indexok_r2_c02.gif(2 kb)    
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

1.10. - 28.10. 2013

 

Co týden dal

Pátek 25. října, první den voleb: včerejší „velká“ předvolební debata v ČT1 byla zajímavá spíš formou než obsahem. Vypadalo to, že ve volbách kandiduje Václav Moravec proti lídrům stran. Měl výhodné postavení a na jeho straně stála přízeň publika (zejména ti, co seděli po stranách pódia s představiteli kandidujících stran). Hlasitě se aplaudovalo především jeho otázkám. Vzdáleně to připomínalo kostnický koncil v podání Aloise Jiráska. Moderátor se jistě nemůže s kandidáty mazlit, ale tohle by se mu stát nemělo, zvlášť když je zjevné, že tak vychází vstříc masové objednávce: bijte politiky.

Nápadné to bylo hned v úvodu, kde pan Moravec účtoval s Karlem Schwarzenbergem a Miroslavou Němcovou, v lidovém pojetí hlavními viníky. Obvinění znělo: slibovali jste nízké daně, ale místo toho jste daně zvyšovali. Připomíná mi to trochu případ Tluchoř a spol.: v pojetí státních zástupců se provinili tím, že se nechali svést mrzkým úplatkem a opustili svůj původní počestný úmysl svrhnout Nečasovu vládu. Upřímná odpověď by zněla: ano, udělali jsme pitomost, slibovali jsme vám nízké daně, což je „pravicové“ zaklínadlo podle otce českého konzervatismu Václava Klause, aniž bychom počítali s tím, že přijde bída na kozáky, a že když vám hrozí utopení, nemyslíte na to, abyste plavali pravicově. Proto se vám, milí spoluobčané, nyní svatosvatě zavazujeme, že jakmile v budoucnu nastane nikoli vinou naší a vinou ČR situace, že bude nutné spořit, postaráme se, abyste platili jako mourovatí. To je totiž ve stavu dluhové tísně normální a správné. Chápu ovšem, že v předvolební debatě si to hned tak nějaký politik netroufne, a moderátoři to pak s nimi mají lehké.

Podat si Andreje Babiše není těžké a tady pan Moravec jistě odvedl dobrý výkon (stejně jako v podstatě před časem Daniela Drtinová v ČT24). Je podivuhodné, že pan Babiš nebyl vůbec připraven na to, aby odpověděl na otázku ohledně druhého pilíře důchodové reformy: podle ANO prý má být povinný, ale bude možné jej opustit, neříká se však kdy. Je mi líto, ale v programu ANO není vůbec nic o „povinnosti“, říká se tam jen „chceme prosadit automatické členství v druhém pilíři pro nové účastníky pracovního trhu, zavedení automatického členství s možností vystoupení z druhého pilíře je kompromisem mezi jeho dobrovolností a dostatečnou robustností systému druhého pilíře“. Zatímco tedy přijatý koaliční návrh stanovil, že členství v druhém pilíři je dobrovolné, ale kdo se jednou rozhodl, už nemá na vybranou, působně, jako když se někdo jednou upíše čertu, kdežto opozice v koalici, TOP09 se aspoň podle toho, co dnes její představitelé říkají, klonila k povinnému členství (obojí je trochu podivné), z návrhu ANO se zdá, že by chtěli jen vládní návrh obrátit na ruby: do druhého pilíře prostě každý spadne, ale pokud v něm nechce být, může se vyprostit – jen k tomu musí vyvinout nějakou osobní iniciativu. To nezní na první poslech až tak nerozumně, je jen škoda, že pan Babiš o podstatě návrhu zjevně neměl ani páru. Když k tomu přidáme, že proti panu Babišovi byl i politický nebožtík Miroslav Sládek skutečný Démosthenés, nějak se mi přece jen nezdá, že by průzkumy, přisuzující jeho straně 16-18%, nebyly výrazněji nadsazené.

Karel Schwarzenberg, předseda strany, která se vlastním přičiněním stala číslem 1 na pravicové politické obloze, bohužel v diskusi občas vzbuzuje pochybnosti, zda není jen kultivovanou, intelektuálskou obdobou toho, co pan Babiš předvádí v lidové variantě.

Pozoruhodná je „druhá liga“ (noví lidé v politice, které pan Moravec představil v druhém kole) jako celek. Zaujmou zejména pánové Liška a Bělobrádek, očividně snaživí premianti ve škole parlamentní politiky. Oba občas něco popletou, ale velmi usilovně se snaží: aspirují na známku „chvalitebná“, jak si ji pamatuji z dětství -, i když na první ligu pořád ještě nemají,občas tam ještě něco zaskřípe. To u pana Babiše a Okamury skřípat nemá co, a pan ministr v demisi Žák zjevně propadl iluzi, že jediným voličem, na němž záleží, je prezident Zeman. Obávám se, že takovou váhu jeho voličskému hlasu ani mandát z přímé prezidentské volby zatím ještě nedává.

Můj základní dojem byl ovšem jednoznačný: jako jediný kandidát, který si zachoval některé výraznější rysy normálního člověka, se projevila paní Němcová, i když to neměla vůbec lehké. Její „píárista“ je zjevně profesionál. Problém je jen, že dnešní ODS je strana dvojí tváře a trochu připomíná charakteristiku kteréhosi (pražského, mimopražského?) pomníku z jedné předscény V+W: Zezadu Spejbl, zepředu Smetana.

Potud včerejší debata. Podle toho, co dnes říkali v ČT1, volební účast v prvním dni se v podstatě vyrovná té z předešlých voleb. Předpovědi ohledně 70% tedy mohou být nadsazené a v tom případě na to doplatí na to noví mesiáši: hlasovali by pro ně rozčílení entuziasté, jejichž přízeň je vrtkavá.

„ODS potřebuje prohrát“, prohlásil exprezident Klaus bezprostředně po výkonu (svého) volebního aktu. ODS možná opravdu potřebuje prohrát, Václav Klaus to ovšem potřebuje určitě.

Sobota 26. října, druhý den voleb, výchozí situace: Na úvod malá rekapitulace toho, co se na základě průzkumů veřejného mínění dá očekávat jako pravděpodobné. Nejprve strany, které se do PS dostanou: ČSSD, KSČM, ANO, TOP09, ODS. Nejsilnější by měla být ČSSD, nejslabší ODS. Pak strany, které se do PS dostat mohou, ale nemusí: KDU-ČSL, SPOZ, Úsvit přímé demokracie, Strana zelených. U Strany Zelených to přitom moc pravděpodobné není, víc se o téhle druhé skupině říci nedá. Něco jiného se sice jistě stát může, ale znamenalo by to překvapení.

Teoreticky by snad na základě voleb mohla vzniknout koalice zavedených stran, hlásících se k demokracii: ČSSD, TOP09, KDU-ČSL. Předpokladem je, že ČSSD nebude moci vládnout menšinově s podporou KSČM. I potom však bude v záloze „nesystémová“ koalice ČSSD, KSČM, ANO a premiéra pověří sestavením vlády prezident Zeman. Pro Zemana musí být představa koalice TOP09, ČSSD, KDU-ČSL noční můrou a bude se jí bránit ze všech sil, jak už ostatně naznačil. Má taky v ČSSD spoustu stoupenců a ČSSD jako celek jakoukoli koalici s TOP09 vyloučila. Není také dobré zapomínat na to, že o osudu vlády nakonec definitivně rozhodne hlasování o důvěře v PS, a jak by v něm mohla dostat důvěru koalice ČSSD, TOP09, KDU-ČSL (tj. že by ČSSD dokázala být v takovém hlasování jednotná) se mi nějak nezdá.

Co z tohohle sajrajtu nakonec vyleze, je v tuto chvíli velmi obtížné si představit, a že by to mohlo být něco aspoň trochu kloudného, to už nejde vůbec.

Sobota, 26. říjen, druhý den voleb (I. pokračování): a ještě jeden doplněk: od jara v podstatě jde o střetnutí „revolučních sil“ se stoupenci „starého režimu“ (v tomto případě už toho polistopadového). Stanovisko revolučních sil zní: „jsme jediné hnutí, které má šanci získat dost hlasů na to, aby změnilo dosavadní pořádky“. Prohlásil Andrej Babiš a neříká něco podobného poprvé. „Kdo nechce návrat starých pořádků, ať volí Zemanovce“, rozesílali do médií z ministerstva dopravy. SPOZ se sice možná do parlamentu nedostane, ale Zeman na Hradě zůstane. Komunisté něco podobného ani nemusí říkat, u těch se to předpokládá. A sociální demokracie se v létě před hlasováním o důvěře vládě nakonec ústy svého předsedy taky přidala k myšlence třídního boje se stoupenci starých pořádků. Předcházel tomu sice jakýsi pokus o vzpouru, ale vydržel asi dva dny. Tehdy se stal rozhodující krok.

Sobota, 26. říjen, druhý den voleb (II. pokračování): v tuto chvíli je sečteno už skoro 30% hlasů a výsledná čísla se posunují už jen pomalu, to ostatně odpovídá i zkušenosti z vyhodnocování předchozích voleb: do PS se zjevně dostane 7 stran, z toho tři obři (ČSSD, ANO a KSČM) a čtyři trpaslíci (TOP09, Úsvit přímé demokracie, KDU-ČSL a ODS, seřazeno dle velikosti). ČSSD by ani s KSČM v zádech nevytvořilo vládní většinu. Náskok ČSSD před ANO a KSČM je nevelký. Tím se zdá osud pana Sobotky být zpečetěn. Tři obři ovšem budou mít s přehledem ústavní většinu. ČSSD v létě dobrovolně rezignovala na parlamentní demokracii, je mi trochu líto těch, sociálních demokratů, kterým na ní záleží, ale každý svého štěstí strůjcem. Pan Okamura v tomto cirkuse bohatě nahradí Miroslava Sládka. Jediná zábavná věc je katastrofický propad SPOZ: že se nedostanou do PS se dalo počítat, ale takhle? Pozice pana prezidenta vůči parlamentu nebude moc dobrá, bude to pozice stařičkého mocnáře.

Sobota, 26. říjen, druhý den voleb (výsledek): od předchozí poznámky se změnily jen proporce: zmenšil se rozdíl mezi ČSSD a hnutím ANO, čímž se ještě prohloubilo Pyrrhovo vítězství sociálních demokratů. A zmírnil se i odstup mezi třetím a čtvrtým, KSČM se proměnila z obra skutečného v obra zakrslého, zatímco z TOP09 se stal trpaslík mírně přerostlý. Obojí nic nemění na skutečnosti, že ve srovnání s předchozími volbami KSČM slušně posílila, kdežto TOP09 dost ztratila.

Relativní neúspěch ČSSD dopadne plnou vahou na jejího předsedu, zhroutil se však i kalkul na pohodlné vládnutí s pomocí KSČM, která ji bude za drobné úsluhy podporovat spoza křoví. To není možné jednak proto, že nebudou spolu mít většinu, a jednak proto, že na takové nerovné partnerství je teď ČSSD příliš slabá a KSČM příliš silná.

Jenže KSČM vůbec nedopadla moc dobře, posílila, ale nikdo ji teď moc nepotřebuje. Naopak velký zájem bude o pana Babiše, s nímž naopak bude chtít vládnout kdekdo zleva i zprava. Pan Babiš si to nepochybně vychutná.

Přitom není radno zapomínat, že základní dělení stávajících českých politických stran vůbec není dělení na „pravici“ a „levici“, ale na strany víceméně standardní (ČSSD, ODS, TOP09, KDU-ČSL) a „nesystémové“, které se tak či onak hlásí ke „změně pořádků“, o níž rád mluvívá pan Babiš (ANO, Úsvit přímé demokracie, KSČM). Na papíře je poměr prvních k druhým 46:40%, jenže ČSSD se v rozhodujících okamžicích vždy znovu hlásí ke „změně pořádků“: s „pravicí“ nikdy, jinak s každým, a KDU-ČSL je na tom teď podobně. Takže se můžeme nadít nejspíš koalice ČSSD –ANO – KDU-ČSL, přičemž zároveň tu bude někde v druhém plánu virtuální blok ČSSD – KSČM – ANO s obrovitou, bohatě ústavní většinou, který má formální možnost předefinovat celý politický systém. A příležitost dělá zloděje. Pan Babiš bude mít navíc výhodné postavení: on si může vybírat, s kým ano a s kým ne. ČSSD si truhle možnost samo předem uzavřela.

Nedobře dopadl ve volbách prezident Zeman, ačkoli v nich přímo nekandidoval (prezident ostatně nemůže). SPOZ se nejen nedostala do parlamentu, ale utrpěla volební debakl. Zemanova pozice i pozice Rusnokovy vlády bude v následujících týdnech slabá, ani jeho nikdo až tak nepotřebuje. Dostane se možná do podobné situace, v jaké jako byl před ním Havel i Klaus: bude moci dělat těm, co povládnou, menší či větší nepříjemnosti. A to bude tak všechno.

Po volbách je do budoucna otevřeno mnoho možností, žádná však bohužel nevypadá moc dobře.

Pondělí 28. října – shrnutí voleb z odstupu: volby nakonec vyznívají jinak, než jsem si to v sobotu večer představoval. Prezident Zeman sice se SPOZem dopadl na zadnici, ale rychle se oklepal a už je zase jednička. Rusnok a spol. bude vládnout (přinejmenším) ještě dva-tři měsíce, Poslanecká sněmovna bude do té doby jen virtuální. A pád předsedy ČSSD Sobotky byl zahájen, porada v Lánech v tom nejspíš sehrála významnou roli. Volební propad SPOZ hraje tedy jen minimální roli. Pro Andreje Babiše Zeman doporučuje „sto dní hájení“: není sice jasné, co to znamená a jak to chce prosadit, ale v každém případě je to vstřícné gesto, které rozhodně u objektu „hájení“ nenarazí. Volby tedy parametry nově zavedeného způsobu vládnutí (přesněji řečeno režimu) nijak neposunuly, spíš zafixovaly. Různá protizemanovská vystoupení umělců, vědců, osobností a celebrit nechci bagatelizovat, ale nemají nakonec váhu, kterou by člověk byl v zoufalství nakloněn jim dávat. Nedělejme si iluze, nové uspořádání minimálně pár let vydrží.