Úterý 2. května: Poté, co neznámí výtržníci zmlátili komunistického místopředsedu Dolejše, podařil se Policii ČR husarský kousek: na prvomájové demonstraci pravých a levých extremistů ztloukla a zadržela ředitelku sekce lidských práv a rovných příležitostí Úřadu vlády ČR a číslo dvě pražské kandidátky Strany zelených Kateřinu Jacques. Paní Jacques v malém hloučku přátel a se svými dvěma dětmi demonstrovala nesouhlas s pravicovými extremisty. Nebyl jsem tam a nevím, jak se všechno seběhlo. Sama demonstrace i protidemonstrace byly bouřlivé, demonstranti na sebe mj. vystrkovali holé zadnice: zřejmě příklad šimpanzů Bonobo, který pro oblast sexuálního života tak propaguje paní Hauserová, táhne i v politických akcích. Vzhledem k úrovni veřejných diskusních vystoupení např. pana Paroubka a Jandáka mám trochu strach, aby se nakonec nedali strhnout i oni. Pan Filip se na prvomájové manifestaci KSČM neuchýlil k těmto manýrám, nicméně prohlásil např., že jenom nálet amerických letadel na Prahu v roce 1945 „zabil stonásobně více lidí, než jsou životy, které vyčítají právě nám“, což je s vystrčením holého zadku zcela souměřitelné. Leč zpět k případu paní Jacques: i kdyby napadená měla na konfliktu s policií svůj podíl (čemuž zatím nic nenasvědčuje), je taková brutalita vůči ženě (navíc paní Jacques není žádný teenager, což by i průměrně inteligentní policista měl na první pohled poznat) něco neobhajitelného. Policie ČR je bohatá na podobné maléry: věřím, že jde o jakýsi exces, jenže pak se na ni sesype vlna zasloužené, leč zevšeobecňující kritiky a policie se v důsledku toho stává neakceschopnou i tam, kde by podobný zásah byl na místě. Premiér Paroubek si nechal předložit veškerou dokumentaci k případu. Zajímalo by mne, jak to teď svede na ODS, Lidové noviny a Mladou frontu Dnes.

„Za konfrontační atmosféru ve společnosti může ODS spjatá s některými médii či novináři. Přímý důkaz nemám“, prohlásil premiér Paroubek v Nedělní partii na Primě. Když nemá přímý důkaz, nemá o tom mluvit, je to neslušná spekulace. Zmlácený komunista Dolejš zase v ČT řekl, že když někdo zpochybňuje existenci KSČM, tak proč by si nemohl bouchnout do jejího poslance. Ve skutečnosti ti, co zpochybňují existenci KSČM, nemusí nutně bouchat do jejích poslanců, a ti, co bouchají do jejích poslanců, nemusí zpochybňovat existenci KSČM. Pan Dolejš předvedl krátké propagandistické spojení, pro komunisty odjakživa typické.

Podle zpráv z íránského exilu probíhá program obohacování uranu, na jehož konci je výroba jaderných náloží pro balistické střely, pod dohledem čínských a severokorejských vědců. Zdá se, že celý Írán je jedna velká balistická střela s jadernou hlavicí, kterou se vyčůraní čínští (a taky ruští) politici chystají připravit k samoodpálení směr Západ, samozřejmě tak, aby v samotném aktu odpálení neměli prsty a mohli pak jen sklidit jeho plody.

Všechny politické strany se vyslovují pro přímou volbu prezidenta. Důvod je zjevný: přeje si to drtivá většina obyvatelstva. Skoro všechny politické strany (kromě ODS) si zároveň nepřejí za prezidenta Klause. Klause si ovšem za prezidenta přeje skoro šedesát procent obyvatelstva. Jak to zařídit, aby se prezident volil přímo a nebyl zvolen Klaus? Nejlepší bude počkat ještě jedno období (to navrhují lidovci), pak už Klaus kandidovat nemůže. Z hlediska potřeb Paroubkovy vlády mi jako ideální typ pro příštího prezidenta napadá ministr Bublan. Byl by dokonale nadstranický a dokonale nezávislý.

Polsko se zuřivě ohrazuje proti plánu na severoevropský plynovod, který povede z Ruska po mořském dnu přímo do Německa. Ministr obrany Sikorski přirovnal dohodu o stavbě s paktem Molotov-Ribbentrop. Nová polská vláda se zjevně domnívala, že může vystupovat z pozice síly zároveň vůči Německu i proti Rusku. Prezident Kaczynski v době, kdy byl ještě primátorem Varšavy, spočítal Němcům, co jim dluží za zničení města na sklonku druhé světové války. Sejm zavázal minulou vládu, aby německé dluhy nekompromisně vymáhala. Teď se Němci s Rusy domlouvají přes jejich hlavy a oni s tím kromě silných a ještě silnějších slov nemohou nic dělat (navíc bych řekl, že Poláci nebezpečí plynoucí z uskutečnění projektu poněkud přeceňují).

Středa 3. května: případ Kateřiny Jacques, napadené policistou během prvomájových demonstrací, nabývá pomalu obludných rozměrů. Ministr vnitra i policejní prezident se horem dolem omlouvají. Premiér Paroubek je pro vyhazov delikventa (ačkoli případ dosud nebyl došetřen). Je zjevné, že se Policie ČR v tomto případě nijak zvlášť nevyznamenala a že Inspekce bude mít co řešit. V hektické předvolební atmosféře ale celá záležitost začíná trochu připomínat hysterický hon na čarodějnice. Je podstatné, aby celá věc byla věcně a nezaujatě vyšetřena, aby se např. ověřilo, zda paní Jacques policisty náhodou v tom či onom „nenabudila“. Dělat s ohledem na potřeby volební kampaně z Policie ČR fackovacího panáka by bylo laciné a neuvážené. V českých novinách o tom zatím nepadlo ani slovo: nemohu si pomoci, ale to je vyvolávání lynčerských nálad. Mimořádně ohavný je v tomto směru článek Jany Machalické v dnešních Lidových novinách, autorka neútočí jen na policii, ale na celé mužské pokolení, je to zároveň nechutné a směšné. Ivan O. Štampach v Mladé frontě Dnes zůstal jen o prsa zpět. Policie podle něj zahájila občanskou válku proti ochráncům lidských práv a proti občanům, kteří berou vážně svobodu a demokracii. K čemu je proboha dobré takovéhle nesmyslné, nevěcné, hysterické a nestydaté přehánění?

Komunističtí potentáti se ohrazují proti tomu, že České centrum ve Vídni veřejně užívá heslo „Zabij komunistu, posílíš mír“ (v rámci akce „tričko proti komunismu“). Je to nepochybně lež, komunisté se snaží maximálně využít zmlácení poslance Dolejše. Podle expředsedy Grebeníčka má České centrum ve Vídni „upustit od další deklarace podpory jakékoli politické kampani zaměřené proti ústavně působícím parlamentním politickým stranám“. Jakákoli politická kampaň proti ústavně působícím politickým stranám je ve svobodné zemi přípustná a v případě KSČM dokonce žádoucí. A záležitost s heslem „Zabij komunistu, posílíš mír“ si komunisté sami nehorázně nafoukli. Nikomu ostatně nejde o to je pozabíjet (k čemu by to bylo dobré), ale každému by mělo jít o to, dostat je legálním způsobem do politického suterénu.

Václav Klaus vetoval zákon o zastavárnách. Václav Klaus je v situaci, kdy ho Poslanecké sněmovna rudou většinou hravě přehlasuje. Neměl by rozmělňovat autoritu své funkce zbytečnými porážkami. Vetovat zákoník práce a zákon o neziskových nemocnicích ovšem musí.

Poláci protestují proti rusko-německému plynovodu s tím, že je to řešení „o nás bez nás“. To ale vůbec není pravda, plynovod nevede přes polské území a formálně vzato do něho Polákům nic není. Jinak platí, že země sevřené mezi Německem a Ruskem, zvlášť když nejde zrovna o velmoci, si těžko mohou dovolit buzerovat zároveň oba mocné sousedy. Měli by si vybrat. Pro člověka mé generace a s našimi životními zkušenostmi by výběr měl být jednoduchý: Rusko je cizí a stále nebezpečný svět: skoro půl století, po které byla naše země ruskou kolonií, by nám měly stačit na tisíc let dopředu.

Jiří Pehe píše v Právu: „Ani plamenné projevy na Letné jaksi nemohly zastřít, že „komunistické nebezpečí“ v Česku bobtná do podoby mnohohlavého draka hlavně v době předvolebních kampaní. Nezaujatý pozorovatel se nestačil divit, odkud a proč se najednou šestnáct let po totálním bankrotu komunistického systému, který v podstatě dobrovolně odevzdal moc oponentům, vynořilo tolik protikomunistických bojovníků. Míra nebezpečnosti „komunistického nebezpečí“ byla už od pohledu nabíledni. Kdo se díval pozorně, viděl vesměs bělovlasé starce a stařenky, kteří byli rádi, že nemusí jako v minulosti na Letné stát, ale mohou se posadit. Ani Jiřina Švorcová už nezněla tak bojovně jako v minulosti. Vtírala se otázka, proti komu to vlastně ti na Letné mobilizují.

Skutečné nebezpečí mezitím pochodovalo na Palackého náměstí. Vyholení hoši v kanadách, mávající prapory, které svými barvami nápadně připomínaly ty nacistické. Žádní stařečci a stařenky. Naopak, mládí v plné síle. Kdyby si mobilizátoři na Letné dali jen trochu práce se studiem historických zkušeností, věděli by, že právě hnutí, která se opírají o mladé rozhněvané muže, jsou ta nejnebezpečnější.“ Pan Pehe si z nás snad dělá srandu: ti bělovlasí starci a stařenky mají ve společnosti dvacetiprocentní podporu a vyšlou do parlamentu zhruba čtyřicet statných, schopných a velmi nebezpečných řimbabů v nejlepším věku. Kdežto holohlavé „mládí v plné síle“ (nechci ho bagatelizovat) má zatím podporu nulovou.

Zajímavý je rovněž článek Martina Hekrdly: „Publicistický gigant Karel Hvížďala například shledal pochopitelným rozdíl mezi antikomunistickým ovzduším u nás a jeho absencí na Západě, protože tady prý holt máme přímou zkušenost, kterou „zápaďáci“ získali jen nepřímo četbou, studiem, mediálně. Jako by na Západě nepoznali škodlivé reje svých vlastních stalinistů.“ Škodlivé reje zápaďáckých stalinistů se od škodlivých rejů našich stalinistů (a taky poststalinských komunistů) liší dost podstatně: ti zápaďáčtí totiž vraždili, zavírali a pronásledovali jen hubou.

Španělská vláda prý hodlá prosadit, aby se lidská práva vztahovala i na lidoopy. Téma je pozoruhodné, zdá se, že panu Zapaterovi a spol. chybí některé důležité rozlišovací schopnosti. Proto se k němu ještě vrátíme.

Čtvrtek 4. května: Průměrný plat duchovního činí c ČR 13 600,- Kč. V tomto směru se toho od totáče příliš nezměnilo. Stát nejspíš poněkud cynicky předpokládá, že se věřící, případně zahraniční sponzoři, o své duchovní nějak postarají. Je to jakási skrytá a neupřímná odluka církví od státu.

Předseda ODS Topolánek se ohradil proti stylu volební kampaně ČSSD. Řekl prý mimo jiné: „Tak to je velký omyl. My jsme k naší tradiční modré barvě přidali oranžovou už vloni na podzim, ČSSD svou volební barvu představila později. Jenže pod jejich oranžovou je rudá s hnědými skvrnami.“ S tím by bylo možné souhlasit, pokud by ovšem pan Topolánek tou hnědou nemyslel nějakou nacistickou symboliku, nýbrž něco daleko, daleko přízemnějšího.

Miloš Zeman se vyslovil proti slíbu ČSSD zvýšit průměrnou mzdu na 26 500,- Kč (připomínám znovu ty platy duchovních ve výši 13 600,-) a doprovodil to slovy: „V politice můžete být milován, můžete být nenáviděn, jen jedno jediné nesmíte: být komický…“ Miloš zeman ví o čem mluví: odzkoušel si postupně všechny tři zmíněné polohy.

K případu paní Jacques se vyjádřil i prezident Klaus: „Chovat by se takhle policisté v žádném případě neměli…“. Událost je podle něho zároveň znamením pro účastníky a pořadatele podobných protestních akcí, aby si dali na svá vlastní vystupování větší pozor. Jeden z mála střízlivějších hlasů v pateticky sentimentální kampani.

Václav Havel vydává knihu vzpomínek a zápisků z politického deníčku. Bude to nepochybně krajně zajímavá knížka, v mnohém srovnatelná se známým bestsellerem „Jak jsem se mýlil v politice“ (v trochu jiné stylové poloze). Právo poněkud zlomyslně cituje následující řádky z října 1997: „Prosím vás, aby byl někým ihned napsán stručný apelativní dopis Václavu Klausovi, který by měl trochu podobu rozkazu, byl by v krajním případě i zveřejnitelný, a který by ho naléhavě žádal, aby se středeční schůze vlády konečně zabývala Bratinkovým romským materiálem a vůbec celou situací. (Před odesláním kurýrem důvěrně konzultovat s Bratinkou!)“ To je skutečně strašné: prezident nemá co dávat premiérovi rozkazy a ať je Klaus jakýkoli, o tohle se v prezidentské funkci přece jen zatím nepokusil: asi proto, že není tak naivní jako jeho předchůdce.

V Právu obhajuje ředitel odboru legislativy a práva kanceláře prezidenta republiky Václava Klause proti obviněním profesora Klokočky (Klokočkův článek vyšel 27. 4.). Jeden z hlavních (a prvních) argumentů je, že Klokočkova kritika je „prostě odměna za to, že když prof. Klokočkovi v roce 2003 uplynulo funkční období ústavního soudce, prezident Klaus - pokud vím - ani nezauvažoval nad tím, že by k doplnění počtu ústavních soudců právě jeho jmenoval na další funkční období“. Ale fuj, pane řediteli, to není žádný argument, to je pomluva. Jinak si na rozdíl od pana ředitele nemyslím, že nám hrozí soudcokracie, ale daleko spíš prezidentská autokracie, že systém, v němž poslední slovo má Ústavní soud, je správný, a že Klaus mohl za Putinovy návštěvy Paroubka k podpisu smluv na Hrad přizvat – přesněji řečeno ne mohl, ale měl.

Ministr Němec šíří mezi troskami členské základny US-DEU dopis, v němž se svým věrným dušuje, že on ani nikdo z předsednictva strany nefetuje. Logický důsledek vykutálené volební kampaně.

Podle Lidových novin se někteří čeští odborníci vyjadřují pro povinnou volební účast. Obávám se, že v zemi, která má zažitou bolševickou volební šaškárnu, je něco podobného neprosaditelné. Povinná volební účast předpokládá poměrně uvědomělé demokratické (tj. i ukázněné) voličstvo. A kde je demokratické ukázněné voličstvo, je asi zároveň zbytečná.

Pátek 5. května: Ministr Mládek před časem dostal jen nejnižší stupeň bezpečnostní prověrky. Má za manželku Rusku a údajně se stýkal s ruskými podnikateli, kteří byli podezřelí, že jsou napojeni na ruské zpravodajské služby. Mládek své styky s ruskou komunitou nepopírá, a podotýká: „Jenom doufám, že kvůli těmto stykům nebudu diskriminován podobně, jako to známe z minula“. K tomu je třeba podotknout, že chybou minulého režimu vůbec nebylo, že určité lidi diskriminoval kvůli jejich stykům: problém byl za prvé v tom, jaké styky byly považovány za nežádoucí (to vyplývalo ze skutečnosti, že ČSSR byla ruskou kolonií) a za druhé v míře, v jaké se prověřování provádělo (což souviselo s hysterickým strachem Ruského komunistického impéria z potenciálních nepřátel, které si ovšem zároveň samo vyrábělo jako na běžícím pásu). Diskriminovat člověka ve vysokém postavení kvůli stykům určitého druhu je docela OK. (V Právu namítají, že např. manželka hejtmana Bendla je Ukrajinka. Jenže Ukrajina pro nás zvlášť po oranžové revoluci není problém. Problém je pro nás, jako ostatně už někdy od roku 1943, Rusko).

Policista Čermák, který na demonstraci brutálně zasáhl proti Kateřině Jacques, i jeho kolegové vypovídají zatím, jak se zdá, sebevědomě a shodně. Cítí nějakou politickou podporu? Strany jako KSČM se policie vždycky rády ujmou, aby posílily svůj vliv a popularitu mezi policisty. Může se to jednou hodit, že. I z toho hlediska je důležité, aby případ byl posuzován věcně a bez hysterie. Expředsedkyně US-DEU Marvanová např. zvláštní shodou okolností viděla celý případ z tramvaje. Nejen kvůli tomu, že paní doktorka je mnohonásobnou laureátkou našeho bobříka vyčůranosti, by měla být věrohodnost jejího svědectví důkladně prověřena, a daleko víc by – aspoň pro mne – vážila výpověd těch „několika lidí“ v tramvaji, kteří podle paní Marvanové nad policejní akcí údajně vrtěli hlavou. Jinak je opravdu zarážející, že policie, jak se zdá, nemá zásah vůbec nijak zdokumentován. Jak je to možné?

Ve včerejší diskusi pražských lídrů politických stran si dr. Rath utahoval z nápadu ministra Svobody, aby policisté chodili i po službě v uniformách. Žertem navrhl, že i doktoři budou mimo službu chodit v bílých pláštích, a označil stát, kde se to po večerech hemží policejními uniformami, za policejní. To je sice trochu nadsazené (byla by to v našich podmínkách spíš jakási operetní parodie), ale jinak, ač nerad, musím připustit, že v této věci dr. Rath bodoval.

Sociální demokracie před časem s pompou zveřejnila trestní oznámení na primátora Gandaloviče za údajnou zpronevěru. Paroubek mu ho např. omlátil o hlavu v televizní diskusi. Pak člověk, který trestní oznámení podal, ho zase vzal zpátky. Paroubek se odmítá Gandalovičovi omluvit a naopak požaduje, aby byly podniknuty kroky proti žalobníčkovi, Měly by ho snad „orgány činné v trestním řízení“ donutit, aby to oznámení koukal rychle znovu podat, jinak bude zle?

Okresní soud v Olomouci odmítl vydat hrad Bouzov Řádu německých rytířů s tím, že Řád po 1948 na našem území zanikl. Podobně na našem území v té době zanikla ČSSD. Podle této logiky nikdy neměla dostat zpátky Lidový dům. Co je to za otřesný argument? jeden z představitelů Řádu upozornil na to, že „popírá-li někdo kontinuitu řádu, popírá církev jako takovou. Řád založil papež, a tudíž ho nemůže zrušit žádná moc, ale zase jen papež. V Česku nevyvíjel činnost, protože mu byla zamezena. Fungovat ale nikdy nepřestal“. Což je do slova a do písmene pravda.

Právo dnes uvádí (v souvislosti jedním článkem z Paroubkovy komentátorské manufaktury), že premiér podal trestní oznámení na LN „jako místopředseda ČSSD a předseda vlády“. Co to znamená? Má se tím naznačit, že taková žaloba je něco víc, než když ji podá obyčejný čičmunda smrtelník? Že podléhá nějakému Sonderbehandlung? A že se všichni „souputníci ODS“ mají od této chvíle třást?

A ještě jednou premiér Paroubek. Obrátil se prý na ruského prezidenta s dopisem, v němž zkoumá, zda by Ruská federace mohla dodávat Česku levnější zemní plyn k výrobě elektrické energie. Prý to „naťukli“ při nedávné Putinově návštěvě ČR. Odborníci tvrdí, že podobná představa je totálně nereálná, já bych řekl, že by to bylo možné, pokud by ovšem ČR Rusům pěkně a výrazně šla na ruku. Z toho hlediska je neblahé vázat se na jeden jediný zdroj energie, a ještě k tomu na takový. Příliš na výběr nemáme, zbývá nám na pár let uhlí a pak jaderná energie, jejíž využití vzbuzuje u našich rakouských sousedů hysterické reakce. Rakušany můžeme uspokojit jen tak, že zároveň uspokojíme Putina. Rakouští odpůrci využití jaderné energie nás tlačí do situace, v níž jsou ohroženy naše základní bezpečnostní zájmy.

Katolická církev se ohrazuje proti románu a filmu Šifra mistra Leonarda a přirovnává ji ke karikaturám proroka Mohameda. Nepochybuji o to, že dílo je mimořádná blbina a zároveň ohavnost před Hospodinem, číst ji nebudu, ale nechápu, proč se mají křesťanské církve zaobírat takovými prkotinami. Knížkám a filmům se tím spíš udělá zadarmo reklama a katolíci se přiblíží (lehce, ovšem) úrovni muslimského světa. Ve svobodném sekulárním státě se může každý rouhat, jak ho napadne, není to sice smyslem svobody, ale jejím nepříjemným průvodním znakem. Pokud ho odbouráme, odbouráme zároveň svobodu.

Sobota 6. května: Premiér Paroubek prohlásil při pietním aktu před budovou rozhlasu, že bez odboje (tím myslil zjevně květnové povstání) by Praha skončila troskách jako Varšava. To je naprosto nesmyslné přehánění, Němci už neměli kapacity ani čas na podobnou akci, navíc Pattonovi vojáci byli sedmdesát kilometrů od Prahy a byli by nanejvýš Rusům překazili slavnostní osvobození, protože by jim v případě pokusu o ničení města nikdo nemohl vyčítat, že jdou Praze na pomoc. A němečtí vojáci už v drtivé většině nemysleli na nic jiného, než jak se vyhnout Sibiři.

Václav Klaus vetoval zákon o neziskových nemocnicích s tím, že opouští principy, na kterých se po listopadu 1989 formovala česká společnost: respekt k soukromému vlastnictví, pluralitu vlastnických vztahů či svobodnou volbu lékaře; destabilizuje zdravotnictví, zbytečně rozděluje lékaře a další zdravotníky, vyostřuje politickou atmosféru v zemi a zneklidňuje pacienty a celou českou veřejnost. Prezident má úplně pravdu, je dobře, že zákon vetoval, nic jiného mu ostatně ani nezbývalo. Bohužel to nebude nic platné, rudá mašinerie ho přehlasuje. Jedinou nadějí jsou volby. Aspoň bude těsně před nimi (o zákonu se má hlasovat někdy po dvacátém květnu) znovu předvedeno, jak by fungovala případná „menšinová vláda“ ČSSD s podporou „napříč spektrem“.

Advokát policisty Čermáka, obviněného z napadení Kateřiny Jacques, vyjádřil údiv nad tím, že se dr. Marvanová, která údajně viděla incident z tramvaje, přihlásila se svým svědectvím až několik dní poté, co byla celá událost medializována. Mně je to taky divné, ačkoli si vůbec, ale vůbec nemyslím, že paní dr. Marvanová lže, jako když tiskne.

ČSSD napadla předsedu Topolánka za výrok o hnědých skvrnách pod oranžovým nátěrem ČSSD. Prý tím urazil památku sociálních demokratů, popravených nacisty, např. předsedu předválečné ČSSD Antonína Hampla, který byl, jak Právo uvádí, zavražděn nacisty v berlínské věznici Moabit. Když islámští teroristé chytnou nějakého amerického nebo evropského civilistu a bez milosti mu uříznou hlavu, Právo píše, že byl „popraven“. Doporučují sjednotit terminologii: buď „popraven“, nebo „zavražděn“, ale ne v jednom případě jedno, v druhém druhé. Nacisté nebyli horší než islámští fanatici.

Polská vláda se rozšířila o katolické fundamentalisty z Ligy polských rodin a extremisty ze Sebeobrany. Místopředsedou vlády a ministrem zemědělství se stal předseda Sebeobrany Lepper, ministrem školství předseda LPR Giertych. Dva kozlové zahradníky. Oba jsou zarytými nepřáteli EU. Ministr zahraničí Meller okamžitě rezignoval, moc se mu nedivím.

V rozhovoru s Alexanderem Kramerem prohlásil šéf zelených Bursík ohledně zmlácení paní Jacques: „musíme (si) dát pozor, abychom někomu nezavdali důvod k obvinění, že toho chceme politicky využít. Proto se v té věci jako strana zatím držíme zpátky a čekáme na zprávu inspekce ministra vnitra a na reakci vlády. Pak se k tomu samozřejmě oficiálně vyjádříme…“ Milý pane, nedělejte si z nás legraci: jak to, že se najednou po Praze objevily billboardy, na nichž jste vy a zmlácená kandidátka? Mně by tak dalece nevadilo, že toho využíváte, kdo by v takové situaci odolal. Vadí mi, že to zároveň zatloukáte.

Ministr Kühnl vyznamenal španělské intebrigadisty. Připomínám, že ve Španělsku proti sobě v té době bojovali stoupenci slabé republikánské vlády, vydané na milost a nemilost komunistům a anarchistům, a stoupenci vojenské junty generála Franca. První dostávali masivní vojenskou podporu od Stalinova rudého impéria, druzí od Hitlera. Obě bojující strany se dopouštěly ohavných zločinů na civilním obyvatelstvu. To, že se pro republikány angažoval Hemmingway, mne nijak nedojímá, každý takový konflikt potřebuje své užitečné idioty. V této souvislosti mne napadá, že vyhlášení „Nové Unie svobody“ s lehce anarchistickým programem nějak souvisí s touhle ministrovou iniciativou. Zároveň je to další předzvěst toho, co nás čeká po volbách, pokud se uplatní Paroubkova vize. Budeme se divit, kdo všechno se ještě dopracuje k metálu.

Viceprezident Cheney si troufl prohlásit, že Rusko využívá svých energetických zásob k vydírání a potlačuje politická i náboženská práva. Ruská vládou kontrolovaná média spustila křik o tom, že jde o „fultonskou řeč“ a začátek druhé studené války. Moskvě prý potom nezbývá nic jiného, než utužovat vztahy s diktátory Střední Asie a s Běloruskem a navázat co nejužší kontakty s Čínou. Ruská drzost je omračující: Churchillova fultonská řeč nebyla spuštěním studené války nýbrž věcným konstatováním, že Stalin už studenou válku spustil. Také Cheney jen reaguje (mimo jiné) na to, že Rusko utužuje vztahy s diktátory Běloruska a Střední Asie a navazuje co nejužší kontakty s Čínou. Rusové už se pro druhou studenou válku rozhodli.

Ministr Rath hovořil v rozhovoru pro Lidové noviny mj. i o Paroubkově vyjádření k únoru z roku 1978. Řekl mj.: „Já taky nevím, co jsem napsal před dvaceti lety. Někdy je určitá tolerance na místě. Ta doba byla patologická a deformovala nás všechny.“ Nikdy ze nic nemůže „doba“, ale lidé, kteří ji utvářejí a svou činností některé své bližní deformují více, jiné méně nebo taky vůbec ne. Paroubek se svými výroky zařadil mezi ty lidi.

Ministr Rath se v témž rozhovoru vyjádřil, že si umí představit i menšinovou vládu ČSSD s podporou ODS, nebo menšinovou vládu ODS s podporou ČSSD. Obojí je jistě možné, ale jen za toho předpokladu, že ČSSD nebude mít na výběr mezi většinou s ODS a většinou s komunisty. I pak to není optimální řešení, protože, jak se ukázalo v r. 2002, opoziční smlouva poškodí toho, kdo z opozice garantuje přežití menšinové vlády.

Úterý 9. května: Premiér Paroubek se pozastavil nad tím, jak málo lidí přihlíželo pondělnímu pietnímu aktu k 61. výročí druhé světové války. Zdá se, že válka, vzdálená víc než půl století, pro lidi čím dál tím víc znamená jen minulost, a nikoli kultovní předmět. Svět se změnil. Má jiná nebezpečí a jiné starosti. Navíc veřejnost daleko víc přitahují oslavy osvobození Američany, které se „v celostátním měřítku“ bohužel fakticky nekonalo, protože Rusové mu tenkrát dokázali zabránit. Čeští oficiózní historici by měli začít vřeštět o „přepisování historie“.

Václav Havel se připojil k Paroubkově obvinění „našich politiků“, jak řekl diplomaticky, kteří „bezděky“ přispívají svými vyjádřeními ke konfrontační atmosféře ve společnosti. Učinil tak v souvislosti s brutálním zásahem policie vůči Kateřině Jacques. Havel má ovšem, jak vyplývá z uvedených příkladů (tvrzení, že Lety nebyl koncentrák, nesouhlas s registrovaným partnerstvím) má na mysli hlavně Klause. ODS velkoryse přehlédl, novináře ohleduplně nezmínil, nedělalo by to dobrý dojem. Je smutné, že ten člověk ve své nechuti vůči Klausovi (věřím, že k ní má leckdy i dobré důvody) je schopen „bezděky“, abych použil jeho slov, a samozřejmě nepřímo, podporovat Paroubkovu mesalianci s KSČM. Havel se obává „plíživého fašismu“. Co to znamená? Když si odmyslíme nepočetné skupinky holohlavých násilníků, je fašismus dnes bezobsažná nadávka. Zato komunistů je všude plno a drápají se k moci.

Lidové noviny uspořádaly po vzoru The Sunday Times „kulatý stůl“ s předsedou ODS Topolánkem (předsedové dalších stran budou následovat). Nápad je to dobrý, dojem z předsedy ODS je tristní. Topolánek nevěří zeleným („Ta strana je nejen programově, ale i personálně natolik roztříštěná, že vůbec negarantuje příštímu potenciálnímu koaličnímu partnerovi, jak z levice, tak z pravice, dlouhodobou stabilní politiku“) a na té nedůvěře něco je. Chtěl by nejraději udělat koalici jen s lidovci. Velkou koalici odmítá, protože by ČSSD mohla ODS vydírat tím, že by se v důležitých věcech spojila s komunisty. Na tom na všem jistě něco je, jenže ten člověk je moc velký fajnšmekr. Je velmi nepravděpodobné, že by ODS s lidovci získali většinu v PS. Není (naštěstí) vůbec jasné, zda dostanou většinu komunisté s ČSSD. Topolánkovy úvahy se nepohybují v rámci toho, co bude nejspíš výsledkem voleb. A co pak?

Středa 10. května: Lidovci dvakrát předvolebně bodovali: Sněmovna schválila jejich návrh na omezení poslanecké imunity a na zpřísnění trestů pro pachatele násilných trestných činů. Obě lidovecké iniciativy mají silně populistický přídech, omezení poslanecké imunity je žádoucí, ovšem až poté, co z české politiky zmizí individua, která se netají úmysly kriminalizovat své politické oponenty (co myslíte, milí čtenáři, mám na mysli pány Paroubka a Ratha, nebo ne?). V normálním demokratickém státě je samozřejmě poslanecká imunita tak, jak je u nás v současné době vymezena, neúnosná, ale ČR zatím ještě není úplně normální demokratický stát a není vůbec jasné, zda se po volbách bude pohybovat směrem k normálnímu demokratickému státu nebo směrem právě opačným. Pokud jde o zpřísnění trestů za vážné násilné činy, je ho jistě zapotřebí, jen se obávám, že když se dělá v předvolebním rauši, zanechá to na zákonné úpravě nežádoucí stopy.

Poté, co proběhly tyto populistické orgie, jednání Sněmovny se zjevně zhroutilo. Poslanci i vládní činitelé se rozprchli, takže se nepodařilo projednat antidiskriminační zákon, převedení jakési dost slušné sumy z Fondu národního majetku na domovy důchodců ani zproštění mlčenlivosti policistů v jakémsi choulostivém případě, které vyžadovala ODS. Kdyby se člověk nebál toho, co bude po volbách, přál by si skoro, aby už po volbách bylo. Po volbách by se snad mohli všichni ti lidé začít chovat střízlivěji.

Ministr spravedlnosti Němec jede neochvějně po trase nového volebního programu US-DEU a požaduje beztrestnost pro výrobce tvrdých drog, pokud je vyrábějí jen pro svou vlastní spotřebu. ČR má v případě vítězství „Nové Unie svobody“ (naštěstí víc než nepravděpodobného) šanci stát se jakousi obří narkomanskou samoobsluhou.

¨Politici vydávají knihy úvah, vyznání a vzpomínek. Jiří Paroubek shromáždil pod titulem „Můj život v politice“ články z posledních deseti let. V předmluvě údajně napsal: „Jadrnost nemusí být vůbec vulgární a primitivní. Jadrnost může vyjadřovat také přímost, nepřikrášlované pojmenování, nezahalování Pravdy, aby přicházela oblečená-neoblečená jako v pohádce Chytrá horákyně…“ Jenže to bohužel není případ pana Paroubka. Jadrnost je v jeho případě velmi přikrášlené pojmenování.

Pavel Verner srovnává v Právu zveřejnění Paroubkova směšného chvalozpěvu na Vítězný únor z roku 1978 s tím, jak Rath připomněl (promlčený) kriminální delikt náměstka pražského primátora Bürgermeistera. Druhá věc je mi lhostejná, když si dr. Ratžh myslí, že mu to přinese ve volební kampani body, ať to používá, když jsem byl malý, říkalo se tomu práskačství; první považuji za zásadní: dělat takové věci je horší než krást a mluvit se o nich musí, pořád dokola.

Poslanec ČSSD Zdeněk Jičínský napsal do Práva komentář s názvem Kraje nejsou samovládci. Jakkoli s jeho závěry nesouhlasím, musím potvrdit, že to, co píše o stanovisku ODS a Klause k regionální samosprávě v době vzniku české ústavy, je do slova a do písmene pravda (citát z článku najdete od příštího pondělí v rubrice Řekli napsali).

Moderátor Cibulka je po Šímovi a Čermákovi další obětí normalizace českých elektronických médií: podle MF Dnes musel v Českém rozhlase okamžitě skončit s moderováním pořadu Host do domu kvůli tomu, že pozvaná Yvonne Přenosilová prohlásila mj.: „Paroubek si tak trochu hraje na Mussoliniho“. Je mi líto, to, co řekla paní Přenosilová, sedí docela podle slavného výroku ministra kultury Jandáka.

Blairova éra se neodvratně chýlí ke konci, píše MF Dnes, nejvíc mu prý ublížilo angažmá Britů v irácké válce. Pokud jde o tuto věc, projevil Blair důslednost a odvahu. To dneska něco stojí. Nechoval se jako skunk (tj. jako Schröder nebo Zapatero). A zaslouží si uznání.

Čtvrtek 11. května: Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Štěch podpořil „levicové strany“, tj. ČSSD a komunisty. Ke komunistům má jakési drobné výhrady: „Jejich program je v některých částech drobet nerealistický, ale kroky, které navrhují, by v žádném případě zaměstnance, podle našeho názoru, neměly poškodit.“ Pan Štěch měl říci místo „zaměstnance“ „pracující“ a nepochybně to bude zase říkat, když mu to okolnosti dovolí. Aparátník Paroubek a aparátník Štěch. Ať byl Falbr jakýkoli, i tohle je propad. Ale celá slavná „Konfederace“ není od počátku nic jiného, než neobratně překabátěný normalizační odborový moloch. Jen jeho drzost podstatně vzrostla, za „totáče“ byl sice obrovitým, ale pátým kolem u vozu. Taky se trochu podobá někdejšímu OF: ne že by výslovně neměl členy, ale podstatný je jako u OF aparát. Nerozdává už na vánoce kolekce (možná: jako důchodce už nejsem odborově organizován, ostatně mě z odborů vyloučili v roce 1977 za podpis Charty, vlastně bych měl od Štěcha žádat rehabilitaci), ale pořádá nákupní výlety venkovanů do Prahy spojené vždycky s maximálně dvouhodinovou demonstrací. Tak moc se toho zase nezměnilo, a to, co se změnilo, se pomalu zase vrací k „normálu“.

Noviny se věnují skandálu kolem vyhazovu moderátora Cibulky z Čro (byl jen externím spolupracovníkem, s tím se rozvazuje spolupráce lehce, jinak by se ho byl pan Štěch nepochybně vehementně zastal). Ředitel úseku programu Čro nechal „bez komentáře“ dotaz (kohopak asi?), zda Yvonne Přenosilová, jejíž výroky se dotkly Paroubka a ČSSD, nebyla „pod vlivem alkoholu“. Co to znamená, pod vlivem alkoholu? Jedno deci? Dvě deci? Tři deci vína? A zároveň to vypadá takto: byla jako dělo, ale já, gentleman, to neřeknu. Fuj. Pan ředitel to vyřešil šikovně: ani ano, ani ne. Mluvčí rozhlasu Pavlík zase definoval povinnosti rozhlasového moderátora: „V případě, že tam zazní názory, které jsou vyhraněné vůči jedné straně, on je povinen jim dělat protiváhu.“ Podle této představy je role moderátora tak ryze šaškovská, že by ji měl každý slušný člověk odmítnout. Moderátor je taky člověk a má právo na názor. Názor znamená jednostrannost. Pan Pavlík z něj chce zdělat hasiče průšvihů. Rozhlasoví potentáti se zároveň nemohou shodnout na tom, zda si ČSSD na pořad stěžovala, a kdy. Samozřejmě, pokud si stěžovala, bylo to až poté, co se Cibulky zbavili, a na rozhlasové papaláše to nemělo žádný, ale vůbec žádný vliv. Jak je to u nás v takovém případě pravidlem. Pokud jde o to, co paní Přenosilová řekla a co dnes cituje Mladá fronta Dnes, bylo to ještě poměrně ohleduplné a ne od věci: „Já vždycky chodím k volbám, to musím přiznat. A moje orientace je, myslím, dost jasná. Ne nadarmo jsem byla jedenadvacet let v emigraci. Ale pravda je, že dneska se rozhodovat je poněkud obtížnější, protože český národ chce mít vůdce. A vůdce není ani v jedné straně, takový ten razantní. Pan Paroubek, jak říkám, si trošku hraje na Mussoliniho, ale to mu, myslím, spíše uškodilo, než aby mu to přidalo.“ Pro spravedlnost budiž řečeno, že Paroubek není jediným současným českým politikem, jehož vystupování vykazuje mussoliniovské rysy. Události mají k tomu jakousi fotodokumentaci, ale před volbami se nám ji nechce zveřejňovat.

Technoparty Czech Tek se zřejmě letos odehraje ve vojenském úseku Hradiště v Doupovských horách na Karlovarsku. Doufám, že armáda poskytne našim milým rozdováděným dětem nejen prostor, ale taky příslušnou techniku. Pak by to možná připadalo „svobodné“ i těm technařům, co nyní nad nabídkou váhají. A jak by neváhali! Těm lidem jde o to, dělat bordel, a nechtějí si na to nechat od státu vymezit hřiště a celou věc od policie schválit. Nechtějí, aby je policie tolerovala. Chtějí se s ní prát.

Ministr Rath předložil vládě zdravotně pojistný plán VZP. Jeho hlavní myšlenka je jednoduchá: budou škrtnuty investice do paláců VZP a převedeny na péči o nemocné lidi. Tak jako to dělali komunisté před rokem 1948.

Prezident Putin pronesl každoroční poselství k národu. Uložil mu, aby se horlivě množil, méně chlastal a byl vždy připraven odrazit potenciální vnější agresi. Nic nového pod sluncem. Konstatoval dále, že závody ve zbrojení pokračují a Rusko se jich musí účastnit. Mluvil sice (také) o terorismu, ale hlavně o vlkovi: „Vidíme, co se nyní ve světě děje - vlk ví, koho sežrat. Žere, nikoho neposlouchá a poslouchat se nechystá.“ Koho pak to pan Putin asi myslel? To, co Putin provozuje, je brežněvismus s lidskou tváří. Lidskou tvář má jejich brežněvismus proto, že na víc zatím nemají. Zato mají jasno, jakou roli má v Rusku napříště hrát stát: „Nemůžeme rozvíjet občanská práva bez potřebné organizace státu, která je zaručí… Autorita státu se nesmí zakládat na tom, že si může dělat, co chce, ale na schopnosti přijímat rozhodnutí a pevně jít za jejich splněním.“

Pátek 12. května: Mluvčí pražského státního zastupitelství Zadražilová podala trestní oznámení na televizní novináře a na neznámé pachatele na policii nebo na státním zastupitelství, protože přispěli ke zveřejnění policejních odposlechů, které jsou součástí vyšetřovacího spisu. Přitom si prý byli vědomi, že informací může být zneužito k poškození nezúčastněných osob, o nichž odposlouchávaní hovoří. Podle Práva jde konkrétně právě o dr. Zadražilovou, na její soukromé oslavě narozenin v budově vrchního státního zastupitelství v Praze se prý měli účastnit lidé, kteří se angažovali v aktivitách konkurzního soudce Berky. Nevím, má-li trestní oznámení podané mluvčí státního zastupitelství ze zákona větší váhu než to, co podává obyčejný čičmunda. Taky si zcela obecně a bez ohledu na tento případ myslím, že ani policisté, ani pracovníci státních zastupitelství nemají co dávat novinářům k dispozici odposlechy, figurující v soudních spisech. Když tak ale učiní, nemůže se pak nikdo divit, že to novináři zveřejní, protože to patří k jejich práci (zatímco k práci policistů a státních zástupců nepatří vynášet informace tohoto typu). Tohle rozlišení je zcela zásadní věc a je třeba ho vší silou držet.

Senátoři ODS projevují rozpaky, pokud jde o omezení imunity poslance a senátora pouze na dobu mandátu. Troufne si to jen část klubu, je před volbami. Považoval bych za skandální, kdyby poslanec či senátor mohl být po skončení mandátu stíhán za to, co řekl nebo navrhl ve sněmovně. Na to se musí vztahovat doživotní imunita, jinak po paroubkizaci a rathizaci našeho veřejného života poputujou vždy po skončení volebního období všichni již nezvolení poslanci a senátoři do basy.

Za účasti prezidenta proběhla včera na Olšanech pietní vzpomínka na čs. občany ruského původu, kteří u nás našli útočiště po vítězství bolševismu v Rusku a ČSR je po druhé světové válce vydala Stalinovi (resp. Stalin si je bez zbytečných cavyků „vzal“ a česká vláda se nezmohla na jediné znaménko odporu). Předválečné ČSR slouží ke cti, že poskytla lidem, kteří museli z politických důvodů z bolševického Ruska uprchnout, útočiště (i když náš národní hrdina Jan Werich tenkrát spolu s Jiřím Voskovcem pěli: „Malý běženec, tlustý běženec, mete si to přes hranice…“ atd.). Patří k podstatě krátké a bezectné existence Benešovy a Gottwaldovy Třetí republiky, že tyto lidi vydala, v mnoha případech na smrt.

Dnes v Praze vystoupí „legendární“ Alexandrovci. Šaškovat při tom budou i české hvězdy popu, např. Lucie Bílá či Hana Zagorová. „Alexandrovci“ jsou pro mne spojeni s ruskou armádou, s vítězstvím bolševizmu u nás v letech 1945 - 1948 a zprostředkovaně s ruskou invazí v roce 1968 (tenkrát u toho ovšem osobně nebyli). Ve slavném stalinistickém filmu „Zítra se bude tančit všude“ slouží k tomu, aby se reakce (mezi studenty a učiteli na VŠ, pokud se dobře pamatuji) vybarvila. Rád se taky vybarvuji. Tento soubor je mi z duše odporný. Nemám nic proti tomu, aby u nás veřejně zpívali (např. našim komunistům), ale slušní lidé by se této podivné míchanici umění a velkoruské propagandy měli spíše vyhýbat.

Sobota 13. května: Tři neděle před volbami se Strana zelených začala rozpadat. Sedmnáct členů (mj. Petr Uhl) napadlo vedení a zejména předsedu Bursíka. Odvolávají se na potřebu „vnitrostranické kritiky“. Petr Uhl je (zatím) na nevolitelném místě pražské kandidátky. Nevím, zda už působí Havlův příslovečný smrtící polibek, ale celá strana se takhle prezentuje jako zcela nedůvěryhodná. Neopodezírám pana Uhla z nějakých nečestných pohnutek, na druhé straně si nedovedu představit, že by téhle „vnitrostranické kritice“ někdo zvenčí tak trochu nepomohl. K tématu se vrátíme.

Podle květnové volební prognózy agentury Factum Invenio sice obě největší strany proti poslednímu průzkumu ztratily (ODS 1,6%, ČSSD 3,6%) ale rozestup mezi nimi se pro rozdíl ve ztrátě zvětšil na víc než 6% (ODS 29, ČSSD 22,8). KSČM má 16,7, KDU 11,3 (zanedbatelná ztráta proti předchozímu průzkumu), zelení 9,8 (+2%). Voleb by se zúčastnilo 54,8% oprávněných voličů. Přepočteno na mandáty by „levice“ měla 88 mandátů (píšu levice v uvozovkách, protože KSČM podle mého názoru není demokratická levicová strana), pravice 90 mandátů, zelení v pozici jazýčku na vahách 22. Co však hlasy zelených ve chvíli, kdy stranu zachvátila krize, vůbec znamenají, je těžké říci. Splní strana to, co Bursík sliboval, že nepůjde žádným způsobem do spolku s komunisty? Měli by podle průzkumu stoupenci spolupráce s KSČM v PS většinu nebo ne?

Předsedkyni nejvyššího soudu Brožovou srazil večera na přechodu pro chodce třiaosmdesátiletý (!) důchodce za volantem automobilu Mazda a způsobil jí vážné zranění. Okolnosti nehody jsou zcela kuriózní a paní Brožová je v tuto chvíli velmi nepohodlná osoba. Jak se má člověk bránit spekulacím? I když, upřímně řečeno, nasazení důchodce v pokročilém věku jako smrtící zbraně by bylo, když odhlédneme od tragického kontextu, přímo haškovsky zábavné.

Odborové sdružení železničářů (předseda Jaromír Dušek) chystá ještě před volbami „výstražnou stávku“ proti Klausovu vetu vůči novému Zákoníku práce. Federace strojvůdců naopak bude stávkovat proti Zákoníku. Obě stávky by měli zorganizovat tentýž den, aby byly účinnější. Smyslem akce odborů pana Duška je nepochybně zahrozit veřejnosti: opovažte se volit ODS, to budete koukat, jak bychom vám pak zavařili. Proti prezidentovu rozhodnutí brojí i předseda Konfederace senátor za ČSSD Štech a předseda odborového svazu KOVO Středula. Zázemí těchto akcí se budeme věnovat samostatně.

Ve Vídni se sešli prezidenti a premiéři vlád zemí EU, latinské Ameriky a Karibiku. Dohodli se na „užším strategickém partnerství“. Evropané přitom kritizovali vyvlastňovací akce prezidentů Moralese a Cháveze. Jak tomu má člověk rozumět? Divoké emancipační úsilí obou jmenovaných je namířeno proti USA a v druhé řadě i proti Evropě. EU tímto způsobem zároveň leze Američanům do zelí a zároveň kritizuje i podporuje jejich jihoamerické protivníky, kteří vlastně jdou i proti ní. Co znamená takové „strategické partnerství“?

Kateřina Jacques opakuje v Právu, že se jí dotklo, jak o ní kdosi psal jako o blondýně, prý se to na Západ od nás v politice už nedělá. Osoba, která chápe jako urážku, když někdo konstatuje, že má světlé vlasy, je nepochybně všeho schopná. Ve světle toho by mne jednak zajímalo, co a jak se opravdu semlelo na té prvomájové demonstraci, a za druhé: přispět ve volbách k tomu, aby se někdo takový octl v parlamentu, je politická nezodpovědnost hraničící se zločinem.

Alexandr Kramer se v Právu pozastavuje nad tím, že předsedovi KDU-ČSL Kalouskovi vadí, když premiér Paroubek hovoří o „panu papežovi“. Ve skutečnosti nejde o to, že by tím papeže nějak zneuctil, ale že tím dává najevo jakousi neomalenou nedovzdělanost. Není nic neobvyklého na tom, když se např. titul „pan král“ používá v lidové pohádce. Je ale krajně směšné, když ho používá předseda vlády země, která se odedávna chlubí ve svém regionu výjimečnou civilizovaností.

Premiér Paroubek a předseda ODS Topolánek se v Mladé frontě Dnes vyjádřili k zahraniční politice. Zejména premiér zabodoval, dal totiž jasně najevo, že je úplně všeho schopný. Upřímně řečeno ani Topolánek nepůsobí zvlášť důvěryhodně. I k tomuto tématu se vrátíme.

Mirka Spáčilová cituje v Mladé frontě Dnes v souvislosti s „Šifrou mistra Leonarda“ názory amerického historika Ehrmana, který mj. „na druhou stranu však vůbec nezastírá, že i čtyři kanonická, tedy církví uznávaná evangelia mají historicky sporné prameny. Nepocházejí totiž od očitých svědků: ačkoli nesou jména apoštolů, sepsána byla později, anonymními autory a v řečtině, nikoli v aramejštině. Proměny legend napříč stoletími přirovnává historik ke hře na tichou poštu, kdy z původní věty předávané šeptem v kruhu vyjde nakonec překvapivě odlišné sdělení. Takže namísto absolutní pravdy zůstává jen pravděpodobnost.“ I tento názor stojí za podrobnější komentář.

Lukáš Dolanský se v analýze dnešních LN (téma: co by znamenalo volební vítězství KSČM) domnívá, že by se tak Česko izolovalo od okolní Evropy podobně jako před časem Mečiarovo Slovensko. Obávám se, že je to omyl: Česko by se naopak těsně přimklo k Putinovu Rusku a patrně i k Číně. Rusko už není tím, čím bývalo, a Čína zatím ještě není tím, čím bývalo Rusko. I proto by to Západ zase až tak nepálilo a navíc by nemohl nic dělat, pokud by všechno proběhlo formálně demokraticky. ČR by se nejspíš nepodobala Slovensku za Mečiara, ale Albánii za Envera Hodži, ovšemže v modernější a mírnější podobě.

Jiří Paroubek byl podle očekávání zvolen předsedou ČSSD. Kandidoval sám, dostalo se mu drtivé podpory 92% hlasů. To je v demokratické straně poněkud neobvyklé, stejně jako 89% pro jediného kandidujícího místopředsedu Škromacha. Je to možné jen před volbami a v mobilizační atmosféře. Paroubek tvrdí, že místopředseda Škromach zastupuje „levici ČSSD“. Koho pak zastupuje on? I k této zprávě se pokusíme ještě vrátit.

Pondělí 15. května: Strana zelených citlivě dopracovává svou imige, která dostala nejnověji výraznou podobu otevřenou výzvou sedmnácti prominentních členů strany, kritizující zásadně necelé tři neděle před volbami vedení strany i předsedu Bursíka (signatáři vzápětí vydali další dopis, v němž tvrdí, že se vlastně nic neděje; signatáři jsou jednotní v tom, že se problémy vyřeší po volbách: proboha, proč s nimi tedy lezli na veřejnost teď? Inteligentní a přesvědčivé). Už jen pouhou třešničkou na dortu je pak rvačka, k níž údajně došlo po schůzi volebního týmu strany v Moravskoslezském kraji: manžel jedničky na kandidátce bránil čest své choti proti poslednímu na kandidátce a údajně mu přivodil otřes mozku. Zprávy jsou rozporné a navzájem se rozcházejí, vypadá to však, že jde o událost, představující šťastnou syntézu slavné podsedické facky s incidentem při neshodách v pražské Židovské obci. Žádná ze zmíněných událostí ovšem neproběhla v politicky tak ožehavé době. Nepřímé sdělení pro voliče: když nás zvolíte, budeme se mezi sebou hádat jako psi a občas dojde i na facky. Zelení tak doufám nechtěně, ale zato vydatně napomáhají uskutečnění hrůzné Paroubkovy vize (faktická spoluvláda ČSSD s komunisty).

Paroubek obvinil na sjezdu sociálních demokratů ODS z prosazování „vulgárního kapitalismu“. (Sám je zaníceným stoupencem vulgární politiky, bohužel není v této zemi sám). Expředseda ČMKOS Falbr zase přirovnal prezidenta Klause k Lukašenkovi, to je hysterické přehánění. Nesmyslné je rovněž Paroubkovo obvinění, že Klaus nerespektuje masarykovské pojetí státu – naopak, pokračuje v Masarykově praxi tím, jak strká všude, kam to jde, svůj všetečný nos. Rozdíl je jen v tom, že Masaryk se těšil tak velké úctě ve veřejnosti, že mu to většinou prošlo. Jinak je nový předseda ČSSD přímo posedlý touhou po zničení zelených: zjevně proto, že ke své koncepci menšinového vládnutí s podporou komunistů nemá žádnou alternativu.

Podpory v tom základním se Paroubkovi dostalo i od předsedy KSČM Filipa: KSČM realisticky netrvá na spoluúčasti ve vládě a ráda podpoří menšinový kabinet ČSSD, potvrdil to v Sedmičce na Nově. Zároveň Filip oznámil, že volby rozhodnou o tom, zda budou na území ČR americké základny. Dohodli se s už Paroubkem i na tom, že v žádném případě nebudou? Já bych je tu viděl docela rád. O méně závažných úmyslech ČSSD hovořil na sjezdu strany ministr Jandák: chce vtáhnout do kulturního dění celý národ. Po celé volební období se u nás bude zjevně odehrávat jeden obrovský happening.

Strana maďarské koalice chce, jak varovně píše Právo, otevřít otázku možného morálního a finančního odškodnění Maďarů, které po druhé světové válce postihly prezidentské (tj. Benešovy) dekrety. To jsou až na nepatrné výjimky všichni Maďaři ze Slovenska. Zvlášť jde o deportované na nucené práce do českých zemí (asi 45 tisíc lidí, teoreticky se po pár letech mohli vrátit domů, polovina neměla kam, jejich domy byly rozkradeny). SMK je jediná strana v česko – slovenském geografickém prostoru, které takový požadavek neuškodí. Skoro jí závidím. Má svých deset procent na Slovensku jistých. Za Fica to sice Maďaři na Slovensku nebudou mít lehké, ale Mečiarové a Ficové přicházejí a odcházejí, oni je přežijou.

Poslanec-komentátor Jičínský píše v Právu: „hlasatelé primitivního antikomunismu u nás stále vytýkají Václavu Havlovi a OF, že do čela nové vlády po 17. listopadu 1989 a potom i první vlády po svobodných volbách v létě 1990 instalovali bývalého komunistu Mariána Čalfu. V OF přitom nebyl v té době nikdo, kdo by měl znalosti a praktické zkušenosti potřebné pro výkon vrcholné exekutivní funkce ve státě, kdo by uměl řídit vládu. Čalfa to tehdy dokázal a bylo to v zájmu klidného přechodu moci a úspěšného začátku demokratického vládnutí.“ Jako jeden z hlasatelů primitivního antikomunismu si myslím, že potentáti z někdejšího OF se nemají co chlubit tím, že byli neschopni převzít vládní otěže a museli proto dosazovat na stěžejní místa (nikoli např. na místa poradců na omezenou dobu) exponenty minulého režimu. Díky tomu pak ten „klidný přechod moci“ a „úspěšný začátek demokratického vládnutí“ vypadaly tak, jak vypadaly.

Úterý 16. května: výsledky posledního průzkumu STEM byly vyhlášeny na několikrát: nejprve prostřednictvím agentury BSP, která pracuje pro ČSSD, pak v dnešním Právu, nakonec samotnou agenturou STEM. Všechny tři výsledky se navzájem liší, odlišují se také od toho, s čím předtím přišla agentura Factum Invenio, a bude zajímavé srovnat je s tím, co přinese zítra či pozítří CVVM, kterou osobně považuji za zcela seriozní. Podstatné je to, že komunisté a sociální demokraté se údajně dotáhli na úroveň zbylých tří stran, které mají šanci proniknout do sněmovny. Pan Hartl už jednou věštil pád lidovců, teď nás straší volebním patem. Volební pat v tomto podání ovšem znamená Paroubkovo vítězství, protože by v tom byl čert, kdyby se v chaotickém uskupení Zelených nenašlo pár dobráků, kteří dají svůj hlas neformální socialisticko-komunistické koalici.

Útvar pro odhalování korupce a hospodářské kriminality začal podle Práva prověřovat „podezření z hospodářské kriminality bývalého vedení VZP“. Jde především o smlouvy s IZIP o elektronických zdravotních knížkách. Jsem přesvědčen, že elektronické zdravotní knížky jsou velmi užitečný projekt. Za totáče to bylo zbudováno tak, že (papírová) zdravotní karta vydržela tak dlouho, dokud člověk chodil k jednomu obvoďákovi. Když se přestěhoval a výslovně se o ni nepostaral, anihilovala se. Elektronický systém nabízí jakýsi elementární pořádek, nezávislý na libovůli lékařů. Ať se na mne doktoři nezlobí, ale komunistický systém znamenal, že člověk neměl na vybranou. Zažil jsem za totáče, zejména na jeho sklonku, pár velmi slušných lékařů (zejména svého posledního obvoďáka bych strašně rád jmenoval, jen se bojím, abych mu tím neublížil), ale (předtím) řadu takových, kteří si v ničem nezadali s vyšetřovateli StB, jimž byl člověk vydán na milost a nemilost. Doktoři vás ovšem nemohli zavřít – ale mohli vás svou cynickou a bezohlednou indolencí zabít. Nebyli by to ovšem udělali s úmyslem vraždit, ale jen z bezbřehé vychcanosti. Dr. Rath je ztělesněním těch druhých, a proto se mu nedivím, že chce ty staré časy obnovit. Elektronické zdravotní knížky znamenají jakýsi prvek svobody v systému, který se dr. Rathovi tolik líbí. (Jde mi o princip, ne o detaily smluv ohledně IZIP).

Fackovací incident na zasedání Strany v zelených v Ostravě je mi krajně podezřelý. Z toho, co prošlo novinami, je zjevné: poslední z kandidátky zcela zjevně provokoval manžela krajské jedničky urážlivými poznámkami o jeho choti. Dotyčný se nezdržel a dal mu přes rypák. Jednání je to politicky chybné, ale lidsky pochopitelné. Pak se přihlásila osmička z kandidátky (rovněž zaručeně nevolitelné místo) a posledního podpořila v tom smyslu, že opravdu do zubů dostal. Každý normální člověk si z toho odvodí, že šlo o cílenou provokaci. A komupak taková provokace prospívá? Marťanům?

Pavel Verner píše v Právu: “Stejnou bohorovnost ovšem projevujeme my voliči, když nás zatím nechává v klidu výzva advokáta ODS českým redakcím, aby je ani nenapadlo zveřejnit odposlechy v kauze Kořistka. Pokud by se k nim tedy nějak dostaly. Nezpochybňuji informaci, že ty odposlechy patřily do definitivně odloženého trestního řízení, a zda budou hrát roli v řízení občansko-právním, není ještě jisté. Dovoluji si jen prostou, selskou úvahu - pokud ty odposlechnuté telefonáty dokazují nevinu pánů Dalíka a Večerka, a tím pádem očišťují celou ODS, pak by jejich zveřejnění bylo přece pro občanské demokraty před volbami terno!“ Podotýkám jen, že stejnou bohorovnost projevují ti, kteří přehlížejí, že policejní mluvčí dostali povel nevyjadřovat se ke kauzám potenciálně nepříjemným ČSSD. Tedy např. pan Verner. Sebekriticky přiznávám, že jsem blb, měl jsem o něm totiž lepší mínění.¨

Václav Klaus by teď měl mít velkou, velikánskou starost o volby, které podstatným způsobem a na dlouhou dobu ovlivní osud ČR. Místo toho píše další a další filipiky proti EU, jež prý usiluje připravit ČR o panenství (tj. o „suverenitu“). K jeho poslednímu výplodu v tomto smyslu (přednáška na shromáždění „Učené společnosti ČR“ v Karolinu) se ještě vrátíme.

Strana zelených údajně žádá, aby místo Francie a Velké Británie měla v RB OSN jedno stálé křeslo Evropská unie. Evropská unie ovšem v současné době není a v budoucnu ještě dlouho nebude schopna se shodnout na společné zahraniční politice (v tak zásadní věci stojí na jedné straně skoro osamělý Tony Blair, na druhé smraďoši typu kancléře Schrödera nebo ministerského předsedy Zapatera). Co by asi dělal ten nešťastník, kterého by pověřili tam za EU zasednout? V nejlepším případě by se neustále zdržoval hlasování.

Novodobý Jan Cimbura jménem Jan Rajter vybojoval na českém státu miliony za pozemky, které zdědil po předcích a na nichž chce nyní stavět jakási mexická firma. Lidové noviny k tomu přetiskly krásnou fotografii, která úspěšně konkuruje těm nejkýčovitějším plakátům z padesátých let minulého století. Nerad bych panu Rajterovi křivdil. Pokud se ve skutečnosti jmenuje Hans Reiter a pozemky dostal v restituci proto, že byl po roce 1945 shledán podle Benešových dekretů „bezúhonným“, Pán Bůh mu to přej. Pokud to jeho předkové rodu slovanského dostali v rámci rozchvacování německého majetku po pětačtyřicátém roce, je ta fotka v LN kongeniální plakátům z padesátých let po všech stránkách.

Středa 17. května: „Lidé chtějí premiérem víc Paroubka než Topolánka“, hlásá titulek v Právu. Průzkum na toto téma provedla agentura PSB, která se podílí na volební kampani ČSSD. Průzkum je proto třeba zanedbat jako zavádějící.

Předseda zelených Bursík vyzývá zoufalými E-maily členstvo, aby kritiku vedení odložili na dobu po volbách. Bude zajímavé sledovat, kdo a do jaké míry ho vůbec poslechne.

Jiří Paroubek uvedl včera na tiskové konferenci, že HDP vzrostl za posledního čtvrt roku o 8,2 procent - rozumí se meziročně. Průmyslová výroba vzrostla ze březen (rovněž meziročně) o 18%, ohlásil zase s pýchou ministr Urban. Čísla je třeba brát v kontextu předvolební kampaně. Viz ekonom HVB Sobíšek o růstu HDP: „Na tento údaj je nutno se dívat v kontextu voleb, do jejichž konání nebude skutečná hodnota růstu známa.“

ČSSD se pokrytecky tváří, jako by ji předčasné zveřejnění preferencí STEM poškodilo. Ve skutečnosti byly zveřejněny tři varianty, podle té první, nejpříznivější (a neautorizované, později opravené) je rozdíl mezi ODS a ČSSD 1% (ve skutečnosti 1,5%). Podle zpráv v tisku navíc není vyloučeno, že v úniku má prsty všudypřítomná agentura PSB (viz výše).

Poradce prezidenta Klause Petřík se v Právu zabývá letošním jihlavským setkáním. Pozastavuje se nad tím, „že si někdo … vůbec dovolí tvrdit nikoli v různých uzavřených společnostech, ale na oficiálním mezinárodním setkání podporovaném mimo jiné i německým Spolkovým ministerstvem vnitra“, že vyhnání sudetských Němců je genocidium. Píše, že „kdysi nemyslitelné kladení rovnítka mezi tím, co se stalo vysídlovaným Němcům po roce 1945 a nacistickou genocidou je nyní běžnou součástí našeho diskusního mainstreamu“. V tom má pravdu, ale jen částečně, za totáče se to ovšem nesmělo, jinak se v současné době o tématu už zase skoro nesmí psát jinak, než jak píše on, v médiích se něco jiného považuje za stejně nemístné jako dětská pornografie. Petřík doporučuje, podobně jako Kuras, nevhodné názory řešit trestními oznámeními, „česká strana“ (kdo to je?) by měla vytvořit konkurenční fórum k tomu jihlavskému a jinak organizovat účast z Německa. Ve skutečnosti jihlavská setkání jsou už skoro deset let účelové akce, na nichž „česká strana“ více či méně úspěšně tahá vzpouzející se zástupce sudetských Němců za nos. Proto tam taky nejezdím, nechci se na něčem podobném podílet. Nejde o setkání česko-německá, ale česko-sudetoněmecká. A o problému vyhnání sudetských Němců se musí hovořit docela svobodně. Včetně toho, zda to byla genocida nebo ne. Klaus a jeho lidé za to hodlají zavírat. Nu co, nohu za krk si kvůli tomu nedám.

Nizozemská poslankyně Ayaan Hirsí Alí, o níž jsme tu už psali, při azylovém řízení „lhala“, jásají české noviny odleva doprava. Nepřiznala, že do Holandska přijela přes Německo (podle pravidel EU měla zažádat o azyl už tam), neuvedla své pravé jméno a neinformovala pravdivě o okolnostech svého sňatku. Poslankyně se hájí (zjevně marně) že všechno uvedla na pravou míru, když před čtyřmi lety kandidovala do parlamentu. Vládní strana VVD (kterou Hirsí Alí zastupovala) i holandský stát se zjevně chystají odejmout jí občanství. Tím se zbaví nepříjemného problému (museli poslankyni chránit před těmi, co ji za její liberální názory hodlali podříznout) a budou se moci plně věnovat multikulturnímu soužití s islámskými teroristy. Mnichovan všude bratry má.

Karel Steigerwald píše v MfD: „Agentury (pro průzkum veřejného mínění, bd) hrají o život – pokud se výsledky voleb budou výrazně rozcházet s jejich dnešními poznatky, čeká je rychlá smrt.“ To je příliš optimistické, zatím se až na výjimky rozcházely vždycky a nikdo na to neumřel.

Henry Kissinger píše v článku, který dnes přetiskly Lidové noviny, že „svět dnes stojí před děsivou možností, že se jaderné zbraně stanou běžnou součástí výzbroje států a že skončí v rukou teroristů“. Na rozdíl od něj si nedovedu si představit, jak by se tomu dalo zabránit. Dá se to jen oddálit, a to ještě s velkými obtížemi. Jde spíš o to se na to připravit.

Podle místopředsedy Škromacha mnoho výrazných osobností společenského života sice s ČSSD sympatizují, ale bojí se ji veřejně podpořit. Správnější by asi bylo říci místo „bojí“ „stydí“.

Lidové noviny přinesly přehled o tom, kolik lidí na kandidátských listinách ODS, ČSSD, KSČM a KDU-ČSL se může pochlubit někdejším členstvím v KSČ. Velký problém je v tom, že se u lidovců klade na roveň členství v KSČ předlistopadové členství v ČSL, to je v případě, že nešlo o vysokého funkcionáře, krajně nespravedlivé. Také nevím, zda má smysl vyčítat členství v KSČ nešťastníkovi, který tam vstoupil zjevně v euforii z Pražského jara v roce 1968 a hned následující rok vyletěl. A už vůbec nechápu, proč je třeba se zabývat členstvím v KSČ v případě kandidátů KSČM, tam by se přece mělo předpokládat. Místopředseda ODS Tlustý prohlásil. „Prostě mi vadí, že jsem tam (tj. do KSČ, bd) vstoupil.“ To snad ani nemusí říkat, že mu to vadí, to vidí každý. Jde o to, zda se za to stydí.

Teď už definitivně bylo zjištěno, že gorilí mládě Moya z pražské zoologické zahrady je samička. Jakmile povyroste, čeká ji odsun do ciziny, protože hrozí nebezpečí, že by se s ní mohl spářit její vlastní otec. Něco podobného by ve Španělsku podle představ tamních socialistů o povinnosti státu hájit opičí práva (nevím, zda už to v parlamentu prosadili) nebylo možné (tj. odsun, ne to spáření). Tam by se napřed muselo zjistit, zda si opička opravdu přeje odcestovat; pokud se to nepovede (komunikace s gorilím teenagerem není asi jednoduchá), musela by dostat ochranu několika policejních těžkooděnců, kteří budou muset bránit otci Richardovi (upozorňuji, že jde rovněž o gorilu) v jeho vilných choutkách. Dá se předpokládat, že s ním budou mít víc práce než s Kateřinou Jacques. (Abych se vyhnul nepříjemnostem, upozorňuji, že Richard je, stejně jako paní Jacques, statná brunetka).

Čtvrtek 18. května: Předseda ČMKOS Štěch doporučuje členům odborových svazů volit „levicové strany“ (jak se zdá, sociální demokraty by trošičku preferoval před komunisty) a je stoupencem menšinové vlády ČSSD s komunistickou podporou. Jeden z hlavních důvodů pro dosavadní relativně vysoké preference ODS vidí v „masivní kampani sdělovacích prostředků“ (s výjimkou Práva). Sdělovací prostředky je zjevně třeba dostat znovu pod kontrolu. V tom si notují s Paroubkem. Současné propojení ČMKOS s ČSSD je první krok na vestě k budoucímu demokratickému centralismu. Bude jistě jiný než ten normalizační, ale stejně protivný.

Policie prověřuje anonymní udání na předsedu ODS Topolánka, které podal anonymně „poctivý občan“. „Poctivý občan“ je něco podobného jako „neznámý vojín“. S tím rozdílem, že neznámí vojíni, jsouce už po smrti, nikoho nepráskají. Policie prošetřuje i anonymní udání, budiž. Musí rozhodnout, zda existuje podezření ze spáchání trestného činu. Učiní tak „do několika dnů“. To je zapotřebí, pak už bude po volbách. V řádu věcí by bylo, kdyby, pokud se zjistí, že podezření neexistuje, se středem zájmu policie stalo zjištění identity poctivého občana. A kdyby se pak stal prvním českým poctivým občanem, odsouzeným např. za pomluvu.

Prof. Jičínský se ohradil proti tomu, co o něm píše Václav Havel ve své nové knize. Rozhodně popírá, že by při jednání o zrušení vedoucí úlohy KSČ navrhoval kompromisní formulaci (vedoucí úloha dělnické třídy či pracujícího lidu). Nevím, nebyl jsem při tom, ale dovedu si to představit. Prof. Jičínský však také oponoval Havlovu návrhu na prosazení většinového volebního systému: „Parlamentní demokracie nemůže být založena jen na aktivitě důvěryhodných lidí, jak se domníval Havel, ale potřebuje pro svou existenci pevnou institucionální strukturu. Byl jsem přesvědčen, že se u nás musí vytvořit systém politických stran s jasnou a rozlišitelnou programovou orientací. Kandidáti do parlamentu musí být voleni jako jejich představitelé, nikoli jako nezávislé individuality.“ A v této věci měl nepochybně pravdu.

Pátek 19. května: Čeští a moravští biskupové hodlají prý pastýřským listem nepřímo podpořit KDU-ČSL, píše Právo s jakýmsi skrytým vykřičníkem. Jak se nad tím může někdo pozastavovat v situaci, kdy řada českých odborových organizací v čele s postkomunistickou ČMOS docela otevřeně podporuje ČSSD a předseda ČMKOS za ni byl dokonce zvolen senátorem? Kardinál Vlk, pokud se nemýlím, zatím v Senátě nedřepí.

Stejně pohoršlivý podtext má zpráva, že Senát USA schválil zrušení víz pro polské občany (zrušení má platit na dvouleté zkušební období a musí ho ještě schválit Sněmovna reprezentantů). Senát dodatkem o zrušení víz stanoví kritéria, z nichž nejvýznamnějším je účast aspoň 300 vojáků v Afghánistánu a Íránu (v tom případě lze pominout, že v posledních dvou letech překročil počet odmítnutých žadatelů o víza 3%). Polsko má dnes jen v Iráku 1000 vojáků, Česká republika v Iráku 96 (pokud se dobře pamatuji, jsou to instruktoři a cvičí tam místní policajty) a v Afghánistánu 100 (ti snad opravdu bojují). K irácké válce jsme se připojili obojakým a nedůstojným způsobem, slabá Špidlova vláda byla přitom pod tlakem matadorů typu Kavana a Laštůvky, rozložená ČSSD se k účasti stavěla vlažně až odmítavě. Byli jsme „na straně“ koalice ale nezúčastnili jsme se v ní. Tak se teď nedivte, holoubkové, že Spojené státy zvýhodňují své skutečné spojence před vyčůranými komedianty.

Paroubek a sociální demokracie předvolebně jásají nad podpisem smlouvy s Hyundai; přitom není jasné, odkdy vlastně bude platit: velký šéf je t.č. za mřížemi a rozhodnutí o tom, kdy se začne stavět, bude učiněno, až bude zase k dispozici. Jestli tomu dobře rozumím, jde tedy o to, jak velkou paletu dostane.

Podle STEM vede žebříček popularity politiků i nadále ministr Jandák. Jakkoli jsem vždycky považoval žebříček za bezvýznamný, těsně opřed volbami přece jen jakousi váhu má. A kromě toho svědčí o stavu politické kultury v zemi. A v tomto smyslu sedí pan ministr kultury na čele pořadníku tak říkajíc jako prdel na hrnci.

V rozhovoru pro Die Presse prohlásil Paroubek na celkem logickou otázku po smířlivém gestu vůči ostatním vyhnaným poté, co se omluvil sudetoněmeckým antifašistům, že „neexistuje nejmenší důvod tuto otázku znovu otevírat“. Je pravda, že citlivá otázka byla položena v poměrně nevhodném čase (čtrnáct dní před volbami). Přesto je z odpovědi zcela zjevné, že celé slavné „vstřícné gesto“ nebylo ničím jiným než pokračováním oblíbeného sportu českých politiků – tahání německých a rakouských kolegů za nosy. Němci už jsou vytrénovaní a zdá se, že jim to dnes působí jakousi masochistickou rozkoš. Rakušané dosud slabě reptají. Zvyknou si i oni?

Komunisté navrhují pro příště zkrátit volební kampaň na dva až tři týdny, aby bylo, jak říkali kdfysi po ruské invazi, „víc klidu k tvořivé práci“. Nejlepší by bylo zkrátit ji na jeden den. Předseda poslaneckého klubu KSČM Kováčik se děsí toho, že by volby vyhrála ODS: „Bude tady vláda jedné strany jako vyšitá a my jsme se jí přece před šestnácti lety s velkým halasem zbavili.“ Především ODS nebude v žádném případě moci vládnout sama, ale jen v koalici, a bude na svých koaličních partnerech existenčně závislá. Nevím, zda si pan Kováčik všiml toho, že to tu před listopadem 1989 jaksi nebylo. A za druhé: „my“ jsme se zbavili, říká pan Kováčik. Pravý opak je pravdou. My jsme se chtěli zbavit strany pana Kováčika, ale bohužel jsme to od samého počátku pořádně zvorali.

RRTV pokutovala Českou televizi za „nevyváženou a neobjektivní reportáž“, vysílanou 31. ledna na téma ombudsmanovy zprávy. Je velmi pěkné, že si RRTV zvyká pracovat jako cenzura. Kráčí ve stopách slavného ČÚTI a po volbách se máme na co těšit.

V Právu uveřejnili rozhovor v předvečer Sudetoněmeckých dnů. V roli leninského užitečného pomocníka (Vladimír Ilijič použil jiného substantiva, je žalovatelné, a proto ho neuvádíme) profesor univerzity z Frankfurtu nad Odrou Philipp Ther. Uvádí mj., že slovo vyhnání není v Německu automaticky spojeno s obžalobou Čechů, a proto je možné ho užívat i v českém prostředí. Já říkám a budu říkat vyhnání a nebudu se ptát nějakého Philipa Thera na dovolení. Že ten termín je spojen s obžalobou Čechů, je pochopitelné, protože to bylo z české strany strašné svinstvo. Je jen potřeba jednak formulovat povahu zodpovědnosti – dnešní české generace za to odpovídají jen v tom smyslu jako dnešní generace Němců za Hitlera: když se to stalo, byli jsme i my starší malé děti (o plné politické a mravní zodpovědnosti politické reprezentace třetí republiky v čele s Benešem nemůže být nejmenších pochyb). A taky je dobré nepřehánět: přehánět znamená například mluvit o genocidě. Přehánět znamená zbytečně vyhrocovat situaci, i když chápu, že za patnáct let od převratu mohou být vyhnaní převládajícím českým postojem právem znechuceni. Rozum zůstává stát nad závěrem rozhovoru: „Všichni významní němečtí historici, kteří v posledních deseti letech bádali o česko-německých nebo polsko-německých vztazích, proti Centru otevřeně vystoupili. Svou koncepcí totiž projekt stávající konflikty jen prohloubí. Rozhodně nepřispěje ke smíření.“ Jak si pan profesor představuje „smíření“ a „urovnání konfliktů“? Že každá strana ustoupí trochu ze svého stanoviska a shodnou se na půl cesty na nějaké mírné lži, která obě uklidní? Tak to přece nefunguje, ta lež vzbudí na německé straně nepřiznané roztrpčení, které bude bobtnat, a české oficiózní nacionalisty neuspokojí, protože ti nechtějí lež mírnou, ale pořádnou, jako řemen, totiž tu jejich. Si tacuisses….

Ministr Rath s duchaplným taktem, který je pro něho charakteristický, nazval před časem karlovarského hejtmana Pavla bývalým pinglem z Puppu. Hejtman tam za totáče pracoval nejprve jako náměstek, poté jako ředitel. Chlubit se tím může úplně stejně jako pan Paroubek svým náměstkováním v RAJ. A proto být dr. Rathem, moc bych s tím nehauzíroval.

Sobota 20. května: podle posledního předvolebního průzkumu preferencí agentury CVVM se rozdíl mezi ODS a ČSSD nezměnil, činí dostatečné 4%. CVVM zvolila tentokrát odlišnou metodiku a srovnání s jejím předchozím průzkumem není prý zcela směrodatné: nicméně nepotvrdila to, s čím přišel STEM, totiž že by se ČSSD na ODS dotahovala. Nepotvrdila také pokles preferencí Strany zelených (oba průzkumy, ten od STEM ani ten od CVVM, ovšem dosud nezachytily dopad aféry s dopisem stranických nespokojenců a následné fackovací aféry zelených). Lidovci mají údajně hubených 5,5%, to je signál dosti znepokojivý. Podle průzkumu by ODS se zelenými a lidovci byla schopna vytvořit vládu podporovanou 105 poslanci. To je, vzhledem k očekávaným odstředivým tendencím ve Straně zelených, dost málo (problémy s odpadlíky měla i ČSSD po volbách v roce 1996, a ČSSD je přece jen stranou tradičnějšího typu než tito zelení). Do voleb zbývá čtrnáct dní a změnit se ještě může leccos – vlastně, když se to tak vezme, skoro všechno.

Idylické výsledky zato podává agentura PSB, jejíž zkoumání zveřejňuje ovšem z velkých deníků pouze Právo. Agentura PSB zkratka mi nápadně připomíná BSP, Brigádu socialistické práce, jde zjevně o brigádu sociálnědemokratické práce) má na starosti volební kampaň ČSSD a zřejmě v jejím rámci provádí průzkumy, z nichž jako jednička vychází pravidelně Paroubek. Vyhrál zatím úplně všechno, v tuto chvíli si ho prý žádá za premiéra většina národa. Je to legrační a podrazácké zároveň: smyslem „výsledků“ je ovlivnit veřejnost.

Zdá se, že Jiří Paroubek nepřeje Polákům, našim slovanským bratřím, jejich pěkný (i když dosud zcela neuzavřený) úspěch se zrušením víz do USA. Cituji z Práva: „To, co se povedlo prosadit americké senátorce polského původu, je tak ve třetině schvalovacího procesu. Podle informací americké ambasády není prosazení zdaleka jisté… Pokud se to Polákům povede, chtěli bychom něco podobného, to je zřejmé, Američanů polského původu jsou tři čtyři miliony a mají své reprezentanty přímo v Kongresu, což Češi bohužel nemají.“ Měli bychom tedy pro začátek houfněji emigrovat do USA. Doufám, že budoucí Paroubkova vláda (pokud na ni nedej Bůh dojde), k tomu vytvoří příznivé předpoklady (do zemí EU nebude možné utéci, vydali by nás). Pro mne to bohužel nepřipadá v úvahu, jsem už na to příliš starý a kromě toho neumím pořádně ten jazyk.

Nadějné tóny pro budoucnost znějí i z prohlášení ministra Ratha: „Z ministerstva už jsem vyhodil šedesát lidí!“ To je nový prvek, komunisti po Únoru vyhazovali taky intenzivně, ale počty se tuším až tak nechlubili, aby to nevypadalo, že zrádné reakce je nějako moc. Národu se to nepochybně zalíbí, když se vyhazují papaláši, vypadá to, že se něco děje a dává se do pořádku. Na pány z ministerstev musí být přísnost. Později se pozná, že vyhazování nemělo očekávaný blahodárný výsledek, ba naopak, že bylo, jak se u nás říká, „kontraproduktivní“. Jenže než to natvrdlá veřejnost plně zaregistruje, uplyne tak zhruba deset let, a pak už bude pozdě. Všichni pak budou snít o vyhození dr. Ratha, což ale bude možné dělat jen doma pod peřinou.

Nejstrašnější je ovšem mrchožroutství, s nímž se na současné neblahé situaci přiživuje exprezident Havel. Domnívá se, že mu konečně dává historie za pravdu v jeho věčném sporu s Václavem Klausem a snaží se ze svého politického hrobu kostnatým hnátem manipulovat současné dění. Klause nenávidí natolik, že dává přednost Paroubkovi s komunisty v zádech. Čeští komunisté jsou pro něj nevinnou replikou francouzských a italských komunistů z doby před čtyřiceti lety, velmi je podceňuje. Koalici ODS – KDU – Zelení by zjevně viděl velmi nerad. Problém je, že taková, kterou by viděl rád (ČSSD – KDU – zelení), asi nebude možná. Václav Havel je příliš ovládán svými mindráky a svou zastydlou nenávistí. Chápu, že spoustu věcí má Klausovi a ODS za zlé úplně právem. Chápu jeho averzi k současné podobě strany. Na tom, co říká o jejím otřesném vedení a sympatičtějších nižších patrech, je mnoho pravdy. Ale právě proto je ODS strana postkomunistická, a tedy reformovatelná. KSČM je nebezpečné, nereformovatelné, průbojné a schopné politické uskupení.

Soukromí lékaři, kteří protestují proti Rathovým „reformám“ dostali prý jakousi „nepřímou podporu“ od ČLK. Podle jejího předsednictva ČLK chápe důvody protestů, pocit ohrožení soukromých lékařů považuje za oprávněný, s pokutami za překročení limitů na zdravotní péči nesouhlasí. Za nynější situaci prý odpovídají politici, kteří od roku 1993 odmítají přiznat, že na tak nákladnou zdravotní péči, jaká se poskytuje, nejsou v systému peníze. To je nepochybně pravda. Chce tedy Komora, aby ta péče byla napříště o něco méně nákladná (a tedy méně kvalitní, co si budeme povídat), jako tomu bylo za totáče, nebo abychom si na některé věci připláceli? Nemohu si pomoci, ale stanovisko ČLK považuji jen za vychytralý tah Rathova klanu před očekávanými demonstracemi.

Miroslav Kalousek je neštěstím KDU-ČSL a její nízké preference jsou do značné míry jeho dílem. V rozhovoru pro MfD mluví neustále o „hodnotovém systému, který představuje křesťanský tetický kodex“, o „transatlantickém křesťanském hodnotovém systému“. Je mi líto, ale je to jen trochu rafinovanější pbdoba toho, když se Paroubek vychloubá, že je v kontaktu s nějakou „vyšší bytostí“. K tématu se, pokud to dovolí čas, vrátím. V něčem ovšem předsedu KDU-ČSL chápu a je mi ho upřímně líto. Ohledně zelených např. říká: „v řadě věcí vůbec netušíme, jaké postoje… zaujmou“. To netuší vůbec nikdo. Obávám se, že ani zelení.

Na článek Kavárny (MfD) o genocidě Arménů reagoval odborník na slovo vzatý, totiž zdejší turecký velvyslanec. Píše mj.: „Arménská otázka je otevřeně a svobodně, bez jakýchkoli překážek diskutována tureckou veřejností. Vyzýváme historiky, učence a badatele, aby diskutovali o historických otázkách při každé příležitosti. Nadále se pevně stavíme proti politicky motivovanému překrucování dějin.“ Stačí nahradit slovo „arménská“ slovem „sudetoněmecká“ a máme stanovisko české vlády a přidružených organizací vždy loajálních dějepisců: svobodná diskuse je vítaná a probíhá, jakmile se ovšem ukáže, že jde o politicky motivované překrucování dějin, končí legrace a dotyčný bude po zásluze napíchnut na kůl.

Soudě podle velkého rozhovoru v Lidových novinách Václav Klaus opustil myšlenku, že by menšinovou vládu ČSSD s komunistickou podporou nepožehnal, a trvá pouze na tom, aby spolupráce byla zakotvena smluvně. Filipovi se to velmi líbí, Paroubkovi vůbec ne, protože by mu to ztížilo možnost vydírat komunisty hrozbou spolupráce s ODS. Nicméně je zjevné, že Klaus komunistickou spoluvládu velmi podceňuje, myslí si, že se ČSSD písemně fixovanou spoluprací s komunisty před většinou společnosti nenapravitelně zkompromituje a společnost ji pak svrhne. Je tomu opravdu tak? Nebo je to společnosti fuk a jednou uzavřenou spolupráci už svrhnout prostě nepůjde? Prezident dále bouří proti Straně zelených, nepolitické politice falešně převléknuté do zeleného hávu. To je moc hezké, tato strana je viditelným popřením hegelovské (a marxistické) zásady „co je rozumné, je skutečné“ (a tudíž co není rozumné, skutečné není). Je tu nerozumná skutečnost, s níž je třeba se politicky vyrovnat. Politika je plná nerozumných skutečností, což různé doktrináře velmi zlobí. Jenže zlobit se je v politice většinou „kontraproduktivní“.

Miroslav Macek splnil svůj slib a dal ministru Rathovi do zubů. Stalo se tak kvůli ministrovu výroku, že si Macek svou současnou choť vzal pro peníze. Musím se přiznat, že důvody pana Macka plně chápu, pan Rath mu nedal žádnou šanci, kromě toho jako arbitr v oblasti morálky manželského soužití je ministr zdravotnictví krajně nedůvěryhodný. Jen se mi zdá, že snad měl pan doktor Macek možnost zvolit si k exekuci politicky vhodnější fórum.

Pondělí 22. května: K debatě mezi Topolánkem a Paroubkerm na Primě se vrátíme v samostatném komentáři. Zde jen malá poznámka. Topolánek po skončení přenosu odmítl podat Paroubkovi ruku a Paroubek to komentoval slovy: „Myslím si, že takovéto nepřátelství ve společnosti, to je ohromná chyba. Jestli já budu ministerským předsedou,a po dnešním dnu o tom už nepochybuji, tak udělám vše, aby se v zemi vytvářela liberální atmosféra, žádné nenávistné útoky tohoto typu.“ A doplňme jen: a kdo nebude vytvářet liberální atmosféru, toho dám zavřít.

A samozřejmě ještě k facce, přesněji řečeno pohlavku, který uštědřil Miroslav Macek ministru Rathovi. Dr. Rath nechce žalovat Macka, nýbrž předsedu Stomatologické komory Pekárka. Je zjevné, že taková žaloba nemá nejmenší šanci na úspěch, pokud v čele senátu posuzujícho delikt nebude sedět Jiří Paroubek nebo dr. Kubek. Taky si myslím, že se mýlí ministr Jandák, když s Rathovou pomluvou srovnáná fakt, že jej denuncovali v novinách, jak je sprostý a vyhrožuje voličům, že jim chce dát do držky, když ho nebudou volit. Vyjádření pana ministra kultury každý rozumný člověk bude brát jako žert (i když se obávám, že každý slušný člověk jako žert poměrně nevkusný). Je to něco jiného, než když obviníte svého oponenta, že si vzal svou manželku kvůli prachům. A denuncovali jej novináři, ne člen vlády. Mrzí mne, že zrovna ministr kultury tenhle rozdíl necítí. Jinak musím uznat, že můj bývalý kolega z FS ČSFR Miroslav Macek má cosi společného s Jirotkovým Saturninem: to, co si my obyčejní čičmundové ve své slabosti a při svých zábranách nanejvýš vskrytu představujeme, bez rozpaků uvádí v čin.

Zastíněna mohutným pohlavkem, který obdržel dr. Rath, zůstane zjevně demonstrativní stávka Duškových železničních odborů na podporu Zákoníku práce. Vlaky v Praze naberou zpoždění, aby byl učiněn nátlak na poslance ČSSD a KSČM ve věci podpory zákonné normy, kterou, jak známo, vetoval prezident Klaus. Myslím, že komunisté ani sociální demokraté žádný nátlak nepotřebují a pan Dušek to dobře ví. Je to varování nám, obyčejným „pracujícím“: dejte si pozor, bando, jestli nebudete dost horlivě podporovat naše požadavky, dáme vám zase pořádně zahulit.

Občané Černé hory se zjevně v referendu rozhodli pro samostatnost na Srbsku. Je to jejich svaté právo, mají, co vím, v té věci jakousi tradici (navíc se mi ovšem při zmínkách o jejich zemi vždycky vybaví opereta Franze Lehára Veselá vdova, nevím proč, asi to není spravedlivé). Chudáci Srbové dopadli se svou „integrací“ tzv. Jihoslovanů ještě hůře než Češi se svými Čechoslováky: odsun Albánců se nezdařil, původní miniříše je v troskách a z ostudy mají kabát. Přesto si myslím, že po tomto rozpadu na prvočástice by bylo rozumné uvažovat o smířeni, spolupráci a případné integraci tam, kde to jde.

Skoro všechny dnešní komentáře Práva jsou věnovány Mackově facce a údajnému blahodárnému vlivu této akce na preference ČSSD. Doporučoval bych vyčkat, neplýtvat optimismem a zachovat chladnou hlavu. Nejvykutálenější text dodal ředitel „Masarykovy dělnické akademie“ Lukáš Jelínek. Mluví o „ostré kritice Macka a jeho okolí“. Macek byl obviněn, že si svou ženu vzal za peníze, to je kritika? A vlastní manželka je „okolí“? Pan předseda dále píše: „A skutečnost, že česká konzervativní pravice se těžko vyrovnává se silnou pozicí úspěšné sociálnědemokratické vlády a není s to vést věcnou programovou debatu, ještě nemůže být omluvou pro rozehrávání pěstních soubojů.“ Jak lze vést věcnou programovou debatu o tom, že jsem si vzal svou ženu jen pro prachy?

Dr. Rath zase prohlásil v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes: „Kdybych měl každou urážku na mou adresu řešit fyzicky, tak vybiju půl republiky.“ Je hezké, že dr. Rath připouští, že pana Macka urazil, to je vykročení správným směrem. Zároveň ovšem bohužel platí, že kdyby půl republiky hodlalo řešit fyzicky urážky, kterými je zahrnul dr. Rath, bude na tom pan ministr velmi, velmi špatně.

Čeští veteráni, legionáři a bojovníci za svobodu žádají, aby byly změněny operetní uniformy Hradní stráže za nějaké důstojnější. To je velmi nedůsledné. Sama instituce „Hradní stráže“ je nedůstojná šaškárna, jakási parodie na papežovu Švýcarskou gardu. Žijeme v demokracii a Hrad mají hlídat obyčejní policajti, stejně jako hlídají Strakovku nebo parlament.

Jan Herzmann řekl (pro MfD) o duelu Paroubek – Topolánek na Primě mj. toto: „Premiér Paroubek byl evidentně útočnější, hovořil způsobem, kterým se mluví v hospodách nebo na fotbale, což bylo z jeho pohledu správné. Odpovídá to totiž skupině voličů, kterou chce získat.“ Chtěl bych být optimista a doufat, že vzhledem k jakési elementární kulturnosti české veřejnosti ta skupina nebude příliš velká.

V Lidových novinách se vyjadřuje pražský korespondent listu Die Welt k tomu, koho by v nadcházejících českých volbách volil. Myslím, že je to pro redakci Die Welt dostatečný důvod k tomu, aby ho okamžitě vyhodili. Je to nehorázné vměšování do českých záležitostí, být českým korespondentem v Německu, nedovolil bych si něco podobného v době německých voleb ani náhodou, a jsem taky přesvědčen o tom, že by si to u nás nedovolili korespondenti jiných německých listů. A to ze slušnosti, prosím.

Televizní moderátorce ČT Janečkové vyčítají, že podporuje SNK-ED. Paní Janečková není politická moderátorka (moderuje zábavný pořad Tichá pošta) a SNK-ED nepodporuje v České televizi, ale v bulletinu SNK-ED. Má na to plné právo, stejně jako každý občan ČR. Naopak Česká televize poskytuje smutný pohled svou politickou předpodělaností. Myslil jsem si vždycky, že se ode dna odrazila někdy v roce 1995, za zlaté éry Václava Klause (osmělila se teprve poté, co se to v následujícím roce začalo s Klausem houpat). Dnešek ale láme všechny rekordy. Obávám se, že jedinou cestou k nápravě je privatizace: veřejnoprávní média neumíme, v českém pojetí se veřejnoprávní vždycky nakonec rovná vládní.

Úterý 23. května: Soud rozhodl, aby herec Kanyza byl vymazán z registru agentů StB. Jeho řídící důstojník, který svědčil proti němu, nepřipadal soudu dost věrohodným. Možná, že by bylo lepší tato řízení vyjmout z pravomoci justice, kterou to zjevně zbytečně zatěžuje a frustruje. Ze seznamu by se mělo vyškrtávat za odměnu, na základě např. rozhodnutí prezidenta republiky nebo nějaké zvláštní komise, zřízené Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Zároveň by mělo platit, že za každého vyškrtnutého se tam někdo zapíše, samozřejmě za trest, na základě rozhodnutí téže komise. Úplně nejlepší by ale bylo jednoduše StB obnovit. Ona by si pak rozhodla, které agenty si ponechá a které vyškrtne. Za vyškrtnuté by mohla nabrat nové. Je nepochybné, že by pak byli vyškrtnuti všichni, k čemu by byli StB profláknutí agenti. Myslím, že by pro toto řešení zvedla v PS ruku i KSČM.

Objevila se řada průzkumů veřejného mínění dosud nepříliš známých agentur. Jejich svědectví je jednoznačné: ČSSD po chruščovovsku dohání a předhání ODS. Zveřejňuje je všechny pochopitelně Právo. Nejjednoznačnější je výsledek průzkumu pořízeného agenturou Data Collect: lidé na Ústecku si tvrdě žádají Paroubka do čela vlády. Průzkum byl dělán, jak je cudně naznačeno, „pro soc. dem.“ Že se nestydíte takhle směšně fixlovat!

Paní Vondráčkové se po svém vystupování s Alexandrovci vyznala ze své lásky k ruskému publiku: „Miluji publikum v Rusku, kde už jsem mockrát zpívala. Vždycky nás krásně přijalo.“ To nám paní Vondráčková nemusí připomínat, všichni si to dobře pamatujeme. Alexandrovci zmodernizovali repertoár a zpívají mimo jiné i „Helou Dolly“: pohled na dva prapory lampasáků v modrých kalhotách a zelených sakách, s čepicemi připomínajícími létající talíře, s tradičními epoletami a nepřebernou spoustou řádů a medajlí, jak pějí Helou Dolly, musí stát za všechny peníze.

Poslanci (tj. komise k prošetření hospodaření VZP) posílá Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže iniciativně „podněty“ na bývalé vedení VZP. Další „poznatky“ (během právě uplynulých pomíjivých patnácti let svobody se tomu říkalo „udání“) směřují z komise na policii. Po volbách se počet komisí a proud „poznatků“ nepochybně zmnohonásobí. Bylo by dobré po vietnamském vzoru začít už pomalu budovat převýchovné tábory, kam budou usvědčení zločinci umisťováni.

Středa 24. května: Levice hravě porážela Klausova veta, levice převálcovala Klause, tak zní titulky v Právu a v Lidových novinách. Přitom jen úplný ingorant si mohl myslet, že se Klausovi podaří zvrátit to, na co je napřena stojedenáctičlenná hlasovací mašinerie sociálních demokratů a komunistů. Nemyslel si to jistě ani prezident, když Zákoník práce a Zákon o neziskových nemocnicích vetoval. Přitom je vetovat musel, protože obě zákonné normy české republice škodí a jsou dosti chmurnou ochutnávkou toho, co ji čeká, uskuteční-li se Paroubkova vize vlády s podporou komunistů. Zato vůbec nemusel vetovat zákon o zákazu nočního prodeje v zastavárnách a zákon o kinematografii, jsou to sice sporné záležitosti, ale veta vzbuzují oprávněný dojem, že prezident toto své právo nadužívá a zároveň taky rozmělňuje. Klaus je bohužel svou náturou premiant a besserwisser.

Právo odvrhlo všechny zábrany a funguje jako předvolební bulletin ČSSD (a KSČM). Včetně zveřejňování průzkumů veřejného mínění na objednávku (ČSSD, pochopitelně, nikoli Práva). Mladá fronta Dnes a Lidové noviny usilují o formální nestrannost ve věci, ve které Právo ani trochu nestranné není, a ve které není třeba být nestranným, dokonce, řekl bych, se to ani nesmí. Menšinová vláda sociálních demokratů s komunistickou podporou sice neznamená ani nový únor 1948, ani návrat normalizace, ale v každém případě to, že nás čekají minimálně čtyři mimořádně hnusná léta, během nichž si budeme musit zvyknout na leccos, co jsme si po roce 1989 odvykli. Je nutné volit, a volit tak, aby se tato možnost vyloučila.

Jakýsi „řadový sociální demokrat“ z Prahy 10 musí čelit výhružkám mučením a smrtí, protože se na internetu vyjádřil kriticky ke Klausovi. Je zajímavé, jak jsou ti lidé změkčilí. Za to, co jsem napsal (rovněž kriticky) k vyhnání sudetských Němců, jsem podobných reakcí na svou adresu obdržel stovky. Když si za svou věcí stojíte, milý pane, musíte to holt skousnout. A mimoto: nebojte se těch, co Vám vyhrožují smrtí a mukami písemně, pes, který štěká, nekouše. Až vám to opravdu bude chtít někdo udělat, nebude vám o tom předem psát.

Volební manažer ČSSD Tvrdík vyzývá předsedu Stomatologické komory Pekárka k odstoupení, protože je spoluviníkem Mackova pohlavku. Zdůrazňuje, že jeho výzva není ovšem namířena „proti slušným lékařům“. Dříve se říkalo „proti všem slušným pracujícím“. A být zahrnován mezi „slušné pracující“ byla dříve tak trochu ostuda. Třeba bude zase.

Předseda České pravice Simkanič, proslulý tím, že kdysi sežral (nebo roztrhal, už si to přesně nepamatuji) údajnou směnku kompromitující premiéra Grosse, na sebe v televizní debatě upoutal tím, že stáhl kandidátku své strany z voleb a vyzval stoupence České pravice, aby dali své hlasy ODS. Sláva! ODS má vyhráno.

Paroubek ocenil roli německých antinacistů, píše Právo. Jistě, ti, kteří se proti Hitlerovi vzepřeli, si zaslouží zvláštního uznání. A bez ohledu na to, jaký měli přitom vztah k ČSR. Protože být antinacista a demokrat je jedna věc, a kritizovat předválečnou, nebo dokonce poválečnou ČSR druhá. Pokud to pan Paroubek myslí vážně, měl by tedy ocenit také a především svého sociálnědemokratického souvěrce Wenzela Jaksche.

Jakýsi Zdeněk Bruthans nechal v roce 1999 coby majitel činžovního domu zavraždit svou nájemnici. Vyfásl za to patnáct let. Jeho manželka u soudu i do médií prohlásila, že „poškozená“ (tak se nazývají, pokud se nemýlím, v policejním žargonu oběti vraždy) nevedla řádný život: stýkala se se ženatým mužem a měla spojitost s pornoprůmyslem (přesněji řečeno pracovala jako grafička v nakladatelství, které vydává i erotické publikace). Matka zavražděné za to paní Bruthansovou žalovala, soud žalobu odmítl. Zvláštní na tom je, že podle té paní Bruthansové se zjevně ženy, které mají poměr se ženatými muži a pracují v nakladatelství, které vydává nemravnosti, smějí vraždit. Nebo aspoň jsou vhodnějšími obětmi pro případnou vraždu než např. jeptišky. Zajímavá logika. Snad k ní soud přece jen mohl přihlédnout.

Bratislavská policie předvedla v sobotu maďarského profesora dějepisu, který vykládal svým studentům v centru města o jeho dějinách. Údajně proto, že neměl průvodcovskou licenci. V Bratislavě si člověk musí dávat pozor na ústa. Zavazuji se, že pokud tam někdy přijedu, o dějinách města se zejména v centru ani nezmíním, což pro mne bude poměrně snadné, protože toho o nich mnoho nevím. Český návštěvník ovšem musí být při návštěvě Bratislavy velmi obezřetný, protože češtině tam dnes nepochybně rozumí daleko víc lidí než maďarštině.

Zvláštní shodou okolností se těsně před volbami proslechlo, že USA uvažují o umístění vojenské základny, jež má být součástí ochrany před raketovým útokem z východu, v Česku nebo v Polsku. Vzhledem k předpodělanosti českých politiků se Američané taktně zdrželi otevřeného jednání o té věci (Poláci mají přirozeně o základnu zájem) a vedou se jen „soukromé rozhovory“. Odvážně svůj názor prezentují jen zelení a komunisté: jsou zásadně proti (přičemž zelení to říkají zaobaleně: jen tenkrát, když to bude chtít celá EU. Celá EU nedokáže dnes chtít vůbec nic). Dají se zbabělým zatloukáním a uhýbáním vyhrát volby? Tohle jistě není jediný případ, ale jako příklad je velmi výrazný.

Čtvrtek 25. května: 66 českých vysokoškolských učitelů se ohradilo proti Klausovým názorům na EU. K tomu je třeba říci: Klaus má na svůj kritický pohled (který nesdílím) nepochybně právo jako soukromá osoba. Jako prezident by měl respektovat skutečnost, že českou zahraniční politiku může spoluutvářet jen ve spolupráci s vládou (podle mého názoru je v ústavě chyba a rozhodující úloha v utváření zahraniční politiky by měla být jednoznačně přiřčena vládě) a nikoli nezávisle na ni, přesněji řečeno proti ní. Také je třeba říci, že na výhradách vysokoškolských učitelů je hodně pravdy. Když takové prohlášení vydají devět dní před volbami, bude nepochybně chápáno v tomto kontextu, jako podpora vlády, jejíž zahraniční politika byla rozumnější než Klausovy koncepce, a která ovšem dnes už fakticky funguje jako menšinová s podporou komunistů, a zároveň jako jistá podpora do voleb pro Paroubka (Klaus je všeobecně považován za jeho oponenta a podporovatele ODS, nepochybně právem). Akademikům ani jejich kritice by vůbec neublížilo, kdyby své ohrazení vydali po volbách. Těžko se ubránit dojmu, že chtějí nepřímo volby ovlivnit a že za hlavní zlo považují nikoli Paroubka a jeho koncept menšinové vlády s podporou komunistů, nýbrž Klause (a ODS). Což je osudový omyl. Třeba to tak nemysleli, ale funguje to tak: jinak by o tom nepřineslo Právo tak podrobnou inormaci a navíc ještě na čelném místě komentář senátora Zlatušky.

Provozovatel kina v Jirkově na Chomutovsku odmítl zařadit do promítání film Šifra Mistra Leonarda, Víc než to (znesnadňovat lidem přístup k filmu vůbec ničemu nepomůže) mne zaujalo, co proti filmu má (cituji dle Práva): „jsem věřící člověk a ten film popírá samotné základy evropské civilizace a demokracie. Ty stojí na biblických principech, jako je neopakovatelnost a vzácnost jedince.“ To pojmenování základu demokracie je velmi hezké a přesné.

Mezi Klausem a Právem se rozhořel spor o to, zda se prezident „tajně“ sešel s některými představiteli ODS nebo ne. Připadá mi to irelevantní: Klaus má zjevné vazby na ODS, jsou dány i jeho čestným předsednictvím strany, a s lidmi z vedení strany se nepochybně stýká. Všichni to vědí od té doby, co byl zvolen, věděli to ti, co ho volili, ve chvíli, kdy ho volili, a vědí to i bez Práva; proto ani Klausova dementi nejsou příliš účinná. Tak to prostě je.

Na schůzi pěti stálých členů Rady bezpečnosti a Německa, kde se jednalo o íránském atomovém programu, bylo prý dosaženo významného pokroku: Británie, Francie a Německo navrhly „balíček technologických a obchodních pobídek“ pro Írán (jde prý mj. o lehkovodní reaktor a palivo, které Írán dostane výměnou za povolení inspekcí a zmrazení obohacování uranu). Aby získali souhlas Ruska a Číny, nehovoří navrhovatelé vůbec o sankcích, pokud Írán nebude souhlasit, a příští kroky podmiňuje dalšími konzultacemi velmocí. Dokonalejší appeasement si těžko dovedu představit. Buď vyhovíte našim požadavkům, nebo se vám nic nestane.

Na nadcházejícím XIV. Všesokolském sletu na Strahově zazní opět jedna z písní Michala Davida, která provázela cvičení během jedné z bolševických spartakiád. Je to jen další svědectví toho, že se Sokol tak nějak vyžil a že komunisté kdysi s chutí navázali na tradici, na níž bylo cosi podivného. Za starého mocnářství Sokol suploval neexistující českou armádu, s tím, že místo kulometů a děl se používaly švédské bedny, bradla a činky. Za první republiky dodávaly desetitisíce cvičenců, provádějících na povel kotouly a dřepy, národu pocit síly, v mnoha ohledech iluzorní. Komunisté z toho pak hravě udělali naprostou šaškárnu. Dnešní pokračovatelé Sokola to vše berou zjevně jako jednu souvislou tradici. Typické pro český vztah k minulosti.

Pátek 26. května: Buď z rukou policie nebo ze státních zastupitelství unikly zápisy odposlechů předsedy ODS Topolánka a jeho spolupracovníka Marka Dalíka, které policie pořídila při vyšetřování případu Kořistka. Případ byl definitivně odložen a státní zastupitelství odmítlo dát odposlechy k dispozici soudu projednávajícího žalobu Večerka a Dalíka na poslance Kořistku. Obsah odposlechů je takové povahy, že Topolánka nějak výrazně kompromitovat ani nemůže. Paroubek a ministr Bublan se od věci okamžitě a horlivě distancovali, premiér nadto požádal Bublana a policejního prezidenta Husáka, aby únik okamžitě vyšetřili. Na jedné straně jsou nepříliš průkazné Topolánkovy výroky, na druhé únik kompromitujících materiálů ze státních institucí na šéfa nejsilnější opoziční strany týden před volbami. To vše ve vypjaté volební kampani, plné nekorektnosti na obou stranách. Otázka Cui bono (česky, volně přeloženo: kdo v tom má prsty) se za těchto okolností nedá odpovědět.

Kardinál Vlk a arcibiskup Graubner protestovali u ministryně Buzkové a ministra Bublana proti čítance pro osmé třídy základních škol s tím, že jeden z uvedených textů navádá k rasové a náboženské nesnášenlivosti. Jde o citát z textu francouzského spisovatele Françoise Cavanny. Zní (cituji dle Práva): „Bůh svede Pannu Marii, spíše z politických důvodů než z vášnivé lásky, a udělá jí dítě… Josef, dívčin snoubenec, je v podstatě dobrotisko a smíří se s domácností ve třech, ačkoli se nemůže zcela zbavit návyku otvírat dveře od skříně, aby uviděl, zda se tam neukrývá Bůh v podvlékačkách. Panna Maria porodí za žalostných hygienických podmínek. Ježíšek se narodí z neznámého otce. Až potud to není příliš mravné. Protože Bůh ještě není křesťan. Strpení!“ Má to být příklad travestie, tj. zesměšňující parafráze vážného díla coby literárního stylu. Připadá mi poněkud pitomý a nevím, proč se musí předkládat zrovna dětem v osmé třídě. Myslím si, že televizní ČÚTI (tj. RRTV) by proti jeho vysílání okamžitě zasáhla, ovšem jen v tom případě, pokud by se nějak dotýkalo zájmů vlády a ČSSD. Bylo cílem zařazení do čítanky ukázat katolíkům a v druhé řadě i ostatním křesťanům (ti jsou u nás považováni tradičně za bezvýznamné a tudíž pokrokovější), kdo je tady pánem? Nenašla by se třeba travestie na nějaký náš národní literární skvost? Namíchlo by se daleko víc lidí. Nebo o to snad autorům čítanky nešlo?

Prezident Klaus ostře kritizoval jednoho ze signatářů kritického prohlášení 66 akademických činitelů, imunologa Hořejšího. Prohlásil: „Nevěřím, jak ten člověk může dělat vážně svou vědu, když se takhle vyjadřuje k otázce plíživého sjednocování EU“. Prezident Klaus se zjevně zbláznil. Co má společného kritika Klausova euroskepticismu s imunologií? Prohlášení má ovšem své problémy, ještě se k němu vrátíme.

Profesoru Kohákovi se zjevil Ježíš a vyzval ho, aby nevolil KDU-ČSL a ODS. Se svým nevšedním zážitkem (jako správný prorok jména stran poněkud zašifroval a jako moderní člověk pouze vydává svědectví o tom, jaké by bylo Ježíšovo stanovisko, aniž by zmiňoval sám akt zjevení) se oblažený vzápětí podělil se čtenáři Práva, zjevně mimořádně disponovanými k tomu, aby radostnou zvěst přijali. Ve skutečnosti je Kohákův článek mimořádně legrační demagogické rouhání.

Strana zelených má v programu zvýšení počtu medvědů v českých lesích. Na jednu stranu je mi to sympatické, protože mám zvířátka rád. Na druhé straně se musím přiznat, že se specielně medvědů poněkud bojím, pokud ode mne nejsou nějakým spolehlivým způsobem odděleni. Tak nevím: mám je volit, nebo ne? (Zelené, nikoli medvědy).

Sobota 27. května: Právo zasypává čtenáře průzkumy veřejného mínění zčásti objednanými ČSSD, podle nichž strana v nadcházejících volbách jednoznačně zvítězí. Nepřeji si to, ale stejně nerad bych viděl velký a oslnivý triumf ODS, strany, která si začala s „nulovou tolerancí“, jež se jí teď jako bumerang vrací. Snaha emancipovat se od Klause skončila v minulosti na půl cesty, tím, že si do čela zvolili nevýrazného politika. Prostředek horší než obě možné krajnosti (zachování totální závislosti nebo důrazný rozchod). Není vyloučeno, že za to ODS bude muset platit - z našeho účtu, ovšem. Průzkum popularity politiků, s nímž přišlo CVVM, za normálních okolností není třeba přeceňovat, šest dní před volbami však určitou výpovědní hodnotu mít může. A to, že se v něm před předsedou ODS octnul dokonce i ministr Rath, je dost znepokojivé.

Premiér Paroubek se předvolebně populisticky distancoval od zřízení americké základny na našem území. Smysl základny by byl obrana Evropy před íránskými střelami středního doletu (nikoli obrana USA, tam nedoletí). Každý svého štěstí strůjcem. Nečas se odmítl k problému vyjádřit, předseda branného výboru PS Vidím prohlásil, že v případě radarové základny by mi stačilo schválení parlamentem, v případě vojáků a raket by byl pro referendum. Nejsa aktivním politikem, omezím se na konstatování, že v případném referendu budu hlasovat pro.

Někdo poškozuje billboardy ČSSD, strana z toho obviňuje pochopitelně svého konkurenta. Předtím sama začala s neslušným napodobováním jeho billboardů. Respektive navázala na tradici založenou Balbínovou poetickou stranou, která útočila na lidovce a jistě to nedělala z idealismu. Ničitele billboardů nelze jednoznačně identifikovat, padělatele ano. Bude zajímavé sledovat na výsledcích voleb, nakolik se volební boj vedený těmito prostředky vyplácí.

Ministr Rath se několikrát vyznamenal komentováním demonstrace lékařů: „Do ulic vyšli nejbohatší lidé této země. je to výsměch občanům, kteří žijí z průměrného nebo podprůměrného platu“. Myslím si za prvé, že je u nás mnoho bohatších lidí než lékárníci a zubaři, za druhé, že bohatství cti netratí a že právo demonstrovat nemají jen ti, co jsou švorc. Pan ministr zároveň dokázal, že se za totáče ve škole pilně politicky vzdělával: aby vyšli nejbohatší lidé do ulic, to se prý zatím stalo jen v Chile před Pinochetovým pučem. Allendeho podle pana ministra svrhli boháči a ne lidé znechucení bídou a nepořádkem, které jeho bezohledná vláda v zemi vyvolala. Pan Rath je formálně ČSSD, ale srdcem zjevně KSČM.

Premiér Paroubek poskytl v Právu velký předvolební rozhovor Alexandru Kramerovi. Ten na něj byl na své zvyklosti poměrně hodný (ne bezvýhradně). Některé premiérovy výroky zaujmou: „Sociální demokraté své protivníky nefackují.“ To ne, sociální demokraté se fackují pouze sami mezi sebou (připomínám, že ve slavném souboji Wagner kontra Grulich ovšem taky, jako v Mackově akci, aspoň údajně nešlo o politický problém, nýbrž o označení „svině židovská“, které, podle mého soukromého názoru, za pořádnou facku stojí). Dále: „Konec konců, moje vláda je také svého druhu minoritní vládou, v těch posledních třinácti měsících jsme podporu pro jednotlivé zákony získávali u různých partnerů.“ K tomu je třeba podotknout, že podporu pro nejvýznamnější a nejproblematičtější zákony (naposled neziskové nemocnice a Zákoník práce) získávali u komunistů, a tak to bude i v případě, že spolu s nimi budou mít po volbách většinu. Komplexy méněcennosti ovšem premiér ovšem netrpí: „Ve vší skromnosti se domnívám, že jsem bystřejší než můj protivník. Tak to prostě je.“ Gratulujeme.

Česká televize odmítla zveřejnit celkem hodinový záznam telefonních hovorů mezi Topolánkem a Dalíkem. Udělá to prý až po volbách. Něco málo korektnosti v předvolební politické rvačce.

Pondělí 29. května: průzkumy veřejného mínění, jak se zdá, už nefungují. Je to podobné, jako když se dopravní prostředek dostane do silné elektromagnetické bouře a selžou palubní přístroje. CVVM věští slabou převahu ČSSD nad ODS (loni předpověděla výsledek voleb nejpřesněji), podle SC&C vyhraje s převahou ODS. Agentury jako PSB nebo Data Collect, pracující na objednávku ČSSD, nelze dost dobře brát vážně, jsou to kompasy se zafixovanou směrovkou. Politická hospodská bitka je natolik vyhraněná, že zřejmě chtě nechtě vtahuje i ty, co by chtěli zůstat neutrální. Má dva konce, špatný (faktická spoluvláda ČSSD a komunistů) a neutrální (odklad, který by znamenala divoká koalice ODS –KDU-ČSL – zelení). Jsem příliš poznamenán šestašedesátiletým pobýváním v této zemi, než abych mohl věřit, že tu něco může dopadnout dobře. Zvlášť když se o to nikdo plánovitě a přesvědčivě nesnaží.

Poslední dvouhodinový televizní souboj mezi Paroubkem a Topolánkem byl přes snahu pořádající ČT a poměrně obratného moderátora únavný nejen pro hlavní protagonisty. Oba se snažili poučit ze svých minulých chyb, zdá se, že Topolánkovi se to povedlo lépe. Měl ovšem z minula na triku dva velké lapsy: nepříliš věrohodné obvinění premiéra ze styků s organizovaným zločinem a to, že mu nakonec nepodal ruku. Argument, že ruce podáváme jen slušným lidem, vyvrací život dnes a denně. Zdvořilost je jediná cesta k tomu, aby se lidé navzájem pro své darebáctví nevybili a vychází z příkazu, že máme milovat i své nepřátele. Paroubek tentokrát řekl svému soupeři, že lže, jenom jednou (minule asi pětkrát), zato mu vysvětlil, že neunese funkci premiéra, že špičková politika není pro něho nic a že si může plácat, co ho napadne, protože předsedou vlády nikdy nebude. Taky prohlásil, že od Bílé hory se u nás nikdy nekradlo tolik jako za ODS, to je směšné: v roce 1945 byly napřed cynicky okradeni všichni zdejší Němci a Madaři, po roce 1948 pak přišla bída i na české kozáky. Mluvit v Česku o kradení je řeč o provaze v domě oběšencově. Topolánek se v souboji na sprosťárny držel zpátky a velmi dobře udělal. Paroubkovo chvástání před duelem, během duelu i po něm pak jaksi vyznívá do prázdna – připomíná známou hru, kterou jsme hrávali v dětství, totiž „na krále opic“. Vzpomínáte si? Dosah debat se přeceňuje – drtivá většina lidí se už rozhodla: zda půjde volit, a v případě, že ano, koho bude volit.

Pokračuje předvolební sesuv Strany zelených: Třiatřicet „levicových“ členů založilo frakci, jejímž programem je podpora všech levicových stran a sil a spolupráce s nimi. Distancuje se od podpory exprezidenta Havla, má si ji strčit za klobouk (řekli to slušně). Proč? To je Havel prašivý? Zatím je mezi nimi jen jedna kandidátka na volitelném místě. Do voleb vyjdou noviny ještě čtyřikrát, podaří se „levicové frakci“ získat další žhavé kandidáty na poslance?

Šéf policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Kubice ovlivnil politiky (zjevně vládní) z tlaků na vyšetřování korupční aféry biolíh. Premiér podezření rozhořčeně odmítá, záležitostí se bude zabývat branně bezpečnostní výbor Sněmovny. I tohle je nesporně úkaz související s vyhrocenou předvolební situací (není divu, že je vyhrocená, jde o hodně). Neměly by se podobné podezřelé aféry řešit až příští týden?

Vznikne-li velká koalice, pak vyhrajeme příští volby, tvrdí předseda KSČM Filip. Měl ještě dodat: vznikne-li menšinová vláda ČSSD s podporou KSČM, vyhráli jsme už tyhle.

V rozhovoru pro Právo řekl předseda KSČM ještě, že česká společnost je od patnáctého století vyhraněná výrazně nalevo (starý Nejedlý přichází znovu ke cti, tvrzení pana předsedy je nehorázná pitomost) a dal najevo, že by byli ochotni vstoupit do případné vlády národní shody, která by mohla vzniknout tehdy, potká-li ČR nějaká přírodní katastrofa (nedej Pán Bůh!) nebo vyhlásí-li američtí imperialisté válku Íránu.

Lukáš Jelínek se v Právu pohoršuje nad tím, že ODS chce zrušit po volbách některé zákony (Zákoník práce, zákon o neziskových nemocnicích), přestože je Sněmovna odsouhlasila „dokonce třikrát“. Jo, jenže to byla jiná sněmovna, než bude ta po volbách, a nebude nijak vázána rozhodnutími své předchůdkyně. Mluvit o neúctě k právnímu řádu je směšné, nová sněmovna může zcela legitimně změnit rozhodnutí své předchůdkyně.

Do magnetické předvolební bouře se dostaly ostatně i české noviny. Zatímco otvírák Práva zdobí palcový titulek „Poslední průzkum: ČSSD těsně vede“, na stejném místě v Mladé frontě Dnes čteme: „Poslední volební průzkum: ODS 30,8%, ČSSD 24,2%“.

Dánský list Politiken přetiskl karikatury proroka Mohameda. Šéfredaktor listu se vyjádřil v tom smyslu, že je přináší „s ohledem na novinářskou etiku“, kdežto Jyllands-Posten je zveřejnil „jako provokaci“. To je dětinský alibismus a snaha shodit bližního, trochu jako když čeští komunisté s lidskou tváří v roce 1968 tvrdili, že nebudou na rozdíl od Maďarů v pětašedesátém tak pitomí, aby žádali neutralitu a vystoupení z Varšavského paktu. Českým chytrákům to bylo nakonec, jak víme, prd platné: nájezdu ruských tanků se nevyhnuli.

K případu Mackovy facky se vrací v Lidových novinách europoslanec Železný. Píše: „Ostatně, někdy v 19. století by teď Rath už ležel na palouku u městských hradeb s prostřelenou hlavou, doktor Macek by odjížděl v kočáře, aby vyinkasoval sladkou odměnu hrdiny od své dámy a dva sekundanti by nezúčastněně balili soubojové pistole. To byly časy!“ Pan Železný se mýlí: jít do souboje znamenalo jednat odvážně, a to znamená riskovat, že s prostřelenou hlavou tam nezůstane ležet můj sok (Rath), ale já (Macek). V tom je jakási nedokonalost tohoto způsobu nastolování spravedlnosti a důvod, proč byl na individuální úrovni opuštěn (válka ovšem není nic jiného než souboj ve velkém).

Úterý 30. května: Ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu plukovník Kubice vystoupil včera před Výborem pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny. Obvinil své nadřízené, že omezují činnost jeho pracoviště a hovořil o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy a politiky. Podle toho, co bylo z jeho zprávy zveřejněno v novinách, bych si ji vůbec netroufl bagatelizovat: běhá z ní mráz po zádech a rád bych věřil, že bude důkladně a objektivně prošetřena. Když jsem už ale napsal o vystoupení vědeckých pracovníků proti Klausovi to, co jsem napsal, nemohu si ani tady odpustit poznámku: skandál se zprávou propukl čtyři dny před volbami. ČSSD a Paroubek už nemají možnost na ni reagovat jinak, než poněkud hysterickými prohlášeními a výzvami, které jsou spíš „kontraproduktivní“ (podle Paroubka jde o „dlouho připravované spiknutí tohoto vysoce postaveného policejního důstojníka a některých představitelů ODS s cílem velmi zásadně zdiskreditovat moji osobu a zničit šance České strany sociálně demokratické na volební úspěch“). Předpokládal jsem ve své bezměrné naivitě, že před nedávnem na Primě pan Topolánek jen tak plácl, že premiér Paroubek má kontakty s podsvětím. Obávám se, že jsem se v tomto odhadu zmýlil. Velmi si nepřeji vítězství ČSSD (této ČSSD) ve volbách a zvlášť menšinovou vládu podporovanou komunisty bych považoval za katastrofu pro Českou republiku. Nemohu však zamlčet, že to, co se tu teď odehrává, mi připomíná jeden předvolební skandál z doby před šestnácti lety: totiž kauzu Bartončík. To, co Havlovi spolupracovníci o panu Bartončíkovi sdělili, nepochybně sedělo: problém byl v tom, kdy to sdělili. Nemohu uvěřit, že politického cíle, jakkoli žádoucího, se dá dosáhnout prostředky, nad jejichž korektností se vznáší otazník.

V souvislosti s Kubicovou zprávou Právo připomíná, že před časem údajně spáchal (aspoň podle toho, co policie vyšetřila) náměstek ředitele pražské policejní správy Janíček sebevraždu. Ve zprávě se hovoří o tom, že Janíček byl lidmi z podsvětí vylosován z těch, kteří musí být odstraněni, a následně zavražděn. Janíček byl nalezen oběšený ve sklepě domu, kde bydlil, Na těle měl 29 bodných a řezných ran, ty však nebyly příčinou úmrtí. Podivná sebevražda!

Rovněž čtyři dny před volbami se ve Straně zelených utvořila „Levicová frakce“, která se nebrání spolupráci s komunisty, i když to říká jen na půl huby. Čelnou představitelku frakce Holubovou následně přijal premiér Paroubek, který nešetřil chválou: „Jsem rád, že uvnitř SZ získává vliv tento levicový proud, pro SZ by nebylo dobré být jen béčkem ODS“. Pan Paroubek to trochu přehnal: kdyby se držel zpátky, mohli by si lidé myslet, že rozkol u zelených on a ČSSD nepodnítili, nebo že ho podnítili. Takhle člověk nemá na výběr, všechno je jasné.

Mluvčí ministerstva školství Profant se ohradil proti protestům katolíků, které se týkají čítanky pro osmé třídy ZŠ s ohavnou persifláží příběhu evangelií (už jsme tu o ní psali). Čítanku prý nestáhnou „stejně jako nikdo nestahuje film Šifra mistra Leonarda, protože se někomu nelíbí“. To není šťastný příklad, seděl by tehdy, kdyby ministerstvo školství na promítání „Šifry“ pořádalo povinné školní exkurzy.

Jakýsi humorný protějšek k údajnému prorůstání organizovaného zločinu do státní správy představuje zpráva o policejním zásahu v Rumburku. Policisté tam zastavili ukradené auto, zloděj využil chvíle, kdy auto ohledávali a ukradl jim jejich vlastní. Ujel čtyři kilometry, auto zaparkoval a utekl. Je dobré, že se Policie ČR stačí postarat i o trochu veselí v tomto pochmurném předvolebním mumraji.

Středa 31. května: Událostí dne je nepochybně rozhovor, který poskytl prezident Klaus Mladé frontě Dnes. K rozhovoru (i k aféře Kubice) se vrátíme zvláštním komentářem, mají pro vyznění volební kampaně velký význam. Předběžně jen tolik: Václav Klaus se obratně stylizuje do role pohotového a nezávislého komentátora politické scény. Komentátoru Klausovi bych mohl v mnoha věcech dát za pravdu. Bohužel Václav Klaus není nezávislý komentátor, ale prezident České republiky. Pokud by z této své funkce vyzval voliče, aby se v co největším počtu zúčastnili voleb, bylo by to velmi užitečné a měl by na to právo. Pokud by voliče zároveň varoval před nebezpečím, že se komunistům dostane mocenského postavení, o jakém se jim ještě před rokem ani nesnilo, že je to velmi nebezpečné, a vyzval voliče, aby při volbě zvážili i tuto skutečnost, bylo by to sice na hraně, ale dovedl bych to v této velmi vyhraněné situaci pochopit. Pokud ale přímo útočí na předsedu vlády a nejsilnější parlamentní strany se zjevným úmyslem odradit voliče od toho, aby pro něho hlasovali, navíc se zdůvodněním, že je stranický diktátor a že jeho strana a jeho vláda je stranou a vládou jednoho muže (to prosím od Václava Klause zvlášť sedí, je zajímavé, jak je některým jinak velmi inteligentním lidem odepřena elementární sebereflexe a kritický odstup od sebe sama), a navíc požaduje „vytvoření nové vlády, která by prováděla zásadní reformní kroky“, je to naprosto nekulturní zásah do volební kampaně, který podle mého názoru prezidentovi vůbec nepřísluší. Nedovedu si představit, že by něco takového udělal spolkový prezident Köhler (ale abychom nechodili historicko-politicky tak daleko, ani např. Ferenc Mádl nebo László Sólyom).

Premiér Paroubek reaguje na obvinění, které se vynořily v souvislosti se zprávou plukovníka Kubice, zcela hystericky („hnusné lži, lhář a hnusný člověk, politický gangsterismus, zákeřnost, zbabělost, špinavý čin, pučistické praktiky, politická pakáž“ atd. – tedy model „setapouch, sobí hnusec“). Silácká slova ale nejsou moc užitečná, možná by úplně stačilo a bylo by víc, kdyby se pokusil věcně popsat, co se vlastně stalo. Pan Kubice z důvodů, o nichž nechci spekulovat, zveřejnil informace o probíhajícím vyšetřování některých důležitých kauz a o tom, že se jeho nadřízení pokoušejí do vyšetřování intervenovat. Informace jsou to krajně znepokojující a měly by být objektivně prošetřeny, nicméně byly zveřejněny čtyři dny před volbami a není možné, že by pan Kubice tuto skutečnost nebral tak či onak v úvahu. Zároveň předseda Topolánek minulý týden na Primě mluvil o kontaktech pana Paroubka a ČSSD na organizovaný zločin: nedovedu si představit, že by v tom okamžiku o problémech pana Kubice a jeho potřebě vystoupit s nimi na veřejnost nevěděl.

Exklancléř Schröder musel nutně poslední volby prohrát: je to totiž mimořádně naivní člověk. Je přesvědčen o tom, že „jeho návštěva nemohla v Česku nic, včetně voleb, ovlivnit“. Asi si ho Paroubek pozval kvůli jeho hezkým očím. Kromě toho ovšem hovořil o „zlobě,s jakou je nyní osočován Jiří“: „Vždycky jsem se také setkával s jednou věcí, že lidé, kteří jdou volit, vědí přesně, že musí takovouto zlobu odsoudit. Právě proto jsem optimista. Kdo se takto chová, tak jako Jiřího protivníci, tak ten nevyhraje. Tito lidé nemají nic společného se správným pojetím politiky. Rozmíšky, to ano, ale v demokracii by to nemělo vyústit v nepřátelství. Myslím si, že jeho protivníci už tuto hranici překročili. A právě proto nevyhrají.“ Nejen pan prezident Klaus, ale (tím spíš) pan exkancléř by si měl hledět svého.

Paroubek se též vyjádřil k českoněmeckým vztahům a v jejich rámci o projektu Centra proti vyháněním v Berlíně. Existují prý obavy, že tím budou oběti stavěny na stejnou úroveň. Existuje nějaký rozdíl mezi zavražděnými českými a zavražděnými německými civilisty? Jsou jedny vraždy přijatelnější než druhé, a proč? Člověka, který se řídí takovou logikou, je třeba se bát.

Letáky vydané Českomoravskou konfederací odborových svazů prý nápadně straní ČSSD. Myslím, že je to v podstatě irelevantní, celá tahle organizace je vlastně jedna velká potěmkinská vesnice bez jakéhokoli vlastního politického vlivu.

Petra Procházková kritizuje v Klidových novinách Američany a prezidenta Bushe za naivitu, s jakou chtěli nabídnout Afgháncům parlamentní demokracii a kritizuje vojenskou účast Západu v Afghánistánu. To je moc hezké, ale prvotní cíl svržení Talibánu nebyl zavést anglosaskou demokracii v této zemi, ale odejmout Al-Kajdá spolehlivé zázemí pro klidné organizování terorismu v západních zemích. Ten cíl byl, je mi líto, úplně legitimní. Západní zemí je teď i ČR. Pokud Západ Afghánistán vyklidí, bude se znovu realizovat tenhle model a v budoucnu to pocítíme i my.