protože hrozí akutní nebezpečí, že by je zničili.

Prezidentka Svazu vyhnanců Erika Steinbachová podpořila plán na zřízení amerických základen v Polsku a v ČR (Steinbachová je poslankyní Spolkového sněmu za CDU). Vsadím se, že to vyvolá v obou zemích vlnu nechuti vůči ní i Svazu vyhnanců. Kdyby základny odmítla, výsledek by byl tentýž. Přitom ti, kteří zřízení základen podporují, a tedy i paní Steinbachová, mají pravdu. Základny mají chránit USA a taky Evropu před neočekávaným raketovým útokem ze strany muslimských fanatiků. Pokud by k něčemu takovému došlo a Evropa by byla významně oslabena, pokusí se Rusko zmocnit se znovu toho, o co přišlo na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Odtud zuřivý ruský odpor. Proti technicky dokonalým ruským raketám je americký systém neúčinný (což nevadí, protože Rusové určitě Západ nenapadnou, není to jejich zvykem; jejich kořistí bývají chcíplé a připochcíplé kusy. ČR se do tohoto stavu postupně a cílevědomě propracovává).

Podle MfD se Paroubek snaží odstavit stínového ministra vnitra Bublana, upřednostňuje prý devětadvacetiletého poslance Tejce. Stane se pan Tejc Paroubkovým Grossem? Exministr Bublan neodpovídá image bojovného sociálního demokrata typu dr. Ratha. Zdá se, že je na tu stranu příliš slušný.

V Lidových novinách si Karel Křivan pochvaluje, jak prezident Klaus tím, že vstoupil do debaty amerického Kongresu o globálním oteplování, projevil „schopnost upozornit na sebe, tudíž na Českou republiku,a zviditelnit ji tak v očích americké veřejnosti.“ Není prý tak důležité, co říkáte, ale že vůbec jste mediální scénou vnímán. Řekl bych za prvé, že velmi záleží na tom, co říkáte. Pan prezident by americkou mediální scénu bezpochyby velmi zaujal (je to jen příklad, proboha, vůbec ho nepodezírám, že by byl měl něco podobného v úmyslu!), kdyby se dostavil do Kongresu a vystrčil na kongresmany holou zadnici. Za druhé, vůbec není zapotřebí ani na sebe, ani na Českou republiku mermomocí upozorňovat. Je zapotřebí dělat rozumnou politiku. Rozumná politika na sebe vždycky nakonec dokáže upozornit sama. A za třetí, při vší úctě, pan prezident není totožný s Českou republikou. Česká republika je pořád ještě demokratický stát a žádná absolutní monarchie.

Jiří Paroubek se v rozhovoru pro LN znovu vyjádřil k požadavkům JUDr. Altnera: „Podle mého názoru byla celá ta věc od počátku spiknutím pana Altnera a pana Svobody (Ivo Svoboda – Zemanův ministr financí a ekonom ČSSD, odsouzen za vytunelování Liberty) za mlčenlivého přihlížení, nebo dokonce účasti Miloše Zemana.“ Tak vida, spiknutí: měl by následovat proces. Rozehráno je to šikovně, jeden protagonista je už v base a nemělo by být těžké ho zpracovat, aby řekl i to, co neví. Naštěstí je pan Paroubek zatím v opozici, a tak si jen nadměrně citliví lidé mohou představovat, jaké to bude, až se chopí vládních otěží. Navíc nemůžu si pomoci, ale takovéhle nastrkování exministra Svobody mi připadá poněkud ohavné. Pan Paroubek má i další plány: „určitě chceme také vydávat týdeník, který bude nezávislý na ČSSD“. Ovšem, proč by vydávali týdeník, který bude na ČSSD závislý! Paroubkova ČSSD je tím nejkompetentnějším zahradnickým kozlem, který je u nás povolán pečovat o svobodu slova a názorovou pluralitu. Pan Paroubek se učí u Putina: ten si dokonce založil vlastní opoziční stranu.

Neblahým signálem politického úpadku je i to, že z politického záhrobí opět a poměrně energicky zazněl dutý hlas velekněze Pravdy a Lásky. Exprezident Havel už má zase roupy a cítí v současném politickém maglajsu jakýsi prostor pro své aktivity. Udělil českým politikům ochotně a bez nároků na protislužbu několik užitečných rad. Za prvé, Svatovítskou katedrálu by měly společně spravovat církve a stát. Má být založena společnost (doplňujeme, že by mohla být akciová), v jejíž správní radě by zasedli arcibiskup, kapitulní vikář, dva biskupové, předseda Ekumenické rady církví, prezident, šéfové obou parlamentních komor, premiér a pražský primátor. Exprezident, jak vidno, zapomněl z vrozené skromnosti na sebe, uspokojivé je, že zatím zůstal stranou také dalajláma. Nevím, co tam má co dělat předseda Ekumenické rady církví, měl by to odmítnout, vždyť jde o katolický kostel a reformovaní se o něj zasloužili jenom tím, že ho v roce 1620 důkladně vybílili. Dále prohlásil, že by vláda měla věnovat víc pozornosti šetření energií a kritizoval v té souvislosti expresis verbis ministra Římana. Ve skutečnosti míří podstatně výš – pozval totiž do Prahy na mezinárodní konferenci Forum 2000 bývalého amerického viceprezidenta Gora, aby prezentoval svůj film o hrozbě klimatických změn. Klaus bude mít nepochybně radost. A konečně Havel nezištně poradil - komu? vládě? Čunkovi? – aby Čunek dočasně odstoupil ze „svého postu“ (ze kterého? nebo snad ze všech?) a vrátil se, až se mu podaří se očistit. Řekl bych, že Topolánkova vláda kaskadérů stojí před dalším problémem. Tohle je nepochybně jen Havlova úvodní fanfára.

Sobota 24. března: Sjezd ČSSD přinesl nemalou senzaci: Paroubkovo Pyrrhovo vítězství v předsednické volbě. Získal pouhých 60% hlasů (sám počítal s 80, taky průzkum STEM věštil daleko přesvědčivější výsledek, něco podobného nečekali ani odborníci na ČSSD z Práva, a nepočítal jsem s tím, jak je možné z Událostí zjistit, ani já). „Vítězství“ je pro Paroubka o to bolestnější, že Bohuslav Sobotka byl pak ve funkci statutárního předsedy podpořen daleko přesvědčivější většinou. Bude zajímavé sledovat, jak dopadnou volby místopředsedů, počítám, že Paroubkův tým na tom usilovně pracoval celou noc: hrozí, že se na místopředsednická místa dostanou Hulinský a Starec (jediný, kdo Paroubka dosti drsně kritizoval, na tomto místě je třeba zdůraznit, že zatímco projevy na kongresu ODS včetně kontroverzního vystoupení místopředsedkyně Němcové byly zprostředkovány průběžně a přehledně v akustické i písemné podobě, působí stránky ČSSD spíš jako profesionální zatloukárna předlistopadového typu). Paroubek podle svého zvyku velkohubě naznačil, že pokud se někdo z desperátů na místopředsednickou funkci prokouše, bude „zvažovat svůj další postup“ (přeloženo do češtiny: opovažte se je zvolit a máte po předsedovi!). Svádí vše na zrádcovské pikle Miloše Zemana a na kauzu Alter. Existuje optimističtější vysvětlení: že delegáti dali najevo únavu z jeho arogantních a hulvátských manýr, podobně jako je kdysi unavil Zeman. V tom případě se Paroubek zlobí na zrcadlo, které mu ukazuje jeho křivá ústa. K tématu se samozřejmě vrátíme komentářem, vše bude jasnější, jakmile budou známy výsledky voleb místopředsedů. Zjevné je jen, že pan Paroubek Zemanův vliv ve straně velmi přeceňuje. Protiparoubvkovská opozice je ovšem teprve ve stavu zrodu: poslanec Křeček např. pěkně prohlásil: „Víme, že by se mělo něco udělat, ale nevíme co.“

Konečně je znám text prohlášení EU k 50. výročí podpisu Římských smluv. V úvodu obsahuje oslovení „My občané a občanky Evropské unie“, byl však připraven kabinetním způsobem, připomínkové řízení (čeští kverulanti) se dělo formou zákulisních intrik a podepíšou je pouze tři čelní představitelé Unie, kteří jsou občanům a občankám Unie, pokud vůbec něco takového existuje, na hony vzdáleni a jejich kompetence vůči nim jsou namnoze potěmkinské. V prohlášení se ovšem mj. poněkud velkohubě slibuje, že „EU bude i nadále prosazovat demokracii, stabilitu a blahobyt za svými hranicemi“. Měla by se hlavně starat o demokracii a stabilitu uvnitř svých hranic, postkomunistické státy, zejména ČR, tu mají velké manko. Je nepochybné, že bez větší integrace Unie to nepůjde, že by za určitých okolností vůbec nemusela být na škodu, že princip „liberum veto“ se ještě nikdy nikde neosvědčil a vždycky vedl jen k chaosu a rozvratu. Jenže k integraci chybí politická vůle: vsadil bych se, že polovině občanů ČR je to fuk, polovina je proti, protože se bojí o ztrátu suverenity. Pak není co integrovat.

Ficův Směr by teď volilo skoro 50% slovenských voličů. Pokud jeho popularita ještě poroste, stanou se volby na Slovensku zbytečnými a Slovensko výrazně ušetří.

V rozhovoru pro Právo obhajoval Paroubek obří publikaci Minuty s Jiřím Paroubkem jednak tím, že se od ní lehce distancoval (je to dílo dobré vůle jeho poněkud neobratných ctitelů), jednak tím, že obvinil svého politického soupeře Topolánka. On, nikoli Paroubek tou publikací kazí politickou kulturu v zemi a české novináře by mělo spíš zajímat, „že pan Topolánek prosadil svou oficiální milenku do jedné z nejvyšších ústavních funkcí“. Ježíši Kriste, jak souvisí vztah pana Topolánka k paní Talmanové s oslavnou publikací na Paroubka? To je argument typu „a vy zase lynčujete černochy“, navíc v situaci, kdy ho neatakoval Topolánek a dokonce ani nikdo z ODS, ale Alexandr Kramer z Práva.

Podle Mladé fronty Dnes byl teď už bývalý policejní ředitel Husák ve střetu zájmů, protože hrával tenis s advokátem Sokolem, mezi jehož klienty patří mj. Radovan Krejčíř. Střet zájmů by to byl v tom případě, kdyby pan Husák dělal dr. Sokolovi placeného sparingpartnera.

Jan Zahradil si v rozhovoru pro Lidové noviny stěžuje: „Někteří lidé v Německu z mně neznámých důvodů o mně říkají, že jsem němcožrout.“ Podivíni, jakpak na to asi přišli?

Pondělí 26. března: Paroubkova modernizace ČSSD je dosti zvláštní. Podle toho, co navrhoval a jen částečně prosadil jako změnu stanov, jde o populistická opatření dílem nesmyslná (kvóty pro ženy), dílem umožňující mocenskou manipulaci z centra (přímé volby funkcionářů, tzv. stálá konference, která by mohla mezi sjezdy měnit i stanovy strany). Paroubkova perestrojka má výrazně zemanovský charakter a není náhoda, že předseda ČSSD získal na svou stranu většinu Zemanových přívrženců. Tak jako Zeman kdysi vyluxoval voliče Sládkovi, vyluxoval teď Paroubek stoupence Zemanovi. Zeman tomu svým odchodem ze strany napomohl, přenechal své ovečky někomu, kdo se mu v mnoha ohledech velmi podobá.

Proti americké radarové základně v ČR se teď dosti vehementně vyslovili i rakouský prezident a kancléř. Zdá se, že téma má do budoucna šanci přehlušit konflikt kolem Temelína. Zasahuje existenční zájmy ČR na daleko citlivějším místě a neskýtá žádný prostor pro kompromis. V této věci by ČR neměla ustupovat ani o milimetr. Je smutné, že necitlivá česká politika (a zdaleka nejen česká) vůči Německu a taky Rakousku nás dostala ve střední Evropě do izolace, která se trochu podobá té z období mezi dvěma světovými válkami. Protože se v Evropě nepodařilo uspokojivým způsobem uzavřít druhou světovou válku a protože se - mimo jiné - ČR odmítla přihlásit ke křivdám, které bezprostředně po válce spáchala, bude teď izolovaná a navíc vnitřně nejednotná vydána vydírání největšího z vítězů druhé světové války – Ruska. Američané jsou daleko a Poláci jsou na účinnou pomoc slabí.

Deset evropských osobností, mj. i Václav Havel, napadlo summit EU, neboť EU neudělala nic s kritickou humanitární situace v súdánském Dárfúru. Patetický dopis začíná slovy: „Jak se Evropané odvažují tento víkend oslavovat, když na kontinentu, který leží jen několik mil na jih od nás, jsou v Súdánu zabíjeni ti nejbezbrannější a nejslabší?“ Havlovi a dalším spasitelům světa se sluší připomenout, že EU není dobročinná instituce na civilizaci Súdánu, že možnosti pomoci jsou v takových případech omezené, že slibovat pomoc tam, kde opravdu účinně pomoci nemůžeme (něco podobného se stalo Svobodné Evropě, tedy americké instituci, v roce 1956 v době maďarské revoluce), je lehkovážné a nezodpovědné, a že povinností člověka ani instituce není strkat za každou cenu do všeho nos. Drzá formulace dopisu svádí k tomu, aby byla napodobena: jak se nám opovažují Havel, Günter Grass a další exhibicionisté ve věcech Pravdy a Lásky ordinovat, kdy smíme oslavovat a kdy ne?

Úterý 27. března: koaliční partneři úpěnlivě prosí předsedu KDU-ČSL Čunka, aby až do té doby, než se mu podaří prokázat nevinu, odstoupil ze svých vládních funkcí. Čunkovi se pochopitelně nechce (bylo by to vykládáno přinejmenším jako nejistota ohledně vlastní viny, faktický návrat je ve hvězdách, policie do může vyšetřovat dva roky a pak případ uzavřít pro nedostatek důkazů (což není žádné „očištění“, nýbrž jen konstatování: bohužel se nám nepodařilo Vás usvědčit). A premiér Topolánek s vicepremiérem Bursíkem mohou Čunka jen prosit, i když dejme tomu naléhavě: KDU-ČSL zatím stojí za svým předsedou a bez KDU-ČSL je tato vláda v koncích.

Zdá se, že klid v ČSSD hned tak nezavládne. Hulinský a Paroubek si vyměňují roztomilosti, místopředseda Škromach (člověk coby vnitřní opozice velmi šikovný) zároveň přirovnal i nepřirovnal Paroubkova neoficiálního šéfporadce Tvrdíka k Šloufovi. Předseda ČSSD si napříště bude muset průběžně dělat pořádek ve vlastní straně a nebude mít dost klidu k tvořivé práci (tj. k frontálním útokům na vládní koalici).

C. a k. úřední politolog ČSSD Lukáš Jelínek v dnešním Právu píše: „Zvolení Martina Starce šéfem stranických kontrolorů a šedesát procent hlasů pro předsedu Paroubka napovídá, že sociální demokracie bude sotva moci být dále označována za nástroj umanutého diktátora.“ Vida, jak se všechno zlé dá obrátit k dobrému: ve skutečnosti umanutý diktátor sice v čele ČSSD zůstává, ale dostal do kožichu a bude to mít napříště o něco těžší. Což je samozřejmě dobře.

Podle francouzského deníku Le Figaro rozmístění amerických antiraket na „ruském zadním dvorku“ („l´arrière-cour russe“, čímž se myslí též Polsko a ČR) potvrzuje, že Rusko ztrácí kontrolu nad svým bezpečnostním prostorem. Máme to v EU a v NATO vykutálené spojence. Stejně, jako nás v roce 1938 brali jako Hitlerův zadní dvorek, berou nás teď jako Putinův. A Právo se samozřejmě škodolibě raduje.

V Mladé frontě Dnes (a předtím už na serveru Idnes) vyšel velký článek o masakrech německého obyvatelstva na Žatecku (o věci se psalo už před časem, protože se německý soud obrátil z podnětu jednoho nedobrovolného účastníka událostí na českou policii se žádostí, aby přešetřila bestiální vraždu několika německých dětí. Je jistě dobře, že se o tom píše. Je ovšem zároveň třeba připomenout, že nejde o žádný průlom (o tzv. excesech se smí diskutovat i v rámci české oficiální doktríny, samozřejmě s tím, že je třeba vidět, že skutečným původcem zvěrstev jsou sami Němci, kteří začali). Houbeles. Je třeba psát o tom, že celý „odsun“ bylo ohavné zvěrstvo. Články a přiložená chronologie navíc obsahují věcné chyby: „odplatu na okupantech“ ne že by promíjel, ale ospravedlňoval nikoli Benešův dekret, ale zákon č. 115/1946 Sb., a v srpnu 1945 (přesněji řečeno s Postupimskou konferencí) sice v zásadě končí éra divokých odsunů, ale „Němci odcházejí“ až od ledna 1946. Komická je rovněž snaha svalovat zvěrstva na „vojenské tajné služby ovládané už komunisty“. To snad částečně sedí v případě Postoloprt. Jinak např. národní socialisté byli velmi často daleko horší a horlivější než komunisté. Česká policie se brání případ znovu vyšetřovat a je těžko se jí divit: Je třeba zásadního politického rozhodnutí, že ty věci nebyly alibistickou česko-německou deklarací vůbec uzavřeny a že je o všem třeba znovu a od začátku a opravdu otevřeně a bez nejapných vytáček hovořit. Přehrávat ty věci na policii je nedůstojné vykrucování, policie nemá žádné politické kompetence.

Všechny noviny se zevrubně zabývají prohrou českého národního družstva s Německem a následným večírkem českých fotbalistů v hotelu Praha. Způsob, jak se o tom referuje, mi připadá neuvěřitelný. Za prvé: ČR prohrála s mužstvem, které je přece jen o něco lepší, a to nejtěsnějším možným rozdílem. Nedá se pořád vyhrávat a prohrát neznamená žádnou národní katastrofu. Za druhé: večírek zpestřený alkoholem a údajnou přítomností čtyř dorot (nebo snad šesti?) je prý porušením životosprávy. To je odborná věc, nechci se do toho plést; když jsem si přečetl, jaký mají reprezentační fotbalisté denní režim, vzpomněl jsem si na svá vojenská léta za totáče. Netušil jsem, že profesionální fotbal je spojený s takovou buzerací. Ale budiž, jsou za to velmi slušně placeni, dělá se to zjevně všude ve světě a asi je to tedy k něčemu dobré. Chápu taky, že trenér musí mít u mužstva autoritu. To všechno je ale výlučně technická, nikoli morální záležitost. Co mne pobuřuje na nejvyšší míru, je ta kupa falešného pokryteckého umravňování, kterou tu navršili zejména sportovní komentátoři. Povinností profesionálního fotbalisty je hrát dobře fotbal a ne sloužit naší mládeži jako svatý obrázek. Když se to bere jinak, připisuje se věci význam, jaký vůbec nemá a ani by neměla mít (je to stejné, jako když se populárním českým hercům a hvězdám pop-music vyčítá, že za totáče nebyli předvojem politického odporu ke komunistickému režimu). Upřímně řečeno vadilo by mi daleko víc, kdyby se naši reprezentanti byli po zápase všichni podepsali pod petici proti americkým základnám a pak šli ukázněně do hajan. To bych považoval za skutečnou prasárnu. Nevím, odkud se bere představa, že správný český špičkový sportovec musí být nekuřák, abstinent a panic (jako výjimka se trpí manželství). Neobhajuji prostituci ani opíjení, ale ani jedno, ani druhé není u nás zakázáno (zakazovat prostituci je podobná blbost jako prohibice) a pokud jde o alkohol, moje dlouholetá zkušenost praví, že bez toho, aby se člověk tu a tam namazal, se v téhle zemi nedá žít. A nemohu se zbavit dojmu, že spousta lidí klade na své slavnější, bohatší a domněle šťastnější bližní nároky, které na sebe neklade, respektive nekladla by, kdyby na to, co u nich odsuzuje, měla prachy.

V té souvislosti ještě malý legrační detail: v úvodu zmíněného utkání zapěla Helena Vondráčková německou hymnu tak, že vynechala z textu dva verše. Tím se jí podařilo ještě před začátkem utkání vnést do řad německého manšaftu, který zpíval s sebou, dosti velký zmatek. Na vítězství to bohužel nestačilo. Paní Vondráčková je ovšem zhruba mého věku a má nárok na jistou dejme tomu zapomnětlivost. Proto prosím čtenáře, aby se na stařičkou pěvkyni příliš nezlobili. A příště ať si pro jistotu vezme noty s textem.

Středa 28. března: Premiér Topolánek prohlásil, že nebude Jiřího Čunka nutit k demisi. Tím se jen prohloubí konflikt ve vládě, protože zelení se v této věci naopak radikalizují. Topolánek mluvil o mediální štvanici na Čunka, je však těžké se zbavit dojmu, že Čunek zatím nedokázal svému problému příliš čelit. Těšme se tedy na další kroky vlády kaskadérů.

Mirek Topolánek napsal do SMS, kterou odbýval naléhajícího novináře, mj. německou větu „Es kommt der Tag“. Samozřejmě se toho chytli všichni, kdo se takových formulací s chutí chytají. Je těžko pochopitelné, proč premiér podobných formulací užívá a navíc je dává vlastně písemně. To mu dotěrní novináři tak vadí? Chtěl by snad dělat politiku bez nich? V tom případě se opozdil minimálně o osmnáct let. Jeho reakce bývají zároveň neomalené a úplně bezbranné a připomínají jakousi opožděnou pubertu. Měl by se poradit se svým psychiatrem, třeba by se to dalo odstranit hormonální léčbou. Jinak je těžko se divit celkovému dojmu, jak ho zformuloval místopředseda KSČM Dolejš: Topolánek je podle něho zřejmě nejistý, „a proto se utíká k nediplomatickým nebo možná bych řekl klackovitým způsobům“.

Polský premiér i prezident dali najevo, že se o raketové základně budou bavit jen s Američany. To je jasné slovo v pravý čas. Zjevně má vládnutí bratří Kaczyńských i své světlé stránky.

Daniel Kaiser si v Lidových novinách stěžuje, že se Německo vrací k bismarckovské politice, ve věci euroústavy válcuje své slabší partnery a zároveň se pokouší blokovat výstavbu americké raketové základny v Polsku a ČR a domlouvá se s Ruskem na plynovodu pod Baltem. K tomu je třeba podotknout, že Německo tuto politiku nenutí zbytku kontinentální Evropy, nýbrž provádí jí v dokonalém srozumění s mocnými zeměmi, jako je např. Francie. Není na ní nic bismarckovského, Německo se jen zařadilo do „hlavního proudu“ evropské kontinentální politiky, jejímž heslem je emancipace od USA. Přitom až do konce studené války patřilo k nejvěrnějším spojencům USA v Evropě. O změnu německé orientace se velkou měrou zasloužilo zejména zamindrákované nacionalistické vyvádění postkomunistických zemí.

Čtvrtek 29. března: Česká vláda odsouhlasila jednání s Američany o radarové základně po česku. Zatímco Poláci se omezili na jednu větu, v podstatě ano,ano (souvisí to asi s jejich náboženským založením), Topolánkův tým sdělil Američanům „ano, ale, ale“ (jde zejména o začlenění základny do obranného systému NATO, i když tato věc je zjevně v odpovědi zformulována velmi „ohebně“). Topolánek je ve složité situaci, národ je proti. Vláda má ovšem právo ponechat si v některých věcech svůj názor i přes nepřízeň národa. Nerozhoduje, co chce národ, ale co je správné. Jenže postavení Topolánkovy vlády je tak slabé, že si to sotva může dovolit.

Podle agentury Factum Invenio je 56% lidí pro jednání s Američany o základně. Přitom podle jiných agentur je velká většina lidí proti zřízení základny. Tento postoj si zaslouží bližší analýzy. Průzkum agentury Faktum Invenio poněkud znehodnocuje, že byl pořízen na objednávku Ministerstva zahraničí.

Rakouští „aktivisté“ pokračují v blokování hraničních přechodů mezi ČR a Rakouskem. K zablokování největšího, v Horním Dvořišti, stačí čtrnáct aktivistů. Poměrně nenáročná forma protestu.

„Řekneme-li to zjednodušeně (ale ještě historicky snesitelně), platí asi, že Evropa vděčí za svou kapitalistickou modernizaci, tedy za to, čím je, obchodu s otroky“, píše Dušan Třeštík v dnešních Lidových novinách. Na rozdíl od pana Třeštíka jsem optimista a myslím si, že Evropa vděčí za svou kapitalistickou modernizaci především tvrdé makačce. Pan Třeštík zaspal dobu, je pořád po uši zahrabaný v bolševické ideologii. Z jeho článku vyplývá, že vinu na šíření otrokářství máme i my Češi (z devátého a desátého století) a proto nemá smyslu cítit provinění za vyhnání Němců před šedesáti lety. Kdyby pan Třeštík nebyl tak vykřičená a přitom dnes už poměrně nevýznamná osoba, udělili bychom mu bobříka vyčůranosti.

Cílená a soustředěná kampaň proti českému národnímu týmu přinesla svůj plod: vystresovaní fotbalisté málem prohráli na domácí půdě s Kyprem. Rozlícení žurnalisté teď požadují hlavu trenéra Brücknera. Přitom tisková kampaň ohledně reprezentačního „večírku“ měla všechny podstatné rysy mediálního lynče. V politice se nic neděje, proto hrrr na fotbalisty. Nejsou to žádní intelektuálové (proč taky), bude s nimi lehká práce. Pan Čunek by to byl možná ustál.

Pátek 30. března: málokdy byla česká politická scéna tak nezajímavá jako v těchto dnech. K případu vicepremiéra Čunka se už nedá říci nic zajímavého: přešel do stádia vleklého přetlačování mezi vládou a opozicí a může v něm setrvat pokud ne do konce světa, tak aspoň až do příštích voleb (nebo do případného vynesení rozsudku). Topolánek Čunka neodvolá, zelení nepostaví jeho odvolání jako ultimátum (vedlo by to k pádu vlády), lidovci svému předsedovi nedají konsilium abeundi, a že by se do případu vneslo nějaké nové překvapivé světlo, není příliš pravděpodobné. Aféra s odposlechy se váže na zveřejnění Kubiceho zprávy těsně před parlamentními volbami a vypadá jako nenáležitá reakce na nenáležitý podnět. Síly obou soupeřů, vlády i opozice, jsou vyrovnané. Vláda nic neprosadí a opozice vládu neohrozí. Zkrátka otrava. Novináři nemají nic na práci a krátí si čas pronásledováním fotbalistů.

Živo je jen kolem americké základny v ČR a Polsku. Protože i tady platí, že vláda ji nemůže prosadit a opozice nemůže zabránit tomu, aby o ní vláda jednala, klade si vláda podmínky, které vlastně podmínkami ani nejsou (informuje Američany o své snaze začlenit radar do protiraketové obrany NATO) a ministr Schwarzenberg vyjadřuje přání, aby Američané potvrdili spojenectví s ČR a dali ČR v souvislosti se zřízením základny bezpečnostní záruky. Rakousko, Německo, levice v EU a Javier Solana se rozhodly dělat ČR a Polsku problémy. Polská vláda je stabilnější, Polsko je silnější a na vyhrožování málo citlivé, takže trvá na svém. ČR se pokouší lavírovat, a to vyvolává zájem Moskvy. Vládní list Izvěstija s uspokojením konstatuje, že Praha „neposlouchá Američany úplně ve všem“ (vzpomeňme si na dobu, kdy podobně pochvalným tónem psalo Právo, tedy Rudé právo, o některých kverulantských zemích západního světa, je to něco, za co by se česká veřejnost a česká politika měly stydět, bohužel na to asi nemají), pochvaluje si, jak je Evropa rozdělena a upozorňuje na to, že podobně jako se teď prý USA snaží izolovat svou raketovou obranou Putinovo Rusko, se snažil prezident Wilson izolovat bolševické Rusko po první světové válce, Je to nepřímé, ale výmluvné přihlášení se k bolševickým tradicím: Rusko se pomalu, ale jistě vrací k brežněvovské politice a např. postkomunistická ČR je na to zoufale nepřipravena. Schramstnou nás znovu? Česká politika je rozdělena půl na půl, přičemž sociálním demokratům by to až tak nevadilo a komunisté jsou jako vždy pro.

Sobota 31. března: „výnosný byznys se státem“, tak komentuje dnešní Právo skutečnost, že politické strany dostávají od státu peníze za každý obdržený hlas ve volbách do PS. Ve skutečnosti přesně definované financování stran státem je daleko menší zlo než nekontrolovaný sponzoring, který vede k propojování politiky a ekonomiky a k deformacím politického života.

Jiří Paroubek nechce „za daného poměru sil vyvolat hlasování o nedůvěře vládě“. Počká si prý, až občané pocítí na vlastní kůži, co je vládní politika zač, a „vznikne silná společenská poptávka“ po změně. Pan Paroubek zjevně kalkuluje s tím, že každá vláda se v procesu vládnutí opotřebuje (a tato slabá vláda zvlášť rychle). Je to ta nejobyčejnější věc, která se dá očekávat. Neměl by přitom ale podceňovat odstrašující sílu, jakou na nemalou část české veřejnosti působí on a lidé kolem něho (dr. Rath). A taky na to, že jde o závod s časem: znemožní se dřív Topolánek u veřejnosti, nebo Paroubek u svých spolustraníků? Sjezd ČSSD naznačil, že proces Paroubkova sebeznemožňování ve vlastních řadách už začíná.

Zatím Právo a ČSSD pracuje na dokazování, že zelení nejsou zelení autenticky (dnešní rozhovor A. Kramera s místopředsedou SZ Liškou je v tomto směru mistrovské dílo). ČSSD považuje z pochopitelných důvodů Stranu Zelených za Achillovu patu koalice. je to taková pravda, jako že se koaliční vláda vládnutím opotřebuje. Může to vyjít, ale nemusí. Život bývá zlomyslný.

V Bruselu se rozpoutal boj za slivovici. V nařízení o označování alkoholu se slivovice definuje jako nápoj, do něhož se přidává potravinářský líh. Zatímco u nás se slivovice vyrábí destilací švestek a líh se do ní prý nepřidává. Nejsem odborník na otázky EU a přiznávám se, že jako laikovi mi smysl podobných nařízení a předpisů uniká. To nemají nic důležitějšího na práci, než (mj.) definovat výrobu slivovice? Slivovice je ovšem v dobrých rukou, bije se o ni klerikální europoslanec Březina, který před časem vyrval ze špinavých pracek Bernda Posselta olomoucké syrečky, jež nám chtěl zpupný sudeťák zkonfiskovat (o čemž jsme referovali). K tématu se možná ještě vrátíme.

Rusové navrhují zřízení společné protiraketové základny (zjevně Rusko – NATO) na ruském území za předpokladu, že Američané něco podobného nepořídí v Opolsku a ČR. Vyplývá to z toho, co řekl „nejmenovaný vysoce postavený úředník ministerstva zahraničí v Moskvě“ (cituji z dnešního Práva; nejmenovaný vysoký úředník je bytost podobně mýtická jako neznámý voják. Předpokládám, že má na ruském ministerstvu zvláštní kancelář se zazděnými dveřmi). Neznámý úředník mj. prohlásil: „Na začátku se musíme shodnout na tom, jaké hrozby vlastně existují“. K této zprávě se rozhodně vrátíme, neznámý úředník má totiž do slova a do písmene pravdu.

Rovněž v Právu si Michal Pocházka pochvaluje jakýsi americký film o válce v Tichomoří, který se prý na první pohled opatrně strefuje do nabubřelé vlastenecké rétoriky a hlavně známého symbolu amerického vítězství, kterým byla fotografie pětice vojáků vztyčujících v roce 1945 na Iwodžimě standardu Spojených států. Souhlasím s ním, bylo už na čase, mě a mé vrstevníky totiž od malička krmili nabubřelou americkou vlasteneckou rétorikou a hlavně symbolem amerického vítězství, fotografií pětice amerických vojáků,jak na Iwodžimě na budově místního Reichstagu vztyčují (jedno)hvězdnatý prapor. Ještě že tu bylo Právo (tehdy ještě Rudé), které tuto nabubřelou symboliku neustále uvádělo na opravou míru!

Podle MfD prý i Maďaři pochybují o účelnosti protiraketové základny v Polsku a v ČR. MfD se odvolává na ještě neotištěný rozhovor s maďarským premiérem Gyurcsányem (nikoli Gyurcsánym, ale MfD považuje komolení maďarských jmen zjevně za profesionální povinnost) pořízený ještě před Topolánkovou návštěvou. Asi to nebude tak horké, protože po Topolánkově ujištění, že vláda ČR hodlá o základně jednat na půdě NATO i s Rusy, Gyurcsány prohlásil, že české stanovisko je velmi korektní a že Varšava i Praha mají právo uzavřít dvoustrannou smlouvu o zapojení do amerického systému protiraketové obrany. Že ovšem – protože jde o společnou věc, týkající se celého (evropského) prostoru, jejímž cílem je obrana Evropy -, je pochopitelný i nárok na konzultace v NATO. (Cituji dle maďarských novin).

Městská část Praha 1 má problém: na tzv. Kozím plácku měla být vztyčena socha Sigmunda Freuda. 160 místních obyvatel se spontánně postavilo proti. Správně! Byl to Němec (totiž Rakušan, ale Rakušan je jen zakuklený Němec). To že byl zároveň Žid, je podle mého odhadu pro část protestujících polehčující okolnost, ale nedostatečná, pro další část přitěžující, a největší část vůbec neví, kdo to Sigmund Freud byl.