Co týden dal

Čtvrtek 4. července (2013): protože jsem do této rubriky už dlouho nic nenapsal a nevím, zda bych to ještě uměl, dále proto, že mne čekají tři příjemné dny, kdy nebudou vycházet noviny a budu tedy - snad - mít relativní klid, a konečně protože to, co se v posledních dnech u nás děje, si zaslouží jakýsi komentář, rozhodl jsem se, že si to zase pro jeden den vyzkouším. Není vyloučeno, že brzy nejen mně, ale i mnoha dalším nezbude jiný prostor ke komentování než internet (a to komentování bude pak stejně jen pouhé skuhrání do větru bez valného smyslu, skoro bych řekl, že např. v Rusku to dnes vypadá tak nějak). Dosud to snad nějaký smysl má mj. i proto, že si komentátor sám pro sebe leccos vyjasní. Takže: co se dělo dnes, 4. července 2013, den před svátkem slovanských věrozvěstů a dva dny před svátkem kostnického mučedníka?

Prezident Zeman pozval ministry končící Nečasovy vlády na večeři, zjevně aby spolu oslavili její definitivní pád. Podle toho, co dnes píše denní tisk, to přislíbil jen předseda legislativní rady vlády Mlsna, a to je dobře: mělo by být cítit, že jedna etapa končí, druhá začíná, a mezi oběma je zjevný a výrazný předěl. Prezidentův kancléř Mynář večer v ČT řekl, že účast prý slíbilo šest členů vlády. To by zase bylo ideální pro prezidenta, jen nevím, kde ty lidi sežene. Tedy o jednom vím, je to ministr obrany Picek, který právě dnes přijal nabídku ing. Rusnoka, aby pokračoval jako ministr obrany v jeho „vládě odborníků“. Pan Picek se dlouho rozmýšlel,a rozhodl se až poté, co se Nečasova vláda sešla naposledy (asi proto, aby svým někdejším kolegům nemusel nic vysvětlovat). O tom, jak se rozhodne nakonec, mohli být v nejistotě jen beznadějní naivní idealisté: pan Picek je tvrdý pragmatik, a kdyby přistáli v Praze mimozemští kosmonauti a založili tu vlastní vládu, stal by se v ní ministrem obrany jako nepostradatelný specialista nepochybně zase on. Je jen velmi obtížné si představit vládu, ve které by pan Picek nechtěl sedět. Pokud ovšem bude symbolem kontinuity mezi první a druhou Českou republikou právě on, je pro tento účel přesně ten správný člověk. Pokud bude u nás jednou v blízké budoucnosti zaveden (po vzoru řádu TGM) řád Ludvíka Svobody, měl by se stát jeho prvním nositelem.

Jasno o tom, jak si bude počínat v úřadě, má už designovaný ministr zahraničí Jan Kohout. Vláda se podle něho (viz dnešní rozhovor v Právu) rozhodla, že nebude činit nezvratná strategická rozhodnutí. Pokud jde o personální obsazení ministerstva, předpokládá pan Kohout ovšem „že obměna dosáhne více pater“. Protože ministerstvo (Černínský palác, koukám se na něj právě z okna, ale v dokonalém výhledu mi stíní stromy) těch pater až tolik nemá, předpokládejme, že to budou všechny. Pan Kohout by mohl na ministerstvu vládnout taky jen měsíc a neurčité něco, a pak by mohla následovat opětná výměna v obráceném gardu, v to ale mohou doufat jen zcela nenapravitelní optimisté. Obměna bude ovšem v každém případě dočasná, jen se bojím, že v tom smyslu, na který už jsme z minula zvyklí.

Dezignované ministryni spravedlnosti Marii Benešové se nelíbí název „Úřad pro potírání korupce“. Instituce má velmi významné poslání, a nemůže to tedy být jen tak nějaký úřad jako za první buržoazní České republiky, kde se to bude hemžit bezmocnými byrokraty s klotovými rukávy. Navrhujeme paní ministryni název vzletnější, i když ne zcela původní: „Mimořádná komise“ (rusky „črezvyčajnaja komissija“, pověstnou zkratku si paní ministryně i laskavý čtenář doplní sám/sama). Paní ministryně oznámila, že pokud bude „její“ vláda 10. července jmenována, hned týž den bude taky zasedat, „protože některé problémy nesnesou odklad, as to i v resortu spravedlnosti“ (a dodejme, že jistě i v resortu vnitra). Těšme se.

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podle toho, co řekl Právu, dospěl v případu Bárta - Škárka podobně jako soudce Šott k závěru, že v případě pana Škárky nešlo o pouhé inkasování úplatku, poslanec chtěl prý přijetí peněz už předem použít proti panu Bártovi. Je velmi dobře, že to právní autority takhle formulují, jinak by si naivní člověk mohl myslet, že v případě půjček, nadělovaných panem Bártou, nešlo o žádné půjčky, ale o dary, které se v půjčky proměnily až během vyšetřování případu. A že pan Škárka v okamžiku, kdy si dar, tedy jak se posléze ukázalo, půjčku bral, ještě vůbec nemusel být rozhodnut, že ji použije proti panu Bártovi, což ovšem nakonec udělal. Hlavně, že pravda vyjde nakonec najevo!

Politolog Bureš hovoří rovněž v Právu celkem přesvědčivě o tom, že prezident Zeman jmenoval premiéra, který nemá šanci získat důvěru politických stran v parlamentu (byl bych jen opatrnější a řekl bych „který nemá nijak zajištěnu důvěru…“) a o tom, že prezidentovi zjevně jde o to, rozštěpit ČSSD. Nevylučuje, že současná vláda může se Zemanovým přičiněním vládnout až do řádných voleb v příštím roce (já to považuji za dost pravděpodobné). Myslí si, že by se měly politické strany shodnout na vyšším principu, na respektování ducha ústavy. Nechť vládne ten, kdo má většinu ve Sněmovně. To by bylo úplně správné, kdyby to bylo jasné. My ovšem víme jen to, že v této Sněmovně měla minulé úterý zhruba ve 12.00 většinu 101 hlasů paní Němcová. A kdo v ní má většinu teď, a kdo v ní bude mít většinu za pět dní, případně za měsíc, se vůbec nedá říci. Jediný vyšší princip, na němž by se měly demokratické politické strany ve vztahu k prezidentovým ambicím umět shodnout, je potvrzení legitimity PS předčasnými volbami: jinou zbraň v ruce nemají. A pak nechť vládne ten, kdo bude mít většinu v takto zvolené Sněmovně (s velkou pravděpodobností to bude ČSSD).

V MfD dnes píší, že policie předvolala k výslechu poslance Úlehlu, Fialu, Floriána a Šťastného, kteří byli loni při hlasování o daních původně proti zvýšení, ale pak (až na Fialu který se nakonec hlasování nezúčastnil) hlasovali pro. Policii by prý mohlo zajímat, z jakého důvodu nechala tato čtveřice úpravu daní projít. Policii to zajímat nemůže a nesmí, poslanci nejsou povinni vykládat policii, proč v té či oné věci změnili názor, policie není kompetentní, aby jim sahala do svědomí.