Co týden dal

Středa 2. ledna 2013: Dávám tu k dipspozici zatím jen to, co jsem napsal (v krátkosti) o prezidentově novoročním projevu pro dnešní Blesk (K tématu se vrátím v glose na čtvrtek):

Poslední prezidentův novoroční projev byl nezvykle málo útočný. Nepochybně je pravda (a je třeba to zdůraznit), že neprožíváme žádnou katastrofu. Je pravda, že materiálně žijeme ve stavu, jaký žádná z generací našich předků nepoznala. Náš politický systém je demokratický. V té souvislosti je namístě i varovat před našeptávači špatných nálad a samozvanými spasiteli. Jenže: veřejnost je prý denně mediálně bombardována katastrofickými zprávami, objevují se různí našeptávači a falešní spasitelé, jimž jde o zvyšování neklidu a o zpochybňování našeho systému (kdysi se říkalo socialistického). Proti tomu je potřeba postavit udržení naší národní soudržnosti (kdysi se říkalo „ jednoty všeho pracujícího lidu“). Nemluví tu náhodou taky samozvaný spasitel?

Čtvrtek 11. ledna: Z redakce Blesku se mne dotázali, jak odhaduji výsledek voleb. Protože svou odpověď považuji za relevantní, dávám ji tu k dispozici:

Kdo vyhraje, těžko říci. Vedou Miloš Zeman a Jan Fischer, zdá se, že teď Zeman Fischera předstihl. Na Fischerově ztrátě se zjevně podílí i soustředěná kampaň přívrženců Karla Schwarzenberga, kteří odkazují na Fischerovu komunistickou minulost. Je za tím úctyhodná snaha dostat Schwarzenberga do druhého kola. Nevěřím, že se to povede. Zatím se povedlo jen oslabit Fischera. To zároveň znamená posílit a podpořit jeho hlavního soupeře, Miloše Zemana. Miloš Zeman přitom představuje to samé, co lidé dosud právem vytýkali a vytýkají Václavu Klausovi, jen je to ještě větší síla.

To nic nemění na tom, že Zeman je prezidentský kandidát a každý má samozřejmě právo ho podporovat. Jen by měl předem a jasně vědět o tom, koho vlastně podporuje.

K průběhu prvního kola voleb se v této rubrice ještě vrátím.

Pátek 11. ledna – první kolo prezidentské volby: Nejprve popis výchozí situace.

Preference kandidátů v posledních pěti měsících pravidelně sledovala agentura PPM Factum, z níž teď vycházím. Přihlédnu i k průzkumům STEM (situaci bezprostředně před volbou však zmapovala jen PPM Factum).

Relevantní účastníci jsou Fischer, Zeman, Dienstbier a zjevně taky Franz – tedy relevantní v tom, že vývoj jejich preferencí ovlivňuje výrazně postavení těch dalších tří. Jsem sice přesvědčen, že do druhého kola postoupí Zeman a Fischer, ale přímá prezidentská volba se koná poprvé a je otázka, nakolik jsou preference vůbec spolehlivé a co se všechno vlastně semele.

Na startu (v září – říjnu) to vypadalo tak, že bezkonkurenčně vedou Zeman s Fischerem, přičemž Fischer má před Zemanem hodně slušný náskok. Postupně však cca 10% ztratil, z toho 5% „ve finiši“ (od poloviny prosince do začátku ledna). Pozoruhodné je, že Zeman za celou tu dobu získal vlastně jen asi 3%.

Během celé volební kampaně přibral Dienstbier cca 3,5% (průběžně od září do prosince, od té doby stagnuje), zato Schwarzenberg přes 5%, v závěru 2%, a Franz dokonce od prosince do začátku kampaně 7% (jeho šance jsou ovšem podle mého názoru stejně nulové).

Ochota zúčastnit se volby vzrostla z původních necelých 63% na 69%. Jak se to promítne do výsledku, těžko odhadnout.

Fischerovi nepochybně ubrala intenzivní kritická kampaň v souvislosti s jeho někdejším členstvím v KSČ, na niž nedokázal účinně reagovat (upřímně řečeno, není to ani dost dobře možné). Zdá se, že o to, co ztratil, se podělili především Schwarzenberg s Franzem. Vzhledem k tomu, že v ní dominovali právě přívrženci Karla Schwarzenberga, vypadá to, že jim asi nepřinese to, co si od ní slibovali – totiž postup jejich kandidáta do druhého kola. Je ovšem třeba ještě vyčkat, jak výsledek voleb ovlivní ještě druhá kritická kampaň, ta v souvislosti s prezidentskou amnestií – pan Schwarzenberg je nejvýraznějším antipodem Václava Klause a sám se tak profiluje, kritika Klause tedy prospívá především jemu. (Skoro se mi chce zároveň výslovně upozornit, že Klaus ovšem nekandiduje).

Příznačné je, že v prezidentské volbě je „pravice“ rozdělená, kdežto „levice“ jednotná. Nemám teď mysli kandidáty, ale voliče. „Levicoví“ voliči nebudou mít (na rozdíl např. od pana Sobotky, Zaorálka a pochopitelně Dienstbiera) problém hlasovat v druhém kole buď pro Zemana, nebo pro Dienstbiera, podle toho, kdo do druhého kola postoupí. Ve voličském táboře „pravice“ taková shoda ani náhodou nepanuje. Panuje tu zuřivá bitva, podobně jako ve vládní koalici. Dá se říci: o postup do druhého kola teď úporně zápolí dva Zemanovi konkurenti, Zeman je pobaveně sleduje.

Dále: Jan Fischer se původně snažil profilovat jako kandidát širokého záběru, schopný oslovit i voliče středu, možná i levého středu. Ze začátku se mu to možná i trochu dařilo. Ukázalo se ovšem, že tak širokou podporu není schopen utáhnout. Dělal dohromady moc věcí, všechny nedůrazně. Doplatil taky na své členství v KSČ - jeho postoj v té věci se dá shrnout do formulace: spáchal jsem chybu. To se přece nedá držet. Pan Fischer nejspíš postoupí do druhého kola. A bez ohledu na to, že ho pan Schwarzenberg už nejspíš trvale oslabil, byla by i bez toho jeho pozice v druhém kole velmi málo nadějná: existuje totiž spousta důvodů, proč nevolit pana Zemana, ale jen velmi málo pro to, proč volit pana Fischera.

Skoro se bojím, že o výsledku prezidentské volby je už předem rozhodnuto.

Pátek 11. ledna – prezidentská volba 1. kolo (pokračování): Už jen pár poznámek. Pokud jde o volební účast, mohu ji posoudit jen podle osobní zkušenosti a toho, co mi říkali známí a příbuzní. Ti většinou tvrdili, že volilo spousta lidí, moje osobní zkušenost tomu až tak moc neodpovídá. Nicméně: pokud bude volební účast v Praze o hodně větší než ve zbytku ČR, posílí to Schwarzenbergovy šance vůči Fischerovi. Pokud tomu tak nebude a volební účast bude očekávaná (kolem 70%), měl by Zeman vyhrát první kolo s velkou převahou.

Václav Klaus prý prohlásil, že k druhému kolu volby půjde jen tenkrát, když bude muset volit menší zlo. To je zajímavé. Já k druhému kolu půjdu určitě, protože si jsem jistý, že budu muset volit menší zlo. A půjdu přestože jsem si skoro jistý, že můj kandidát neuspěje.

Na základě zkušeností z dosavadního průběhu této první prezidentské volby mohu zodpovědně prohlásit, že kandidáti se v zásadě dělí do dvou skupin: na ty, kteří jsou volitelní jen v druhém kole (např. pp. Schwarzenberg, Fischer a Franz, paní Roithová a Fischerová) a na ty, co nejsou volitelní nikdy (pan Zeman, paní Bobošíková). Pan Dienstbier představuje přechodný typ mezi oběma sklupinami. Z toho pro budoucno plyne, že první kolo by se mělo napříště pro nadbytečnost zrušit.

Sobota 12. ledna: prezidentská volba 1. kolo (pokračování): Tři poznámky přesně před počátkem sčítání hlasů. První alibistická: vzhledem k tomu, že jde o historicky první přímou volbu aq vzhledem k zřejmě vysoké volební účasti není vyloučeno, že výsledek prvního kola přinese leccos neočekávaného. Že by to překvapení mohlo být příjemné si ale nějak nedovedu překvapit.

Poznámka druhá: přečetl jsem si v novinách, že mezi kandidáty není nikdo, kdo by mohl připomínat např. ten to, jalo je Jean-Marie Le Pen. Nu, jde taky o to, jak komu. Já bych řekl, že paní Bobošíková a pan Zeman o takovou charakteristiku mohli víceméně ucházet. Na štěstí paní Bobošíková není tak šikovná jako Le Pen a pan Zeman je přece jen o trochu krotší.

Poznámka třetí: prý b y se to nemělo přehánět s tím, jak se zdůrazňuje, že celá dosavadní procedura přímé volby je šaškárna, prý není o nic větší šaškárna než předchozí nepřímé volby. S tím nemohu ani trochu souhlasit. tahle volba má jednu základní a zcela podstatnou faleš: celá ke postavena na iluzi, že volíme někoho jiného, než koho opravdu volíme, totiž že volíme mesiáše. V nepřímé volbě pro to nebylo naštěstí dost prostoru. Je to pro její průběh osudová záležitost.

Sobota 12. ledna: prezidentská volba 1. kolo (závěr): definitivní výsledky volby jsou známy zhruba od šesti večer, dost mně překvapily. Ani ne tím, že vyhrál Zeman (to se čekalo), ani ne tím, že druhý byl Schwarzenberg (propad Fischera byl v posledních dnech zjevný), ale tím, jak těsný rozdíl je mezi oběma postupujícími: je to něco málo přes 40 tisíc hlasů, tedy třetina toho, co získal předposlední z kandidátů, Přemysl Sobotka. Velká část lidí zjevně dost silně cítila, že Fischer je dost málo důvěryhodný, ale stejně silně cítila, že to samo o sobě neznamená, že by měli volit Zemana (stejně jako nakonec poznali, že nemají volit Paroubka, to prosím není o sociálních demokratech, ale o nedůvěryhodných jedincích). A to, že je někdo katolík, šlechtic a navíc se o něm rozhlašuje, že je vlastně Němec, není ještě pro velmi mnoho lidí dost silný argument pro to, aby vůči němu upřednostnili něco takového, jako je Miloš Zeman. Mea culpa, přehnal jsem to, ale upřímně řečeno, jsem docela rád, že jsem se spletl, takhle je situace pro druhé kolo zase otevřená. Jenže to budou podobné nervy jako za mých mladých let každé hokejové utkání Československo – Sovětský svaz. Nepovažuji Karla Schwarzenberga za moc ideálního politika, ale nejsem slepý, abych neviděl, že při všech svých chybách je tisíckrát lepší než Miloš Zeman. Ostatně, Miloše Zemana bych taky mohl volit, jen by mne před tím museli mučit. Podrobnější komentář zde.

Úterý 15. ledna: grémium ODS podpořilo pro druhé kolo prezidentských voleb Karla Schwarzenberga. Ve straně v této věci nepanuje úplná jednota, poslanec Šťastný například hodlá volit Zemana (doporučil mu ho Václav Klaus) a europoslanec Zahradil prý rovněž nepovažuje podporu Schwarzenbergovi za správnou, na rozdíl od Šťastného však nechce volit nikoho. Rozhodnutí grémia ODS považuju za užitečné a slušné, je na místě si vybrat. Senátor Kubera v souvislosti s druhým kolem prohlásil bojovně, že nehodlá volit menší zlo. Já například taky ne. Chci si vybrat toho lepšího z obou nabízených kandidátů. Není to ani trochu těžké. Tedy přesně řečeno vyberu si Schwarzenberga, problém bych měl jen tenkrát, kdyby v odpověď na vstřícné gesto ze strany ODS zahájil oslavy triumfu pravdy a lásky nad neviditelnou rukou trhu. To by mi přišlo jednak jako skunkovina, jednak jako nešikovnost (zbavoval by se zbytečně voličů, které bude moc a moc potřebovat). Upřímně řečeno, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se k něčemu podobnému chystal. Předseda Nečas bude mít teď zjevně problémy v souvislosti s volebním propadem Přemysla Sobotky, snad se mu strana nerozvalí ještě před druhým kolem voleb.

Ve čtvrtek se má hlasovat o nedůvěře vládě. Opozice to jistě promění v předvolební kampaň pro druhé kolo voleb. Nemyslím, že by zrovna tohle moc zabralo, lidi si divoké protivládní tažení nějak nepropojují s prezidentskou volbou, vypadá to, jako by mnoho z nich mohlo zároveň hulákat na odborových protestech a volit Schwarzenberga.

Sobota 19. ledna: V poslední poznámce v této rubrice jsem vyjádřil doufání, že Karel Schwarzenberg neodpoví na vstřícné gesto vedení ODS (vyslovili mu pro druhé kolo podporu) nějakou skunkovinou. Bohužel, to, čeho jsem se v skrytu duše obával, se stalo. Pan Schwarzenberg ve čtvrteční debatě v PS Nečasovi a vládě vyjádřil loajalitu a zároveň se od nich distancoval. Tématu se týká moje páteční glosa.

A teď to hlavní, totiž situace v „poločase“ mezi oběma koly prezidentské volby.

Překvapení z výsledků prvního kola (úspěch Karla Schwarzenberga) se promítlo i do preferencí pro kolo druhé. Nakrátko se stal favoritem (bookmakeři, průběžná hlasování na internetových serverech). Jeho a Zemanovy preference se však poměrně rychle vyrovnaly. Přispěla k tomu mj. i čtvrteční debata v České televizi. Zeman navázal na probíhající rozpravu v Poslanecké sněmovně, využil nepřesvědčivosti Schwarzenbergova pokusu o distanci od Nečase a vlády, dokázal Schwarzenbergovi vnutit debatu o Benešových dekretech (je to velmi závažné téma, ale mělo by se řešit jinde než ve volební kampani, jsem přesvědčen, že to mohl odmítnout, aniž by ztratil tvář; zároveň ovšem musím tak říkajíc vytknout před závorku, že problém do diskuse vnesl Miloš Zeman a že to považuji za podlé). A Zeman, jak se zdá, získal převahu. Ukazuje na to aspoň bleskový průzkum, který provedla agentura ppm factum. Zeman podle ní zcela přesvědčivě vede v poměru 54 ku 46%. Ředitel agentury mluví o tom, že Zeman je sice favorit, ale nic ještě není rozhodnuto, ale pokud jsou preference opravdu takové, bude to mít Schwarzenberg zatraceně těžké.

Jistě, průzkum je nutné brát s rezervou. Agentura se před prvním kolem voleb dosti úděsně sekla, a to v neprospěch pana Schwarzenberga. Podle toho, co teď zveřejnili, to ale vypadá, že se Zemanovi podaří získat víc voličů z těch, kteří v prvním kole hlasovali pro jiné kandidáty, protože o ty teď jde (že by příští víkend přišlo volit výrazně víc lidí než v prvním kole se předpokládat nedá). Podle ppm factum chce 80% voličů Jiřího Dienstbiera volit v druhém kole Zemana, jen 20% Schwarzenberga. To se dalo očekávat, zaplať pánbůh aspoň za těch 20%. Z voličů paní Roithové chce přes její doporučení volit 52% Zemana a jen 48% Schwarzenberga. To jde nepříjemné, ale není to dvakrát moc lidí. Horší je, že poměr mezi těmi, co v prvním kole volili Fischera, je jen 60% ku 40% pro Schwarzenberga. Schwarzenbergovi přívrženci provedli v posledních dnech před prvním kolem soustředěný atak na Fischera kvůli jeho členství v KSČ, s odkazem na to, že je třeba volit ty, kdo v KSČ nikdy nebyli. Jistě, členství v normalizační KSČ je problém pana Fischera, a to nepochybně skutečný, přesto byl v tom útoku jakýsi lehký stín nekorektnosti, a každá nekorketnost bývá taky nešikovná. Fischer je teď na Schwarzenberga rozlícen a dává najevo, že ti, co postoupili do druhého kola, jsou jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou. Upřímně řečeno na doporučení pana Fischera dvakrát moc nezáleží. Je třeba ovšem vzít v úvahu, že ti jeho přívrženci, kteří v druhém kole třeba jen zůstanou doma, volí fakticky Zemana, protože mu „snižují kvórum“. Relativně nízké procento pro Schwarzenberga souvisí nejspíš s tím (upozornil na to Petr Dospíšil v Právu), že Schwarzenberg Fischerův elektorát „vyluxoval“ už v prvním kole (právě kampaní proti Fischerovu členství v KSČ).

Schwarzenberg by nutně potřeboval přesvědčit i voliče ČSSD a ODS, kteří by jen neradi volili Zemana, aby volili jeho. U ČSSD to bude mít těžké, pokud jde o ODS, myslím, že to velmi zanedbává. Trvat byť i jen implicite a v náznacích na třídním boji pravdy a lásky a neviditelnou rukou trhu je dnes hloupé a sebevražedné.

Problém Karla Schwarzenberga je v tom, že se mu daří účinně přesvědčovat spoustu lidí. Bohužel jsou to ti, kteří ho volili už v prvním kole.

Pondělí 21. ledna: jen dvě malé poznámky. Jak se mi zdá, že ppm factum přece jen trochu poškodilo Karla Schwarzenberga tím, že výzkum provedlo a zveřejnilo už v pátek (První průzkum byl proveden od … do 6. 1. do 12.00, druhý od 16. 1. do 18. 1.). V druhém průzkumu se bezprostředně odrazil hlavně výxledek duelu na ČT minulý čtvrtek. Pana Herzmanna ad. by nebylo zabilo, kdyby byli data sbírali jako minule až do dnešního poledne. Je mi líto, je to poněkud podivné.

Skoro mám chuť se vsadit, že se od pana Jana Fischera v dohledné době dočkáme prohlášení ve stylu: dlouho jsem váhel, ale teď, po tom, co pan Schwarzenberg prohlásil o Benešových dekretech, už rozhodně nemohu mlčet. Jsem pro Miloše Zemana, dám mu svůj hlas, a totéž doporučuji těm, co mne volili v prvním kole. Myslím, že bude i pod určitým tlakem, aby tak učinil. Jediné, co nevím, je, jaké přitom použije zdůvodnění. Ale jakousi představu o tom už taky mám, zdůvodnění bude osobní.

Pondělí 21. ledna (dodatek): ač na rozdíl od Miloše Zemana nejsem erudovaný prognostik, zdá se, že s tím Fischerem jsem se zase až tak nesekl. Je pozoruhodné, jak ten člověk udělal přesně to, co se od něho na základě jeho volební kampaně dalo očekávat. Zemana sice přímo nepodpořil, jen skoro přímo: ale ta distance je důležitá, ti, co ho volili, nemusí v druhém kole nutně volit Zemana. Stačí, když zůstanou doma, a bude to vlastně to samé. Těsně druhou příčku za ním zaujímá místopředseda Senátu a jeho kolega v prezidentské neúspěšnosti Přemysl Sobotka. Prohlásil, že pokud Schwarzenberg to, co řekl o Benešovi a dekretech, myslí vážně, stahuje svou podporu jeho kandidatuře. Protože se nedá očekávat, že by si pan Schwarzenberg dělal legraci, znamená to, že pan Sobotka tedy svou podporu stahuje. Jen nevím, co si od toho slibuje. Na debaklu, který on a ODS utrpěli, to už nic nezmění, i když jeho voliči zůstanou doma, budou fakticky hlasovat pro Zemana, to je stejné jako u Fischera, navíc mnozí ho neposlechnou a celkově je jich málo. Snad chce vyhovět Klausovi, myslím však, že vhodnou chvíli k tomu už promeškal. Vlastně by mi nevadilo, kdyby pan Sobotka řekl: rozmyslil jsem si to, Schwarzenberga nepodporuji. Připadá mi ohavný jen ten odkaz na Dekrety.

Taky nemohu nezmínit Českou televizi v souvislosti jiné, ale jen trochu. Spisovatel a scénárista Jiří Stránský se v rozčilení veřejně zřekl herce Dejdara za to, že podpořil Miloše Zemana. Pak mu došlo, že to přehnal, a taktéž veřejně se omluvil. Ve večerním zpravodajství České televize pak odvysílali jeho omluvu, za níž následoval rozhovory s exposlancem ČSSD a bavičem F. R. Čechem, režisérem Renčem, herečkou Kolářovou, kteří nepřímo Stránského kritizovali za nesnášenlivost. Připadalo mi to známou ruskou bolševickou mazanici Obsužděnije dvojky, kterou jsme měli za mých studií vystavenu na chodbě Filosofické fakulty: mladí komsomolci na ní myli hlavu svému kolegovi, který neuspěl u zkoušky. Pan Stránský udělal něco nepromyšleného a nevhodného a jako slušný člověk se za to omluvil. Co chcete ještě víc?

Pondělí 21. ledna (dodatek): ač na rozdíl od Miloše Zemana nejsem erudovaný prognostik, zdá se, že s tím Fischerem jsem se zase až tak nesekl. Je pozoruhodné, jak ten člověk udělal přesně to, co se od něho na základě jeho volební kampaně dalo očekávat. Zemana sice přímo nepodpořil, jen skoro přímo: ale ta distance je důležitá, ti, co ho volili, nemusí v druhém kole nutně volit Zemana. Stačí, když zůstanou doma, a bude to vlastně to samé. Těsně druhou příčku za ním zaujímá místopředseda Senátu a jeho kolega v prezidentské neúspěšnosti Přemysl Sobotka. Prohlásil, že pokud Schwarzenberg to, co řekl o Benešovi a dekretech, myslí vážně, stahuje svou podporu jeho kandidatuře. Protože se nedá očekávat, že by si pan Schwarzenberg dělal legraci, znamená to, že pan Sobotka tedy svou podporu stahuje. Jen nevím, co si od toho slibuje. Na debaklu, který on a ODS utrpěli, to už nic nezmění, i když jeho voliči zůstanou doma, budou fakticky hlasovat pro Zemana, to je stejné jako u Fischera, navíc mnozí ho neposlechnou a celkově je jich málo. Snad chce vyhovět Klausovi, myslím však, že vhodnou chvíli k tomu už promeškal. Vlastně by mi nevadilo, kdyby pan Sobotka řekl: rozmyslil jsem si to, Schwarzenberga nepodporuji. Připadá mi ohavný jen ten odkaz na Dekrety.

Taky nemohu nezmínit Českou televizi v souvislosti jiné, ale jen trochu. Spisovatel a scénárista Jiří Stránský se v rozčilení veřejně zřekl herce Dejdara za to, že podpořil Miloše Zemana. Pak mu došlo, že to přehnal, a taktéž veřejně se omluvil. Ve večerním zpravodajství České televize pak odvysílali jeho omluvu, za níž následoval rozhovory s exposlancem ČSSD a bavičem F. R. Čechem, režisérem Renčem, herečkou Kolářovou, kteří nepřímo Stránského kritizovali za nesnášenlivost. Připadalo mi to známou ruskou bolševickou mazanici Obsužděnije dvojky, kterou jsme měli za mých studií vystavenu na chodbě Filosofické fakulty: mladí komsomolci na ní myli hlavu svému kolegovi, který neuspěl u zkoušky. Pan Stránský udělal něco nepromyšleného a nevhodného a jako slušný člověk se za to omluvil. Co chcete ještě víc?

Pátek 25. ledna – prezidentská volba druhé kolo: Vážení čtenáři, nudu jako obvykle komentovat průběžně průběh volby a hlavně sčítání hlasů, bude to tentokrát jednoduché a krátké, hlasy mají být sečteny za cca dvě hodiny, já myslím, že bude jasno daleko dřív.

Karel Schwarzenberg hodil do urny omylem volební lístek bez obálky, takže jeho hlas byl označen za neplatný. Připadá mi to trochu zvláštní. Volbu to už asi neovlivní.

Václav Klaus se už před volbou vyjádřil v tom smyslu, že vyhraje-li Schwarzernberg, bude emigrovat. Znám několik lidí, které to podnítilo hlasovat pro Schwarzenberga. Já naproti tomu nebudu říkat, že vyhraje-li Zeman, budu emigrovat, jsem starý, nemocný a nemám kam.

Sobota 27. ledna – prezidentská volba druhé kolo: zde je můj první komentář: výsledek prezidentské volby – tedy vítězství Miloše Zemana – je jednoznačné a přesvědčivé: na počátku sčítání, kdy oba kandidáty od sebe dělilo víc než dvacet procent, to dokonce vypadalo na vítězství drtivé.

Občané rozhodli ve zcela svobodných volbách, v demokratickém prostředí a navíc v době, kdy Česká republika není vystavena žádným významným tlakům zvnějšku. Pasivní i aktivní účastníci volby tedy za své jednání nesou plnou zodpovědnost.

Rozhodnutí bude mít velký význam, větší, než jak by se zdálo z vymezení prezidentských pravomocí v ústavě. Jednak má funkce sama u nás tradičně větší váhu, takže toho může fakticky víc. Tato zvláštnost je nyní posílena tím, že žijeme v situaci trvalého politického patu a že prezident byl volen přímo, což posiluje jeho mandát.

Zemanovi nepochybně pomohlo to, že se za něho postavily dvě v současné době nejsilnější české politické strany: sociální demokraté a komunisté. Za Schwarzenbergem stála jen o dost slabší TOP09 a ODS vlastně zčásti (Klaus mu podporu víc než odepřel a na spoustu lidí z okruhu strany to mělo velký vliv).

Mluví se o nekorektní a hysterické volební kampani. Pokud jde o nekorektnost, byla rozdělena mezi Zemana a Schwarzenberga v poměru přinejmenším deset ku jedné. Zeman založil svou kampaň na dosti odpudivém populismu (Schwarzenberg - cizák s problematickými předky a stejně problematickou manželkou) a nevyhýbal se zjevně nepravdivým tvrzením (např. vykonstruovaná souvislost mezi otcem Karla Schwarzenberga a „lex Schwarzenberg“, neprokázané tvrzení o radosti Bernda Posselta nad jeho postupem do druhého kola; pan Zeman prohlásil, že v r. 1990 ve federálním shromáždění nekritizoval „odsun“, ale jen divoký odsun, o žádném divokém odsunu tam není zmínka).

Schwarzenberg projevil odvahu v tom, že se „kontroverznímu“ tématu o Benešových dekretech a „odsunu“ postavil čelně. Bohužel však v této věci nebyl zcela konzistentní a byl leckdy nepřesný. S jeho postojem ovšem u nás volby nedají dost dobře vyhrát a člověk se musí snažit jen zmírnit škody. Daleko horší bylo to, jakým způsobem se vyjadřoval ke svému působení v Nečasově vládě. Měl dvě možnosti: rozhodně se od ní distancovat, jenže to by z ní musel napřed odejít a navíc by se ho všichni ptali, proč tam tak dlouho byl. Nebo projevit jakousi základní loajalitu k premiérovi a vládě, a všechnu kritiku dělat jen v rámci této vyjádřené loajality. Byl by srozumitelným i těm, kteří mají k vládě kritický vztah (loajalita je ctnost) a neodpudil by zbytečně část voličů ODS. Místo toho se pokusil dělat obojí zároveň a zůstal sedět mezi dvěma židlemi.

Člověk by si mohl říci: volby rozhodly, byly legitimní, teď se národ musí sjednotit za novým prezidentem. Jenže tak jednoduché to bohužel není: za novým prezidentem je obtížné se sjednotit.

Neděle 27. ledna – prezidentská volba (dovětek): Z volby Miloše Zemana mám minimální radost. Nicméně stalo se. Mám dojem, že ve společnosti (pokud není zrovna opojena vítězstvím svého favorita) zavládla dosti hluboká a zbytečná deprese. Zemanovo vítězství bude mít nepochybně velké a nedobré důsledky. Je zapotřebí brát všechno věcně a střízlivě: především – co se vlastně stalo a co to bude znamenat? Za druhé, kdo se na výsledku podepsal a v jaké míře? A za třetí: co jde třeba do budoucna dělat? Rád bych se postupně k těm třem tématům vyjádřil, pokud mi to čas a zdraví dopřeje. Teď není čas na truc, zoufalství a ublíženost.

Pondělí 28. ledna: V rozhovoru pro Právo prohlásil Miloš Zeman mj.: „Doporučoval bych, tak jako v minulosti, aby byla sestavena menšinová vláda vítězné strany s tolerancí nejsilnější opoziční strany.“ Pokud by se Václavu Klausovi podařilo prosadit svůj vliv v ODS a Zemanovi v ČSSD, dala by se taková vláda vytvořit bez předčasných voleb, současné složení parlamentu se k tomu hodí. Po předčasných volbách přijde zřejmě na řadu spolupráce s KSČM, protože druhou nejsilnější bude nejspíš ona.

V prvním televizním duelu v ČT (17. ledna) zmínil Miloš Zeman údajný výrok mluvčího SdL Bernda Posselta v Süddeutsche Zeitung. Posselt měl vyjádřit radost nad postupem Schwarzenberga do druhého kola a naději, že po jeho zvolení se obnoví spolupráce se SdL. Nato Posselt prohlásil, že nic podobného Süddeustche Zeitung neřekl, v další debatě se Zeman oppravil, že si to nepřečetl v Süddeutsche Zeitung, ale v Britských listech. Britské listy musely napsat, že v poslední době podobný Posseltův výrok přinesly. Zeman se opak v druhé debatě v ČT opět opravil, nešlo prý o Posselta, ale o šéfa rakouského Sudetoněmeckého sdružení, jehož jméno si nepamatuje. Nakonec se ukázalo, že to nebyl šéf Sudetoněmeckého sdružení, ale poslanec rakouské ÖVP Michael Hammer. Tedy Radio Jerevan na třetí. Jinak bych chtěl ale panu poslanci Hammerovi pogratulovat za originální přínos do české volební kampaně. Nemohli by se rakouští politici - třeba jen ve zvlášť citlivých okamžicích - aspoň trochu kontrolovat?

V Právu píše Lukáš Jelínek o "ahistorickém prosazování štědrých církevních restitucí v zemi, která už před necelými sto lety stanovila pro fungování církví přísné mantinely". Pan Jelínek měl správně napsat "před pětašedesáti lety".

„Miloš Zeman by se musel hodně překonat, aby byl tak špatným prezidentem, jako jím je pozdní Klaus“, píše dnes v MfD Martin Komárek. Pan Komárek má nedostatečnou imaginaci, nový prezident to zvládne levou zadní.

V LN napsal Martin Weiss: „Na rozdíl od mnoha jiných porozuměl (Zeman, bd) velké pravdě demokratické politiky: hlas získaný od lidí frustrovaných a nenávistných váží úplně stejně jako hlas lidí optimistických, hlas získaný seriozní rétorikou váží navlas stejně jako hlas získaný demagogií.“ To je ovšem cynické. Velká pravda demokratické politiky je důvěra ve veřejnost, důvěra v to, že voliči jsou schopní rozeznat demagogii a nenávistnou frustraci od seriozní rétoriky.