Co týden dal...

1.6. - 30.6. 2012

Co týden dal

Pátek 1. června: Událostí dne je přemístění („odklonění“, „odsunutí“, další oblíbené české termíny) kauzy Rath do péče středočeského státního zastupitelství. Je to událost stejně významná (a stejně málo očekávaná), jako před časem exhejtmanovo zatčení. Zvláště pozoruhodné jsou tyto věci: státní zástupkyně Bradáčová, která ještě ve čtvrtek překypovala optimismem (LN prý ovšem měly signály o „odsunu“ už ve středu), se nyní tváří, jakoby se nejen vůbec nic nedělo, ale dokonce jakoby to bylo to nejsamozřejmější (a tedy nepřímo i to nejlepší), co se mohlo stát. Prý je případ v takovém stádiu, že se už nedá zamést pod stůl. Totéž si údajně myslí „kriminalisté“. Svatá prostoto! Chtěl bych říci, že na základě toho, co jsem v této Bohem opuštěné zemi zažil, zejména v šedesátých letech a pak od podzimu 1968 do zimy 1969), jí nevěřím a věřit nemohu (přitom o jejích nejlepších úmyslech vůbec nepochybuji). Ač se snažím, nějak nejsem schopen zbavit se dojmu, že jde o „normalizaci“ případu Rath. Nevěřím taky médiím (čestnou výjimkou jsou Lidové noviny, jako obvykle zvlášť pobuřující bylo zpravodajství v ČT1 dnes v 19.00 hod.), která záležitost bagatelizují podobně jako dr. Bradáčová. A vůbec mi nepřipadá jako náhoda, že věc byla veřejně prezentována v pátek odpoledne, před víkendem, kdy se všichni nebo skoro všichni oddávají odpočinku a radovánkám. Rathovi obhájci teď stavějí na místní nepříslušnosti soudu a státního zastupitelství: tím se stane problematickým jak Rathovo vzetí do vazby, tak odposlechy, které budou muset být zničeny, a otevře se cesta k jeho propuštění z vazby a osvobození pro nedostatek důkazů (to minimální, co se může přihodit). Trestní stíhání taky může být zastaveno. Jistě, povinností obhájce je hájit svého mandanta. Rozhodovat však nebudou obhájci, ale soud, případně státní zastupitelství. Celá kauza má samozřejmě politickou stránku (hlavní obviněný je politik). Za jeho bývalé spolustraníky už k „odsunu“ promluvil předseda poslaneckého klubu ČSSD Tejc: „je to přiznání, že zákon byl ohýbán, že už to přesunutí kauzy do Ústí nad Labem bylo špatné. A ukazuje se, že to bylo účelové. Ptám se, jak Nejvyšší státní zastupitelství postupuje v kauzách, které se týkají ODS. Také se přesunuje tam, kde se třeba nemusí vyšetřit.“ ČSSD se ovšem octla ve složité situaci, příliš rychle (a asi trochu ráda) se Ratha zřekla a on ji už z vězení dal najevo, že se na ni moc a moc zlobí. Udělají teď obrácený kotoul? Budou to mít dost těžké. Taky je otázka, jak by na další neblahý vývoj případu Rath reagovala veřejnost. Možná však, že se eventuelní normalizátoři kauzy nemají čeho bát: lidi zajímá, aby byli co nejvíc potrestáni všichni politici, přičemž přednost mají ti z vlády a koalice: od prezidenta přes premiéra po poslance. Jsou tak říkajíc u koryt. Proto by nejspíš bylo nejlepší všechny je pověsit. Rath je z toho hlediska pro veřejnost nezajímavý. Problém tohoto státu je, že má spoustu obyvatel, ale skoro žádné loajální občany. Všichni jsou s ním strašně nespokojeni (asi tak, jako já jsem byl nespokojený se „státem“, v němž jsme žili nejpozději od roku 1948 do roku 1989) a rádi by ho postavili z hlavy na nohy. Demokratický stát se staví z hlavy na nohy daleko líp, než hnusná diktatura dirigovaná z Moskvy: když se potom ukáže, že se vloudila chyba a „opravený“ stát stojí místo na nohou na hlavě, kdežto předtím přes všechnu nespokojenost veřejnosti stál sice vratce, ale na nohou, je už pozdě. Diktatura na hlavě bývá sice pro obyvatele velmi nepohodlná, ale zato neobyčejně stabilní. Považuju za nutné zdůraznit, že já jsem k tomuhle státu v základních věcech loajální a jsem zásadně proti jeho stavění „z hlavy na nohy“, protože by znamenalo ve skutečnosti pravý opak.

A teď ty méně důležité věci: většina lidí je proti členství v EU. Podle STEM s členstvím souhlasí jen 41%. EU má spoustu slabin, ale příslušnost k ní znamená naši příslušnost k Evropě. A protože je to evropská instituce, je taky reformovatelná. Z odporu k EU je cítit tradiční česká zpovykanost: zasloužíme si přece něco daleko lepšího a hezčího. Proč? A kde to chceme vzít?

V Právu upozorňují, že vláda nemá ani náhodou zaručenou většinu při hlasování o církevních restitucích. Sice je chtějí podpořit i dva bártovci (poslanci Šťovíček a Josef Dobeš), ale zato v ODS je prý větší skupina nespokojenců spíše proti (situace se začíná podobat situaci Topolánkovy vlády s Tlustým, Ranincem a Schwippelem v zádech). Zatím nejsou ještě dost pevní v kramflecích, ale co není, může být. Koneckonců tohle hlasování není rozhodně poslední, senát restituce nepochybně zabije.

Podle průzkumu agentury Factum Invenio jsou v pořadí prezidentských kandidátů podle preferencí na prvních místech Fischer, Švejnar, Zeman. Přitom zatím není zcela jasné, zda Švejnar vůbec bude kandidovat, a Zeman mu už dýchá na záda. Střetnutí se Zemanem ve volební kampani je pro jen trochu slušného a málo energického člověka krajně obtížné. A bude se odehrávat před rozzuřenou a hystericky rozhněvanou (používám málo výstižné slušné slovo místo výstižnějšího, ale neslušného, které si ovšem laskavý čtenář snadno doplní) veřejností. Pro takové lidi je Zeman přímo ideální kandidát. Jinak nechápu, proč ODS svými dvěma „kandidáty na kandidáty“ prakticky celou kampaň vzdala. Je přinejmenším netaktické uříznout si takovou ostudu.

V LN zveřejnily výsledky průzkumu veřejného mínění v devíti evropských zemích (Británie, Francie, Německo, Španělsko, Itálie, Řecko, Polsko, Česká republika). Týkal se toho, jak lidé v těch zemích nazírají sebe i další národy v Evropské unii, a pořídil ho americký Pew Research Institute. Výsledky tohoto typu jsou vždycky problematické, nicméně i tak se z nich dá leccos vyvodit. Pozoruhodné je, že respondenti - příslušníci všech zmíněných národů považují za nejpracovitější národ Němce. Výjimkou jsou Řekové, kteří za nejpracovitější považují sebe, ale to je zjevně důsledek nešťastného vývoje hospodářské situace v té zemi a toho, že se ocitli tak trochu na pranýři (z výše zmíněných osmi skupin respondentů je pět – včetně Čechů – označilo za nejlínější v EU). Úplně všechny skupiny pak označily Německo za zemi s nejnižší mírou korupce v Unii (to je zvlášť zajímavé např. u Britů, kteří podle mnoha svědectví Němce fanaticky nenávidí). Pozoruhodné je, že pokud jde o to, kdo je nejzkorumpovanější, označilo rovněž pět z osmi skupin samy sebe. Je otázka, zda je to projev schopnosti vidět své slabiny, nebo spíš laciná pseudosebekritika, která nic neznamená a nic nestojí (v tom jsme my Češi mistři). V té souvislosti je příznačné, že např. žádná z osmi skupin neoznačila za nejlínější svůj národ (to by nejspíš už byla sebekritika o něco skutečnější). Úplně nejzajímavější byly odpovědi Němců: bez nejmenších rozpaků označili samy sebe za nejpracovitější a nejmíň zkorumpované v EU (ani je nenapadlo vydávat se za nejzkorumpovanější). S tím jak „lídr“ (Angela Merkelová) zvládá ekonomickou situaci, je jich spokojeno 80% (remcaví Češi svou vládu hodnotí na 25%), ekonomickou situaci své země považuje za dobrou 73% (z Čechů 16%) a vývoj k lepšímu či setrvalý stav očekává 72% (u nás jen 40%). Takové klidné sebevědomí je imponující a nepochybně vzbudí v české veřejnosti zuřivost: neměli bychom je vytrestat tím, že je zase pumpneme o nějaké odškodnění?

Sobota 2. června: poté, co se provalilo, že ústecké státní zastupitelství předalo případ Rath do středních Čech (dobrovolně a z vlastního rozhodnutí, samozřejmě), může se přes víkend jedna strana pečlivě připravovat na příští týden (klíčové bude jednání Sněmovny v úterý, něco možná vyjde najevo už předtím), druhá strana (totiž my všichni) může na vývoj situace jen koukat s otevřenou hubou a spekulovat. Některé předběžné závěry jsou ovšem nasnadě: za prvé, pokud chce policie ČR (respektive někdo v policii a některý státní zástupce) provést zátah na tzv. velkou rybu, musí tak učinit pokud možno ilegálně. Největší nebezpečí hrozí z toho, že se o všem dozvědí kolegové v profesi. Jakmile se případ provalí, začne intenzivní hašení. Zajímavé je taky, jakou úlohu hrají v celé věci policisté už bývalí: jeden případ oznámil nikoli na pražském vrchním státním zastupitelství, ale na brněnském (zdá se, že z dobrých důvodů) a celá věc se pak nedostala do středních Čech, ale do Ústí. Tím se samozřejmě celý postup stává snadno napadnutelným z formálních důvodů. Naděje, vkládaná do toho, že šetření zatím dospěje k závěrům, které už nepůjdou zvrátit, je lichá: teď se teprve ukáže, jací jsme demokraté a jak dbáme na úzkostlivé dodržování formalit (v některých případech, ovšem). Také ve vyšetřování hrál významnou úlohu policista, který v jeho průběhu od policie odešel. Základní problém je to, že lidé jako je David Rath (nebo Jiří Paroubek, nebo Miloš Zeman, ti se ovšem žádnému podezření z kriminálního jednání nevystavili, ale jsou to podobné typy osobností, jen -jak kdysi napsal nebožtík Jan Hanč- ptáci s jinak vybarvenými brky na ocase) by se v civilizovaném státě vůbec neměli dostat do vysoké politiky. Problém není jen a v první řadě v nich, ale v davech jejich stoupenců a obdivovatelů, kteří jim cestu do vysoké politiky vydláždili.

Smutné je, že politici tohoto typu (výslovně upozorňuju, že nejsou jen takoví a že paušální soudy, pokud jde o politiky, jsou nejohavnější formou alibismu veřejnosti) zároveň těmi, kteří jim svou indolencí umožňují jejich řádění, nejspíš hluboce pohrdají: tak např. Doc. MUDr. Michal Pohanka, Ph.D., exposlanec PSP ČR, byl, jak se ukázalo, v pravidelných stycích s dr. Rathem (měli se spolu sejít taky poté, co Rath onoho slavného dne opustil vilu dr. Kotta a dr. Pancové, ke schůzce z pochopitelných důvodů nedošlo). Ale běda tomu, kdo si o tom myslí něco špatného! Pan Pohanka si jen přišel nechat změřit od dr. Ratha tlak! Doc. MUDr. Ph.D. je sice specializací gynekolog a porodník, ale tlak si snad umí změřit sám. Jistě, mohl říci, že samozřejmě nešlo jen o změření tlaku, ale vypadá to, že mu chátra (to znamená my) ani za těch pár dalších slovíček nestojí.

MUDr. Alexandra Kmeťová z Centra pro závislé na tabáku I. lékařské fakulty UK se angažuje jinak a jistě smysluplněji než její výše zmínění kolegové – bojuje proti kouření. Podle toho, co píšou v Právu, navrhuje čelit kouření tím, že se cigarety zdraží, a to nejen „sametově“ jako dosud, nýbrž až na dvě stě korun za krabičku. Nebylo by lepší všechny kuřáky rovnou pověsit? (Alibisticky dodávám, že jsem nekuřák).

Zdravotnickou tématikou se v Právu zabývá i Dr. Eliška Wagnerová (JUDr., nikoli MUDr.). Jejím tématem jsou platby za výběr lékaře, které teď legalizovalo ministerstvo zdravotnictví. Píše mj.: „Půjde-li o úkony vybraných a připlacených lékařů plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění, pak budou platby za výběr „lepšího“ lékaře (byť bude takto vnímán i jen subjektivně samotným pacientem, ač jistě existují i objektivní rozlišovací kritéria v podobě počtu atestací vybraného lékaře, jeho funkčního zařazení a další) výsadou majetnějších lidí.“ Paní doktorka byla dlouho v emigraci, ale nenarodila se tam, aby nevěděla, že tahle praxe - platby za výběr lékaře, které jsou výsadou majetných více i méně – u nás funguje od nepaměti a bude fungovat i nadále, ministerstvo se jen zoufale (a asi nepříliš šikovně) snaží ji legalizovat. To je řešení změkčilé. Celou věc lze řešit i radikálně: například (viz minulý odstavec) všechny pacienty i lékaře oběsit. Možná by stačilo jen zavřít. To druhé se ale v minulosti neukázalo být moc účinným, za totáče jsme byli jistým způsobem zavřeni všichni (viz dráty na hranicích, poslušní trestanci ovšem dostávali čas od času vycházku), ale „poplatky za výběr lékaře“ jen kvetly.

Adéla Dražanová píše v MfD, že královna Alžběta II. „panovala, když do Československa vjela vojska Varšavské smlouvy“. To je zvláštní, já nejsem o tolik mladší než Její Veličenstvo, ale na nic podobného se nepamatuji. Zato se pamatuji, jak k nám v srpnu 1968 vjeli Rusové, provázeni víceméně potěmkinskými oddíly z jejich evropských kolonií.

Pondělí 4. června: žijeme ve velkém očekávání toho, co úterní Lidové noviny (píšu tyto řádky v úterý ráno) nazývají „novou českou premiérou cirkusu Rath“. Zdá se, že dnes poznají sociálně demokratičtí vypouštěči Krakena svou oblíbenou příšeru z její špatné stránky, řečeno slovy národního klasika, a že je možná donutí až k pláči. Chtěli si tak trochu zjednodušit situaci, a to se nedělá. Dobrých cílů se nedá dosáhnout prasáckými prostředky, to je poučka poměrně stará. Přitom sociální demokraté mají periody, kdy existují tak říkajíc v útlumu (symbolizují je jména Horák, Špidla a teď Sobotka). Během nich vedení i členstvo dojde k závěru, že to takhle už dál nejde a že je třeba vypustit Krakena. Dojde k jakési periodické explozi arogance, hulvátství a sprostoty, symbolizované postupně jmény Zeman, Paroubek a Rath. Mnoha lidem to zpočátku imponuje, ale exploze se po čase vyčerpá, oranžová hvězda ČSSD se opět vrátí do klidového stavu. Problém je, že žít v její blízkosti (a to v téhle zemi musíme všichni) je velkým výkyvům politické temperatury velmi nepříjemné. Kolísá natolik, že skoro vylučuje smysluplný politický život. Tématu „v předvečer dne D(R)“ se týká naše dnešní glosa.

ODS se ve volební kampani zamotala do nezáviděníhodné situace. Protože její hlavní možná kandidátka, Miroslava Němcová, kandidaturu posléze odmítla (těžko říci, zda se jí nechtělo postoupit protivnou kampaň, v níž by sice jistě nebyla outsiderem, ale patrně by taky nevyhrála, a kdoví, zda by postoupila do druhého kola, anebo zda nedostala jemný pokyn z Hradu, že jsou tu důležitější adepti, např. Zeman). Zbyli pánové Sobotka a Tošenovský, kteří svádějí své stranické primárky za nezájmu veřejnosti i členstva ODS. To např. Klausovi jistě velmi vyhopvuje. Z průzkumů preferencí už vypadli, tak nich mají málo. ODS navíc chce, aby si kandidáti zčásti financovali kampaň sami – kampaň ve volbách plebiscitního typu je přitom podstatně dražší než ta, kdy volí prezidenta Parlament. Prezidentovi zbrojnoši v řadách strany (posl. Šťastný) už taktně naznačují, že by „v druhém kole“ měla ODS podpořit Zemana (k tomu se nejlíp hodí nasadit do prvního kola nuly). Chtěl bych zdůraznit, že ze všech možných a myslitelných kandidátů je Miloš Zeman ten úplně nejhorší, je to něco jako „Václav Klaus s ne zcela lidskou tváří“. Mělo by být občanskou povinností každého slušného člověka něčemu podobnému ze všech sil bránit. Císař Caligula kdysi údajně nominoval do funkce konzula svého oblíbeného koně Incitata. Zde jde o vyšší funkci (konzul odpovídal zhruba ministerskému předsedovi, pro jistotu byli dva) a o nižší zvířátko.

Sociální demokracie má řadu malérů. Případ Rath otevřel stavidla, množí se další (ČSSD má tu smůlu, že v zhledem k vládě je sice opozicí, ale v regionech s výjimkou Prahy suverénně vládne). A jak to v takových případech bývá, slétají se supi. Miloš Zeman má techniku oklovávání své bývalé strany dobře nacvičenou. Teď mohutně přetahuje poslankyni Emmerovou (místopředseda Hašek jí slíbil, že pokud odolá svůdnému zpěvu hejkala z Vysočiny, může získat nominaci ČSSD ve volbách do senátu), o přechodu k Zemanovi nahlas sní senátor Dryml (to by nebyla pro ČSSD, stejně jako pro jakoukoli stranu, kterou by pan senátor opustil, zase až tak velká ztráta, ale i malé kvantity se sčítají), Zeman přemlouvá exministra vnitra a exposlance za ČSSD Martina Pecinu a údajně koketoval i s jihočeským hejtmanem Zimolou. Prezidentský kandidát ČSSD Dienstbier je na tom ve srovnání se Zemanem jen o něco málo lépe než pánové Sobotka a Tošenovský, zdá se, že nemá šanci. Zemanovské ofenzívě čelí místopředseda Zaorálek tvrzením, že Zeman je „trojský kůň pravice“. To je mimořádně směšné, Zeman není ani pravice, ani levice (co je, to vynechávám). Další atak na ČSSD nepochybně chystá Jiří Paroubek, spuštěn bude možná už v úterý odpoledne na schůzi PS. Je třeba zdůraznit, že by bylo krajně neblahé, kdyby ČSSD na politické předscéně vystřídali (nebo snad nedej boře ovládli) lidé jako Zeman, Paroubek a dodejme ještě Rath. Znamenalo by to další sešup o patro níž ve směru barbarství (naštěstí je velmi nepravděpodobné, že by se Zeman s Paroubkem dokázali natrvalo shodnout a spojit).

Úterý 5. června: David Rath dostal příležitost, možná poslední, ale za to hodně vydatnou, promluvit nejen ke Sněmovně, která má rozhodovat o jeho vydání, ale především k národu. Jeho vyjádření přesně odpovídalo účelu: bylo zevrubné, ale ne tak, aby posluchače unavilo, profesionálně pojaté a profesionálně přednesené. Formální stránku pan poslanec zvládá, jen možná přeceňuje faktickou možnost všechno tak říkajíc „ohovořit“. Předsedové poslaneckých klubů dali předem najevo, že strany nezavážou své poslance, jak mají ve věci hlasovat, ostatně jak se ukázalo, bylo by to bývalo taky zbytečné, vydání schválila drtivá většina přítomných, proti byli dva, zdrželo se (což je v tomto případě vlastně totéž, jako být proti) dalších šest. Tématu se týká naše glosa. Další komentář zítra.

Pravděpodobně tento týden má taky Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnout o Rathově odvolání proti vzetí do vazby. Jakkoli je dr. Rathovi vazba zjevně krajně nepříjemná (dal to najevo i ve svém sněmovním vystoupení), jeho řečnický výkon nijak neovlivnila a není to vůbec nic proti tomu, jak nepříjemné by bylo drtivé většině poslanců, hlavně sociálních demokratů, kdyby jejich vazebně stíhaný kolega najednou začal opět chodit do Sněmovny. Úplně osamělý by se tam zase necítil, našel by jistě podporu minimálně u pp. Humla a Paroubka, a mohl by se stát do budoucna účinnou zbraní Paroubkových národních sociálů (pan Paroubek nejspíš s něčím takovým tak trochu počítá). Byl by to pro dr. Ratha tak trochu sešup ve srovnání s rolí, jakou hrál v ČSSD, ale proti nudné nečinnosti ve vazební věznici rozhodně velký vzestup.

Zároveň se „orgány činné v trestním řízení“ zabývají rozdělováním dotací v Plzeňském a jihočeském kraji (případ už dospěl až k soudu) a Regionálním operačním programem severozápad (případ šetří policie, v souvislosti s těmito problémy zastavila Evropská komise počínaje březnem proplácení nákladů na dotace z evropských fondů). Problém se týká ČSSD, která ve výše zmíněných třech krajích vládne, ale taky ODS, která je v jižních Čechách a na Ústecku s ČSSD v koalici. Větší problém má samozřejmě ČSSD, protože po drtivém vítězství v regionálních volbách 2008 (ze něž vděčí mezitím zavrženému Jiřímu Paroubkovi) není na krajské úrovni nikde s výjimkou Prahy opozicí, ale vládne. V očích veřejnosti to ovšem neznamená, že by ČSSD měla větší problém a ODS menší, nýbrž: jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou.

Poslanci budou v dohledné době rozhodovat o tom, zda vydají k trestnímu stíhání poslance Otto Chaloupku (Věci veřejné). Policie ho viní z toho, že konfiskoval svému asistentu část platu. Záležitost ještě neprojednal mandátový a imunitní výbor Sněmovny, nicméně pan poslanec má nejspíš smůlu: v této situaci si Sněmovna netroufne ho nevydat. Moc mne zajímá, zda z jednání v plánu bude ČT24 vysílat přímý přenos.

Středa 6. června: Zbývá doplnit ještě několik poznámek k vystoupení dr. Ratha v Poslanecké sněmovně, které jsem ve své glose nechal stranou. Nejdůležitější záležitost je poslancova zmínka ohledně financování voleb. Cituji: „Druhá věc, oč orgány činné v trestním řízení opírají mé obvinění. Říkají - a vy asi čekáte na odpověď na tuto otázku: Vzal David Rath úplatek? Já tvrdím, že nevzal. Když se podíváte do těch materiálů, které máme k dispozici jako torzo spisu, to je několik tisíc stran různých rádoby odposlechů a dalších věcí, všechno neúplné, nekompletní, vykuchané, tak i v tomto nekompletním torzu spisu naopak najdete spoustu vět a slov o tom, že peníze na volby, financování voleb. To tam najdete. Já to tady říkám proto, protože z těchto materiálů samozřejmě, protože to je tisíc stran, unikají a budou unikat různé pasáže. Tak je lepší, aby to zaznělo tady teď, v tuto chvíli, a dál to nekomentovat nebudu. Ale trvám na tom, že David Rath úplatek nevzal!“. Když to citovali novinách, někde doplnili do pasáže „tak i v tomto nekompletním torzu spisu naopak najdete spoustu vět a slov o tom, že peníze na volby, financování voleb“ sloveso „byly“ (peníze byly na volby), což je trochu posun, Rathovo vyjádření je trošku neurčitější a šikovnější. ČSSD to vzala jednoznačně jako tvrzení, že miliony, které policie zabavila u Ratha a jeho kompliců, byly určeny na financování volební kampaně ČSSD, a rozhořčeně se brání. Ta věc je poněkud nepřehledná: dr. Rath vyřkl před několika miliony svědků mlhavé, ale vážené obvinění. Sám si jím nemohl pomoci: nepředpokládám, že by si myslil, že tím snad ovlivní hlasování poslanců své strany, a z hlediska trestní odpovědnosti je snad jedno, když někdo ukradne peníze na své luxusní potřeby nebo na financování volební kampaně, pořád jsou to ukradené peníze (netvrdím samozřejmě že dr. Rath peníze ukradl, uvádím jen obecný příklad). Navíc, v tisku se už upozorňovalo na to, že dr.Rath už vlastně netvrdí, že o penězích v krabici nevěděl. Zdá se, že tento odstaveček z poslancova vystoupení je důležitější než celý brilantní projev. Na druhé straně náznaky, že vlastně tímto problematickým způsobem opatřoval finanční prostředky pro svou stranu, mu sympatie ve veřejnosti nejspíš nepřidají. Ty věci se navzájem tlučou. Naprosto směšné jsou poukazy na to, že řeči o kulatých žluťoučkých penízkách jsou jen odkazy na literaturu (poslanec Huml pak upozorňoval své kolegy a národ, že české peníze nejsou žluté!!!). A pokud jde o přítomnost policistů v jednacím sále, mělo by se státní zastupitelství vyjádřit, zda si ji vyžádalo (což předpokládám) a zda je to běžná praxe. Nezdá se mi, že by přítomnost měla devastující vliv na poslance, byli sice (hlavně ti z ČSSD) dost vystrašení, ale tímhle určitě ne. A vystrašený nebyl ani dr. Rath.

Vedení ČSSD prý požádalo své regionální organizace („interně“), aby do konce května poskytly seznam trestních případů, které se u nich odehrály a v nichž hrají roli lidé z ODS. Internost nezafungovala, je z toho ostuda. Podle předsedy strany jde o záležitost PR, která se netýká vedení strany (teď, když se to profláklo, se už týká). Některé kraje se ovšem vzbouřily. Seznam prý odmítl poskytnout např. jihočeský hejtman Zimola. Jeho důvody (jde o nevábný politický styl) jsou přesvědčivé, jsou tu jistě i další, přízemnější motivy, např. to, že v jižních Čechách vládne koalice ČSSD – ODS. ČSSD se brání tím, že podobně postupuje i ODS, možná, s tím rozdílem, že na ni to ještě neprasklo. Akce tohoto typu prozrazují, že ve vedení sociálních demokratů panuje jakési zoufalství.

Sociální demokracie je vůbec pronásledována smůlou. Přiživil se na tom i Miloš Zeman, který lanařil poslankyni Emmerovou. Vedení strany jí to rázně zatrhlo a paní poslankyně se podrobila. Ještě předtím jí ovšem místopředseda Hašek nabídl kandidaturu za ČSSD do Senátu (přesněji řečeno prohlásil mnohoslibně, že si to „dovede představit“). Chápu, že se takové kšefty v politice čas od času musejí dělat, nerozumím jen tomu, proč to ČSSD dělá veřejně.

A konečně, ve straně panují regionální vzpoury. Ta nejvýraznější ve Středočeském kraji, krajské vedení nechce dát své funkce k dispozici a svolat volební konferenci, z ústředí dostali vzkaz, že pokud to neudělají sami, udělá to za ně Ústřední výkonný výbor. Krajští lídři se zaštiťují tím, že neodstoupila rada kraje (v kraji vládne ČSSD s podporou KSČM, v radě jsou jen sociální demokraté). Přesto se krajské vedení ČSSD chová sebevražedně a znepokojení čelných představitelů strany je pochopitelné. Další (dílčí) vzpoura probíhá na Pardubicku (krajský výkonný výbor odmítl přeregistrovat členy ČSSD. Požádala ho o to ústřední kontrolní komise strany a dělá se to, když se strana chce zbavit „mrtvých duší“. Celkový dojem z toho všeho je, jako by se strana vymykala vedení z rukou. Ústřední vedení až doposud provádělo úspěšnou politiku (aspoň když zohledníme vysoké preference k volbám do PS), ale dělali ji stylem, jakým postupuje neúspěšný hráč kanasty (znám to z vlastní zkušenosti): hromadí v rukou čím dál tím víc karet, až už je nemůže ani všechny pobrat, načež do toho samozřejmě spadne a dohrává hru bez šance se čtyřmi kartami v rukou. Tenhle problém (s regiony a s komunální úrovní) nemá jen ČSSD, ale určitě i ODS, jen to není tak jasně vidět, protože zrovna teď není v centru pozornosti. K tématu se ještě vrátíme.

Čtvrtek 7. července: bezprostředně poté, co dr. Rath pohovořil před poslanci o „penězích na volby“, pronikly na veřejnost (údajné) citace z odposlechů, obsahující stejně temné narážky. Není jasné, zda jde o peníze na volby regionální, senátní nebo o peníze na volby tak všeobecně (na celostátní úrovni). Hypotéza je taková, že se ve středních Čechách předražovaly veřejné zakázky, a o „nadhodnotu“ se pak šábli zadavatelé, firmy, které práci prováděly, a jakýsi desátek mohl připadnout i ČSSD, která to vše jakoby politicky zastřešovala. Pozoruhodný model, užitečný pro všechny zúčastněné. Prokázáno není zatím vůbec nic, navíc se člověku zdá, že pokud jde o ten sled - Rathova obhajoba – další únik odposlechů -, je to nějak moc náhod za sebou.

Sněmovna po delší bojovné rozpravě, v níž se poslanci navzájem označovali za prašivé skunky, jak je v naší sněmovně zvykem (jistě, přeháním, ale jen trochu) pustila do třetího čtení zákon o církevních restitucích. Hlasovat se o něm bude příští týden, pokud projde, není ještě nic vyhráno, Senát ho určitě vrátí, navíc se spoustou nemravných návrhů, které tam zabuduje opozice. Teprve pak se bude opravdu rozhodovat. Nynější projednávání probíhá ve stínu kauzy Rath, je otázka, změní-li se nějak v důsledku tohoto případu nálada ve společnosti. zatím to vypadá, že nevyslovené heslo „všechny pověsit“ ustoupilo trochu do pozadí (jeho podporovatelé, ČSSD, mají teď jiné starosti, odbory žijí ze slávy své dubnové demonstrace, nemohou si dovolit nějaký velký krach a není vyloučeno, že dostaly před časem z Lidového domu pokyn, aby trochu ubraly plyn). Nevím, proč by to všechno nemělo být jen dočasné. Nic pro veřejnost přitažlivějšího než zmíněný slogan zatím nikdo nevymyslil.

Jinak se národ baví tím, že si během Rathova projevu ministr Schwarzenberg dal šlofíka, jak je jeho zvykem (měl tu strašnou smůlu, že seděl přímo za řečnícím, v záběru kamery: hned na počátku Rathova plamenného vystoupení bylo jasné jednak to, že úporně bojuje se zákeřným pokušením, a jednak že je to boj už předem ztracený. Mám potřebu se ministra zastat: doba Rathova vystoupení byla zvolena velmi nešťastně, každý, komu je přes sedmdesát, dobře ví, že dvě hodiny odpoledne je přímo kritická doba.

Pátek 8. června: včera proběhl odborářský a nezávisle iniciativní protest před ministerstvem financí. Vzhledem k tomu, že se ho zúčastnilo údajně 200 lidí (pokud je to údaj samotných odborářů, doporučuji ho vydělit třemi), šlo nejspíš o tzv. happening (česky šaškárnu). Obsah byl tentokrát ovšem poněkud vážnější, na programu byl jediný bod: fackování ministra Kalouska. Důvod sdělila jedna účastnice před kamerami ČT: nemají ho rádi. Průvod doprovázel a z povzdálí komentoval předseda ČMKOS Zavadil. Komentoval ho tak, jako komentují každodenně povětrnostní situaci meteorologové před večerními zprávami: naštvanost lidí je obrovská. Ano, zvlášť některých. Taky vychcanost lidí je obrovská. Zvlášť některých. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Čelní představitelé ČSSD pečují při každé příležitosti o kultivaci veřejné debaty. Tak například podnikatel Radim Jančura prohlásil, že „se mluví o provizi pro (místopředsedu ČSSD) Haška od výrobce elektrických jednotek“ (cituji dle Práva). Hašek nebo ČSSD mají prý dostat provizi od výrobce vlaků, které mají dostat České dráhy. Výrok je opravdu vykutálený, pokud by měl být zkoumán na pravdivost, muselo by se vlastně zkoumat, zda se opravdu mluví nebo ne, zatímco jeho obsahem je nestihatelný, ale výrazný náznak, že pan Hašek je vlastně korupčník. Pan Hašek ovšem pana Jančuru ještě přetrumfl: „Radim Jančura svým sprostým lhaním překročil jakékoliv tolerovatelné hranice svobody slova, když vědomě a bez důkazů osočuje někoho z údajné korupce.“ V této souvislosti si dovoluji upozornit na v podstatě pozitivní a společensky hygienickou povahu institutu soubojů. Výsledkem souboje ve věci cti v optimálním případě bývalo (to je prosím jen odkaz na historii, ne na spor pánů Jančury a Haška), že ze dvou sprosťáků zůstal naživu jen jeden. Vzhledem k lidové povaze našich veřejných diskusí a humánní povaze dnešní doby by se ovšem u nás bojovníci ve věci cti měli bít jen pěstmi, ale zato v ringu, kde by bylo po kolena bláta.

Podle průzkumu agentury Median pro MF DNES veřejnost uvěří, že se s korupcí opravdu bojuje, až budou rozkryty také aféry vládních politiků. Tady je jeden problém: dr. Ratha se podařilo dopadnout, protože byl přichycen tak říkajíc uprostřed svých problematických aktivit. Pokud jde o kauzy IZIP, OPENCARD, Promopro, jsou už vlastně minulostí, bylo dost času na to, všechno pečlivě uklidit. Šance „orgánů“ jsou v tomto případě mizivé.

Sobota 9. června: zítra uplyne sedmdesát let od vyhlazení Lidic. Německý prezident Joachim Gauck napsal při té příležitosti dopis prezidentovi ČR Václavu Klausovi. Hlásí s v něm k historické odpovědnosti Německa za Lidice i za další represe, k nimž došlo po atentátu na Reinharda Heydricha. Z české strany se dopis setkal s celkově pozitivním přijetím, nerozumím jen jedné věci: mnoho lidí se tváří, jako by Gauck byl prvním, kdo se k německé odpovědnosti za válku a všechno, co s ní souviselo, hlásí. Připadá mi to nehorázné. Kdosi dokonce prohlásil (a bylo to medializováno), že se Gauck měl omluvit oficiálně. Dovoluji si tedy upozornit, že nešlo o soukromou korespondenci mezi Gauckem a Klausem. K tématu se vrátím.

Šéf protikorupční policie Martinec se obrátil na předsedkyni PS Němcovou se stížností na poslance mandátového a imunitního výboru, z nichž někteří (včetně předsedy výboru Sobotky) prý komplikují a politizují práci jeho lidí. Z dopisu prý (podle toho, co píší v Právu) vyplývá (explicitně nevyslovené) varování, že by policie, pokud to bude pokračovat, vůbec nemusela dávat výboru k dispozici písemnosti k projednávaným případům. Upřímně řečeno, poté co výbor jednal o případu dr. Ratha, jsem měl pocit, že např. poslanec John využívá situace a tak trochu se před novináři předvádí. Nicméně Bohuslav Sobotka má pravdu v tom, když upozorňuje na nevhodnost takové polemiky s výborem, a poslanec Benda upozornil, že pokud by policie opravdu přestala výbor o případech informovat, výbor vlastně nebude moci nikoho doporučit k vydání.

V Právu a v MfD zveřejnili souběžně dva (různé) rozhovory s předsedou ČSSD. Sobotka se vyjadřuje mj. k tomu, že strana je vystavena „ataku“ ze strany Jiřího Paroubka a Miloše Zemana v souvislosti s blížícími se volbami do krajských samospráv a s prezidentskou volbou. Je zajímavé, v jak podobné situaci se zejména před prezidentskou volbou ocitly ČSSD a ODS. Zároveň se předseda ČSSD snaží brzdit příliš velká očekávání před krajskými volbami: po případu Rath by prý bylo přehnané čekat opakování „oranžového tsunami“ z roku 2008. kauza Rath je vlastní gól, který David Rath zasadil vlastní politické straně v situaci, kdy ta vedla jen velmi těsně. Jistě, regionální preference jsou něco jiného než preference k volbám do PS, ale stejně nevím, jak přišel pan Sobotka na to, že ČSSD vedla jen velmi těsně (má zjevně úplnější informace než to, čím je krmena veřejnost), a dopad případu Rath na krajské volby asi nebude tak dramatický, jak předpokládá. Vypadá to na taktické mírnění entuziasmu pro případ, že by se přece jen něco nepovedlo. K případu se ještě vrátím.

Pondělí 11. června: v neděli proběhly pompézní oslavy u příležitosti kulatého výročí lidické tragédie. Nad hroby zavražděných tančí čeští politici, různí oprýmkovaní historici a různé organizace vzbuzující podezření, že čerpají svou sílu ze slovanského východu, odpudivý danse macabre. Už abychom ten nevkusný tyátr měli za sebou. Je to hysterické, v téhle zemi chybí smysl pro důstojnost a uměřenost.

Zcela ve stínu těchto oslav probíhá souboj o kandidáta ODS na prezidentskou funkci. Zatím vede senátor Sobotka nad europoslancem Tošenovským. Klaus oba kandidáty podtrhl, když podpořil Zemana. Pokud by nedej Bůh toho člověka zvolili, znamenalo by to kontinuitu v tom nejhorším slova smyslu.

Úterý 12. června: ministr Heger vzkázal veřejnosti v souvislosti s tím, jak se změní hrazení lázeňské péče, že bolavá záda si mají lidé kurýrovat za své. Přitom nejde zdaleka jen o bolavá záda, ale např. i o chronická onemocnění, kde operace může věc spíš zhoršit než zlepšit, a kde lázně aspoň trochu pomohou (mám s tím své zkušenosti). Docela bych přitom pochopil a respektoval, že na určité věci nejsou peníze, jen řeči o bolavých zádech mi připadají poněkud hloupé.

Středa 13. června: ČSSD hodlá provádět systematickou, dlouhodobou a trvalou obstrukci, která zabrání přijetí církevních restitucí v Poslanecké sněmovně. Potřebuje k tomu spolupráci jednoho dalšího poslaneckého klubu, k dispozici má hned dva, KSČM a Bártovy Věci veřejné. Zákony v třetím čtení mohou být schvalovány v PS jen v úterý a v pátek, přitom je možné odmítnout schvalování zákona po druhé hodině odpolední, pokud o to požádají dva poslanecké kluby. Jde tedy jen o to, natáhnout jednání do druhé hodiny odpolední a pak ho zablokovat. Vykutálené je, že tutéž techniku použila v roce 2010 ODS proti Paroubkovi. Čím kdo zachází, tím taky schází. Jde v podstatě o klukovinu, kterou se veřejnosti sice nechtěně, ale přesvědčivě dokazuje, že pro společnost na tomto stupni politické kultury je demokracie nefunkční. Uvědomují si obě největší politické strany vůbec svou totální nezodpovědnost?

Čtvrtek 14. června: zatímco dr. Rath a spol. zůstávají až na další v chládku, je tu nový adept na politický malér první třídy. Protikorupční policie požádala o vydání místopředsedkyně PS Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání ve věci nákupu dopravních letounů CASA pro Armádu ČR. Smlouva byla uzavřena v létě 2009, v poslední den, kdy byla paní Parkanová ve funkci ministryně obrany Topolánkovy vlády. Ona sama ji vůbec nepodepsala. Její provinění spočívá údajně v tom, že nezajistila externí posudek na cenu, za niž byly letouny nakoupeny. Je obviněna ze zneužití pravomoci veřejného činitele a z porušení povinností při správě cizího majetku. Policie požádala o dobrozdání americkou firmu, podle níž byla letadla předražena celkově skoro o sedm set milionů Kč. Uzavření smlouvy schválila vláda, čímž argumentují pp. Kalousek a Schwarzenberg – odpovědnost prý nese celá vláda. To je zjevný nesmysl, celá věc je ale dost podezřelá: aféra může politicky zničit Parkanovou a poškodit TOP09, je ale velmi problematické, zda může vůbec dospět k nějakému závěru: je to jiné, než když někoho přistihnou s krabicí plnou peněz. Nejde přímo o obvinění z korupce, stalo se to před dosti dlouhou dobou. Navíc informace o policejní žádosti se na veřejnosti objevila ještě dříve, než tu žádost dostala předsedkyně Sněmovny Němcová. Společenská objednávka v současné době zní: co nejvíc politiků za mříže. Jsou to lynčerské nálady a vycházet jim horlivě a bez rozmyslu vstříc se nesmí.

Pátek 15. června: Případ Parkanová eskaluje. Premiér Nečas odmítl tvrzení, že by za rozhodnutí ministerstva obrany nesla odpovědnost celá vláda, vláda podle něho vycházela „z odborných informací ministerstva obrany“, které je v této věci „klíčovým as autoritativním pracovištěm“. To je jistě pravda, ale zároveň je přece jen trochu cítit, že se ODS z problémů svého koaličního partnera tak trochu po česku raduje. Jistě, vztahy obou stran jsou po této stránce vyvážené. Jenže právě tento způsob koaliční kooperace (souvisí s tím, že obě strany soutěží o titul opravdového konzervativce a zápolí o tytéž voliče, nějak jim chybí specifika, která by jim umožňovala jiný vztah než nelítostnou konkurenci) zvyšuje celkový dojem, že česká politika je jeden velký amorální svinčík, kde darebák na darebáku sedí a darebákem se odpichuje. Parkanová se hájí, že neměla povinnost zadávat vyhotovení externího posudku, stačilo jí ocenění odborníků z vlastního ministerstva. Vojáci Náčelníci generálního štábu Štefka a Picek měli k letadlům výhrady (pro potřeby Armády ČR se nehodí, mají krátký dolet a malou přepravní kapacitu), nakonec ale generál Picek nákup odsouhlasil. Noviny mají tendenci dělat z něho člověka, který ustoupil až po velkém tlaku. Jenže je to voják a od vojáka by člověk nečekal, že nakonec sklapne kufry. Neměl co ustupovat.

Sobota 16. června: Předseda ČSSD Sobotka po Parkanové tvrdě opozičně jede. Přitom jeho nástupce ve funkci ministra financí a místopředseda TOP09 Kalousek někde vyštrachal dokument z jara 2006. Jde o Sobotkovu odpověď na žádost tehdejšího ministra obrany Kühnla. Kühnl chtěl, aby mu ministerstvo financí odsouhlasilo cenu zakázky na vojenské transportéry Pandur. Sobotka mu napsat, že to ministerstvu financí nepřísluší, protože jde o vojenskou techniku a materiál pro zajištění obrany a bezpečnosti státu, u kterého nelze stanovit cenu podle zákona o oceňování majetku. Externí posudky se nedělaly ani u Pandurů, ani u obrněných vozů Dingo. Advokát Ortman se v souvislosti s případem Parkanové vyslovil proti kriminalizaci politiky a vyslovil pochybnost o tom, že se policii podaří Parkanové dokázat úmysl. To je podstata problému.

Pondělí 18. června: V ČSSD kritizují vedení a jmenovitě předsedu Sobotku za nedostatečnou distanci od korupčních afér obecně a od dr. Ratha zvlášť. Kritika, jak vyplývá z dnešního Práva, se odehrává především v kuloárech, a velkou roli v ní hraje náš dobrý známý, „účastník konference (v Hradci Králové), který si nepřeje být jmenován“. Tentokrát prohlásil: „Veřejnost nás vnímá jako součást politického systému, který se bez korupce neobejde. Podílíme se na nesmírně hluboké politické krizi a tváříme se, že se nás netýká. Lžeme sami sobě.“ Zlatá slova! Zdá se, že v ČSSD existují i stoupenci jakési stranické perestrojky, zatím však jsou v ilegalitě.

TOP09 (a s ní ve volební koalici sdružení starostové) nejsou zcela jednotni v posuzování případu místopředsedkyně PS Parkanové. Zatímco vedení strany je radikálně proti stíhání poslankyně (Miroslav Kalousek mluví o policejní zvůli, Schwarzenberg protestuje proti tomu, aby osud každého ústavního činitele mohl ovlivnit kterýkoliv policejní komisař - a na tom ovšem něco je), předseda poslaneckého klubu Gazdík se domnívá, že pokud mandátový a imunitní výbor doporučí její vydání, měla by Parkanová rezignovat na funkci místopředsedkyně sněmovny. Výbor ovšem vydání doporučí už jen proto, že v něm má nyní opozice většinu (představitelé zvolení za Věci veřejné v Bártově straně zůstali a ta přešla do opozice). Prohlášení pana Gazdíka je poněkud alibistické: nevydat poslance k trestnímu stíhání je dnes v očích veřejnosti smrtelný hřích a Starostové si nejspíš vytvářejí prostor, aby mohli citlivě zareagovat na společenskou objednávku.

Prezident Klaus drtivě zkritizoval sportovní komentátory za to, že náležitě neinformovali o závěru utkání Česko – Polsko na mistrovství Evropy. A má nepochybně pravdu, vždyť od toho je prezident.

Úterý 19. června: ČSSD hodlá (ostatně po vzoru ODS) zbudovat jakési dobrovolné úderné oddíly sympatizantů, zatím o síle 1500 mužů (a zjevně i žen). Bude z nich vytvořena „organizovaná struktura“ – to zní zároveň byrokraticky i slibně. 200 nejaktivnějších dobrovolníků se bude moci za odměnu zúčastnit společné večeře s předsedou strany. Zejména u studentů chtějí sociální demokraté využít revolučního potenciálu mladých, a pokud se ho nedostává, budou je motivovat „nabitou kartou na volání“. Cituji z dnešního Práva, jde o stranický projekt. Působilo by to hrozivě, kdyby to nebylo zároveň legrační.

Ministr Schwarzwenberg se postavil za ruskou skupionu Pusy Riot, která pronikla do moskevského kostela Krista Spasitele a předvedla tam hudební kreaci „Bohorodičko vyžeň Putina“. Vzkaz, který ministr napsal na symbolickou zeď na Václaváku zní: „Velice Vás obdivuji. Držte se. Rusko získá svou svobodu. Všichni na vás myslíme.“ To, že demonstrantky byly uvězněny a hrozí jim mnohaleté vězení, je samozřejmě dosti ohavné barbarství. Na druhé straně pořádat podobné akce v kostele mi připadá jako buranství. V normálním státě by se to ovšem vyřešilo nanejvýš pokutou.

Středa 20. června: exhejtman MUDr. Rath rozesílá z vězení dopisy nejrůznějším redakcím. Prezentuje se jako politický vězeň. Má ovšem smůlu, jeho případ už přebila kauza Parkanová.

Podle agentury STEM si v důsledku kauzy Rath ČSSD pohoršila, pokud jde o preference pro volby do PS. ODS a TOP09 mírně posílily. Výsledek ovšem je jen to, že by sociální demokraté s komunisty už nezískali ústavní většinu, ale „jen“ 115 hlasů. Což není žádná převratná změna.

Lékařské odbory ohlásily razantní akce za zvýšení svých platů (zvýšení bylo dojednáno loni, ale letos se realizovalo jen částečně). Podle předsedy LOK MUDr. Engela bude tentokrát odcházet i zdravotnický personál a akce proběhnou zároveň ve všech čtyřech visegrádských zemích. Podrobnosti budou zveřejněny na podzim. Je vidět, že kapitulace vlády a ministra zdravotnictví loni v předjaří zapůsobila stejně, jako jakákoli jiná kapitulace, zvýšila jen apetit protestujících a jejich přesvědčení, že radikální protesty jsou to pravé. Pokud je bude vláda chtít zastavit teď, bude to mít ještě o hodně horší, než kdyby se o to byla pokusila loni. Navíc je v nevýhodné situaci, protože tehdy přistoupila na něco, co nyní nedokáže splnit. To ještě neznamená, že chystaná akce lékařských odborů je snad o něco méně odporná než ta loňská, naopak. Jen platí: s jídlem roste chuť.

Čtvrtek 21. června: Do případu Parkanové se nyní vložily i policejní odbory. Premiér před časem prohlásil, že o tom, kdo je ve vládě, nebude rozhodovat „parta plukovníků nebo podplukovníků“ a Kalousek označil žádost o vydání místopředsedkyně PS za projev policejní zvůle. Zdá se, že zejména TOP09 se cítí ohrožená, i když paní Parkanová nehraje ve straně nějakou mimořádně výraznou roli, v jejím případě jde spíš o ústavní funkci, kterou zastává. Z tohoto hlediska je výraznější případ papaláše než dr. Rath.

Radek John se stal opět předsedou věcí veřejných. Nedovedu si představit méně zajímavou zprávu.

Pátek 22. června: také agentura CVVM potvrdila to, co vyplynulo už z průzkumu STEM, který jsem tu zmínil. ČSSD ztratila 5,5% preferencí, komunisté jen 1% (nemají s Rathem až tak moc společného). ODS získala 3%, ale ani tak nedohnala komunisty. ČSSD a KSČM dohromady by si i tak uchovaly ústavní většinu. Navíc podle analytiků CVVM se do tří měsíců vrátí preference do stavu před případem Rath. To bych si netroufl tvrdit, kdoví, co se všechno semele za tři měsíce, problém je, že v krizi jsou všechny politické strany a lidé by chtěli něco nového, lepšího.

V MfD se snaží prezentovat bývalého náčelníka generálního štábu Picka jako oběť hromadného znásilnění ze strany politiků. Zpočátku protestoval proti nákupů letounů CASA, po nátlaku toho nechal. To je ovšem jeho problém a dokazovat tím třeba spornost postoje exministryně Parkanové a jejích podřízených nelze. Něco jiného by bylo, kdyby byl ve svém odporu vytrval.

Sobota 23. června: o prezidentský titul hodlá usilovat i bývalý ministr Vladimír Dlouhý. Má ovšem jeden problém: potřebuje nějak vysvětlit své někdejší členství v normalizační KSČ. V rozhovoru pro dnešní LN to činí takto: „Já jsem neměl příliš vnitřních omezení a nějakých vnitřních problémů do KSČ vstoupit, protože ani rodina, ani společenské klima mi prostě nenastavily hodnoty, které bymě vedly k pocitu, že dělám něco neetického, nemorálního, nepatřičného… Na druhé straně, já jsem prostě v rodině slyšel: Neděláš nic špatného, když vstoupíš do KSČ a současně na režim nadáváš jako všichni ostatní. Spíš jsem měl vštípený pocit, že když chci něco dělat, něco dokázat, musím případné pochybnosti spolknout a vstoupit. Aby bylo jasno: já to neříkám ani jako ospravedlnění, ani jako výmluvu. Já prostě konstatuji, že to tak bylo. Tak jsem tenkrát přemýšlel, a proto jsem také vstoupil.“ Myslím, že by byl udělal líp, kdyby nebyl řekl vůbec nic. Takhle přetrumfl dokonce i politoložku Dvořákovou (viz zde). Znal jsem v podniku, kde jsem pracoval v době „normalizace“, pár lidí zhruba ve věku pana ministra, kteří taky vlezli do KSČ. Upřímně řečeno, bylo jich velmi málo. Všichni věděli, že tam vstoupili kvůli kariéře, a většinou to i přiznávali (v listopadu 1989 taky všichni okamžitě vystoupili). A všichni moc dobře věděli (i když o tomhle zrovna moc nemluvili), že něco podobného se nedělá. Pokud by byl pan Dlouhý zvolen, znamenalo by to faktickou rehabilitaci normalizační pseudomorálky. Bylo by to děsné, na štěstí to snad příliš nehrozí.

Pondělí 25. června: Miroslav Kalousek obvinil Policii ČR z „bezprecedentního útoku na politické rozhodovací mechanismy státu“. Jde pochopitelně o případ Parkanová. Policie se prý snaží kriminalizovat dlouholeté stanovisko ministerstva financí a „výkladovou praxi“. Vyšetřovatel v případě Parkanové údajně „prosazuje menšinový právní názor tím, že trestně stíhá místopředsedkyni Sněmovny“, což je skandální. Je zjevné, že ministr chápe celou akci jako útok proti své osobě. To, co řekl, je trochu hysterické a hodně přehnané, policii démonizuje, je pod dvojím tlakem opozice a veřejnosti, nicméně případ je nešťastný, opozice v něm získá body (po Rathovi bude pro změnu inkasovat koalice), ODS to taky není až tak nepříjemné (inkasovat bude zatím její úhlavní koaliční spojenec). Tyto hrátky jsou krajně nezodpovědné, protože inkasovat bude taky demokracie v ČR, totiž ta zaběhaná, „buržoazní“, zkorumpovaná, ve prospěch takové, co tu ještě nebyla. Jednu demokracii, jaká tu ještě nebyla, jsme si vybojovali už v roce 1948. Zbavili jsme se jí s velkým štěstím za pětačtyřicet let a řekl bych, že by to snad mohlo na příštích pět set let stačit. Většině národa to ovšem, jak vidno, nestačí už teď a chtěli by si to – pochopitelně v nějaké úplně nové, jiné formě – zopakovat. Začátek bude standardní, co nejvíc lidí se zavře, a pak se uvidí. První na pekáči bude Parkanová a hned po ní Kalousek. Pak budou následovat všichni ostatní, včetně nejprve Nečase a nakonec i papalášů z ČSSD, kteří tu hru rozehrávají a veřejnost hecují, aniž by měli sílu to později celé zabrzdit. A v tom, že jde v zásadě o pokus nepřípustně kriminalizovat politickou zodpovědnost (v tomto případě paní Parkanové) má pan Kalousek přes všechno hysterické přehánění pravdu.

Václav Klaus si vynahradil svou nepřítomnost na oslavách v Lidicích a pronesl v Ležákách tradiční vlasteneckou árii. Prohlásil, že již léta se na „nás“ (je to pluralis majestaticus?) chce, abychom ve jménu politické korektnosti a ve jménu povinného sbratřování se zapomněli na hrůzy války a okupace (kdo to na něm chce?), abychom souhlasili s myšlenkou symetrie viny (další prezidentův blud) a cítili se stejnými viníky jako ti, kteří mají Ležáky, Lidice a spousty dalších podobných hrůz na svědomí (tedy Němci, kterým se vychcaně, zástupně a jinotajně u nás teď říká „nacisté“, ale když budou zlobit, začne se jim zase říkat Němci). Odsun německého obyvatelstva z našich zemí byl prý logickým vyústěním této tragické kapitoly našich dějin. I Klaus je, jak se zdá, hysterický. Kdopak na nás chce, abychom zapomněli na okupaci? Kdopak mluví o symetrii viny, jde jen o to, že větší zločiny Němců za války nijak neospravedlňují a nesmějí ospravedlňovat ty naše po válce, sice menší, ale taky pořádně hnusné (jsme malý národ). Velmi se shodnu s Václavem Klausem v odporu k politické korektnosti – zejména ovšem pokud jde o politickou korektnost vůči hloupým řečem jako jsou ty, které držel on v Ležákách a držívá pravidelně. Jinak v této věci doporučuji článek Jiřího Peňáse v dnešních LN, cituji ho v rubrice Řekli napsali.

Úterý 26. června: Ministr Kalousek si nechal vypracovat od Ústavu státu a práva Akademie věd posudek ohledně postupu Ministerstva obrany ve věci nákupu letounů CASA. V posudku se konstatuje, že letadla jsou vojenský materiál (u něhož nelze spolehlivě stanovit obvyklou cenu) a že ministerstvo nemuselo zadat externí znalecký posudek ohledně „ocenění“ letounů. Ke stejnému závěru došla Legislativní rada vlády. To, co klade Parkanové za vinu policie, tím sice nejspíš není definitivně vyvráceno, ale stává se to dosti problematickým (i v Právu upozorňují na to, že na rozdíl od případu dr. Ratha policisté vlastně nemají v ruce nic spolehlivého).

V Právu vyšel pozoruhodný článek Michala Klímy o třech mýtech levice. Autor za ně považuje ideu sociálního státu dovedenou ad absurdum, voluntaristické sjednocování Evropy a projekt multikulturalismu. Závěrem pak konstatuje: „Levici by také prospělo, kdyby neustále korigovala své nutkání k mesianismu… Levice se často tváří, jako by měla vyšší duchovní poslání chránit čistý svět práce před chamtivostí privátních domácích či zahraničních vykořisťovatelů, jako by jediná měla oprávnění se emocionálně rozhořčovat nad zlořády světa.“ A uzavírá: „Dnes ještě je čas hledat řešení, a to na bázi nově pojatého smíření sociáldemokratismu a liberalismu, jež by reflektovalo nejnovější trendy postindustriální a globalizující fáze vývoje společnosti.“ Klímův text je jakousi autokritickou revizí postojů evropské levice, je to stanovisko levicového intelektuála a je nesené starostí o její další osud. Pokud jde o poslední citovanou větu, řekl bych, že ke smíření sociáldemokratismu s liberalismem došlo už v době, kdy se sociálně demokratické strany staly neodmyslitelnou a podstatnou částí západního politického systému. Problém je, jen v bývalých evropských koloniích komunistického Ruska, kde bylo „přebito“ koncepcí politiky jako „třídního boje“ mezi „pravicí“ a „levicí“: komické je, že ji v podstatě sdílejí obě strany politické „barikády“, pravá i levá. Proto to např. u nás vypadá tak, jak to vypadá. V současné době je ovšem obtížné přehlédnout, že česká „levice“ má v agresivitě, s jakou vede svůj třídní boj, zřetelně navrch.

Středa 27. června: Dnes začal mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny projednávat, zda doporučí vydání místopředsedkyně Parkanové k trestnímu stíhání. Předseda VV John prohlásil, že v kauze CASA nejde o Parkanovou, ale o Kalouska: je zajímavé, že pan Kalousek má zjevně stejný dojem, jak si jinak vysvětlit, že tak zuřivě a divoce Parkanovou hájí.

Prezidentský kandidát Vladimír Dlouhý se v rozsáhlém rozhovoru pro Právo mj. ještě vrátil ke svému členství v KSČ: „Opět opakuji – a to není omluva ani výmluva – že ani v rodině ani ve společenském prostředí jsem nedostal žádné červené světýlko, které by se rozsvítilo a ukázalo, že překračuji hranice,a že to překročení není v souladu s morálnímu a etickými principy. (To zjevně může být problém jakési barvosleposti pana kandidáta na červená světýlka, moc mu to nevěřím, aspoň pokud jde o to „společenské prostředí“, bd) V té době jsem považoval za možné nadávat na režim a ruskou okupaci, a současně jsem si myslel, že je to daň za to, že chci být aktivnější, pracovitější.“ (člověk mohl být za bolševismu aktivní a pracovitější i bez členství v KSČ, jen se to tolik nerentovalo, bd). Pan Dlouhý říká, že má problém stydět se před lidmi, kteří v té době nežili a kteří teď často i z vnitřního přesvědčení mluví o věcech a nedochází jim složitost té doby. On sám zjevně složitost té doby silně přeceňuje, ve skutečnosti věci byly jednoduché jako facka. A pokud jde o to stydění se, člověk se stydívá zcela všeobecně, před současníky, před těmi, kteří tu byli dříve a byli mnohdy lepší, než on, před těmi, co přijdou, bude jich moc, a to, že nezažili „složitost doby“, není zase až tak velký handicap. Stydí se taky před sebou samým a hlavně před Bohem, pokud v něho ovšem věří. Problém české společnosti zcela všeobecně je, že umění stydět se bylo u nás všeobecně a plánovitě velmi zanedbáváno, je třeba ho usilovně a trpělivě kultivovat. Myslím, že by bylo po všech stránkách nešťastné, kdybYchom v budoucí době, která na nás klade tak velký nárok, měli za prezidenta někoho, kdo se stydět moc neumí.

Čtvrtek 28. června: Je léto a vedro, ale politické letní prázdniny bez překvapivých události se zatím nekonají. Včera ráno premiér Nečas odvolal ministra spravedlnosti Pospíšila. Vztahy mezi ministrem a premiérem nebyly sice nikdy ideální, ale v poslední době to vypadalo, že se s ním premiér naučil žít. Dojem byl mylný. Odvolání bylo bleskové: ve čtvrt na deset, po jednání vlády, Nečas Pospíšilovi během tříminutového rozhovoru oznámil, že právě nese prezidentovi na Hrad návrh na jeho odvolání, a už za hodinu mu Klaus vyhověl (je velmi těžké uvěřit tomu, že oba braši nebyli předem domluveni). Jako důvod odvolání premiér uvedl manažerské selhání ministra a neúměrné požadavky ministerstva spravedlnosti na státní rozpočet. Řekl bych, že si se zdůvodněním mohl aspoň dát větší práci, aby to aspoň trochu vypadalo, že mu na jeho věrohodnosti záleží. Pospíšil tak nestihl jmenovat pražskou vrchní státní zástupkyní Lenku Bradáčovou (navrhl mu ji už před týdnem nejvyšší státní zástupce Zeman). Pospíšilovo odvolání zjevně nadzvedlo lídry TOP09 (to je trochu podezřelé) a nemělo dobrý ohlas ani v ODS (velmi zdrženlivě se vyjádřili např. místopředseda Senátu Sobotka a předsedkyně PS Němcová, jakýsi neklid panuje údajně i v členstvu). A samozřejmě i ČSSD žádá premiéra, „aby řekl pravdu“. Je velmi těžké uvěřit, že poblémy s případným nástupcem pana Rampuly v čele pražského Vrchního státního zastupitelství nehrály při bleskovém vykopnutí ministra Pospíšila žádnou roli. Pokud byly ještě nějaká jiné, dřív nebo později to nepochybně praskne.

Ve stínu této události zůstává odchod Jana Stráského z funkce ředitele Národního parku Šumava. Oznámil ho včera večer, není to žádné překvapení, vzal post jen na osmnáct měsíců, a ty vyprší v srpnu. Pan Stráský se zapsal do dějin ČR jako držitel těch nejnepopulárnějších a nejnepříjemnějších funkcí. Ta poslední nebyla žádnou výjimkou, odcházejícímu řediteli slouží ke cti, že nedělal (pokud to mohu posoudit) zbytečné kompromisy s „aktivisty“ bojujícími za práva přírody proti ohavnému parazitu jménem člověk.

Pátek 29. června: Ministr Pospíšil před svým odvoláním požádal vládu o navýšení rozpočtu ministerstva spravedlnosti. To bylo zřejmě jedním z „oficiálních“ důvodů, proč ho premiér odvolal. Ministr se však předtím dohodl s ministerstvem financí, že bude s jeho požadavkem souhlasit, a o dohodnutých úpravách měl vládu informovat ministr Kalousek. Nebylo tomu náhodou tak, že premiéra znepokojovaly víceméně harmonické vztahy mezi Pospíšilem a Kalouskem a že měl dojem, že mu ministr spravedlnosti tak říkajíc politicky „zanáší“? Důvody související se státními zastupitelstvími se nemusely týkat jen dr. Bradáčové, premiér prý nesouhlasil ani se zrušením vrchních státních zastupitelství s zřízení speciálního týmu protikorupčních žalobců (koaliční zápas mezi TOP09 s ODS by bylo vzhledem k naladění veřejnosti velmi šikovné vést pod praporem boje proti korupci). Na podporu ministra Pospíšila vystupuje rezolutně i tzv. občanská společnost, tj. exsenátor Zlatuška, exmístopředsedkyně Ústavního soudu Wagnerová, předseda zelených Liška, sociolog Gabal, soudce Cepl, písničkář Klus a další. Konaly se dvě akce, jedna v Brně, druhá v Praze. V Brně demonstrující občanská společnost obnášela asi dvě stě lidí, v Praze skoro tisícovku včetně zmíněného písničkáře. Pražská občanská společnost je tedy mohutnější než ta brněnská: ve srovnání např. s odbory to sice zatím početně není nic moc, ale je třeba započíst myšlenkovou váhu a mravní integritu osobností. Myslím, že ve volbách by si každý představitel občanské společnosti zasloužil mít v rámci svého aktivního volebního práva (nezapomeňme, že jde taky o aktivisty!) aspoň padesát tisíc hlasů, bylo by asi vhodné vrátit se ke kuriálnímu systému, který se u nás uplatňoval v druhé polovině devatenáctého století. O účasti v kurii občanské společnosti by rozhodovala mravní integrita dotyčné „osobnosti“, její hodnotu by si každý představitel občanské společnosti demokraticky stanovil sám na základě vlastního, svobodného uvážení. Odvolání ministra Pospíšila bylo sice víc než podivné, ale tenhle balet kolem je zase už dost ohraný. Koryfejové občanské společnosti připomínají dnes tak trochu Českou obec sokolskou.

Něco podobného je již zjevně zřízená kurie osobností, kterou oslovila MfD s otázkou, zda věří premiérovi a vládě. Osobností je zatím sto (předpokládám, že číslo není konečné) a 77 z nich vládě a premiérovi, divte se, nevěří. Možná by bylo dobré zřídit u nás kromě PS a Senátu ještě třetí komoru parlamentu, komoru osobností. Vzhledem k tomu, že množina osobností se nepochybně překrývá s množinou občanské společnosti, ba je s ní nejspíš identická, zabily by se dvě mouchy jednou radou. O vývěr osobností by mohla pečovat MfD, má v tom zjevně zkušenosti.

Pan premiér Nečas se sice dušoval, že Pospíšila neodvolal proto, že se chystal jmenovat pražskou vrchní státní zástupkyní dr. Bradáčovou, vůbec o tom totiž nevěděl. Je tedy trochu s podivem, proč o paní doktorce zároveň šíří zprávy, které se poněkud podobají pomluvám: zatčení dr. Ratha prý byla triviální věc, sám „orgánům“ naběhl na vidle (to je nesmysl, vzhledem k tomu, jak se pan doktor ve středních Čechách etabloval, musely zjevně „orgány“ pracovat na půl v ilegalitě, aby ho nevyplašily, bylo to určitě velmi náročné a povedlo se to dokonale); dr. Bradáčová měla prý opřed rokem 2010 kontakty s Jiřím Paroubkem (sešla se s ním stejně jako s řadou dalších politiků) a v ODS ji vítal např. plzeňský podporovatel Pospíšila a údajný „kmotr“ Jurečko (nikdo nemůže učinně ovlivnit, kdo ho vítá a kdo ne, a taky za to v zásadě neodpovídá). To, co premiér předvedl např. v rozhovoru, který poskytl dnešním LN, je typické „rozšlapávání problému“ (slušně řečeno). Přitom případy jako je odvolání ministra Pospíšila je velmi těžké rozklíčovat, protože věcné problémy se v nich k nerozeznání proplétají s politickými intrikami a důvody jsou napůl vyslovené, napůl zamlčené.

A ještě k odvolání, tedy spíše odstoupení ředitele Národního parku Šumava Jana Stráského: jakýsi ekologický aktivista z hnutí Duha o něm prohlásil: „My jsme si mysleli, že Stráský jen plní vůli různých lobbyistických skupin. On je ale prostě proti divoké přírodě ze svého nejhlubšího přesdvědčení.“ Já taky, a hlavně proti divokým obráncům divoké přírody. Víc Stráského ten aktivista pochválit nemohl: ten syčák má dokonce drzost dělat to, co dělá, ze svého nejhlubšího přesvědčení!

Sobota 30. června: Ministr Kalousek údajně minulý týden telefonoval vyšetřovateli případu Parkanová Mazánkovi a vyhrožoval mu, mimo jiné tím, že vyšetřovatel „u policie skončil“. Ministr tvrdí něco jiného, prý mu jen oznámil, že mu posílá odborné stanovisko, které zpochybňuje důvody, pro něž má být Parkanová obviněna (jde asi o posudek Ústavu Státu a práva, který jsme tu už zmínili). Přitom se jen podivil, proč si vyšetřovatel podobný posudek sám nevyžádal. Premiér Nečas prohlásil, že samo Kalouskovo rozhodnutí volat vyšetřovateli citlivé kauzy, v níž je sám zaangažován, vnímá jako politicky krajně nešťastný krok a nepřímo vyzval předsedu TOP09 Schwarzenberga, aby Kalouskovo počínání odsoudil. ČSSD, jak jinak, premiéra žádá, aby Kalouska z vlády vyhodil. Předpokládám, že vyšetřovatel může svá slova o vyhrožování doložit např. záznamem telefonátu, pokud ne, má smůlu, neměl to obvinění vůbec oficiálně vznést.