Dohánění ztraceného času

Pátek 28. července: ODS velmi záleží na tom, aby vládu sestavovala ona; díky tomu se Paroubek dostal do pozice toho, kdo ji sekýruje a diktuje si podmínky. Je to za současného rozložení sil pozice pohodlná. Ten, kdo se těšil, že po předvolebních fanfárách hulvátství nastoupí hledání konsensu, se velmi mýlil. V současné době Paroubek usiluje vylákat ODS k tomu, aby se zbavila svých koaličních partnerů. S nimi má svých vratkých sto hlasů, bez nich jen 81. Paroubek si svou stovkou může být jistý, v tuto chvíli to skoro vypadá, že ČSSD a KSČM jsou dvě frakce téže strany, a těžko říci, která je pravá a která levá.

Komunisté se ovšem vzpírají dát své hlasy při volbě předsedy PS Zaorálkovi, který se kdysi profiloval jako antikomunista. Nepochybně ho to teď mrzí, ale už se s tím nedá nic dělat. Je otázka, zda ho za takové situace může ČSSD nominovat, mohla by se dožít blamáže.

Nečas a Strana zelených začínají uvažovat o předčasných volbách. Není vyloučeno, že nic jiného nakonec nezbude.

Libanonci stěžují, že izraelské jednotky útočí i na automobily označení bílým,i prapory. Moc se jim nedivím, Hizballáh bude bez rozpaků označovat svá vojenská vozidla červeným křížem. Kdo vede válku s islámskými extrémisty, musí si zvyknout, že neplatí žádná pravidla.

Sobota 29. července: Paroubek pohodlně blokuje volbu předsedy. Kandidát trojkoalice Kasal opět nebyl zvolen, tentokrát už dostal v obou kolech sto hlasů. ČSSD svého kandidáta nestaví a tak se nemůže dočkat blamáže. Ostatně proč by ho stavěla, ví, že taky nebude zvolen. Paroubek je ve výhodě, má všechny trumfy v rukou: bez funkční sněmovny se situace nehne ani o píď. A ČR je v této chvíli parlamentní demokracií jen napůl. Tajná volba probíhá tak, že poslanci ČSSD (a tentokrát i komunisté) neodevzdávají hlasovací lístky. Paroubek má kontrolu, nakolik je stádečko poslušné.

Bursík údajně navrhoval, aby Klaus pověřil sestavením vlády Paroubka. „Ať si to taky zkusí“. Ten člověk je v trojkoalici jediný, kdo má trochu politické invence.

ODS by podpořila Zaorálka, kdyby se zavázal, že v třetím kole podpoří jen toho, kdo bude mít jistých 101 hlasů. To je dobrodružná politika, pro ČSSD výhodná, a nechápu, proč na ni nepřistoupí. Ve třetím kole bude mít spousta poslanců a minimálně jedna celá strana (KDU-ČSL) dojem, že jim vyklouzávají poslanecká křesla spod zadnic. Pokud chce ODS něco zachránit, měl by Paroubek dostat šanci jako první.

Topolánek soustavně projevuje sebevražedné sklony. Vládl by prý i sám. Sám může vládnout jen s Paroubkovou podporou. Paroubek ho pak bude mít v hrsti, nebude pro něho problém si najít spojence mezi zhrzenými lidovci a zelenými, a jakmile se mu to bude hodit, zbaví se ho. Představa, že by Topolánek k faktické spolupráci s Paroubkem získal podporu nynějších koaličních partnerů, je holé šílenství.

Pondělí 31. července: Topolánek nutí Paroubka k odstoupení, pokud se nedokáže prokázat většinovou podporou v nové sněmovně. K čemu by mu to bylo, Klaus by ho stejně musel pověřit dalším vykonáváním vládních funkcí. Nová vláda může vzniknout až poté, co bude zvoleno nové vedení parlamentu. Základní dojem ze situace je, že zatím Topolánek a vedení ODS na Paroubka nemají. Kde jsou ty doby, co pánové Tlustý a Langer Špidlovi a Grossovi tancovali po břiše. Stačil jeden bývalý ekonomický náměstek RAJ a teď „pánové“ (jak říká s oblibou Paropubek, slovo pan je v české společnosti urážkou) stojí před veřejností s kalhoty na půl žerdi.

Úterý 1. srpna: celostátní výbor KDU-ČSL se vyjádřil pro předčasné volby. Trvají na současném volebním systému (proč, ten předchozí byl i pro ně lepší?) a na lichém, počtu poslanců ve sněmovně. To poslední je zjevně jediná věc, na níž se všichni čeští politici shodnou. Tuto informaci je dobré uchovat v paměti a srovnat s dalšími názorovými proměnami lidoveckého vedení.

V Mladé frontě Dnes vyšel neuvěřitelný článek Michala Semína, obviňující Izrael z terorismu. Končí slovy: „Daleko rozumnější hlas (než z amerických protestantských kruhů, bd) zazněl z Říma, z úst papeže Benedikta XVI., který si je vědom nejen nebezpečí pramenící z radikalizujícího se islámu, ale i z morálně nepřijatelné politiky státu Izrael v řešení sporů se sousedy.“ To je opravdu dobré. Kdekdo si i u nás pucuje boty o Pia XII., že v obklíčeném Vatikánu nebojoval dost důsledně proti holocaustu. Ale ten člověk si ani ze těch okolností nehrál na rozhodčího mezi Hitlerem a „židovskými plutokraty“. Kde brali a berou poslední dva papežové drzost pískat konflikt mezi radikálním islamismem a Izraelem?

Polsko, přesněji řečeno nynější polská vláda, hodlá zřídit úřad na zlepšení obrazu země v zahraničí. Jakmile se někde začne mluvit o polském nacionalismu, bude vláda v té zemi buď organizovat semináře nebo v případě lehčího zasažení čelit pomluvám novinovými články. Bude to jistě stejně přesvědčivé jako komunistická propaganda, mocně ji to totiž připomíná. S názory svobodných lidí bude polemizovat organizovaný stát. A nepochybně za tím bude vidět nikoli vlastní indolentní politiku, ale organizované spiknutí nepřátel. Strašné.

Středa 2. srpna: prezident jednal s Paroubkem, o výsledcích není zatím nic známo. Valné výsledky nebudou. ODS zatím řeší neřešitelnou otázku, jak jednat o ustavení vlády jen s Paroubkem a přitom nepřijít o podporu malých koaličních partnerů. Každému normálnímu člověku je jasné, že to nejde. Topolánek se zaklíná: nepřistoupím na variantu, ve které by nefigurovaly všechny strany trojkoalice. Co to znamená „fuigurovat“?

ČSSD zřídila funkci nejvyšších mediálních konzultantů. Bude ji vykonávat Jaroslav Tvrdík a tisková mluvčí vlády Orgoníková. Oba budou dbát na to, aby strana hovořila jedním hlasem. Činovník ČSSD, pokud bude chtít něco říci nahlas, si bude muset k jednomu z nich pro razítko na hubu. Není jen jasné, jaké budou sankce za porušení úředního postupu. Nabízí se pětadvacet na holou. To je ovšem interní záležitost strany a žádnému mediálnímu šmejdilovi to toho nic není.

Další veselá zpráva z Polska: polští poslanci chtějí zabránit tomu, aby je média nezachycovala v kompromitujících situacích (zatím jde pouze o to, když v jednací síni Sejmu během zasedání čtou noviny nebo dokonce spí. Televizní kamery mají být namířeny jen na řečnický pult (je opravdu velmi nepravděpodobné, že by za ním někdo usnul). Novináři i celé redakce, které zkreslí pravdivý obraz parlamentu, mají přijít o akreditaci. Prý se na tom shodnou všechny polské strany, zaastoupené v parlamentu. To je podhoubí, z něhož pak může vyrůst něco takového, jako je nynější polská koalice.

Česká republika pomohla v Bruselu zvrátit rezoluci k situaci v Libanonu, kterou považovala za nevyváženou v neprospěch Izraele. Zahraniční politika byla (a dosud je) světlejší stránkou Paroubkova vládnutí.

Čtvrtek 3. srpna: Topolánek prý přistoupil na to, že bude napříště jednat o vládě už jen s Paroubkem (tvrdí Právo). To znamená faktickou rezignaci na trojkoalici a ústupek Paroubkovi ve věci, která je pro ODS nebezpečná. Bylo by mi to jedno, kdyby šlo jen o ODS. Jde však bohužel daleko o víc. Vidina menšinové vlády ČSSD s komunisty v zádech se zase o fous přiblížila. Zdá se pravděpodobné, že Topolánek je pod tlakem prezidenta Klause, který je prezidentem rád a byl by jím rád i nadále. Chce tedy provádět najednou oba projekty, trojkoalici i opoziční smlouvu s Paroubkem. To samozřejmě nemůže dopadnout dobře. Lidovci se dosud necítí tak převezeni jako zelení, co jim taky zbývá, Kalousek na spojenectví s ODS vsadil všechno, a teď se najednou octne mimo. Nechtěl bych být v jeho kůži. Znepokojeni jsou i komunisté, bojí se, že by se dohodou obou velkých stran mohli octnout mimo.Znepokojení je zbytečné, Paroubek si je bude držet v záloze. Mají velkou šanci, že ještě přijde jejich chvíle.

Mezitím se uskuteční další volba předsedy Sněmovny. Od minulých se bude zjevně lišit tím, že nebude žádný kandidát. Ale je to vůbec nějaká odlišnost?

Pátek 4. srpna: arabští diplomaté v Praze jsou prý pobouřeni postojem ČR k Libanonu. Chtějí s námi zacházet jako s Dánskem? Je třeba jim poradit, aby si hleděli svého.

Zelení se chystají za nových okolností vystoupit z koalice. Není se jim co divit, projekt ztrácí smysl. Jak ho chce Topolánek současně držet i opustit? Zelení nejsou na ODS tolik vázáni jako KDU-ČSL, neměli v minulosti příležitost se jí tak totálně vydat všanc.

Sobota 5. srpna: Strana zelených vyzvala ODS k jednání o rozpuštění trojkoalice. Bursík to udělal slušně, jak je jeho zvykem, ale rezolutně a má recht. Poslanec Liška prohlásil: „Není možné jedním dechem tvrdit, že trojkoalice je projekt, který prosazujeme, a zároveň říkat, že je mrtvý.“ Lidovci se zatím jednoznačně nevyjádřili.

Václav Klaus odmítl zatím jmenovat Topolánka premiérem (nemá to valný smysl, sněmovna pořád není ustavena a Paroubek je formálně ve funkci) a odkázal ho na jednání s ČSSD. To druhé je nenápadný a nekorektní úkrok stranou, Klaus si zjevně přihřívá vlastní prezidentsky volební polívčičku. Proto se taky tolik vzteká, když to někdo pojmenuje. Za týden má Topolánek přijít znovu na hradní kartáč.

Paroubek odmítá menšinovou vládu ODS i velkou koalici, je pro polopolitickou vládu nebo vládu odborníků: tedy pro takové formy, kde bude skutečné rozdělení moci zamlženo nejen pro veřejnost, ale i pro účastníky, aspoň pro některé. Podle Paroubka má podobný pohled na věc i prezident. Ohonoroval ho zato vyjádřením, že nová volba Klause za prezidenta sice není v zájmu ČSSD, ale ve straně může převážit státotvorný postoj. Nějak moc dobře si rozumějí. Topolánek je buď pro menšinovou vládu ODS, nebo pro předčasné volby v co nejkratším termínu (a překlenovací vládu s omezeným mandátem, která k nim zemi dovede). Opakuji: ODS je chráněna jen a jen vratkým spojenectvím trojkoalice: jakmile se ho vzdá, bude ji mít Paroubek na talíři. Paroubkův blok je betonově pevný, pojí ho jednoznačně vymezené zájmy. Paroubek chce u moci zůstat a KSČM se na ní chce z pozadí podílet.

Schůze Sněmovny trvala šest minut. Na programu byla volba předsedy, volit nebylo koho: nikdo nekandidoval. Paroubek Sněmovnu dokonale zablokoval a drží Topolánka pod krkem. ČR žije v ústavním provizoriu. Ústava s ním počítá, ovšem. Ale přesto je to provizorium se všemi jeho stinnými stránkami. Paroubkova vláda, napůl stínová, projednává rozpočet na příští rok, a řeší problém, jak zaflastrovat skoby, které tam nadělala ona i její oponenti v nestydaté předvolební soutěži o voličské hlasy.

Pondělí 7. srpna: Bursík obvinil Klause, že mu jde o vytvoření přímé nebo skryté velké koalice pro rok 2008, kdy budou prezidentské volby. Možná, že to není jediná pohnutka Klausova nynějšího chování. Ale že je to taky jeho pohnutka, za to bych dal krk.

Otvírá se otázka americké protiraketové základny na území ČR (nejspíš ve vojenském prostoru Libavá, američtí experti ho navštívili a považují ho za vhodnou lokalitu). Je zjevné, že česká veřejnost bude proti a komunisté toho mohutně využili: jde přece o naši suverenitu, a tu oni brání odjakživa! Jak je možné, že moji spoluobčané mají tak krátkou paměť a projevují takovou neochotu nést rizika, spojená s (každou) účinnou obranou proti skutečnému nebezpečí. Prý mají v paměti ruské základny. Rusové nás i tentokrát rádi před americkými základnami ochrání a poskytnou nám proto, jak je jejich zvykem, bratrskou pomoc.

Paroubek prý uvažuje o výměně ministrů za US-DEU v jeho dosluhující vládě. Ovšem, pobyt v jedné posteli s rozkládající se mrtvolou není nic příjemného. Jenže tak či onak, stejně už to nebude dlouho trvat.

Pavel Verner píše v Právu: „Velká koalice vůbec nemusí znamenat konec reforem. Může znamenat změnu jejich podoby. Je to způsob vládnutí pro aktéry nesnadný a pro chod státu jistě ne ideální. Je to však také škola tolerance, která české politice evidentně chybí.“ Aniž bych chtěl jakkoli srovnávat tehdejší okolnosti a tehdejší aktéry s dnešními, školu tolerance projevili např. němečtí nacionálové, když v roce 1933 podrželi pořád ještě menšinové nacisty. Neznamenalo to konec reforem, jen změnu jejich podoby (a to zatraceně výraznou). A byl to způsob vládnutí nesnadný, protože tečku za ním udělala noc dlouhých nožů (ta skutečná, ne topolánkovsky symbolická).

Tamtéž si naříká Petr Uhl, že se pořád k někomu přimykáme, a má v tuto chvíli nepochybně na mysli (jak je ostatně jeho stálým zvykem) americké imperialisty. Je třeba se postavit rovně a zpříma jako kůl v plotě a čekat, až se někdo naopak přimkne k nám (např. naši slovanští bratři z východu, už se jim nepochybně zase sbíhají sliny; vlk se vždycky rád přimyká k beránkovi, zvlášť když je beránek dementní a nemá paměť).

Evropská unie a eurokomisař Špidla rozpoutali boj proti kouření. Nepřijmout kuřáka do práce prý není diskriminace. Je pěkné, že se EU soustřeďuje na podstatné věci. Až v Bruselu zasednou islámští extremisté, spadne jim do klína dokonalá společnost: kouření bude zcela vymýceno.

Úterý 8. srpna: Podle průzkumu agentury Factum Invenio by nyní volby vyhrála ODS s 41% (ve volbách získala 34,4%). ČSSD na druhém místě by měla 30,8% (ve volbách 32,3%), KSČM 12,3 (12,8), zelení 6,9 (6,3) a KDU-ČSL 6,3 (7,2). Podle těchto výsledků by prý v přepočtu na mandáty měla pravice přesvědčivou většinu (jak se ale při použití nyní platného volebního systému může dělat spolehlivý přepočet na mandáty, když záleží na tom, ve kterém kraji strana dostane víc a ve kterém míň hlasů?).

ODS odmítla „polopolitickou vládu“ (Paroubkův návrh: menšinová vláda ODS doplněná „odborníky“). Paroubek hlavně trvá na tom, že bude jednat pouze s ODS a menší koaliční partnery je nutné zcela eliminovat. Dobře ví, proč to dělá a ODS by byli sebevrazi, kdyby na to šli.

Vztahy mezi předsedou ČSSD Paroubkem a prezidentem Klausem jsou nyní nadstandardní, skoro idylické. Včera spolu poobědvali. A Paroubek maže ODS med kolem huby: do pátku se můžeme dohodnout. Ovšem, jde jen o to, na čem.

Středa 9. srpna: prezident se chopil iniciativy a sezval si předsedy všech parlamentních stran. Jde mu prý o to, v první řadě vyřešit otázku vedení Sněmovny. Zároveň jaksi i za Topolánka pohřbil (aspoň verbálně) trojkoalici. Tudy prý cesta nevede.

Libanopnská vláda hodlá vyslat do jižního Libanonu jednotky regulérní armády. Současně tam však má zůstat Hizballáh „jako strana, která reprezentuje celou výseč libanonské společnosti“. Armáda tam bude dělat křoví, ve kterém se mohou teroristé schovat, a kdyby si to s nimi chtěl Izrael vyřídit, bude je bránit. Vykutálená taktika.

Zatímco se země zmítá v nekonečné politické krizi, ekonomika kvete. Vývoz převažuje nad dovozem o 35 miliard Kč. Koruna posiluje. Je zjevné, že není třeba spěchat. Ža to za půl roku může vypadat jinak, je ovšem zjevné.

Jiří Paroubek tvrdí, že poslední průzkum agentury Factum Invenio ovlivnilo to, že je doba dovolených. Tomu nerozumím: jezdí snad v létě na dovolenou víc sympatizantů ČSSD než příznivců ODS?

Čtvrtek 10. srpna: Klaus se prý snaží prosadit do čela Sněmovny sociálního demokrata, aby mohl jmenovat Topolánka premiérem a pověřit ho oficiálně sestavením vlády. Mandát předsedy Sněmovny má být časově omezen. ODS trvá na tom, aby podal demisi předtím, než případně dojde ke třetímu pokusu o jmenování premiéra (tím bychom se dostali znovu na začátek). Prezident také nevyloučil, že druhý pokus o sestavení vlády, pokud Topolánkovi ten jeho nevyjde, by mohl připadnout někomu z ČSSD (mluvil ovšem jako Pythie, za to si Paroubek nic nekoupí). Topolánek by zase souhlasil s časovým omezením mandátu své vlády, ovšem se zkrácením nanejvýš na tři roky. Je ochoten jmenovat do své vlády i nestranické odborníky, ale s tím, že si je vybere sám. Zároveň, aby to nevypadalo blbě, si chce udržet dobré vztahy s bývalými koaličními partnery, které pustil k vodě. Nešťastnější politiku je těžké si vymyslet.

Podle průzkumu STEM je 51% obyvatel ČR proti zřízení americké základny na našem území, 32 je proti. Že odpůrci budou mít většinu, je jasné. STEMu ale vychází ta většina nějaká moc veliká. Ostatně, poslední dobou mne trápí utkvělá představa, že se STEM ocitl příliš blízko gravitačnímu poli ČSSD, a hrozí mu, že se stane její oběžnicí.

Agentura Median v podstatě potvrdila to, s čím přišlo Factum Invenio, preference ODS stoupají, ČSSD ztrácí (podle Medianu ještě výrazněji). Je to pochopitelné, Paroubkova politika je sice účinná, ale není hezká na pohled. Vypadá bezohledně a v podstatě taky bezohledná je.

Michal Klíma, horlivý stoupenec menšinového vládnutí jako aleko výhodnější alternativy k vládnutí většinovému (tato teorie vzdáleně připomíná teorii Jaroslava Haška, že uvnitř zeměkoule je ještě jedna, daleko větší), píše v MfD: „Ve Švédsku menšinové vlády zpravidla hledají proměnlivou parlamentní podporu napříč politickým spektrem.“ Ve Švédsku ale mají zatím tu zvláštnost, že jim napříč spektrem neleží relativné silná brežněvovská komunistická strana.

V Lidových novinách píší o tom, že neúspěch demokrata Liebermana v demokratických senátních primárkách ve státě Conmnecticut (neuspěl, zjevně proto, že na rozdíl od většiny demokratů podporuje válku v Iráku) dokazuje, jak je válka v Iráku mezi Američany čím dál tím méně populární. To je totálně neseriózní. Je to jen důkaz, že válka je čím dál tím méně populární mezi americkými demokraty.

Pátek 11. srpna: Paroubek s Topolánkem se údajně dohodli, že v budoucí Topolánkově menšinové vládě nahradí ministry KDU-ČSL a zelených nestraníci, z nichž „většina má blízko k ČSSD“. Topolánek se tedy nejprve nechal odříznout od své spolehlivé stovky (k vítězství by nestačila, k Paroubkově porážce ano) a teď si dá do vlády nasadit Paroubkovu pátou kolonu. Kompromisy tohoto druhu vedou zpravidla slušně řečeno do pekel. Lidovci protestují proti všemu, co bude mít přídech koaliční smlouvy, zelení zase proti všemu, co zavání velkou koalicí. Jak s nimi chce Topolánek udržet přátelské vztahy a spolupráci? Vždyť by je to zničilo. Znepokojeni jsou taky komunisté, obávají se, že by mohli zůstat mimo hru. Tahle obava je úplně zbytečná, Paroubkek s nimi ve svých plánech najisto počítá: bude je potřebovat k tomu, aby mohl ODS lépe vydírat.

Prezident Bush prohlásil poněkud pateticky, že „naše země je ve válce s islámskými fašisty, kteří využijí každé příležitosti, aby zranili nás, kteří milujeme svobodu“. Když eliminujeme zavádějící, historizující termín „fašisté“ (ve skutečnosti jde o něco daleko horšího), má Bush pravdu, i když mukltikulturní evropská levice bude zase ryčet o sto šest.

Na berlínské výstavě a vyhnání chybí Jiřímu Hoškovi z Lidových novin informace o tom, kdo nese vinu za rozpoutání druhé světové války. Každému je jasné, kdo nese vinu za rozpoutání té války. Co není jasné (ani panu Hoškovi), je, kdo nese vinu za vyhnání Němců. Jsme to mj. my. My.

Sobota 12. srpna: ČSSD navrhuje za předsedu Sněmovny poslance Miroslava Vlčka. To znamená, že chce, aby Paroubek měl nadále volné ruce k případnému sestavování vlády. Minimálně k vydírání ODS. „Ruka v rukávě ještě není“, prohlásil. Pokud bude Vlček zvolen, podá vláda v úterý demisi. ODS, lidovci a zelení trvají na omezeném mandátu zvoleného předsedy (rezignace před případným třetím jmenováním premiéra). Zelení chtějí v případě menšinové vlády být v důsledné opozici, upřímně řečeno je to pro ně daleko výhodnější než sedět ve vládě.

Hlavní starostí ČSSD je, aby do vlády „neinfiltrovali“ zástupci malých stran. Je pro ně výhodné mít ODS na talíři bez přílohy, kromě toho ty malé strany nepochybně upřímně nenávidí. Komplikují jim život.

Varšavský primátor zrušil návštěvu Berlína kvůli výstavě o vyhnání. Výstava není vládní akce. Primátor se chová jako bolševici.

Pondělí 14. srpna: Dnes má v PS proběhnout volba vedení. ODS, lidovci a zelení nechtějí dát své hlasy Vojtěchu Filipovi jako místopředsedovi Sněmovny. Bude to zajímavý test soudržnosti „nelevice“.

Ve věci protiraketové základny na území ČR se všechny strany chovají populisticky a požadují referendum (což znamená žádost zabít). Jen ODS je rozpolcena, např. Tlustý je pro referendum, Nečas ho odmítá s tím, že je nepřípustné konat referendum o národně bezpečnostních záležitostech. Má úplně pravdu, ale nebude mu to asi moc platné.

Paroubek se chystá jít tvrdě po ODS: chce, aby s ním Topolánek konzultoval všechny ministry, které nominuje do své vlády, a předem má výhrady k Langerovi a taky k Vondrovi (zdá se mu být příliš „proamerický“). To, co během vyjednávání čeká ODS, nebude žádný med. Patří jí to, zavařila si to sama.

Světovými médii zmítá případ Grass. Před vydáním své nové autobiografické knihy se spisovatel přiznal, že se jako patnáctiletý mladík hlásil dobrovolně do armády (k maríně), byl pro nízký věk odmítnut, ale když na sklonku roku 1944 byl Hitlerovi dobrý každý, povolali ho do SS, kde sloužil až do konce války. V době, kdy narukoval, mu bylo necelých sedmnáct let. Nemám Grasse ani trochu rád, považuju ho za něco podobného jako Václav Havel, je jen o trochu kultivovanější a talentovanější. Taky souhlasím s těmi, kteří říkají, že se aféry, kterou sám rozpoutal, snaží využít k reklamě na své nové dílo. Jinak nenarukoval dobrovolně – neuposlechnout rozkaz by znamenalo jistou smrt. Povolávací rozkaz nebyl reakcí na jeho někdejší zamítnutou žádost, nijak s ní nesouvisel. A když tu žádost podával, byl ještě dítě. Je to typický nafouknutý pseudoproblém.

Pavel Šaradín píše v MfD, že antikomunismus má kromě humorné stránky (petice jako „S komunisty se nemluví“) i „svou nebezpečnou tvář“, totiž „cílenou snahu přepisovat dějiny“. Pro českého člověka, i intelektuála, jsou dějiny něčím definitivně, jednou provždy daným. Nejspíš by se měly (totiž jejich závazný, jedině správný výklad) odhlasovávat v parlamentě, měly by dostat formu zákona a za jejich přepisování by měly být stanoveny sankce, alespoň takové, jakými jsou postihováni sprejeři.

Praha je údajně jediným místem v ČR, kde k registrovanému partnerství přistupují pouze jako k úřednímu aktu, který proběhne během několika minut v kanceláři matriky. Tento přístup je správný, pokud si někdo chce uspořádat „obřad“, nechť tak učiní, jsme svobodná země, ale ať se do toho stát neplete. I stát musí respektovat, že sňatek je jedna věc a registrované partnerství druhá a že homosexuální svazek není rovnocenný s rodinou. Stát jen vychází vstříc handicapovaným lidem, kterým byla možnost uzavřít rodinu bez jejich viny odepřena.

Úterý 15. srpna: Konečně se podařilo ustavit vedení Sněmovny. Předseda Vlček byl zvolen konsensuálně, poslankyně Němcová coby místopředsedkyně až v druhém kole (ČSSD se možná jistila pro případ, že by Vlček nebo další sociálně demokratický místopředseda neprošel). Zato Filip dostal 101 hlasů, z čehož, protože byli vypárováni dva poslanci, plyne, že pro něho musel hlasovat i někdo z bývalé trojkoalice. V testu jednoty trojkoalice opět neobstála a Paroubkovi už zase roste hřebínek. Dal Topolánkovi najevo, že se ODS v jednáních o vládě dostatečně nesnaží, a pokud to bude takhle pokračovat, žádná vláda nebude. Proč proboha chce ODS tak moc vládnout, i za cenu takhle potupného buzerování? Proč nedala už dávno Paroubkovi příležitost, ať to zkusí sám! Nebo snad má signály, že by měl šanci? Ale být v opozici není taky žádná hanba, i když být v opozici tentokrát by nebyl žádný med.

Topolánka potkala další nepříjemnost: jeho manželka, s níž má jakési soukromé problémy, se rozhodla kandidovat za pidistranu Jany Bobošíkové Politika 21, která chce mj. prosazovat národní hrdost a bojovat proti sudetským Němcům. Za stranu kandiduje i bývalý vojenský prokurátor a komunistický kandidát na prezidenta Kříženecký. Cílem uskupení je rovněž zrušit senát, do něhož kandidují. Celá věc nepochybně poškodí Topolánka i ODS a trochu zamíchá politickou scénou. Považuji od paní Topolánkové za poměrně neslušné, když si své rodinné problémy řeší na účet deseti milionů obyvatel ČR.

Středa 16. srpna: ČSSD a ODS se dohodly na odkladu povinného zavedení registračních pokladen o jeden rok. Po volbách je možné zapomenout na populistická gesta. Představa, že se sklonům k zlodějně dá čelit zázraky moderní techniky, je směšná. Zázraky moderní techniky jsou morálně neutrální, dají se použít tak či onak, a nepochybně existují takové zázraky, které se dají s úspěchem postavit proti zázrakům registračních pokladen. Kdo chce krást, vždycky si nějaký takový zázrak najde.

Hlavní spor mezi Paroubkem a Topolánkem (Klaus ho prý má zítra jmenovat premiérem a pověřit sestavením vlády) je teď v tom, jak dlouho má vláda tolerovaná ČSSD vládnout. Paroubek chce dva roky, Topolánek minimálně tři. Délka tolerance závisí na Paroubkovi, ne na Topolánkovi. Za dva roky se stačí ODS (a ostatně každá vláda) znemožnit, ale nestačí si vydobýt dobrou pověst. Dva roky jsou lhůtou pro odepsání a Paroubek to ví. Paroubek je ovšem ten, kdo si teď diktuje.

Ostravská ODS je pobouřená kandidováním Topolánkové za krajně nacionalistickou pidistranu Politika 21. K tomu, aby člověk mohl být pobouřen stoprocentně a jen kvůli choti předsedy ODS, chybí maličkost: např. kdyby z „nadstandardních vztahů“ s poslankyní Talmanovou byla podezřelá ona a ne její manžel.

Nizozemský profesor Ernst van der Wetering se projevil jako nízký tvor: prohlásil původně, že jakýsi Rembrantův portrét zobrazuje našeho učitele národů Komenského, a pak začal couvat. Příznačné je, že se tak stalo na výstavé v sídelním městě našich odvěkých nepřátel, v Berlíně. Nechť ho na další cestě životem provází prokletí všech uvědomělých vlasteneckých Čechů! (to jsem si vyvodil z článku Petera Kováče v dnešním Právu).

MfD si zaslouží uznání za to, že otiskla, byť i ve zkrácené podobě, Grassův rozhovor pro Frankfurter Allgemeine Zeitung. Dosud se diskutovalo o věci, kterou mnoho diskutrujících ani neznalo. Opakuji, že jde o pseudoproblém: úvahy o tom, zda je třeba Grassovi odejmout Nobelovu cenu nebo Cenu Karla Čapka, jsou zcela mimo. Dostal to za své literární dílo (hrozně rád bych napsal, že si obě ceny právě z uměleckých důvodu (a ne kvůli tomu, že byl jako sedmnáctiletý odveden do SS) nezasloužil, ale nemůžu, nečetl jsem z jeho beletrie ani řádku a do smrti se k ničemu podobnému nechystám).

Čtvrtek 17. srpna: prezident jmenoval Topolánka novým premiérem a zároveň pověřil Paroubkovu vládu výkonem funkce až do doby, kdy bude jmenována vláda nová. Paroubek se hodlá obětovat pro vlast, a přestože to bude bolet, chce s ODS jednat. Bolet to bude hlavně ODS. ODS se vydala Paroubkovi všanc.

MfD rozvířila debatu o dopingu sportovců za starého režimu. Palmu vítězství si odnáší nepochybně předseda Českého olympijského výboru Jirásek: „Český olympijský výbor se aférou nebude zabývat. Je to strašně dávno. Po tolika letech se promlčují i trestné činy a loupeže“. Nikdo na panu Jiráskovi nechce, aby podal trestní oznámení. Jde jen o to, že šlo o nesportovní chování, že tohoto nesportovního jednání se dopouštěli sportovci z ruské koloniální říše, protože se tu sportovní vítězství považovala za propagandistickou zbraň proti imperialistům (Západu) a že je to ohavné fixlování. Že to dělali i jiní, nikoho neomlouvá (stejně jako Čechy nepomlouvá, že po roce 1945 masakrovali a pak vyhnali sudetské Němce, protože to dělali i jiní). To, že se ostatní chovají jako prasata, neznamená, že i já se musím chovat jako prase. Tady jde v souvislosti ose zločiny proti lidskosti samozřejmě o podstatně nepatrnější záležitost, ale hnusná ostuda to je. A stydět by se měli ti, co to organizovali (běda tomu, skrze koho přichází pokušení), ale i ti, co se tomu podvolovali. Byli to pánové a dámy fyzicky zdatní a mohli se docela dobře uživit i fyzickou prací (když fyzická práce po ruské invazi nezabila ani vyházené intelektuály, kteří k ní většinou byli méně disponováni). A zase tak strašně dávno to není. Strašně dávno jsou křižácké války. Nejde o to jít do lochu. Jde o to se aspoň trochu stydět. Pan Jirásek od nás patrně dodatečně obdrží bobříka vyčůranosti za srpen 2006.

Štěpán Steiger píše v MfD: „Chápat Izrael můžeme. Souhlasit sotva. Dokud totiž Izrael nezmění celé své bezpečnostní paradigma nebude jednat s těmi, jež nemůže vojensky zničit, můžeme očekávat jen nové a nové střety.“ Platí totéž i pro rok 1938: Dokud Francie, Británie a ČSR nebude jednat s těmi, jež nemůže vojensky zničit, můžeme očekávat jen nové a nové střety?“ (A je tedy třeba se chovat konsensuálně?) Mně se s panem Steigerem špatně polemizuje, patří totiž k těm, o nichž, když se mluví, je třeba používat plurálu (chápat můžeme, souhlasit sotva). Je ho zřejmě hodně. Mně je málo, já existuji jen v singuláru: chápu a souhlasím.

Ondřej Horák píše v LN o novém svazku esejů Milana Kundery. „Jako by Kundera ani nepočítal s tím, co učinil Grass, totiž že nejen po celý život veřejně vystupoval a vyjadřoval se k mnoha problémům, ale nyní také o své minulosti začal mluvit sám.“ Kundera nemá problém srovnatelný s Grassovým problémem s SS. Milan Kundera byl až do své emigrace jen obratný komunistický kýčař na poli literatury. Pak svou minulost prohlásil (jako Mnichovskou dohodu) za neexistující od samého počátku. Je to směšné a nestálo by to za řeč, kdyby to nebylo pro české prostředí tak příznačné.

Pátek 18. srpna: Komunisté žádají jednorázové referendum o americké protiraketové základně. Cítí, že tady (v nechuti bránit se a přispět k vlastní obraně) je v české společnosti něco shnilého, na čem by se mohli přiživit. Na to mají nos. Kde je mršina, slétají se supi.

Zelení jsou ochotni spolupracovat s ODS, pokud se spolu dohodnou na předčasných volbách. Myšlenka předčasných voleb není zcela cizí ani komunistům, vydělali by v nich na úkor ČSSD. To by se ale předtím ČSSD musela octnout ve výrazné rejži, což se zatím nestalo. Jinak podíl na (Paroubkově) moci tak říkajíc ze zákulisí je pro ně samozřejmě daleko výhodnější - proto nikdo nemůže očekávat, že by se odloučili od ČSSD jindy, než když už bude ČSSD na kolenou. Že by v bitvě s ČSSD aspoň v něčem pomohli ODS, je chiméra, na niž je třeba zapomenout.

Německý prezident v rozhovoru se zástupci zahraničních médií opakoval svou nesmyslnou tezi, že příčinou utrpení běženců po druhé světové válce byly německé skutky, rozhodnutí a zločiny. To je absurdní nesmysl. Příčinou byli, jako u všech skutků, ti, co je způsobili.

Jan Hnízdil se v Lidových novinách ohnivě zastává dopujících československých sportovců z doby normalizace.Nebyli to prý oni, kdo vytvořil nemravný systém plodící dopingové aféry, a v případě těch, co to teď vyhrabávají, je třeba položit si otázku, kdo je tím mravním arbitrem osobujícím si právo soudit jiné, kdo s těmito diskreditujícími materiály účelově manipuluje, jaký cíl jejich zveřejněním sledoval. To je pozoruhodné, hájí je stejně jako hájí jiní agenty StB. Stejná logika. Samozřejmě, dopovat je daleko nevinnější věc než udávat své bližní komunistické policii. Obojí to má společné jen tolik, že se to dělat nemá. A mravním arbitrem může být každý, který to sám nedělal a myslí si, že fixlovat se nemá.

Sobota 19. srpna: jak se dalo očekávat, Topolánkovi dvojí hra (současně se sám dohodnout s Paroubkem na vládě as tolerancí ČSSD a zachovat si „nadstandardní“ vztahy s bývalými koaličními partnery) nevyšla. KDU-ČSL ODS podezírá ze snahy o opoziční smlouvu s Paroubkem. Lidovci se rozhodnou, zda budou při hlasování o důvěře proti, nebo jen odejdou ze sálu. „Být opoziční stranou se svázanýma rukama, to nedává žádný politický smysl“, prohlásil Kalousek. To je velmi přesně řečeno. Kalousek je v nezáviděníhodné situaci: politika, ke které se upnul okamžitě od svého nástupu k moci, úplně zkrachovala. Topolánek ho fakticky podrazil, ale vlastně díky tomu, že se na něho tak spolehl a tak se mu vydal na pospas. (Zelení se rozhodli postavit se na vlastní nohy už před pár dny, ti nemají žádný problém. Projevili přesně tu dobrou vůli, kterou slíbili, a nikdo jim nemůže nic vyčítat).

Pondělí 21. srpna: dnes je výročí ruské invaze z roku 1968. Nekulaté, ovšem. Málokdo si na to vzpomene. Vůbec se v této zemi hodně a rádo zapomíná: jinak by komunisté nemohli být třetí nejsilnější stranou.

Jen se Toplánek vydal Paroubkovi, a už si Paroubek diktuje:. „Bylo by škoda, kdyby pan Toplánek byl v této jediné věci (předčasné volby za dva roky) neústupný, protože my prostě neustoupíme.“ Navíc má zásadní výhrady programové i personální. Topolánek si ještě užije.

Část zelených (14 lidí z 42 přítomných na zasedání republikové rady) se vyslovilo pro menšinovou vládu ČSSD, pokud by dovedla zemi k předčasným volbám. Těm čtrnácti by nevadilo, kdyby se tato vláda opírala o komunisty. Zelení se bojí hlavně změny volebního systému. Topolánek je sebevrah, pokud bude s posunem volebního systému k většinovému souhlasit. Octne se v PS sám proti dvěma: proti ČSSD a komunistům. Nikdo jiný pak už nemá šanci. A staví nejen zelené, ale i lidovce do nemožné situace a vystavuje je velkému pokušení.

Sověti rabovali v budově rozhlasu, zní titulek v Mladé frontě Dnes. Jacípak Sověti? Rusové!

President Klaus varuje ve svém projevu na Evropském fóru v Alpbachu před přehnaným pesimismem: je tu spousta přeceňovaných nebezpečí, zejména „islamismus“. Nu což, Evropa byla v roce 19038 jistě taky plná optimistů. Protože jsme malá země, a až bude malér, budeme už kvůli své poloze jedni z prvních na řadě, dal bych přednost tomu, kdyby naše země měla v čele o trošku většího škarohlída.

Prezident Putin prý před časem prohlásil, že rozpad SSSR byl největší geopolitickou tragédií 20. století. Jak pro koho.

Úterý 22. srpna: tatíci z ODS jsou podrobováni nemilosrdné psychické tortuře. Včera dopoledne přerušil Paroubek po krátké době z ničeho nic zahájenou schůzi, na níž měli probrat vytvoření nové vlády. Odpoledne přišla (prý, ale docela bych tomu věřil) ODS s prosíkem, poslala Paroubkovi do lidového životopisy ministrů – nestraníků (Paroubek chce ovšem životopisy všech ministrů, předá je zjevně kádrovému oddělení Lidového domu k vyhodnocení), čímž svého trapiče aspoň zčásti usmířila, takže milostivě povolil, aby jednání pokračovala. Langra a Vondru by možná toleroval, chce si je ale předtím pozvat na kartáč. Zároveň si stěžuje, že „pánové“ z ODS s ČSSD jednají jako v 19. století Velká Británie se Zanzibarem. Nevím, jaký může takové jednání dělat dojem na veřejnost. Vypadá jako směs drzosti a mindráků.

Středa 23. srpna: Předseda KDU-ČSL Kalousek sdělil Topolánkovi, že projekt jeho menšinové vlády nepodpoří. Podle okolností lidovci zváží, zda umožní vznik vlády odchodem z jednací místnosti, nebo budou hlasovat proti. Návrat k trojkoaličnímu projektu považují za vyloučený. Místopředseda Kasal dal výslovně najevo ochotu jednat s Paroubkem, pokud bude pověřen sestavením nové vlády (zapamatujme si tuto informaci!). To je velice nadějné. ODS marně lidovce zaklíná, že nepřipustí takovou změnu volebního zákona, která znevýhodní malé strany. Paroubek ovšem chce úpravu, která dá spravedlivě stejnou váhu všem voličským hlasům (v malých obvodech platí hlasy víc než ve velkých) a představuje si to tak, že těch obvodů bude víc. To ovšem znamená fakticky posílení většinových prvků a diskriminaci malých stran. Nejúčinnější změna v tom smyslu, o jaký údajně jde Paroubkovi, je přitom prostinká: celá ČR jako jeden jediný volební obvod. Podle Topolánka jsou už jednací týmy obou stran v podstatě dohodnuty na programových záležitostech. Topolánkovi a Paroubkovi se „nepodařilo“ sejít se k jednáním o nové vládě. Paroubek trvá na tom, že chce nyní jednat pouze s Topolánkem mezi čtyřma očima. Topolánek mu zjevně nevěří a chtěl by u toho mít svědky. Moc se mu nedivím. jednání probíhá tak podivným způsobem, že už i Právo o něm začíná psát trochu objektivněji, a to už je co říci.

Jediný, kdo se zatím chová jakž takž normálně, jsou zelení. Přitom jim nikdo nevěřil. Menšinovou vládu ČSSD opřenou mj. o komunisty nepodpoří (Poslankyně Jacques tak víceméně dementovala to, co řekl včera její kolega Liška). Dvouletý mandát pro Topolánkovu vládu, který požaduje Paroubek, označila za nesmysl. Zelení jsou ochotni podpořit menšinovou vládu ODS, pokud přivede zemi k předčasným volbám v příštím roce. Změna volebního zákona je nevzrušuje tak, aby kvůli tomu měnili svou dosavadní politiku.

Čtvrtek 24. srpna: Topolánek včera (nevím už po kolikáté) opět ustoupil Paroubkovi: sešel se s ním mezi čtyřma očima a v Kramářově vile (obojí si Paroubek nadiktoval). Působí to nedobrým dojmem, jako by se předseda ODS na vládnutí třásl jako řeznický pes na věnec buřtů. Do konce týdne by prý mohl být na stole program budoucí menšinové vlády ODS. Zbývající personální otázky obě strany vyřeší počátkem příštího týdne. (Píšu tyto poznámky dodatečně a proto v tuto chvíli opustím chronologii: když jednali a dohodli se, věděl už Paroubek docela přesně, co udělá Kalousek den nato!!!) Oba se shodli na úpravě volebního systému, který má vyloučit patové situace a „zrovnoprávnit hlasy“. Nechtějí prý však poškodit menší strany. Oba se taky dohodli na tom, že vyjednavači ČSSD se v příštích dnech sejdou se třemi „problematickými“ ministry, Vondrou, Langerem a Šedivým. Sobotka na veřejnosti prohlásil, že ČSSD „chce mít určitý vliv na personální složení vlády, na situaci na úřadech, aby nedošlo k noci dlouhých nožů“. O schůzce někteří významní představitelé ODS (např. Miroslava Němcová) vůbec nevěděli. Nicméně jednání jsou prý odblokována, otevřenou otázkou zůstává hlavně délka mandátu Topolánkovy vlády.

Proslýchá se, že předseda KDU-ČSL Kalousek má v poslední době „nadstandardní vztahy“ s Paroubkem. Kalousek popřel, že by utajeně jednal s předsedou ČSSD a o tom, že by KDU-ČSL měla jednat s Paroubkem, pokud by byl pověřen sestavením vlády (řekl to, jak jsme uvedli, místopředseda Kasal) prohlásil, že věc je vyřízená, protože v případě Paroubka a Topolánka je už ruka v rukávě (ve chvíli, kdy to říkal, dobře věděl, že v Paroubkově rukávě je jiná ruka než ta Topolánkova!!!). A v Právu se zároveň (jaká náhoda) pro jednání s ČSSD v případě, že Paroubek bude sestavovat vládu, vyjádřil i Svoboda.

Ředitel zpravodajství ČT Šámal se rozhodl odvolat z pořadu ČT Události, komentáře moderátora Borka, protože byl ošklivý na jeho prevaschditělstvo premiéra Paroubka. (Je zajímavé, že Paroubek v inkriminovaném pořadu dosti drsné zacházení ze strany moderátora snášel stoicky, nepochybně si říkal: jen si vyskakuj, však já tě zamáčknu palcem levé nohy. A nemusel možná dělat nic, pan Šámal už dokáže přání načalstva vyčíst ze vzduchu).

Tři (zjevně řadoví) členové ODS vyzývají ke svolání mimořádného sjezdu strany, protože vedení strany v jednání s ČSSD posunuje ODS do područí sociální demokracie. Mají sice úplnou pravdu, ale v polistopadových stranách (v ODS stejně jako v ČSSD) je kontrolní úloha členstva omezena fakticky (ne podle stanov) zpravidla na minimum, takže nejspíš ostrouhají mrkvičku.

Praha pronajala Karlův most k jakési velkolepé společenské akci zahraniční módní firmě. Rázem se vzedmula vlna rozhořčení: cizáčtí nabobové nám chtějí zneuctít naši kulturní památku! Považuji pronájem za hloupost ne proto, že dojde k znesvěcení Karlova mostu bohatci, ještě k tomu cizími, ale že turistická atrakce bude nejprve přístupna turistům jen zčásti a jeden den vůbec ne, což vyvolá v historickém centru chaos - a vůbec, jak k tomu ti turisté přijdou. Zároveň je klika, že světská moc (stát, obec) dosud nevlastní Svatovítskou katedrálu, podobné opičárny by se tam mohly konat obden, a v případě kostela to je (na rozdíl od mostu) opravdu povážlivé, ne kvůli národu, ale kvůli Bohu.

Pomalu se vyjasňuje budoucí statut jednotek OSN v Libanonu. Rozhodně tam nebudou odzbrojovat Hizballáh. Zbraně prý budou moci použít jen v sebeobraně a při ochraně civilistů (Hizballáh jsou přece taky civilisté, nebo snad ne?). Věc je jasná: budou se tam Izraelcům plést pod nohy, aby se nemohli pořádně bránit. Tentokrát v úctyhodném množství, takže to bude velmi účinné.

Pátek 25. srpna: A už je tady bomba: Předseda KDU-ČSL Kalousek se dohodl s Paroubkem na zahájení jednání o koaliční menšinové vládě. Paroubek zároveň oznámil, že ČSSD definitivně ukončila jednání s ODS kvůli programovým a personálním neshodám. Kalousek sice prý těžce nese, že bude muset tolerovat komunisty jako podporovatele společné vlády, ale je ochoten tuto oběť přinést¨za tu cenu, že nebude změněn volební zákon, tedy přesněji řečeno, že se bude znovu volit tak jako před rokem 2002. Podle Práva se tato dohoda připravovala už několik dnů. Komunisté dali najevo, že takovou vládu by zjevně bez potíží podpořili, protože je pro ně výhodnější než „nějaká verze Modré šance“. ODS se zbavila svých malých partnerů, svěřila se do Paroubkových rukou a skončila vlastně dřív, než začala. Nad proradností lidoveckého předsedy a lidoveckého vedení ovšem zůstává rozum stát: to, co udělali, není moc chytré, amorálnost z toho trčí jako šídlo z pytle. Nicméně vláda, která takhle vznikne, bude spolehlivě stabilní. Paroubek s Kalouskem teď chtějí na Hrad za Klausem, Paroubek je připraven mu předložit podpisy poslanců, kteří jeho vládu podpoří. A pak bude moci prohlásit: „Právě jsem se vrátil z Hradu, pan prezident všechny moje návrhy přijal.“ Co jiného mu taky zbude.

Zelení i za této situace vyloučili podporu vlády, která by se musela opírat o komunisty.

To, co se stalo, je katastrofa pro ODS, katastrofa pro prezidenta Klause (se znovuzvolením se může rozloučit) a katastrofa pro Českou republiku. Jednání lidovců je ohavné, ale nelze odhlédnout od toho, že Topolánek je k té ohavnosti z indolence dostrkal.

Objevily se spekulace, že dva lidovečtí poslanci chtěli při posledním (třetím) hlasování o vládě, pokud by ji sestavoval Paroubek, Paroubka podpořit, a to přispělo ke Kalouskovu obratu. V každém případě měl podporu celého osmičlenného předsednictva strany.

„Nejnestydatěji, už tradičně, v této nepěkné hře dopadají lidovci“, píše Karel Steigerwald v mfD. Je třeba jen ještě dodat (proč to proboha pan Steigerwald opomenul?), že jako největší hlupáci dopadli potentáti z ODS.

Situace se vyvíjela dramaticky: dopoledne probíhalo ještě pracovní jednání místopředsedů ODS a ČSSD o programu Topolánkovy vlády. Během něho dostali zástupci ČSSD esemesku od Paroubka, že se dohodl s Kalouskem, aby se zvedli a odešli. Což se taky stalo.

ODS teď naříká. Paroubek ji prý ošklivě vydíral: chtěl mluvit do toho, kdo povede důležité policejní útvary a tajné služby. Na každé ministerstvo chtěl jednoho až dva náměstky ČSSD. To se mají čím chlubit, klesli dost hluboko: o charakteru jednání svědčí i to, že si Paroubek vůbec mohl dovolit podobné požadavky vznášet.

Sobota 26. srpna: A zase je všechno jinak: nižší patra KDU-ČSL se vzbouřila (vida, jak se vyplácí mít normální stranu s početným členstvem, vedení si nemůže vyvádět, co ho napadne) a vzpoura regionů (všech kromě rodného Kalouskova jihočeského) donutila lidoveckého předsedu okamžitě rezignovat na svou funkci. Část regionů požadovala dokonce (logicky) rezignaci celého předsednictva, protože předsednictvo Kalouskův krok minimálně požehnalo (spíš bych řekl, že si ho vynutilo). Je to odvážný muž, prohlásil o svém jednodenním partnerovi Paroubek. Použil bych spíš jiného přívlastku. Jinak reakce KDU-ČSL je svým způsobem obdivuhodná, dali svým vedoucím představitelům najevo, že se sebou nenechají vorat. To je vždycky užitečné a pozitivní. A pro Paroubka je zvrat dost velkou porážkou, ač za ni, paradoxně, příliš nemůže. Vzal si, chlapec, jen příliš velké sousto a to se mu zapříčilo v krku. Předpokládal nejspíš, že v KDU-ČSL to chodí jako za totáče v RAJ.

Paní Topolánková zahájila své tažení za senátorským křeslem tím, že uprchla před novináři na toaletu. Velmi originální. Připomíná to – ovšemže v jiné oblasti lidských aktivit – Gogolovu Ženitbu.

ODS se rozhodla, že Topolánkova vláda bude menšinová a překlenovací do předčasných voleb v první polovině příštího roku. O podobě vlády však chce jednat se všemi demokratickými stranami. To je, jak se zdá, v tuto chvíli jediná rozumná možnost. Zda bude uskutečnitelná, je ovšem něco jiného.

Pondělí 28. srpna: Předseda ODS Topolánek se rozhodl, že sestaví vládu (samozřejmě bez komunistické pomoci), která bude mít „překlenovací charakter“ a dovede zemi k předčasným volbám. Je to v současné době asi jediná rozumná možnost (to, že velká koalice by byla pro ODS katastrofa, už Paroubek s Kalouskem Topolánkovi jaksi předem nezištně předvedli). Topolánek chce o svém plánu jednat s ostatními demokratickými stranami. Je zjevné, že bez jejich souhlasu to nepůjde, k rozhodnutí o předčasných volbách je zapotřebí ústavní většiny v obou komorách parlamentu. Šance na důvěru této vládě ovšem není valná. Pak asi přijde na řadu Paroubek a bude po Topolánkově neúspěchu ve výhodě. Aspoň psychologicky. Paroubek Topolánka v žádném případě nepodpoří, chce nechat jeho vládu padnout a pak věří, že se prosadí on.

Podle toho, co říkají někteří čelní představitelé ČSSD, nárokoval si pro sebe místopředseda KDU-ČSL Svoboda v případě, že by vyšel Kalouskův plán, místo předsedy Sněmovny. ČSSD s tím měla problém, protože se už vlastně zavázala, že funkce připadne ODS jako největší opoziční straně. Svoboda také neprotestoval na předsednictvu proti Kalouskovu rozhodnutí jednat s ČSSD a počítalo se s ním ve společné vládě. Teď nadšenými slovy oceňuje prozíravost členské základny KDU-ČSL, že donutila vedení (to znamená taky jeho), aby od plánu ustoupilo. Vypadá to, že vedoucí funkcionáři si dělají ze své strany srandu. Uvidíme, co se dozvíme dnes večer (zasedá celostátní konference KDU-ČSL) – odstoupení nebo odvolání předsednictva a co nejrychlejší uspořádání mimořádného (volebního) sjezdu by asi bylo jediné rozumné řešení – ale nikdo nemůže na členstvu chtít, aby generovalo politicky rozumná řešení, členstvo se už velmi vzepjalo tím, že Kalouskovi řeklo veliké a rezolutní ne. Víc se od něho očekávat ani nedá. Je evidentní, že v idei spolupráce na vládě s komunistickou podporou se vymáchali všichni vedoucí představitelé strany, nejen Kalousek. Dost možná, že Kalousek se v tom vymáchal ještě tak nejmíň. To, jak si jeho nejbližší spolupracovníci (Jan Kasal) po pilátovsku myjí ruce, je víc než podezřelé. Není to tak, že to společně upekli, nahnali do toho Kalouska (který si tím tak jako tak podepsal svůj ortel smrti, ať to vyjde nebo ne) a teď to všechno shodí na něj, aby zachránili kůži? Odvolání celého předsednictva žádá např. vlivná jihomoravská organizace.

Kalouska se zastal prezident Klaus: nemá pro něj „zase až tak smrtící odsudky“ (pan prezident míval v minulosti k podobným veletočům sklony: takhle divoký, jaký rozehrál Kalousek, se mu ovšem nikdy nepodařil. Však taky expředseda KDU-ČSL přistál na nose). Pan prezident taky pojmenoval skutečného viníka: je jím volební pat. To je podobné zdůvodnění, jako když komunisté tvrdili, že za vysokou zločinnost na Západě mohou sociální poměry. Pat za nic nemůže. Jen lidé za něco mohou (nebo nemohou).

Paní Topolánková, takto kandidátka do Senátu za ultranacionalistickou pisdistranu paní Bobošíkové, se asi už osmělila a opustila toaletu. Prohlásila prý totiž, jak cituje Právo, zřejmě na veřejnosti: „Stydím se za to, že se v povolebním období nastupující i odstupující premiér České republiky chovají tak, že jsou oni sami a s nimi bohužel i celá země zdrojem posměchu světových agentur a zahraničního tisku.“ Paní Topolánková zaměřila svůj stud nesprávným směrem, totiž zbytečně daleko.

Podle informací MfD nepožádá vláda USA o zřízení protiraketové základny v ČR, protože se obává (nepochybně právem) blamáže ve velmi pravděpodobném případě, že bude odmítnuta. Vyjednává se už jen o umístění radaru. Radar by Paroubek snesl bez referenda. Česká politika se jednou zase zachovala hanebně. Pro základnu byla jen část ODS.

Evropská unie se chystá vyhlásit válku alkoholu. Usiluje o to komisař pro zdraví a ochranu spotřebitele Kyprianu. Půjde o celoevropské zvýšení spotřebních daní z alkoholu a jejich sjednocení, označování lahví varovnými nápisy a omezení prodeje. Až vyřídí alkohol, přijde na řadu sex.

Předčasné volby podporují kromě ODS už jen zelení. Komunisté se sice tváří, že ani jim by nebyly proti mysli (komunisté mohou na předčasných volbách jen získat, protože předčasné volby budou prohrou ČSSD a na prohře ČSSD komunisté vydělají, dostanou zpátky pár mandátů), ale tichá podpora menšinové vlády ČSSD je pro ně ještě výhodnější. Koketování s předčasnými volbami je pro komunisty jen způsob, jak decentně upozornit ČSSD, aby si jich koukala hledět.

V Nitře zmlátili dva hromotluci maďarskou studentku (Maďarku ze Slovenska) kvůli tomu, že telefonovala (mobilem) maďarsky. Případ je to dost ohavný a nynější slovenské vládě nepříjemný. Maléry tohoto druhu mají tendenci eskalovat, protože oživují latentní nepřátelství. Kdo na tom má asi zájem? Maďarští politici v Maďarsku a na Slovensku sotva. Fico a jeho tým taky sotva. Řekl bych, že někdo zvenčí, komu jde o to, aby ve střední Evropě byl co největší binec. Protože tam, kde je chaos, se dá leccos urvat. Kdopak to asi je?

Úterý 29. srpna: Během jednání celostátní konference KDU-ČSL odstoupili postupně členové předsednictva Svoboda, Šimonovský a Línek. Možná že díky tomu pak výzvu k odchodu celého předsednictva podpořila jen menšina přítomných. Ve vedení strany zůstává jen první místopředseda Kasal (prý nemůže odstoupit, protože stranu by po Kalouskově rezignaci neměl kdo řídit) a Pavol Lukša, který prý zvažoval rezignaci, ale protože nemá rád, když na něj někdo tlačí, přestal o tom přemýšlet. Zřejmě netlačili dost. Přes tento spektakulární pád funkcionářů bych řekl, že se toho zas až tak moc nestalo. Účastníci konference se dohodli na tom, že strana po celé období nevstoupí do vlády, která by se opírala o KSČM. To ale přece vůbec neznamená, že by takovou vládu nemohla podpořit! Kalousek zůstává předsedou poslaneckého klubu a jako takový bude prý členem tříčlenného týmu pro vyjednávání o vládě. Taky se nemohu zbavit dojmu, že by měl hlavně odstoupit pan Kasal. Podstatné je, že vůbec nevíme (a nepochybně ani řadoví členové KDU-ČSL nevědí) co se vlastně v KDU-ČSL semlelo. Kalousek tvrdí: „Předsednictvo mi dalo pouze mandát k jednání. Samotný koncept nebyl schvalován.“ Musím říci, že mu nevěřím ani slovo. A opakuji, vedení strany si dělá z vlastního členstva i z veřejnosti srandu.

Vztahy mezi ODS a ČSSD jsou opět mrazivé. Paroubek prohlásil, že nebude brát funkcionářům ODS telefony až do doby, než „nás“ ODS bude plně respektovat a bude se chovat seriózně. To v situaci, kdy vodil ODS minimálně týden za nos předstíranými jednáními o toleranci menšinové vlády a zatím tajně pekl komplot s Kalouskem. Co mu zbývá, všechno skončilo tím, že přes nos dostal, a teď to musí nějak zamluvit. Ivan Langer na to opáčil, ať si Paroubek nakašle (Proboha! Místo aby řekl, že ho to Paroubkovo rozhodnutí sice velmi mrzí, ale že ODS je přesto kdykoli připravena na seriozní jednání s ČSSD včetně jejího předsedy). Jak snadno se nechají představitelé ODS vyprovokovat!

ODS prý uvažuje o návratu k trojkoaliční spolupráci. Místopředseda Bendl prohlásil: „Jedině v tomto trojkoaličním pravicovém bloku jsme schopni zabránit tomu, aby se k moci dostali komunisté za pomoci Paroubkových socialistů.“ Bohužel na to přišel trochu pozdě. Regiony ODS vyčítají vyjednavačům rozpad svazku s lidovci a dohadování s ODS o volebním systému. Právem.

Íránský prezident Ahmadínežád napsal kancéřce Merkelové dopis, v němž hovoří o tom, že holocaust byl využit jako záminka pro nátlak na Německo. „Není příliš nelogické, aby některé země, které zvítězily ve druhé světové válce, vytvořily důvody pro to, aby mohly držet jeden národ pod trvalým tlakem, aby oslabily jeho veškerou motivaci, veškerý pohyb a zabránily jeho pokroku a jeho velikosti?“ Íránský prezident jen cynicky využívá toho, že ani šedesát let po druhé světové válce západní mocnosti mezi sebe Německo v úplnosti nepřijaly. Má pořád statut „poraženosti“. (S Holocaustem to má ovšem velmi málo společného). Taková věc se může snadno vymstít. Dopis samozřejmě neosloví německé politiky, kancléřka na něj odmítla vůbec odpovědět. Ale je to posila pro extremisty. Resty z minulosti jsou vždycky vhodnou municí pro různé darebáky (jak jich dokázal využít a zneužít Hitler!).

Středa 30. srpna: ODS chce jednat dále s ČSSD, ale ve vyjednávacím týmu strany nesmí být Jiří Paroubek. To je podmínka pro ČSSD nesplnitelná a ODS to ví. Klást nesplnitelné podmínky je, jak se u nás říká, „kontraproduktivní“.

Sbormistr Kulínský vyhrál svůj první soud kvůli sexuálním deliktům s nezletilými sboristkami. Soudkyně rozhodla podle mého názoru správně, považovala výpovědi „poškozených“ za nevěrohodné. To samozřejmě neznamená, že Kulínský je čistý jako lilium, jen že soud ho za těchto okolností nemůže postihnout. K věci se ještě vrátím, u nás je příliš mnoho lidí, kteří by s tím člověkem rádi udělali velmi krátký proces. Jenže takové velmi krátké procesy se nedělají. Spravedlnost a emoce nejdou dohromady.

Kalousek obstál v hlasování ohledně předsednické funkce v poslaneckém klubu KDU-ČSL (jak to, že předseda strany byl zároveň předsedou poslaneckého klubu?). Rezignoval jen na funkci vládního vyjednavače (udržet ji opravdu nešlo). A z důvodu úspory času nebudou před sjezdem strany v prosinci t. r. okresní a krajské konference, takže nové vedení strany budou volit delegáti minulého sjezdu. To jen posiluje dojem, že vedení strany hraje se svým členstvem habaďuru.

„Antikomunismus české provenience, toto náboženství naší polistopadové pravice a lidí se špatným svědomím, se definitivně zdiskreditoval,“ píše Otto Novotný v dnešní Mladá frontě Dnes. Stejně se definitivně zdiskreditovali i stoupenci reakce v roce 1948 a stoupenci kontrarevoluce v roce 1969. Mně to nevadí, byl jsem rád zdiskreditovaný v roce 1969, budu rád zdiskreditovaný i teď. Pan Novotný mi (přesněji řečeno taky mně, jako mnoha jiným) vyčítá špatné svědomí. Jaképak svědomí má pan Novotný? Co např. dělal před rokem 1989?

Čtvrtek 31. srpna: vzhledem k rozjeté předvolební slibotechně a následné povolební potřebě šetřit nemá Armáda ČR na nové automobily. zůstane u pověstných „vejtřasek“ z poloviny padesátých let minulého století. Americké základny nechceme, slušně vybavenou armádu nepotřebujeme. Jsme opravdu tak skálopevně přesvědčeni, že nám nikdo nemá co uzmout, respektive že nám někdo pomůže, když sami pro svou obranu nejsme schopni udělat nic (mj. i proto, abychom příliš nedráždili potenciální útočníky)?

Jen co Roman Línek rezignoval na funkci místopředsedy KDU-ČSL, už se chystá kandidovat na předsedu. Je to tak, dělají si z nás legraci.

Paroubek se chystá „řešit krizi“ až po podzimních senátních a komunálních volbách. Je jakási naděje, že by mu po nich mohl trochu spadnout hřebínek. Což by se stalo jen tenkrát, pokud by v očích svých podřízených ztratil trochu na vážnosti. ODS je prý nestydatá, když chce jednat s ČSSD bez něho. Co to ale je, když Paroubek na oko jedná s ODS o toleranci její menšinová vlády, a přitom si už v skrytu domlouvá koalici s Kalouskem?

Místopředseda KDU-ČSL Kasal předvedl v Mladé frontě Dnes vrcholný výkon. Ve svém článku „Klidná síla se vzbouřila“, píše nejprve: „Chci začít omluvou. Ano, i já jsem věděl o tom, že Miroslav Kalousek hodlá jednat s ČSSD o vládě tolerované případným odchodem komunistů. Neměl jsem odvahu postavit se zavčas proti tomuto kroku a to byla chyba.“ A o pár řádků dál pateticky: „Padly mýty o hadech, o „prodejnosti“ a bytí ve vládě za každou cenu. Padly mýty o zkostnatělé staré straně.“ Pan Kasal se mýlí. Vzhledem k tomu, jak jednal (a sám to popisuje, i když se nemohu zbavit, že mu to vychází pro něho samého příliš lichotivě) ten mýtus zatím vůbec nepadl. Ten mýtus opadne teprve tenkrát, až se KDU-ČSL dokáže jeho a jeho kolegů ve vedení zbavit. Pan Kasal si dále libuje, že se neodehrálo „žádné lynčování těch, kteří pochybili“. Tak za prvé: myslím, že pochybení není ten správný výraz. A za druhé, samozřejmě neměli být lynčováni, nýbrž jen, lidově a obrazně řečeno, nakopnuti do zadnice.

Místopředseda slovenské vlády chce uzavřít s Maďary deklaraci o sporných historických otázkách. Myslím, že si dělá iluze. K nastolení vztahu důvěry mezi dvěma sousedními státy papírové deklarace nepomohou.

Pan Jeroným Klimeš by soudě podle jeho článku v Lidových novinách z pedagogických důvodů nechal obžalovaného Kulínského plácnout jeho soudkyni po zadku. Taky by (Kulínský) měl strkat její dceři prsty do rozkroku, aby nehodná soudkyně poznala, zač je toho loket. Pan Klimeš to samozřejmě nemyslí doslova a do písmene. Také jsou soudy jistě kritizovatelné a je dobré je kritizovat. Zároveň je příznačné, jak malé vážnosti se těší ve společnosti nevychovaných a zdivočelých plebejců institut soudu jako takový. Skoro bych řekl, že podobné výroky by měly být trestné. Se soudem je možné nesouhlasit, ale mělo by být zakázáno ho urážet.

Kdykoli napíše pan Palata něco, co se dotýká maďarských reálií, je to chuťovka. Tak např. dnes v Lidových novinách na str. 3 píše o stavbě Gabčíkovo-Nagymáros (má být Nagymaros), ale to je jen detail. Taky jmenovat regenta Horthyho Miklós Horthy de Nagybánya svědčí jen o tom, že neznaje maďarštiny, pan Palata čerpá nejspíš z francouzských knížek, regent se jmenoval (maďarsky) Nagybányai Horthy Miklós, a to lze přeložit i do češtiny, a to jako Miklós Horthy z Nagybánye. Horší jsou historické nesrovnalosti: V roce 1918-19 nevybojovalo Slovensko na Maďarsku Československo, nýbrž intenzivní tlak Dohody (když slabé české jednotky poprvé překročily slovenské hranice, byly bez problémů zahnány). Úplně nesmyslné je líčení konfliktu z roku 1919. Kdyby si byl pan Palata místo fantazírování přečetl třeba Peroutkovo Budování státu, byl by o hodně věcnější. Kdyby si toho byl přečetl ještě o trochu víc, věděl by, že zanedlouho po bolševickém převratu zahájily české jednotky pod málo schopným italským velením útok přes dohodnutou demarkační linii a pokusily se obsadit mj. město Salgótarján. Dohoda tento postup tvrdě kritizovala a Beneš (který byl v tu dobu ve Versailles a za nic nemohl, za akci odpovídal nejspíš tehdejší ministr obrany Klofáč) měl velké nepříjemnosti. Maďarským bolševikům se však za těchto okolností všeobecného ohrožení podařilo získat do armády schopné profesionální důstojníky. Za několik týdnů utrpěly české jednotky řadu zdrcujících porážek, Slovensko bylo maďarskou ofenzívou rozděleno vedví a maďarská vojska dosáhla u Bardejova polských hranic. Teprve po výměně italského velení čs. armády za zkušenější francouzské a po mohutném diplomatickém nátlaku Dohody se podařilo situaci na frontě stabilizovat a nakonec donutit Maďary k ústupu na původně dohodnutou demarkační linii (v podstatě až na jednu malou výjimku dnešní slovenské hranice). Čili prd jsme tehdy vyhráli. To, že Maďaři nebyli po roce 1945 vyhnáni, není zásluha Rusů, ale západních spojenců, především Američanů, kteří se po výrazném úspěchu nekomunistické Strany drobných hospodářů ve volbách v r. 1945 proti transferu velmi rozhodně postavili. A konečně je nesmysl, že by po záboru čistě maďarských oblastí žilo v předválečné ČSR půl milionu Maďarů, oficiálně jich bylo asi 700 000, ale protože při sčítání lidu byla použita tzv. slovanská aritmetika, fakticky jich byl skoro milion. Člověče, to se nestydíte tak strašně kecat?