Sobota 1. dubna: Premiér Paroubek si dokáže poradit v každé situaci. Nápor velké vody na Moravě odrazil svržením generálního ředitele Povodí Moravy Konečného. Formálně ho sice odvolal ministr zemědělství Mládek, ale jeho rozhodnutí předcházely zřetelné signály krajní nemilosti ze strany premiéra během Paroubkovy návštěvy na Znojemsku. Mluvčí ministerstva zemědělství k tomu prohlásil: „Odvolání Konečného neznamená, že by automaticky chyboval. Snažíme se jen situaci v regionu zklidnit“. Nejlepším zklidněním veřejnosti je předhození papaláše, to věděli už bolševici a taky to hojně aplikovali (k obětování byli i tehdy určeni úředníci státní správy, nikoli činovníci partajních sekretariátů). Lid vidí, že je na pány přísnost a lépe se mu pak plave v kalných vodách potopy. Jak vysoko by musela hladina Moravy stoupnout, aby vyletěl ministr?

Velmi vhod přišla Paroubkovi povodeň v Ústí nad Labem, kde je u moci koalice ODS s neposlušnými sociálními demokraty (odmítli premiérův povel k přechodu do opozice) a kde Paroubek vede krajskou kandidátku ČSSD. Paroubek přijel a hned rozpoznal, že je to věc města (tj. primátora Gandaloviče) a že město zaspalo. Doplnil to několika informacemi, které by za jiných okolností vypadaly na první pohled jako pomluvy. Gandaloviče bohužel přímo vyhodit nemůže. Aspoň zatím.

Prezident Klaus vetoval zákon o nemocenském pojištění, podle něhož by v prvních dvou týdnech nemoci měly platit zaměstnancům nemocenskou firmy, nikoli stát. Zákonodárci totiž předpokládají, že firmy budou schopny si lépe pohlídat, zda jejich pracovníci nemocenskou nezneužívají. Klaus prohlásil, že podobné opatření by bylo opodstatněné jen v systému, v němž zaměstnavatel vlastní zaměstnance, což platilo naposled za otrokářství, a zákon nepodepsal. Má nepochybně pravdu, kromě toho stát nevlastní (soukromé) podniky a nemůže na ně svévolně přenášet své starosti. Vlastně může, protože zákon rudá koalice ve Sněmovně nepochybně znovu odmává.

Podle vyjádření velitele íránských „gardových vzdušných sil“ generála Hosejna Salámího včera Írán vyzkoušel raketu schopnou zasáhnout zároveň několik cílů a nezachytitelnou protivzdušnou obranou nepřítele. Ten člověk sice nepochybně lže, až se mu od huby práší, nicméně nepochybujme o tom, že Írán buď už má nebo v dohledné době bude mít raketu, kterou bude schopný se zhruba strefit do Evropy. Kam se strefí, je mu nepochybně fuk, jsou to všechno křižáci a sionisté. A nebude se tolik rozpakovat ji použít jako za studené války Rusové. Islamisté, podobně jako Hitler, patří do kategorie neohrožených.

Poté, co generál Jaruzelski nejdřív dostal a poté raději odevzdal vyznamenání, které mu zjevně mělo být odebráno, byl obviněn z přípravy a vedení komunistického puče v roce 1981. Připomíná to poněkud román Victora Huga Devadesát tři, v němž velitel nejprve vyznamená námořníka za to, že se mu podařilo stabilizovat dělovou kouli, kterou svou neopatrností v podpalubí uvolnil, a opak ho za tu neopatrnost dá zastřelit. Zde je časový sled toho, zač byl generál vyznamenán, a toho, zač má být odsouzen, opačný, trest nejvyšší mu patrně nehrozí a celé to má pachuť jakési frašky. Lidé jako Jaruzelski měli být potrestáni po převratu, teď už je na to nejspíš pozdě.

Ministr Rath zaměstnává jako ředitele odboru člověka, který je zároveň mluvčím České lékařské komory. Prý je to střet zájmů. Ve skutečnosti je to jen přirozený důsledek toho, že ministr Rath dostal od Paroubka české zdravotnictví se vším všudy jako léno. A dělá si tam to, co si jako lenní pán může dovolit.

Pondělí 3. dubna: povodně jsou v určitém smyslu pro premiéra Paroubka pravým požehnáním. Může objíždět kraje jako dobrotivý car, pucovat (opoziční) hejtmany jako by to byli jeho gubernátoři, a hlavně slibovat hory a doly, protože do voleb bude z technických důvodů možné splnit jen menší část slibů a po volbách premiér bude – jak ten výraz sedí – za vodou. Ve způsobu, jakým napadl ústeckého primátora, se zračí manýry normalizačního byrokrata (reportérovi Lidových novin, který mu kladl, jak to reportéři politikům dělají, nepříjemné otázky, odpověděl promptně: „z vašich otázek čpí, pane redaktore, že vám je někdo připravil na sekretariátu ODS“; to je, jako kdyby někdo Paroubka obvinil z toho, že jeho plán na neoficiální pakt s komunisty mu připravili v Moskvě). Poslední povodeň z roku 2002 byla neskonale horší, ale byla naštěstí až po volbách, vláda nebyla v takovém pokušení svádět ji na opozici a národ se poprvé a naposledy semknul kolem svého premiéra. Dnes premiér předhazuje davu viníky a dav volá: víc, víc! („Že padla hlava ředitele povodí Moravy je málo, to nestačí, musí jich padnout mnohem víc, protože to, co dělají, je zoufalství,“ pravil jakýsi postižený a tedy rozlícený muž. Vypadá to, že povodně v ČR organizuje a spouští Povodí Moravy.

V Pohořelicích se rozlilo velikánské jezero, které vytvořila řeka Jihlava. Až voda opadne, možná, že se otevře několik masových hrobů a pánové z Česko-německé komise historiků budou mít plné ruce práce dokázat, že jde o kosterní pozůstatky z mladší doby kamenné.

Právo s chutí cituje britský list The Observer, podle něhož vedla atentátníky v Londýně „frustrace z války v Iráku“. Kdyby válka nebyla, nebyly by atentáty. Z čeho byli frustrováni atentátníci z 11. září 2001? Ve skutečnosti komu se chce vraždit, vždycky si nějakou frustraci najde.

Právo také pokračuje v předvolební kampani proti Straně zelených. Jiří Hofman vypočítává všechny hříchy ekologických aktivit od roku 1995. Přišívat je dnešní politické straně je možné jen na základě principu kolektivní viny, tak oblíbené v české společnosti. Každý ekolog může za to, že je ekolog.

Alexandr Mitrofanov tamtéž chválí ČSSD, že zrušila důležitou tiskovou konferenci o porodném, protože volební kampaň přehlušily povodně. „Hození stranické prezentace za hlavu, ač byla pro ČSSD superdůležitá, ukazuje, že špička soc. dem. v čele s Paroubkem z příprav na volby naštěstí není úplně vedle.“ Obávám se, že tomu tak není: vedení ČSSD pouze uznalo, že spektakulární zviditelňování lídrů při povodních je daleko účinnější formou stranické prezentace, než zamotávat se na tiskové konferenci před novináři do směšného návrhu na statisícové porodné.

Velké vody už využívají i četní Rumcajsovi potomci. Nafoukli gumové čluny a vypluli, aby uspokojili své sociální potřeby – bohatým brát a sobě chudým dávat. Zlomyslná příroda způsobila, že s jedním párem bojovníků za sociální spravedlnost se člun převrátil, mladší doplaval na břeh, starší zůstal dvě hodiny viset na stromě. Jeden z mála postižených. Lidé kolem Olomouce se zlodějů bojí víc než velké vody. Hyenismus je u nás zjevně dobře zavedený.

Úterý 4. dubna: politické strany se jedna po druhé rozhodují omezit volební kampaň a ušetřené peníze dát na povodeň. Bylo by to hezké, kdyby to nebyla účinná součást volební kampaně. Sumy nejsou nijak ohromující (ČSSD dá v první fázi na povodně milion Kč, na kampaň celkem chtěla původně vynaložit sto milionů). Stranou zůstávají zatím ODS a zelení, ale asi jim taky nic jiného nezbude. Strana zelených ovšem vydá na volební kampaň jen asi desetinu toho co ČSSD a navíc je zadlužená.

Václav Klaus kritizoval „politiky“ (rozuměj Paroubka) za zneužívání kampaně k volebním hrátkám. Zase by měl úplně pravdu, jen kdyby ta kritika nebyla taky tak trochu cítit volebními hrátkami (Paroubek napadl lídra ODS v severočeském kraji Gandaloviče). Při té příležitosti poznamenal, že „by bylo pošetilé domnívat se, že počet přeletů vrtulníku nad zatopeným územím snižuje výšku vody“. A to, nedá se nic dělat, sedí, jak by řekl ministr kultury, jako… (laskavý čtenář si příměr nepochybně doplní sám).

Volební prognóza agentury Factum Invenio nepřináší nic překvapivě nového a potvrzuje předchozí průzkumy: Vede ODS před ČSSD, obě strany stagnují, stejně i komunisté na třetím místě. Čtvrtí jsou zelení, kteří se přehoupli přes 10%, polepšili si lidovci, zůstávají jen těsně pod 10% hranicí. Při přepočtu na mandáty by Paroubkův plán spadl pod stůl, pokud by se snad do něho tím či oním způsobem nezapojili zelení. Možná by byla koalice ODS, KDU, zelení, a ovšem taky velká koalice ČSSD – ODS. Levostředé koalici ČSSD – KDU – zelení by chyběly do většiny tři hlasy.

Mj. budoucích možných koalic za účasti zelených se týká i rozhovor Alexandra Kramera s Petrem Uhlem v Právu. „Nepovažuji za pravděpodobné, že zelení půjdou do vlády s ODS“, praví se v titulku. V rozhovoru ale Uhl říká: „Já bych pro jednobarevnou menšinovou vládu ČSSD, závislou na podpoře komunistů, asi taky ruku nezvedl. Považuju ji za špatné řešení, i když přece jen lepší než vládu velké koalice ODS a ČSSD.“ Koalice ODS se zelenými je pro redaktory Práva zřejmě jakési strašidlo, Uhl byl ovšem v rozhovoru o něco realističtější: „Představme si, že po volbách už v čele těch dvou velkých stran nebudou pánové Topolánek a Paroubek, to se může klidně stát... A já znám řadu členů ODS, nejméně deset, kteří tam mají významné funkce a s nimiž bych dovedl spolupracovat - umím si představit i to, že bych zvedl ruku pro vládu, ve které by byli. Neumím si ale představit, že bych ji zvedl pro kabinet, ve kterém by seděli lidé jako pan Topolánek, Langer, Tlustý, Bendl, Nečas, Říman… já nevím, jak ty volby dopadnou a co bude po nich. Upřímně říkám, že jsem přesvědčen, že s lidmi, jako je hejtman Jihočeského kraje Jan Zahradník, hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc, primátor Ústí nad Labem Petr Gandalovič, Bedřich Moldan nebo europoslanec Jaroslav Zvěřina, bych se na mnoha věcech shodl. A proto by ode mne bylo ideologicky předpojaté, kdybych předem říkal: Ne, s ODS bych nespolupracoval nikdy!“ Musím se přiznat, že jak jsou mi některé názory Petra Uhla poměrně vzdálené, tohle bych bral. Jen mne mrzí, že v prvním výčtu zapomněl na Zahradila.

Zpěvák Maxa (přiznám se, že vůbec nevím, kdo to je) se popral na korunovačním plesu soutěže Missis 2004 s chlapíkem, který předtím seřezal jednu z finalistek, takto svou přítelkyni. Soud Maxovi neuvěřil, že se chtěl pouze zastat mlácené, a navíc považoval Maxovu reakci za zcela neadekvátní. O případu nevím víc, než co o něm psaly nebulvární noviny, a vůbec bych se k němu nevyjadřoval, nebýt jedné maličkosti. Šlo o odvolací řízení před krajským soudem. Po procesu u soudu první instance nazpíval Maxa o soudním líčení píseň, v níž označil soudkyni za zlomyslnou černou myš a státního zástupce za krále kašparů. Soudce krajského senátu při závěrečné řeči tuto píseň citoval a prohlásil: „jsme si vědomi, že jsme se teď zařadili po jejich bok“. Nechápu ani trochu, proč měl ten člověk potřebu plést do soudního jednání něco, co tam evidentně ani trochu nepatří, protože to s případem samým vůbec nesouvisí. Řekl bych, že tím dal najevo sice profesní solidaritu k své napadené kolegyni a ke státnímu zástupci, ale zároveň zákonitě i svou podjatost.

V dnešním Právu se shodou okolností (redakci to nevyčítám, proboha!) octly pod sebou dvě zprávy: první informuje o tom, že soud uznal vinnými a potrestal učitelky mateřské školky, v níž při jakémsi „čarodějnickém plese“ došlo k tragické nehodě a jedna dívenka utrpěla těžké popáleniny; v druhé se píše o tom, že skupina Romů, kteří přišli navštívit do porodnice svou příbuznou, se pokusila vniknout na porodní sál, ošetřovatelku, která jim v tom bránila, brutálně zbili a totéž provedli s člověkem, co se jí snažil pomoci. Tuhle druhou záležitost vyšetřuje policie zatím jako přestupek. Zpráva si zaslouží, abychom se k ní vrátili.

Pavel Verner se rovněž v Právu (a právem) pozastavuje nad hyenismem lidí, kteří využívají záplav k tomu, aby okrádali a ohrožovali své bližní. Pomáhá si přitom příměrem: „Čmajznout peněženku s měsíčním příjmem generálnímu řediteli vypadá sice nominálně hrozivěji, ale je to zanedbatelný zločin vůči tomu, když takhle někdo okrade opuštěnou důchodkyni.“ To je ovšem rumcajsovská logika. Příklad nemá s rabováním a rozebíráním protipovodňových zábran nic společného a nabuzuje mylný dojem, že okrádat generální ředitele je daleko přijatelnější než okrádat staré důchodkyně. Zvláštnost demokracie (v Právu tomu říkají „kapitalismus“), jíž se odlišuje od „socialismu“ (bolševismu), spočívá v tom, že jsou si v ní lidé před zákonem rovni – to znamená i generální ředitelé a opuštěné důchodkyně.

Evropská lidová strana v EP dává najevo jakousi zdrženlivost, pokud jde o přijetí Rumunska a Bulharska to EU ve stanoveném termínu (tj. v příštím roce). Elmar Brok prohlásil, že absorpční kapacita Unie je za stávajících podmínek nedostatečná. Jakkoli Rumunům i Bulharům ze srdce přeji, aby se do EU dostali co nejdřív (a z mezinárodně politických důvodů je to taky žádoucí), je zjevné, že EU dostala strašně zabrat už tím rozšířením o „nejvyspělejší“ postkomunistické země, na neposledním místě o ČR s jejími emancipačními mindráky (viz český prezident). Řekl bych, že se z toho bude vzpamatovávat desetiletí – pokud se vůbec vzpamatuje.

Premiér Paroubek navštívil americké velvyslanectví a jednal s velvyslancem mj. i o vízové povinnosti českých občanů při cestách do USA. Nevypadá to, že by ji Američané byli zatím ochotni zrušit, podmínkou je, aby z počtu žadatelů o vízum bylo jen 3% odmítnutých, u nás je to zatím 10%. Premiér se v té situaci o možnosti „odvetných kroků“ ČR vyjádřil velmi rozumně a realisticky: „Nebylo by to moudré. Poškodili bychom sami sebe.“ Uvedl dále, že bychom tak odradili americké turisty, jichž loni přijelo do Česka 300 tisíc a letos jich má být ještě více; Američané patří k návštěvníkům, kteří v Česku utratí nejvíc peněz. Kromě toho jsou USA naším prvořadým spojencem. Potud Paroubek, jediné, co kalí mou radost, je, že když před časem přišel ministr Svoboda s předvolebně populistickým nápadem na odvetná opatření vůči USA a Američanům, pokáral ho, že to neudělal už dávno. Ovšem, vůči americkému velvyslanci premiér nemusí vést předvolební kampaň (a může se tedy vyjadřovat věcně a rozumně), vůči KDU-ČSL vede volební boj, v němž je zjevně, aspoň v jeho pojetí, dovoleno poměrně hodně.

Středa 5. dubna: ODS (to znamená opozice) chce vládu podpořit s úpravou rozpočtu na letošní rok tak, aby se z něho dalo vydat pět miliard na likvidaci škody vzniklé při povodních. Máme před volbami, a tak opozici ve vypjaté situaci nejspíš nic jiného nezbývá (Špidlovi ODS kdysi povodňové balíčky neschválila, jenže ty počítaly s výstředním nápadem ohledně „milionářské daně“). Předseda poslaneckého klubu KSČM Kováčik prohlásil pateticky: „Podpoříme každé řešení, které pomůže. Stranou musí jít koalice a opozice“. To je vyčůrané až na půdu: KSČM je přece už dobrých pár měsíců tichým společníkem vládnutí ČSSD. Tolik pokud jde o odhodlání, provedení bude asi složitější (předseda Lidovců Kalousek např. celkem logicky upozornil, že než se nějaká částka vyčlení, musí být napřed představa o tom, jaké vlastně škody vznikly).

Primátor Bém napadl předsedu Strany zelených Bursíka za to, že údajně nekalým způsobem vymámil z magistrátu dotace na opravu svého malostranského domu. Věcná stránka obvinění je jedna věc, druhá je, že se stává nutně prvkem v předvolební hře. Předpokládám, že primátor Bém má tolik vyvinutý smysl pro spravedlnost, že, volby nevolby, musel s pravdou ven, padni, komu padni (abych sám sebe dotlačil k přesvědčení, že takový předpoklad je reálný, musel jsem se pořádně zapotit). Kdybych se pokoušel spekulovat čistě o tom, co to znamená v politickém pokeru, došel bych k závěru, že pan Bém považuje zelené za nebezpečnou konkurenci a myslí si, že nebýt jich, volby s přehledem vyhraje ODS s KDU-ČSL. V tom případě by měl vyhledat pomoc některého ze svých kolegů v oboru (nemyslím tím politika, nýbrž psychiatra).

V rozhovoru s Bursíkem pro Mladou frontu Dnes předhazuje Michaela Jílková předsedovi Strany zelených to, že by byl rád ministrem, případně ministrem životního prostředí. Ježíši Kriste, proč by předseda strany, která má šanci dostat se do PS a hrát tam významnou roli, nesměl chtít být ministrem? Kdyby nechtěl, nebyl by normální. Největší strach mám (od podzimu 1989) z lidí, kteří se tvářili, jako že politické funkce jsou něco, co je jim v jejich bytostné skromnosti víc než vzdálené. A do Silvestra 1989 už jejich zadnice zahřívaly ministerská a náměstkovská křesla, významné posty v parlamentě a dokonce i hradní trůn. Odkdy je pokrytectví morální hodnotou?

V Lidových novinách polemizuje Petr Placák s Jiřím Přibáněm v souvislosti s §260 (o podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačování svobod a práv občanů) o tzv. verbálních trestných činech. K polemice se ještě vrátíme.

Čtvrtek 6. dubna: poslední dny jsou, pokud jde o politické události, nesmírně jalové. I ty povodně už ustupují. Dnešním novinám vévodí zpráva, že našeho Komenského portrétoval samotný Rembrandt. Otázka do ankety v událostech by mohla být: jste hrdý na to, že jste Čech, poté co jste se dozvěděl, že Komenského portrétoval samotný Rembrandt? Další velké téma je, že jakýsi vědec přišel na to, jak to bylo s Ježíšovým chozením po vodě. K této zprávě se vrátíme.

Předseda zelených Bursík váhá, zda bude žalovat primátora Béma za obvinění ohledně nekalého financování opravy svého domu. To není dvakrát šťastné, každý si pomyslí, že by taky mohl prohrát. Pokud chtěl nechat Bémovi a ODS otevřené dveře k vycouvání, neměl žalobou vůbec vyhrožovat.

Myslím, že nejsem sám, kdo je z lidoveckých billboardů zmaten a popleten. V Praze se objevil jeden, na němž je portrét mladé dámy s portrétem ministra Svobody v rukou a vedle toho nápis: „Svoboda chce ženy v politice, já chci Svobodu“, a já teď nevím: je to dílo KDU-ČSL nebo Balbínovy poetické strany?

Václav Klaus se ústy svého mluvčího obul v Právu do Jiřího Fraňka a vytýká mj. Paroubkovi, že v Ústí využil povodně k předvolebním hrátkám. Franěk Klausovi vytknul, že při povodních nebyl vidět. Nechápu, proč Klaus místo veřejného prohlášení nenavštívil po Paroubkově generálské vizitě jako prezident Ústí? Pan Franěk by mu sice vyčetl ne že nebyl vidět (jako to dělá teď), ale že si přihřívá svou politickou polívčičku: jenže ad a), Ústí bylo nejohroženějším velkým českým městem, a ad b), reagovat na Paroubkovu agresivitu byla věc slušnosti, ne stranických sympatií. Klaus tak učinil obecným prohlášením, dělá mu potíže podpořit přímo Gandaloviče? Žádný slušný člověk by mu to nemohl vyčítat.

Podle šéfa majetkové správy Kremlu Kožina bude ruská vláda chtít vrátit ze zahraničí majetek, který Rusko vlastnilo za cara i za bolševiků. Bude jej chtít mj. i od ČR. V Lidových novinách si lámou hlavu, o jaký majetek u nás vlastně jde. Je to jednoduché: jejich majetkem bylo za totáče celé Česko, a že ho budou chtít, jakmile to bude jen trochu možné, získat zpátky, je jasné i bez pana Kožina.

Jan Rejžek píše v Lidových novinách, že židovští uprchlíci z Osvětimi, kteří propašovali spojencům zprávu o nacistických vyhlazovacích táborech, pomohli „zachránit desetitisíce maďarských Židů před deportací horthyovským režimem“. Pro spravedlnost je třeba tuto informaci doplnit: Maďarsko až do března 1944 důsledně odmítalo vydávat Židy německé vyvražďovací mašinérii. Židé do té doby nebyli ani soustřeďováni do ghett ani nemuseli nosit hvězdy (platil pro ně ovšem zákaz výkonu řady povolání a zákaz sňatku s „rodilými“ Maďary). Teprve když Němci v březnu 1944 Maďarsko vojensky obsadili, svrhli vládu, za premiéra si dosadili svého agenta a v zemi začalo řádit Gestapo a Eichmannovi lidé, rozjely se i deportace. Horthy však v létě jako regent využil chvíle, kdy se Němci dostali do úzkých v Rumunsku, a deportace zastavil. Naplno se spustily až po Horthyho svržení v říjnu 1944. Vzhledem k tomu cca 200 000 maďarských Židů válku přežilo.

Pátek 7. dubna: pražský Vrchní soud vyhověl stížnosti podnikatelky Barkové proti uvalení vazby. Barkové byla vyměřena horentní kauce, protože se soud chtěl pojistit, aby se nevyhnula stíhání útěkem do zahraničí. Na kauci podnikatelka očividně neměla, a tak putovala za mříže. Paní Barková se do dějin českého podnikání nepochybně nezapíše ani jako Tomáš Baťa, ani jako Viktor Kožený. Zato měla smůlu, že se znala s expremiérem Grossem a jeho ženou a zaměřila se na ni pozornost úřadů a veřejnosti zrovna v době Grossova pádu. Vůbec si nemyslím, že je čistá jako lilium, ale do toho, jak se s ní zacházelo, se promítly politické okolnosti, které by bylo dobře odfiltrovat. Což vrchní soud v této věci vlastně udělal.

Televizní hlasování v Otázkách Václava Moravce (Středočeský kraj) dopadlo tak, že polovinu hlasů shrábla ODS, skoro čtvrtinu KSČM, teprve na třetím místě byli sociální demokraté, čtvrtí lidovci a poslední (s pěti procenty) zelení. V průzkumu veřejného mínění, který uspořádalo STEM před pořadem, bylo pořadí ODS, ČSSD, KSČM, Zelení, Lidovci. Je zjevné, že pořadí podle hlasování diváků svědčí daleko spíš o síle a organizační schopnosti partajních sekretariátů než o tom, jaké podpoře občanů se která strana těší. Zelení jsou ve stavu zrodu a na organizaci telefonátů zjevně dosud nemají, sStředočeská ČSSD se nejspíš ještě stále vzpamatovává z Grossova pádu. Opakuji, že divácké hlasování je zavádějící, protože všichni zúčastnění kromě těch, co na to nemají (zelení),nejspíš fixlují. Jediné pozitivní zjištění je, že zelení jsou ve středočeském kraji minimálně na 5%. Hlasování diváků by se mělo zrušit.

Policie České republiky se konečně rozhoupala a stíhá někdejšího šéfa Paroubkovy kanceláře Doležela z pokusu o podvod. Jde o známý případ „pěti českých na stole“, který již delší dobu úspěšně konkuruje trojici strýc Vik, pánové Rod a Simkanič. Obvinění je skromné (ODS před časem podala trestní oznámení i na Paroubka, ministra financí Sobotku a Urbana, div ne že na ČSSD jako na organizaci). Soudě z toho, co píší noviny, hrozí tak prý panu Doleželovi vyšší trest, než jaký by dostal za korupci (a korumpovat by pochopitelně nemohl sám, v tom případě by asi byl jen prostředníkem). Takže možná si při výsleších na něco vzpomene.

Primátor Bém trvá na tom, co řekl o magistrátní dotaci pro Bursíkův dům na Malé Straně, ale prý „nejde o politický problém“ (to snad není pravda).On sám považuje tu záležitost za uzavřenou (uzavřít ji lze dvojím způsobem: buď se ukáže, že má pravdu on, nebo se ukáže, že má pravdu Bursík. Jinak ta věc zůstává otevřená a poškozuje Bursíka). Bém nevidí žádnou překážku pro povolební spolupráci ODS se zelenými. Dá se spekulovat, že buď dostal jakousi stranickou masáž, nebo to je domluvené, ODS bojí toho, aby zelení nevpluli do parlamentu třeba s 20% a snaží se jim od preferencí aspoň trochu pomoci.

Nova dostala od RRTV další pokutu (1,6 milionu Kč) za nepřístojnosti v pořadu Big Brother. Jde zjevně o jakési zdanění Reality show, týká se i Primy, kde se v pořadu VyVolení moc kouří a pije. Naivní člověk by si myslel, že RRTV jde o to, udělat z obou pořadů něco na způsob Rychlých šípů, člověk cyničtější a vyzbrojený zkušeností z minulosti dojde spíš k závěru, že soukromá média stát musí držet pěkně pod krkem, což se touto formou děje.

Rusko si dělá nároky mj. na jakýsi palác v Tallinu, který dal postavit car Petr Veliký pro svou manželku. To je bezmezná oprsklost: představte si, kdyby se Angličané začali domáhat všech staveb, které zbudovali např. v Indii za koloniální éry! A co by tomu říkali dobráci z Kremlu!

„S chladnou hlavou a se znalostí čerstvých zpráv z ulice Politických vězňů nezbývá než uznat, že KSČM je na cestě – programové i personální,“ píše Lukáš Jelínek v Právu. To ano, je na cestě k účasti na vládě, nejprve tiché, z pozadí, a po přespříštích volbách, kdo ví, třeba i otevřené. Na podstatě strany se vytvářením iluze o „reformním“ křídle nic nemění: reformy byly pro komunisty vždycky (snad až na období prvního rozkladu komunistické moci v druhé polovině šedesátých let, ale to byla docela „specifická“ situace) jen věcí taktiky.

Podle zjištění Sociologického ústavu ČAV chce česká veřejnost rozsáhlé reformy. Zdá se, že jejich podstatou mají být nižší daně a víc peněz od státu (např. do zdravotnictví). Něco podobného (málo vložíme, hodně dostaneme) se dá uskutečnit jen v pohádce, státní soukolí většinou funguje naopak): nasype se do něho hodně, vypadne kupodivu málo. Kam se poděje rozdíl, bývá pak občas otázkou „orgánů činných v trestním řízení“, ale většinou se nic nenajde. Zákon o zachování hmoty, pokud se nemýlím, v moderní fyzice už neplatí, zajímavé je, že v této oblasti se hmota spíš ztrácí, než by nabývala.

Sobota 8. dubna: po včerejší dobré zprávě (našeho „učitele národů“ portrétoval sám Rembrandt) přichází zpráva špatná: jakási česká tenistka byla na Floridě obviněna z krádeže. Byla údajně přistižena, jak se spolu se svou matkou pokouší zcizit v nákupním středisku zboží v hodnotě cca 10 tisíc korun. Tvrdí, že je v tom nevinně. Samozřejmě může mít pravdu, prokáže se to před soudem.

Významný politický čin si může připsat na své konto ministr Jandák. Na zámku Kratochvíle se nalézá podle jeho slov „kus národního bohatství, který… patří všem lidem této země“ (krásná socialistická fráze), totiž sbírka loutek. Studio animovaného filmu, které se domnívalo, že je v jeho majetku, ji nabídlo k prodeji do zahraničí, ministerstvo promptně podalo určovací žalobu a soud potvrdil, že sbírka patří státu. Vztah mezi „státem“ a „všemi lidmi této země“ mi připadá zvlášť za vlády ČSSD s komunistickou podporou poněkud rozvolněný - a tak mě představa, že jsem spoluvlastníkem mj. sbírky pimprlat, nijak zvlášť neoslovuje.

Ministerstvo zahraničí přidělilo dotaci na projekt dokumentace osudů lidí, kteří spadají pod gesto premiéra Paroubka oceňující německé antifašisty. Bruno Köhler, Karl Kreibich a další budou tedy „uloženi jako databáze“ (tuto pěknou formulaci jsem přejal z jednoho dílu seriálu Star Trek). Vedoucí projektu Collegium Bohemicum Jan Šícha soudí, že by se projekt mohl stát jakýmsi protipólem berlínského Centra proti vyháněním, protože chce na rozdíl od „vyhnaneckého svazu“ prezentovat dějiny Němců v českých zemích v širších souvislostech. Širší souvislosti nepochybně znamenají, že jejich osud byl následkem příčiny, totiž zločnné politiky Třetí říše. Srozumitelně česky řečeno, můžou si za to sami. Považuji za nutné zopakovat, že tuto vyčůranou teorii mám za zvlášť nemravný alibismus a peníze, za něž bude obhajována, za vyhozené do kanálu.

Šéf kanceláře prezidenta Slovenské republiky Milan Čič označil ve středu při jmenování (staro)nového slovenského ministra kultury premiéra Dzurindu za „předsedu vlády Slovenské socialistické republiky“. Přeřeknutí pana profesora, mého bývalého kolegy z FS ČSFR, má svou logiku, je zjevně jakousi asociací na staré dobré časy, kdy v té „Slovenské socialistické republice“ (tj. za Jakeše a Husáka) zastával ne nevýznamnou vládní funkci.

U příležitosti návštěvy německého ministra zahraničí šíří čeští politici i publicisté úspěšně dojem, že za způsob, jak se u nás nakládalo s pozůstatky německých vojáků padlých za druhé světové války, je odpovědna výlučně německá strana (dnes např. Blahoslav Hruška v Právu). Mám o tom své pochybnosti, už od počátku provázela pokusy najít pro padlé nějaké místo, kde by mohli být pochováni, nechutná nacionalistická kampaň, německý Volksbund, který se o věc staral, prohlásil, že není schopen uspokojit finanční nároky české strany, protože by musel zrušit řadu dalších projektů (což vzbuzuje podezření, že si nechuť našich nacionalistů posloužila „neviditelnou rukou trhu“). Problém je, že německé instituce (včetně ministerstva zahraničí) jsou v podobných případech už tak vydrezurované, že obvinění bez dalšího berou na sebe.

V rozhovoru pro Právo prohlásil premiér Paroubek mimo jiné: „Myslím, že hovořit o povolebním uspořádání je v této chvíli předčasné. Já jsem patrně udělal chybu tím, že jsem o těchto věcech (menšinová vláda shánějící podporu „napříč spektrem“, tj. závislá na komunistické podpoře, bd) mluvil velice otevřeně, teď už to dělat nebudu.“ To je opravdu dobré: premiérovi nevadí podstata toho nemravného projektu, nýbrž jen to, že s ním hned vylezl na veřejnost a nenechal si ho až do voleb pro sebe. K tomu, že spucoval výkonného místopředsedu strany za špatné zmanipulování televizního hlasování při ústeckých Otázkách Václava Moravce, zase uvedl: „Věřím, že straničtí funkcionáři, kterých se to týkalo, pochopili, že takovéto věci se buď nemají dělat vůbec, nebo se mají dělat tak dokonale, jako je dělá ODS“. Obojí je zvláštní směs cynismu a bezelstné naivity, která věří, že to přece každý musí pochopit. Alexandr Kramer, který rozhovor pořídil, premiéra několikrát upozorňoval na problematičnost jeho stanoviska, Paroubek tomu zcela upřímně nerozuměl. Průnik svérázné morálky činovníka z RAJ do systému vládnutí v ČR je dosti úděsný. Klesla česká veřejnost opravdu tak hluboko, aby to nedokázala nazřít?

A premiér zjevně přechází od slov k činům a pokouší se svůj projekt vládnutí s komunisty v zádech (už se realizuje) dodatečně zneviditelnit. Na žofínském ekonomickém fóru vyloučil spolupráci s komunisty na vládní úrovni (řekl to už stokrát a nikdo ho z toho v tuto chvíli nepodezřívá)¨a prohlásil, že sociální politika komunistů by vedla k hospodářské krizi. Zřejmě má dojem, že teď až do voleb komunisty dvakrát moc nepotřebuje (a hlavně nepotřebuje, aby byl s nimi moc často viděn na nějaké společné ideové platformě). A po volbách už bude všechno jinak.

Německý básník H. M. Enzensberger prohlásil v rozhovoru pro MfD: „Přitom se nám daří dobře. Možná až moc. Což je problém zejména mladších generací, které na Západě vyrůstaly v posledních čtyřiceti letech v podmínkách absolutního přebytku a bezpečí.“ Proč „na Západě“? V malinko omezenější míře to platí i o nás.

Pavel Švanda reaguje tamtéž (příloha Kavárna) na polemiku Martina Vrby s jeho oslavným článkem o Klausovi. Polemika spočívá v tom, že Vrbu označí za „levicového liberála“ a pak vykresluje všechny ohavné vlastnosti „levicových liberálů“ aniž by je jakkoli vztáhl k Vrbovu textu. Touto technikou se za totáče odsuzovali liberálové „buržoazní“, případně různí revizionisté, oportunisté atp. atp. Pan Švanda napsal v šedesátých letech řadu velmi hezkých povídek. Proč se, proboha, na stará kolena vydal na cestu klausovského hagiografa? Cožpak se v této zemi už opravdu všichni zbláznili?

Vrcholem dnešní Kavárny je ovšem rozsáhlý esej Václava Klause. Budu se jím zabývat zvlášť.

Pondělí 10. dubna: Ministr Rath vnutil v debatním pořadu Otázky Václava Moravce primátoru Bémovi tykání (prý spolu studovali na medicíně, každý ovšem v jiném ročníku). Bém se nesměle bránil, pak podlehl. Ministrova drzost opět slavila úspěch. Pokud si opravdu chtěl s Bémem mermomocí tykat, měl se s ním domluvit před pořadem, bylo by to slušné. Jinak familiárnost do politiky nepatří, a do debat mezi vládou a opozicí už vůbec ne. Mezi vládou a opozicí mají být korektní vztahy. Korektní vztah se v českém jazyce vyjadřuje vykáním. Tykáme si v hospodě, a to taky ještě ne s každým.

Jihlavská konference (setkání čechů a sudetských Němců pod patronací sudetoněmecké křesťanské Ackermann Gemeinde a české Nadace Bernarda Bolzana) proběhla tentokrát ve znamení sporu o tom, zda bylo vyhnání sudetských Němců genocida. Jihlavská setkání probíhají z české strany už dávno v režii vyčůraných obhájců „odsunu“ (nebylo to hezké, ale stát se to muselo, nechme to být a dívejme se do budoucnosti, to vykládají skupince starých lidí, kteří by ještě před smrtí chtěli zažít aspoň nějaké gesto zadostiučinění a dosud se ho nedočkalia). Tentokrát si čeští organizátoři pozvali dva pomocníky z Německa, jednoho mnichovského profesora a rektorku z univerzity ve Frankfurtu (ovšem nad Odrou). Ti jim pomáhali německé stařenky a staříky masírovat (čtenář si jistě pamatuje, jak podobné lidi nazýval V. I. Lenin) kvůli heslu letošních Sudetoněmeckých dnů, v němž se prý říká, že vyhnání bylo genocida. Nemyslím si, že to byla genocida, ale to nic nemění na faktu, že to byla ohavná věc, která se neměla stát, a že těm lidem dlužíme pokornou a explicitní omluvu (takovou omluvu nevyslovil ani Havel, jak praví legenda, a neobsahuje ji ani slavná českoněmecká deklarace). Rektorka z Frankfurtu prý varovala před tím, že se v Německu pokoušejí přehodnocovat vinu za válku. Spíš by se druhá strana měla pokusit přehodnotit postoj k některým věcem, které se staly na konci války a bezprostředně po ní, které se za válek stávají, ale přesto platí, že se dít nemají. Němci se omlouvají už šedesát let. Tiskový dozor nad setkáním drží starý normalizační harcovník Jan Kovařík, který taky v Právu naříká, jak je to nespravedlivé, že hodně Čechů a Poláků umí německy, ale jen málo Němců polsky a česky. Tak to holt na světě chodí. Angličanů a Francouzů, kteří se učí česky a polsky, je nepochybně ještě méně než Němců. Svět je k nám mrňavým nespravedlivý. Pan Kovařík ovšem píše účelově, jde mu o to, rozněcovat mindráky.

S tímto tématem volně a vzdáleně souvisí plánovaná iniciativa české vlády. Lidé, žijící v „záplavových oblastech“, nemají napříště už dostávat peníze na odstranění škod, způsobených povodní. Místo toho jim vláda chce nabídnout, že jejich domky vykoupí, aby si mohli pořídit nové, nebo jim poskytne „náhradní pozemky“, jak navrhuje dr. Rath (tam si zřejmě budou moci postavit stan). Chápu, že přispívat těm, kteří jsou pravidelně postihováni pro stát představuje zátěž, ale celé to řešení mi trochu připomíná „odsun“. Fešácký, ovšem.

Prezident Bush prý plánuje útok na Írán. Psali o tom v americkém časopise The New Yorker, článek podle zpráv z českého tisku obsahuje samé neověřené informace, zdroje neuvádí. Smysl podobných pseudozpráv (nechtěný, ovšem) je předem zabránit případné účinné obraně (např. takové, jakou byl preventivní útok izraelských stíhaček, který na počátku sedmidenní války předběhl arabskou invazi a zničil egyptské válečné letectvo). Nepochybuji o tom, že v současné době o preventivním úderu na Írán nikdo vážně neuvažuje. Není vyloučeno, že třeba zanedlouho bude jedinou možností, jak předejít obrovským ztrátám na civilním obyvatelstvu ne v USA, ale tam, kam Íránci už dnes svými raketami dosáhnou – tj. např. u nás.

Úterý 11. dubna: Premiér Paroubek ucouvl od představy nucených výkupů nemovitostí, pravidelně ohrožovaných záplavami. Vláda chce, aby postiženým, kteří se rozhodnou pro přestěhování, nabídly obce náhradní pozemky a aby stát vykoupil jejich nemovitosti za cenu, jež nepřihlíží k tomu, že objekt je v záplavovém území. K nucenému výkupu by bylo možno přistoupit jen tam, kde domek např. blokuje protipovodňová opatření. To vypadá přece jen o hodně rozumněji než původní verze ministra Martínka.

Právo věnuje (opětovně) velkou pozornost Straně zelených, tentokrát návrhu na ekologickou daň, který předseda Bursík vypracoval pro Ministerstvo životního prostředí. Manažerům Práva se zjevně velmi nelíbí představa, že by strana ve volbách uspěla a nabourala sen o socialisticko-komunistické spolupráci, ale v tomto případě si za to Zelení mohou sami. Zejména jejich nápad drasticky zdražit, případně přímo zakázat vytápění domácností uhlím je úděsně asociální, postihne hlavně chudé a staré lidi v malých obcích. Ostatně člověk nemusí být zrovna na hranici životního minima, aby ho to děsilo. Bydlím teď v malé vesnici mimo Prahu, a na zavedení ústředního topení, nákup plynového kotle a hlavně zbudování nádrže na zemní plyn prostě nemám a už nikdy nebudu mít. A to nejsem zatím odkázán jenom na důchod. Alexandr Mitrofanov napsal v Právu, že zákaz topením uhlím už narazil u spousty lidí, kteří se nemíní vzdát svých práv. Pro osmdesátiletou důchodkyni v zapadlé díře už jde jen o jediné právo: právo na dožití.

Komunisté objevili kdesi v pustině poblíž Teplé pomník s básní, oslavující Stalina, Beneše a vyhnání sudetských Němců. Pomník je, jak svědčí fotografie v Právu, umístěn v totálně zdevastovaném okolí, což je přímo symbolické. Byl prý vztyčen někdy hned po roce 1945. KSČM zřejmě v rámci předvolební kampaně chystá nějaké slavnostní akce, nepochybně na téma „naši českou zem sudetoněmeckým revanšistům nikdy nevydáme!“. Myslím, že štvaní tohoto typu dnes už jen posiluje solidaritu soudruhů navzájem. Doufat, že by jim získalo nějaké duše navíc, je směšné. Lidé mají jiné starosti.

Arbitrážní komise Rady pro reklamu se vyjádřila k předolympijským spotům propagujícím pivo Budvar v tom smyslu, že neporušují etické zásady Kodxeu reklamy. Český olympijský výbor obvinil pivovar, že zneužil olympijské symboly. Reklamy pak byly staženy. Obvinění je zjevně úplně absurdní a vyvolává dojem, že by ČOV rád z Budvaru vymámil nějakou podporu (pivovar ho zatím nesponzoruje).

Ministr zahraničí Velké Británie Straw reagoval na neověřené chýry o údajném úmyslu USA napadnout Írán jadernými zbraněmi. Prohlásil je za nepravděpodobné s tím, že „všechno by se však změnilo, kdyby Írán napadl Izrael“. Kdyby Írán, až bude mít k tomu prostředky (rakety už zjevně má, pumy bude mít díky tolerantnímu přístupu paralyzovaných organizací, jako je OSN, už v dohledné době), napadl Izrael, změní se hlavně to, že Izrael bude přes svou vyspělou vojenskou techniku zničen. A pak už bude na nějaké protiakce dost pozdě.

V Mladé frontě Dnes analyzují odborníci na jazyk a komunikaci vyjadřování čelných politiků. Paroubkovo označení „páni Steigerwaldové, Mášové a jim podobní, ale i páni Kalouskové a Topolánkové“ charakterizují jako exkurz do předpřevratové rétoriky. Rád bych připomenul, že tentýž obrat (ovšem samozřejmě vyplněný jinými jmény) s velkou oblibou oblibou používal a používá od svého vstupu do velké politiky prezident Václav Klaus. Pozoruhodné je, jak se u nás oslovení „pan“ chápe spontánně jako urážka. Ne rozdíl od „soudruh“, „bratr“, „přítel“ atp. Zabydlela se u nás hospodská etiketa a „převrat“ s ní ani nehnul.

Středa 12. dubna: ČSSD na Ústecku dotahuje ODS, jak praví titulek v Právu – ovšem podle agentury PSB, kterou si zjednala sociální demokracie. Zprávy agentury PSB je třeba chápat jako součást volebního boje ČSSD. Jinak se ovšem dá počítat s tím, že povodně zvednou v ústeckém kraji preference ČSSD a srazí preference ODS. Na „podjatosti“ toho, co servíruje PSB, to nic nemění.

Ministr Rath si potichu a cílevědomě privatizuje české zdravotnictví. Do čela VZP hodlá dosadit svého člověka, naopak na předsednickou funkci ve správní radě pojišťovny rezignoval Richard Schwarz, protože nesouhlasí s novým zákonem o volbě členů správní rady (umožňuje většině, toho času rudé, nastrkat si do rady skoro samé své lidi). Může se po volbách dostat k moci vláda, která bude mít dost síly na to, aby dr. Rathovi zase vyrvala zdravotnictví z pracek?

Soudkyně Okresního soudu v Uherském hradišti, která mj. úspěšně blokovala proces s Aloisem Grebeníčkem, dokud obviněný nezemřel, rezignovala na svou funkci. Nabízí se poněkud cynický výklad: splnila svou úlohu, teď může jít.

Petr Uhl píše v Právu: „Zaměření na Západ zastiňuje příklady ze zemí východních, třeba právě z Maďarska, jehož právní a společenský systém je nám bližší, ale přesto ho moc neznáme. Asi nás odrazuje to, že tam v roce 1989 nebyly kulaté stoly s předáváním moci jako v Polsku nebo u nás. Maďarští reformní komunisté sami uspořádali svobodné volby a na stříbrném tácu předali zemi pravici.“ To je ovšem krutý omyl, v Maďarsku probíhaly v létě roku 1989 kulaté stoly velmi podobně jako např. v Polsku. Bylo na nich dosaženo mj. dohody o základních demokratických zákonech. Rozdíl je jen v tom, že se jich neúčastnily všechny strany demokratické opozice. Tvrdit, že komunisté sami uspořádali svobodné volby a na stříbrném tácu předali zemi pravici, je nehorázný nesmysl. Pravice (koalice MDF, KDNP a FgKP) se k moci nedostala z milosti MSDZP, ale díky regulérnímu volebnímu vítězství, na volebním zákoně se strany dohodly právě u kulatého stolu. Moc nepatřila jen „pravici“, protože prezidentem byl zvolen kandidát SZDSZ Árpád Göncz.

Václav Klaus kritizuje politické strany za bezuzdné slibování před volbami. Při bližším ohledání zjistíme, že kritizuje nikoli politické strany, ale ČSSD. Zřejmě v boji proti „politické korektnosti“. Lépe řečeno korektnosti jako takové. Korektnost je v pojetí našeho prezidenta levicová neřest, podobně jako snowboarding.

Václav Klaus vetuje zákon za zákonem. Kdysi prohlásil na adresu Václava Havla: "Veto prezidenta, to má být jednou za desetiletí, a ne aby se pan prezident několikrát za týden pokusil vetovat zákon, to už je podle mě pošlapání základních prvků parlamentní demokracie." Teď dělá to samé ještě ve větším rozsahu. Stal se do jisté míry obětí zlomyslného osudu: proti nynější rudé hlasovací mašinerii je stejně bezbranný jako kdysi Havel proti sjednocené opozičně smluvní frontě ODS – ČSSD. Klaus je ovšem v nepříjemné situaci, kromě zákonů, které vetuje z doktrinářství nebo jako notorický besserwisser, jsou tu i takové (např. z oblasti zdravotnictví, ale nejen ty), které prostě vetovat musí, jinak by ztratil tvář, a je správné, že je vetuje. Veto znamená jen odklad, komunisté se sociálními demokraty ho v těchto případech stejně přehlasují. Je otázka, není-li tady jakási vada v ústavě: Klaus nemůže ty zákony nevetovat, protože s takovými zákony se prostě souhlasit nesmí, a velmi dobře chápu, že pod nimi nechce být podepsán jako faktický spoluviník; zároveň jeho veto nic neznamená. Neměl by prezident být z procesu utváření zákonů a jejich uvádění v platnost úplně vyňat?

Naproti tomu jeho předchůdce Havel se v Mladé frontě Dnes skoro omlouvá za své výroky o rodině jako teletníku. „Jde o nedorozumění, které mě velice mrzí. Nekritizoval jsem samozřejmě rodinu, kritizoval jsem její pojetí redukované na pouhou výrobnu dětí. Zdá se mi, že to devalvuje její smysl a dotýká se bezdětných. Domnívám se, že rodina má i další dimenze: citovou, přátelskou, společenskou, duchovní. Prosím, aby všichni, které jsem svými barvitými výroky o teletníku pohoršil, přijali toto mé vysvětlení.“ Myslím, že vysvětlení a omluva jsou zbytečné, Havel má v této věci pravdu a z jeho tehdejších slov vyplynulo zcela jednoznačně, co má na mysli.

Pražský primátor Pavel Bém by přivítal, kdyby o případném uspořádání olympijských her v Praze proběhlo referendum. Že referendum bláznivý nápad požehná, je předem jisté. Ti, co budou hlasovat, neponesou pak za případný krach žádnou odpovědnost. Pan Bém by v něm neopochybně hlasoval pro, z populistických důvodů. Chtěl bych zde zdůraznit, že plán uspořádat v Praze olympiádu považuji za projev avanturismu prvního stupně, za něco srovnatelného snad jen se stavbou babylonské věže. Nemohli bychom si léčit mindráky z vlastní malosti nějakým levnějším způsobem?

Čtvrtek 13. dubna: podle průzkumu agentury SC&C pro Mladou frontu Dnes by se KDU-ČSL nedostala do parlamentu. Je to první průzkum, v němž klesla na 4%. (ODS má podle téhož průzkumu takový náskok a zelení natolik vzrostli, že by rudá koalice ani v tomhle případě neměla většinu). Ke zprávě se ještě vrátíme. Samozřejmě bude důležité, zda ostatní agentury, zejména CVVM a STEM, výsledek, který by zase podstatně zvedl Paroubkovy šance, potvrdí. Dovolím si mu zatím příliš nedůvěřovat: jednak je KDU-ČSL strana s výraznou podporou v některých regionech, a to může působit při průzkumu potíže. A jednak má na rozdíl od např. US nebo nebožky ODA poměrně silné jádro věrných voličů. Že preference strany v posledních měsících výrazně upadají a že za to nese odpovědnost duo Kalousek – Kasal, je málo sporné.

Premiér Paroubek si pozval do Kramářovy vily na přátelské setkání Karla Gotta. Prý po něm nechtěl, aby se účastnil předvolební kampaně strany, Gott na to ostatně ani nepomýšlí. V rozhovoru Mladé frontě Dnes ovšem řekl, že Paroubek je dobrý premiér, a odmítl výtku populismu: premiér prostě mluví způsobem, kterému lidé rozumí, a mistr na tom nic špatného nevidí. Takže setkání, jak vidno, splnilo svůj účel.

Zato Lucie Bílá pro tentýž list na otázku, zda četla program ČSSD, odpověděla: „Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla o povolební spolupráci ČSSD s komunisty, přestala jsem se už o program zajímat. Tím, že chtějí udělat všechno pro všechny, je jasné, že nemohou udělat pro nikoho vůbec nic.“ To je pozoruhodné: i kdybych se snažil sebevíc, takhle jednoduše a přitom výrazně bych to říci nedovedl.

Ministr Rath zařídil, že vláda naleje do VZP další dvě a půl miliardy, a to formou tzv. předsunuté platby za státní pojištěnce (částku by normálně dostala až v druhém pololetí t.r.). Je klika, že volby jsou už za měsíc, jinak by se možná pan ministr se souhlasem vlády nakonec postupně předsunul až do roku dva tisíce padesát. Jeho kolega Kühnl mu zcela věcně připomněl někdejší slova o tom, že nejdřív je třeba zacpat díry v sudu VZP a teprve pak do něho nalévat další vodu. Udělal to před jednáním vlády: odmával pak dr. Rathovi jeho nestydatý předvolební tah, nebo ne?

Manažerka Vodrážková vyčítá v MfD ODS, že chce znevýhodnit tzv. neúplné rodiny (většinou jde o osamělé matky s dětmi). Problém je v tom, že vláda buď může podporovat rodinu úplnou, nebo podporovat rodiny neúplné s rizikem, že pro lidi bude atraktivnější tyto neúplné rodiny uměle vytvářet: tj. že pro lidi, kteří spolu dlouho žijí, mají spolu děti a vůbec se nehodlají rozejít, nebude prostě institut manželství sociálně atraktivní. Obávám se, že to už je současný stav. A je to nesrovnatelně větší a záludnější ohrožení rodiny než tolik kritizovaný zákon o registrovaném partnerství.

Írán velmi cílevědomě a energicky najel na výrobu obohaceného uranu pro příští jaderné pumy. Angličtí, němečtí a francouzští politici dávají najevo „vážné znepokojení“. Íránský režim prý musí slovy i skutky dokázat, že se nesnaží vyrobit atomovou zbraň. Vážné znepokojení a čekání na slova a skutky bude nespíš trvat tak dlouho, až to v Evropě začne bouchat. Pak začnou dokazovat, že v tom má prsty právě Írán, a než se to na mezinárodním fóru typu OSN prokázat podaří, bude z Evropy jedna velká díra. Člověk má pocit, že se opakuje to, co náš kontinent zažil v třicátých letech minulého století. Nic se nenaučili, jen jsou snad ještě rozloženější než tenkrát.

Na otázku, koho bude volit, odpověděl v Lidových novinách známý religionista Ivan Štampach: „Vím, že ne xenofobní a protievropské nacionál-liberály ze strany Modrého ptáka; u křesťanských demokratů mi vadí, že pod současným vedením nejsou křesťanští, natož sociální; mezi ostatními váhám; například na zelených mi vadí současné příliš přizpůsobivé vedení; sociální demokraté jsou na můj vkus až příliš plebejští...“ Myslím, že je to jasné: pan Štampach bude nakonec volit komunisty.

Vláda se usnesla, že na povodně vynaloží v letech 2007 až 2010 dvakrát víc peněz, než se čekalo. Kdoví, jaká bude po volbách vláda, a pokud zůstane tahle, kdo ví, co po volbách udělá. Teď, tísněna volbami, demonstruje dobrou vůli: kdo toho včas nedokáže využít, spláče nad vejdělkem.

Pátek 14. dubna: Paroubek vyzval žertovným způsobem předsedu Topolánka na předvolební televizní souboj. Paroubkova pravá (nebo lépe levá, když jde o levici?) ruka, ministr Rath, k tomu prohlásil: „Předpokládáme, že se (Topolánek, bd) nebude dále skrývat jako nějaká zbabělá baba, ale že jako muž předstoupí před sekundanty, kterými je vlastně celý český národ.“ Takoví jako dr. Rath měli vždycky plnou hubu národa. ODS se nyní pře se sociálními demokraty o koňský trus, který po spektakulárním předávání výzvy (přivezli ji kočárem) zbyl před sídlem strany. Není příliš pravděpodobné, že by se tímhle způsobem Paroubkovi podařilo ovlivnit tu část veřejnosti, kterou zatím nezískal. České veřejné mínění je už teď dost silně polarizováno, a na ty, kteří si myslí, že jedni jsou za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou, že ve sporu mezi ODS a ČSSD jde přesně o to, co zbylo po koních na Jánském vršku, to žádný velký dojem neudělá a volit nepůjdou.

Ministerstvo obrany po dohodě s německým Lidovým spolkem pro péči o německé hroby umístí ostatky padlých německých vojáků a civilistů (civilisté ostatně nemohou padnout, ty je možné jen zavraždit) někam do vojenského prostoru na Brdech, dokud je nebude možné pochovat, nejspíš na vojenském hřbitově v Mariánských lázních. Záležitost je dosti ostudná a vrátíme se k ní. V Právu se při této příležitosti píše: “Od začátku 90. let byly v Česku pohřbeny tisíce německých vojáků, kteří padli během první a druhé světové války.“ Tomu nerozumím, během první světové války se na území dnešní ČR vůbec nebojovalo.

Konzervativně liberální MDF odmítlo po jednáních, v nichž mu FIDESZ nakonec nabídl za (vzájemnou) podporu v druhém kole voleb premiérský post, jakoukoli spolupráci. Tím jsou volby vlastně s definitivní platností rozhodnuty ve prospěch levice. Kritika MDF na adresu FIDESZu (vyčítalo mu populismus a levicový program) byly v mnoha ohledech oprávněné a volební program MDF mi připadal rozumnější, ale strana se dostala do parlamentu s odřenýma ušima a zatím předvedla jen neochotu komunikovat a silácká gesta. Co si od toho do budoucna slibuje?

To předseda polské PiS Kaczynski je komunikativnější, už se dohodl s extremistickou Sebeobranou na jakési spoluvládě. Před volbami o ní říkali, že je levější než komunisté, a byla to pravda. MDF předvádí zjevně nevstřícnost, PiS vstřícnost na nepravém místě.

Roman Joch v Mladé frontě dnes vášnivě obhajuje trest smrti: „Samozřejmě, že člověk má právo jiného člověka zabít, i když mu život nedal. Máme právo zabít tyrana, jenž nařizuje masakry nevinných. Máme právo zabíjet vojáky agresora. Máme právo v sebeobraně zabít útočníka, jenž nás ohrožuje… život vinný vraždou je přípustné popravit, ale život nevinný je nedotknutelný absolutně.“ Vojáci agresora jsou velmi často nevinní lidé, kteří měli na vybranou buď se nechat popravit, nebo jít na frontu. Ve válce se nelze vyhnout zabíjení nevinných. Svaté nadšení pana Jocha mne poněkud děsí. Přikázání nezní „Nezabiješ kromě případů a, b, c, atd.“ Zabít bližního je vždycky hřích; jsou jen případy, kdy má člověk naději, že mu ten hřích bude odpuštěn. Zabití ve válce nebo v sebeobraně mezi ně bezpochyby patří. Zda mezi ně patří poprava, o tom mám vážné pochybnosti.

Kromě nejrůznějších nepokojů, od řádění mladých imigrantů v předměstích Paříže až po demonstrace proti novému zákonu o prvním zaměstnání (demonstrujícím se tak zalíbily, ž v nich pokračují i poté, co vláda prokázala slabost a zákon odvolala; krásný příklad toho, jak se kapitulantství před kravalisty nevyplácí), zachvátila Francii vlna feministického vyvádění: modré punčochy žádají, aby bylo zrušeno, resp. zakázáno slovo slečna (mademoiselle) , protože se jím prý dává najevo, že dotyčná je sexuálně „k mání“. Má se říkat jen paní (madame). Hnutí je podle mého málo důsledné. Francouzština, která je mezi evropskými jazyky poměrně pokročilá, pokud jde o emancipaci (má jen mužský a ženský rod, středního se zbavila) se nesmí bát udělat další, rozhodující krok, a zrušit rody vůbec. Příkladem nechť jsou jí ugrofinské jazyky, které je nemají od samého začátku. „Allons, enfants de patrie!“(člen v duchu modernizace již vypouštím).

Úterý 18. dubna: podle agentury Factum Invenio (na rozdíl od nedávného průzkumu SC&C) není pravda, že by se lidovci se 4% nedostali do Sněmovny, nýbrž je pravda, že by s 12,3% dosáhli dvouciferného výsledku. Na první pohled to vypadá jako přehnané na druhou stranu, bude dobré si počkat ještě na CVVM a STEM. Ve výsledcích agentury Factum Invenio se preference zpravidla jeví jako ve vypouklém zrcadle. Nicméně v přepočtu na mandáty je výsledek v tom zásadním stejný jako předchozí průzkumy obou jmenovaných agentur: z „nekomunistických“ koalic je myslitelná jen velká (ODS – ČSSD) a strakatá (ODS – KDU-ČSL – zelení). Menšinové vládnutí ČSSD s komunisty v zádech nenajde dostatečnou podporu. Kombinaci ČSSD – lidovci – zelení chybí k realizaci jen fous (dali by dohromady 98 mandátů). S vyhlídkou na tuto možnost se v pondělí v Otázkách Václava Moravce Paroubek s Bursíkem spíše cukrovali, Bursík ovšem nevyloučil ani možnost koalice s ODS (proč by to taky dělal) a zopakoval, že zelení nepodpoří žádnou vládu, která by existovala z milosti KSČM. Paroubek takovou možnost ani nezmínil (vzhledem k posledním průzkumům, které jí nedávají mnoho šancí, na ni už zjevně nevěří, ostatně před nedávnem veřejně litoval, že o ní vůbec mluvil – výraz lítosti vypadal tak, že s ní měl správně překvapit voliče až po volbách). Oba braši jsou proti tomu, aby i v příští prezidentské volbě byl zvolen Václav Klaus, a zároveň oba navrhují přímou volbu prezidenta. V jakékoli přímé volbě prezidenta ovšem bude zvolen Václav Klaus. takže odhodlání obou pánů prosadit přímou volbu je zjevně populisticky předvolební a po volbách na ně rychle zapomenou.

Poslaneckou sněmovnu čeká v příštích volbách určitá obměna. Týká se to výrazně zejména klubu ČSSD: nekandidují Laštůvka, Kavan, Kužvart, Lachnit a Kupčová (vesměs lidé blízcí Zemanovi). Zejména absence Laštůvky a Kavana v příští Sněmovně by mohla mít blahodárný vliv na českou zahraniční politiku. Předpokládal bych ovšem, že mandát vyměnili za nějakou sinekuru (Laštůvka by se mohl v případě volebního vítězství ČSSD stát velvyslancem v Moskvě, pokud by to místo nedostal rovnou Grebeníček, Kavan ve Washingtonu. Úděsná představa, kterou by rodiče měli strašit zlobivé malé děti: když budeš dál takhle vyvádět, stane se Kavan českým velvyslancem v USA!).

Podle průzkumu agentury SC&C, která minulý týden předpověděla politickou odúmrť KDU-ČSL, by s podílem komunistů na výkonné moci u nás v současné době souhlasilo 48% lidí (v roce 2004 to prý bylo dokonce 50%). Z toho 70% voličů ČSSD. Číslo bude nejspíš poněkud nadsazené (tak jako je příliš nízký čtyřprocentní výsledek lidovců ve volbách do PS), ale je třeba se smířit s tím, že komunisté už zdaleka nebudí takovou nedůvěru a odpor jako v roce 1990. Proč taky: nikomu nevadí, nejsou moc vidět, neoplývají skandály, a čelní politici nás všechny kolem dokola ujišťují, že žijeme v standardních politických podmínkách (Václav Klaus; nevím, co je standardního na tom, když skoro polovina obyvatel má ke komunistům takovou důvěru, že by jim svěřila podíl na vládě) a že se nic neděje, protože v Moskvě už nesedí Brežněv (co na tom, že tam sedí Putin a provozuje brežněvismus s lidskou tváří).

Papež Benedikt XVI. Pronesl supersmířlivé velikonoční poselství. „Nechť mezi představiteli států a mezinárodních organizací sílí vůle dosáhnout mírového soužití mezi národy, kulturami a náboženstvími, které vzdálí hrozbu terorismu… Volám po míru a pokoji pro ty, kdo jsou zapojeni do konfliktů ve Svaté zemi a vyzývám je k trpělivému dialogu…“ Vybídl též ke společnému jednání mezinárodní společenství a Írán. Papež zjevně trpí utkvělou představou, že může pískat utkání, v němž ho jedna strana má spíše za kopací míč. A občas taky připomíná misionáře, který se snaží urovnat spory mezi lidožrouty v situaci, když už se začíná topit pod jeho kotlem a spor je o to, kdo dostane lepší porci. Pro Írán, islámské radikály a Hamás je a zůstane jednou z mnoha hlav světového křižáctva.

Středa 19. dubna: Podle agentury STEM by ve volbách do PS dostala KDU-ČSL jen 4,9% a zůstala by těsně pod hranicí volitelnosti. Když vezmeme v úvahu další dva výsledky (SC&C, Factum Invenio), dá se říci jedině, že se lidovci pohybují na okraji propasti. Stejně (zatím) nevěřím, že by do ni spadli. Pokud by se to stalo, výrazně by to destabilizovalo českou politickou scénu a Paroubek by zase mohl snít a mluvit o menšinové vládě s podporou „napříč spektrem“ (i když se zdá, že ani podle STEM by ČSSD s KSČM neměly v Poslanecké sněmovně na většinu). Nemyslím, že by premiér měl nějaké zalíbení v tiché spolupráci s KSČM. Je mu to úplně jedno. To je na tom to nejstrašnější.

Václav Klaus hecoval v Ankaře Turky, aby se nedali odbýt nějakým „přidruženým členstvím“ v EU a trvali na členství plném. Vzato samo o sobě je Turecko nesrovnatelně nejcivilizovanější islámskou zemí, jedinou, kde se podařilo přesvědčivým způsobem prosadit ideu sekulárního státu v západním pojetí. Odvrácenou stranou úspěchu je zjevně užší pojetí občanských svobod, než na jaké jsme zvyklí (a jaké bychom rádi protlačili všude na světě, ať to stojí, co to stojí). Západ ovšem v roce 1945 (díky naštěstí dočasné americko-sovětské mesalianci) zapomněl na politický pragmatismus. Klausova iniciativa by byla chvályhodná, kdyby z ní jako šídlo z pytle netrčel záměr co nejvíc „rozředit“ Evropskou unii, která chce panensky nevinnou ČR připravit o její suverenitu. Se suverenitou je to složité: tak například komunistické Rumunsko bylo ze všech ruských kolonií relativně nejsuverénnější – zároveň taky relativně nejnelidštější a nejnesvobodnější.

Ministr Rath zveřejnil seznam léků plně hrazených ze zdravotního pojištění. Jsou to mj. léky na depresivní stavy, malárii a kašel. Jak se zdá, mám smůlu: Mým depresivním stavům by velmi odpomohlo především, kdyby dr. Rath zmizel z politické scény (bylo by to celkem zadarmo, VZP by to nestálo ani halíř), jenže na to situace zrovna nevypadá, malárie mi nehrozí a s kašlem si poradím i bez dr. Ratha. Podle dr. Ratha by u každé choroby měl pacient mít k dispozici jeden plně hrazený lék, a když se mu nechce připlácet, měl by svého lékaře přinutit, aby mu ho předepsal. Předpokládám, že to bude aspirin.

Lidovci (totiž poslanec Janeček) se snaží tzv. „přílepkem“ k insolvenčnímu zákonu (přílepek znamená přidání něčeho co do zákona sice logicky vůbec nepatří, ale jeho schválením to začne platit) prosadit úplný zákaz kouření v restauracích. Kouření způsobuje rakovinu a další choroby. Dalším přílepkem by se měl zakázat sexuální život, vede prokazatelně k šíření AIDS. Obávám se, že iniciativami tohoto typu si KDU-ČSL preference příliš nespraví.

Poslanec ČSSD Koudelka, přítel Miloše Zemana a bojovník za národní zájmy proti zrádné kolaborantské šlechtě, se stane náměstkem Nejvyšší státní zástupkyně Vesecké pro legislativu. Svým rozhodnutím prý zaskočil vedení ČSSD. Zároveň vyřešil prekérní situaci, vzniklou tím, že se v kandidátce strany octl ne zjevně nevolitelném místě. Strana (nechci říkat Paroubek) se zbavila několika výrazných nepohodlných kverulantů (Kavan, Laštůvka, Hojdar). Skoro se mi chce říci, že trochu prokoukla. Přitom je Paroubek s patronem všech vyřazených, Milošem Zemanem, jedna ruka. Pozoruhodný výkon.

Právo „řeší“ otázku nálezu (resp. nálezů) Ústavního soudu ohledně náhrad škod, které vznikly regulací nájemného. K podstatě sporu se nechci vyjadřovat. Připadá mi jen divné, když se polemika Radka Pokorného se stanoviskem tiskového mluvčího ÚS octne nejen ve stejném čísle jako to stasnovisko, ale dokonce v pořadí před ním. Velmi mne taky zaujal příspěvek budoucího náměstka nejvyšší státní zástupkyně Koudelky: prosazuje stanovisko, že i Ústavní soud je kritizovatelný (jako by někdo někdy tvrdil opak) a zřejmě v nadšení ze svého příštího vysokého postu vyjadřuje lítost, že „Ústavnímu soudu chybí zkušenosti státních zástupců“. Správně by se měl skládat ze samých státních zástupců! Ústavní soud má jistě daleko k dokonalosti, ale tu a tam se mu podaří překročit vlastní stín a bránit právo před nestydatými politickými zájmy. Proto byl a je trnem v oku nejrůznějších politických manipulátorů. To, že komunisté touží omezit jeho pravomoci, není žádná náhoda. Zaplať Pán Bůh za něj.

Čtvrtek 20. dubna: s odhadem stranických preferencí přišla teď i třetí velká agentura, CVVM. Podle ní vede ODS s 26,5% (polepšila si o 1%), druzí sociální demokraté mají 23% (přibrali 2%), komunisté 13,5% (stejně jako ODS o procento víc než minulý měsíc), zelení zůstávají na deseti procentech a KDU-ČSL má 9,5%. Volit by šlo 68%. CVVM je velmi důvěryhodná firma, nicméně tenhle průzkum vypadá jako večerníček pro ty, co si nepřejí Paroubkovo menšinové vládnutí s tichou (a dobře honorovanou) podporou KSČM. Nedovedu to přepočítat na mandáty, ale řekl bych, že za této konstelace by byla myslitelná i koalice ČSSD – lidovci – zelení. Skoro bych si ji přál, protože jednak by byla radost sledovat, jak by se Paroubek jako odaliska kroutil před předsedou KDU-ČSL Kalouskem (nic jiného by mu nezbylo, pokud by on i ODS setrvali na odporu k velké koalici a zelení naopak na své neochotě byť i jen podpořit vládu, která by stála a padala taky s podporou komunistů), a jednak by se snad ODS konečně pokusila zbavit svého vykřičeného vedení a odříznout se od svého zakladatele, který se ideově zcela vyčerpal. Vedení KDU-ČSL může být o něco klidnější, ale o moc zase ne, strana je v jakémsi ohrožení, za šest neděl, které do voleb zbývají, se toho už moc nespraví, a tak vlastně Kalouskovi a spol. zbývá jen jedno: modlit se, aby to nakonec dobře dopadlo. Konec konců jsou přece křesťanská strana.

KDU-ČSL se nepodařilo prosadit „přílepek“ úplně zakazující kouření v restauracích. Je to dobře. Politická uskupení, která chtějí formou zákazů a příkazů pečovat o blaho svých spoluobčanů v přesvědčení, že sami vědí lépe, co je pro ně dobré, by měla čas od času dostávat přes nos. Žádný smrtelník nemůže svého bližního spasit tak říkajíc proti jeho vůli, a nesmí to ani chtít. Je to nestydaté a po všech stránkách zavrženíhodné.

Místopředseda ČSSD Sobotka, před časem ještě mírný a slušný člověk, prohlásil rozpálen předvolebním bojem, že program ODS je největším podvodem od roku 1989. Za čtrnáct dní řekne, že je to největší volební podvod od roku 1848. A může ještě přitvrdit. Další slušňák, předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek, křičí v Mladé frontě Dnes na místopředsedu ODS Langra „lžete!“. Sešikováno za Paroubkem, mění se vedení ČSSD během předvolební vřavy ve smečku rozvášněných paviánů.

Regionální průzkum STEM na Olomoucku věští výsledky, jež by umožnily koalici ČSSD a KSČM (jinde než na celostátní úrovni to údajně ČSSD bohumínské usnesení nezakazuje). Ani spojené síly ODS, KDU-ČSL a zelených by to nedokázaly zvrátit. Nicméně by ČSSD ve srovnání volebním výsledkem z roku 2002 ztratila skoro 10% a byla by jen nevýrazně silnější než KSČM (22% ku 18%). Skoro bych řekl, že by se za této konstelace komunistů trochu báli.

Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že evangelický duchovní Michal Šimek se nemusí písemně omlouvat bývalému vysokému stalinistickému funkcionáři Holzbauerovi za to, že jej učinil spoluzodpovědným za krvavé represe po tzv. babické vraždě. Holzbauer byl v padesátých letech krajským tajemníkem KSČ na Jihlavsku, kde se případ udál. Šlo zjevně o provokaci StB. Předseda senátu v závěrečné řeči uvedl: „Žalobce (tj. Holzbauer, bd) byl na významném postu komunistického režimu, a proto jeho odpovědnost, společenská i politická, je zcela evidentní…“ Musel o akci vědět. „Tím, že byl ve velmi vysoké funkci jednoho z nejhrůznějších režimů a počínal si velmi aktivně, mu za toto počínání žádná morální satisfakce nepřísluší.“ Je to krásné, když se soud v podobné záležitosti jednou nechová alibisticky. A farář Šimek si zaslouží uznání za to, že mu k tomu poskytl příležitost.

Pátek 21. dubna: Premiér Paroubek ohlásil, že na opravy a náhradu škod, způsobených povodněmi, jde ihned pět miliard Kč, a během několika příštích let pak dalších 40 – 50 miliard, které dostanou města a obce na protipovodňová opatření. Rozdíl mezi oběma sumami je v tom, že ta druhá je tak říkajíc na střeše a nemá oslovit občany, ale jen část každého občana, totiž voliče. A ostatně, kdo může dnes např. říci, kde bude během několika příštích let premiér Paroubek?

Poslední průzkumy veřejného mínění, zejména pokud jde o hodnocení lidoveckých šancí, se rozcházejí tak nápadně, že se člověk ztěží ubrání neptat se, co je vlastně za tím. Odborníci upozorňují, že relativně přesný obraz toho, kolik lidí by ve volbách volilo tu kterou stranu, by měla dávat agentura Factum Invenio, která nezapočítává nerozhodnuté a sympatie těch, co nechtějí volit. Je pravda, že v roce 2002 se právě ona nejvíc přiblížila volebnímu výsledku. Ovšem ve své červnové prognóze. Musíme si ještě měsíc počkat.

Komunistická poslankyně Konečná prohlásila o zahraniční politice Cyrila Svobody: „Zásluhou ministra zahraničí se naše země stala symbolem pokleslého ideologického extremismu a zahraniční politika se dostala do vleku propagandy“. Komunistická drzost nezná mezí, takovou politiku dělali nejpozději od roku 1948 oni sami.

V hlasování diváků během Otázek Václava Moravce speciál v Olomouci zvítězila ODS (Langer) se 44,6%, druzí byli lidovci (posl.Kvapil) s 21,8%, třetí komunisté, teprve na čtvrtém místě se s 11,3% octli sociální demokraté, kteří mají dle STEM v kraji největší podporu, a zelení dostali pouhých 3,7%. Výsledky svědčí zjevně daleko víc o organizační schopnosti stranických sekretariátů než o sympatiích veřejnosti pro tu či onu politickou stranu. Odpovědní pracovníci ČT přesto energicky odmítají hlasování zrušit. Výsledky hlasování přitom aspoň do určité míry zpětně ovlivňují stranické preference. Ještě jeden takový výsledek a člověk se opravdu začne ptát, zda to ČT náhodou nedělá schválně.

Starostka vesnice Libčeves, na jejíž území odvezli napřed neznámí dobráci spoustu tun odpadu pocházejícího zjevně z Německa a pak je dvakrát po sobě zapálili, vzbudila svými výroky na adresu vlády nelibost premiéra Paroubka, který ji zjevně jede zpérovat. Pan premiér může paní starostce vyjádřit svou nespokojenost v té míře, jako to může učinit jakýkoli občan ČR. Jinak je paní starostka představitelka samosprávy, pan premiér exekutivy, samospráva je víc než exekutiva, exekutiva ji nemá pod palcem a nemůže si na ni vyskakovat.

První, co premiér Paroubek udělá, když se octne v úzkých, je, že hledá, na koho to shodit. Běda tomu, kdo není zrovna z ČSSD nebo KSČM a octne se v jeho dosahu. Tentokrát se příliš blízko teritoria, na němž se odehrává případ se stamilionovou odměnou od ČSOB pro kancelář Jansta, Kostka & spol. za pomoc při prodloužení smlouvy ČSOB s Českou poštou (Jansta s Paroubkem spolupracuje), ochomýtala ministryně Bérová, takže byla do věci premiérem vtažena při poslaneckých interpelacích. Bérová se brání, že smlouva byla uzavřena mezi dvěma soukromými objekty a jejího ministerstva se netýká. Jak by se netýkala, když je před volbami!

Vládní novela zákona o užívání symbolů České republiky zavádí vyšší pokuty pro státní instituce, které v patřičnou chvíli nevyvěsí státní vlajku. O něco málo menší pokuta čeká ty kteří stání symboly tím či oním způsobem zneuctí. Ke zprávě se vrátíme.

Sobota 22. dubna: sociální demokraté ve spojení s komunisty dvakrát hladce přehlasovali senátní veto: většinou 106 hlasů schválili problematický Zákoník práce, který posiluje roli postkomunistického odborového molocha na úkor menších odborových organizací (a samozřejmě i zaměstnavatelů) a o jeden hlas (totiž o hlas Svatopluka Karáska) více dali dohromady v případě zákona o neziskových nemocnic, jedné z významných zákonných norem, jimiž se české zdravotnictví na první pohled zestátňuje, ve skutečnosti ovšem privatizuje do rukou dr. Ratha a jeho kumpánů. Teď bude nejspíš oba zákony vetovat prezident Klaus (uznávám, že v tomto případě mu nic jiného nezbývá), ovšemže marně, Paroubek s Filipem se mu mohou smát. To všechno se děje na sklonku vlády „levostředé koalice“: jeden koaliční partner (US-DEU) už dávno fakticky neexistuje, druhý, KDU-ČSL, teď poznává, k jak trpkým koncům může vést role „opozice v koalici“, kterou tak dlouho a tak rád hrál. Opozice, ODS, se podle slov ministra a prozatímního šéfa ČSSD Sobotky octla mimo „hlavní proud“. Hlavní proud jsou komunisté a socialisté, stejně jako v roce 1945. Jen jsme se tentokrát do té situace teď dostali zcela samovolně, tak říkajíc samospádem, bez kulisy celosvětového válečného kataklysmatu.

Prezident Klaus má v této situaci jiné starosti: v zájmu ČR jsou co nejlepší vztahy s Čínou, prohlásil na rozloučení s odcházejícím čínským velvyslancem. Shodli se spolu, že tyto vztahy mají velmi dobrý základ. Poté, co jsme si odzkoušeli ruské přátelství a dojem byl přes všechnu slovanskou vzájemnost přece jen trochu rozpačitý, věnujeme svou přízeň si Říši Středu.

Krajský soud v Ostravě potvrdil zprošťující rozsudek v procesu s Vladimírem Hučínem. Kuriózní je v této souvislosti zejména postoj ministra vnitra: nechápe, proč se ten případ řeší u soudu, mělo se to prý rozhodnout úředním rozhodnutím: „V těchto složkách by se z toho neměly dělat žaloby, aby se to neprobíralo u soudů.“ Mělo by se to snad vyřídit rychle as rázně někde v noci, v opuštěném zákoutí, pokud možno bez zbytečných svědků? A bude se to tak dělat, až ČSSD vyhraje volby?

Rusko nechce podpořit sankce proti Íránu, dokud nebude mít „konkrétní důkazy“ o tom, že íránský jaderný program není mírový. Konkrétním důkazem pro Rusy bude odpálení prvních raket s jadernými hlavicemi, realisticky kalkulují s tím, že nebudou namířeny právě na Moskvu. Rusové si pak sami posbírají za svým plotem spadané hrušky.

Pondělí 24. dubna: Paroubkův sekretariát tentokrát zvládl divácké hlasování v televizní Sedmičce na Nově: premiér porazil svého soupeře Gandaloviče zcela výrazně a mohl si dokonce dovolit gesto pouťového kouzelníka: předem vyzval diváky, ať radši věnují esemesky, které by mu chtěli poslat, na dobročinné účely. Je zároveň třeba uznat, že arogantní způsoby premiéra Paroubka spoustě lidí imponují. Mně se z nich sice zvedá žaludek, protože podobné chování jsem byl nucen trpět od bolševických papalášů od dětství až do převratu v listopadu 1989 a teď mi hrozí, že mu budu byť nepřímo vystaven po zbytek života, ale co naplat, nezbývá mi než vzít na vědomí, že mnoha lidem se to líbí a vyhovuje jim to.

Sociální demokraty podpoří ve volební kampani exkancléř Schröder, Tony Blair a možná i prezident Chirac. Je pozoruhodné, kolik západních politiků má zájem na tom, aby u nás vládla tichá koalice ČSSD a komunistů. V Maďarsku vyhráli volby postkomunističtí socialisté, ale tam něco podobného jako u nás nehrozí.

V této situaci varuje premiér Paroubek před „modrou diktaturou“: ¨“Modrá diktatura není nadsázkou. Naopak může se změnit z noční můry i ve skutečnost. ODS drží ve svých rukou úřad prezidenta, se svými satelitními spojenci, jednotlivými senátory ovládá již dnes Senát. Prakticky ovládá všechna hejtmanství. Má silné pozice na radnicích velkých měst, v Ústavním soudu je většina konzervativních soudců jmenovaná Václavem Klausem. Totéž platí pro bankovní radu ČNB.“ ODS prý tedy zbývá už jen ovládnout Sněmovnu a Strakovu akademii. „Jen my tomu můžeme zabránit.“ Za prvé, tento výčet nabuzuje falešný dojem, jako by ODS většinu ve zmíněných institucích (kromě ÚS a bankovní rady ČNB) nedosáhla volbami, ale vojenskou anexí. A za druhé: všechny tyto pozice nejsou vůbec k ničemu, když Strakovka a PS je v rukou faktické rudé koalice. Ta vždycky prosadí svou a prosadí ji i po případných vítězných volbách, prezident a Senát ji mohou jen brzdit, krajské samosprávy jsou totálně bezmocné a slouží Paroubkovi jen jako Prügelknabe, když přijde velká voda. Pro spravedlnost třeba říci, že Klaus a ODS sklízí to, co zasili, nesmyslná koncepce a zároveň bezmocnost druhé komory a bezmocnost krajské samosprávy je jejich dílem, kdysi se báli, že omezí jejich dominanci, a prosadili pro ně co nejmenší pravomoci.

US-DEU ve smrtelných křečích zahájila tažení proti aroganci moci, za eutanazii a toleranci lehkých drog. Neznalým připomínáme, že US-DEU je vládní strana a má tři ministry. K věci se vrátíme.

Česká obec legionářská požádala radnici v Českých Budějovicích o vztyčení sochy Edvarda Beneše. Řada radních je pro, zajímalo by mne, zda se vůbec někdo odváží být proti. V Lidových novinách zdůrazňují, že na sochu budou „útočit“ zrádní sudetští Němci, radní se jich ovšem nebojí. Stateční chlapíci! V listě též připomínají případ s Benešovou bustou v Českém Krumlově. K tomu ke všemu podotýkám: aby člověk mohl být čs. legionářem, muselo mu být v roce 1918 aspoň osmnáct let. To znamená, že dnes by mu bylo sto šest. Z toho plyne, že Legionářská obec je spolek duchů. Za druhé, prezident Beneš má velkou vinu na vyhnání sudetských Němců, ale to není zdaleka všechno: prováděl nezodpovědnou politiku (vyhnání bylo jen její součástí), která učinila tuto zemi skoro na půlstoletí kolonií zaostalého Ruského impéria. Jinak vztyčení sochy v Budějovicích, v němž většina obyvatel byli Češi, je přece jen o něco menší drzost než když se busta umístí v Českém Krumlově, který byl před deportacemi německého obyvatelstva čistě německý.

Jacísi „aktivisté“ blokují podle zprávy LN výstavbu radaru NATO u Slavkova. Aktivisté jsou nebezpečné a všemocné bytosti. Hlavně se bojí, že by zařízení mohlo přilákat teroristy. Íránských raket s atomovými hlavicemi se naproti tomu aktivisté zjevně nebojí. Lépe řečeno, leknou se, až to bouchne. Možná, že se pak ukáže, že jsou na rozdíl od nás obyčejných smrtelníků imunní proti radiaci. Fenomén „aktivismu“ stojí za bližší povšimnutí.

Úterý 25. dubna: patrně aby podpořili požadavek „Nové Unie svobody“ („Zastavme mezinárodní hysterii okolo terorismu!“) odpálili islámští teroristé v egyptském letovisku Dahab tři nálože, při nichž bylo podle posledních zpráv zabito 18 lidí, z nich údajně jen tři cizinci, zraněných bylo přes šedesát. V islámských zemích, kde je silná a agilní fundamentalistická opozice (což je případ Egypta), jsou vládní orgány poměrně bezmocné a v budoucnu to bude nejspíš ještě horší. Svět je zase o něco málo nebezpečnější.

Vypadá to, že zlomyslný osud Paroubkovi zhatí předvolební triumf se slavnostním položením základního kamene k automobilce Hyundai. Vedení firmy je zaměstnáno korupčním skandálem a zahájení stavby (nejen té u nás) se asi odloží. Paroubka to nepoškodí (proč taky, je v tom tentokrát nevinně), ale taky mu to nepomůže.

Jakýsi novinář jménem Jaroslav Novák Večerníček (!), vydavatel časopisu Pivní magazín, napadl v barevné jednostránkové tiskovině „Hlas zoufalého voliče ODS“ (náklad sto tisíc kusů) předsedu ODS Topolánka kvůli prodeji podílu ve firmě VAE. A žádá si (teď, pět týdnů před volbami) změnu. To je např. ve srovnání s billboardy Balbínovy strany proti lidovcům poněkud průhledně primitivní akce. Samozřejmě jde o zklamaného příznivce ODS, kdyby se deklaroval jako Paroubkův člověk, nemělo by to patřičnou účinnost. Podobně to dělali komunisté: kritiku kapitalismu prováděli zejména zklamaní intelektuálové ze západních zemí. Kvetla tenkrát zejména v SRN. Když se pak otevřely archivy Stasi, ukázalo sem, že řada kritiků je na jejích výplatních páskách. Známý bojovník za mír generál Bastian v důsledku toho po pádu „NDR“ spáchal sebevraždu a stáhl do nebytí i svou životní družku Petru Kellyovou (ta to dělala z blbosti).

Jiří Paroubek pochybuje, že v roce 1978 ve Svobodném slovu mluvil o únoru 1978. Článek ostatně nikdy neautorizoval. Citát zní (podle Práva): „Pro nás mladé, kteří jsme Únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, třicet let po Únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou. Nutí nás především k zamyšlení, kolik toho pro stranu a společnost děláme a kolik jsme schopni udělat. V naší stranické práci je stále co zlepšovat.“ Pochybovat je lidské. Já zase pochybuji o pochybnosti pana Paroubka. Říkat takové věci bylo tehdy obligátní, ale jen pokud člověk byl zrovna např. funkcionářem ČSS. Pokud jste byl třeba jen (jako autor těchto řádků) programátorem v s.p. Mototechna, říkat jste je nemusel. Nikdo to na vás ani nechtěl.

Podle agentury Factum Invenio si dosud nerozhodnutí voliči vybírají mezi ODS, ČSSD a zelenými. To je logické: ODS a ČSSD jsou dva hlavní protagonisté naší politické scény, a těm, kteří jsou z nich otráveni, se dokázala vnutit Strana zelených jako nová, třetí síla, vyplňující příkop mezi hlavními rivaly. Povedlo se jí něco, po čem vždycky toužili lidovci, ale shodou spousty okolností se jim k tomu nikdy nepodařilo dopracovat. Do voleb to zeleným asi už vydrží a mají šanci na slušný výsledek. Co budou dělat po volbách, je ve hvězdách. Nejspíš explodují jako supernova.

Ministr Rath si vyjel na Mladou frontu Dnes kvůli článkům o neziskových nemocnicích: „Tyto titulky popisují jiný zákon, úplně jiné věci, které s tímto zákonem (o neziskových nemocnicích) nemají nic společného a nezakládají se na pravdě. Obracím se na MfD se žádostí o omluvu a uvedení informací na pravou míru. Pokud tak neučiní, budeme muset podat trestní oznámení na příslušné redaktory za pomluvu, za šíření poplašné zprávy a současně žalovat ten deník. Tady už si myslím, že nejde o určitou novinářskou zkratku, jde o vědomou manipulaci.“ Zde je předveden model, jakým se bude po případném vítězství rudé koalice v červnových volbách normalizovat situace v oblasti „veřejných sdělovacích prostředků“. Předpokládá to ovšem, aby soudy šly vládě na ruku. Zpočátku s tím asi budou potíže. Jinak je model stejný jako v roce 1969-70. Všechno tu už bylo.

V souvislosti s výročím černobylské atomové havárie píše v Právu František Janouch: „Zatím nejsolidnější statistické a lékařské analýzy ukazují, že v nejvíce postižené skupině obyvatel (kolem 600 tisíc osob - likvidátoři havárie a obyvatelé Prypjati a další) zahubí v průběhu 50-60 let života rakovina asi čtyři tisíce lidí (započtena jsou už úmrtí ihned po havárii). V takovémto vzorku ovšem statisticky vzato zemře na rakovinu tak jako tak kolem 150 tisíc osob - zvýšení počtu úmrtí kvůli Černobylu je tedy relativně velmi malé. A srovnáme-li důsledky havárie s množstvím úmrtí způsobených na Ukrajině kouřením, alkoholem, dopravními a pracovními nehodami, otravami potravinami a houbami (čtvrt miliónu ročně), je počet obětí katastrofy (opakuji - čtyři tisíce lidí během 50-60 let) skoro zanedbatelný.“ Něco velmi podobného napsal včera v MfD Ivan Brezina. Předpokládám, že oba pánové vědí o čem mluví. Celoevropská protiatomová hysterie, jejíž součástí je černobylský horor, je ideologie s chatrnými věcnými základy. (Tím nechci bagatelizovat černobylskou havárii, jen upozornit na to, že se nebezpečí spojené s podobnými případy neúměrně démonizuje. Démonizovat se nemají ani skutečné katastrofy, je to zbytečné.)

V MfD píše šifra mcm v souvislosti s maďarskými volbami: „…od pádu Rakouska-Uherska tvoří několik milionů Maďarů početné menšiny v sousedních státech a maďarské vlády se k nim často hlásí.“ Problém je v tom, že především se těch několik milionů Maďarů hlásí ke svému maďarství, a teprve na základě toho se k nim „občas“, ale spíš pořád, hlásí každá maďarská vláda včetně té premiéra Gyurcsánye. Nerozumějí pod ním to, že mohou mezi sebou mluvit maďarsky, tancovat čardáš a jíst perkelt. Cítí se být součástí maďarského národa jako politického celku. Je možné to respektovat, druhou cestou je ty menšiny zlikvidovat (jenže to by asi EU nedovolila). Třetí cesta, to, že se přimějí k tomu, aby se považovali za Slováky, Rumuny, Srby a Ukrajince mluvící maďarským jazykem, je bohužel neschůdná. Tím nemá být řečeno, že by snad území, kde žijí, měla být připojena k Maďarsku. To je z nejrůznějších důvodů neproveditelné. Jen by státy sousedící s Maďarskem měly tenhle fakt vzít nějak v úvahu.

Středa 26. dubna: Agentura PSB podle Práva jednoznačně potvrdila Paroubkův triumf v diskusi s Gandalovičem na Nově. Agentura PSB ovšem pracuje pro ČSSD. Když Právo přetiskuje mírnyx dírnyx průzkumy PSB, jako by to byly průzkumy nezávislé agentury (STEM, CVVM, Factum Invenio), fixluje.

Dále Právo triumfuje: Sněmovna přehlasovala tři prezidentská veta! Rudá koalice přehlasuje každé prezidentské veto. Prezidentovi nezbývá než vetovat takové zákony jako Zákoník práce a zákon o neziskových organizacích. Také, řekl bych, vetovat zákon, jímž stát z pohodlnosti a vyčůranosti přenáší povinnost stíhat absentéry na jejich zaměstnavatele. Problém není v prezidentovi, ale v rudé koalici (je přitom pravda, že prezident by asi měl u vědomí této situace s vety šetřit a nevetovat každou prkotinu, např. zákon dotýkající se provozu lyžařských vleků).

Na příští neděli naplánovala ČT společnou česko-slovenskou předvolební debatu. Účast v ní postupně odmítli premiér Dzurinda a předseda Topolánek. Nedivím se jim, nápad je to poměrně pitomý, proč se má znovu vytvářet virtuální federace? Česko má jiné problémy než Slovensko, vzniknou nesmyslné tahanice a falešné analogie. Nadto pokud volby vyhraje ODS a na Slovensku Smer, bude muset Topolánek vyjít s Ficem, pokud by na Slovensku vyhrál Dzurinda a u nás Paroubek, bude se muset Paroubek naučit mluvit slušně s Dzurindou. Debaty jako byla ta plánovaná jsou schopné jen navršit této nutnosti do cesty překážky. Je dobře, že ČT nakonec od plánu upustila.

Premiér Paroubek mírně zkritizoval ministra Svobodu za jeho iniciativu ohledně zavedení víz pro Kanaďany. Ministr ji napřed vyhlásil v médiích a teprve pak ji chce předložit vládě. Premiér v tomto případě projevil stoický klid, u něho zcela nezvyklý. Měl by ve skutečnosti nárok skákat tři metry vysoko a řvát jako tygr, postup ministra Svobody je bohužel zcela předvolebně nekorektní. Navíc je to populistické gesto, které může ČR nanejvýš poškodit: Kanaďané nám zasolili, i my jim zasolíme. I v takových situacích je zapotřebí uvažovat věcně a ptát se, jaké jsou věcné důvody pro zavedení víz. Působí nám kanadští podnikatelé a turisté problémy? Infiltruje sem z Kanady organizovaný zločin? Jezdí k nám z Kanady asociálové žít z podpory pro imigranty?

Evropu údajně zachvátila pandemie obezity. Čtyři sta milionů Evropanů má nadváhu, sto třicet milionů (něco jako celé Německo a Francie dohromady) jsou obézní. Jak se budou tlusťoši bránit před možnou invazí nepřítele? Nebudou schopni v případě nutnosti ani dost rychle utíkat! Evropský pacifismus a appeasement vůči radikálním muslimům možná s těmi velkými břichy nějak souvisí. Stojí za povšimnutí, že na žebříčku obezity zaujímá naše vlast čestné čtvrté místo (za Řeky, Němci a Kypřany). Přitom naše platy činí údajně jen 55% evropského průměru: ocenit je třeba úspornost v tloustnutí: za podstatně menší peníze než Němci si dokážeme opatřit skoro stejně velká panděra. Zlaté české ručičky!

Jan Eichler cituje v Právu (v souvislosti s teroristickými útoky v Egyptě) „skvělého teoretika mírových studií“ Johana Galtunga: „Pokud lidé žijí uvězněni v nespravedlivých strukturálních vztazích, nutí je to… k různým formám protestů. Tak se vytváří bludný kruh násilí.“ To je jen obměněná verze marx-leninské teorie, že za všechno násilí, zločiny apod. mohou sociální poměry. Ve skutečnosti za násilí, zločiny ad. Mohou jen a jen docela konkrétní darebáci. „Nespravedlivé strukturální vztahy“ nejsou žádný dostačující důvod k násilí, natož k masovému vraždění. Navíc na „nespravedlivé strukturální vztahy“ se může vymlouvat kdekdo. Je to jen nestydaté alibi.

Premiér Paroubek a jeho straničtí kolegové se snaží nějak omluvit vystoupení příštího předsedy vlády na besedě z května roku 1978, v němž vysoce hodnotil odkaz Vítězného února. Velmi podivný článek o tom napsal do dnešní MfD i Karel Steigerwald. Pan Steigerwald si myslí, že vytahovat na premiéra články z mládí je nestydaté. Já si naopak myslím, že nestydaté je psát takové články a pak je ještě dodatečně obhajovat mladickou nezkušeností. Mám k panu Paroubkovi tisíc výhrad, ale nemyslím si o něm, a nikdy jsem si o něm nemyslel, že je dementní blb. Jádro problému je, že pan Paroubek v pětadvaceti letech zveřejnil názory, kterým samozřejmě už tenkrát ani trochu nevěřil. K tématu se vrátíme.

V novinách probíhá všeobecné hodnocení premiérova ročního vládnutí. Místopředseda KDU-ČSL Kasal se např. nechal slyšet: „Nebyla to neúspěšná vláda, ale Paroubek se zapsal do historie hlavně tím, že vtáhl do hry komunisty.“ Nebyla to neúspěšná vláda, protože jsme se na ní podíleli (a dosud se podílíme) i my z KDU-ČSL. Ve skutečnosti byl Paroubek úspěšný hlavně v tom, jak se mu podařilo vtáhnout do hry komunisty. Je to podobný úspěch, jako když se mopslíkovi podaří v táhnout do hry kojota který ho pak během ní zákonitě sežere. Politika zároveň sebevražedná (pro ČSSD) a nezodpovědná (vůči české veřejnosti). Lidovci k ní do poslední chvíle dělají křoví.

Čtvrtek 27. dubna: Místopředsedu KSČM Dolejše včera v noci zmlátili neznámí násilníci. Všeobecných odsudků už zaznělo habaděj, považuju za zbytečné je rozmnožovat. Za povšimnutí ovšem stojí také, že je to nejlepší, vlastně jediná možná cesta k tomu, aby komunistům ještě stouply preference. A za zmínku stojí ještě to, že oblíbeným terčem útoků v KSČM jsou různí revizionisté (expředsedu Svobodu dodnes neznámý útočník málem zabil). Kdosi zabil dvě mouchy jednou ranou: revizionista dostal na budku a KSČM mučednickou korunu. Vítr hned taky chytá Paroubek, cítí šanci pro svůj plán tiché aliance s komunisty: „Myslím si, že je to důsledek naprosto nepřiměřeného protikomunistického štvaní.“ Pan Paroubek v sobě nezapře předlistopadového funkcionáře, i když „jen“ ČSS. Jiří Hanák zase srovnává pronásledování komunistů v ČR s pronásledováním Židů v Evropě okupované Němci. Problém je v tom, že Židem se člověk rodí, kdežto komunistou se stává z vlastního rozhodnutí. Pan Hanák to dobře ví, sám si to zažil. Z toho důvodů není správné říkat „všichni jsme komunisté“. Všichni nejsme komunisté. Pan Hanák ovšem ano (samozřejmě s lidskou tváří a dnes už jen neorganizovaný).

Zdravotnickou petici žádající mj. odvolání dr. Ratha podepsalo přes dvě stě tisíc občanů. Dr. Rath ví, že mnoho lidí ji podepsalo „ z nátlaku“: „Máme spoustu dopisů a telefonátů, kdy se nám lidé svěřují, že na ně bylo brutálně naléháno, že jim nebudou napsány léky, nebudou ošetřeni atd., pokud petici nepodepíší. Význam petice je z tohoto pohledu velmi zpochybněn. Myslím, že významné procento podpisů bylo vynuceno amorálně, v rozporu s lékařskou etikou.“ To je pozoruhodné. Dr. Rath používá přesně stejných postupů a fint jako normalizátoři z roku 1969, ačkoli se na tu dobu nemůže pamatovat. Jedná se zjevně o pavlovovský nepodmíněný reflex.

Pátek 28. dubna: Polská vládní strana PiS se rozhodla, že utvoří koalici s fundamentalistickou Ligou polských rodin a s extremistickou Sebeobranou. Její předseda Lepper se má stát vicepremiérem. Třetí potenciální partner, Polská lidová strana, účast v koalici nakonec odmítla, dokonce i řada poslanců Ligy polských rodin nechce mít s novým uskupením nic společného, takže i tato vláda bude menšinová. Kaczynští zjevně přetrumfli Paroubka: stejně jako on chtějí vládnout s extremisty, ale je jim v tuto chvíli jedno, že nebudou mít většinu. Oni jsou ovšem v lepší situaci: jejich vláda už dostala důvěru a může se obměňovat až do aleluja, kdežto nová Paroubkova vláda je zatím holub na střeše. Pokoušejí se Poláci a Češi přesvědčit svět, že demokracii zatím nedorostli? Premiér Paroubek napadl zcela bezprecedentním způsobem ODS a nesocialisticky orientované noviny. Cituji podle Práva: Útok prý vyvěrá z atmosféry nesnášenlivosti a honu na čarodějnice, které v posledních měsících šíří ODS a někteří jí blízcí novináři z MF Dnes a Lidových novin. Příčinou je „závist a nenávist ODS vůči levici, bez ohledu na to, jestli jde o ČSSD nebo KSČM“. Pokud by zůstalo u útoků verbálních, bylo by to prý snad snesitelné. Avšak „ukazuje se něco, co bych nazval jako studená občanská válka, co rozpoutala ODS a ty satelitní organizace, které se k ní hlásí a které tento trend antikomunismu naprosto intolerantního a nepochopitelného, nenávistného stupňují. Není divu, že nejrůznější patologičtí jedinci této atmosféře podléhají a fakticky konají špinavou práci za ty, kteří pro ni vytvářejí podmínky“. „Mám na mysli především Mladou frontu Dnes a Lidové noviny, konkrétně pány Mandlera, Šafra a Komárka, ale také některé další publicisty“, citují zase Lidové noviny. prý jde o slovní pyrotechniku, která vyvolává intoleranci ve společnosti. Trochu mne mrzí, že se na mne v tom výčtu nedostalo, musím se asi víc snažit. Právo uvádí, že „premiér již vyzval policejního prezidenta, aby policie nelenila.“ (Mám jakousi slabou naději, že to zatím myslel jen v souvislosti s napadením Dolejše) Pan Paroubek v sobě nezapře předlistopadového aparátčíka, vlastně už dikcí (všimněte si, že slovo „pan“, „pánové“ používá jako urážku není ostatně sám, Klaus, ač nemá aparátčickou minulost, to dělá taky). Ale především ta snaha využít konkrétní případ, který je schopen vzbudit soucit a rozhořčení nejen u komunistů, k tomu, aby si to vyřídil s opozicí a s médii. Takhle se chovali komunisté před rokem 1948. (Nemohu v této souvislosti – a nejen v této souvislosti – neocenit to, co píše v Právu v poslední době Alexandr Mitrofanov: zachoval si ve volební vřavě střízlivý odstup. V situaci, kdy řada jeho kolegů z Práva vyvádí jako štípnutá střečkem hovězím. Nevím, komu v pravé části novinářského spektra se tohleto daří).

Ostatky německých vojáků byly prozatímně uskladněny ve vojenském prostoru v Brdech. Zjevně na místě, kde byly dříve ruské jaderné hlavice. Nový materiál je brizantní jen v přeneseném slova smyslu. Noviny (Právo a Lidovky) zdůrazňují, že vojenští duchovní přítomní aktu uložení se modlili jen kraťoučko, a sice za všechny padlé ve válce. Proč se nemohou modlit trochu déle a právě za tyto padlé? Byli to taky lidé. Je to, jako kdyby se duchovní na pohřbu pana Nováka modlil za všechny zemřelé, co jich kdy bylo: nedůstojné, směšné a ovšem zbabělé: Co by tomu řekli Bojovníci za svobodu!

Václav Klaus prohlásil kdesi na návštěvě v USA, že evropská integrace znamená budování institucí směřujících k potlačování svobody, demokracie, nemluvě o ekonomické výkonnosti. Nevím, ale jako laikovi v oboru ekonomiky se mi zdá, že ČR zejména po vstupu do EU hospodářsky jen kvete.

Jakési grafické studio a lidé kolem něho sdružení připravují sérii spotů, které mají mladé lidi přimět, aby šli k volbám. Heslo zní: jít volit je sexy! Cítím povinnost velmi důrazně upozornit mladé a nedostatečně informované voliče, že volební akt nemá se souložením vůbec nic společného. Pokud si myslíte opak, nechoďte tam, budete šeredně zklamáni. Volit se má z docela jiných vážných důvodů, zejména v těchto volbách půjde, jak se čím dál tím víc ukazuje, o krvavě vážnou věc. Kdo v sobě nemá dost inteligence a dost slušnosti, aby to poznal, tomu takovéhle nejapné analogie nepomohou.

Sobota 29. dubna: podle posledního průzkumu agentury Factum Invenio se o něco zlepšila pozice ČSSD (má teď 26,4% to je proti začátku měsíce o 2,8 více). Mírně přibrala i ODS, která stále suverénně vede (30,6%). Komunisté zůstali na 18,1%, lidovci neopatrně tratili a mají teď 11,8. Zelení klesli o 2,6 na 7,8%, to je první výrazný pokles, jaký u nich agentura zaznamenala. Pro nestabilní preference dosud neparlamentní strany může mít nepříjemné důsledky. Nejspíš jim uškodilo to, když předseda Bursík nedávno prohlásil, že mu je sociálně demokratický program bližší než ten ODS. Pokaždé, když zelení opustí neutralitu „třetí síly“ a přihlásí se buď k ODS, nebo k ČSSD, setřesou ze sebe něco příznivců. Pan Bursík sice v debatě s Paroubkem otupil touto koncesí premiérovu útočnou aroganci, ale preference strany nejspíš poškodil. Podotýkám, že Factum Invenio nepřináší na rozdíl od STEM a CVVM preference stan, ale volební prognózu, a že (ač to, co přináší, vypadá občas dosti divoce) výsledek předchozích voleb nakonec odhadla ze všech agentur nejpřesněji.

Premiér Paroubek chce prý, pokud po volbách vytvoří vládu, jmenovat ministryní spravedlnosti bývalou Nejvyšší státní zástupkyni Benešovou. To je hezké a zcela v duchu premiérových představ o státní spravedlnosti. Ještě lepší by ovšem bylo, kdyby se ministrem spravedlnosti stal rovnou policejní prezident nebo ředitel BIS.

Na nádraží v Libni našla policie pod kolejemi výbušnou nálož. Po přepadení poslance Dolejše nepochybně další přesvědčivý důkaz o temných piklech ODS a „satelitních organizací“, zejména Mladé fronty Dnes a Lidových novin a jejich pisálků.

Prezident Klaus se za pobytu v USA vyjádřil v tom smyslu, že politici ODS i ČSSD by neměli předem vylučovat velkou koalici jako jednu z reálných možností příštího politického uspořádání. Z ODS ani z ČSSD ho v tom nepodpořil nikdo. Paroubek zřejmě pořád kalkuluje s menšinovou vládou podporovanou komunisty (a má stále ještě šanci na úspěch), a s čím kalkuluje ODS, to ví jen sám Bůh. Nejspíš vůbec nekalkuluje. Prezident rovněž zopakoval, že nebude jmenovat vládu, která by byla závislá na podpoře komunistů. Ústava mu sice takovou možnost nedává, ale pokud by to přesto udělal, musel by ho Senát zažalovat z velezrady, aby jeho rozhodnutí bylo možné zvrátit, přesněji řečeno, aby ho bylo možno odvolat a zvolit nového. Paroubek by ovšem do té doby vládl dál, byť s omezeným mandátem jako dosluhující premiér, opřen o komunistickou podporu v (nové) PS.

Premiér Paroubek označil na včerejším ekonomickém fóru v Teplicích společnou vládu ČSSD s komunisty za absurdní a morálně nepřijatelnou představu, vedla by prý k ekonomické krizi. To je dobré, a proč není absurdní a morálně nepřijatelné menšinové vládnutí s komunisty v zádech? Paroubek ovšem za ještě větší nebezpečí považuje případné vítězství ODS, což je zcela zvrácená a nebezpečná demagogie. ODS je sice strana nevábná, ale stejně jako ČSSD a na rozdíl od KSČM reformovatelná. Problémem ODS je její nynější vedení, ale je to problém přece jen menší než ten, který představuje dobrodruh Paroubkova typu v čele ČSSD.

Zatímco premiér Paroubek naznačuje chutě, které je těžké si nevyložit jako kriminalizaci ODS, dvou českých deníků a některých publicistů, touží jeho věrné páže dr. Rath postavit před soud bývalou ředitelku VZP Musílkovou a dva europoslance ODS. Vyhraje-li volby ČSSD s komunistickou podporou (nemusí přitom být nejsilnější stranou, stačí, když dá s komunisty dohromady většinu), může u nás být zase po dlouhé době čilý soudní provoz.

Vicepremiér Sobotka prohlásil v rozhovoru pro Právo, zjevně po vzoru nekorunované hlavy ČSSD Paroubka: „ODS … už nyní s výjimkou Poslanecké sněmovny ovládá prakticky všechny ostatní demokratické instituce. Pokud získá kontrolu i nad Poslaneckou sněmovnou, bude to znamenat, že tady budeme mít systém, který sice bude formálně demokratický, ale ve skutečnosti bude o všem rozhodovat jediná politická partaj.“ To přece vůbec není pravda, ODS nebude schopna vytvořit vládu bez koaličních partnerů a bude na těchto koaličních partnerech existenčně závislá.

V rozhovoru pro MfD prohlásil europoslanec Zahradil mimo jiné na téma možné koalice ODS - zelení: „Podívejte se na jejich složení. Nevěřím, že by se pak jejich lidé drželi dohod. Může se to rozpadnout na znesvářené skupinky. Vláda závislá na hlasech zelených bude vládou potenciálně ohroženou a nestabilní.“ Vzpomínám si, že mi můj zesnulý přítel Andrej Stankovič kdysi vyprávěl, jak když rukoval na vojnu do nějaké středoslovenské posádky, zašel si nejdřív na oběd do místní restaurace. Zjistil, že na jídelním lístku jsou pouhé dvě položky: Hovädzie v keľu a Bravčové v keľu. Pan Zahradil připomíná člověka, který si v téže restauraci s tímtéž jídelním lístkem v ruce hodlá objednat Beef Stroganoff.

Alexander Solženicyn obvinil NATO ze spiknutí proti Rusku: aliance usiluje o totální obklíčení Ruska a ztrátu jeho suverenity tím, jak podporuje revoluce v postsovětských republikách. Údajné totální obkličování Ruska a úsilí o ztrátu jeho suverenity slouží Rusku odjakživa jako legitimace pro jeho imperialistickou politiku.

Petr Zídek cituje v příloze LN Orientace petici devatenácti francouzských historiků proti francouzským zákonům, které se pokoušejí prosadit jeden závazný pohled na některé momenty dějin. Praví se v ní velmi pěkně: „Historie není náboženství. Historik nepřijímá žádné dogma, nerespektuje žádný zákaz, neuznává žádné tabu. Může vadit… Historie není předmětem práva. Ve svobodném státě nepřísluší ani parlamentu, ani soudním institucím, aby určovaly historickou pravdu.“ A Zídek z toho vyvozuje: „Jde o to, že stát ahistoricky roubuje na dějiny dnešní ideologická schémata a pojmy zatížené právním obsahem.“ Pan Zídek vykládá věty z petice příliš úzce: jde také a především o to, že jedni historici mají právo proti druhým historikům a proti státním institucím dělat něco, co jejich oponenti (a případně i „stát“) označí za ahistorické roubování dnešních ideologických schémat a pojmů zatížených právním obsahem na dějiny, přesněji řečeno, že na to má právo každý, aniž by byl odkazem na nějakou průhlednou ideologii (například na to, že „ahistoricky roubuje“) okřikován, případně mu byla zacpávána huba.